čtvrtek 25. srpna 2011

šiška, ahoj, čau, bazén...

Sestřenice holek, Ana, se vrátila s rodinou z dovolené a tak mě včera hned zase začala zkoušet ze španělštiny...
Dneska ale projevila velký zájem naučit se češky. Slovo šiška si pamatuje už od předtím :) Tak jsem jí ale raději učila důležitější slova. Vzala to dokonce tak vážně, že si to chce psát do sešitu a učit se. Já jí budu zkoušet češtinu a ona mě španělštinu. Tak už nám nezbývá moc času, ale uvidíme, kolik toho zvládneme :)

Včera byly holky na oběd u známých, tak jsem obědvala doma sama. Neuvěřili byste, jak krásné bylo nemuset nikomu říkat, že má jíst, ať jí, jez, prosimtě, když nebude jíst, že mu vypnu televizi a pak zase dokola... :) krásně jsem si to užila :)

Už je tu skoro zase víkend, vážně to letí :)



středa 24. srpna 2011

výlet k zřícenině Cotos


Na kopečku, u vstupu do naší urbanizace, je taková zřícenina ve tvaru rotundy, která mě zajímala už od prvního dne, co jsme kolem ní projížděli. všichni ale říkali, že to nic není, takže jsem se tam dlouho nedostala. Navíc by to znamenalo cestu do kopce, z kopce a do kopce...až na druhou stranu urbanizace... a pak zpět.
Ale tento víkend, protože jsem, kromě pátečního výletu na papeže, nic nepodnikla, a v neděli jsem si říkala, že přece nebudu celý den doma, tak jsem si obula svoje adidas botasky, které se mi od března v kufru už jenom válely "pro případ", do kabelky si střihla lahev s vodou a vyrazila jsem :)


Bylo fajn, že po neuvěřitelně horkém týdnu, kde se denní teploty blížily ke 40°C, bylo lépe, foukal větří, zatahovalo se a ke konci výletu na mě dokonce i začaly padat kapky deště.
Ale byl to moc fajn výlet, byla jsem ráda, že jsem se vydala, i když ty boty mě neuvěřitelně tlačily (odvykla jsem si)...Našla jsem tam tu svoji "oázu klidu a nikoho" dokonce i s výhledem, kterou jsem neúspěšně hledala na Mallorce a tady jsem ji vlastně ani nehledala... :D
Taky jsem zjistila, co mi tohle léto chybělo - lezení po horách, nebo aspoň větších balvanech... :) tak jsem si to zase užila... dokonce jsem i dostala šílený nápad, vylézt uvnitř té rotundy po těch cihlách nahoru. Ale uznala jsem, že to je sebevražedný nápad, i když by to šlo. No, takové lezecké nápady jsem ještě nikdy neměla. A kdyby to věděla moje hostrodina, tak by mě raději ani nepustili z domu :D
Nakonec jsem si tam sedla na jeden balvan, poslouchala hudbu, koukala na projíždějící auta na dálnici a přijíždějící auta do urbanizace a prostě si užívala ten klid... :)









pondělí 22. srpna 2011

Jsem špatná aupairka?

Vy, aupairky, nepřipadaly jste si někdy podobně?


Já možná i docela často... říkám si, že asi nikdy nebudu ta aupair, na kterou ta rodina vzpomíná potom ještě roky, píšou si a navštěvují se... ale taky nechci být aupair nadosmrti, takže to asi není potřeba...
vždycky ze začátku pobytu se šíleně snažím, dělám i to, co nemusím, ale za dva týdny mě to opadne a přiznávám se, že občas se snažím odfláknout, co se dá. Ano, přiznávám tu svoje špatné vlastnosti.


Nicméně, dneska mám tento pocit ještě větší...


Už v emailu s informacemi mi rodina psala, že když se koupe Maria, tak mám na 100% dávat pozor, protože neplave. Ze začátku se koupala s rukávkama. To bylo ok a nebylo skoro nic, co by se jí mohlo stát. Pak se ale chtěla koupat jenom s jedním a to bylo horší. To jsem musela být radši blízko. Jednou, jí prý ten jeden rukávek vyklouzl, tak mi bylo řečeno, ať dávám hodně pozor.


No a teď chodí už docela dlouho na lekce plavání, takže rukávky si už nebere, ale buď se koupe v takovým čtverečku, kde má vodu po pás, takže se o ní nebojím, nebo se koupu s ní. Většinou se koupu s ní. Ze začátku jsem se taky víc bála, ale teď ji už i nechám skočit do hluboké vody, 0.5metru od toho čtverečku, protože ona takové 2metry docela dobře uplave. Často ji i trénuju.


