pátek 29. července 2011

MADRID: 2

tak trochu pozdě, ale přece vám sem teda dávám něco málo o mém druhém výletu do Madridu... (říkala jsem si, že by bylo dobré to sem dát, ještě před tím třetím;) )

Protože mi rodina chtěla původně Madrid ukázat jako první (bylo to ale naplánováno až na toto pondělí, což bylo dost pozdě), tak se mě ptali, jestli teda ještě chci, aby mně to tam ukázali. Tak jsem řekla, že bych byla moc ráda, jestli se jim chce.

Tak jsme se v pondělí 18.7. odpoledne vydali do Madridu, tam jsme udělali okruh a zašli se podívat do Parque del Retiro, kde se lidi projížděli na lodičkách na vodě :) pak mi bylo ještě z auta ukázáno dost míst, jako třeba Knihovna, Cibeles - krásná budova a uprostřed kruháku nějaká známá fontána, stadion Real Madridu, Puerta de Alcala (vypadá to jako Brandenburgská brána v Berlíně), taky jsme se prošli trochu v centru, přes různá náměstí, kolem krásných budov, nakonec si v jedné restauraci/kavárně na Plaza de Santa Ana dali coca cola a jeli domů :)
















update

dny plynou jako voda, docela to utíká. Zítra to bude už měsíc, co jsem dorazila!!
Rodina mi už taky i říkala, že mi brzo dají termín, do kdy mě budou potřebovat, abych si pak mohla promyslet způsob dopravy domů. Sama ještě nevím, jak to udělám...

Všimla jsem si, že k bazénu chodí z většiny prarodiče s vnuky. Chodí tam možná jeden-dva rodiče, asi tak 8různých prarodičů s vnuky, jedna sestřenka z latinský ameriky (původně jsem si říkala, jestli není aupair, ale pak jsem je zaslechla se bavit), a dvakrát jsem tam zahlídla holku, která se taky zdá jako aupair.
Celkově to u bazénu prořídlo, je nás tam mnohem míň a všichni, hlavně plavčíci chodí pozdě. Hodiny plavání nezačínají v 11h, ale cca v 11:30... tady to prostě nikdo neřeší.
Přesně, jak mi bylo sděleno, tak teď už jezdí hodně rodin na dovolenou, takže to tady je prý nuda :D
Pro mě to je zatim ok, dokud tu je Valerie. Momentálně řešíme naše velké cestovací plány. Teda vlastně nakonec jsou malé, ale chceme toho vidět hodně.

Zítra jedeme do Madridu, tak tam chceme něco vidět. Napsaly jsme si poznámky, ale obávám se, že toho polovinu nestihnem :D takže některý věci, jak lanovku nad městem, Plaza de Torros a Musea, buď necháme na příští týden, nebo já si to projdu po odjezdu Valerie sama.

Dnes jsme byly pro změnu u bazénu ;) na jedné straně je trávník a stromy a na druhé straně je taková vyvýšená plošina z dlaždic, které říkají solárium, protože když svítí slunce, tak ty dlaždice pak hřejí-palí :) takže si tam občas chodíme lehnout, nebo opalovat se. Děti to mají rady.
Takže si tak dneska ležíme v klidu s Valerií a Paulou v soláriu a já slyším zvuk ohně. Já nevím, to je prostě zafixovaný zvuk :D a tak si říkám, co se děje? kdo by byl tak, s prominutím blbej, že by si v poledne v největším létě - 33°C dělal oheň na zahradě? tak si říkám, že to je asi něco jinýho, že se pletu...
ale ten zvuk pokračuje, tak mi zvědavost nedá, zvednu se a jdu se podívat ze solária (trochu jako terasa), odkud ten zvuk jde.
A vidím tam přes ulici ohýnek. Vedle domu je prostě zarostlý volný prostor asi nikoho, úplně suchá tráva a stromy a na kraji je takový malý ohýnek. Tak to řík8m Valerii, koukáme na to a říkáme si, co s tím. A v tu chvíli vidíme, jak se to začíná zvětšovat, chytá ten strom, tak říkám Paule, ať to běží říct plavčíkům. Plavčíci přichází, vidí to, tak někdo začíná volat policii, mezitím oheň se zvětšuje, už na velikost, že si toho začíná všímat dost lidí, všichni se na to jdou podívat, čeká se na policii, někdo tahá z bazénu zahradní hadici a snaží se to aspoň trochu uhasit, někdo skočí na zahradu sousedům a snaží se uklidnit blížící se plameny, oheň se nebezpečně zvětšuje a až po nějaké době přijíždí malé hasičské auto se silnější hadicí a hasí to. Sjíždí se víc lidí, soused, všichni sledují a je z toho pozdvižení. Dým jde pěkně vysoko a myslím si, že na sousedovu zahradu se snášejí černé kousky.
Bylo to zajímavý. Jak se to rychle rozrostlo a ještě víc to pro mě bylo zajímavý, protože jsem to objevila já. I když kromě Valerie to nikdo nevěděl.
Říkala jsem si, jak to je s povahou lidí. Zavolali policii a už to jenom sledovali a čekali... až teda na údržbáře, co byli u bazénu a vytáhli tu hadici.
Říkala jsem si, že občas chybí ten iniciativní organizační člověk ve skupině, kterej by začal sháněk kbelíky, nabíral by vodu a hasil by to. Myslím si, že kdyby se někdo takový našel hned na začátku, tak by se ten oheň možná i docela brzo uhasil.
Možná, kdyby to nebylo území nikoho, tak by se taky lidi víc starali.
Nevím, jestli to je povahou lidí - španělé, nebo jestli tam prostě chyběl ten oganizační iniciativní člověk.
No, tak to bylo z toho, co se stalo dneska.

