středa 27. dubna 2011

co se tu děje...

dnes něco k mým velikonocím :)


ve středu odpoledne začaly dětem prázdniny a tím mně "skončily" ;) nejstarší někam zmizel, pro prostředního si měla přijít teta a já jsem měla zůstat jenom s nejmladším. Ale prostřední si udělal siestu, takže odešel nejmladší a já čekala, až se tenhle probudí. V domě babičky se vyráběli ravioles (nebo jak se to píše... o všem to mjídle a zvycích, příště). Měla jsem se tam pak jít podívat. Až se ten kluk probudí. Ale on se vždy rád prospí, takže jsem to bohužel nestihla.

ve čtvrtek jsme jely nechat kluky ostříhat... jo, vlasy jim rostou rychle, a občas bylo docela vtipný koukat, jak je mají přeležený :D odpoledne se zase peklo, tentokrát empanada... kluci se zase dávali siestu, takže jsem se tam pak šla podívat jenom na chvilku a bylo to zajímavý :) s otcem a klukama jsme vyrazili na minigolf, ale teda šíleně foukalo a docela jsem mrzla. Ano, celý tenhle velikonoční týden byla zima... občas teda vysvitlo slunce - spíš teda v Palmě, ale většinou foukalo, byla zima a občas i pršelo! :takže jsem zase vytáhla svoje teplejší oblečení, o kterém jsem si myslela, že ho už nebudu potřebovat :)
večer jsme se teda teple oblíkli (vzala jsem si svůj skoro zimní kabát a bylo mi akorát) a šli jsme se podívat na procesí. Jak jsem psala, že jsem kvůli tomu vstávala brzo ráno, ale bylo to až večer... no, hodně zajímavý...

na pátek jsme si naplánovali výlet do kina do Palmy... tady totiž žádný kino není, jenom auditorium a tam se něco promítá tak asi jednou za měsíc v neděli. Takže musíme jet do Inca, nebo do Palmy... tím pádem jsem ten týden jela už podruhé do Palmy, podruhé do Festival Parku. Dopoledne jsme se ještě stavily u sestry M., u té, co má tu aupair francouzsku, kterou jsem si spletla s jinou... ale teď už v tom mám jasno. Bydlí trochu na kopci, trochu dál od města. Vůbec jsem to nevěděla. Pěšky to prej trvá 45minut. Takže proto jsou ty naše setkání tak komplikovaný... no, ale dům mají moc hezký. Není nějak obovský, ale je moderní... moc se mi líbil. Mají tam bazén a výhled na moře - v dálce. Takže oni se pak k nám odpoledne připojili v kině. Ale ta aupair byla s mimčem, který má 9měsíců. My jsme nevěděly, že pojede, takže já jsem šla do kina... jinak bych asi nešla a zůstala s ní venku... ale kino bylo super. Šli jsme na film HOP - velikonočně zaměřený, vtipný, s Jamesem Marsdenem, kterej je super, a hlavně: skoro všemu jsem rozuměla... a tomu, čemu ne, jsem si domyslela. Možná maj dětské filmy jednodušší slovník ;)
až na to, že v tom filmu tady se ten zajíc nejmenovaj zajda, ale Hop ;)

po cestě zpátky dělal prostřední v autě šílený pitomosti, a pak to přešlo až k tom, že začal o všech řikat, že jsou blbí a tak... já s M. bychom ho ignorovaly, ale jeho bráchům to vadilo, takže M. udělala super tah. Řekla mu, že pokud toho nenechá, tak ho tam u silnice vyloží a může dojít domů sám... furt nám nevěřil, až do tý doby, kdy jsme zajeli na takový miniodpočívadlo, tam jsme zastavili, to furt ještě trochu nevěřil, ale když M. vystoupila, otevřela mu dveře a řekla, ať vystoupí, tak začal slibovat, že bude hodnej... a pak už to docela šlo... jo, s dětma to bývá těžký...

v sobotu jsme podnikli další cestu do Palmy. Koupit slavnostní oblečení klukům, do jednoho obchodu, který je jenom tam.
s děckama to byl v tom obchodě trochu záhul, uhlídat je, aby nedělali pitomosti, neprohrabávali všechno oblečení a tak... ale jinak docela dobrý... ještě jsme se tam prošli, zajeli do KFC na oběd a zas jeli domů... 

protože byl den knihy a zároveň výročí založení knihovny, tak jsem se tam šla s klukama podívat na to, co se děje. Bylo tam podium a kouzelník, který teda prvních 10minut byl docela i vtipnej, pak mě to už zbylých 50minut moc nebavilo. Zaprve, a hlavně, mluvil majorkinsky, a zadruhé jsem už dost těch věcí, co dělal znala... nebo to ani nebyly triky...

