pondělí 28. února 2011

Šp: dva dny v jednom

... to neznamená, že by se dva dny odehrály v jednom, ale dva budou v jednom příspěvku... a že byly docela nabitý... :)

mám pocit, že tu mojí story, jak mě vyhodila rodinka, tady už zná celý katalánsko (nepsala jsem to už?)

včera se to dozvěděla stará rodinná kamarádka. Pozvala mě, abych s nima šla na oběd, nebo cosi. Rozhodnutí rychlý, ale Teresa řikala, že to budu mít lepší, než trávit den u jejích otce. Tak jsem jela. Vlastně od tý doby, co jsem tady v Barceloně, tak jsem vyrazila někam z baráku poprve sama. A to do Sabadell sur. Ani jsem nevěděla kde to je, ale záteční lístek na vlak stál 5euro, což mi nepřišlo tak moc, když přemýšlím v eurech, ne korunách.
tak vypadá cesta autem... vlakem to asi bylo podobný

cesta nakonec trvala něco mezi 15-20minutama... vlaky tu nemají špatný... jenom mě nebavilo furt sledovat cedule, jestli tam už nejsme, ale vystoupila jsem dobře, to je důležitý :)

ten oběd, byla nakonec školní akce na takovém pozemku - Plaza, kde bylo vždycky seskupeno pár rodin (my byly 3), které si dělaly oheň a jídlo a tak... a děti tam pobíhaly a hrály si s něčim, co se zdánlivě podobalo písku a bylo to tak jakože na zemi, ale nic moc. takže jsem si tam trochu pohrála s dětmi
otcové se snaží rozdělat oheň - na něm jsou pórky, nebo cibule, neb co to je... rozhodně to je tady sezónní specialita, jak jsem psala, když jsme byli v restauraci a dostali na to ty brindáky... a vpravo je Ester :)

jak si děcka hrály

bylo to docela fajn... ze začátku bylo dost teplo, ale pak se ochaldilo, takže jsme na sebe navlíkli všechno, co sme měli a klepali se na školním doře u moučníků... rodina té známé má pekárnu, tak teda moučníky byly výborný! :)

a ona má 4 menší děti, jedno dospělý a čeká další... :) bylo to takový pěkný vidt tu větší rodinku a vzpomenout si na tu naši... jsou to dva kluci a dvě holky. Mně přišla nejsympatičtější ta nejmenší - Ester. Já vim, většinou bejvaj nejmladší děti nejsympatičtější, ale bylo to tim, že mě z nich nejdřív přijala, že je čtvrtá (jako já) a sice je teď nejmladší, ale brzo přijde další sourozenec, který jí to vezme (jako mně), a taky se mi vždycky líbilo jméno Ester :) jo a taky se mi líbilo, jak se snažila vyrovnat se těm starším. Furt za nima běhala a tak. Pak tam byl jeden kluk a hráli si s pistolkama, tak začal na Ester střílet, sice to bylo jako, ale bylo to takový hnusný. Pak jí bral koloběžku a líbilo se mi, že třetí kluk, Francés, řikal: "Nech ji, to je moje sestra!" (španělsky) :) to bylo strašně pěkný, že bránil svoji sestru :) ti dva nejstarší byli takový... no, takový svý, ale ke konci dne jsem si i s nima trochu začala rozumět. Docela jsem si je oblíbila. Když jsem pak knim šla ještě večer na návštěvu, tak mi pak všichni museli dát pusu na dobrou noc :)

Když jsme byli ještě v tý škole, tak jsme šli na záchody a to byly takový malinký, chodili tam (aspoň ten den) chlapi i ženy a nebyly tam dveře!!!!!!!! to bylo jako jedna z mých nejhorších nočních můr! :D naštěstí ta známá řekla, že bude hlídat, tak jsme to nějak přežili... ale docela mě to překvapilo :D

ten den jsem i zvládla shlédnout dva filmy ve španělštině - Sound of music, u té známé... ale děcka byly docela hlasitý takže jsem polovinu moc neslyšela, ale nějak sem to pochopila :) a pak večer Ramon někde koupil program TV, tak za mnou přišel, že dávají Slumdog Millionaire, jestli se nechci koukat, že Teresa chce... tak jsem šla, protože jsem to už chtěla dýl vidět. No, nějak tak jsem rozuměla...

jo, ale mam radost, protože docela začínám rozumět katalánštině... tdea jakože když vím něco z tématu, o kterým se mluví, tak to chápu. Třeba když se baví o mně, tak rozumím :D

jo a taky jsem tu sledovala, jak vysypávají kontejnery.. mimochodem - tady třídí odpad, i v té rodině, kde jsem byla, říkali, že třídí odpad... a připadají si, že to je něco strašně neobvyklýho :D asi je, ale u nás se to taky dělá :) jo a teda tady vysypávají kontejnery tak, že přijede auto (překvapivě), na straně se vysune takový něco, chytne to ten kontejner zvrchu, má to tam takový něco na zachytnutí, vyzvedne to do vzduchu, vynese to nad to auto, tam se rozevře dno kontejneru, vše se vysype do auta, a pak ho zase snese na zem :) (doufám, že jste to pochopili) :) příště to třeba natočím ;)



tak a k dnešku... :)

konečně jsem vyrazila do města (sama)... vždycky mam pocit, že nějaký město poznám až tehdy, až si ho projedu sama... nenaučim se třeba jezdit v metru, pokud nejedu sama... nepamatuju si tolik věcí, pokud je neobjevim sama...

naplánovala jsem si, že se podívám na klasiky - Sagrada Familia a Rambla de Cataluňa. Pak jsem si řekla, že bych mohla jet na Montjuic a Tibidabo - až tam, kam se dá dojet MHD. Jenomže vzhledem k tomu, že jsem vyrážela po obědě, až před čtvrtou, tak na všechno nebyl čas...

fakt je vtipný, že vyrazíte takhle před čtvrtou a třeba např. supermarket u nás v ulici je zavřenej :)

Sagrada Familia je i zastávka metra, takže to moc složitě nemusíte hledat. Hned jak jsem vystoupila z metra, tak jsem si všimla docela pěkný fronty na lístky... tak jsem se v duchu chechtala těm lidem :D šla jsem si vyfotit Sagaradu a prostudovat plánek metra, kterej jsem si vzala na informacích a naplánovat, kam pojedu :)

Sagrada Familia (pro ty, co by nepoznali) ;)



jela jsem na Plaza Cataluňa a musela jsem přestupovat na zastávce Universidad, tak jsem si tam rovnou i vystoupila, podívala se na Plaza de Universidad


a pak zase jela dál. Myslim si, že to bylo tam, na tý zastávce v metru měli obchod, jmenoval se myslim, že Daily Price a měli tam různý CD a DVD... tak jsem se na to podívala, protože shánim Přátele ve španělštině. Ta jejich řeč není těžká, v Anglii jsem je hodně sledovala a dost jsem se na nich anglicky naučila. A kamarád mi to doporučil, že ta španělština je dobrá. A já bych chtěla něco sledovat, ale právě mě nic jinýho nenapadá. No, tak měli tam docela dobrý filmy i seriály, ale tohle jsem nesehnala (mimochodem pro milovníky U2-měli tam dost CD... od 3euro do asi 7-9euro)... tak jsem si nakonec koupila aspoň DVD Simpsnovi za 3eura, tak uvidíme :)


Když jsem vystoupila na Cataluňa, tak jsem si všimla, že tam je El Corte Inglés... Ptala jsem se Teresy nedávno, proč se to jmenuje ...Inglés... a říkala, že neví, že to je z Madridu... tak nevim, ale je to taková španělská záležitost :) abych zjistila, co tam všechno mají, tak jsem musela vyjet 9 pater - docela dost :)


v osmým (myslim) měli i trochu jídla... byla to taková malá ohraničená část a tam měli vlajky různých států a jáídlo odtamtud... když jsem procházela těma regálama, tak jsem měla pocit, že cestuju :) a ani mi to nepřišlo moc drahý :)

všimněte si těch vlajek nahoře :)

no, po návštěvě El Corte Inglés jsem se teda vydala na Rambla vyhledávat talenty :D ale bohužel začínalo pršet, takže už to všichni (skoro) balili...