Teď o víkendu nic nečekejte - sobota: Madrid, neděle: Toledo...
ale pokud nic nezapomenu, tak vám pak hned všechno sdělím :))
co plánujete na víkend vy? :)

už jsem vám ukazovala to hustý auto, ve kterým se tady vozíme?? :))

úterý 26. července 2011

Fiestas de Cotos 3

 v neděli jsme původně s Valerií chtěly jít do Venturada, ale protože ona měla skypovat s rodičema ve 14h, probudily jsme se kolem jedenácté, tak jsme se sešly asi v jednu, šly jsme se podívat, jestli je otevřený ping-pong... nebyl... tak mě Valerie šla konečně ostříhat. Poprosila jsem jí o to. Nějak se mi nechtělo jenom za zastříhnutí konečků dávat prachy kadeřnici a hlavně jí to vysvětlovat, že chci jenom trošičku a tak. Navíc si myslím, že na zastříhání konečků u mých delších vlasů se nedá skoro nic zkazit. Valerie stříhala poprvé, tak byla trochu nervózní, ale dopadlo to dobře a já jsem spokojená... Je to lepší pocit :)

asi v půl třetí se šla připravovat paella na konkurz... šla jsem se podívat, protože mě to zajímalo. Tak jsem viděla začátek, pak jsem se šla ve tři najíst domů, protože jsem řekla, že budu jíst tam a nevěděla jsem, jestli teda se mnou babička počítá, nebo ne, a nepočítala teda, takže jsem mohla zůstat. Přišla jsem totiž o celý zbytek přípravy, ale pak mi to hostotec vysvětlil, co všchno udělal. Dělala se paella masová a paella z mořských potvor. Já mořské potvory nemám ráda, takže jsem ochutnala jenom tu masovou a teda byla výýýborná!!! :) on totiž minulý rok ten konkurz vyhrál. Pak přišli ti, co to hodnotili a moc jim chutnala, tak říkali, že to rozhodování teda bude těžký. Načež hostotec jim řekl, že vyhrál minulý rok, ať to neřeší, tak oni řekli, že tím pádem to je lehký a nevyhráli jsme :) ale on byl spokojenej, že příští rok se bude zase snažit :) k paella jsem dostala i španělské pivo - Mahou. Tak stále nejsem moc pivová, nebo tradičně pivová - to ovocný mi chutnalo. Takže potom jsem si dala sangría. Byla to tam zase společnost - prostě samý chlapi, hlavně ukecanej švagr a jeho bratr, který je místní starosta... na tom švagrovi se mi líbí, že se nebojí si ze mě dělat srandu, nebo tak, ale občas už překračuje linii toho, co by měl říkat a ne, což je docela blbý. On hostotec říkal - o nich dou bratrech, že se vubec nestydí... ze začátku tam byla ještě hostmamka, pak odešla, tak jsem tam byla sama mezi chlapama, ale pak přišla Valerie - bohužel pozdě na paellu, ale sedla si tam a tak jsme se tam docela bavili. Teda pokud jsem rozuměla. Oni mluvili pěkně rychle, ale rozuměla jsem asi 90% ale vtipům jsem rozuměla asi tak 60% ale i tak to byla sranda, Valerii se taky líbilo, i když tolik nerozuměla :)





masová
s mořskejma potvorama


celá společnost :D



pak jsme to tam sbalili, šly jsme se podívat na dětskou soutěž kostýmů, na přehlídku motorek - jezdili tam přez různý vyvýšeniny, nevím, jak to nazvat... a pak už zase domů a připravit se na večer...