Dneska jsem se s ní furt koupala, byla jsem raději s ní ve vodě, jenomže pak přišly její kamarádky, ony byly v soláriu a já šla na chvilku na trávník. Pak jsem si nějak nevšimla, že se rychle vrátili do bazénu, tak z dálky koukám, že tam plavou a nevím, co vjelo do Marie, ale ona plavala směrem k prostředku bazénu, za její sestrou!! to nikdy nedělala! Věděla jsem, že to je špatně, ona volala Paulu, tak jsem na nic nečekala, rozběhla se a skočila pro ní... takže moje první plavčícká zkušenost. Vyděsila mě teda pořádně. Vážně nechápu, co jí to chytlo. Hlavně si vyčítám, že jsem tam měla být s ní, ale to byla rychlost. Nebo už si to nepamatuji. S holkama jsem se domluvila, že není potřeba to vykládat rodičům, ale viděl to tam jeden jejich kamarád, tak nevím... trochu se bojím... nebezpečí u bazénu je věc, o které jsme mluvili nejvíc...


Ironický na tom je, že asi 10minut předtím jsem jí posílala za tím plavčíkem, ať se zeptá, jestli nebude mít tu lekci plavání. On jí řekl, že je nastydlej (to víte, rýmička ;) ), takže ne. On tam taky zbystřil a šel k tomu bazénu, ale skákala jsem pro Marii já a on vypadal strašně rád, že nemusel skákat on :D :D


No a odpoledne chtěla Paula se mnou hrát basket... teda něco jakože basket bez košíku. Tak mi něco vysvětlovala a mě to přišlo divný, řekla, že jdeme hrát a já se neotočila, tak přišla ke mně a bouchla mě do břicha, jako co se děje. Já ale nevím, jak vy, ale kdyby mě bouchla do něčeho jinýho, než břicha, tak to je ok, ale břicho je docela citlivá část těla, zvlášť po obědě a já mám prostě reflexy, tak jsem ji chytla za tu ruku a údajně jsem ji zmáčkla v nějakým místě, kde ji to bolelo už předtím, protože se jí něco stalo, takže najednou začala brečet, tak jsem se ji omluvila, ale zároveň jsem ji vysvětlila, že mě nemá bouchat do břicha. Rodičům jako řekla, že mě bouchla do břicha a já ji chytla za ruku, nebo tak, takže jako oni stáli na mé straně, ale jak brečela, když přišla mamka, tak se úplně rozeřvala, až mi to přišlo zbytečný, tak strašný to být nemohlo... ale pak asi za 5 minut teda přišla v klidu, ukázala mi, že má zápěstí v obvazu a chtěla hrát znova. Tak jsem jí řekla, že by se měla radši šetřit :D


Ale tak celkově mě přijde, že na ty děti jsem přísná, protože prostě nemůžu je nechat dělat, co chtějí. To bych částečně i šla proti rodičům. A hlavně bych to tam ani nepřežila. Ne, teda, že by mě holky nesnášely. Ony mě mají rády, ale ne vždycky ;) Ten bazén byla nehoda. Byla to i moje chyba, sledovala jsem holky asi jen na  90%, ale Maria zároveň věděla, že mi má vždycky říct, když se jde koupat, protože já bych šla s ní. Semlelo se to rychle.


Ale můj velký obdiv patří těm aupairkám, které někde vydrží přes rok, nebo dokonce dva roky a s tou rodinou na sebe vzpomínají v dobrém. To mi přijde neuvěřitelné. Já jsem asi stvořená pro jiné povolání ;)



neděle 21. srpna 2011

jak jsem skoro viděla papeže

papež :D
Vy, trochu více informovaní, víte, že právě v Madridu probíhá JMJ - jornada mundial de joventud, WYD - world youth day, prostě setkání mladých katolíků z celého světa.
Je to ohromná akce, na kterou přiletěli mladí lidé z celého světa. Když jdete po Madridu, tak to poznáte podle vlajek, které hodně z nich nosí. Jsou tam angličani, američani, australani, kanaďani, brazilci, mexičani, agrgentinci, kolumbijci, chilani, jihoameričani, filipínci, číňani, němci, francouzi, češi, španělé, italové (kterých se zdá být nejvíc a jsou nejhlasitější)... a mnoho dalších...
oficiální program v Madridu probíhá od 16.-21.8. Tato celá akce, se pořádá jednou za 3 roky a minule byla  Sydney.

Ale proč se o tom zmiňuji?
1. V Madridu to poznáte. Neprojedete nebo neprojdete některými místy, potkáváte tisíce mladých lidí a není se kam hnout
2. Této akce se účastní papež
3. Je to stále v televizi
4. Jedna moje hodně dobrá kamarádka na tuto akci přijela

Ve čtvrtek jsem se v televizi chvilku dívala na příjezd papeže do Madridu. Zdravil se s 50mladými, procházel bránou - Puerta de Alcalá (symbol hranice Madridu?) a pak ještě projížděl v papamobilu k Palacio de Cibeles, kde bylo uvítání a on tam taky mluvil.
Neuvěřili byste, kolik mladých lidí tam bylo, toužilo si ho vyfotit, políbit mu ruku, pozdravit ho... viděla jsem tam takových lidí čekajících za zábranami, mávajících, fotících, nadšených... ti, co stáli v prvních řadách, tam čekali už tak minimálně 5hodin. Jenom, aby byli co nejblíž. Je to prostě masová akce.
Ale věřte mi, nebo ne, když jsem to viděla v tý televizi, tak to na mě docela působilo dobře. Tolik mladých nadšených lidí, ta atmosféra, dobrá nálada.... ne, že bych potřebovala vidět papeže, ale mám ráda velké akce a říkala jsem si, že by mi nevadilo tam být s nimi.


