středa 8. června 2011

všední šedý den

tak pršlavé počasí po týdnu nezmizelo... spíš to vypadá, že přišel duben a máme aprílové počasí... vypadá to, jako by to léto odešlo... ale ono ještě přijde... včera nám hřmělo a to mi připomnělo, že jsem už dlouho nezažila bouřku a v půl šesté ráno mě probudil prudký liják... ano, mám otevřené okno, tak jsem to slyšela lépe, ale byl prudký tak, že jste skoro neviděli skrz a kdybyste vyšli ven, tak by vás to vyšlo nastejno, jako kdybych na vás vylila kýbl vody...


včera udělal nejmladší další scénu. Matka byla doma a on nechtěl, abych ho koupala já, ale ona, tak se první vztekal ve vaně, tak jsem ho nechala a šla jsem pomoct skládat prostěradla, protože M. řekla, že ho pak vykoupe... on vylezl nahatej, mokrej a namydlenej z vany a běžel za náma do prádelny a pak ještě do kuchyně, kde celou dobu řval: "...a pak mě opláchneš, mami?" a takhle furt dokolečka... to říkal už v té vaně a M. mu řekla, že jasně, že ho opláchne, ale musí počkat. Ne, on to opakoval furt. V tý kuchyni jsme pak už byly jako spiklenci a naschvál jsme ho ignorovaly. On nepřestával, tak mu pak ještě jednou teda M. řekla, že jo... 
a on: "ale opláchneš mě pak, mami?" 
"ano, počkej chvilku" 
"ale opláchneš mě pak?"
ale takhle to je tady skoro furt. M. řekla, že takovouhle scénu jí dělá poprvé. Mně podobný scény dělá často. Ne teda, že by se nenechal vysprchovat a vylezl z vany mokrej, to ne, to dělá, jenom, když tu jsou rodiče, ale s tím opakováním, to je na denním pořádku.


myslím si, že co mě nejvíc na něm a na těchto dětech štve, není to, že jsou zlobivý. Ale ta ignorace. Když volám jejich jméno, tak prostě nereagujou, když jim něco říkám, tak neposlouchaj. A není to jenom v případě, kdy je chci potrestat, nebo tak. Je to i když je chci třeba pochválit, nebo se domluvit na odměně. Nebo když se ptám, co chtějí k jídlu. Ta ignorace je hrozná. Pokud se zrovna dívají na televizi, tak se to dá vyřešit vypnutím, ale jinak je musíte popadnout, nebo to vzdát. Ale sami vyžadují šíleně moc pozornosti.


Je sranda, jak si tu občas připadám spíš jako sestra, než někdo, kdo hlídá. Nebo jako rozdíl mezi zastupováním matky a zastupováním starší sestry. Tím, že nejvíc zkušeností s takovými kluky mám od svého bratra, tak mně automaticky jdou reakce starší sestry. Nenechám si líbit hodně věcí a občas se snažím upřednostnit sebe. Nevím, jestli to je dobře, ale přijde mi, že matky většinou nechají děti hodně věcí a jsou víc starostlivé. Já taky, ale vlastně ani tak ne. Nechám je dělat dost klukovské věci, nechám je dělat něco, dokud se pořádně nepraštěj, aby si to uvědomili, nebo jim vždycky nechci nést batoh... nevím, jestli to je dobře, ale je to prostě, jak to umím nejlépe.


No a zpět ke včerejšímu výlevu nejmladšího. Večeřeli jsme a měli jsme těstoviny s červenou omáčkou. Už vím, že nejmladší vždycky říká, že mu tohle nechutná. Ze začátku jsem mu to nechtěla věřit, ale když to řekl asi 5x a vždycky tu těstovinu vyplivl (což je další jeho zvyk - plivat věci, který mu nechutnaj zpět do talíře, nebo kamkoliv, kam se dá a já to nesnášim), tak jsem mu to začala věřit... ale včera otec koupil Nesquik dezery a řekl, že může, jenom, když to dojí. (rodiče asi totiž tuhle jeho nechuť ještě neznají). Tak on první tvrdil, že je to jídlo horký (další jeho zvyk). Když ho i jeho nejstarší bratr přesvědčil, že jídlo není horký, tak z toho začal vyjídat salámy. Pak jsem si ho teda vzala do parády já a řekla jsem mu teda, ať sní aspoň 3 těstoviny, protože má 3 roky. Tak, že teda jo. Tak je jedl, a pak teda jedl dál, tak jsem zkoušela, co všechno sní a nakonec snědl všechno! A to jsem teda zírala, to jsem nečekala... takže si myslim, že mu už řeči, jako že mu to nechutná, věřit nebudu... :)