večer se dávalo jídlo - barbecue - zadarmo. Takže tam všichni šli a to znamenalo šílenou frontu, která byla ještě k tomu způsobená docela pomalou obsluhou a obrovskýma porcema.
dorazila jsem s rodinou a oni, když tu frontu viděli, tak se asi po 5minutách stání na stejným místě rozhodli, že se jdou najíst do té hospody a ptali se, jestli půjdu s nima. Tak jsem prošla řadu, podívala se, jestli tam je Valerie s její rodinou, a když jsem je nenašla, tak jsem šla za nima do tý hospody, kde teda taky bylo dost rušno, protože přece jenom více lidem se nechtělo čekat a jíst pak někde na zemi a navíc je to tady monopol. Tak jsme se najedli, pak šly holky holky na atrakce, tak jsem byla s nima a různě jsme se bavili, přišla tam hostotcova matka, jeho švagrové, tak mě seznámili ještě s těma, co jsem neznala a bylo to fajn. Pak jsem zahlídlo Valerii, jak tam někde jí na zemi, tak jsem jí šla pozdravit a ona mi řekla, že v tý řadě čekali víc, než hodinu. No, prostě šílený. Myslím si, že to byla dost chyba organizace. Je mi trochu líto, že jsem to neochutnala, ale nejsem si jistá, jestli by to za to čekání stálo.

No, to byl poslední večer-noc svátků. Tentokrát nebyla kapela, jako předchozí dny, ale DJ, nějakej týpek, co mluvil a jakoby to vedl a 4tančnice, který tam ze začátku teda tančily latinskoamerický tance - tango, paso doble, chacha, samba, merengue a jánevímco... no, a ke konci se pak už jenom kroutily :D
chtěla jsem tam zůstat alespoň do dvou, protože bylo v programu, že v 2:00 budou hrát nějaký místní kapely. A vzhledem k tomu, že mi hostotec řekl, že po tadytěch svátkách už tu bude jenom nuda, lidi odjedou na prázdniny a nic se nebude dít, tak jsem to chtěla využít a užít si to. Valerie říkala, že asi do dvou nevydrží, ale nakonec odešla asi ve 2h. Na nějaký skupinový tanec, nás babička (matka hostoce, ta 80tiletá strašně sympatická) přemluvila, ať jdeme za jejíma vnučkama a ať tancujeme, ne? :D tak jsme za nima šly a oni nám ukazovali, jak se něco tancuje, tak to byla sranda :) a pak když Valerie odešla, tak já jsem šla za nima, protože jsem tam nechtěla být sama uprostřed davu, tak jsem byla s nima, pak jsem se s nima ještě malinko bavila - jsou moc sympatické, škoda, že tady byly jenonm na víkend.
No, ale právěže tahle taneční skupina se tam předváděla až do 3:30 (nojo, jsme ve Španělsku) a ta místní kapela začala hrát až v 3:45. Ty holky chtěly taky jít až po první písničce tý kapely, ale když to tam všechno technicky dlouho trvalo, pískaly jim mikrofony a tak, tak mi řekly, že jdou, ještě se mě ptaly, jestli nechci doprovodit, ale já jsem ještě zústala. Poslechla jsem si dvě první písničky tý kapely, která byla docela dobrá a pak jsem to taky sbalila a šla jsem domů.
Kupodivu jsme teda ani nebyla nijak unavená, ale věděla jsem, že už je načase. Navíc být tam sama, se mi moc nechtělo. Takže jsem šla spát asi po čtvrté ráno.

No a v pondělí jsem si musela trochu přivstát, protože ve 12h se v centru předávaly trofeje za sporty. Sešly jsme se tam s Valerií a dalšími a čekali na vyhlášení. Převzali jsme si medaile a pohár za naší výhru ve volejbale, nechali se vyfotit, nikdo zvlášť o ten pohár nestál - Valerie jich má doma dost, Alberto jich vyhrál několik dalších v ostatních sportech a hostotec mi řekl, že minulej rok jich dost vyházel. Takže mně zůstal a já teda ještě uvidím, jestli ho utáhnu pak v kufru domů. Ale do tý doby se tady na něj můžu hrdě koukat, i když jsem rozhodně nebyla nejlepší v týmu. Ale myslím si, že jsem byla důvod, proč se ten tým dal dohromady :)

