sobota 11. června 2011

další záchvaty a veřejná ostuda


poslední dobou se nějak úplně nesnáším dobře s otcem. V úterý mě zase docela naštval. Svým přístupem. Jednou jsem tu psala, jak je jednodušší nechat děti vyvádět, tak on je nechá, ale pak přijde jednou, nevím, jestli to je náladou, nebo že má hodně práce, a strašně je kvůli něčemu seřve a potrestá. 
Ale zpět k úterní večeři. Kromě obvyklých stravovacích cavyků, nejstarší měl pizzu, když ji dojídal, tak dostal bagetu se salámem. 2x do ní kousl a chtěl po mně, abych mu ukrojila další kus pizzy. Tak jsem řekla, ať radši první dojí tu bagetu, M. se ke mně přidala, ale otec mu ji ukrojil. Stejně pak po večeři chtěl jít prostřední ven v pyžamu a bačkorách (jediná část dne, kdy nosí bačkory), ale M. řekla, že ne. Pak odešla nahoru a otec ho nechal. To už mi přišlo dost blbý. Rodiče by měli táhnout za jeden provaz, jinak to nemá smysl.
V pondělí jsem se dívala na 15minut z pořadu Supernanny (superchůva - pro ty, co neznají, tak to je pořad, kde přijde nějaká speciální chůva do rodiny s problematickýma dětma a učí rodiče, jak s nima jednat). Ty španělský děti zrovna v ten den, mi nepřišly tak hrozný, jako z té americké verze, ale právěže ta chůva zdůrazňovala to stejný. Aby rodiče povolovali to stejné a taky, aby pokaždé řešili situace stejně, aby nemátli děti tím, že jednou jim to povolí a podruhé ne.


Taky si říkám, když si ty děcka teď dělají co chtějí, včetně nejmladšího, tak jak to bude s nima vypadat, až budou starší? snad dostanou rozum...


rodiče se mě zeptali, jestli je nechám se v klidu projít, protože jejich děti stále nehorázně řvou, tak jsem řekla, že samozřejmě jo (já z těch jejich šílených hlasů umírám furt, nechápu, že oni to zmínili skoro poprvé). Takže jsem děcka poslala do postele a nesjtarší mi řekl, že i s prostředním má dovoleno spát v posteli rodičů. Nevěděla jsem, jestli mu mám věřit, protože mi už lhal tolikrát, že nevím, co mu věřit a co ne. Budu muset s M. domluvit, aby mi všechno říkala. Všichni 3 se nasáčkovali do tý postele a koukali na televizi. Po "večerce". No, jsem líná to celý popisovat. Musela jsem ještě pak minimálně půl hodiny do deseti hlídkovat, protože dělali pitomosti a nejmladší se snažil protáhnout dolu, aby se díval na televizi, což se mu pak v půl jedenáctý povedlo a to už mě pěkně naštval.




v pátek jsem měla poslední španělštinu... byli jsme tam jenom dva :D chodilo nás tam 6. Tak to bylo zas takový o ničem, ale bylo hezký, jak se s náma ten učitel na konci loučil.


odpoledne jsem se vydala s nejmladším a prostředním do parku. Tam byly nějaký další děcka a hrály nějakou hru. Ti dva si tam sedli a koukali na ně... možná tak přes půl hodiny. Vlastně asi dýl. Ale jindy takhle v klidu nejsou ;)
když už jsme tam nějakou dobu byli, tak mi volala M., že tak cca za 15minut doveze domů někdo nejstaršího, který byl na oslavě narozenin. Takže jsem sebrala kluky a že půjdeme nejkratší cestou domů, která je přes centrum města. Jinak se dá jít podél hradeb, což je pěkný, ale asi 2x delší. 
Jenomže nejmladší si prostě postavil hlavu, že hcce jít tou delší cestou a začal tam řvát. Doufala jsem, že ho to brzo přejde, ale ne. Řval furt, ale naštěstí na něj platí to, že já jdu, on by se sám tou cestou nevydal. TAkže jel za mnou, brečel, řval, řval, že chce jet tamtudy a narážel svým kolečkem do mých nohou a kopal mě. Vždycky se rozjel a narazil do mě. Je docela těžý proplejtat se turistama a zároveň koukat dozadu a uhejbat mu. Když jsem mu uhla, tak mě kopl. 
Prostě šííílená scéna na veřejnosti. Turisti se koukali soucitně na něj, protože nerozuměli, místní, co už nás určitě všichni znaj, se tak koukali soucitně celkově, nebo nevim a tomu klukovi vůbec nedošlo, jaká je to ostuda - jeho ostuda. Prostě neuvěřitelný. Byla jsem z něj docela vytočená. Ani ne tak z toho, že to bylo před lidma, ale celá ta scéna a to kopání. Navíc na veřejnosti si prostě nemůžu dovolit některý věci řešit tak, jak by se mi zachtělo. Ano, asi nás tu znají.


taky jsem k večeři poprve sama připravovala španělskou tortillu. Je to snad nejjednodušší jídlo, co se dá udělat, ale prstě dělat španělům jejich jídlo, trochu jsem si říkala, abych to nezkazila ;)




dnes, v sobotu, měl kluků bratranec, z rodiny, kde hlídá děti Fanny, narozeniny. Jeli jsme na jejich "chatu". Finca - katalánský výraz pro chatu, ale není tak úplně chata. Spíš bych to nazvala, jako dům na venkově. A tento je dost velký. Teda vlastně ani netuším, jak moc je velý uvnitř, ale z venku se zdá velký a má obrovskou zahradu. Už jsem to tu jednou psala. Parčík se skluzavkou, houpačkou a tak, bazén a fotbalové hřiště :)
oslava byla docela fajn, měla jsem se s kým bavit, jídla bylo dost, i když jsem neměla hlad a ve stínu teda bylo trochu zima, zatímco na slunci vedro :D


fotky asi přidám zítra... dnes jen mé jídlo ;)


můj středeční dietní oběd ;)

čtvrteční, ne tak dietní, ale stejně dobrý, oběd :)


Žádné komentáře:

Okomentovat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)