Áňa s krásným pozadím :D

No a protože tam byla ta moje dobrá kamarádka a já ji chtěla vidět, tak už jsme se dlouho domlouvaly, jestli bude čas, nebo tak, abychom se alespoň na pár hodin setkaly. 
Tak to nakonec vyšlo a v pátek odpoledne jsem mířila k metru, kderé bylo nejblíž k jejich ubytovacímu místu. Do Madridu mě dovezl hostotec, takže jsem tam šla z venku.
A tak jsem si říkala, z které strany asi přijde Áňa (ta moje kamarádka). Ale říkám si, že když to je blízko té české základny, tak bych tam mohla potkat nějaké čechy a zeptat se jich... 
A zanedlouho už slyším dva týpky, co si povídají česky. Tak je zastavím a ptám se jich, pak se zakoukám na toho vlevo a uvědomím si, že ho znám! :D Byl to jeden známý z Nové Paky, kterého jsem trochu znala, když jsem byla malá, ale pak jsem ho dlouho neviděla a on je teď kněz.
Tak jsem se ho raději zeptala, jestli to je on a představila se mu, tak byl překvapenej a pral se, co a jak tam dělám, jak se mám a že jsem velká a tak... tak to bylo moc milý... :)
Potom jsem zamířila do toho metra a zanedlouho dorazila Áňa. Dlouho jsme přemýšlely, kam se vydáme, ale nakonec jsme něco vymyslely a prošly kus centra i necentra.

Co se mi líbilo - ti lidé, co přijeli na to setkání jsou přátelští. Tím, že vědí, že patří dohromady, tak se nebojí bavit se mezi sebou.
Např. jsme šly okolo jednoho kostela a tam stojí hlouček lidí, jeden kluk drží v ruce meloun (celej s dírou na vrchu) a jí ho. My jsme si říkaly, co to je za kostel, tak jsme se tam zastavily a ten kluk nám přišel nabídnout meloun :) a pak se ptal, odkud jsme, on byl z Kanady. Přichomýtnul se k tomu ještě někdo jiný, tak říkal, že v Minnesotě je někdě hodně čechů a jestli jsme z Prahy. Pak jsme se ptaly, co to je za kostel, tak nám to řekl, nějaká story, ale moc jsme mu nerozuměly a nepochopily to.

V jednu chvíli jsme taky procházely částí, která byla už okrajová k projížďce papeže v papamobilu, ale bylo tam teda šíleně moc lidí. Hlavně tam u velkých obrazovek, sedících na zemi a sledujících každý jeho pohyb. Neuvěřitelný.

tisíce lidí sledující tu obrazovku...
Potom jsme už šly jen přes park a já se šla "tajně" podívat do té jejich české základny :) oni by mě tam totiž nepustili, ale protože Áňa měla karitčku zdravotníka a ještě tu identifikační, tak mi jednu půjčila a byla jsem vpušťěna. Potkala jsem tam dvě známé holky, které jsem ale už dlouho neviděla, tak prvních pár vteřin nebyly jisté, kdo jsem ;) ale bylo to fajn.
Jenže to jsem si uvědomila, že bych měla razit na autobus, jestli chci stihnout ten v 21:30, jenomže jsem si to nějak nepropočítala, jak dlouho mi bude trvat cesta, tak jsem se koukla na trasu a zjistila jsem, že to mám teda tak tak, spíš nestíhám. Tak jsem makala na metro, tam se rozloučila s Áňou, vlezla dovnitř a když jsem nervózně čekala na metro, tak jsem se dívala na plánek a zjistila, že si to zbytečně komplikuju, protože jsem chtěla je s přestupem, ale že ze stejné stanice jede přímé metro, kterého jsem si předtím nevšimla :D :D
Tak jsem rychle odešla a přešla na to druhé, jenomže to dlouho nejelo a prostě jsem doběhla na autobus o 3 minuty pozdě. No, na tohle mám v tom Madridu vážně nějaké štěstí :D :D ale nebyla jsem sama. Nějaká parta italů na tom byla stejně. Tak jsem začala obcházet tabule s odjezdama, protože podle mého papíru mi měl jet další autobus za hodinu. Ale věděla jsem, že hodně jich tam není napsaných. A nakonec jsem na jedné tabuli u vedlejšího stanoviště našla autobus do Ventruada za půl hodiny, to už se nezdálo tak špatný, tak jsem ještě zavolala hostotcovi, že mi ujel ten autobus (měl mě vyzvednout v El Molar) a že teď dorazím do Venturada.
Doma jsem s díky odmítla pozvánku na večeři do restaurace, snědla jsem něco málo, co jsem tam našla a unavená padla do postele :)




Plaza de Santa Ana
mně už známý obouk v parku, ale tentokrát v záři zapadajícího slunce :)

vodotrysk před Palacio Crystal

pátek 19. srpna 2011

pitomosti s Marií...