jak tam jsou takový malý obchůdky, tak jsem si na jednom všimla cedule: Hledá se prodavačka, svoje CV zanechte tady. Mé srdce zajásalo :D vytáhla jsem z kabelky svůj pomačkaný životopis, jediný, který jsem s sebou nosila pro případ, že by se něco takovýho stalo, a zašla jsem ted za tim prodavačem a ptala se ho španělsky, že jsem si všimla tý cedule a jestli musí ten prodavač umět dobře španělsky, protože moc neumim, ale umim anglicky. A on mi řikal, že sám není odtamtud, takže si myslí že to je v pohodě. Tak jsem se ptala, jestli tam můžu nechat svůj životopis. Tak říkal, že jo, byl strašně sympatický a milý a takový, že mi přišlo, že bym i hned tu práci dal :) tak na ten životopis koukal a ptal se, jestli umim německy (že jsem to tam měla)... tak jsem řekla, že trochu jo, tak říkal, že to je super. Že to není teda do tohoto obchůdku, ale někam jinam (ukazoval směr a říkal co to je, ale nejsem si jistá), tak jsem, a jakože přikyvoval, a tak ještě poděkoval, že jsem mu to dala a já odkráčela :) měla jsem z toho výbornej pocit... zaprve, že jsem mu hezky rozuměla - jak nebyl rodilý mluvčí, tak mluvil pomalu a srozumitelně :) a hlavně protože jsem konečně udělala nějakej pořádnej krok k hledání práce... navíc ten prodavač se nechoval, jako kdyby to byl stý životopis... třeba jo, třeba tu práci vůbec nedostanu. To je skoro víc pravděpodobný, než ji dostat.. ale i tak mam dobrej pocit, že jsem něco udělala :)

Šla jsem dál po Rambla, narazila jsem na ten trh, kde už jsme byli, ale i tak jsem si tam zašla - zavzpomínat :)

různé koření

ááá, ňam! :)

a pak jsem se vydala na metro, protože fakt docela pršelo... né, že by to tak vadilo, ale stejně jem chtěla jinam. Jenomže já jsem vlezla do prvního vlezu do metra, co jsem viděla a to byla chyba... protože tady prostě maj vlaz na jeden směr a vlez na druhej směr. Takže jsem zase vylezla, ale protože jsem měla denní jízdenku, ale tady vždycky musíte při vlezu projít turniketama a projet tu jízdenku, tak mě to nechtělo pustit. Tak mi došlo, že jsem moc brzo za sebou projížděla turniketem, že to maj asi nějak časově chráněný, aby si to lidi nepůjčovali. Tak jsem chvilku počkala a pak už to šlo :)

metro už bylo plnější a já jela na zastávku Selva de Mar. Hledala jsem jeden obchod a údajně měl být někde tam, jenomže jsem ho nenašla. Ono i na stránkách toho obchodu měli napsanou adresu a pak mapu, na který to bylo vyznačeno jinde, tak jsem byla docela zmatená...

ale říkala jsem si, že se projdu dál, jestli tam nebude... tak jsem šla po Rambla... (pro vysvětlení - rambla = dvě silnice a uprostřed mezitím je cesta pro pěší... po stranách těch silnic teda taky... a každá silnice jee jednim směrem... je to pochopitelný? ... takže těch Rambla je tady docela dost. My tu za rohem máme Rambla de st. Andreu)...
jo, jenomže to tamto Rambla bylo pěkně dlouhý. A furt žádný metro. Tak jsem šla, pak se někde zeptala, tak mě ta paní poslala dál... a v dálce jsem viděla tenhle barák:

tak jsem šla dál a dál...

potkala jsem zajímavý park...



a pak jsem došla úplně k tomu baráku...

zblízka

a pak jsem našla metro... Glóries...
před tim metrem něco bylo, asi nějaká exhibice, ale nevim, co přesně...

moji cestu máte tady a je tam pěkně vidět to rambla - jakože dvě silnice :)
ze zastávky Selva de Mar až na Glories
přišlo mi už docela dost hodin, takže jsem návštěvu Montjuicu a Tibidabo zrušila... snad příště :) ale i tak to bylo docela vyčerpávající (hlavně ta dlouhá cesta z metra na metro)...

takže teď už jen doufám, že ta práce vyjde :)) ;)))

sobota 26. února 2011

Šp: extrémy se zvětšují

to, že večeříme ve čtvrt nebo třičtvrtě na jedenáct, nebo tak nějak podobně, jsem už přijala jako fakt a (skoro) vůbec m to neudivuje... :)

dneska jsme ale snídali ve 12hodin. Já vim, že to vlastně není nic tak hroznýho. To se v sobotu stává víc lidem, ale většinou si pak ještě nedají oběd... buď si v poledne daj rovnou oběd, nebo si dají snídani a oběd vynechají... ale my jsme snídali a pak ještě obědvali...

dneska jsem to byla já, kdo ohříval ty chleby nad hořákem u plynovýho sporáku :D člověk by neuvěřil, co jednou bude dělat... ;)

 sobota byla poklidná... šli jsme na nákup... jo, Tersa řikala, že dělaj nákup na týden, ale předtím řekla, že půjdem trochu nakoupit... tak jsem se jí pak ptala, co znamenalo to trochu... tak se jenom smála...

včera (myslim), jsme koukali na Alfa :D týjo, to už je historie... zkoušeli jsme totiž, jestli jim nejdou titulky na TV, a u tohohle jedinýho šly... :)

už si tady nějak zvykám, ale nechci tu zustat dlouho... ten malej pes byl dneska ráno vtipnej... vběhl ke mně do pokoje, tak jsem se na něj podívala a on hned začal couvat, jako by se mě bál, jako kdybych ho bila, nebo co... tak jsem se na něj dívala a on furt tak couval... nevim, co bylo, protože jindy mi přijde, že se ho snažim trochu potrestat a on to nechápe... takže dokud mě neolizujou a nelezou po mě, nežvejkaj moje boty a tkaničky, tak to jde... ale co je hnustný - když začnou štěkat! místnosti jsou malý a já jsem asi přecitlivělá, protože mě to uplně nějak duní? v hlavě... uplně mi ji to trhá... tak se snažim vždycky odejít do jiný místnosti..

bohužel se tu má ochladit, asi tak na 10-11°C... tak očekáváme horší dny... ;)

stále žádná práce......................
dneska mi volalo neznámý číslo s předvolbou +45, tak jsem to nezvedala, pak jsem si šla zjistit, co je to za zemi - Dánsko... a zjistila, že to byla jedna rodina z netu... no, sice bych to měla vážně multikulturní rok letos, ale děkuji, nechci, Dánsko mě neláká... to už je moc na sever, to bych se radši stavila v Anglii... :) tak hledám dál... :)

pátek 25. února 2011

Šp: návštěva Mataró

dnes jen krátce ( a to myslim vážně ) :D

jak jsem již zmínila, dneska byl ten koncert v Mataró :)
bylo to v domově důchodců, takže jsem tam silně vynikala (nejen výškou;) )
překvapilo mě, jak mě některý lidi poznali... hlavně jedna paní na mě uplně zírala a pak objímala, kterou jsem si uplně tak moc nepamatovala... pak ty ostatní... Esperanza nevypadala zas tak překvapeně - nevim... ty další si říkali, že jim jsem povědomá, ale nevěděli odkud, dokud jsem neřekla odkud jsem... a ten zbytek byli nový lidi :) jo a několik lidí teda, když mě poznali, tak přemejšleli nad jménem a vždycky řekli Marie :)

ten karneval jsem zatim nepostřehla, což mi je líto... budu se muset zeptat Teresy... ráda bych viděl aspoň kousek průvodu, ale nevim, jestli už není pozdě...

pořád žádná práce... poslala jsem životopis na jednu, kde chtěli czech native speaker, ale jinak většinu požadavků nesplňuju... napsali mi, že prověří moje CV a ozvou se mi... tak čekám a zatim hledám dál...

ozvala se mi rodina od Madridu, ale maj kočku a psali, že pokud bych měla alergii na zvířata, tak nedoporučujou... proč maj lidi zvířata?!? další rodina (myslim, že taky od Madridu), mi psala, že se jim můj profil moc líbí, hlavně ta část, že jsem z umělecké rodiny a mam ráda umění (nebo co jsem tam napsala :D), ale že chtějí někoho na rok, jestli jsem flexibilní... bohužel... :(

a musim vám říct, jak tu jíme chleba k snídani. Teda jejich "chleba" :D protože je zmrazenej, tak Teresa vezma takový kleště, zapne plynovej sporák, a v těch kleštích ten chleba nad tim plamenem ohřeje - trochu zčerná, a pak to jíme - sranda :D:D

čtvrtek 24. února 2011

Šp: pravý španělsko

tak... až teď tu zažívám pravý španělsko...

