úterý 10. května 2011

včera večer

včera večer jsem měla další výchovnej incident... rodiče odjeli na pohřeb, takže jsem tu zůstala s děckama sama, což teda ale není nic zvláštního a nenormálního, ale ve všední dny to je trochu složitější, protože narozdíl od víkendových dnů, musí jít brzo spát...


takže jak rodiče odcházeli, tak poslali kluky se vysprchovat a nejstarší začal vykřikovat, že se sprchovat nebude a ještě to volal na rodiče, nevím, jestli chtěl nějaký svolení, nebo tak... tak jsem mu řekla, že on sám ví, co má dělat a šla jsem dát do vany nejmladšího. 
Já mam totiž takovou teorii, která je už osvědčená praxí, že nejlepší je prostě strčit tohohle do vany a pak jít řešit ty další. Nejmladší totiž tolik neprotestuje. Ale když ho nechám v koupelně, aby se svlíkl a jdu nahánět ty ostatní, tak nejenom, že ti starší nejdou, ale tenhle se nesvlíkne, ale přiběhne a najednou taky nechce. 
Takže nejmladší byl v pohodě, ve vaně a já šla pro prostředního. No, jenomže nějak se tam s nejstarším mlátili, ale spíš mě to přišlo ze strany nejstaršího. Tak jsem prostředního poslala do koupelny a docela v pohodě šel. nejstaršímu jsem znova připomněla jeho povinnost a odešla. Problém byl v tom, že on přišel za námi do koupelny, začal šíleně provokovat a mlátit kluky a mě! vzal si do ruky nůžky a říkal, že mi rozstříhá tričko a zkoušel to, pak mi nadával, mlátil mě, znova nadával atd... bylo to dost hnusný. Ze začátku jsem se chtěla bránit, ale pak jsem ho začala radši ignorovat a jasně jsem mu řekla, že sice teď mu nic neudělám, ale že si ponese následky... asi to moc nechápal, tak jsem se ho snažila dostat aspoň z koupelny, aby neotravoval, jo a zabavila jsem mu jeho oblíbenej šátek Real Madrid...


nějak jsme to takhle přežili a pak jsem mu zabouchla dveře koupelny - to byl uvnitř (a nedalo se to moc jednoduše otevřít, nějak se to tam seká) a řekla jsem mu, ať se vysprchuje, že přijdu za 10minut a jestli nebude hotovej, tak se stane něco hroznýho. Dlouho se vztekal, ale já jsem šla s klukama večeřet a doufala, že se nestane nic hroznýho, že tam nic nerozbije, nebo tak... 
no a překvapivě po 9minutách přišel do kuchyně v pyžamu s mokrýma vlasama a vypadal vysprchovaně!!!
to jsem pěkně zírala a málem jsem na něj začala být šíleně milá :D to mám vždycky takový sklony, když po dlouhým boji něčeho dosáhnu, tak mam sklony jim pak všechno odpustit a obskakovat je a tak... jestli mě chápete... no, ale tak jsem mu dala večeři, všechno šlo už docela v pohodě, měl zakázanou i televizi, tak jsme hráli deskovou hru a teda až na to, že si přizpůsobuje pravidla tak, jak chce, což mě trochu deptá, ale radši to neřeším, tak to bylo fajn, ti dva mladší byli zase schopní vytahat hračky po celé podlaze, takže pak byl boj donutit je to uklidit...


pak byl ještě jeden střet - nejstarší se mi snažil namluvit, že to, že má zakázanou televizi, znamená, že si ale může hrát na notebooku. Tak jsem se mu snažila domluvit, že ne, protože na notebooku si hraje výjimečně, takže si myslím, že kdyby to rodiče napadlo, tak by mu to taky zakázali... no, ale zase začal z toho povyk a tvrdil mi, že mu mamka řekla, že může - opět kecal... šíleně mě štve, jak mi lže, protože většinou nevím, jestli to je pravda, nebo ne... Ale teď už mu většinou nevěřím... pak se mi totiž ještě snažili namluvit, že jim rodiče dovolili, aby nejmladší spal s jedním z nich v posteli u nich v pokoji. Tak to jsem jim už vůbec nevěřila, zvlášť když je všední den, tak jsem řekla, že i kdyby to řekli, tak já to ale nedovolím... a zase začali následovat pitomosti, jakože "mám žízeň" a "kdy přijedou rodiče" ... až dorazili rodiče.


Takže rodiče jim popřáli dobrou noc, děcka zalehly a rodiče mi řekli, že nevečeřeli, takže si zajdou do restaurace a že to dětem radši neřekli, aby byl klid. No, jenomže 2minuty po jejich odchodu děcka zase začaly vylejzat z postelí a hledat maminku... hrůůůůza! a nechtěli mi věřit, že tu není a furt se ptali, kde je, tak jsem řekla, že to nesmím říct a hnala jsem je do postele... snažila jsem se jim vysvětlit, že přesně kvůli tomu, co teď dělají, si jejich rodiče potřebují odpočinout a být někdy sami a nemít je pořád za sebou volající... ani nevím, jestli to pochopili, jestli to takhle malé děti můžou pochopit, ale po pěti minutách už byl naštěstí klid a já jsem šla vyčerpaně spát... :)


vtipný bylo, že ten večer přišla na minutu jejich teta a když to viděla a zjistila, že tu nejsou rodiče, tak zas šla a popřála mi hodně štěstí :D tak to jsem se musela smát a říkala jsem si, že ho asi budu potřebovat, no... ;)


když nad tím tak přemýšlím, tak si uvědomuji, že děcka to na rodiče a další lidi, co je nějakým způsobem hlídají, nebo se o ně starají, stále zkoušejí... a není to jenom, když jsou malé, oni to zkouší pořád... i 18náctiletí teenageři zkouší posouvat hranice stále dál... zkouší, co jim rodiče povolí, co ne... i já ;) (pšššššt!!) :D (nějak jsem si to vlastně uvědomila až teď... člověk to bere tak skoro přirozeně) ;)


a ještě poznámka k neděli: zahlídla a zaslechla jsem na pláži dva lidi mluvící česky... nějakej kluk s chlápkem, co si tam kopali česky... bylo to zvláštní...


a dneska jsem tu zahlídla na tabuli před nějakým podnikem mezi výběrem piv Budějovický Budvar ;)


a nakonec vám sem dám krásný nos mého bratra z našeho rodinného nedělního skypování ;)

4 komentáře:

  1. nojo :D :D :D to ani nevim, že jsem napsala :D :D nějaká pitomost :D

    OdpovědětVymazat
  2. blokovat tento blog!!!!!!!!!!! bratř

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)