...aneb když se jednou Maria nemohla koupat a dělaly jsme spolu ksichty na foťák :))


teda já jsem ze začátku nevěděla, že ona dělá ksichty, jenom jsem chtěla udělat nějakou hezkou společnou fotku... :)

tento příspěvek je odlehčující...
po těch všech mých dlouhých povídáních si vychutnejte pár šílených? fotek :))












jo, už nás to skoro přestalo bavit ;)


čtvrtek 18. srpna 2011

o dětech

Tak tentokrát bych mohla napsat zase něco málo víc k "práci"
pořád to tu beru spíš jako fajn prázdniny. Čas u bazénu bývá super.
Ale čas vstávání a jezení. To je jako za trest.
Nejenom, že holky, hlavně Maria, nechtějí jíst, moc mě neposlouchaj a dělaj pitomosti. Maria chce, abych ji krmila!! Prosimvás, vždyť jí jsou 4roky. Na Mallorce jsem to u tříletýho docela brala, že jsem mu občas pomáhala, protože mu to občas i nešlo. Ale tohle je velká holka.
Taky mě štve její nucenej brek, řvaní a vymáhání si tím věcí. Ach, to mě tak rozčiluje!

Ale na druhou stranu se mi líbí, když mě občas chtěj holky napodobovat. Hlavně asi Paula,
Třeba v pondělí, když ji mamka vysprchovala v koupelně, tak já slyším, že říká, že chce udělat něco jako já. No a nakonec přišla s vlasama učesanýma dozadu a ručníkem přes ramena :D
To totiž dělám. Že když si umyju vlasy a nejdu rovnou spát, tak si je aspoň učešu, aby uschnuly dobře a dám si ručník přes ramena. Občas mě tak viděla při večeři. Tak to mě pobavilo.
Dneska mi u bazénu odmítla převlíknout se z mokrých plavek do suchých s argumentem, že já to taky nedělám :D tak jsem si musela najít nějakou výmluvu :D to byl horší případ :D
Ale ráda vidím, když mě mají holky rády, určitým způsobem mě respektují a napodobují. To jsem právě u kluků nemohla čekat.
A já zase respektuju holky. Mám ráda některý televizní programy co ony a tak :D já nevím, jestli to je nenormální, ale vážně, některý mě vážně bavěj a koukla bych se na ně klidně i ve svým volným čase :)
jak to máte vy ostatní s dětskýma programama - aupairky? Na Večerníček bych se taky třeba ráda koukla, i když záleží, ne kterej a možná to je jenom proto, že to je vzpomínka na dětství, tak nevím, jestli to můžu porovnat s tím. Ale je pravda, že jsme se v tomhle trochu shodli s tím aupair Laurence. Který programy jsou ujetý, ale že třeba Phineas and Ferb je dost dobrý :))

holky teď většinu času u bazénu tráví s jejich kamarády - dvouma malými kluky a jejich sestřenicí?, která je hlídá. Ta jim (těm klukům, ale právě i holkám) skoro každý den něco kupuje. V úterý a středu nanuky (nevím, kde bere peníze na to, aby koupila 4nanuky, když jeden stojí okolo 1.50euro), a dnes - ve čtvrtek poppcorn, nebo co to je.
Protože holky předchozí dny nechtěly obědvat a byl to šílenej boj, tak jsem jim to ale zakázala. Že prostě nebudou nic před jídlem jíst. Ony se mě právě šly zeptat, jestli jim ta holka může něco koupit, tak mě půl hodiny přemlouvaly, já řekla, že ne a ony jí řekly, že jo. Ale protože ona jim furt něco kupuje, tak jí maj rády a mě ne. (to je nevýhoda být aupair. Většinu doby jste ta zlá, pokud se snažíte ty děti trochu vychovat, nebo krotit.)
Takže vlastně čas u bazénu trávím převážně sama a jenom dávám pozor, když se Maria koupe. Občas si kvůli tomu připadám blbě, že nic nedělám, ale je to pitomost. Když se jich ptám, jestli se jdou se mnou vykoupat, tak prej ne...