neděle byla ve znamení jídla. A já jsem se rozhodla toho všeho zúčastnit. Obětovala jsem svoje tělo, abych to vyzkoušela a zažila :) a bylo to super. v 10:15 byla svačina, nebo jak to američani nazývají - brunch.
svačina se skládala z ensaimady, raviol, a různýho dalšího jídla, co si nepamatuju... hodně se povídalo... naštěstí tam byla i Fanny - ta druhá aupair, francouzka, takže jsme si trochu popovídaly. Pak před dvanáctou šly matky s dětma na návštěvu k jedné paní trochu na venkov a řekly nám, že můžeme jít s nima, nebo můžeme jít spolu na trh a přijít ve dvě na oběd. tak nám to bylo docela jedno, ale šly jsme na trh. To bylo fajn. Aspoň jsme se líp poznaly, prošly ten trh, je to vážně jiný jít tam s někým - větší zábava... a mají tam fakt super a levný věci :) pak Fanny chtěla jít do knihovny na net, protože doma asi sice maj, ale nějak to tam prý nejde. Jenomže knihovna ten den byla kvůli velikonocím zavřená - jindy v neděli je otevřeno. Tak jsem jí nabídla, že ji nechám na svým notebooku, jestli chce. Takže pak jsme byly u nás. Ukázala jsem jí i dům, tak říkala, že to je velký a moc se jí to líbilo. Mně se zase líbil jejich dům - stylem... ale preferuju tenhle :) a na druhou jsme dorazili na oběd.
To se jedla tady místní typická polívka, která mi chutná, protože v ní není zelenina, jako v těch českejch ;) a fritos. To nandávali docela dost a my jsme si s Fanny tak říkaly, že si asi už nedáme. A ta jedna sestra M. si dala, a že nechce tolik, tak Fanny, že si vezme polovinu. Tak jí tam dala polovinu, ale Fanny chtěla míň. Tak jsem jí řekla, ať mi dá polovinu tý poloviny. Takže jsme všichni byli spokojení! :)
Jo a vtipný je, že Fanny nechutná víno... a to je francouzska... to je asi něco jako, že mně nechutná pivo a jsem češka ;)
co se tu jí a je výýýborný, jsou pražený mandle... a bylo mi doporučeno si k nim dát banán, teda ne banán, ale plátano... a to je fakt super!! doporučuju :) takže jsem jedli, jesdli, povídali si, pak jsem odešla já s děckama, aby se vyspaly, měla jsem i večer babysitting, zase jsem dělala palačinky a zase chutnaly, tak to byl fajn den :)

naoplátku jsem měla pondělí volno :) zjistila jsem, že Mercadonna je zavřená, Müller taky, takže jedinej zbývající "obchoďák" tady, byl Eroski. Tam měli otevřeno :) ale jinak všechny turistický a místní obchody jsou otevřený. Ráda si je procházím. Sleduju španělský styl :)


ještě jsem si vzpomněla, jak jsem v úterý jela do Palmy, tak při nastupování do autobusu tam byl nějakej chlápek. Prej "hola", tak já "hola", pak "hello"... a nakonec zkusil ještě "spasiba", tak to už jsem radši neodpovídala :D



jinak tadyty prázdniny mě hodně zaměstnávaj, nemam moc času, nestíhám psát a tak... takže se omlouvám těm, co čekají na příspěvky... ale všechno přijde... ;) časem... :)) :D

pondělí 25. dubna 2011

o výchově

když hlídáte děti, tak nejdůležitější a nejtěžší je udělat správná rozhodnutí, která často musíte udělat velice rychle... a pak si na nich musíte stát, protože když povolíte, tak si to děti dobře zapamatují a vždy to na vás udou zkoušet takdlouho, dokud nepovolíte.
Ano, nevychovat děti je strašně jednoduché. Často se člověk musí rozhodnout, jestli tohle ještě to dítě nechá dělat, protože se mu zrovna nechce zasahovat, nebo mu to nepřijde tak důležitý, nebo jestli zasáhne, nenechá ho to udělat a bude si na tom trvat. To je většinou mnohem těžší, ale věřte mi, že se to vyplatí.
Začínám si tu uvědomovat, že na drobnostech záleží. Ty pak tvoří celý ten charakter člověka. 
A věřte mi, já mám hodně problémů s rozhodováním a často jsem líná něco řešit. Vážně je pohodlnější sedět a nějak to překonat, než těm dětem domluvit a nenechat je to dělat dál. Nebo například úklid. Vážně je skoro jednodušší ty hračky po celém pokoji uklidit sám, než trvat na tom, že ty hračky musí uklidit minimálně z části děti, být u toho, hlídat to, a nepovolit, dokud to nebude vykonáno. Ano, zabere to hodně času a energie, ale ona se časem vyplatí. Nebo aspoň doufám :)


