čtvrtek 18. srpna 2011

o dětech

Tak tentokrát bych mohla napsat zase něco málo víc k "práci"
pořád to tu beru spíš jako fajn prázdniny. Čas u bazénu bývá super.
Ale čas vstávání a jezení. To je jako za trest.
Nejenom, že holky, hlavně Maria, nechtějí jíst, moc mě neposlouchaj a dělaj pitomosti. Maria chce, abych ji krmila!! Prosimvás, vždyť jí jsou 4roky. Na Mallorce jsem to u tříletýho docela brala, že jsem mu občas pomáhala, protože mu to občas i nešlo. Ale tohle je velká holka.
Taky mě štve její nucenej brek, řvaní a vymáhání si tím věcí. Ach, to mě tak rozčiluje!

Ale na druhou stranu se mi líbí, když mě občas chtěj holky napodobovat. Hlavně asi Paula,
Třeba v pondělí, když ji mamka vysprchovala v koupelně, tak já slyším, že říká, že chce udělat něco jako já. No a nakonec přišla s vlasama učesanýma dozadu a ručníkem přes ramena :D
To totiž dělám. Že když si umyju vlasy a nejdu rovnou spát, tak si je aspoň učešu, aby uschnuly dobře a dám si ručník přes ramena. Občas mě tak viděla při večeři. Tak to mě pobavilo.
Dneska mi u bazénu odmítla převlíknout se z mokrých plavek do suchých s argumentem, že já to taky nedělám :D tak jsem si musela najít nějakou výmluvu :D to byl horší případ :D
Ale ráda vidím, když mě mají holky rády, určitým způsobem mě respektují a napodobují. To jsem právě u kluků nemohla čekat.
A já zase respektuju holky. Mám ráda některý televizní programy co ony a tak :D já nevím, jestli to je nenormální, ale vážně, některý mě vážně bavěj a koukla bych se na ně klidně i ve svým volným čase :)
jak to máte vy ostatní s dětskýma programama - aupairky? Na Večerníček bych se taky třeba ráda koukla, i když záleží, ne kterej a možná to je jenom proto, že to je vzpomínka na dětství, tak nevím, jestli to můžu porovnat s tím. Ale je pravda, že jsme se v tomhle trochu shodli s tím aupair Laurence. Který programy jsou ujetý, ale že třeba Phineas and Ferb je dost dobrý :))

holky teď většinu času u bazénu tráví s jejich kamarády - dvouma malými kluky a jejich sestřenicí?, která je hlídá. Ta jim (těm klukům, ale právě i holkám) skoro každý den něco kupuje. V úterý a středu nanuky (nevím, kde bere peníze na to, aby koupila 4nanuky, když jeden stojí okolo 1.50euro), a dnes - ve čtvrtek poppcorn, nebo co to je.
Protože holky předchozí dny nechtěly obědvat a byl to šílenej boj, tak jsem jim to ale zakázala. Že prostě nebudou nic před jídlem jíst. Ony se mě právě šly zeptat, jestli jim ta holka může něco koupit, tak mě půl hodiny přemlouvaly, já řekla, že ne a ony jí řekly, že jo. Ale protože ona jim furt něco kupuje, tak jí maj rády a mě ne. (to je nevýhoda být aupair. Většinu doby jste ta zlá, pokud se snažíte ty děti trochu vychovat, nebo krotit.)
Takže vlastně čas u bazénu trávím převážně sama a jenom dávám pozor, když se Maria koupe. Občas si kvůli tomu připadám blbě, že nic nedělám, ale je to pitomost. Když se jich ptám, jestli se jdou se mnou vykoupat, tak prej ne...

dneska ale když přišly k bazénu děcka od Valerie, tak jsem tam skočila za nima, tak jsem tam dělala pitomosti hlavně s tou nejmladší, tak pak se mnou šla i do "solária", kde jsme ležely na ručníku, schnuly a bavily se. Prej Valerii včera volali, nebo psali, tak mi říkala, co jí napsali. Pak jsme šly zase na trávník, tak se k nám přidala ta další, tak se se mnou bavila a tak. Tak to bylo moc hezký - mít tam zase nějaký kamarády, i když jim je 6 a 10let :))