dneska ale když přišly k bazénu děcka od Valerie, tak jsem tam skočila za nima, tak jsem tam dělala pitomosti hlavně s tou nejmladší, tak pak se mnou šla i do "solária", kde jsme ležely na ručníku, schnuly a bavily se. Prej Valerii včera volali, nebo psali, tak mi říkala, co jí napsali. Pak jsme šly zase na trávník, tak se k nám přidala ta další, tak se se mnou bavila a tak. Tak to bylo moc hezký - mít tam zase nějaký kamarády, i když jim je 6 a 10let :))

ještě jedna věc, co mě na těchto dětech štve. Přijde mi, že si ničeho nevážej.
Dneska jsem jim za odměnu slíbila nějaký moje sladkosti, tak jsem jim pak dala a jakmile to dojedly, tak přišli: "dáš mi další? prosím, já chci ještě!" a není to poprvé. Předtím ani nepoděkovali. Přitom to byly moje vlastní sladkosti, který jsem si mohla klidně sníst sama.
Tak mě pak čtvrt hodiny Maria přemlouvala, ať jí dám víc. Trochu i způsobem jako: "dělej, dej mi víc!" a když jsem jí teda pak dala, tak ani nepoděkovalaa říkala: "dej mi ještě tenhle bílej bonbon...!" tak říkám:"se říká děkuji!" tak ona řekne děkuji a pak čeká, jeslti jí teda dám ten bílej bonbon...
A když pak přišli rodiče, tak Paula hned začala říkat mamce, že jí dá taky a přišla za mnou, ať jí dám bonbon pro její mamku. Tak né, že ona by ze svých, co jsem jí dala, něchala jeden pro maminku, ale přijde za mnou, jakože se samozřejmostí, že jí dám nějaký pro mamku. A když jsem jí teda řekla, že jí je teda dám, až si ustele postel, tak ona si jí ustlala, já byla mezitim na záchodě, tak mi bušila na dveře, že už to má, šla do mýho pokoje a vzala si je tam sama z postele. Slyšela jsem ten šustot pytlíku, tak jsem na ní zařvala, ať mi neleze do pokoje. Tak to tam vrátila a pak dělala nic... achjo...
přesně to tak bylo jednou s balonkama. Jsem jim u bazénu dala svoje balonky a pak za mnou začaly chodit: "mně ten balonek praskl, dej mi další" "moje kamarádka chce taky, dej mi jeden pro ní" "tahle kamarádka taky chce"... druhý den jsem jim dala raději rovnou 3 balonky s tím, že to je všechno, co jim ten den dám... stejně si chodily pro další, ale měly smůlu. A když jsem jim další den dala zbytek, co jsem měla se slovy, že už víc nemám, tak jim to asi nedošlo a furt za mnou chodily, i další den...
ty děti maj všechno, co chtěj a vy jste ti špatní, když jim něco nedáte. Vůbec si toho nevážej a považují to jako samozřejmost...
připomeňte mi to, až budu mít svoje děti... vždycky jsem chtěla mít dobré zaměstnání, abych mohla svým dětem všechno koupit a zaplatit všechny kroužky, ale říkala jsem si, žej e nechci rozmazlit. No, ta hranice je asi těsná. Snad budu dobrá maminka. Ale až za dlouho ;) :D
jak jsem někde četla (názor více lidí) - zkušenost aupair vás odradí od rodičovství, nebo ho určitě budete chtít ještě nějakou dobu odložit ;)

...a dodatek na závěr.... trochu jsem si vylepšila náladu. Ne, že bych se ráda mstila, nebo tak :D ale Paula zase žalovala všechno možný na Marii (to dělá vždycky a ona je ta skvělá... stejně tak to dělal i nejstarší na Mallorce), jenomže si nemohla na něco vzpomenout, co udělala, jednom věděla, že něco udělala. Takže když jsem odcházela připojit se, tak si mě zavolali do kuchyně, co že to Maria udělala. Tak jsem si nemohla vzpomenout a pak jsem si vzpomněla, že nechtěla na lekci plavání, ale když jsem s ní promluvila, tak pak na ní šla. Tak to bylo ok. Paula furt byla nějak nespokojená, že na ní nemá a rodiče říkali, že by měla přestat žalovat, tak jsem řekla, že když už jsme ale u toho, tak že Paula mě neposlechla, když jsem jí řekla, že nemá jíst nic před tím obědem, když jí ta holka chtěla něco koupit a ona šla za tou holkou a lhala jí, řekla jí, že může jíst. Když mě právě přemlouvala, ať jí to dovolim a já jí to nedovolila, tak mi do očí řekla, že jí řekne, že může. (trochu složitý věty, snad jste to pochopili). Tak jí rodiče pěkně vynadalí, že jí jasně řekli, že nemá jíst nic před obědem a hlavně, že mě má poslouchat, že když oni tady nejsou a já je mam na starost, tak já rozkazuju, nebo prostě, že mě má poslouchat! :) tak mě potěšilo hlavně to, že řekli, že já rozkazuju (nevím, jak to přesně přeložit), protože o tom jsme se s Paulou hodněkrát hádaly, ona furt argumentovala, že ona má hlídat Marii a já jsem rodiče to takhle říct neslyšela, takže teď se tím můžu ohánět :)


