sobota 23. července 2011

Fiestas de Cotos 1

tak druhý zápas volejbalu jsme taky vyhráli, i když to bylo už docela těsné a hráli jsme 3sety... a měli jsme výhodu z míň koukání do slunce...
když jsem se hostotce ptala, proti komu hrajeme, tak řekl, že jsou velcí, ale špatní. No, velcí a silní byli, ale byli docela dobří. I když teda ne zas tak. Myslím si, že jejich způsob hry byl jiný.
My jsme se většinou snažili hrát "na tři", zatímco oni nám to tam vždycky jenom plácli... takže si myslím, že jsme v technice byli lepší ;)
no, a ještě jim to tam docela kazila jedna holka. Ta se pak se mnou a s Valerií začla bavit a nakonec to skončilo tím, že se nám nabídla, že nám třeba ukáže víc Madrid, nebo tak. Mluvili jsme anglicky. Tak ale nevim... nějak z toho zvlášť nadšená nejsem.
A dnes hrajeme finále. Včera jsme se šly s Valerií podívat na zápas dvou týmu, jejichž vítěz bude hrát proti nám a teda oba byly dobrý, ale ten, co to vyhrál je fakt dobrej. Hodně dobrej. Neříkám, že nemáme šanci. My šanci máme, ale budeme do toho muset dát maximum. Trochu s Valerií spolíháme, že ty lidi vypili včera během slavností tolik alkoholu, že budou večer ještě trochu omámený :D

no, a jak jsem zmínila, tak pátkem, tu začaly pořádný oslavu. U bazénu se nafoukly 4 skákající hrady pro děti, nějaký čtyřkolky, graffity konkurz...
ptala jsem se Valerie, jestli si hledala tu holku, co se s náma bavila po tom zápasu, nebo jestli jí nějak kontaktovala, tak říkala, že ne. Tak jsem se tak jako opatrně zeptala, jestli jí budeme psát, až pojedeme do Madridu, že jako je hezký, že se nabídla, ale že já z toho nijak nadšená nejsem, a že stačí, když pojedem samy. A Valerie mi řekla to samý, tak jsem byla nadšená, že máme stejnej názor a ona taky :D
Odpoledne jsme chtěly jít hrát stolní tenis, ale pořád tu ještě probíhaly turnaje, na který jsme se nestihly přihlásit, tak jsme si chvilku zahrály stolní fotbálek, ale od tamtud nás pak taky vyhodili, protože se hrály turnaje. Chvilku jsme byly na internetu a já jsem koukala na jeden blog, kde byl čokoládový dort. Dostala jsem neuvěřitelnou chuť na čokoládový dort. Tak jsem to ukázala Valerii a ona taky :) tak jsme přemejšlely, kde tady sehnat čokoládový dort :D
zašly jsme do jediného místního obchodu a hledali jsme něco čokoládovýho a čerstvýho, ale nějak jsme nemohly na nic narazit. Tak jsme se rozhodly, že si koupíme nanuk a já si vzpomněla, že mi moje milá sestra poslala čokoládový puding :)
Tak jsme šli k nám domů, uvařily jsme si puding, daly si k tomu takový tyčinky a byly jsme uplně nacpaný. Valerie vždycky říká, že vždycky může jíst. Že tady ve španělsku by furt něco jedla. A zrovna v pátek mi řekla, že nějak den předtím, nebo tak, snědla 4talíře špaget :D ale po tom pudingu mi řekla, že to je poprve, co zrovna nechce nic jíst, protože je absolutně plná. Takže nám to přišlo úplně vhod :)

večer (23h) v centru urbanizace, se podávala chocolate con churros, tak jsme se s Valerií sešly, pěkně si jí daly (zadarmo-to se nám strašně líbilo. Ne kvůli penězům, ale že to je tradice, která by měla být dostupná pro všechny. Prostě to dělalo takovou pěknou atmosféru). 

Pak začala hudba, tak jsme tam chvilku postávaly, chvilku procházely dokola, bylo tam asi 5-6atrakcí, ale spíš pro děti, kromě jedný.
Koupily jsme si napůl cukrovou vatu a byly jsme rády, že jsme jí koupily napůl, protože já jsem z tý půlky pak byla úplně přecukrovaná :D

A pak jsme tam zas postávaly a už nám to kolem půlnoci přišlo dlouhý, tak jsme se rozhodly, že půjdem k ní domů, popovídáme si v klidu, kouknem se na nějaký videa na youtube a pak se vrátíme a uvidíme, co se děje.