jsou tu jídla o několika chodech - takový zvláštní občas... obědy ve tři a večeře ve čtvrt na jedenáct... škoda, že Teresa nějak nechápe, že mi stačí jíst málo a že víc nechci... dávala jsem si předsevzetí, že zhubnu, ale nevim teda... sice to jídlo není tučný, ale je toho hodně a moje břicho to cítí... no, stále doufám v lepší zítřky... ;)

ještě abych nějak uzavřela tu alergii, tak po poradě s mým lékárníkem, jsem si dneska v lékárně koupila Certizine. Včera, když jsem uléhala, tak mě strašně štvalo, že z tý pohovky, na ktéré spím, cítím psy... ale to by nebylo to nejhorší... to horší bylo, že se mi po půl minutě špatně dýchalo... odkašlala jsem si a neuběhla další půl minuta a znova... to už mě to začínalo štvát... tak jsem si nakonec otevřela okno, sice venku řvaly auta, ale brzo jsem usnula a ráno jsem se probudila, takže jsem očividně dýchat mohla... dveře jsem si zavřela, protože jsem nechtěla riskovat psy na mé posteli... zvlášť, když ten malej má zvyk čůrat po celým bytě (ještě nemá návyk), a mě to šíleně vytáčí... ale jak jsem již psala, snažím se to přehlídnout a věřím v lepší zítřky... :)

dneska jsme se projely na druhou stranu města - k doktorovi... přijeli jsme o 45minut pozdě... sestřička se nezdála nadšená :D takže se muselo čekat...
odpoledne, ve čtyři hodiny jsem šla s Teresou na ten její pěveckej sbor. Jo, původně si myslela, že jí budu pomáhat, ale nějak jsem jí to rozmluvila. Sice to bylo docela těžký, ale zřetelně jsem ji vysvětlila, že příjmení neznamená vše... že kdyby tu byla nějaká moje sestra, tak to je jiný, ale se mnou to asi moc nepůjde... i tak stejně se jí snažím vysvětlit její snahu mě zaměstnat v nějaké hudební škole... jó, vim, že by to bylo třeba lepší, než uklízet... když by mě vzali, což spíš ne, i když by mě přirovnávala k Severáčku, kterej tam byl a má tam známý... ale já nechci... necítila bych se dobře... ani nevim, co bych tam dělala... takže to vypadá, že začíná chápat :)

ale v tom sboru, to bylo zajímavý... paní z toho domu pro seniory, nebo jak tomu říkají (pro neznalé - to není jako domov důchodců, ale něco jako DDM, ale pro seniory... chodí si tam hrát karty, kulečníky, zpívat atd atd...), když se jí Teresa ptala, jestli si mě pamatuje, tak hned že jo, že z čr a tak... to mě překvapilo :D sice jsem byla kromě těch malejch kluků nejvíc k zapamatování, protože jsem jako jediná mluvila trochu španělsky, ale to jsem nečekala... v tom sboru se to hodně obměnilo, takže mě tam skoro nikdo neznal, ale Angeles jo. Strašně nadšeně mě vítala a celou dobu byla taková nadšená, že mě vidí... no, zítra jedu na koncert do Mataró, tak jsem zvědavá na ty lidi tam... těšim se hlavně na Josepha... ten byl super... a taky ten pán, co se mnou hrál stolní tenis, ale už si nepamatuju, jak se jmenuje... možná Joaquim... :) takže uvidíme... pamatuju si, že tam Angeles mi nabízela, kdybych jsem jela studovat, tak že můžu u ní bydlet... nějak bych se jí nenápadně zeptala, jestli to ještě platí, protože u Teresy nechci zustávat... ti psi atd... a zas hledat si byt by bylo asi hodně složitý... nevim...

no, jinak teda furt hledám všude možně a stále nic moc... ještě se poptáme a uvidíme... :)

jo a sice teda mam furt šílený problémy s minulým časem atd... (neptejte se mě na minulost ve španělštině...) ;) ale i tak cítím, že se docela rozmlouvám... ne, že bych třeba mluvila líp, ale že už i začínám myslet ve španělštině, což je fajn! :) Teresa si myslela, že bych tu prostě jenom tak zustala, vykašlala se na práci a studovala španělštinu, tak jsem ji vysvětlila, jak drahý to je a že já bych ráda pracovala, protože leden tak nějak nic nedělání, mě vůbec nebavil...

jo a odpoledne se ještě Teresa stavila tady v ulici v supermarketu a koupila katalánský speciality pro mě, abych to ochutnala... strašně jsem měla pocit, že bych jí to měla rozmluvit a ať neutrácí, ale zase jsem viděla, jakou radost má, tak jsem ji nechala... :)


a teď moje fotoresty:

můj bývalý pokoj
moje bývalá koupelna


moje bývalá vesnice (náhled)

moje bývalé moře (s Teresou a psama)

náhled do metra v Barceloně
tohle je prý typický pro Vánoce.. takže teď to je levnější... je to taky specialita, ale vyrábí se to v Málaze, tak nevím, jesti to je specialita pro španělsko nebo katalánsko... rozhodně to je ale teda výýýýýýýýýýýýbornýýýýý!!! :)


jo a říkám si, jestli jsem nezapomněla zmínit, že jsem dorazila právě včas, protože zítra nejenom, že je koncert, ale také karneval !!! který úplně miluju !! tak snad ho stihnu! :)

středa 23. února 2011

Šp: Barcelónáá! :)

takže akce X proběhla v pořádku :D

ne, prostě jsem ráno vstala tak, jak se mi zachtělo, najedla se s návštěvou, ještě jsme se přátelsky byvily a mně to furt v hlavě šrotovalo, jestli jim to mam říct... nakonec jsem neřekla, ještě jsem si sedla k internetu, pak jsem odevzdala klíče, dostala peníze, šla si připravit věci a za chvilku mi už Teresa psala, že je ve vesnici...

ještě musim dodat, že po konzultaci s lékárníkem mam teda alergii na psy, ale ne asi na všechny plemena, protože Teresa má taky dva psy, ale o hodně menší, a zatim v pohodě... teď jsem pčikla poprve :D rozhodně si teda pujdu koupit do lékárny prášky, kdyby něco...

ty holky (návštěva) vypadaly dost překvapeně se sbaleným kufrem odcházet, tak jsem zvědavá, jak jim to hf vysvětloval. Řekla jsem mu, ať pozdravuje Viktora a vyrazila...

Teresa se mě ptala, jestli řídim a jestli nechci řídit, tak jsem řekla, že ne... nevim, jestli to bylo ze srandy, nebo ne... ale když jsme pak jeli a ona se tak furt na tý silnici motala (doleva doprava), že jsem občas byla docela nervózní, tak jsem začla uvažovala, že jsem měla řídit... :D :D :D

no, rozhodně jsem se po těch dvou hodinách cesty v autě rozmluvila docela dost :) těšila jsem se do Barcelony.

Tak teď přemýšlím, co dál... nejradši bych si tu našla práci a bydlení (první práci), ale prý to je tady s tou prací docela problém, není to sranda... všichni mluví o krizi, je tu taky prý hodně přistěhovalců... tak uvidím... ale už jsem si vytvořila životopis v angličtině a zkusim ho třeba někde dát... 
mam docela nevýhodu... jsem bez pořádný praxe, neumim pořádně španělsky... myslim si, že můžu dělat hodně věcí, ale nejlíp někde, kde by převažovala angličtina.. nebo aspoň ze začátku - ráda bych chodila na kurzy...

no, každopádně doufám, že se to co nejdřív vyřeší, protože musim taky vyřešit, jakým způsobem budu dělat příjmačky do Liberce (a na certifikáty je nejvyšší čas)...

stále mam taky otevřený vrátka pro aupair, ale chtěla bych zůstat ve Španělsku, nejlíp v Barceloně... ale už mam z toho nějakej respekt... vim, že rodiny nejsou všechny špatný, ale je pravda, že i když najdete fajn rodinu, tak není lehký si s nima uplně rozumět... no, uvidíme... :)

PS: ty psi tady mi pěkně lezou na nervy!!!!!!! grrrr....

Šp: dobrodružství pokračuje - to byste měli vědět!

...nevim, jak to říct (napsat), ale asi bych vás měla informovat (znova) a událostech, které se seběhly (zase) strašně rychle... (a které ještě budou pokračovat)...

včera byl divný den, ale nechci ho tady moc rozebírat. Rozhodně mi nějak nedošlo, že to je vlastně týden, co jsem tady. To jsem sice věděla, ale nedošlo mi, že to znamená, že podle toho jejich agreementu se měli rozhodnout, jestli mě tam chtějí dál.
Já myslela, že to bude týden od tý doby, co začnu pracovat...

no, hf byl večer celkově takovej divnej. Přišel mi nervózní (je pravda, že s těma apartmánama to je pochopitelný), ale nějak to bylo divný. Hm předtim už odvezl na letiště (prý původně měla odletět den předtim - tak jsem to pochopila, ale nakonec se to posunulo) a tak připravoval večeři (bylo asi půl devátý).
Po nějaký době mě zavolal, dal mi do ruky čelovku (baterku) a řikal mi, jestli bych mohla jít ven něco najít. Já jsem mu vůbec nerozuměla, tak jsem se ho několikrát zeptala, co to chce najít, že mu nerozumim, a on pak řekl, že si promluvíme pozdějc... ty dvě holky si taky všimly, že je nějakej zvláštní a tak se ho šly zeptat, ale když sem se jich pak ptala, tak taky řekly, že nevědí, že si se mnou prej pak promluví. No, neměla jsem z toho dobrej pocit, ale co čekat.
No, jenomže oni se zas po večeři vybavovali. Tak jsem tam jakože seděla, dělala, že rozumim, pak nějak ty holky na chvilku odešly a on znova, že se mnou potřebuje mluvit.

