sobota 25. června 2011

Menorka - sobota

ahojte, tak se dostávám k další části našeho výletu na Menorku :)


skončila jsem tím, že nejstarš měl v pátek večer horečku. 
V noci jsem se tolik nevyspala - ono taky vyspěte se v apartmánu, kde to je jako ve skleníku a se dvěma dětma v pokoji. Nejstarší ještě během snídaně asi měl horečku, nebo se tak apsoň tvářil, jako by měl každou chvíli umřít. A já jsem absolutně přestala chápat jejich léčení nemocí. Začala jsem si tak pro sebe uvažovat, jestli mě náhodou nenechá M., abych s ním zůstala v apartmánu. První jsem si říkala, že bych byla naštvaná, a pak vlastně jsem si uvědomila, že ani ne, protože k moři se mi ani nechtělo (ono s těma dětma nic moc), a kdybych zústala, tak bych mohla do bazénu. Ale nic takového se nedělo, protože hned po snídani, nejstarší už chtěl hrát zase stolní tenis, pobíhal tam a přemlouval mě, ať jdu hrát s ním. Protože mě baví, tak jsem šla, ale po nějaké době, na tom sluníčku, už mi bylo vedro a řekla jsem, že si chci dát na chvilku pauzu a šla jsem si sednout do stínu. On začal přemlouvat mamku, ať jde s ním hrát, že já nechci, tak jsem jako na svojí obranu řekla, že chci být chvilku ve sluníčku a že on by taky měl, když má horečku. Načež mi bylo řečeno, že už horečku nemá a že to je v pohodě. No prosím!

Takže jsme jeli zase na pláž. Tentokrát na jinou a tentokrát jsem řekla, že bych chtěla pod slunečník, protože vážně - být na slunci přes poledne, to je docela sebevražda. Takže den jsem trávila z většiny pod slunečníkem, pak jsem se šla vykoupat, moře bylo sicep růhledný, ale plavaly v něm nějaký odpadky a hnusy - fuj! Pak mě ještě nejstarší přemluvil, ať si s ním jdu pinkat (pálky + míček), což byla teda nakonec docela sranda. Řekla bych, že to bylo lepší, než v pátek.

garáže, které mají lidi u pláže na vyvalování se... :)
důležitá věc ve Španělsku


bublina místo křidýlek (nebo jak se tomu řiká, aby vás to nadnášelo)
koukněte, jak mám opálené nohy ;)

vše se dá použít jako hračka, i pytlík od chipsů :)


po pláži mohly děti strávit za odměnu čas tady

Večer se oni s tou druhou rodinou chtěli jet projet nějakým vláčkem, co tam byl. Ptali se mě, jestli chci jet taky. První jsem automaticky předpokládala, že s nima pojedu a docela jsem se na to těšila. Ale když se mě tak zeptali, tak jsem si říkala, že to budu muset využít, uvědomila jsem si, že to bude asi moje jediná šance si prohlídnout tu vesničku, ve které jsme měli hotel. Tak jsem řekla, že nepojedu, dostala jsem něco málo přes hodinu volno a oni ušetřili 7euro ;)


Ta vesnička byla krásná, taková rozkošná. No, představte si malé bílé domečky, hubené nerovné uličky, každá jiná, nikdy jsem nevěděla kam dojdu, některé uličky byly hodně hubené a vypadalo to, že už končí, ale nakonci jsem zjistila, že tam je další hubená ulička - moc mě bavilo se tam procházet... a fotit :)











večeře byla hrozná. Byla to jedna z těch, kdy si M. sedla s těmi dospělými na jeden konec stolu, dala si vedle sebe nejstaršího (protože is to vyžadoval) a já měla vedle sebe prostředního a naproti nejmladšího, na který jsem musela dohlížet, klidnit je, případně krmit, řvát na ně, aby neutíkali od stolu, přisunovat je ke stolu, když utekli (to bylo obzvlášť složitý s nejmladším naproti, vždycky jsem se musela složitě zvednout, obejít stůl, přisunout ho a zase si sednout). No, prostě nádhera. Nejmladší dělal pro změnu scény. Nechtěl jíst omeletu (tortillu) a M. mu teda řekla, že když jí nesní, tak teda nic jinýho jíst nebude = začala scéna, nejmladší brečel a brečel. První přiběhla číšnice a co se děje. Pak přiběhla babička a nakonec přiběhl dědeček. Hrůůůůůůza. Dědeček neposlouchal, co se děje, jenom nejmladšího, vzal talířek, nandal mu dezert a bylo to. Takhle se tu podkopává autorita. Děkujeme. - takže takhle je tu vychytralej nejstarší a nejmladší. Vědí, kdy brečet a kdy co dělat. Narozdíl od nich, prostřední je jenom zlobivej. Hodně zlobivej a někdy se v tom vyžívá, ale není vychytralej.

A tím končím sobotu a příště napíšu o neděli :))

4 komentáře:

  1. :D Teda vidím, že máš zážitků a nervy musíš mít pevné, jak z oceli:D
    Ale jinak fotky krásné, hlavně ty bílé domečky...O:-)Nádhera!

    OdpovědětVymazat
  2. Ta vesnička vypadá úplně kouzelně! Takovou bych chtěla mít tady někde za rohem ;)
    Jinak vydrž vydrž! Chce to pevný (přepevný!) nervy :) Držím ti palce!
    Péťa H.

    OdpovědětVymazat
  3. To jsou nádherný fotky! Člověk by tam hned jel :-) Jenom určitě bez tý rodiny :-)) Já sem tak nesnášela, když sem měla děti na starosti a rodiče byli u toho...

    OdpovědětVymazat
  4. Moc hezký fotky! Až mě to vzalo za srdce, vzpomněla jsem si na tu "svou" Ibizu aaach!:)

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)