středa 6. dubna 2011

s dětmi to je jako na houpačce

jo, je to pravda!
úplně si tu tak připadám a v posledních dnech se to vystupňovalo...


nejhorší bylo pondělí... to jsem byla úplně na nervy, kluci mi skákali po hlavě - doslova!
největší problém tu vidím to, že nejmladší strašně moc vzhlíží k těm starším, ale bohužel není tu k čemu vzhlížet... takže když začnou dělat blbosti, tak on se přidá... ale když oni pochopí, že už přehnali, tak on ne a dál je nabádá, ať jdou dokončit to, co začali...


už si přesně nepamatuji čeho se ten problém týkal. Myslím, že částečně koupání - jo, to bylo ono. Představte si malinkou koupelnu, mě a tři malý kluky, který se nechtěj koupat. Tak jsem jim pomáhala svlíknout se, snažila jsem se je udržet v tý koupelně, aby mi neutíkali, ale dveře ani nemají zámek, prostřední nabádal nejmladšího k pitomostem, nejstarší mi vypustil vodu, že se nechce koupat, ale sprchovat (posledně mi udělal scénu, když jsem mu sprchou jenom chtěla opláchnout vlasy), prostřední začal lézt na plochu, kde je umyvadlo  (je to trochu jako v mé koupelně-umyvadlo je v takový ploše-představte si to jako linku a dřez, ale z jinýho materiálu), no a shora pak skákal na mojí hlavu. Já jsem na hlavu kvůli brýlím strašně háklivá, už mi je tu párkrát shodil a zmáčkl (jsou neuvěřitelně odolný), nejmladší řval a snažíl se utéct z koupelny a nejstarší něco potřeboval... šííílená situace - dokážete si to představit? a to, jak jsem je musel a po schodech dostat nahoru ani nezmiňuji... po jednom šíleným útoku od prostředního, kdy jsem už vážně nevěděla, jak ho sklidnit. Dát mu na zadek nemůžu, snažila jsem se s ním třást, nebo něco - nic! tak nakonec jsem ho prostě pustila, utekl s nejmladším z koupelny, prostě jsem už na to neměla sílu a věnovala se nejstaršímu. Naštěstí pak dorazila M. a přinutila kluky vlézt do vany - jasně, že se chtěli taky sprchovat...


a takhle to tu je víceméně každý den - každý den máme strašný problém je dostat do vany, je okolo toho šílenýho povyku a pak zejména nejmenšího je problém dostat z vany.
Ten večer jsem byla vážně hotová...
Nakonec se mi museli omluvit a měli zakázáno mít puštěnou televizi u jídla a hrát si venku s míčem...


Ráno už bylo všechno klidnější, to už zase prostřední byl skoro jako anděl, nejstarší si šel ven kopat, nejmladší ho následoval, ale pak přišel prostřední, že to mají přece zakázáno. Nejstrašímu to docvaklo (super!), tak šel dovnitř, ale nejmladší nechtěl, sedl si na zem a nechtěl jít. A pořád volala na nejstaršího, ať si jde hrát. - To je ta situace, kdy se nechá strhnout, ti starší pak přestanou, pochopí, že ne, ale on v tom pokračuje a ještě je přemlouvá, ať jdou v tom s ním.


Ještě jsem si vzpomněla, že v to pondělí jak ten prostřední dělal ty pitomosti, tak jsem ho pak za trest poslala spát do svýho pokoje, zatímco ty dva se dívali na televizi. Jenomže problém byl v tom, že jsem neměla jak ho tam udržet. Vždycky utekl, nebo skákal po posteli. Nejvíc zabíralo, když jsem tam zůstala a držela ho na tý posteli, aby nemohla dělat pitomosti. Do tý doby řval, že to je sranda, ale pak po 15vteřinách začal natahovat a řvát, že to není vtipný. Tak jsem ho pustila a řekla mu, že ale klid. V tu ránu to začalo nanovo... takhle asi 3x... přestalo mě to bavit, tak jsem šla dolů. Jasně, že přišel a chtěl se s námi dívat na TV, ale zase začal dělat pitomosti a skákal mi na hlavu, tak jsem ho zas podržela na gauči, zase začal řvát a slibovat, že bude ok - nebyl. Řekla jsem mu, že mu nevěřím... pak se naštěstí vrátila M. z procházky, potrestala je, museli se omluvit a šli spát.


No, mohla bych to tu rozepisovat dokola, ale asi by to bylo vážně stále stejný.


Potřebuji hodně trpělivosti, ale hlavně moudrost, jak tohle řešit, protože když vám dítě skáče na hlavu, tak vám je trpělivost k ničemu, nemůžete ho nechat v tom pokračovat. Ale nesmíte nechat, aby vás ovládl vztek... snad mi to půjde...




jinak počasí se lepší :))
později sem zase hodím nějaké fotky... včera jsem se šla uklidit na moje oblíbený místo - teraska na hradbách s výhledem. Bylo by ještě oblíbenější, kdyby tam neproudilo tolik turistů, ale tady si moc nevyberete :)


pěkný den!





2 komentáře:

  1. ahoj, bud vytrvala :) ja to znam a to hlidam jen jednoho :) a nemusim ho koupat.. Musis byt v tomhle tvrda, rekni mu, ze kdyz ti bude skakat na hlavu a rozbije bryle, rodice ti budou muset koupit novy a oni budou mit vazny problem, u mne to zabira! Teda u mych deti. Jsi odvazna a mas muj obdiv! Martina

    OdpovědětVymazat
  2. Fotky úžasný.
    Jinak k tomu hlídání to čumim...ale můj postřeh - snaž se si co nejdřív najít k těm klukům postoj jak jim dát najevo že tohle ne!!! Protože to vypadá, že se chovaj jako v Anglii, ale opačně - ke mně by si nedovolili to, co si dovolej k rodičům...a k tobě si toho, podle toho co píšeš, dovolej mnohem víc než k mámě?! Zabojuj a koukej vyhrát!

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)