Tak jsem si tam sedla a on začal... řikal, že jsem jakože fajn a že Viktor (kluk) mě má rád, ale že jestli vim, že byla ta zkušební doba a že si nemyslí, že by to klapalo, kdybych zustala. Že měli nějakou holku předemnou z Rumunska a ta byla jiná, a že jako bychom to mohli zkusit dál, ale všichni bychom z toho byli frustrovaný, že oni maj hodně práce atd atd. A jestli jsem teda v pohodě, jestli to chápu a že teda můžu ještě zůstat a zabookovat si letenku, že mě odveze na letiště, nebo jestli chci zustat ve Španělsku, tak mě odveze na vlak a tak...

No, byla jsem z toho docela překvapená - to musim přiznat.
Ale na druhý straně musim přiznat, že polovina mě doufala, že se tohle stane, jenom jsem si myslela, že se to nestane :D takže překvapená jsem byla. Chvilku jsme se tam ještě bavili a furt opakoval ty stejný věci, tak jsem mu řekla, že jako domů nepoletim, že teoreticky kvuli pojišťovně ani nemůžu, ale že asi pojedu ke kamarádce do Barcelony. Tak on že teda jo, že ať se s ní domluvim, podívám na vlaky a pak mu řeknu.

No, tak jsem sedla k internetu. Už bylo deset a já chtěla strašně moc spát, ale co se dalo dělat. Napsala jsem Terese SMS, jestli bych mohla přijet, ona mi odepsala, že jasně a zanedlouho mi volala. Tak to byl zážite. Šestiminutový hovor ve španělštině, kdy mi to tam dělalo divný zvuky, že jsem třeba polovinu věty neslyšela, ale domluvily jsme se (to mě docela překvapilo) a ona říkala, že má ve středu volno a že pro mě přijede.
Říkala jsem, že to není potřeba, že to je daleko a že dojedu. Ona se zdála být zklamaná, tak jsem jí řekla, že jsetli teda chce, tak aŤ přijede. Domluvily jsme místo a čas a já měla aspoň něco vyřešeno.

Tak druhá fáze - aktivovat si profil na stránkách a hledat rodiny. Vůbec nevím, kam chci teď. Nejradši bych si našla práci v Barceloně a mam pocit, že Teresa do telefonu říkala něco, že se po něčem podíváme. Tak snad něco najdem.
Ale začala jsem kontaktovat rodiny. Některé odepsaly, jedna se zdála fajn, ale podle toho, co mi napsaly za otázky na mě, jsem z toho už tak dobrý pocit neměla. A to mě přivedlo na myšlenku, že bych asi už neměla brát rodinu, na který mi něco nesedí, protože tak to bylo tady... a jak to dopadlo... takže ještě nic nemám, hlavní hledání začne v Barceloně.

Už jsem tady nechtěla zustávat ani minutu, i když mi hf řekl, že můžu a ať se necítím blbě. A když jsem šla spát, říkala jsem mu, že kamarádka pro mě přijede a on teda, že mě zaveze na vlak, tak jsem mu řekla, že ale přijede sem, že se jí chce, tak byl překvapený a pak mi ještě řekl, že se dneska můžu vyspat.
Trochu jsem měla z toho pocit, jestli to není kvuli tomu, abych se nepotkala s Viktorem. Ale je mi to docela jedno. Sice ho mam strašně ráda. Je to nejchytřejší a nejhodnější osmiletej kluk, jakýho jsem kdy potkala, ale vim, že to bude pro něj těžký, se dozvědět, že jsem pryč. Nevím, co mu řeknou. Chudák, bude si zas muset hrát sám. U snídaně jsem zjistila, že ani ty dvě holky nic nevědi. On to vážně chtěl utajit. Chápu, že asi i kvuli mně, abych se tu necítila blbě, ale mně to je docela jedno. Ale ať jim pak řekne cokoliv, až odjedu, to už je jeho věc.

No, napadlo mě napsat, co mi tu vadilo, ale to by znělo asi moc blbě, jakože jsem nespokojená a stěžuju si.
Ale na druhou stranu tady napíšu, že s největší pravděpodobností mam alergii na psy. (no, bude sranda u Teresy - snad to nebude tak koncentrovaný). Jakmile přijedu do čech, tak se objednám na alergologii. Pro příště dobře vědět. Teď mam uplně rudý oči a ani se mi uplně neotvíraj.
Zadruhý jsem ráda, že tu nebudu, protože nebudu muset poslouchat ty jejich vlámský rozhovory.

Nechápu jejich pojetí být člen rodiny. Nebo jsem pochopila, že se mam tak cítit. A jako ze začátku se ke mně chovali hezky, ale ten agreement to trochu kazil, striktní počítání hodin je trapný, to, že jim nerozumim je velká položka a doufám, že kopii mýho pasu nijak nezneužijou.

No, asi jsem napsala všechno důležitý. Už jsem sbalená, nějak jsem to dokonce zvládla - divim se, ale asi se už lepšim. NO, když už se balim potřetí s víceméně stejnýma věcma... jsem zvědavá, kolikrát to ještě bude.

Tak mi držte palce, myslete na mě, napište mi tipy, co dělat a mějte se líp, než já ;))

úterý 22. února 2011

Šp: jak to bylo s kočkou

musím se vám přiznat, že tu občas těmi zvířaty trpím. Je jich tu moc a jsou moc přátelská... :D

předevčírem mi do pokoje, když jsem šla spát, vnikla kočka. Někde se schovala a nevěděla jsem, jak ji vyhnat... už ani nevim, jestli to bylo tu noc, nebo až tu dnešní, ale pak si mi lehla na nohy, já cejtila něco těžkýho na nohách a pak jí vyhnala. Jo, vstala jsem z postele a otevřela dveře, aby mohla odejít.

tuhle noc se mi to zas nějak nepodařilo a ta kočka tam vnikla. Myslím, že tam byly obě. Ještě něž jsem usnula, tak mi něco skočilo na postel. Lekla jsem se a setřásla ji dolu. Měla jsem pocit, že z toho budu mít noční můru a horor... :D ale pak jsem v naději, že to bude ok, usnula... :) během noci jsem se ale pak několikrát probudila, protože jsem se v posteli chtěla nějak posunout, nebo otočit, ale kočky mi ležely na dece, zřejmě se jim tam moc líbilo, takže to prostě s tim závažím moc nešlo... hm... zajímavá zkušenost...

když jsem byla malá, tak jsem měla ráda zvířata asi tak, jako všechny děti, tak jsem i chtěla nějaký mít doma... postupem času jsem hodně věcí pochopila a už několik let zastávám názor, že ne... po pobytu tady budu mít už víc než 100% jasno, že než jednoho psa, to radši dvě děti... ;) :D prijdu k bráně do zahrady, už přilítnou a jakmile otevřu, tak mě tu nadšeně olizujou... no, hezký, ale že bych musela mít oízaný ruce a tak vůbec, to ne... taky ty chlupy všude... a pak taky smrad... teď jsem si sedla s notebookem na verandu na zem a hned přiběhli, jeden mi tu málem zasedl mobil a blok, tak jsem ho odstričla, ale zase jsou chlupy všude :D nojo... :)

... koupila jsem si kastilsko (španělština) katalánský slovník, a taky ještě Los verbos conjugados - to je knížka, kde máte vzory sloves a jak vypadají ve všech časech ve všech tvarech. To je po španělsko-českým slovníku nejdůležitější pomůcka, pokud se učíte španělsky. Sice ji mam doma, ale nevím, jak se dá sehnat v čechách, s sebou jsem si to nevzala, tak myslim, že se to bude hodit :)

jo a ještě jsem měla vtipnou situaci v drogerii... hledala jsem náplasti, ale nevěděla jsem, jak se to řekne, tak jsem to tam procházela, dvě prdavačky tam něco vybalovaly, tak jsem do toho koutu nahlídla a ta jedna se mě zeptala, co hledám... tak jsem přemejšlela a pak jsem řekla, že nevim, jak se to řekne španělsky. Tak mi chtěla pomoct a ptala se, jestli to je na ruce, na nohy, na obličej... a já byla furt ztracená a nevěděla, jak jí to prostě vyvětlit. Řekla jsem, že to je v pohodě, at se neobtěžuje a ona pořád mi chtěla pomoct. Já jsem to vzdala. Až potom jsem si vzpomněla, že proč vlastně nosim furt slovník v kabelce. Tak jsem si to slovo našla a bylo teda dlouhý. Tak jsem ho složitě jedný prodavačce přečetla, a ta mi je teda ukázala... :) říkala jsem si, proč mě to nenapadlo předtim, bylo to docela vtipný, ajk mi chtěla pomoct a já bezradně stála... :D

pondělí 21. února 2011

Šp: návštěva

dneska v noci jsem poprve spala bez problémů. Předtím jsem se budila a měla takovej lehkej spánek, ale dneska, když jsem se probudila, tak jsem nebyla unavená a měla jsem takovej příjemnej pocit... a navíc jsem měla ještě asi 2minuty do zvonění budíku. Ani jsem v noci nemrzla :D

snídani jsem chytala pro 6 osob. Nevím, jeslti jsem tu zmiňovala návštěvu z belgie. Jsou to 2holky, teda spíš ženy :D Když jsem dávala do košíku chleba, tak to bylo docela vtipný. Byly tam asi 3druhy, od každýho 2krajíce + něco jako houska :D tak jsem se ptala, jestli je další chleba, tak hf skočil do pekařství. Zajímalo by mě, kde je, protože ty croissanty byly fakt dobrý. Nebyly jako ty z Carrefouru. Ale myslim si, že to musí být tady někde na vesnici, protože říkali, že to je blízko.
Je to trochu zmatek, když tu někdo je, protože mi to nabourává rozvrh, a já tu ještě ani nejsem zvyklá na všechno, natož když se mi to ještě mění. Je to docela hrůza. Takže jsem snídani nesklízela, protože ty dvě vstávaly až pozdějc. Běhat kontrolovat to dolu se mi nechtělo, město jsem nějak vzdala, tak jsem se zalezla do pokoje.

