sobota 9. července 2011

svítíčko sluní

tak jak jsem slíbila minule, něco o problémech s holkama.
ta mladší, Maria, je něco na typ nejmladšího kluka na Mallorce. Sice nebrečí kvůli všemu, ale natahuje a kňučí.
Jo, kňučí a furt. To je docela otravný... no, ráno mi dělala scénu, že se nechtěla oblíkat. Kvůli tomu jsme přišli asi o 10minut pozdějc na plavání.
Při obědě, když jsem jí donesla salát (zapomněla jsem, že mi hostmatka řekla, že ho nejí), tak mi šíleným způsobem začala kňučavě křičet, že ho nechce a vracet mi talíř. Takže jsem jí první musela zklidnit, sebe zklidnit a pak jsme se domluvily.
Co mě ale nejvíc štve, a to dělaj teda obě... že dávaj rozkazy. "přines mi tohle!" "dej mi tohle!" "zvedni mi tohle!" "chci tohle!"
takže já se je snažím naučit, že se hezky prosí a říká se: "mohla bys mi dát tohle, prosím?" a tak... snad je to do konce srpna naučím...
v úterý jsem jim slíbila balónky (měla jsem ještě z Barcelony), takže jsem jim je pak u bazénu dala. Naštěstí jsem nevzala všechny, protože si pak stále chodily pro další a další...
ve středu jsem si donesla ten zbytek a tentokrát jsem si to promyslela, dala jsem každé 3balonky a řekla, že víc nemám. Takže měly smůlu. A nakonec jsem našla v kabelce poslední dva, tak jsem jim je dneska dala, opět jsem řekla, že víc nemám, což už tentokrát byla pravda, takže měly smůlu.
Ale pak přišla Paula, jestli bych jí nedala balonek pro kamarádku, tak jsem řekla, že doopravdy víc nemám, tak ona řekla: "tak zítra přines šest!" tyjo, to jsem se musela držet a v klidu jsem jí vysvětlila, že žádný nemám, ani doma, ani nikde. A že jsem jim to v úterý říkala, že když je vyplýtvají hned, tak pak už nezbydou na jindy.
Ale rozkazovat mi, abych donesla svoje balonky pro její kamarádky, přitom bych si je mohla nechat a nikomu je nedávat, tak to už mi přišlo trochu drsný.
Jo, je to tu s těma holkama občas dost na nervy. Nevím, jestli to je tím, že mi ti kluci ty nervy tak zničili, že teď tolik nevydržím a docela rychle vybouchnu, nebo že to je tím, že mi lezou na nervy jinak, způsobem, na který nejsem zvyklá, takže si musím první zvyknout :D
no, ale na závěr bych ráda dodala, že jsem stále spokojená a ráda, že tu jsem. Jenom se prostě musíme sžít.

Z čeho jsem tu ale strašně nadšená a už jsem to psala, je ta španělština všude okolo mě. A jsem nadšená z hostrodičů a z toho, jak mě podporujou a vybízej, ať se ptám na cokoliv a ať trénuju.
Takže tady nemám zábrany se ptát na cokoliv, nad čím přemýšlím, jak se řekne. Tím, že u toho bazénu většinu doby sedím a jenom sleduju holky (nemůžu je spustit z očí), takže nemám nic na práci ani na zábavu, tak hodně přemýšlím nad některými výrazy, opakuju si věci v hlavě a tak.
Na Mallorce to bylo trochu složitý. Tím, že španělština nebyla tak úplně jejich rodný jazyk, tak zaprve některý věci ani nevěděli, některý mi vysvětlit neuměli, některý mi vysvětlily slovy, kterým jsem taky nerozuměla :D a tak... a navíc, jak byli stále unavený, ve stresu a tak, tak jsem se moc neodvažovala jich ptát. Jenom občas.
No, právě ve čtvrtek večer, jsem šla s nima večeřet, měli jsme nějaký strašně malý strakatý (skořápka) vajíčka atakdále, ale byly dobrý...
tak jsem tam pak seděla u stolu s jablkem, přisedli si hostrodiče a říkali, že bych měla mluvit, že si dáme lekci konverzace. A ať teda o něčem mluvím :D
Tak jsem nevěděla, co říct, že... znáte to, ne? :D ale pak se zeptali, jak to teda jde u nás, jestli je něco novýho, tak jsem si vzpomněla o výročí rodičů, pak jsme se bavili o sourozencích, o hudbě, pak jsme vedli docela dlouhou debatu na téma aupair, tak jsem říkala svje zkušenosti, oni to, co si myslí a tak... tak to bylo moc fajn. Musela jsem mluvit a to bylo super. A na konci řekli, že zítra si dáme další lekci.
Taky mi řekli, že mluvili s nějakým pánem (jejich známý), který si všiml, že jsem se bavila s jejich aupair (takže hostotec od té aupair, co jsem poznala)... tak, že ona prej musí teď odletět do Německa na příjmačky na VŠ (to mi ještě ve středu říkala, že se musí přihlásit a ještě neví kam :D ) a vrátí se v neděli, ale to zas oni někam jedou, takže se možná vrátí až příští týden. Tak abych věděla, když jí tu neuvidím. Tak to bylo hezký, že mi to takhle vzkázali :)
Je to trochu škoda, protože jsem si říkala, že bychom mohly podniknout něco spolu tento víkend, ale teda budu si muset vystačit sama :) nebo s rodinou.

