úterý 13. září 2011

Hradec Králové

Zjistila jsem takovou zajímavou věc :)
když jste doma, tak se vám nechce tolik psát na blog :D vím, že svůj blog z Anglie, jsem pak už nedopsala. I když jsem moc chtěla.
Ale řekla bych, že nejhlavnější problém je, že v cizině se nemáte se svými zážitky s kým svěřit, nebo ne se všemi, nebo prostě ne s rodinou... ale když jsem to všechno dneska už vyprávěla tolika lidem, tak už nemám potřebu to sem psát...

Ale proč to sem teda píšu?
říkala jsem si, že i když je fajn o tom, jak se připravit na kariéru aupair, tak se občas zapomíná na to, co vás čeká po návratu...
...a tak se stalo, že jsem si najednou vzpomněla, že bych se vlastně měla přihlásit zpět do pojišťovny :)

Vzhledem k tomu, že tu máme nejblíže z větších měst Hradec Králové a dokonce tam známí jeli, tak jsem se s nimi svezla. Vzala si všechny dokumenty a myslela, že všechno půjde výborně.
JENOMŽE první problém byl v tom, že mě vyhodili jinde, než jsem čekala... ale cestu do centra jsem si našla. Tak začalo hledání pojišťovny. Vlastně jsem byla od ní hodně blízko... ale vzala jsem to druhým směrem. Tam jsem ji nenašla, tak jsem zoufale volala tátovi, ať mi poradí. Ten mi to nějak vysvětlil, já to ale blbě pochopila, tak jsem šla úplně jinam, pak už jsem to pochopila lépe, tak jsem se zase vracela a nakonec jsem mu volala po třetí, když jsem prošla celou ulici Průmyslovou a pojišťovnu tam nenašla... nikde tam nebyla cedule. Po vysvětlení, ve které budově se nachází, jsem ji konečně našla a tak mě paní přijala, JENOMŽE po chvilce zjistila, že já jsem se odhlašovala z pojišťovny na jiné pobočce! a to byl problém... odjížděla jsem totiž hodně narychlo a neměla jsem čas jezdit do Hradce, ale byla jsem v Praze, takže jsem se odhlašovala tam... nějak mě nenapadlo, že by to mohl být problém... a byl. Paní byla trochu zmatená, že to se jí ještě nestalo, ani ji to nenapadlo, tak jsem řekla, že příští týden jedu do Prahy, tak se tam stavím...

To už jsem pospíchala na sraz s kamarádem, ale pak jsem telefonovala opět s taťkou a ten mi řekl, co bych dělala, kdyby mě někde srazilo auto, nebo se mi něco stalo, tak by to bylo dost blbý... takže po srazu jsem se tam vrátila a nechala se zaregistrovat s tím, že si kartičku vyzvednu v Praze :)

Takže ať vás nikoho nenapadá se odhlašovat a přihlašovat na jiné pobočce pojišťovny... oni si vaše kartičky schovávají v portfoliu :)



čtvrtek 8. září 2011

pár zajímavostí o MADRIDU

chtěla jsem to sem dát, protože mě to zaujalo, ale nestihla jsem to, když jsem tam ještě byla, tak alespoň dodatečně :)

  • Madrid je lokalizovaný ve středu Španělska. 
  • V centru Madridu (na Puerta del Sol) je nultý kilometr, od kterého se počítají kilometry na dálnicích
  • Jméno Madrid, pochází z arabského "magerit" = místo mnoha proudů
  • Madrid je nejvýše položené evropské město (650m.n.m.)
  • V Madridu si můžete užít více dnů bez mraků, než skoro v jakémkoliv jiném evropském městě
  • Madrid je jedno z nejzelenějších evropských měst - třetina rozlohy je pokryta stromy.
  • Španělská horká čokoláda není moc tekutá, blíží se spíše ke konzistenci pudingu. A většinou se k ní podavají churros

--------------

Interesting facts about Madrid

  • Madrid is located in the exact center of the country. There is a marker in the Puerta del Sol on the center of the countr.
  • The name Madrid comes from the arabic "magerit" which means 'place of many streams'. 
  • Madrid is the highest capital city in Europe (650 metres above sea level)
  • Madrid enjoys more cloudless days than almost any other city in Europe.
  • Madrid is one of the greenest cities in Europe having one third of its area covered in trees. 
  • Hot Chocolate in Spain is served very thick and very chocolaty – almost like warm pudding! It is traditionally served with churros which are long thin donuts.
  • Households in Spain buy fresh pan (bread) every day. The long crusty barras or pistolas (baguettes) are sold at Panaderias (bread shops). The word compañero (companion or friend) means “someone you share bread with.”

