středa 23. března 2011

trpělivost přináší procházku

včera jsem se šla podívat do Port d´Alcúdia. Vlastně to bylo asi poprvé, co jsem tam šla ve všední den, takže jsem koukala, že byly skoro všechny obchody otevřené.
Koukla jsem se do suvenýrů, co mají zajímavého a uvažovala jsem, že se stavím do Lídlu, koupit ingredience na pečení cookies. Jenomže když jsem je pak v jednom obchodě viděla, tak jsem si uvědomila, že cenově se to vůbec nevyplatí pect. Jedno balení asi tak 12cookies stojí 1,30euro, já jich udělám asi tak 20 a jenom chocolate chips na to, mě stojí 1,50euro.
Takže píct je můžu jenom tak pro potěšení z pečení.
No, chtěla bych tu něco upéct. Vážně mě to baví. Nemáte nějakej návrh? Musím se tu ještě prohrabat kuchyní, protože jsem nenašla ani obyčejnou mouku ani prášek do pečiva, nebo tak...


odpoledne jsem šla zase s nejmladším na procházku, tentokrát jsem ho vytáhla na kolo.
Pak jsem ho vzala nahoru na hradby, z toho byl nadšený, ale já jsem toho vzápětí litovala, protože to pro tak malý dítě je docela nebezpečný a on se mě nechtěl držet za ruku. Ach... to je třeba u hlídání holek jednodušší. Zvlášť když si člověka oblíběj, tak by chodily za ruku furt.
No, tak to byla docela zkouška tam.
Ale bylo strašně vtipný, když jsem mu ukázala nějakej výhled, tak straně nadšeně zvolal: "Voilá" (voalá) ;)
Koupání bylo zas jednodušší, protože dva starší přišli užv pyžamu z plavání, takže se koupal jenom jeden,


A k večeři jsme jedli dva druhy salátů, který se B. naučil den předtím v restauraci. Připravují novou restauraci.
Ten jeden byla takovej docela normálnější - nebyl normální, ale takovej, že mě moc nepřekvapil. Ale ten druhej byl kuřecí, docela výbornej, ale byl s marmeládou. Nebyla tam zamíchaná, ale byla tam.
Tak mi zas začli povídat o tom, jestli jsem zkoušela chleba se sýrem a marmeládou, že to je super. Já myslím, že jsem to měla. Nebo aspoň myslim, že když jsme byli zpívat v ANglii v Aughtonu, tak jsme něco takovýho tam dostali.
A já jsem zrovna člověk kterej nerad míchá chutě... radši si dám dvě věci zvlášť.
Nechutná mi švestková omáčka, nechutná mi kuře na medu... Ale oni mi to teda dali ochutnat, tak jsem si řekla, že se to pokusim sníst tak, jakože to patří do hromady, ne s tim pocitem, že to jsou dvě věci, ale jedna.
No, a nebylo to tak špatný, ale myslím, že si to sama dávat nebudu. Zvlášť protože miluju sýr, a tohle tu jeho chuť zabilo...
jo a taky jsme měli tortillu, která byla z vajec, brambor a cibulky... přišlo mi to strašně český, až na to, že by bychom to prostě usmažili a nedělali z toho tortillu. Je pravda, že když se to připravovalo, tak jsem to cítila a vonělo to fakt dobře... dostala jsem strašnou chuť na kyselý zelí. Nevím, jestli bych ho tu sehnala... ale možná v Lídlu jo...


už mi taky došlo přístupové jméno a heslo na 30hodin online procvičování k těm zkouškám IELTS :) tak jsem ráda a jdu se učit :)


víte, jak se řekne španělsky párek v rohlíku? tím myslím hot dog...? :D "perrito caliente" perro=pes, perrito=pejsek(zdrobnělina), caliente=teplý, horký... nevím, proč mi to přišlo ještě vtipnější, než hot dog...