Pokud hádáte, že píšu, protože jsem zase řešila nějaké dilema, tak máte pravdu.
Dnes tu mám babysitting a mimo jiné (tohle dilema v podstatě řeším asi tak 20x za den) jsme se dívali na film a ti dva mladší zase dělali pitomosti. Kromě toho, že řvali jako na lesy, prali se, lezli na stolek s televizí... tak pak začli skákat na gauči a na těch polštářích z něho. Tak jsem jim několikrát řekla, ať to nedělaj... pak jsem řekla, ať to nedělaj - nezabíralo, jinak je pošlu spát - to zabralo asi tak na 15vteřin, takže když se to opakovalo po několikátý, tak jsem je vzala nekompromisně nahoru, ať jdou spát. Prostřední šel docela překvapivě v pohodě, jenom se furt ptal, jestli půjde taky nejmladší (vzala jsem je po jednom). Zato nejmladí se rozbrečel, a že nechce, a že se bude chovat dobře, ale to mi říkal i předtím. Tak jsem ho vzala do pokoje a nedala jsem na to, že řval asi 5minut. Nakonec ho to asi docela omrzelo, lehl si do postele a během minuty usnul :D
ale tahle hádka trochu rozhodila prostředního, takže taky začal smlouvat a problém začal být s ním. Takže mi skoro nezbývalo nic jinýho, než tam sedět na jeho posteli a čekat, až usne.
No, jenomže pak jsem se dozvěděla, že nejstarší volal mamce. Nevím, co byl pravý důvod, ale on rád žaluje. To na něm nesnáším. Dal mi ji totiž, a ona se ptala, co se děje. Tak jsem řekla, že teď už v pohodě, a že nic tak důležitýho. Musela jsem mu vysvětlit, že když chci něco říct rodičům, tak jim to řeknu, on to dělat nemusí.
Říkám si, že jsem nemusela být tak radikální, ale všechno to je o tom rychlým rozhodnutí a tom, jak si na něm budu stát. Tak snad to nedělám úplně špatně... :)

pátek 22. dubna 2011

že jsem dlouho nenapsala...

... tak se zase ozývám...
děje se toho tady docela dost... teda od středy se toho děje dost... předtím skoro nic, tak jsem nenapsala, a teď na to zas není skoro čas... dětem ve středu asi ve 14h začaly velikonoční prázdniny, což pro mě znamená víc práce...


... a taky kvůli tomu jsme měla trochu zkaženej čtvrtek, protože jsem nad tím musela stále přemýšlet, jestli si říct o víc peněz a tím si možná zkazit vztah s nima, nebo neříct, a trpět... ale taky byla asi moje nálada způsobená tím, žej sem byla unavená, protože i když mi bylo řečeno, že se můžu vyspat, tak mi bylo řečeno, že v devět hodin je procesí, tak se můžu jít podívat. No a já myslela, že to je v devět hodin ráno! takže jsem si přivstala, a až asi za deset minut devět jsem se dozvěděla, že to je až večer... takže jsem byla hodně unavená, protože den předtím jsem šla spát pozdě - a to nebyla moje chyba... prostě jsem hlídala...


no, ale dnešek mě přesvědčil, že tohle téma zatím zmiňovat nebudu, protože si to tady jinak docela užívám... :) dneska jsme jeli do kina, na výlet, do restaurace, mohla jsem se vyspat, bylo mi nabídnuto volný pondělí, protože v neděli večer budu hlídat, tak jsem poprosila o čtvrtek večer a bylo mi vyhověno :)


dneska ráno zas kluci zlobili, a pak mi otec řekl, ať je plácnu, nebo něco v tom smyslu, když zloběj... takže to je vrchol! aspoň vy, co jste aupair, chápete, co tím myslím! to mě docela překvapilo a jsem ráda, že mi to bylo oficiálně povoleno ;) a že ty rodiče jsou normální :)




taky jsem si vzpomněla, že jsem vám nenapsala o neděli...
jak jsem jela do Can Picafort navštívit jednu rodinu... měla jsem to pozvání na oběd a konečně vyšlo. Tak jsem s těma lidma ještě telefonovala v sobotu večer a bylo mi řečeno, že mam vystoupit na nějaký zastávce. Jenomže já jsem pořádně nerozuměla a ani jsem neměla seznam zastávek, abych si to ověřila. Takže když jsem v neděli čekala na bus, tak jsem jim napsala sms, protože jsem to chtěla mít napsaný, pak se ptala nějaký paní, co nevěděla, takže jsem to nechala na řidiči a ten mi řekl, že tam je nějaká zastávka 500m od toho místa, a že mi řekne. Tak jsem si radši sedla hned za něj, abych byla informovaná. Byla to konečná zastávka, tak zastavil, ale nebyla to ta správná. Tak jsem uvažovala, že to dojdu, ale zas jsem si říkala, aby nebyly pak zmatky, tak jsem zavolala, že jsem na týhle zastávce, a oni pro mě přijeli :)


návštěvu jsem si docela užila, ochutnala jsem polívku na vánoční způsob, jak jí tu jedí :) a kuře... popovídali jsme si, podívali jsme se na tenis - Rafael Nadal je tu strašně populární :)  seznámila jsem se se sousedkou češkou - což bylo strašně divný... ne, to setkání, ale mluvit česky... :D má dvě dcery a pozvaly mě, abych šla s nima na pláž, ale řeklo se, že jindy, protože jsem byla na návštěvě :) no, a tak to bylo fajn setkání a bylo mi řečeno, že kdybych někdy, kdykoliv! cejtila sama, tak mam přijet - to je milý :) nebo kdyby cokoliv, tak mám zavolat... :) no, poslechla jsem si i jejich vyprávění, a mají to docela hustý. Minulý týden se dozvěděli, že toho pána otcovi, zbývají jenom 3měsíce života! ten otec to bere taky dost blbě, jeho žena má alzheimra, takže to situaci neulehčuje. Ale oni ještě věří v zázrak, nebo aspoň v malé prodloužení jeho života. S tím otcem jsem se seznámila a vážně byste to neřekli. Je to prostě normální starý pán, na kterém zvenku nevidíte žádný problém.
No, a v úterý jsem jela do Palmy nechat si spravit mobil, což nakonec nevyšlo, protože to tu nedělají. Ale měla jsem se setkat s tou holkou, co jsem se s ní seznámila na těch zkouškách IELTS, ale v pondělí večer mi napsala, že musí urgentně odletět do Madridu a nebude se se mnou moct setkat, protože jejímu otci diagnostikovali rakovinu, a ona tam letí do nemocnice se ujistit, jestli to je vážně pravda, jestli to tam nediagnostikují jinak. V tu chvíli jsem začala přemýšlet. Mám pocit, jako by se kolem mě v poslední době vyskytlo hodně nemocných a zároveň jsem byla vděčná, že to není nikdo z mé rodiny.


