neděle 26. června 2011

Menorka - neděle

v neděli ráno měl nejstarší znova prej horečku. Prostřední skoro celou noc kašlal. Asi si dokážete představit, jak jsem se vyspala... Při snídani už ale byli zase všichni zdraví a nejstarší udělal scénu, že chce sedět vedle mamky. Zajímavý, že vždycky tyhle scény dělá nejstarší a nejmladší. Prostřední většinou ohledně tohohle bejvá v pohodě.

Prostřednímu ale chcípla ryba, kterou mu v sobotu někdo dal a on ji nosil v půllitrový PETce, třepal s ní, padala mu a tak (asi se tu ze mě stane ochránce nevinných zvířat), tak vypadal, jako kdyby byl konec světa, brečel a brečel... Když mu bylo ale přislíbeno, že mu koupí jinou, tak se uklidnil a za chvilku už i říka, že je vlastně jedno, že ta ryba umřela, protože bude mít novou.


Jeli jsme do Ciutadella.
Tam jsme prochodili tisíc uliček a já zkoušela multitasking - vezla jsem v kočárku těžkýho čtyřletýho kluka (já nevim, furt jsem si myslela, že prostřednímu je 5 let a ono ne), hlídala jsem si kabelku, aby mě nikdo neokradl, proplétala jsem se mezi turisty, hlídala jsem si svý lidi, abych je neztratila, rozhlížela se kolem sebe a fotila jsem všechny trochu zajímavé baráky okolo sebe :D

 



fotka fotky oslav. Tenhle týpek oblečenej v ovci tam právě proběh (ten kousek oslav, co jsme viděli) ... je to strašně populární :)

nějakej trh (ale zrovna zavřenej)




Najedli jsme se v restauraci (ani vám už nemusím psát mezi kým jsem seděla), pak jsme doprovodili ty známý, kteří se vraceli do Barcelony a zase prochodili tisíc uliček. Bylo vedro.
Viděli jsme i část - 10vteřin ze svátku st.Joan, který se slavil jinak tento týden, koupili jsme dětem trička (st. Joan), zapadli jsme do parku a to už jsem byla úplně mrtvá - bolely mě nohy, byla jsem na postel a při každým pohybu mě zabolela a zamotala se mi hlava... pak už mě bolel každý pohyb.

Naštěstí už byl čas jet se nalodit, ale naneštěstí jsem musela jít s dvěma staršíma do čekací haly (je t trochu jako na letišti, ale podlaha byla divná, špinila šedě). No a kluci tam zahlídli kamaráda a první hráli na babu, pak řvali, vráželi do lidí, mlátili se, mlátili do automatu na jídlo... a na pokyny, že mají přestat, nebo tak, vůbec nereagovali. Takhle to je hodně často. Aspoň na lodi, kdy jim M. vynadala se sklidnili a pak spali. Taky už byli unavení a výhružka, že by nemohli do kapitánovy kajuty (kam nakonec ani nešli, protože spali) zabrala asi nejvíc.
Vyjížděli jsme asi v 19:30, cesta trvala 2 a půl hodiny, já jsem už byla úplně hotová, tak jsem si tam lehla, ale za žádnou cenu jsem nemohla usnout. Tak jsem tam tu cestu nějak přežila a těšila se do postele.


typické místní boty: menorquiny


1 komentář:

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)