středa 7. září 2011

BARCELONA naposledy

do Barcelony jsem přijela v neděli večer... ještě ten večer jsem na Teresu (tu známou, u které jsem pobývala), vychrlila všechno, co jsem potřebovala a zajímalo mě. Byla jsem ukecaná ve španělštině jako nikdy.
Ještě v autě, po cestě z nádraží, jsem dostala přednášku o politice a o tom, jak by se katalánsko nejraději osamostatnilo a tak... už ani nevím, jak jsme se k tomu dostali, ale radši jsem na to nereagovala, protože jsem na straně Madridu ;)
přežila jsem chleba s obrovskou vrstvou nějakých asi nakládaných paprik a ančoviček...
přežila jsem, po mě skákající, olizující a pod nohy se pletoucí, psy...
sháněla jsem po celé Barceloně mantecados/polvorones, které jsem chtěla dovézt domů rodině, kamarádům a vlastně skoro všem, ale bohužel neúspěšně, protože se prý "prodávají jen na Vánoce". Ano, vím, že to je typicky vánoční věc, ale měli je v březnu. Nemůžou je mít v září? Tak mi docela překazili plány a nic jsem kamarádům nedovezla, protože nebylo nic odpovídajícího. Sorry...

ale teď, při hledání fotky, jsem našla několik receptů, tak je třeba někdy zkusím upéct ;)


v úterý jsem se vydala k moři, protože jsem letěla až v 21:25, takže jsem měla dost času...
mělo být 23°C, zataženo a i pršet... bylo teplo (ta vlhkost), nepršelo a vyjasnilo se. Jenomže já si nevzala plavky. Takže jsem si namočila jen nohy a litovala jsem.
Prošla jsem se po nějakém dlouhém mole a obdivovala jsem luxusní jachty :)

koupila jsem si nanuka, hodila do schránky poslední soutěžní pohledy a zamířila zpět...

u Teresy jsem se sbalila a pak už jsme zamířily na letiště, kde jsem nějakou dobu čekala na letadlo a cítila se strašně, když jsem byla obklopena česky mluvícími lidmi.
Let byl pohodlný, ale bylo to poprve, co jsem v letadle nemohla usnout, let trval 2,5hodiny, ani jsem neměla s sebou knížku, nic, tak jsem se hrozně nudila a doufala, že už tam budeme :)
A nakonec jsem se dočkala...

...ale o dojmech z bytí znovu doma, v čr a o mém hodnocení této celé cesty, příště :))

pondělí 5. září 2011

konec mé aupair kariéry, přejezd z Madridu do Barcelony a tak...


psáno v sobotu 3.9.2011 v 18h a něco

V sobotu, která byla mým posledním celým dnem v Cotos, jsme slavili narozeniny tety Any (teta holek).
Chystal se slavnostní oběd a tak, já se šla naposledy připojit na wifi a ještě než jsem odešla, tak jsem se domlouvala s hostmamkou, jestli mám teda upéct něco českého. Bylo mi řečeno, že by to bylo fajn, jestli se mi chce, a co na to potřebuju.
Když jsem se teda vrátila, počkala jsem chvilku, až se trochu uvolní kuchyň, vzala si ingredience, umyla linku a začala jsem.

Na facebooku jsem se tadyten týden ptala, co mám upéct a dostala jsem nějaké nápady, jako žemlovku, štrůdl, nebo bábovku (víc si nevzpomínám). Žemlovku jsem nechtěla dělat, protože to podle mě není uplně moučník, spíš jako jídlo.
Štrůdl, tam někdo poznamenal, že není český, a taky mě nijak nelákalo strouhání jablek. Na bábovku jsme zase neměli žádnou formu a i když mi chutná, tak snad se nikdo neurazí, když řeknu, že mi na ní nic extra teda nepřijde. Zvlášť, když na ní nemám formu.

Tak jsem ještě psala sms mamince, jestli by mi neporadila, protože u nás doma se peče hodně :) a dostala jsem skvělou radu.