Tak jsme došly k ní domů, otevřely dveře a 5sekund potom...........alarm!!! :D :D první začal houkat jenom trochu, ale pak začal houkat strašně nahlas, že jste uvnitře nemohli skoro nic slyšet, tak jsme musely vyjít ven. Šíleně jsme se lekly!! Začal zvonit telefon, tak to Valerie zvedla, ale nerozuměla, tak jsem to vzala já, taky jsem skoro nerozuměla, co po mně chtěli, ale ptali se, jeslti je vše ok, tak jsem řekla, že jejich aupair neví, že je alarm a že voláme otcovi, tak se ptali na jméno, tak jsem řekla Valerie.
Volali jsme jejímu hostotcovi, raději venku, já Valerii radila, co říct :D ale během telefonu se alarm vypl. Tak se nám trochu ulevilo, ale Valerie říkala, že on asi příjde :) Vlezly jsme znova dovnitř a alarm se zase spustil :D
tak jsme šly raději čekat ven, když přijede ten otec. Tak koukáme směrem k bráně a slyšíme auto. Jenomže vydíme modročervený blikátko :D :D no jasně, že přijela policie. Valerie se úplně vyděsila, tak jsem řekla, že klidně budu mluvit :D ale policie k nám ani nedošla, protože dorazil ten její hostotec, my ho slyšely, jak s nima mluví, on to vysvětlil (vtipný je, že se ani nepodíval, jestli tam vážně jsme...kdyby nás přepadly nějací lupiči a nutili volat...;) ) a pak přišel, vysvětlil Valerii, jakej je kód, jak se alarm zapíná a vypíná a co se má říkat do telefonu, když volají, tak to bylo dobrý. Já jsem zůstala uvnitř, abych to neslyšela, ale stejně jsem to slyšela, on asi ze mě obavy nemá. No, docela mě to překvapilo, ale číselnej kód si stejně nepamatuju a tlačítko na vypnutí jsem neviděla :) takže co.
No, problém byl v tom, že ona alarm spustila jeho manželka, on to netušil a proto to ani nevěděla Valerie. Ale on je vždycky, když ho potkávám strašně vysmátej a v pohodě. Jo, úplně relax. Takže on i přišel vysmátej a byl v pohodě. Takže to nakonec byla strašná sranda. No, prostě zážitek, aspoň něco se tu noc stalo :D

Takže potom jsme teda byly asi hoďku nebo dvě tam a když už jsem trochu začínala být unavená - ve 2h, tak jsme se šly podívat zpět, zjistily jsme, že jsme tam na 99% procent jediný (kromě dětí), kdo v sobě nemá ani lok alkoholu, moje hostmamka se nás snažila přesvědčit, že máme jít tancovat a další známý taky, ale v tý hudbě jsme moc nic neslyšely, zas jsme si to tam obešly, nějací opilí chlápci se s náma strašně chtěli kamarádit, nerozuměla jsem jim vlastně co chtěli, tak jsem schytala seznamovací pusy na tvář, ale pak jsme radši zase šly :D
Pak jsme zapadly dovnitř to tý hospody, protože byla docela zima, daly jsme si sklenku sangria a asi v 3:30 šly domů.

Obdivovala jsem kapelu, která od 23:30 do těch asi 3ráno, hrála a zpívala, byli dobří, měli dvě zpěvačky a zpěváke, který byl od začátku tak strašně energický a nadšený, dělal show, jako kdyby měl před sebou tisíce nadšených lidí a celou dobu strašně tančil. Fakt má můj obdiv, dívat se na něj byla docela sranda. Vždycky jsem se musela smát a nemohla jsem tomu uvěřit :D

Jo, byl to fajn večer :) uvidíme, co dneska :)



PS: udělala jsem si na fb fanouškovskou stránku pro blog... takže kdo chcete, tak můžete dát "líbí se mi" :)) vždycky tam budu dávat odkazy na nový články, odkazy na fotoalba a možná tam i budu psát něco zajímavého ;)

3 komentáře:

  1. I don't understand the language but all i can say is that you made me hungry!

    OdpovědětVymazat
  2. thanks for your comment... yeah, people often write me that they are hungry from my pictures ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Gratuluji k vyhre ve velejbale a jinak puding mi taky trochu navodil hlad :)

    Jinak nevim proc rodinka nerekla Valerii, ze maji alarm hned na zacatku, co prijela. Co kdyby se to stalo nekdy omylem, ze by treba rodinka odjela nekam do mesta a ona tam byla sama a alarm aktivovany.
    No ja tedy s alermem mam taky docela zazitky, mela jsem jeden jak u rodinky v baraku, tak v zubarne, kde jsem v UK bydlela. Samozrejme kazdy fungoval trochu jinak. Hlavne mi na zacatku rekli jenom kod a nevysvetlili, ze se to jinak nastavuje, kdyz v baraku vubec nikdo neni nebo kdyz v baraku nekdo je. (kdyz v baraku nekdo byl, tak se cidla aktivovala jen ve spodnim patre, ze by to zacalo houkat, kdyby nekdo prichazel hlavnimi dvermi nebo najakym oknem dole. No kazdopadne nez jsem to pochopila, jak to funguje, tak to docela trvalo.

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)