ještě, když tu byla Valerie

pondělí 15. srpna 2011

MADRID: 13.8.2011


Valerie odletěla domů v pátek večer. To znamenalo, že jsem se tentokrát do Madridu musela vydat sama. Teda já jsem nemusela jet, ale chtěla ;)
Vím, že už se tu můj čas taky pěkně krátí, tak ho chci pořádně využít.
Takže jsem vstala nechutně brzo, což způsobilo nějaký zmatek v hlavě, protože jsem se zapomněla namazat opalovacím krémem a vzít si sluneční brejle (zní to jako pitomost, ale to jsou ve španělsku důležitý věci...) a v 8:22 nastupovala na jedinný ranní autobus, který z této naší urbanizace jede. Jel o 8minut dřív!
přežila jsem 75minut cesty, která spočívá v zajíždění do všechn vesnic, které jsou po cestě, hlavně v první půli cesty. To taky znamená strašně moc zatáček, kruháků, zpomalovacích nájezdů a nevolnost od žaludku :D
pro představu - cesta do El Molar autem trvá maximálně 15minut. Autobusem 45minut!!!

No, ale poposuňme se dál. Vystoupila jsem z autobusu, šla do metra a přemýšlela, co dál. Problém byl v tom, že jsem ani neměla nijak zvlášť plán, co dělat, protože den předtím jsem se šla připojit na internet a najít si ty věci a poprve v životě jsem tam šla s ne uplně nabitým notebookem. Mluvila jsem s rodičema na skype přes hodinu a půl a pak se mi prostě ten notebook vypnul. Takže jsem musela jít domů, nic jinýho jsem nestihla a upřímně - byla jsem líná jít tam znova.
Věděla jsem, že je nějaký lístek na metro na celý den, který se vám vyplatí, když jedete alespoň 4x. Stojí 6euro a tento týden zvýšili jízdné ze dne na den z 1e na 1.5e !!
Tak jsem si říkala, že bych to mohla využít a procestovat Madrid.
Problém byl v tom, že jsem nemohla pochopit, co tam k tomu lístku psali za vysvětlení, jak se může používat a tak.
Když jsem vlezla už s tím lístkem do metra, tak jsem pochopila, že k tomu asi potřebuju nějakou turistickou kartu, kterou jsem neměla. Nebyla jsem si tím 100% jistá, ale vzhledem k tomu, že na tom lístku bylo místo na vyplnění nějakých čísel (z tý turistický karty, tak si myslím, že to tak bylo).
Tak jsem se docela lekla a doufala jsem, že nepřijde revizor. Nepřišel, ale kvůli tomu jsem to jízdné ani moc nevyužila, protože jsem se bála.
Říkám si, že tady asi můžou být revizoři jedině u vstupu do metra. Věc se má tak, že podobně, jako v Londýně, procházíte turnikety, které vás bez lístku nepustí.
Navíc si taky můžete koupit lístek 10 jízd a používat to 2 lidi... třeba... nebo myslím, že to tak jde, protože lidé to dělají. Takže v metru vám vlastně skoro nikdo nemůže dokázat, jestli jedete na černo, nebo ne. Jediné, co můžou kontrolovat, jsou tyto turistické karty a možná nějaké karty pro místní občany. Myslím si, že se na to ještě poptám hostrodičů. Jak to je.

No, takže jsem nakonec jenom podnikla hodinovou cestu metrem na jižní konec Madridu do jednoho obchodního centra. Nakonec teda nic moc. Ale po tom pátečním dešti bylo docela hezky. Vyjížděla jsem od nás ve svetříku. Tam bylo před polednem a ukazovalo to 19°C !! nevídané, neslýchané :D
Pak jsem se vydala zpět do centra na zastávku Opera. Zase jsem při přestupu sedla špatným směrem, protože jsem si špatně přečetla cedulky :D
Vystoupila jsem u opery. To už byl docela pařák. Šla jsem k Palacio Real a do Jardines de Sabatini, kde jsem si ve stínu na lavičce odpočinula a najedla se.


Chtěla jsem jít do těch velkých zahrad z Palacio Real - Campo del Moro, ale nevěděla jsem, jak se k nim nejlépe dostat, jestli se platí vstup a tak.

Ale zašla jsem si do Catedral de Almudena. První jsem k ní jenom přišla, z druhé strany, než byl vchod. Tam byli posedaní lidé a nějakej týpek tam hrál na housle a k němu tam přišmrdlávalo nějaký malý čínský dítě. Ale vypadalo to, že nepatřili k sobě, že to dítě tam asi šlo s rodičema okolo a teda nevím, jestli si táhlo s sebou housle, že je tam mělo, ale pro všechny sedící a odpočívajících na schodech, to byla šílená atrakce, fotili si je, natáčeli a tleskali.
Pak začalo to dítě hrát samo nějaké skladby, ale mě to nějak nezaujalo a navíc to bylo falešně, tak jsem raději šla dál :D
Došla jsem ke vstupu do muzea katedrály a vstupu na vyhlídku do kopule, nebo prostě někam nahoru. Stálo to 6 euro, ale rozhodla jsem se, že by to mohlo být fajn, obětovala jsem peníze, bylo mi řečeno, že uvnitř nemám fotit a kdoví co, moje věci prošli scanovacím pásem a už jsem šla nahoru.
Muzeum mě popravdě nijak nezaujalo. Možná trochu ty šperky. Byly tam různé oděvy svatých lidí pošité drahokamy a zlatem, vše možné o papežovi atakdále.
Ale vyhlídka byla moc pěkná. Asi lepší, než ta lanovka, na které jsme byly minule. Lanovku jsem v dálce taky mohla vidět. Ale z této vyhlídky jsem viděla víc do centra. A na vyhlídkách byly i popisky, co je co a tak :) bylo to pěkné :)