Kolem poledne jsem se už nějak odvážila, když jsem zjistila, že jsou na terase a šla jsem vyluxovat do obýváku. Potom se zas nic nedělo... Čekala jsem, kdy se začne chystat oběd, nebo kdy dovezou kluka. Když se začal chystat oběd, tak jsem zjistila, že je venku :D a jedli jsme venku - to bylo pěkný. Ty dvě (asi jim budu řikat holky, to je příjemnější :D ) se opalovaly a strašně přátelsky se se mnou začly bavit, že se jich nemam stydět a kamrádit se s nima, a jak jsou šílený, že se tu opalujou (byly skoro v plavkách) a tak... ta jedna je letuška, tak jsme se o tom trošku pobavily. Tak to bylo fajn, ale jakmile přišla hm, tak mi to bylo zas blbý se s nima bavit, protože ona se s nima bavila holandsky (vtipný je, jak oni řikaj, že mluvěj vlámsky) a navíc to je jejich návštěva. Vlastně jsem si i uvědomila, že o musí být možná pro ně těžký. Jestli tady ty lidi nejsou zas tak přátelský, protože mluví spíš katalánsky, tak sice tu mají přátelé a známé, ale nevim, jestli tady má hm přímo nějakou kamarádku.

Tak jsem tam chtěla sice po obědě s nimi zůstat, jakože když mi řikali, ať se nestydim a jsem s nima... ale když zas začli mluvit vlámsky, tak mi bylo trapný tam sedět a jenom koukat... a začít zničeho nic, uprostřed jejich rozhovoru, mluvit anglicky, ještě horší...

ale musím říct, že už trochu začínám některý vlámský slova pochytávat... třeba [lekr] - jako německý lecker (chutný), nebo [sachte] - jako německý sagte (řekl), a naučila sem se [smakrk] - dobrou chuť... na zdraví se řekne santé... kdybych se nepotřebovala učit hlavně španělsky, tak se tu holandštinu začnu učit... nebo bych možná mohla i tak, ale hodila by se mi nějaká učebnice... celkově by se mi tu hodilo cokoliv na čtení, protože tu absolutně nic nemam... ale už jsem našla knihovnu, tak se tam zkusim podívat.

Jo a pošta prý zavírá ve dvě. Chtěla jsem tam dneska jet, ale mam teda smůlu.

Taky jsem se dozvěděla, že hm odlítá asi zítra na týden do Belgie. Nevím, co je cílem cesty. Říkala, že takhle občas lítá s příručákem, tam ho táhne prázdnej a zpět plnej jídla. Ale říkám si, co tam bude asi celý týden dělat. Tak nevím. Ale snad to tu bez ní zvládnem :)

jinak teda už se mi dýchá dobře, ale rýma přetrvává... hlavně v tom obýváku.

žijeme tu sýry - jak tu byla ta první návštěva na večeři, tak byly 2plný tácy sýrů a od tý doby jsme to asi 2x dojídali, dnes potřetí, sice už to byly jenom kousky, ale napočítala jsem 11 druhů :D
tady se jí vážně dobře. V Anglii jsem po nějaké době už na večeře s nima ani většinou nechodila, a jedla jsem víc přes den, že jsem si brala z ledničky, nebo odjinud na co jsem měla chuť (moc toho nebylo, ale i tak)... tady jsem si ještě nic kromě společných jídel nevzala. Taky jsou furt doma, je to divný :D

říkám si, že by kluk byl asi hodně takovej malej dospělej, jak je kolem něho tolik dospěláků. Asi jenom aupair to vyvažují tím, že si s nim hrajou... :) i když nevim, jak teda ty ostatní, ale já jo :D dneska řekl těm 2 holkám, že prej mě má rád, tak to je dobrý :)) (ony mi to řekly)

a je vtipný, jak řiká: "I don´t can" místo aby řikal "I can´t" ... asi ho to ještě budu muset naučit ;)

zas mi bylo po večeři strašně blbý odejít, když se bavili, ale stejně jsem jim nerozuměla... ale ty holky belgický řikaly, že se cejtěj vůči mě blbě, když mluví holandsky. No, tyjo, kdybych měla učebnici holandštiny, tak podle mě za chvilku umim výborně ;) kdybych věděla, že tu nějakou kvalitní prodávaj, tak si jí klidně koupim...

neděle 20. února 2011

Šp: ne zcela tak volný den

Plánovala jsem si, že se dneska podívám do nějakého sboru. Teresa (kamarádka z Barcelony) mi psala, že tu je nějaký evangelický sbor. Přemýšlela jsem, jak ho najít. Zkoušela jsem internet a nic jsem nenašla. Ale nakonec jsem ho našla v malé mapce, kterou jsem si vzala v tom turistickém centru :) jenomže jsem nevěděla, od kolika hodin se schází, jenom jsem věděla, že v Gironě od 11h. Usoudila jsem, že to bude podobné, ale stejně jsem vyrazila na desátou... kdybych náhodou zabloudila, nebo tak... a ono vůbec - co dělat doma, že? :) Tak jsem tam teda šla. Šla jsem nějakým svižným tempem, ani nevím proč, trvalo mi to něco málo přes půl hodiny a byla to krásná procházka :)

vycházím a fotím ;)
Empuries

No, bylo to teda od 11h, takže jsem si tam nedaleko sedla na lavičku (bylo to hned na začátku města, před kterým je cesta podél moře a je tam pár laviček), a tak nějak jsem tam celou dobu seděla... když svítilo sluníčko, tak to bylo příjemný, ale když zalezlo z mrak a foukalo, tak nic moc...

ach, ty hory se mi tam uplně nepovedly, ale co... - to byl můj výhled, když jsem seděla na lavičce...

Přišla jsem tam před jedenáctou a hned u vchodu vítal nějaký pán a když jsem chtěla projít jenom s pozdravem, tak se moc nezdál spokojený, tak jsem teda musela říct, že jsem z ČR. Pak další pán, to samý, další pán se na mě tak koukal, tak jsem zdravila, usadila se, ještě někdo další mě přišel pozdravit :D no, jako nebylo tam tolik lidí...asi tak 30-40? takže bylo poznat, že jsem tam poprve, ale teda mrzí mě, že je na mě poznat, že jsem z ciziny :D budu se asi muset smířit s tím, že nevypadám jako španělka... smůla... :/ no, co jsem tam koukala na španělky, tak skoro všechny měly kudrnatý vlasy...  a tmavý, nebo obarvený ;) :D byla jsem potěšena a strašně se mi ulevilo, že mluvili španělsky a ne katalánsky... ze začátku jsem se snažila rozumět. Jeden pán mluvil strašně rychle, druhej akorát, takže tomu jsem docela rozuměla. Čísla písní jsem rozuměla výborně, takžeto bylo v pohodě, a když se stálo, tak jsem měla pocit, že kdybych se v těch podpatkách uplně narovnala, tak budu strašně mezi těma lidma vyčnívat... jsou nějací malí... :)
no, po skončení se tak nějak chtěli seznamovat (teda někteří), ptali se mě, jeslti jsem na dovolený, nebo co, snažili se mi tam dohodit lidi, který mluví anglicky :D ale já bych jim španělsky rozuměla, kdyby někteří nemleli a mluvili pomaleji. Tak jsem se tam seznámila s jednim párem, kteří tam žijí už 11let, on je z Ukrainy a ona z Estonska. On se mě ptal, jestli mluvim rusky, nebo polsky, tak jsem řekla, že ne, ale jakože jsem mu rozuměla... :) no, rozhodně to bylo vtipný a hezký.