jinak v neděli mě začalo bolet oko a zčervenalo mi. To by mě normálně ani nepřekvapilo, jenomže já jsem se ho ale vůbec nedotýkala, takže to nebylo normální. Nechala jsem to do pondělí a nezmizelo to, tak mě napadlo, jestli nemám zánět spojivek. Pěkně jsem si to vygooglila a měla jsem skoro všechny příznaky, co tam byly napsaný. Přijdu si strašně chytrá a dospělá, že si tady skoro vždycky určuji nemoci sama. Doma jsem se vždycky ptala maminky, co si myslí, že mi je a vždycky jsem spolíhala, že to bude vědět. Taky jsem vždycky uvažovala, co budu dělat, až se mě na to samé zeptá dcera a jestli to budu vědět a jak se to naučit. Tak tady mi nezbývá nic jiného, než google... a zatím to funguje... a taky facebook, kde vždy hodím dotaz a dozvím se užitečné i neužitečné informace. Takže se učím žít sama. Já budu asi strašně chytrá, až se vrátím ;) k doktorovi jsem to nakonec v pondělí nestihla, tak jsem to nechala na úterý, ale večer mě to oko tak moc pálilo a bolelo, že jsme s M. radši zašli na lékárenskou pohotovost, ona ještě předtím volala nějaké známé lékárnici, která jí řekla, co máme koupit, koupila jsem si kapky do očí za 3.30 euro a už se to lepší. Oko nebolí a už není tak červené. Snad se to brzo zahojí a budu moct zase nosit čočky. Tamty jsem musela vyhodit. Ještě, že do 15.6, kdy bych je jinak musela vyhodit, nezbývalo tolik dnů...


tak tím to asi dnes zakončím... jinak pokud jste tu včera zahlídli takovej zvláštní příspěvek starý dva roky, psaný bez diakritiky a starý dva roky, tak to jenom, že jsem se rozhodla sem dát moje staré aupair příspěvky z anglie a dávám je teda pod starým datumem, ale občas zapomenu a zobrazí se to tu... tak se nedivte, děkuji za porozumění... ;)


... a aby tu nebyly jenom fotky Mallorky mě a dětí, tak tady máte můj nedělní skype s rodinou :)

7 komentářů:

  1. Hm, Jířo, jsi moc statečná. Já teda znám děti jen z jednorázových hlídání a nedělky, ale takový záchvaty si nedovedu (nebo spíš nechci) představit.. A rodiče jsou s těmi záchvaty smířený, nebo to nějak řešej?
    Drž se, myslím na tebe! :)
    Péťa H.

    OdpovědětVymazat
  2. Jak jsem to tak cetla o tom zachvatu..jako kdyby jsi psala tady o 'mem' Tobym, jsou mu 4,takze skoro vek odpovida :D A teda on je to samy,ale uplne. Akorat s tim rozdilem,ze on sni vsechno kdyz jsem doma jen ja, a pokud rodice tak dela uplne stejn y sceny. Kdyz je koupu,tak teda neutika,protoze ja celou doby stojim nad nima (koupe s malou) a hraju si s nima,takze nastesti jeste neutek. A s tim opakovanim..no comment..tuplem to samy :/

    jeste si dovolim okomentovat fotku ze skype..Vis,ze jsem si tatinka nejak takhle predstavovala,ani nevim proc ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Péťo, pro mě to je docela dobrá příprava na moje děti v budoucnu. I když teda doufám, že takový nebudou. Právě si říkám, jak je chci vychovat, aby se tomu předešlo... ;) jinak matka většinou tvrdí, že to u něho ještě neviděla a je pravda, že z vany ještě asi takhle nevylezl, ale s tim opakováním to je častý... s tím, že brečí, dokud se mu něco nedá, tak rodiče často povolej, což je podle mě chyba, protože on na to pak spolíhá...

    Danuš, tak to bude asi vážně věkem... ale taky výchovou... ale prostě to období, no... tak upřímnou soustras a good luck: ;)
    jinak to je teda vtipný, že si tátu odhadla... ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Jj bude to vekem a hodne vychovou,ake co nejsou to moje decka a se mnou jsou hodne :D (rodice me asi nenavidi,kdyz s nima jsou jak utrzeny ze zeteru :D)

    OdpovědětVymazat
  5. dodatek: tobe tez good luck,ale Ty uz to mas za par, ja ma jeste 10mesicu pred sebou :D

    OdpovědětVymazat
  6. Holka, co jsem jí dělala au-pair v Praze, byla opravdový zlatíčko, když rodiče jeden den vůbec nebyli doma... to dělá ta jejich přítomnost...
    ZJ

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)