no, ale nechci tu končit takovýmhle tématem. Zase jsem se rozepsala, ale už nevím, jak to ukončit. Asi tak, že se mám skvěle, že jsem si spletla dvě sestry M., ale jenom v mý hlavě, takže se mezinárodní trapas nestal a dneska už to trochu víc chápu, jenom teď vím o pěti a jsou jenom 4, takže musím jednu vyhodit ze svýho "seznamu", ale mám tip... :) že jsme dneska byli v kině na filmu HOP a bylo to super! :), že mám hodně nových fotek, které vám sem chci dát, jenom se mi je nechce vybírat, ale připravím vám velikonoční speciál = vše co vím o Velikonocích na Mallorce... a to je pro dnešek všechno.


Mějte se fanfárově!!! :)

pondělí 18. dubna 2011

pár poznatků

  • hodně lidí si tu stěžuje na číňany/vietnamce... oni tu totiž první rok svého působení nemusí platit daně... takže další rok svůj obchod napíšou na bratra, další rok na syna, pak na manželku atd... a tím se situace nedostatku pracovních míst ještě zhoršuje... je jich tu vážně hodně... skoro jako v Pace...
  • je tu strašně moc lidí z jižní ameriky... jazykově problémy nemají a práce je tu asi víc, než tam... to taky pracovních míst nepřidá...
  • letní prázdniny tu trvají skoro 3 měsíce - no potěš!
  • děti tu chodí do školy už od 4let... prý je teda povinné něco už od tří let... asi školka, nebo co... ale v těch čtyřech už jdou do školy a začínají se učit číst... prostřední to očividně nezvládá, nebo se mu spíš nechce, dělá pitomosti a je to docela problém... no, docela rozdíl oproti českým sedmi letem..
  • včera jsme se o tom právě bavily, i kdy odjedu a tak... a říkala, že by bylo dobrý, kdybych odjela až na konci září, protože nejmladší právě nějak v polovině září začne chodit do tý školy a ze začátku maj adaptační dobu, takže první den tam jsou prý hodinu, druhý den dvě, pak tři a pak nějak další týden stále jenom tři hodiny... a pak se to asi nějak prodlužuje :) mají do ale docela dobře vymyšlený...
  • taky mi říkala o tom, že tu mají jenom 6měsíců mateřskou dovolenou a příspěvky na dítě, když se narodí, se šíleně zmenšily, že dřív snad dávali 1500euro a teď už jenom 100euro (jestli jsem dobře rozuměla)... tak říkala, že zajde do lékárny koupit pár léků a 100euro je pryč... to má pravdu...ale co jsem si všimla, tak mi přijde, že tady většina mamin zůstává doma... nevím... no, rozhodně tu nevídám žádný aupair...
  • ale co se mi tu taky líbí, že když máte 3 děti a více, tak jste početná rodina a máte různý slevy... možná jsem tu o tom psala, ale přijde mi to jako super vynález :) skoro lepší, než nějaký přídavky na děti, protože u těch nevíte, do čeho je ty rodiče vrazí... ale když máte třeba levnější výlety, letenky, vstupy do muzea a tak, tak víte, že to půjde těm dětem do vzdělání... není to jako rodinné vstupné v čechách, které je pro dva rodiče a dvě děti... co to je? a když máte víc dětí, tak máte smůlu... měli by zohledňovat početnější rodiny... :)nevím, kolik jsou ty slevy tady, ale pak si třeba řeknete, že když máte dvě děti, tak vám to jedno další neuškodí... to je dobrý, aby nevymřela místní populace ;)
  • občas mě tu dostává prababička... občas mi přijde s děckama až moc striktní. Teda ne striktní - nevím, jak to říct... prostě mi přijde, že občas až moc tlačí na pilu... je to lepší? no, prostě když začne strašně něco řešit (to je asi nejvýstižnější), tak si toho radši nevšímám a nechám ji, ať si to dovyřeší, protože já bych to řešila jinak... a taky je sranda, nebo mi občas leze na nervy :D jak říká každej den ty stejný věci :D třeba když přijde, tak řekne, že když přijdete zvenku dovnitř, tak nic nevidíte, protože tam je světlo, který vás oslepí a tady tma... pak se ptá, jestli studuju... :D a pak když odchází, tak se ptá, jestli má zavřít vnitřní, nebo vnější dveře... a já jí ze začátku říkala, že to je jedno, ale to dělalo konverzaci složitější, takže teď furt říkám, že ty vnější... a ona se stále ptá... :Dale má na to všechno právo... v jejím věku :))