Takže nakonec jsem pekla trojúhelníky z tvarohového těsta. Vlastně netuším, jak se to jmenuje. Asi plněné trojhránky?
Tvarohové těsto je úplně jednoduché, protože smícháte hladkou mouku, heru (nebo nějaký tuk, v mém případě margarín) a tvaroh. Všechno ve stejném množství. Já dala od každého 250g a měla jsem dva plechy.
U mě byl největší problém tvaroh. Našla jsem si ve slovníku, že se řekne requesón, tak mi ho koupili a jak mi ho dovezli, tak jsem se skoro lekla. Zdálo se to být víc jako sýr. Byla to taková jiná hmota. Jako kdyby tam byla nějaká želatina? Nevím. Mělo to takovou mdlejší chuž, než tvaroh.
Ale všechno to dopadlo dobře. Když pominu to, že jsem neměla váleček na těsto, tak jsem musela použít nějakou kulatou nádobu, a na závěr jsem na pomazání těch trojhránků vejcem, používala štětec, tak to ale jinak bylo fajn, vyplnila jsem je jahodovou marmeládou, upekla dozlatova a všichni si je pak libovali.

Oběd byl moc fajn a vtipnej.
K předkrmu byly převážně mořský potvory - nějací krabi, či co, tuňák (ten jsem jedla), něco jako kaviár, ale červené, divné slizké rybičky v oleji, ale nakonec jsem na stole našla i osmažené papričky, nějaké dobré maso, bagetu, brambůrky a tak...
Polévka byla zvláštní. Bramborová, ale to znamená, že v té průhledné vodě plavalo hodně brambor. A bylo tam hodně koření. Nevím, tuhle polévku jsem moc nepochopila.
K druhému jídlu jsme měli nějakou dlouhou rybu. Vypadalo to jako taková ta ryba, co vypadá jako tlustej had, ale plave ve vodě :D a asi byla z moře. Ale byla výýborná!! :)
To musím poznamenat. Doma mi ryby nechutnají. Ale všechny ryby, co jsme jedli tady, byly výborný. Říkaj tomu Merluza, nebo něco takovýho.

U stolu byli hostrodiče, prarodiče, ta teta s manželem - Diego, a já. Děti měly svůj stůl vedle nás, ale jedly trochu dřív.
No, a o Diegovi jsem už určitě psala ze začátku, i když jsem ho asi nepojmenovala. To je ten šílenej španěl, co si ze mě už i na začátku dělal srandu, což bylo fajn, ale někdy neví, kdy přestat :)
tak dneska mi řekl: "měla bysis mě vyfotit a pak ukazovat svým kamarádům, jako pravýho španěla!" :D tak to bylo docela výstižný.
Pak taky říkal, že by mi děcka měly dát adresu, abych jim mohla napsat a já jim. A že jestli má hostotec můj mail, že až pojedou do čech, tak se mi ozvou a zajdeme si na pivo :)
no, celkově konverzace byla vtipná. Když je takhle míň lidí, tak to je lepší, než to bylo třeba na tom barbecue.

Jo, teta dostala dort (koupený) a na něm 3 svíčky. Jak můžete vidět na fotce - 372 :D ne, nebylo jí 372, ale 39 :D takže 37+2 ;) to mi tu přišlo strašně vtipný. stejně tak, jako já jsem dostala jen 2, protože 0 nebyla, ale ta dvojka je přece důležitější, ne? ;)

Je mi líto, že jsem tu nezůstala dýl, protože pokud chcete poznat španělskou kulturu a španělskej jazyk, tak nejezděte na Mallorku :)

ještě jsem si vzpomněla, že se stala taková vtipná věc, při které jsem si uvědomila, jak už tu jsem podvědomě jako doma :)
Když jsem upekla ty trojhránky, tak jsem byla furt nervózní, jestli dopadly dobře a i když jsme už šli jíst, tak jsem si to neodpustila a prostě jsem musela jeden ochutnat. A byla jsem zrovna v kuchyni s hostotcem.
A tak mě pak viděla a ptal se, jestli je dobrej. Já jsem zatím do něho jen kousla, tak jsem říkala, že se zdá, že jo. A on řekl něco jako "ukaž", tak jsem mu automaticky podávala ten svůj nakouslej, a on ho vzal a taky si kousl, aby ochutnal. A až potom, co si kousl, nám oboum asi došlo, že to je vlastně trošku divný, tak už mi ho nevracel a dojedl ho :D
Ale mě to přišla strašně vtipná situace. Prostě takový rodinný prostředí :) v duchu jsem se pak musela smát :))

