pondělí 25. dubna 2011

o výchově

když hlídáte děti, tak nejdůležitější a nejtěžší je udělat správná rozhodnutí, která často musíte udělat velice rychle... a pak si na nich musíte stát, protože když povolíte, tak si to děti dobře zapamatují a vždy to na vás udou zkoušet takdlouho, dokud nepovolíte.
Ano, nevychovat děti je strašně jednoduché. Často se člověk musí rozhodnout, jestli tohle ještě to dítě nechá dělat, protože se mu zrovna nechce zasahovat, nebo mu to nepřijde tak důležitý, nebo jestli zasáhne, nenechá ho to udělat a bude si na tom trvat. To je většinou mnohem těžší, ale věřte mi, že se to vyplatí.
Začínám si tu uvědomovat, že na drobnostech záleží. Ty pak tvoří celý ten charakter člověka. 
A věřte mi, já mám hodně problémů s rozhodováním a často jsem líná něco řešit. Vážně je pohodlnější sedět a nějak to překonat, než těm dětem domluvit a nenechat je to dělat dál. Nebo například úklid. Vážně je skoro jednodušší ty hračky po celém pokoji uklidit sám, než trvat na tom, že ty hračky musí uklidit minimálně z části děti, být u toho, hlídat to, a nepovolit, dokud to nebude vykonáno. Ano, zabere to hodně času a energie, ale ona se časem vyplatí. Nebo aspoň doufám :)


Pokud hádáte, že píšu, protože jsem zase řešila nějaké dilema, tak máte pravdu.
Dnes tu mám babysitting a mimo jiné (tohle dilema v podstatě řeším asi tak 20x za den) jsme se dívali na film a ti dva mladší zase dělali pitomosti. Kromě toho, že řvali jako na lesy, prali se, lezli na stolek s televizí... tak pak začli skákat na gauči a na těch polštářích z něho. Tak jsem jim několikrát řekla, ať to nedělaj... pak jsem řekla, ať to nedělaj - nezabíralo, jinak je pošlu spát - to zabralo asi tak na 15vteřin, takže když se to opakovalo po několikátý, tak jsem je vzala nekompromisně nahoru, ať jdou spát. Prostřední šel docela překvapivě v pohodě, jenom se furt ptal, jestli půjde taky nejmladší (vzala jsem je po jednom). Zato nejmladí se rozbrečel, a že nechce, a že se bude chovat dobře, ale to mi říkal i předtím. Tak jsem ho vzala do pokoje a nedala jsem na to, že řval asi 5minut. Nakonec ho to asi docela omrzelo, lehl si do postele a během minuty usnul :D
ale tahle hádka trochu rozhodila prostředního, takže taky začal smlouvat a problém začal být s ním. Takže mi skoro nezbývalo nic jinýho, než tam sedět na jeho posteli a čekat, až usne.
No, jenomže pak jsem se dozvěděla, že nejstarší volal mamce. Nevím, co byl pravý důvod, ale on rád žaluje. To na něm nesnáším. Dal mi ji totiž, a ona se ptala, co se děje. Tak jsem řekla, že teď už v pohodě, a že nic tak důležitýho. Musela jsem mu vysvětlit, že když chci něco říct rodičům, tak jim to řeknu, on to dělat nemusí.
Říkám si, že jsem nemusela být tak radikální, ale všechno to je o tom rychlým rozhodnutí a tom, jak si na něm budu stát. Tak snad to nedělám úplně špatně... :)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)