pondělí 22. srpna 2011

Jsem špatná aupairka?

Vy, aupairky, nepřipadaly jste si někdy podobně?


Já možná i docela často... říkám si, že asi nikdy nebudu ta aupair, na kterou ta rodina vzpomíná potom ještě roky, píšou si a navštěvují se... ale taky nechci být aupair nadosmrti, takže to asi není potřeba...
vždycky ze začátku pobytu se šíleně snažím, dělám i to, co nemusím, ale za dva týdny mě to opadne a přiznávám se, že občas se snažím odfláknout, co se dá. Ano, přiznávám tu svoje špatné vlastnosti.


Nicméně, dneska mám tento pocit ještě větší...


Už v emailu s informacemi mi rodina psala, že když se koupe Maria, tak mám na 100% dávat pozor, protože neplave. Ze začátku se koupala s rukávkama. To bylo ok a nebylo skoro nic, co by se jí mohlo stát. Pak se ale chtěla koupat jenom s jedním a to bylo horší. To jsem musela být radši blízko. Jednou, jí prý ten jeden rukávek vyklouzl, tak mi bylo řečeno, ať dávám hodně pozor.


No a teď chodí už docela dlouho na lekce plavání, takže rukávky si už nebere, ale buď se koupe v takovým čtverečku, kde má vodu po pás, takže se o ní nebojím, nebo se koupu s ní. Většinou se koupu s ní. Ze začátku jsem se taky víc bála, ale teď ji už i nechám skočit do hluboké vody, 0.5metru od toho čtverečku, protože ona takové 2metry docela dobře uplave. Často ji i trénuju.


Dneska jsem se s ní furt koupala, byla jsem raději s ní ve vodě, jenomže pak přišly její kamarádky, ony byly v soláriu a já šla na chvilku na trávník. Pak jsem si nějak nevšimla, že se rychle vrátili do bazénu, tak z dálky koukám, že tam plavou a nevím, co vjelo do Marie, ale ona plavala směrem k prostředku bazénu, za její sestrou!! to nikdy nedělala! Věděla jsem, že to je špatně, ona volala Paulu, tak jsem na nic nečekala, rozběhla se a skočila pro ní... takže moje první plavčícká zkušenost. Vyděsila mě teda pořádně. Vážně nechápu, co jí to chytlo. Hlavně si vyčítám, že jsem tam měla být s ní, ale to byla rychlost. Nebo už si to nepamatuji. S holkama jsem se domluvila, že není potřeba to vykládat rodičům, ale viděl to tam jeden jejich kamarád, tak nevím... trochu se bojím... nebezpečí u bazénu je věc, o které jsme mluvili nejvíc...


Ironický na tom je, že asi 10minut předtím jsem jí posílala za tím plavčíkem, ať se zeptá, jestli nebude mít tu lekci plavání. On jí řekl, že je nastydlej (to víte, rýmička ;) ), takže ne. On tam taky zbystřil a šel k tomu bazénu, ale skákala jsem pro Marii já a on vypadal strašně rád, že nemusel skákat on :D :D


No a odpoledne chtěla Paula se mnou hrát basket... teda něco jakože basket bez košíku. Tak mi něco vysvětlovala a mě to přišlo divný, řekla, že jdeme hrát a já se neotočila, tak přišla ke mně a bouchla mě do břicha, jako co se děje. Já ale nevím, jak vy, ale kdyby mě bouchla do něčeho jinýho, než břicha, tak to je ok, ale břicho je docela citlivá část těla, zvlášť po obědě a já mám prostě reflexy, tak jsem ji chytla za tu ruku a údajně jsem ji zmáčkla v nějakým místě, kde ji to bolelo už předtím, protože se jí něco stalo, takže najednou začala brečet, tak jsem se ji omluvila, ale zároveň jsem ji vysvětlila, že mě nemá bouchat do břicha. Rodičům jako řekla, že mě bouchla do břicha a já ji chytla za ruku, nebo tak, takže jako oni stáli na mé straně, ale jak brečela, když přišla mamka, tak se úplně rozeřvala, až mi to přišlo zbytečný, tak strašný to být nemohlo... ale pak asi za 5 minut teda přišla v klidu, ukázala mi, že má zápěstí v obvazu a chtěla hrát znova. Tak jsem jí řekla, že by se měla radši šetřit :D


Ale tak celkově mě přijde, že na ty děti jsem přísná, protože prostě nemůžu je nechat dělat, co chtějí. To bych částečně i šla proti rodičům. A hlavně bych to tam ani nepřežila. Ne, teda, že by mě holky nesnášely. Ony mě mají rády, ale ne vždycky ;) Ten bazén byla nehoda. Byla to i moje chyba, sledovala jsem holky asi jen na  90%, ale Maria zároveň věděla, že mi má vždycky říct, když se jde koupat, protože já bych šla s ní. Semlelo se to rychle.


Ale můj velký obdiv patří těm aupairkám, které někde vydrží přes rok, nebo dokonce dva roky a s tou rodinou na sebe vzpomínají v dobrém. To mi přijde neuvěřitelné. Já jsem asi stvořená pro jiné povolání ;)



5 komentářů:

  1. Pokud na tvé straně stojí rodiče, tak určitě nejsi špatná aupairka

    OdpovědětVymazat
  2. jo, naštěstí za mnou stojí... ale občas si říkám, že bych nepřežila, kdyby mi dali někam do bytu skrytou kameru... :D

    OdpovědětVymazat
  3. S tou kamerou mě to taky párkrát napadlo :-)
    Mě holky rozčilovaly, když nebyly schopný se na pár minut zabavit samy a neustále vyžadovaly, abych se jim věnovala...občas sem dělala, že je neslyšim...obvykle to skončilo rvačkou (mezi nima), obvykle kvůli uplný blbosti...
    Jinak s tou rukou, to si myslim, že se může stát každýmu :-) A s Marií...to by se mohlo stát taky každýmu, i rodičům, hlavně jestli neposlouchá a dělá si co chce...je to s nima fakt někdy na infarkt.

    OdpovědětVymazat
  4. Jiri tyhle veci se stavaji i au-pair, ktere zustavaji rok...a s vlastnim deckem to same..clovek neni masina, aby byl na 100% porad v pozoru..a u me v obouch rodinach, byly taky takove sceny s deckama kvuli blbostem, a stejne na sebe vzpominame a piseme si ;)

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)