středa 9. března 2011

dneska to byl záhul

přijde mi, že tu jsou na mě strašně moc hodný a skoro nic po mně nechtěj :)


třeba včera ráno, když všichni odešli, jsem si říkala, že bych mohla vyklidit myčku, tak jsem ji vyklidila a M. mi pak děkovala, že jsem to vyklidila...
navíc tady ani nemusim uklízet, protože jim sem někdo na to chodí...
ten oběd mi včera uvařila... to ani nemusela... a tak...


a taky... furt se ptali, jestli mi v noci nebyla zima... mně nebyla zima... jenom s tím, jak oni maj takový ty dlouhý deky, co visej přes okraje, tak já jsem zvyklá si tu deku dát pod nohy, jakže prostě jsem v tý dece co nejvíc zabalená... takže tohle je pro mě nezvyk a uplně tu deku nechci rozházet... ale asi na to kašlu... no, ale zima mi nebyla, tak jsem řekla, že ne... ale oni i tak zatopili... maj rádi teplo... a teď tu mam krásně vyhřáto, to topení jsem ztlumila, ale zatopila jsem si v koupelně takovým malám topením, co se strčí do zásuvky... a ten přístroj je vážně fén... :) už vim, jak se obsluhuje :)


jedno zamyšlení... uvědomila jsem si, že mi nevadí, když mi cizinci říkaj: Jirina - "džirina", ale vadí mi, když mi češi říkaj Jiřina... :) zajímavý, co? ;)
a v Barceloně jsem si uvědomila souvislost jména Jiřina a Georgina. Sice to je teda z řečtiny, ale kdyby to bylo z češtiny, tak bych chápala, jak vzniklo Georgina z Jiřina. "J" cizinci vyslovujou jako "dž", proto to G a "ř" neumí a z toho zase když se snažej, tak vznikne "dž"... jednou totiž někdo moje jméno vyslovil jako "džirdžina" a to je k "džorgina" dost blízko ;)


dneska jsem zůstala doma s nejmladším, protože mu včera nebylo dobře... hned při snídani začal vyvádět, protože zahlídl na stole něco, co by neměl a strašně moc to chtěl - začal se vztekat. Já jsem mu to nechtěla dát, protože jsem věděla, že kdybych mu to dala, tak bude vědět, že si brekem vymůže všechno. Ale zase tim, že rodiče byli v baráku, tak jsem nevěděla, jak se chovat. Jinak bych si ho asi nevšímala, ale s tím, že to jídlo bych musela dát někam uplně pryč, aby se k tomu nedostal... no, jenomže on nepřestával, takže přišli rodiče a nakonec to povolili.
jinak dopoledne bylo v pohodě, až na to, když šel se mnou s nadšením kreslit, tak pak ho to přestalo bavit a začlo ho bavit převracení stolku u kterýho byl. Jinak dobrý.
K obědu jsem mu dala něco, zas toho moc nesnědl, ale víc než včera a pak si všiml, že já mam toust, tak ho chtěl taky. Prostě chce všechno, co vidí a co se mu líbí. Věděla jsem, co by následovalo, kdybych mu to nedala, tak jsem mu odkrojila malinkej kousek. Ještě jsem mu na to dala ten olivovej olej, jak má rád a byl klid. Jenomže po obědě se zas rozeřval, že chce sušenku. Měla jsem tam daný jenom speciální, který on může, ty nechtěl. A celej cirkus začal zase nanovo. Vysvětlování, že zejtra už bude moct, ale dneska ne, že by mu bylo blbě, bylo nanic, tak jsem mu zas dala malilinkej kousek a byl klid. Achjo... :)


Šli jsme si zas hrát, on si pak lehl na zem, na moje nohy a usnul :) tak jsem ho dala do gauče, ve 14h přišla prababička a já měla volno.


Tak jsem šla prozkoumat trochu město.
Chtěla jsem se jít zeptat na jazykový kurzy, ale nějak jsem nevěděla kam přesně, a říkala jsem si, že to vyřeším, až budu na ten kurz mít peníze, tak jsem to nechala... do informačního střediska jsem nakonec taky nešla, protože jsem nevěděla, co bych tam dělala, ale vím, kde je.
No, různě jsem se potloukala, ani jsem nevěděla, kde jsem, byla jsem spíš na okraji hradeb, ale říkala jsem si, že tam zůstanu.......a stálo to za to! :)
objevila jsem totiž v jednom místě schody nahoru. Nevěděla jsem kam to vede, ale tušila jsem, že to bude něco zajímavýho a žádnej zákaz lezení tam nebyl. No a byla to taková teraska v úrovni střech domů, odkud byl docela hezký výhled :)
Když jsem se rozhodla jít nazpátek, tak jsem si všimla, že tam je cesta po těch hradbách :) tak jsem se tam prošla, až jsem si všimla, že jsem u ulice domů, tak jsem slezla a došla domů :)
teraska