Odpoledne, po obědě, nějak po šesté, což už je teda spíš k večeru, ale tady odpoledne, jsme se šly s Valerií projít. Původně jsme myslely, že půjdeme do Venturada, protože to je nějakých 5km, ale podcenily jsme ty místní kopce, takže nakonec jsme jenom šešly jeden šílený kopec, rozhlédly se a zase ho vyšplhaly...
asi to bude lepší vzít jindy a autobusem...

pondělí 25. července 2011

Fiestas de Cotos 2

tak svátky nám dneska už končí... je pondělí a státní svátek a já mám volno, tak si ho užívám :) nakonec vám to ještě rozdělím do dvou částí, protože to je pěkně dlouhé...

myslím, že jsem sem psala naposledy v sobotu odpoledne. Valerie měla odpoledne hlídat, tak jsme se sešly u bazénu, kde byly zase skákací hrady a čekaly jsme až do 20h, kdy jsme měly finálové utkání ve volejbalu :)

byla jsem z toho utkání docela nervózní a poprvadě jsem nám ani moc nevěřila... Věděla jsem, že vždycky je nějaká šance a tušila jsem, že kdybychom zapojili svoje všechny síly, tak máme šanci vyhrát, ale sledování jejich pátečního zápasu mě docela vyděsilo. Šli jsme se rozpinkat a to mě znervóznilo ještě víc, protože mi to vůbec nešlo, pěkně jsem to teda kazila, skoro žádnej míč jsem nevybrala dobře. Už bylo osm, ale čekali jsme na našeho pátýho hráče, kterej si dával pivo :) vybrala jsem jeden míč ze země tím, že jsem musela spadnout na zem, abych ho vybrala a docela mě začalo bolet koleno. Ale to je normální, vždycky, když jsem vybírala takový míče, tak jsem se trochu odřela o písek. Problém byl v tom, že ono tam toho písku zas tolik není. Asi tak 20cm a pod tím je beton - to je to horší. No, tak jsem se na to koleno podívala, abych si ho očistila... a ono mi krvácí. Tak to mě docela rozhodilo a šla jsem si ho radši ještě rychle zalepit dvěma náplastma, protože jsem nechtěla, aby se mi do toho dostal písek. Koleno mě ale furt příííšerně bolelo a už jsem se docela bála vybírat míče takhle ze země. No, je pondělí a koleno mě furt stále příšerně bolí. Je to taková povrchová odřenina, ale to je možná ještě horší. Mám to trochu pod kolenem, takový 2-3cm^2 vyřenou kůži, takže to fakt furt bolí, nemůžu pořádně ohnout koleno a tak. Váně, povrchový odřeniny jsou možná to nejhorší...
No, ale zpět k zápasu. Zdánlivě jsme hráli v nevýhodný pozici - začínali jsme proti slunci, ale když jeden tým měl 12bodů, tak jsme se vyměnili a to si myslim, že bylo dobrý, protože jsme dokončovali set ve výhodný pozici. Šlo to překvapivě docela dobře... Bylo to sice dost těsný, ale ten pátý hráč hrál dobře, Valerie samozřejmě taky a Alberto (podle kterého se jmenoval náš tým), byl po celým hřišti, což mě trochu znervózňovalo, když byl vzadu a pak chtěl nahrát na smeč, ale kupodivu to docela šlo, tak co...
Ani já jsem to nakonec ani tolik nekazila, během zápasu to šlo líp, podání v pohodě... takže jsme oba sety vyhráli!!!! sice to bylo jenom o pár bodů, ale i tak. Jo a z druhého týmu se jednomu klukovi stalo něco v lýtku (nevím, jestli sval, nebo šlacha, či co, prostě si musel jít sednout) a pak ještě jednomu klukovi asi něco, ale to nebylo nic vážnýho, ani nevím co, hrál dál... Líbilo se mi hlavně, že jsme si fakt zahráli. Nebyla to hra ve smyslu podání-nevyberou (i když pár takových bodů jsme taky získali), ale většinou jsme si ten míč vyměnili hodněkrát a hráli jsme i dost na tři. Občas to vypadalo i dost beznadějně, ale nakonec to někdo nějak vybral - bylo to úžasný, fakt asi nejlepší hra, co jsem kdy hrála - v kvalitě :) bylo tam i strašně moc lidí, co nás sledovali, tak pak všichni gratulovali, to bylo hezký :))