Poté jsem sešla zase dolu, vstoupila do katedrály, kam byl vstup zdarma, chvíli se pokochala a pak vyrazila ulicí Calle Mayor na Puerta del Sol.






Tam jsem chvilku tak různě pobyla, dobila si mobil, poseděla u pomníku a když mi zbývalo jen něco málo přes hodinu do odjezdu autobusu, tak jsem už nevěděla, co dělat, protože to bylo málo času na to, abych něco podnikla, ale brzo na to, abych už jela na autobusák. No, možnost byla ovozit se jen tak různě v metru, ale já se bála toho revizora, což byla asi nakonec pitomost, protože hostrodiče mi pak řekli, že tam snad ani žádnej nechodí... taky abych chodil...

Tak jsem teda šla na metro a jela jsem na autobusák. Zrovna v metru bylo strašně moc lidí. Dorazili totiž mládí lidé z celého světa, kteří přijeli na katolický sraz mladých (tak to nazývám), kam přijede příští víkend i papež. V Madridu to bude 16.-21.8, takže na zabití, ale cestu tam, kvůli mé kamarádce Áně a snad i Marthě z Venezuely podniknu. A taky všem ostatním, co je znám a budou tam :))
Ale zrovna byli v tom metru nějakcí mexičani a bavili se s nějakým pánem (místním). Já stála vedle nich, tak jsem se na ně otáčela a poslouchala jsem. Pak se ten pán toho kluka (se kterým se bavil) zeptal, jestli k nim patřím, tak řekl, že ne. A ten pán podotkl něco v tom smyslu, že holky tady jsou hezký :D Říkala jsem si, že bych si s nima mohla popovídat, ale bohužel už vystupovali. Tak se se mnou aspoň rozloučili :) to bylo hezký. "Jak jsem se málem skamarádila v metru" ;)

No a pak už jsem jenom přečkala půlhodiny čekání na autobus a razila jsem domů. Zase to bylo zdlouhavé a plné zatáček, ale blbě mi ani nebylo.
Až doma. Nevím proč, ale bylo mi fakt hrozně a byla jsem unavená. Tak jsem se vykašlala na večeři, řekla jsem to rodině a šla jsem rovnou spát. Usnula jsem sice až po delší době, ale asi to bylo dobré rozhodnutí :)

více fotek, jako vždy, TADY na facebooku :))

neděle 14. srpna 2011

11.8.2011


jak jsem prožila svoje narozeniny?
ráno jako obvykle. Holky si po cestě k bazénu vzpomněly, že mám narozeniny, tak mi řekly "Felicidades!"
pak na zemi našly šneky, tak se zastavily a začaly je sbírat :) pak se o ně ještě trochu hádaly.
U bazénu to byla ze začátku normálka. Nevím, jestli jsem zmínila, že jak tam chodíme každý, den, tak tam vždycky potkáváme určité lidi, tak se s nima zdravím, tak to je takovej hezkej pocit, že sem jakoby patřím. I když se s nimi nijak nebavím, tak se ale přátelsky zdravíme a oni se třeba bavěj s holkama. Většinou to jsou teda prarodiče některých dětí, kamarádů holek.
Po nějaké době dorazila Valerie s jejíma děckama. Teda první děcka a ty mi už na dálku přáli "Feliz cumpleaňos!" a "Felicidades!" to bylo moc pěkný. Dokonce mi přála i nějaká jejich kamarádka, kterou jsem tam jenom občas vídala...
Valerie donesla nějakou čokoládovou buchtu a taky mi popřála. Tak jsme si to tam snědli, Valerie mi řekla, že se snažila nějakou buchtu upéct, ale vzhledem k nedodstatku nějakých surovin, nenajití váhy a celkově jiného prostředí, jí to nevyšlo a nedopadlo to dobře, tak mi koupila tamtu v supermarketu.
dárek od Valerie


Pak jsem se šla s děckama koupat do bazénu. Bylo dost pěkně, že jsem ani v té vodě nemrzla jako jindy. Mělo být horko, ale ani se to moc nezdálo. Bylo prostě hezky.
Hráli jsme s děckama takovou tu hru, že si někoho dáte na ramena a musíte shodit toho druhýho. Nevím, jak se to jmenuje (kohoutí zápasy??), ale byla to vážně sranda. Doufám, že až odletí Valerie a bude je hlídat nějakej prej kluk, tak že se ke mně budou pořád tak hlásit :)
Já jsem taky chtěla udělat s Valerií ´crazy jumping pictures´ než odjede, tak jsme pak skákaly šíleně do vody a Marina, jedna z těch děcek, co hlídá, co si ze sebe děláme navzájem srandu, nás fotila. Bohužel nám moc fotek nevyšlo. Tak tady je jedna. 
Na vlastní nebezpečí :D