jinak jak jsem tady a tady psala, jak je to s dětmi jak na houpačce, tak dneska mam tu lepší zkušenost... rodiče se něco málo po osmé šli navečeřet někam do restaurace a já zůstala s nima sama... chvilku dobrý, pak jsme začli dělat různý věci - naučila jsem je takový různý věci, třeba jak je člověk jako prkno a padá a já ho chytám... nebo že je různě zvedám, páka a tak... no a přitom se nějak rozdováděli a ještě dělali jiný pitomosti a už se to zase začínalo všechno rozjíždět... prostřední zase na mě začal skákat, tak jsem mu řekla, že stačí a když mě nějak podruhé nebo potřetí neposlechl a skočil na mě, tak jsem ho chtěla ze sebe shodit, tak jsem zatáhla jeho ruku a shodila... no, vypadalo to trochu jako takovej ten trik v nějakým bojovým sportu (karate?), jak si člověka přehodíte přes rameno na zem, nebo nějak tak :D no, byla to docela rána, to jsem nechtěla a on začal natahovat... tak jsem si ho vzala k sobě a řekla jsem mu, že to jsem mu nechtěla udělat, ale že nesmí dělat pitomosti, hlavně když řeknu, že dost... a on byl úplně v klidu a sedl si mi na klín, že chce být u mě, tak jsme se koukali na televizi a on mi seděl na klíně... to byl tak skvělej pocit :) protože on je z nich nejzlobivější a většinou prostě dělá pitomosti... a taky to jsou kluci a takový ty jejich móresy, že objímání, kromě nejmladšího, moc neberou... takže tohle je úplně výjimečný... no, v půl desátý jsem je měla dát do postele, nejstarší usnul, prostřední usnul asi 2minuty před půl desátou, takže jsem je zase vynášela nahoru - to je tady moje místní posilovna... je to asi 22schodů :) nejmladší si to tentokrát musel pěkně vyšlapat :) pak se ještě vracel pro medvěda, já šla porovnat kuchyň a on se tam objevil... tak jsem na něj spustila, jaktože nespí, a on na mě vyrukoval s tim, že mi jde dát pusu... no, on to prostě umí... vždycky něco takovýho přijde... :D teda většinou jde dát pusu mamce... :) nojo... už jsem tu něco přes měsíc a myslim si, že je v září budu opouštět se slzou v oku (pokud mě moc nenaštvou) ;)
sice si občas říkám, že bych radši holky a třeba i jiný roky, ale zase na tomhle se hooodně naučim... jak se zachovat v různých situacích, jak zvládnout autoritu... no, prostě praxe k nezaplacení... ;)


dobrou noc :)

méně textu, více obrázků č.3

třetí edice obrázků ;)


na procházce:

na hřišti:

na fotbalu:


jedna z málo chvil, kdy byl prostřední v klidu :)

16.4.2011 - výlet - golf s pěkným výhledem


pryč z golfu - procházka u moře :)







maják na ostrůvku :)






nejoblíbenější hračka - klacek


pokus o společnou fotku :)




máte smůlu - zákaz stanování ;)

moje obliba fotit lampy ;)


 16.4.2011 - procházka - na již neexistující schody na hradbách, mě upozornil nejmladší... já si jich nevšimla... :)


jestli si říkáte, že nejmladší je na nejvíce fotkách, tak to je tím, že s ním trávím nejvíc času :) 



radnice:


neděle 17. dubna 2011

ach ty soboty :) + můj denní rozvrh

ahojte!! dneska s trochu lepší náladou :)


musím se přiznat - můj nejoblíbenější pracovní den, i když je nejdelší, je pravděpodobně, nebo spíš určitě, sobota! :)


většinou se totiž můžu dobře vyspat a pak se děje něco zajímavýho :)


dneska jsem byla pozvaná na nějaký rodinný oběd - jestli chci. Nikdy nevím, jestli tyto nabídky mam přijímat, nebo ne... bylo mi to oznámeno už několik dní předem, že se můžu rozhodnout. Vzhledem k tomu, že jsem věděla, že M. pojede sama jako rodič, tak jsem si tak nějak říkala, že bude dobrý, když pomůžu s dětma, tak jsem dneska automaticky řekla, že pojedu.


Před tím obědem jsme se šli ještě podívat na jedno pěkné místo k moři, kde je voda krásně průhledná... a je to tam vážně pěkné... jmenuje se to tam Alcanada, a nedaleko odtamtud byl i ten oběd... v domě s výhledem na moře, ale v kopci :) dnes se toho oběda prý nemohlo zúčastnit víc lidí, ale bylo nás tam dost... různí různě vzdálení příbuzní... chvíli jsem přemýšlela, jestli to není blbý, že tam jsem, ale pak jsem nad tím radši přestala přemýšlet... :)


měla jsem možnost ochutnat další typická jídla - například tohle:
bylo to docela dobrý... je to prý typicky velikonoční... byly to smažený brambory, játra, a nějaká zelenina, a to červený je asi nějaká paprička, kterou prý nemám radši jíst, protože bych jinak musela vypít litr vody a stejně by mi to nepomohlo...


no, pak mi bohužel přišlo blbý všechno fotit, takže hlavní jídlo (toto byl předkrm, ještě s dalšíma x věcma), jsem už nevyfoila... bylo to sele (jestli jsem dobře rozuměla) s fritovanýma (nebo smaženýma) bramborama a salátem... :) dobrý... 