S Valerií jsme si pak šly omýt naše rány (ona si odřela loket) a na vítězství, ale hlavně na to, že se bavíme, jsme si koupily nějaké ovocné pivo - Latina... to mi moc chutnalo :))


kolem jedenácté večerní jsem pak zamířila do centra, kdezase bylo jeviště, hudba, jiná kapela, taky docela dobrá... v podstatě složení úplně stejné, jako v té předchozí kapele... ten večer se dávala Gran Caldereta - další místní tradice - maso a brambory... nebo něco takového... ale dávali to někde jinde, takže jsem jedla předtím doma. Potkala jsem neteře hostotce, které jsou malinko mladší, než já, ale podobně.. a jejich matky. Ptaly se nás, jestli nejdeme na nějakou atrakci, tak jsme chvilku uvažovaly, ale nakonec jsme šly, protože jsme si říkaly, že když nás tam bude víc, tak bude větší sranda. Bylo to takový kolo, kde jsme si sedlo dovnitř (trochu jako kolotoč) a točilo se to nahoru dolu a dokola a tak... a pak se to zpomalilo a vy jste šli doprostřed na takovou matračku a tancovali jste tam, zatímco se to točilo... pak se to zase začalo točit rychle, tak jsme si sedli, lítali jsme tam trochu po tý lavici, ale odstředivá síla nás docela držela a bylo to dobrý... sice 3eura, ale nebyla to zas moc ztráta peněz :)
no, ale ten den jsme to s Valerií zabalily už kolem druhé ráno. Nějak se nám tam nechtělo čekat dýl, hlavně teda Valerii. Alberto, když nás viděl odcházet, tak se divil, že už jdeme :))

sobota 23. července 2011

Fiestas de Cotos 1

tak druhý zápas volejbalu jsme taky vyhráli, i když to bylo už docela těsné a hráli jsme 3sety... a měli jsme výhodu z míň koukání do slunce...
když jsem se hostotce ptala, proti komu hrajeme, tak řekl, že jsou velcí, ale špatní. No, velcí a silní byli, ale byli docela dobří. I když teda ne zas tak. Myslím si, že jejich způsob hry byl jiný.
My jsme se většinou snažili hrát "na tři", zatímco oni nám to tam vždycky jenom plácli... takže si myslím, že jsme v technice byli lepší ;)
no, a ještě jim to tam docela kazila jedna holka. Ta se pak se mnou a s Valerií začla bavit a nakonec to skončilo tím, že se nám nabídla, že nám třeba ukáže víc Madrid, nebo tak. Mluvili jsme anglicky. Tak ale nevim... nějak z toho zvlášť nadšená nejsem.
A dnes hrajeme finále. Včera jsme se šly s Valerií podívat na zápas dvou týmu, jejichž vítěz bude hrát proti nám a teda oba byly dobrý, ale ten, co to vyhrál je fakt dobrej. Hodně dobrej. Neříkám, že nemáme šanci. My šanci máme, ale budeme do toho muset dát maximum. Trochu s Valerií spolíháme, že ty lidi vypili včera během slavností tolik alkoholu, že budou večer ještě trochu omámený :D

no, a jak jsem zmínila, tak pátkem, tu začaly pořádný oslavu. U bazénu se nafoukly 4 skákající hrady pro děti, nějaký čtyřkolky, graffity konkurz...
ptala jsem se Valerie, jestli si hledala tu holku, co se s náma bavila po tom zápasu, nebo jestli jí nějak kontaktovala, tak říkala, že ne. Tak jsem se tak jako opatrně zeptala, jestli jí budeme psát, až pojedeme do Madridu, že jako je hezký, že se nabídla, ale že já z toho nijak nadšená nejsem, a že stačí, když pojedem samy. A Valerie mi řekla to samý, tak jsem byla nadšená, že máme stejnej názor a ona taky :D
Odpoledne jsme chtěly jít hrát stolní tenis, ale pořád tu ještě probíhaly turnaje, na který jsme se nestihly přihlásit, tak jsme si chvilku zahrály stolní fotbálek, ale od tamtud nás pak taky vyhodili, protože se hrály turnaje. Chvilku jsme byly na internetu a já jsem koukala na jeden blog, kde byl čokoládový dort. Dostala jsem neuvěřitelnou chuť na čokoládový dort. Tak jsem to ukázala Valerii a ona taky :) tak jsme přemejšlely, kde tady sehnat čokoládový dort :D
zašly jsme do jediného místního obchodu a hledali jsme něco čokoládovýho a čerstvýho, ale nějak jsme nemohly na nic narazit. Tak jsme se rozhodly, že si koupíme nanuk a já si vzpomněla, že mi moje milá sestra poslala čokoládový puding :)
Tak jsme šli k nám domů, uvařily jsme si puding, daly si k tomu takový tyčinky a byly jsme uplně nacpaný. Valerie vždycky říká, že vždycky může jíst. Že tady ve španělsku by furt něco jedla. A zrovna v pátek mi řekla, že nějak den předtím, nebo tak, snědla 4talíře špaget :D ale po tom pudingu mi řekla, že to je poprve, co zrovna nechce nic jíst, protože je absolutně plná. Takže nám to přišlo úplně vhod :)