Potom jsem se vydala do Carrefouru, protože jsem si chtěla koupit pistácie!! :) miluju je! ;)
jo a narazila jsem tam na napodobeninu Fidorek - koukejte:


a po cestě zpět jsem jedla, prošla jsem si všechny ty vyhlídky u moře, poseděla na nich a tak... 
tady máte napsaný vzdálenosti (je to po cestě)... takže bych podle toho usoudila, že od nás na kraj L´Escala to je tak cca 1800m, do sboru 2km a do centra tak asi 2,5km - teda záleží kam... chození po L´Escala je taky na dýl ;)



pro zajímavost teploměr ve městě na lékárně ukazoval 17°C (na sluníčku). Je polojasno a kdyby nefoukalo, tak je ještě tepleji, ale takhle je to taky super :)
dneska mě čeká ještě bejbáč, hf nám uvařil omáčku na špagety (jo, jíme tu fakt dobře) :) tak snad to bude ok.

jinak chci poděkovat za všechny komentáře. Strašně mě těší mít nějakou zpětnou vazbu, jsem vděčná za každou připomínku, radu, pozdrav, nebo prostě cokoliv :) díky a pokračujte ;)

sobota 19. února 2011

Šp: práce, práce...

dnešní den byl největší záhul... "hlídala" jsem 8hodin, vlastně nakonec devět, protože jsem nějak vynechala přestávku... je to tady takový složitý, jak mi dali ten rozvrh hodin, budu se jich muset ještě zeptat, jak to dělat, protože jak tu včera byli ti hosté, tak já jsem šla spát dřív a podle rozvrhu jsem měla ráno stejné, jako ostatní dny, což znamená od osmi (na osmou obvykle připravuju snídani). Jenomže když jsem vstala, tak jsem uvažovala, jestli vůbec oni teď budou taky vstávat tak brzo. Myslím si totiž, že až začnou jezdit hosté, tak oni budou mít víc práce mimo dům a budu tu víc pro kluka. Teď si třeba hrajeme, ale přitom rodiče jsou doma... No, tak jsem šla do tý kuchyně a uvařila si čaj. Chtěla jsem aspoň vyklidit myčku, ale to by znamenalo chodit do obýváku přes chodbu (a pár schodů nahoru od dveří spí v otevřeným pokoji rodiče, tak jsem se bála, aych je nevzbudila, protože otevírání a zavírání dveří je strašně hlasitý, i když se snažíte být potichu, a s náručí talířů to je ještě horší). Takže to jsem nějak zavrhla. Tak jsem si uvařila čaj, koukala jsem, co bych mohla poklidit, nakonec jsem se s těma talířema vydala, všimla si, že se nahoře už něco hejbe, takže vstávají, ale snídani jsem definitivně začla chystat až když se vzbudili. Takže dneska jsem vstávala brzo docela zbytečně, ale bylo by nefér, si to nezaškrtnout  v pracovním rozvrhu, protože já za to nemůžu, že jsem nepracovala, oni nebyli vzhůru, já byla a mohla jsem si klidně vyspat... no, tak nevim...

No, ale jinak jsem si teda celý den hrála s klukem, hlavně na autodráze. Dali jsme si ji na verandu/terasu (nevim, jak se to nazývá), sluníčko nám krásně svítilo, bylo teplo a auta jezdily ;)

měli jsme jen přestávku na oběd po druhé hodině a ve čtyři jsme se přesunuli dovnitř. V pět jsem měla podle rozvrhu padla. Furt jsem sledovala hodiny, ten den byl vážně dlouhý. Jenomže ten kluk vůbec nechápe nějaký hodiny nehodiny. On by si furt chtěl se mnou hrát a je strašně těžký mu říct ne. Strašně se divil, když jsem v těch pět hodin odcházela, kam jdu, a jestli si chci hrát tohle, a teda když jdu ven, jestli může jít se mnou, kam jdu, že mě tam dovede. Řikala jsem mu, že chci být sama, ale to moc nechápal. Ale odešla jsem. Kdybych zůstala v pokoji, tak bych neměla pokoj. Furt chodí za mnou. Rodiče mu ještě něco říkali, když jsem odcházela, tak jsem doufala, že mu vysvětlej, že potřebuju svoje volno.

Šla jsem k moři. Říkala jsem si, že si to tam prohlídnu, sednu si a budu se prostě jenom koukat, nebo se učit španělský slovíčka. Bylo to super. Už bylo spíš zataženo, ale když jsem se koukal doleva, tak tam byl břeh s horama, které byly do poloviny v mlze. Bylo to strašně pěkný. Snad se nějaký fotky povedly.


Myslela jsem, že tak třeba v sedm bude večeře, tak jsem se vrátila asi ve třičtvrtě... jakmile jsem otevřela vrata do zahrady, tak se přiřítil kluk na koloběžce a hned mi zase nevrhoval padesát her, který bychom mohli hrát. Snažila jsem se mu vysvětlit, že ne, přitom jsem šla dovnitř. On stále jako ocásek. Na chvilku jsem se ho zbavila, když si ho zavolali rodiče,šla jsem si umýt ruce a jakmile jsem vyšla z koupelny, u tam zase čekal a navrhoval hry :D ááááááááááááááá.... řekla jsem, že musim něco udělat, že něco potřebuju a tak. Asi musel jít dělat něco s rodičema, takže teď je klid, ale uvidíme po večeři. Asi půjdu brzo spát. A to nejenm kvuli němu, ale jsem vážně unavená... zítra mam day off, půjdu do města, večer mám extra placený babysitting, tak bude mít radost. Ale ostatní neděle se budu muset ztrácet asi na celý dny, dokud nepochopí, že mam volno! :D

pátek 18. února 2011

Šp: krize zažehnána

tak... a je to definitivně potvrzeno... třetí den byl včera, protože dneska je hezký den a to s velkým H... tu náladu mělo určitě na svědomí počasí (na někoho se to vždycky svést musí, ne?) ;)

jinak teda mým favoritem dne, se stala večerní teplá sprcha... neuvěřili byste, jaký to má význam po dni mrznutí... dává to krásný teplý pocit uvnitř, i dobu potom, kdy jsem ve vymrzlém pokoji... ale měli byste vidět tu koupelnu... je to jako kdyby se snesla ta nejhustší mlha :D a taky se furt nemůžu zbavit pocit, že když otevřu okno, tak zmrznu, přitom je občas venku i tepleji...

jinak včera pršelo, tak máme trochu zaplavené ulice... nejsou totiž ani z betonu, ani asfaltu...  ale myslim, že to brzo vyschne...


Udělala jsem si výlet do La Escala... to město příjemně mě překvapilo... obchodů je tam dost, ale to, že jsem přišla ve třičtvrtě na deset je moc brzo, protože tam většina obchodů otevírá v 10:30...
Všechno jsem nějak našla, sehnala, v obchodech se domluvila (ta španělština ze mě díky tomu prostředí leze mnohem jednodušeji... a mam pocit, že i ty lidi na mě mluvili španělsky, protože jsem jim rozumněla)...
Narazila jsem na Oficina de turisme, ale nešla jsem tam, protože plácek před ní byl pěkně rozkopaný... Narazila jsem taky na auto parkující na přechodu, ale naštěstí zas docela brzo odjelo...
Pobyt venku mi udělal dobře. Jak psychicky, tak i fyzicky. Dychalo se mi dobře a rýma se zdála být skoro pryč (no, teď v baráku to zase teda přišlo). Zjistila jsem, že tu rýmu má na svědomí přímo obývák... v jiných místnostech je mi ok.
Když jsem šla zpět od pošty, tak jsem si všimla autobusové zastávky. Přešla jsem jí, ale pak jsem se k ní vrátila, protože mě napadlo, že bych se koukla, jestli náhodou odtamtu nejezdí ty autobusy do Girony. Jenomže nikde nebyl žádný nápis. Nicméně taxikář, parkující tam vedle, si mě všiml, tak vystoupil z auta a ptal se mě co hledám a nasměroval mě na to Oficina de turismo. Tak jsem si řekla, že se tam půjdu podívat. Zašla jsem tam, nabrala si nějaký letáky, čtyřjazyčnej časopis a zeptala se na ty autobusy. Takže už skoro všechno vím :)

Jediný obchd, který myslí a asi chce vydělat na cizincích, je Property shop (název v angličtině). Tak snad i lidé, co tam pracují, ovládají angličtinu.

A hotel Voramar, aby dohnal nedostatek pláže v Escala, tak si tu nechal postavit bazén (viz foto. Takže pokud se neradi koupete v moři, ale rádi k němu jezdíte, tak to je pravá volba pro vás ;) zajímalo by mě, jestli tam mají třeba i umělé vlny a slanou vodu ;)

Lidi, je to tu prostě nádhera... furt se tu rozplývám a asi ještě hodně budu. Přála bych vám to tady vidět. Cestal do Escala trvá asi 45minut podel pláže po cestičce, mezi stromy, kolem těch slavných vykopávek, které jsou asi 500m od domu, kde bydlím... :) asi bych tu teď zůstala, i kdyby mi rodina nedávala najíst, nebo něco :)) :D je strašně pěkný jít podél moře, koukat, jak svítí sluníčko a jak jsou v dálce hory - Pyreneje a sníh na vrcholkách... ach, každý den bez foťáku mě ubíjí! :D

A lidé se tu hodně navzájem zdraví... nebo aspoň mě pár lidí zdravilo... a taky sem měla pocit, že se na mě dost lidí zvláštně koukalo... nevim, jestli tak hodně vypadám, že nejsem odsud, nebo co...