dneska jsem se podle popisu zašla podívat do "servisu", který mi B. doporučil. Tak jsem se dozvěděla, že ten konektor v mobilu je nějakej trochu rozbitej - jedna pacička tam je křivě, a v HTC specializovaným obchodu na to maj speciální přístroj... takže Palma... ještěže to nemáme tak daleko. Ještě nevím, jestli tam pojedu speciálně zvlášť. Nechce se mi, ale zase do tý zkoušky to mám týden a půl... o mobil mi nejde, jde mi o jediný fotící dosud fungující zařízení, co tu mám. Napadlo mě se zeptat, co je s tím foťákem, co tu mám, ale asi až příště...


a k nazvu tohoto článku.
Často tady čelím tomu problému, hlavně s nejmladším, že když mu řeknu, ať něco dělá, nebo nedělá, tak pak si zatím musím stát, aby se nenaučil, že mě to pak přejde, když to neudělá. Občas je těžký se rychle rozhodnout, jestli mi to za to stojí, abych si na tom pak trvala a snažila se ho k tomu přinutit. Jde o princip a furt to zkouší.


Dneska  jsme měli velký boj. Řekla jsem, že se půjdeme zase ven projít, ale tak jsme to nechali, až skončí film. Pak se mu stále nechtělo, tak než skončí jeden animovanej seriál. Pak chtěl až po dalším, tak jsem už začala být nekompromisní a vypnula jsem televizi. V tu chvíli to začalo - řev, řev, řev...... řev, "proč nechceš jít ven???" "protože ne!!!!" prostě se zasekl... řev... snažila jsem se mu oblíknout mikinu, ale to nešlo, tak jsem ho pak nechala.... řev, pak už to bylo dost tlačený, pak zas reálnější, snažila jsem se mu domluvit... no, nekecám, když řeknu, že to trvalo přibližně něco přes 15minut... tak jsem zkoušela takový to, že půjdu bez něj, a šla jsem se do kuchyně napít. Myslela jsem, že teda ven nepůjdeme, ale že mu televizi nepustím... Tak běžel za mnou a strašně furt něco řval a pak jsem z toho pochopila, že teda jdeme...


Huráá!! tak jsme šli :) naložila jsem ho do kočárku a byl strašně spokojenej... v parku se nalítal, přišli tam i nějaký dvě holčičky s jejich tatínkem a to bylo vtipný... teda pro mě :D
ten tatínek říkal něco o zimě a počasí :D tak jsem pokývala a moc jsem se nepřipojovala, protože jsem nevěděla co bych řekla, a nevěděla jsem, co bych řekla ve španělštině :D pak mi ještě nabídl něco, co tam měl k zakousnutí, tak jsem s díky odmítla :D hihi, první rozhovor z cizím rodičem v parku. Když nepočítám "Buenos días!"
no, kluk si pohrál, po cestě zpět ani nechtěl být v kočárku a šel pěšky, domů přišel strašně spokojenej... no a takovej povyk nadělal...


ale on mi z těch kluků přijde nejvíc nalepenej na televizi. Oni se na ní dívaj i když jedí. Ti dva starší se na ní dívaj tak trochu, ale on úplně zírá, nejí, když na něj mluvíte, tak nevnímá, pomáhá skoro jenom vypnutí televize... nevím, třeba časem s věkem už ho to taky přejde, ale nevím...


taky jsem si dneska uklidila pokoj :D je to mnohem jednodušší, než doma... když tady mam tak 1% svých věcí :D :D


to asi vše pro dnešek... dobrou noc a hezký čtvrtek :)

2 komentáře:

  1. POCTA - důslednosti!!! Bravo, Jiři. Je krásné, když pak vidíš dobré ovoce.
    mam

    OdpovědětVymazat
  2. To s tim jídlem je normální, Katie taky skoro nejí když je tv puštěná (a to už jí je 5), musím každou minutu říkat "jez" :-/ :D

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)