Odpoledne jsem původně chtěla něco upéct, ale protože jsem nemohla najít žádný nový zajímavý recept, na který bych si byla jista, že mám všechny suroviny, a nechtěla jsem dělat nic, co jsem už znala, tak jsem si nakonec řekla, že si udělám palačinky :)
potom, co jsem předala holky známým, kteří je odvezli do Madridu do toho parku s atrakcema, mi ještě volali hostrodiče, ptali se, jak se mám, jak se cítím dvacetiletá, přáli mi všechno nejlepší a jestli podnikneme něco s Valerií... :) pak jsem se zašla na chvilku připojit a pak nakoupit nějaký jídlo pro "oslavu" (konkrétně zmrzlinu, čokoládu a nutelu na palačinky)
psala jsem Valerii, že už může přijít a začala jsem to připravovat.
Valerie dorazila chvilku na to, tak jsme připravily palačinky, pěkně si to všechno naaranžovaly na stoleček i s notebookem, kde jsme si pustili Pollyanna.
Ještě jsme diskutovali o různých věcech, jaké to je být dvacetiletá, jak se to trochu přehání, ale že je trochu cítit rozdíl, že mi je dvacet, než když mi bylo najednou devatenáct. Řešily jsme taky, že Valerie odjíždí a tak různě. Vážně, tahle holka mi bude asi chybět. Hodně jsme si, občas i neuvěřitelně, rozuměly. Ale abyste si nemysleli, tak bylo i pár věcí, které jsem na ní nechápala ;)



Ona se ale pak zas před devátou odebrala domů, protože chtěla strávit poslední večer s její hostrodinou.
(ještě vsuvka: když jsem šla k ní v úterý večer na návštěvu, na film, tak jsem přišla a ona se zrovna šla podívat ven ze dveří, když já jsem k nim přišla. A ona se tak šíleně lekla, že to bylo strašně vtipný a já jsem se tomu pak ještě 5minut musela smát :) )
takže po odchodu Valerie jsem si chtěla pustit nějaký film. Televize mi nějak nešla, tak jsem si vzpomněla, že jsem si z domova vzala DVD koncertu Tobyho Maca, které jsem si koupila před dvěmi roky za kupón do obchodu, který jsem dostala k narozeninám v Anglii :)
vlastně jsem ještě neměla pořádně čas se na to kouknout a protože jsem se letos nedostala na ten jeho koncert v Německu, na který jsem tak moc moc chtěla, tak jsem si ho aspoň pustila teď :D protože k tomu bylo i CD, který už znám nazpaměť, tak jsem si k tomu zpívala a mluvila a občas jsem i sama sebe tím vytáčela :D :D jestli to jde sám sobě lízt na nervy...? :D :D
tak to byl můj narozeninovej den. Nebyl špatný :)


taky jsem dostala (ne)spočetně přání na facebooku, emailem a smskama. Hodně z nich mě potěšilo a znova jsem si uvědomila, jak super kamarády, přátele a rodinu mám :)
pár zajímavostí:

  • 3 lidi mi popřáli a nazvali mě cestovatelko :)
  • dostala jsem přání v šesti jazycích - česky, slovensky, anglicky, španělsky, francouzsky a německy. Odpovídala ve stejném jazyce a nejvíc zabrat mi dala němčina. To si mi vždycky slovíčko vybavilo španělsky a pak jsem ho překládala do němčiny. Hrůůza.
  • potěšilo mě, že někteří připsali, že se těší, až mě uvidí. Zvlášť proto, že vím, že to mysleli vážně a nejen jako frázi :)







v pátek po obědě jsem ještě dostala dárek od rodiny. Hezkou velkou šedou kabelku. Hostmamka říkala, že si všimla, že nosím ráda velké kabelky, tak že mám aspoň něco praktického :) to bylo od nich moc hezké.
A taky koupili takový zmrzlinový dort a prý našli nějakou svíčku. Našli dvojku. Nulu prý nemají, ale ta už není tak důležitá :D tak jsem si i sfoukla svíčku. A asi jsem si ani nic nepřála. Nic mi v podstatě nechybí. Jenom bych si přála, aby můj život byl tak skvělej, jako teď :)


A v pátek večer pěkně teda pršelo!
Byl to pěknej slejvák, padaly trakaře, pršelo jako z konve, nebo jak jinak se to dá ještě říci hezky česky. Taky byla bouřka a padaly kroupy.
Ale udělalo to po tom vedru kráááááááásný vzduch :))




...a teď se těšte na další článek o výletu do Madridu a taky na soutěž o 5pohledů z Madridu!!
již brzy!! :)