No, ale vycházela jsem ráno po deváte, v kabátu a se šálou... po chíli jsem sundala šálu, jsem si rozepla kabát... po cestě na zpět jsem si ho sundala a nakonec jsem šla i v tričku. 18.února jsem se procházela v tričku... já vim, jsem ve Španělsku... ale je tu prostě hezky... :)

k obědu jsme měli omelety... ale jakože vajíčko, maso (bacon-nemůžu si vzpomenou česky), cibule a vejce smíchaný s mlíkem... 

odpoledne jsem si sedla na zahradu, trochu se slunila ;) a četla si časopis z toho turistickýho centra... bylo fakt nádherně - obloha bez mráčk, jenom teda trochu pofukovalo... tepolta se dneska vyšplhala až na 16°C...
 


pak jsme jeli pro kluka do školy, koupily jsme mně simkartu - tady ve španělsku k tomu potřebují pas, nechali kluka ostříhat - byl to takovej starej pán, ale sympatickej... přišlo mi to jako z vyprávění :)  a po cestě nazpět jsme najeli do cyklisty, ale spíš to byla jeho chyba... no, ale hodil to na nás, tak mu pak hm, ještě zaplatila opravu jeho speciálního kola...

celej zbytek večera jsem si pak hrála s klukem na zahradě... rozdíl mezi nim a Cohenem je v tom, že Cohen (kluk v minulý rodině), byl hned znuděnej a unavenej... tady to je naokpak... kluk by dělal věci furt a dokola a já sem občas ta unavená :D takže jsme si kopali, házeli míčem, hoili se okolo baráku, když se setmělo, tak chvilku pozorovali hvězdy... a pak přijeli němci na večeři, tak jsme zalezli do pokoje a nakonec sestavili autodráhu s takovým tim kruhem... a ty auta tim i v pohodě projížděj, úspěch!! ale na tý večeři jsem si připadala strašně trapně... když mě představovala hm, tak řekla jenom to je Jirina, a vypadalo to, že chce říct ještě něco, ale neřekla... pak jsme si s klukem hrát, zavolali nás na jídlo a jak jsme tam seděli, tak jsem si chvíli připadala jako malý dítě a chvíli jako nějaká chudá blbá služka, která je na hostině... ale to byly moje vnitřní pocity, oni to třeba tak nebrali... takže jsem radši rychle zdrhla... navíc už je půl desátý a já chci jít spát...

zejtra pracuju skoro celej den, tak snad to zvládnu... ale prej pokud bude hezky, tak s klukem pojedem na kolo... to by bylo super!!! :)

více obrázků tady:

čtvrtek 17. února 2011

Šp: říká se, že třetí den bývá krizový...

... a já teda nevím, jestli mám dnešek počítat jako druhý, nebo třetí, ale trochu krizový byl...

i když jsem se sem těšila, tak si furt říkám, co tady vlastně dělám? proč jsem jela sem, když jsem věděla, že hodně věcí nebude ok...

už mi leze na nervy ta zima! chci léto :) rozhodla jsem se, že budu trávit co nejvíc času v obýváku... ani není problém v tom, že v obýváku jsou rodiče, ale ty psi mě občas otravujou... furt přemejšlim, jestli to dýchání nemůže být z nich... nikdy jsem se psama problém neměla, ale asi jsem s nima nebyla nikdy tak intenzivně... a je taky pravda, že v anglii, jak jsme jezdili na vozíku s tim koněm, tak jsem z toho měla vždycky rýmu...

dostala jsem přímo rozvrh hodin na týden a nechci to tu rozepisovat, ale nemam z toho uplně nejlepší pocit... oni to tak neberou, ale pro mě to je taková divná forma, jak to tu dělají... navíc občas fakt nevim, co mam dělat... třeba kolem poledne tam mam 12-14h, přitom oběd zabere tak 1hodinu, pak si teda třeba hraju s klukem, ale on si třeba chce hrát víc, protože do školy zas jede až ve tři... tak nevim...

to je další věc... nedokážu tomu klukovi říct ne, když se mě ptá, jestli si s ním nepůjdu hrát :) vždycky lituju tadyty děti, že nemají sourozence... ty by ho tak potřebovali :)

ale dneska mě hm vzala do Carrefouru a tak jsem si koupila šampon a kapesníky, pak se mě ptala, jestli nechci něco k jídlu, nebo tak (taky rozdíl oproti minule)... a nakonec ani za to nechtěla peníze, protože to mi taky platí... je to vlastně i v tom au-pair agreement, že mi kupujou šampon...

ještě jsem zapomněla ke včerejšku napsat, že jak jsme tam seděli... (byli jsme tam asi do čtyř?), tak si najednou uvědomili, že zapomněli/nestihli kluka odvýzt do školy :D - že by se trochu přizpůsobili španělské povaze?
a když už jsem u jídla, tak dneska jsme měli steak ;)
ááá, dotaz! myslíte si, že když jsem nikdy nikdy nedělala knedlo-vepřo-zelo, že bych ho tu zvládla udělat? teda ani nevim, jestli bych tu sehnala surovny... o knedlících hodně pochybuju, ty bych asi musela taky udělat...

jinak z jazykový školy mi odepsali (psala jsem tam, jestli bych mohla začít chodit na kurzy španělštiny, protože začínaj v září a končej v červnu, jestli se můžu zapojit v polovině), a napsali, že se můžu v pohodě připojit, jenom mě musí otestovat úroveň... a cena je: 2hours/week: 65€/month, 3hours/week: 85€/month
tak nevim... jestli je ta skupina malá, tak mě to vyjde rozhodně levnějc, než si někoho soukromě platit, ale prej v anglii to býva 4h/týden 110liber/12týdnů... tak nevim... ale asi do toho pujdu, protože mi jde o španělštinu... o peníze trochu míň.. tak snad to bude v nějakým dobrým čase...
jo, jenom je problém, že FCE tu dělají až v červnu a já bych měla výsledek poslat do Liberce do května, což znamená ho udělat nejpozdějc někdyna začátku března... IELTS tu nedělaj, tak zkusim vygooglit Gironu... snad tam něco je, jinak budu muset na příjmačky v červnu, anebo bych chtěla zjistit, co musim udělat, abych mohla na náhradní v srpnu... nevíte? :)
už se těšim, až bude teplo!!! už vim, že příště, ať jedu kamkoliv, tak si tu teplou mikinu prostě vezmu, i když se nevejde... docela jsem o ní uvažovala a nakonec ji nevzala... zkusim se zítra podívat do L´escala, jetstli tam nemají nějaký nedrahý oblečení...

odpoledne jsem si šla lehnout a spala jsem... zaprve jsem tu furt unavená a říkala jsem si, že bym i to mohlo pomoc v té nemoci, a zadruhé se mi nechtělo být dole, jak jsem byla ještě trochu rozmrzelá, a nahoře je zima, takže jediný, co se dá dělat, je vlézt do postele...
...a taky jsem rozluštila důvod mé opilosti při včerejším obědě po necelé skleničce sektu... nebylo to totiž jenom tím, že jsem pila nalačno, ale možná taky tím, že jsem si asi ráno prala Paramax (nebo jak se tomu řiká), a pak jsem si to nějak neuvědomila... takže dneska při večeři jsem víno s díkem odmítla...

vím, že to, co jsem tu napsala, moc zas tak krizově a blbě nevyznělo, ale nechce se mi rozbíhat do detailů a nerada si tak moc stěžuju... navíc se to blbě vysvětluje... tak nevim... :) ale mějte se, vzpomínám na vás všechny a už se mi malinko začíná stýskat ;))) :D

středa 16. února 2011

Šp: ...a trocha pokračování prvního dne...

musim říct, že se tady cítim skoro jako doma... minimálně rozhodně víc, než u číňanů... :)

asi já už nevim v kolik... musela to být něco mezi jednou hodinou a asi půl druhou... jsme jeli-šli do restaurace tady ve vesnici... :) a teda musim říct, že po těch anglických "obědech" to bylo něco! :D

řikali mi, že nějaká tady sezónní specialita je pórek upečenej asi v peci, protože je černej... z toho sloupnete vrchní vrstvu a namočíte to v omáčce a sníte... kéž bych měla foťák :) hm a hf si to dali... teda až po předkrmu :D a oni jim k tomu dali plastový rukavice (skoro jako na benzínkách) a bryndáky :D tak to tam jedli a teda dost nepořádek nadělali... :) ale byli při tom vtipný... prej se u tadytoho jídla vždycky trochu pohádaj, protože to maj na jednom takovým talíři dohromady a oboum jim to chutná :)
já měla taky pórek, ale asi uvařenej nebo dušenej a navrchu něco jako rajačata - nevim... ale nebylo to špatný... k druhýmu jídlu mi přišlo nejvýhodnější kuře s bramborama (děkuji, ale mušle, ani paellu nechci), až na to, že ta pomáčka byla sladká... no, pak byl ještě moučník (bohužel palačinky by prý dlouho trvaly, tak jsme si nakonec dali jen zmrzlinu:D) a čaj/káva... :)
kluk měl naštěstí asi radost z toho Člověče nezlob se, co sem mu dala, protože ho se mnou začal hrát při snídani, ale to jsme nestihli dohrát... tak si to vzal do tý restaurace a hráli jsme to tak minimálně 6x :D docela vtipný... mezi jídlem, při jídle... :D
a ještě vtipná věc se mi stala při obědě... hned na začátek nám nalili sekt, tak jsme si přiťukli a napili se, pak mi ještě nalili vodu.. a tak sem nějak jedla... pak mi nabízeli ještě červený víno, ale to jsem odmítla, protože jsem měla ještě ten sekt... no, a my jsme docela dlouho čekali na ten první chod, tak jsem to pila, a když jsem teda jedla ten pórek, tak jsem měla pocit, že se mi motá hlava... pak jsem se nad tím zamyslela a uvědomila jsem si, že se mně vážně motá hlava :D já už jsem měla docela hlad od snídaně a když jsem vypila ten sekt nalačno a navíc jsem v poslední době skoro nic moc nepila, tak se to prostě objevilo... :D tak to bylo takový vtipný... snažila jsem se jíst a pít hodně tý vody, aby se to zlepšilo... tak v duchu jsem si řikala, že mě tu hostitelská rodina (zaměstnavatelé) opíjejí :D a naštěstí to pak přešlo...