ještě jedna věc, co mě na těchto dětech štve. Přijde mi, že si ničeho nevážej.
Dneska jsem jim za odměnu slíbila nějaký moje sladkosti, tak jsem jim pak dala a jakmile to dojedly, tak přišli: "dáš mi další? prosím, já chci ještě!" a není to poprvé. Předtím ani nepoděkovali. Přitom to byly moje vlastní sladkosti, který jsem si mohla klidně sníst sama.
Tak mě pak čtvrt hodiny Maria přemlouvala, ať jí dám víc. Trochu i způsobem jako: "dělej, dej mi víc!" a když jsem jí teda pak dala, tak ani nepoděkovalaa říkala: "dej mi ještě tenhle bílej bonbon...!" tak říkám:"se říká děkuji!" tak ona řekne děkuji a pak čeká, jeslti jí teda dám ten bílej bonbon...
A když pak přišli rodiče, tak Paula hned začala říkat mamce, že jí dá taky a přišla za mnou, ať jí dám bonbon pro její mamku. Tak né, že ona by ze svých, co jsem jí dala, něchala jeden pro maminku, ale přijde za mnou, jakože se samozřejmostí, že jí dám nějaký pro mamku. A když jsem jí teda řekla, že jí je teda dám, až si ustele postel, tak ona si jí ustlala, já byla mezitim na záchodě, tak mi bušila na dveře, že už to má, šla do mýho pokoje a vzala si je tam sama z postele. Slyšela jsem ten šustot pytlíku, tak jsem na ní zařvala, ať mi neleze do pokoje. Tak to tam vrátila a pak dělala nic... achjo...
přesně to tak bylo jednou s balonkama. Jsem jim u bazénu dala svoje balonky a pak za mnou začaly chodit: "mně ten balonek praskl, dej mi další" "moje kamarádka chce taky, dej mi jeden pro ní" "tahle kamarádka taky chce"... druhý den jsem jim dala raději rovnou 3 balonky s tím, že to je všechno, co jim ten den dám... stejně si chodily pro další, ale měly smůlu. A když jsem jim další den dala zbytek, co jsem měla se slovy, že už víc nemám, tak jim to asi nedošlo a furt za mnou chodily, i další den...
ty děti maj všechno, co chtěj a vy jste ti špatní, když jim něco nedáte. Vůbec si toho nevážej a považují to jako samozřejmost...
připomeňte mi to, až budu mít svoje děti... vždycky jsem chtěla mít dobré zaměstnání, abych mohla svým dětem všechno koupit a zaplatit všechny kroužky, ale říkala jsem si, žej e nechci rozmazlit. No, ta hranice je asi těsná. Snad budu dobrá maminka. Ale až za dlouho ;) :D
jak jsem někde četla (názor více lidí) - zkušenost aupair vás odradí od rodičovství, nebo ho určitě budete chtít ještě nějakou dobu odložit ;)

...a dodatek na závěr.... trochu jsem si vylepšila náladu. Ne, že bych se ráda mstila, nebo tak :D ale Paula zase žalovala všechno možný na Marii (to dělá vždycky a ona je ta skvělá... stejně tak to dělal i nejstarší na Mallorce), jenomže si nemohla na něco vzpomenout, co udělala, jednom věděla, že něco udělala. Takže když jsem odcházela připojit se, tak si mě zavolali do kuchyně, co že to Maria udělala. Tak jsem si nemohla vzpomenout a pak jsem si vzpomněla, že nechtěla na lekci plavání, ale když jsem s ní promluvila, tak pak na ní šla. Tak to bylo ok. Paula furt byla nějak nespokojená, že na ní nemá a rodiče říkali, že by měla přestat žalovat, tak jsem řekla, že když už jsme ale u toho, tak že Paula mě neposlechla, když jsem jí řekla, že nemá jíst nic před tím obědem, když jí ta holka chtěla něco koupit a ona šla za tou holkou a lhala jí, řekla jí, že může jíst. Když mě právě přemlouvala, ať jí to dovolim a já jí to nedovolila, tak mi do očí řekla, že jí řekne, že může. (trochu složitý věty, snad jste to pochopili). Tak jí rodiče pěkně vynadalí, že jí jasně řekli, že nemá jíst nic před obědem a hlavně, že mě má poslouchat, že když oni tady nejsou a já je mam na starost, tak já rozkazuju, nebo prostě, že mě má poslouchat! :) tak mě potěšilo hlavně to, že řekli, že já rozkazuju (nevím, jak to přesně přeložit), protože o tom jsme se s Paulou hodněkrát hádaly, ona furt argumentovala, že ona má hlídat Marii a já jsem rodiče to takhle říct neslyšela, takže teď se tím můžu ohánět :)


ještě, když tu byla Valerie

2 komentáře:

  1. Nechce si ta tvoje malá vzít mýho malýho? :-) Hodili by se k sobě...:-D

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)