a pak zákusky - ensaimada a coca a další... :)
když jsem viděla ten výběr alkoholu, tak jsem docela taky dostala chuť něco ochutnat, dlouho jsem nic neměla... tak jsem ochutnala jejich výborný víno - vážně dobrý... a taky nějakej anýzovej alkohol, taky místní specialita... a bylo to překvapivě dobrý :))


děcek tam bylo víc, tak se nějak zabavili, my jsme se napráskli tak, že mi to ani nepřišlo, ale pak jsem nevečeřela :D a po čtvrté zase odjížděli směr domov :)


prostřední vyrazil na oslavu nějakého spolužáka/spolužačky - tady to berou strašně vážně. Furt má nějakej spolužák oslavu - asi tam zvou celou třídu... tenhle to měl na nějaký ranči... :) nejstarší jel s otcem někam, takže já jsem si vyrazila s nejmladším... uvědomila jsem si, že když jsem s ním sama, tak si to dost užívám... je to prostě rozdíl a je to docela nádhera :D u něho je největší problém, že začal napodobovat svý starší sourozence. On není zlej, ale musí dělat všechno, co oni... je úplná jejich kopie, vidíte to na něm... takže to tak pak taky vypadá a je to těžký řešit s jenom dvěma rukama... ale když jsme sami, tak to je mnohem lepší. Mám na něj čas - všechno mu vysvětlit, uklidnit ho a tak... s ostatníma to je těžký, protože ho zas někam odváděj a on nechce dávat pozornost... tak jsme si vyrazili na procházku, já potřebovala dobít mobil (mám nějakýho neobvyklýho operátora, tak to bylo složitější, než jsem čekala), koupila jsem mu i čokoládu, pohrál si v parku, pak jsem ho vykoupala, dorazil nejstarší, pak zase odešel ke své tetě a zároveň kmotře (s těma kmotrama to tady je taky zmatek - pro mě... když už někdo není příbuznej, tak je kmotr nebo kmotra, nebo je příbuznej a zároveň kmotr, příbuznej vzdáleně a tak... ufff... :D ), prostřední byl tak unavenej, že se jenom v posteli díval na televizi, a já koukala s nejmladším... v 23h mi řekl, že je unavenej a chce jít spát, takže já už mám volno...
jo a taky v sobotu míváme siestu po obědě... to mám taky ráda...


pak jsem rodině ukazovala nějaký fotky, co jsem tu nafotila - hlavně z dneška, ale i z jinýho dne, tak byli nadšení, že jim je musím dát... a že oni moc nefotí, tak že si někdy můžu půjčit jejich foťák, abych měla lepší fotky, jestli chci... :) teda jim se moje fotky líbily, to já říkala, že ten foťák je kšuntovní... ale ono když svítí sluníčko a máte hezký prostředí, tak to fotí docela dobře... ale oni maj docela dost dobrej foťák... tak to mě docela překvapilo :))






a ještě jsem si říkala, že tu napíšu můj pracovní rozvrh, protože se mě na to pár lidí ptalo, tak aby bylo jasný ;))


po-čt: 
8h-9h - snídaně, (probudit) oblíct děcka, dát jim snídani (pořadí záleží na to, jestli už jsou probuzený, nebo ne), připravit svačinu, pokud to neudělaj rodiče, většinou jim jenom dám pití do lahviček, svačinu dělaj rodiče... a kolem devátý je nasoukat do auta a dát jim pásy... pak už jim jenom říkám: "Hasta luego!"
9h-9:30?? to vystihuje přibižně to, že většinou ráno zametám a vytírám kuchyň a některý dny třídim oblečení dětí a dávám je do skříně - to je asi docela jediný uklízení, co tu dělám...
cca 17h-22h - tam to hodně záleží... občas třeba už v 16:30 připravuju svačinu pro děcka, někdy je jdu vyzvednout do školy, nebo pomáhám vyndat prádlo z pračky, poskládat, přeložit povlečení... pak přebírám nejmladšího od prababičky... ten totiž přijíždí po třetí, ale ve tři přichází hlídat prababička... oni se většinou koukaj na televizi, tak já si tam jdu sednout už v 17:15, ale prababička většinou odejde tak kolem 17:30... to hodně záleží... starší kluci mívaj třeba plavání, nebo fotbal, pokud ne, tak tam jsou taky... jdeme ven na procházku, nebo do parku, pak jde na řadu sprcha, večeře (pořadí se taky každý den mění), koukání na televizi, nebo trocha učení se do školy, a většinou až tak v 21:30 je dáváme do postele... to taky záleží, ale stává se, že prostě opouštím kuchyň něco málo po desáté... ale mění se to... ještě to tam totiž poklízím...
pá: pátky bývají v podstatě podobné, jenom s tím, že kluci maj kratší školu, tak odpoledne tráví u babičky a pak se většinou děje něco akčního. Jdeme třeba na fotbalový zápas nejstaršího a pak jíst do restaurace, nebo tak... taky jdeme spát mnohem později... třeba včera jsme byli v té nové restauraci a domů jsme přijeli asi v 22:30... ale teda jídlo výborný a tarta de manzana - jablkový dort? byl prostě výborný... nebyl to dort, ale něco jako palačinka s karamelizovanými plátky jablek a navrchu kopeček vanilkové zmrzliny... pizza a salát (což jsme si dali na půl) byly taky výborný... přijedu domů rozmazlená ;))) :D
(tímhle asi odbočuju, ale většinou takhle potkáváme tu jednu sestru M. - tu, co má doma tu aupairku, se kterou jsme se ještě nebyly schopný sejít... ale ona jde vždycky sama... líbí se mi, že mě ti mí berou s sebou a že nekouřej... asi bych nechtěla do její rodiny, i když je sympatická... jsem vděčná za tuhle rodinu... :) )
so: většinou mám možnost se trochu vyspat, ale hodně to záleží na tom, co se ten den děje... pak něco podnikáme, někde jíme, pak si dáme siestu, zase něco podnikáme, večer většinou rodiče zmizí a já hlídám až do noci - do tý doby, než kluci usnou, což je hodně různý... minulej tejden to bylo až do jedný hodiny, kdy jsem tomu klukovi musela nakázat, aby šel do postele... asi 10minut na to přišli rodiče a on byl ještě vzhůru... ale já už u sebe v pokoji... dneska například do 23h... ale jít na diskotéku bohužel nemůžu, protože děcka tu nemůžou zůstat samy...
ne: mám volno !!!!!!!! :)
dneska mi zavolali ti lidi ze sboru, tak zítra (dneska) jdu konečně obědvat k nim, ale do Can Picafort se musím dopravit autobusem, tak to bude dobrodrůžo a ještě k tomu mi říkali o nějaký zvláštní zastávce a já vím jenom o jedné... :/ no, uvidíme... :))