šli jsme se tam ještěp odívat na výhled na moře a teda nádhera... svítilo krásně sluníčko, ale foukalo... ale bylo to nááádherný... potřebuju foťák... nutně a co nejrychleji... snad bude ještě co fotit tak za měsíc a půl, až si na něj našetřím (doufám) a seženu ho...

kluk byl nadšenej, že mam ráda wii, takže se zeptal rodičů, jestli s nim můžu hrát, tak jsme hráli, rodiče pak jeli do Francie nakoupit (prý jezdí tak jednou za měsíc...) a chtěli ho vzít sebou, ale on se se mnou chtěl dívat na Mr. Beana, tak se mě ptali, co chci dělat, tak lepší v baráku nebýt sama... tak jsme se spolu koukali na Beana a pak hráli wii...
...a k upřesnění těch jazyků, tak mluví španělsky, holandsky, anglicky... a pak trochu francouzsky a trochu německy... borec! :D hlavně v tom přepínání jazyků... s rodičema jenom holandština, se mnou angličtina a když někdo telefonoval, tak španělština... přijde mi skvělej a chytrej...

jo a asi jsem zapomněla napsat, že jedna z prvních otázek včera byla, jestli mam ráda maso... a když jsem řekla, že jo, tak byli potěšený :) dneska se mě zase zeptali, jestli mam ráda sýr... tak byli taky potěšený... teď, jak se vrátili z nákupu, tak se smíchem hlásili, že mají strašně moc zásob chleba, asi kilo sýra a tak... :)

jo a jinak to sípání v krku, to zhoršený dýchání se mi teda moc nezlepšilo... přemejšlim, čim to může být... snažli jsem se hodně pít a to moc nepomáhá... snad nemam alergii na zvířata... a nevim...

no, rozhodně mi držte zítra palce do mého prvního pracovního dne :)

jo a ještě jsem chtěla npasat postřeh, že se mi zatim nijak ukrutně nestýská po rodné zemi... minule se mi stýskalo hlavně z toho, že jsem si uvědomila, že tam budu 3 měsíce!! dokážete si to představit? :D a tentokrát si to totiž ještě neuvědomuju! takže to bude tím... pořád mi to nedochází :D a pořád mi přijde všechno fajn (jasně, jsem tu v podstatě první den)... jsem dokonce předem smířená s tím, že tu asi ani třeba nenajdu kamarády... tak ještě uvidíme... pravda je, že jsem si v poslední době zvykla cestovat sama, i v Praze jsem často jezdila sama a tak... a net mam (teď chytám wifi i v pokoji), takže zatim ok :)

Španělsko? ne, to je KATALÁNSKO !!

tak jsem v pořádku doletěla... konec letu byl takový krásný klidný a já z okna sledovala ty světla na zemi a hádala jsem, co to asi může být za města a vesnice... dál ty světla už nebyly, takže jsem věděla, že tam je moře...

po přistání a vyyzvednutí kufru, jsem šla k východu a už jsem z dálky viděla rodinku...

odteď budu používat zkratky, protože tu nechci psát jejich jména (kvuli nim)... hm=mamka v rodině (hostmother), hf=taťka v rodině (hostfather), kluk=dítě o který se starám...

kluk se docela styděl a bylo mu i nějak blbě... když jsme kvuli tomu zastavili, tak mi hf řekl, že byl nervózní z toho, že přijedu, že nešel odpoledne spát a pak mu teda bylo blbě... hm pak ještě řekla, že to bylo na něj dost pozdě... (přiletěla jsem v 20:50, domů jsme dojeli cca v 21:35...?)

když jsme přijeli, tak mi byl ukázán můj hezký pokoj s velkou postelí a koupelna s dvěma umyvadlama :D (to je to, co mě zaujalo) ;) a šla jsem si s nima ještě sednout do obýváku, kde jsme si povídali...

nekvalitní tmavej náhled do mýho pokoje :D

tak jsem se dozvěděla všechno o katalánský povaze... občas jsem si řikala, proč mi to řikaj, bylo to dost odrazující :D ale co... já se rozhodla, že to tu zvládnu, ať to bude co to bude... taky mi řekli všechno o jejich renovaci apartmánů a tak... bylo to fakt fajn a povídali jsme si asi až do půlnoci... sice jsem byla unavená, ale nějak jsem furt čekala, až mi řeknou něco o dnešku, co se bude dít...
tak jsme se k tomu nakonec dostali... takže dneska jenom sleduju a tak...

musim teda říct, jak všechny aupairky nadávaj na studenou anglii, tak na španělsko to teda moc nemá! v mým pokoji není ani náznak topení. Bylo mi řečeno, že kdyby mi byla zima, tak mam další deky ve skříni. Jenomže v noci mi bylo docela akorát, jenom mi nesměla vyčuhovat žádná končetina z deky, ale ta je tak obrovská, že není problém... ale ráno se mi z tý postele vůbec, ale vůbec vůbec nechtělo... bylo to hodně těžký vstát do promrzlýho pokoje. jako vážně promrzlýho.. takže poučení pro příště: I když to je třeba Španělsko a i když v kufru nemam místo, tak svojí teplou mikinu si beru vždycky! ráno jsem musela na sebe oblíct co nejvíc vrstev, co jsem mohla...
jo, a nevim jestli to je tím, že mam v pokoji sucho, ale probudila jsem se ráno s problémem dýchat... takový, že mně to sípe v krku... nevíte čím to je a co s tim dělat?

byla jsem docela zvědavá, jak ten kluk bude mluvit, protože včera nemluvil... ale u snídaně byl už v pohodě :) poděkoval mi za dárky, pak mi šel ukázat, že večer se budem dívat na Mr.Beana, ať si vyberu, tak jsem nechala jeho... trochu se styděl a na některý slova se ptal rodičů, ale byl fajn a pak jsme spolu ještě chvilku hráli člověče nezlobse, který jsem mu dovezla... vypadá strašně v pohodě, hodnej a milej, už ho mam ráda, tak jsem zvědavá, jestli mě něčím překvapí...

jela jsem se s nima podívat do L´escala, kde kluk chodí do školy, pak mi hf ukázal jejich apartmány, kde se pracuje (ale moc to tak nevypadalo-ty dělníci tam tak posedávali a snídali), mají tam fakt nádherný výhled. Ukázal mi, jak je to blízko k moři, a pak mi ukázal ještě jejich dvě "zahrady" - prostě takový dva velký pozemky, každý z jedné strany domu - jeden je pro slepice (k snídani jsem měla vejce), a druhý je pro psy :D (mají 2psy a 2kočky... a ptáky v kleci)...
na své zahradě přímo u baráku mají lehátka, sprchu, terasu na jezení v létě a tak... :)
mají to tu vážně super!

ale stejně to bude dost výzva... 
  • z jazykového pohledu v tom, že oni mluví holandsky-vtipnej jazyk, ale já mu nerozumim, s klukem mluvim anglicky, docela ok, jsme ve Španělsku, ale jak mi bylo řečeno, tak většina lidí nechce mluvit španělsky, jenom katalánsky! takže to bude sranda... a ještě neví, jak to bude s tím jazykovým kurzem... :/
  • z vesnického pohledu v tom, že tady bydlíme mezi pár barákama, které jsou vlastně hlavně pro turisty. Doufám, že mi pujčí aspoň kolo, abych mohla do L´escala, ale ta prej není taky moc velká. Normálně to je město s pár tisíc obyvately, jenom v létě ožije s turisty (vlastně turisti tu hrají hodně velkou roli v hospodářství...ale ty lidi se stejně nenaučí anglicky)
  • měla jsem tu víc pohledů, ale nakonec jsem je vymazala, aby to nevypadalo tak černě :D
ale já to tu chci zvládnout, všechno to překonat, myslim si, že to bude super!

a bydlím u moře!!!! :))) :D je to tu fakt hezký prostředí :)