večer (23h) v centru urbanizace, se podávala chocolate con churros, tak jsme se s Valerií sešly, pěkně si jí daly (zadarmo-to se nám strašně líbilo. Ne kvůli penězům, ale že to je tradice, která by měla být dostupná pro všechny. Prostě to dělalo takovou pěknou atmosféru). 

Pak začala hudba, tak jsme tam chvilku postávaly, chvilku procházely dokola, bylo tam asi 5-6atrakcí, ale spíš pro děti, kromě jedný.
Koupily jsme si napůl cukrovou vatu a byly jsme rády, že jsme jí koupily napůl, protože já jsem z tý půlky pak byla úplně přecukrovaná :D

A pak jsme tam zas postávaly a už nám to kolem půlnoci přišlo dlouhý, tak jsme se rozhodly, že půjdem k ní domů, popovídáme si v klidu, kouknem se na nějaký videa na youtube a pak se vrátíme a uvidíme, co se děje.

Tak jsme došly k ní domů, otevřely dveře a 5sekund potom...........alarm!!! :D :D první začal houkat jenom trochu, ale pak začal houkat strašně nahlas, že jste uvnitře nemohli skoro nic slyšet, tak jsme musely vyjít ven. Šíleně jsme se lekly!! Začal zvonit telefon, tak to Valerie zvedla, ale nerozuměla, tak jsem to vzala já, taky jsem skoro nerozuměla, co po mně chtěli, ale ptali se, jeslti je vše ok, tak jsem řekla, že jejich aupair neví, že je alarm a že voláme otcovi, tak se ptali na jméno, tak jsem řekla Valerie.
Volali jsme jejímu hostotcovi, raději venku, já Valerii radila, co říct :D ale během telefonu se alarm vypl. Tak se nám trochu ulevilo, ale Valerie říkala, že on asi příjde :) Vlezly jsme znova dovnitř a alarm se zase spustil :D
tak jsme šly raději čekat ven, když přijede ten otec. Tak koukáme směrem k bráně a slyšíme auto. Jenomže vydíme modročervený blikátko :D :D no jasně, že přijela policie. Valerie se úplně vyděsila, tak jsem řekla, že klidně budu mluvit :D ale policie k nám ani nedošla, protože dorazil ten její hostotec, my ho slyšely, jak s nima mluví, on to vysvětlil (vtipný je, že se ani nepodíval, jestli tam vážně jsme...kdyby nás přepadly nějací lupiči a nutili volat...;) ) a pak přišel, vysvětlil Valerii, jakej je kód, jak se alarm zapíná a vypíná a co se má říkat do telefonu, když volají, tak to bylo dobrý. Já jsem zůstala uvnitř, abych to neslyšela, ale stejně jsem to slyšela, on asi ze mě obavy nemá. No, docela mě to překvapilo, ale číselnej kód si stejně nepamatuju a tlačítko na vypnutí jsem neviděla :) takže co.
No, problém byl v tom, že ona alarm spustila jeho manželka, on to netušil a proto to ani nevěděla Valerie. Ale on je vždycky, když ho potkávám strašně vysmátej a v pohodě. Jo, úplně relax. Takže on i přišel vysmátej a byl v pohodě. Takže to nakonec byla strašná sranda. No, prostě zážitek, aspoň něco se tu noc stalo :D

Takže potom jsme teda byly asi hoďku nebo dvě tam a když už jsem trochu začínala být unavená - ve 2h, tak jsme se šly podívat zpět, zjistily jsme, že jsme tam na 99% procent jediný (kromě dětí), kdo v sobě nemá ani lok alkoholu, moje hostmamka se nás snažila přesvědčit, že máme jít tancovat a další známý taky, ale v tý hudbě jsme moc nic neslyšely, zas jsme si to tam obešly, nějací opilí chlápci se s náma strašně chtěli kamarádit, nerozuměla jsem jim vlastně co chtěli, tak jsem schytala seznamovací pusy na tvář, ale pak jsme radši zase šly :D
Pak jsme zapadly dovnitř to tý hospody, protože byla docela zima, daly jsme si sklenku sangria a asi v 3:30 šly domů.