páááá :) - fotky příště... je jich hodně, tak asi zase udělám edici více obrázků a méně textu ;)

pátek 15. dubna 2011

o tom, jak jsem měla krizi, a pak se taky dozvěděla výsledek zkoušky

Jo, včera byla ta pravá krize. Nejen, že kluci se chovali úplně příšerně, vyžívali se v tom, že nevím co s nimi, a že jsem dost vytočená, ale taky bylo slavnostní otevření restaurace.

tam jsem chvíli koukala na kluky, což bylo taky docela o nervy, ale naštěstí tam je takovej jakoby parčík, nebo spíše zelenej plácek, takže tam běhali a vyváděli věci... pak se začali lidi množit, a zároveň i děcka, takže když jich bylo už asi 8, tak jsem to vzdala a šla se podívat k dospělým... jenomže to nebylo o moc lepší, protože jsem tam stejně stála jenom jako kůl bez plotu, protože  jsem se neměla s kým bavit... M. tam měla šíííleně moc známých, a stejně tak těch pár lidí, co jsem znala... pak jsem se tam teda zařadila do takovýho maminkovskýho kruhu kamarádek M., které znám od vidění, ale stejně se mluvilo mallorkinsky, takže jsem se jenom tak usmívala a skoro ani neposlouchala...

tak mě to tak chytlo, že jsem vzpomínala na všechny své kamarády a říkala si, že jsem tu vážně ještě nikoho nepoznala - dost mě to štve... jenom tu holku z těch zkoušek, co bydlí v Palmě a tam jsem zatím byla jen jednou... štve mě, že nemám ani jeden večer volnej a to mi hodně brání v tom, abych někoho potkala. Je jasný, že mí vrstevníci jsou buď na VŠ, takže tu vůbec nejsou, anebo choděj někam do školy, nebo pracujou, takže dopoledne asi volný nemají. Ono mít aspoň jednoho člověka, tak ve dvou se líp seznamuje s dalšími. Nojo... snad tu na někoho narazím... jdu hledat :D

jo, jinak na tom otevření restaurace jsem toho ani moc nesnědla, protože tam nosili jenom takový maličkosti. Jako sýr, šunku, sépiovej salát (ble! - teda vlastně jsem to radši ani neochutnala), pak nějakej krém posypanej oříškama (nic moc)... a měli tam mít někde mini karbanátky, ale ty jsem jenom zahlídla - ke mně se nedostaly. Asi ve čtvrt na deset mě M. odvezla s nejmladším domů, kde jsem mu dala mlíko, koukli jsme se na televizi a asi v deset jsem ho už poslala spát. A já se taky uklidila. A ráno jsem dostala vynadáno mi bylo připomenuto, že mi měla pak dovézt kluky, které jsem měla taky dát do postele. Tak to mi nějak úplně vypadlo, nebo jsem spíš nerozuměla, protože si pamatuju, že říkala, že přijede s klukama, ale myslela jsem, že to už jako přijedou domů i rodiče. Říkala, že ve třičtvrtě na jedenáct tu zvonili a nikdo neotvíral. Tak nechápu, proč zvonili, když normálně jezdí garáží...? Já jsem řekla, že jsem už spala, a pak si uvědomila, že jsem byla ve sprše - to je proč jsem ten zvonek neslyšela... nojo, tak to nějak zvládli. Ale tyjo, občas mě štve, jak mi třeba pracovní doba končí v deset hodin večer.

