pátek 18. února 2011

Šp: krize zažehnána

tak... a je to definitivně potvrzeno... třetí den byl včera, protože dneska je hezký den a to s velkým H... tu náladu mělo určitě na svědomí počasí (na někoho se to vždycky svést musí, ne?) ;)

jinak teda mým favoritem dne, se stala večerní teplá sprcha... neuvěřili byste, jaký to má význam po dni mrznutí... dává to krásný teplý pocit uvnitř, i dobu potom, kdy jsem ve vymrzlém pokoji... ale měli byste vidět tu koupelnu... je to jako kdyby se snesla ta nejhustší mlha :D a taky se furt nemůžu zbavit pocit, že když otevřu okno, tak zmrznu, přitom je občas venku i tepleji...

jinak včera pršelo, tak máme trochu zaplavené ulice... nejsou totiž ani z betonu, ani asfaltu...  ale myslim, že to brzo vyschne...


Udělala jsem si výlet do La Escala... to město příjemně mě překvapilo... obchodů je tam dost, ale to, že jsem přišla ve třičtvrtě na deset je moc brzo, protože tam většina obchodů otevírá v 10:30...
Všechno jsem nějak našla, sehnala, v obchodech se domluvila (ta španělština ze mě díky tomu prostředí leze mnohem jednodušeji... a mam pocit, že i ty lidi na mě mluvili španělsky, protože jsem jim rozumněla)...
Narazila jsem na Oficina de turisme, ale nešla jsem tam, protože plácek před ní byl pěkně rozkopaný... Narazila jsem taky na auto parkující na přechodu, ale naštěstí zas docela brzo odjelo...
Pobyt venku mi udělal dobře. Jak psychicky, tak i fyzicky. Dychalo se mi dobře a rýma se zdála být skoro pryč (no, teď v baráku to zase teda přišlo). Zjistila jsem, že tu rýmu má na svědomí přímo obývák... v jiných místnostech je mi ok.
Když jsem šla zpět od pošty, tak jsem si všimla autobusové zastávky. Přešla jsem jí, ale pak jsem se k ní vrátila, protože mě napadlo, že bych se koukla, jestli náhodou odtamtu nejezdí ty autobusy do Girony. Jenomže nikde nebyl žádný nápis. Nicméně taxikář, parkující tam vedle, si mě všiml, tak vystoupil z auta a ptal se mě co hledám a nasměroval mě na to Oficina de turismo. Tak jsem si řekla, že se tam půjdu podívat. Zašla jsem tam, nabrala si nějaký letáky, čtyřjazyčnej časopis a zeptala se na ty autobusy. Takže už skoro všechno vím :)

Jediný obchd, který myslí a asi chce vydělat na cizincích, je Property shop (název v angličtině). Tak snad i lidé, co tam pracují, ovládají angličtinu.

A hotel Voramar, aby dohnal nedostatek pláže v Escala, tak si tu nechal postavit bazén (viz foto. Takže pokud se neradi koupete v moři, ale rádi k němu jezdíte, tak to je pravá volba pro vás ;) zajímalo by mě, jestli tam mají třeba i umělé vlny a slanou vodu ;)

Lidi, je to tu prostě nádhera... furt se tu rozplývám a asi ještě hodně budu. Přála bych vám to tady vidět. Cestal do Escala trvá asi 45minut podel pláže po cestičce, mezi stromy, kolem těch slavných vykopávek, které jsou asi 500m od domu, kde bydlím... :) asi bych tu teď zůstala, i kdyby mi rodina nedávala najíst, nebo něco :)) :D je strašně pěkný jít podél moře, koukat, jak svítí sluníčko a jak jsou v dálce hory - Pyreneje a sníh na vrcholkách... ach, každý den bez foťáku mě ubíjí! :D

A lidé se tu hodně navzájem zdraví... nebo aspoň mě pár lidí zdravilo... a taky sem měla pocit, že se na mě dost lidí zvláštně koukalo... nevim, jestli tak hodně vypadám, že nejsem odsud, nebo co...

No, ale vycházela jsem ráno po deváte, v kabátu a se šálou... po chíli jsem sundala šálu, jsem si rozepla kabát... po cestě na zpět jsem si ho sundala a nakonec jsem šla i v tričku. 18.února jsem se procházela v tričku... já vim, jsem ve Španělsku... ale je tu prostě hezky... :)

k obědu jsme měli omelety... ale jakože vajíčko, maso (bacon-nemůžu si vzpomenou česky), cibule a vejce smíchaný s mlíkem... 

odpoledne jsem si sedla na zahradu, trochu se slunila ;) a četla si časopis z toho turistickýho centra... bylo fakt nádherně - obloha bez mráčk, jenom teda trochu pofukovalo... tepolta se dneska vyšplhala až na 16°C...
 


pak jsme jeli pro kluka do školy, koupily jsme mně simkartu - tady ve španělsku k tomu potřebují pas, nechali kluka ostříhat - byl to takovej starej pán, ale sympatickej... přišlo mi to jako z vyprávění :)  a po cestě nazpět jsme najeli do cyklisty, ale spíš to byla jeho chyba... no, ale hodil to na nás, tak mu pak hm, ještě zaplatila opravu jeho speciálního kola...

celej zbytek večera jsem si pak hrála s klukem na zahradě... rozdíl mezi nim a Cohenem je v tom, že Cohen (kluk v minulý rodině), byl hned znuděnej a unavenej... tady to je naokpak... kluk by dělal věci furt a dokola a já sem občas ta unavená :D takže jsme si kopali, házeli míčem, hoili se okolo baráku, když se setmělo, tak chvilku pozorovali hvězdy... a pak přijeli němci na večeři, tak jsme zalezli do pokoje a nakonec sestavili autodráhu s takovým tim kruhem... a ty auta tim i v pohodě projížděj, úspěch!! ale na tý večeři jsem si připadala strašně trapně... když mě představovala hm, tak řekla jenom to je Jirina, a vypadalo to, že chce říct ještě něco, ale neřekla... pak jsme si s klukem hrát, zavolali nás na jídlo a jak jsme tam seděli, tak jsem si chvíli připadala jako malý dítě a chvíli jako nějaká chudá blbá služka, která je na hostině... ale to byly moje vnitřní pocity, oni to třeba tak nebrali... takže jsem radši rychle zdrhla... navíc už je půl desátý a já chci jít spát...

zejtra pracuju skoro celej den, tak snad to zvládnu... ale prej pokud bude hezky, tak s klukem pojedem na kolo... to by bylo super!!! :)

více obrázků tady:

3 komentáře:

  1. jinak jsem se vrátila s Honzou z Berlína a taky jsme děsně mrzli, ale bylo to jinak super... jo a teď jsem teda pěkně naorientovaná na němčinu - po těch třech dnech jsem se docela rozmluvila

    OdpovědětVymazat
  2. jj. bacon = slanina, jedno z mála slovíček co umím;)

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)