výhled ven z města... v dálce hory :)
cesta po hradbách








k večeru už napíšu jenom tohle - kluci, když jsou v pohodě, tak jsou k sežrání. Když se jim něco nelíbí, tak to je hrůza. Přijde mi, že neznaj, co to je dostat na zadek, nebo aspoň malý plácnutí. Hodně by to potřebovali. Občas mi přijde, že je M. k něčemu přemlouvá, než aby to nařídila. Hodně to zkoušej.
Hrála jsem si s těma dvěma mladšíma v pokoji, ale jim se zachtělo mlátit se a bojovat. Ale nejenom mlátit sebe. Když jsem do toho zasáhla, tak jsem se stala středem. Takže na mě byly nálety a rány. Nějak jsem nevěděla, co s tim, snažila jsem se najít něco, čím bych je zabavila. Když mě ten prostřední mlátil v koupelně, tak jsem ho jednou i praštila do hlavy v sebeobraně :D ale jinak si to nemůžu dovolit. Takže zatím to dělám jen tak, že ho vezmu a hodně zmáčknu, aby cítil bolest a mojí sílu.
No, vůbec mě nenapadalo, čím bych je zabavila, moc ještě jejich hračky nemam zmáknutý, ale nakonec jsem našla domino, tak byl klid a zase to bylo fajn. Ale po nějaký době je to omrzelo a tentokrát to bylo ještě horší, protože  já jsem je nechtěla zabavit, ale chtěla jsem, aby to uklidili.
Bohužel moje slovní zásoba ohledně hlídání dětí ve španělštině je dost slabá :/ takže nevím ani jak se řekne: "ukliď to!" "nemlať mě!" něco jako "dávej pozor" trochu tuším. jo, ještě mi chyběla fráze "uklidni se" no, není to lehký, ještě si užiju...
tento druhej spor jsem vyřešila tím, že jsem si toho prostředního hodila přes nohy, seděla jsem a snažila se ho chytnout tak, aby se nemohl hejbat... jednu ruku jsem měla přes nohy a druhou jsem mu držela ruce... jo, ještě předtim jsem ho zmáčkla a tak... no a snažila jsem se ho tam udržet co nejdýl, aby si to uvědomil. Mezitim na mě začal útočit ten nejmladší, tak jsem si ho přehodila bez něho, takže měl na sobě i nějakou tíhu a protože jsem se z něho už předtim snažila dostat něco jakože: "už nebudu bojovat" nebo tak, ale nedodržel to, tak jsem to po něm chtěla znova a ptala jsem se, jestli mi rozumí, co po něm chci. Pak jsem mu řekla, že mu nevěřim, že předtim neposlechl a tak mi to musel zopakovat asi 5x, to, že má uklidit hračky jsem mu vysvětlila tim způsobem, že tohle musí položit sem a jestli to chápe... a pak už to bylo dobrý...
ale dalo mi to dost zabrat... a trochu mě bolej záda... Evi, měla si pravdu.


jinak ale tady na mě jsou hodný. Furt se ptaj, co chci jíst a dávaj mi na výběr, což je hroznný, protože nemam ráda, když mi někdo dává na výběr ze dvou dobrých jídel :D nebo mi furt řikaj, jestli nechci puding, nebo ovoce... a ať si to vezmu, ať jsem jako doma a tak... :) a ať si zatopim, jestli mi je zima... :) prostě fajn... ale s těma klukama se budu muset ještě naučit...


nejmladší - Bernat - si rád cucá prst...
stěna s hračkama v herně :)

5 komentářů:

  1. Jiři, nemáš to lehký. Tři kluci...to chce asi hry typu "Na indiány" a tak...něco akčního, co se bude dát ještě korigovat-asi nejlíp venku. Vevnitř se daj vyrobit třeba čelenky.
    Ale s tou řečí je to těžký. Brzo si určitě najdeš správný slovník. M. asi budeš muset s výchovou trochu pomoct. Bavily jste se o tom? Asi sama neví jak co?

    OdpovědětVymazat
  2. *hry: pexeso, vyrobit si člověče, divadlo (z plyšáků, papírových panáčků třeba na špejli, apod.), skládání či vystřihování z papíru, bubnování :-)
    *napomínání: klidně, když nevíš, tak je dobré je okřiknout česky nebo i anglicky - že není něco v pořádku poznají v hlase... lepší toto než nic neříct
    *jinak z toho fima nevím, co s ním budeš vyrábět, ale asi bych volila nějakou jednoduchou variantu, třebas jen nějaké figurky, např zvířátka (klidně už i něco na velikonoce), na webu určitě budou nějaký návody

    OdpovědětVymazat
  3. http://www.rajprodeti.cz/tvorba/fimo-hmota-ovecky

    OdpovědětVymazat
  4. spíš jsem se teda ptala co s nima dělat, když se chtěj prát a já je chci zklidnit, ale díky za nápady...

    Evi, pomáhat M. s výchovou nebudu. To není práce aupair. Aupair by měla na děti dohlížet, hrát si s nima a hlídat je, ne! vychovávat! To dělá spíš třeba nanny-chůva, anebo klidně i aupair, ale musela by o to matka požádat. A i když já možná o výchově vim dost, tak by bylo ale dost asi troufalý, kdyby devatenáctiletá holka nabízela matce tří synů rady ohledně výchovy...

    OdpovědětVymazat
  5. K tomu jménu - já si tu v anglii konečně zvykla na to, že se jmenuju Radka :-)
    K tomu děcku - kdy budeš s nim doma sama? Protože až nebudou doma, být tebou, začnu s převýchovou - a klidně mu řekni, že tohle ať si zkouší na rodiče, ale tobě si prostě nebude vyřvávat to co chce, že to na tebe neplatí a že mu to stejně nedáš! Jinak tam z něj za chvíli umřeš!
    Jinak když začnou do tebe mlátit, zařvi! Hlavně musíš mít jakoby ošklivej škleb (naštvanej) nebo neutrální a jak zařveš, tak když si tě pak všimnou tak si třeba dřepnout k nim na jejich úroveň a do OČÍ jim říct, že tebe mlátit nebudou, protože tě to bolí.
    Jinak cucání prstu či ucho oblíbeného zajíce dělaj obě holky z mé druhé rodiny, je jim 4 a 5....a já to tak nesnášim! Snažim se to ignorovat, dle mého je to jak kdyby stále pily mléko z lahve!

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)