No, ale dneska, když jsem zase usínala na španělštině, tak mi došla SMS, že jsem tu zkoušky z angličtiny - IELTS, udělala na 6.5bodů :) a to mi udělalo velkou radost, že jsem už tolik neusínala a musela jsem se pořád usmívat. Pak mi taky vibroval telefon z optiky a učitel se ptal, čí to je telefon, tak jsem se přihlásila a on se jenom smál. Ono to zvonění ne a ne přestat, tak jsem to položila a pak tam volala. Měli pro mě ty nový čočky. Zase jsem je dostala zadarmo a ještě k tomu další roztok. Příští týden se tam mám jít ukázat, jestli vyhovují. Pak si myslim, že už je budu muset platit :D

jinak ještě k tomu IELTS. Potřebovala jsem úroveň FCE, což cca 6bodů. Zjistila jsem ,že na internetu jsou různé tabulky, ale já věřím hlavně této, která je přímo od British Councilu.

podle té, s mými 6.5 body, bych měla mít úroveň CAE, což je výš, než FCE, což je dobře :)

tady jsou výsledky z jednotlivých zkoušek... takže jsem sama měla pravdu. Poslech dopadl nejlépe a vlastně díky němu mám tu úroveň :) no a psaní a mluvení... :D


jinak tady budou velikonoční prázdniny od příštího čtvrtka do až toho dalšího pátka... to znamená, že něco přes týden. Prostřední bude naštěstí na nějakých aktivitách, ale budu tu mít ty dva kluky a i když prý dopoledne máme jít na procházku, kouknout se na nějaký film, dát si oběd, který bude připraven, pak jít spát, a pak už přijde M., tak i tak to znamená, že budu celé dny s nimi a nebudu mít čas. To mě trochu štve, hlavně jak se to předpokládá jako samozřejmost, že proti tomu nic nemám... jo, dnes jsem trochu negativní, ale asi to je ta krize. No, ale je to vtipný, jak aupairky vždycky remcaj nad tím, že jsou prázdniny :D naneštěstí není španělština, takže o ni nepřijdu :)

mějte se hezky, lépe než já :D
pěkný víkend!!!! :)

středa 13. dubna 2011

tak nějak...opožděně :)

přiznávám se, že tu mám už od neděle otevřenou stránku s napsanou jednou větou a stále mě nějak nenapadá, co bych napsala... nebo spíše jak bych to napsala? protože nemůžu říct, že se nic nestalo. Jenom se nestalo nic převratného... i když... :) jak se to vezme...


neděle byla taková zase normální - strávená v přístavu. Prošla jsem si tam pořádně ten trh a nafotila si to tam, sedla si a četla knížku, koupila si klobouk :) byla tam stále ještě ta slavnost, takže hodně lidí, hodně stánků, hodně teplo, ale ne tak moc jako v sobotu :)
koupila jsem si docela pěkně drahou zmrzlinu, ale za ty peníze by mohli s ní udělat něco, aby se tak rychle neroztejkala a nepokapala mi kraťasy...  nojo, příště si dám pozor ;) pak tam taky byla super skupina bubeníků - to se mi líbilo... :)
ale obrázky vám asi řeknou více, jenom je těžké vybrat jich pár :)
dáme si svačinu, ne? :)

ochutnávka z trhů :)






bubeníci

tanečníci




po neděli se zase trochu ochladilo... začíná se mi trochu stýskat... po hodně věcech-lidech... po jednoduchosti domova a nekonečném počtu věcí v pokoji. Přítomnosti přátel skoro vždycky, kdy je potřebuju, po pocitu domova... :) ale není to tak hrozný... jenom tak hezky v dobrém vzpomínám a těším se, až pak zase budu doma, ale teď nechci domů... leda tak na dva dny ;) pak se mi zas bude stýskat po Mallorce... už to vidím :))
ale ani se mi nestýská po češtině... leda po češtině, jako jazyce, který ovládám bez problémů (doufejme) :D a ve kterým nemusím řešit, jestli mám správnou výslovnost, slovosled, garamatiku, souslednost časovou atd atd... :)




v pondělí jsem zašla konečně do optiky. M. tam volala, že přijdu - je tam nějaká známá (ani mě to nepřekvapuje) :D takže se mi podívali na brýle, na oči, a dostala jsem na zkoušku čočky. Ach to nandávání! :D měla jsem tam po polední pauze zase přijít, naučit se je nandávat a vyndávat, a zkonzultovat, jestli mi vyhovují. Narazili jsme na jeden problém, že mám astigmatismus. Nikdy jsem se tím nějak nezabývala, jenom vím, že mi na brýle dávali cylindr. Nevím, jestli hodně, asi jo. A vím, že kvůli tomu moje sestra nenosí čočky, protože u nich to je nějak složitější. Ale když jsme se o tom v té optice bavily, tak mi prý nějaké speciální s tím cylindrem objednají. Problém těch bez cylindru je ten, že když koukám do notebooku, tak mám písmo rozmazané. Ale na knížku mi přišlo, že vidím dobře. Takže teď mám zatím tamty - provizorní, a až jim dojdou ty s cylindrem, tak mi zavolají. Zatím jsem nic neplatila a jsem zvědavá, kolik to bude stát. Ten roztok mi přijde nějakej strašně speciální. Jinak nandávání a sundávání není nejhorší. Musím si zvyknout, ale půjde do. První oko jde vždy jednodušejí :))


vidíte ten rozdíl?? ;))