Obdivovala jsem kapelu, která od 23:30 do těch asi 3ráno, hrála a zpívala, byli dobří, měli dvě zpěvačky a zpěváke, který byl od začátku tak strašně energický a nadšený, dělal show, jako kdyby měl před sebou tisíce nadšených lidí a celou dobu strašně tančil. Fakt má můj obdiv, dívat se na něj byla docela sranda. Vždycky jsem se musela smát a nemohla jsem tomu uvěřit :D

Jo, byl to fajn večer :) uvidíme, co dneska :)



PS: udělala jsem si na fb fanouškovskou stránku pro blog... takže kdo chcete, tak můžete dát "líbí se mi" :)) vždycky tam budu dávat odkazy na nový články, odkazy na fotoalba a možná tam i budu psát něco zajímavého ;)

čtvrtek 21. července 2011

MADRID day!

neděle 17.7 byl den, na který jsme se s Valerií moc těšily a skoro jsme nemohly dospat. A to doslova :D já jsem si totiž nezatáhla rolety, abych se pak líp probudila, až budu muset, a ono to mělo takový účinek, že jsem se probudila o hodinu dříve, než jsem musela.
V devět jsem už viděla Valerii přicházet k bazénu, možná ona mě viděla první, a spolu jsme se vydaly k autobusu. Ten přijel asi docela včas, lístek nás stál 4,20euro a už jsme jely směrem Madrid.
Obě jsme byly unavené, ale natěšené. Po 80minutách v autobuse jsme konečně vystoupily na Plaza de Castilla a uvažovaly, kam se vydáme první.
Měly jsme naplánovaný bleší trh El Rastro, který je teda spíše turistická atrakce, než že byste si tam toho mohli hodně koupit. Vystoupily jsme z Plaza de Castilla a zjisitly jsme, že tam nějaký trh je. Ale nebyly jsme si jisté, jestli to je ten správný, protože měl být jinde a já jsem očekávala, že bude vypadat jinak. Nicméně jsme si ho prošly a když jsme došly nakonec, tak jsme se radši poptaly, kde se teda nacházíme a bylo nám sděleno, že tohle je El Rastro, ale jenom malý v místní čtvrti. Ten velký, je v centru města. Aha.



Tak jsme se vydaly do centra. Já jsem měla informace od rodiny, že bychom měly vystoupit na stanici La Latina, ale Valerie zase myslela, že vystoupit na Sol bude lepší, to já jsem měla taky v papírech, že to je možný, tak jsem to nechala na ní a vystoupily jsme na zastávce Sol a náměstí Puerta de Sol.

Porozhlédly jsme se kolem a vydaly se hledat El Rastro. Našly jsme jeho jednu část na Plaza Mayor. Tam se prodávaly peníze (částečně i jako směnárna), známky, různé haraburdí (jeden pán tam měl krásnou starou sponku, kterou jsem si chtěla jako vzpomínku koupit a on stále říkal, jak je to levné, ale 3eura jsem za to prostě dát nechtěla) a i třeba babušky, staré pohledy, nebo retro magnety.


Obešly jsme celé náměstí a zjistily jsme, že to nikam ale nenavazuje. Taky už přicházel čas oběda (13:30) a tak jsme uvažovaly, kde a jak se najíme. Uvažovaly jsme, jestli si někde něco koupit a sníst si to v parku, nebo najít nějakou restauraci a dát si Tapas. Najít levnou restauraci v centru nebylo jednoduché, ale nakonec nás nějakej týpek ukecal, ať jdeme do jedné, tak jsme tam šly, objednaly si Tapas Jamón Serrano con Tomate a ta druhá con Queso a čekaly jsme, co nám donesou.
K našemu obrovskému zklamání nám donesli dvě poloviny housky, která jevila znaky mírného otoustování, na které byla položená šunka a rajčata, v druhém případě šunka a sýr. No, tak to jsme nečekaly. Ale snědly jsme, zapalatily jsme a domluvily jsme se, že takovou chybu už neuděláme.

Dále jsme se po krátkém rozhodování vydaly k Palacio Real, kde jsme viděly také Catedral de Almudena a Opera. Nikam dovnitř jsme nešly. Nebyla na to nějak úplně nálada, jely jsme poznat Madrid zvenku, získat nějaký dojem, a navíc vstup do toho paláce byl nějak 16euro, myslím.