Ptala jsem se, jestli je něco k vidění v okolních vesnicích, tak prý nic zajímavého, ale já bych se tam i tak chtěla podívat. Příští pátek, mě ale asi hostotec vezme do Madridu, trochu mi to tam ukázat. Pondělky a pátky totiž pracuje z domu, takže má asi víc času, nebo si to nějak zařídí, takže vezmeme holky a trochu mi to tam ukážou. Což je teda super. Né, že bych se bála sama, to já si myslim, že bych všechno našla, nějak podle map a návodů a tak... to už jsem zvyklá :) ale bude to hezký vidět tak, jak mi to ukážou :)

jak jsem se vám tady ve čtvrtek vypsala o mých komplexech, tak možná to i trochu pomohlo, že jsem se přes ně malinko v pátek přenesla.
Byla jsem se koupat s holkama ráno, přemohla jsem si strach z vypadnutí čoček a skočila jsem si tu poprve do vody a bylo to super. Musím teda říct, že tyhle čočky jsou asi lepší, než ty, co jsem měla na Menorce.
Zkoušela jsem si zase stojky a tak, odpoledne jsem hrála trochu na babu s Paulou a Anou, skákaly jsme spolu do vody, já jsem holky házela z vody do vody, pak jsem Anu učila položit se na vodu jako prkno a vydržet tak. To mě asi totiž baví skoro nejvíc. Prostě relax.
Takže to už je asi lepší. Jenom ta voda je teda nechutná. Přijde mi i trochu slaná, ale asi to je jenom šílený množství chloru.
A pěkně jsem si připálila obličej, protože jsem si ho nenamazala. Takže teďka ho mám trochu červený :D

jo a udělala jsem asi rekord. Celý týden jsem nosila sukně, nebo šaty. To si nepamatuju, že by se mi někdy předtím podařilo ;)

v pátek večer jsem se zúčastnila večeře rodiny a kamarádů tam v té hospodě. Bylo vtipný, že celou dobu ještě u toho bazénu, hostotec zdůrazňoval, jak tam chce být brzo, takže jsme i odcházeli jako první, zatímco ostatní teda říkali, že přijdou pozdějc, že takhle to nestíhají. Tak on řekl, že tam budeme, myslím že, v 22:15. No, nakonec jsme dorazili až v půl jedenáctý a všichni tam už byli. Takže to bylo docela vtipný a všichni se mu smáli, že tam je teda brzo :D

jinak už mám další tip na aupair, takže se jí půjdu někdy zeptat. No, na to, jak to tu je malý a moc španělů nemá aupair, tak mám docela asi štěstí...
Ono teda takhle: u španělů není tak obvyklý mít aupair, ale hodně španělů má (španělskou nebo z latinský ameriky) holku, která jim hlídá každý den děti. A případně pomáhá s údržbou domu.

tak to je vše pro teď :)
pěkný víkend!


5 komentářů:

  1. tak jsem se sem konečně dostala a pořádně všechno pročetla. nějak jsem ani nevěděla, že na Mallorce tolik nemluvili španělsky... tak si to tam užij a přeju Ti pevný nervy s holkama, to musí být docela šok po tolika klucích :D to léto ale docela závidím, tady je to pořád tak napůl, slunečno, zataženo, bouřky.... Měj se fajn
    Anička z Bene :D

    OdpovědětVymazat
  2. ta vajíčka, nebyla to křepelčí? :-)) španělštinu závidím..

    OdpovědětVymazat
  3. Ani, no, nemluvili moc spanělsky. Jakože jo, ale jenom na mě a ve sboru. Šok je asi moc silný slovo, je to příjemná změna :) léto je tu moc pěkné, snad ho budete mít taky v čechách :)

    Ráďo, je to možný, že byly křepelčí. Takový strakatý a malinký, přišlo mi to tak, ale nikde jsem to na obalu nemohla najít. Chutnaly stejně, nebo nejsem odborník :D

    OdpovědětVymazat
  4. Holky tedy zrovna vychovane nejsou - takze preji hlavne pevne nervy. Zkousela jsi treba na ne kdyz ti neco poruci - tak rict, ze ti tam chybi jedno dulezity slovicko (myslim prosim :) )- a dokud ti ho nereknou, tak jim nic nedas/neudelas?

    OdpovědětVymazat
  5. jo, já si to nenechám líbit. Dokud mi to neřeknou hezky (neporoučivě) a s kouzelným slovíčkem, tak jim to nedám... :)

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)