Pocestě jsme ještě narazily na Mercado de San Miguel, který nás zaujal a rozhodly jsme se, že si tam koupíme něco k večeři.
Vedle Palacio Real se nám ale zalíbily Jardines de Sabatini, kde jsme si sedly, trochu jsme si odpočinuly, pokochaly se a popovídaly si :)


Po odpočinku jsme to vzaly přes Plaza de Espaňa,
 ulicí Gran Vía, která je plná různých divadel, nebo kin, odbočily jsme do Calle de Preciados a došly zase zpět do Puerta de Sol.
Odtamtud zase na Plaza Mayor, ze které jsme šly do toho Mercado de San Miguel. Tam jsme si koupily minipizzu a chleba s tuňákem, který byl trochu předražený (to tam je prý vše), já jablko a napůl marcipánovou kouli, která nás ale opět zklamala, protože to vypadalo jako kouple z marcipánu, přitom to byla koule z těsta, plněná trochou čokolády a obalená vrstvičkou marcipánu. Tyjo, ty dnešní lidi jsou vážně podvodníci :D ale bylo to dobrý.


No a pak jsem si uvědomila, že už je docela pozdě a že tak tak stíháme autobus. Rychle jsme došly k metru, naskočily, dojely, rychle vyhledaly autobus a přišly jsme tak, když se nasedalo.
Hostotec byl tak hodnej, že když jsem mu zavolala, tak pro nás přijel do El Molar, protože autobus, který jede až do Cotos v 19:30, jsme nestihly.

Byl to super výlet, vážně jsme si to užily a určitě se vydáme znova. Ale teď mě bolí nohy a jsem unavená :)
Valerie chodila celý den v žabkách - nechápu! Ptala jsem se jí, jestli se jí v nich dobře chodí. Řekla mi, že jo. Pak jsem se jí po nějaké době ptala a říkala, že jo, že v létě chodí jenom v žabkách. Tak já jsem byla v sandálech s mírným podpatkem (klínkem), ale jsem na ně dost zvyklá a jsou to pevné boty. No, ale asi se jí chodilo dobře :D

taky se mi na Valerii líbí, že je taková skromější. Třeba se jí nechtělo tolik utrácet za jídlo. A to mně taky právě ne. Fanny byla naopak. Ta chtěla každou neděli jít do restaurace a ještě si dát zákusek, zmrzlinový pohár za 5euro nebyl problém... jednou jsem se jí snažila vysvětlit, že se snažím šetřit a že bych se raději najedla jinak, ale ona si to nějak nedala vymluvit... no, tak s tím tady problém nemám... :)


vtipné zážitky, které se mi nepodařilo nacpat do vyčerpávajícího popisování našich cest:
potřebovala jsem si dobít mobil, tak jsme žašly do El Corte Inglés, tam jsem si stoupla k nějaké kase, kde měli napsáno, že dobíjí, ale v tu chvíli jsem si uvědomila, že vlastně neznám svoje nové číslo. Tak jsem se ptala Valerie, že jsem jí ho dávala. Věděla jsem jenom první 3číslice. Jenomže Valerie zjistila, že má uložený jenom ty první 3číslice :D asi mobil měl nějaký zkrat, či co, když si to ukládala. Takže jsme přemýšlely, jak zjistit moje číslo, protože poslat SMS na nešpanělský číslo jsem nemohla, na to jsem neměla kredit. No, zkoušela jsem to zjisit různě a nakonec jsem si vzpomněla, že jsem si ho napsala na facebook. Tak jsem se připojila na internet a bylo tam! Valerie si ho konečně napsala dobře a já jsem si ho uložila. Z toho celýho domlouvání jsem pak na prodavače začala chrlit anglicky a ten ze mě nemohl, zvlášť, když jsem mu pak ve španělštině diktovala číslo :)

když jsme si kupovaly pohledy v jednom obchůdku, tak buď byl zmatený prodavač, nebo kasa. Měla jsem 5pohledů a 3známky a jemu to ukazovalo 26,40euro. Jeden pán to tam sledoval, tak jsme tam vtipkovali. Já říkala, že to se mi ale zdá moc a on říkal, že to je nějaké popletené a že to spraví, tak tam něco odečítal, už to vypadalo, že to je ok, ale pak se mu zase ukázala nějaká číslice přes 20euro. Tak to tam ještě chvilku šteloval a nakonec mu to vyšlo dobře :)