Je pravda, že bych tu na něj mohla skoro pět ódu.
To byl nejlepší hostotec, co jsem zažila :)
Je pravda, že to byl on, s kým jsem všechno vyřizovala ze začátku, ale to bylo hlavně proto, že hostmamka byla nově v práci. Ale strašně často mi přišlo, že domácnost určitým způsobem vede on. Ona je víc unavená a on víc dělá. Tak mi to přijde.
On se zdá být takový typ manžela, který nazývám "hodný" :) ale zároveň, mezi kamarády, mi přišel i vtipný. Ale i tam, byl ten, kdo nejvíc uklízel, nebo stál u barbecue, připravoval a tak... až to skoro nechápu... :)
Vždycky, když jsem něco potřebovala, tak mi poradil, pomohl, něco zjistil a tak.

No, jinak už mám skoro sbaleno. Je skoro sedm večer a zbytek si nechávám na neděli.
Zjistila jsem, že i když jsem si do letadla zaplatila dva kufry, tak do autobusu můžu mít jen jeden, takže jsem ten menší strčila do většiho, pěkně tam ty věci narvala, mam velkou příruční tašku, tam půjde zítra zbytek a do velké kabelky dám věci na cestu. Tak to snad projde :)

psáno z autobusu 4.9.2011 13:34
Tak věci jsem nakonec do toho jednoho kufru nacpala a do těch tašek. Nevešlo se mi teda ale moc jídla a pití na cestu, ale tak co se dá dělat.
Rozloučení bylo hodně rychlý a mně to ještě nějak nedocházelo. Řekla jsem jim "adios", vzala jsem si jejich adresu a napsala svoji, nasedla do auta a až když jsme jeli po dálnici, tak mi to všechno začalo docházet. Bylo mi docela do breku.
Hostotec mě dovezl na autobusák, rozloučil se se mnou a já šla hledat autobus.
Našla jsem ceduli s odjezdy a v tu chvíli jsem se lekla, protože tam můj autobus v 12:30 nebyl napsaný, byl tam napsaný autobus v 13h... tak jsem se tam ptala nějakých pánů vedle mě, ty nic nevěděli a řekli mi, ať se zeptám u okýnka, kde se prodávají lístky. Ale tam byly takový fronty, že jsem to vzdala a šla se podívat na stanovišt, které bylo napsané k tomu busu v 13h. Nějaký bus tam stál a paní mi řekla, že jede jen do Zaragozy, ale ať nemám starost a počkám tam dál.
No, to mi moc neporadila, ala když jsem tam, trochu dál, postávala, tak jsem si všimla skupinky lidí 2metry ode mě, tak jsem se jich ptala, jestli jedou taky do Barcelony v 12:30 a odkud to jede, tak mi řekli, že si myslí, že to je de z toho stanoviště vedle a že taky jedou. Tak jsem už byla klidnější, navíc zanedlouho dorazil řidič, my si naložili zavazadla (nikdo nekontroloval počet, takže jsem to klidně mohla risknout s těma dvěma kuframa) a nasedli jsme si.
Našla jsem si svoje sedadlo a pak jsem sledovala lidi, co nastupovali. Ti, stejně jako já, hledali čísla sedadel všudemožně nahoře, ale ony byly napsaný na opěradle na ruku, dole :D tak jsem jednomu japonskému? páru poradila, tak mi děkovali :)

Cesta byla docela ok, až na to, že mě od začátku cesty docela dost bolela hlava a paracetamol nezabíral.
měli jsme 3 zastávky, jedna 20minutová, druhá 30minutová (s výměnou řidiče) a třetí 15minut... takže to bylo ok, ale jak uvnitř autobusu byla docela silná klimatizace, tak jsem si vzala svetr a šátek okolo krku, protože mi byla zima a věděla jsem, že by mě jinak asi pak bolelo v krku, tak když jsme zastavili a vystoupila jsem ven, tak mi zase bylo vedro, protože ode dneška zase je teplo, jenom v Barceloně asi ne. Škoda.


psáno 5.9. 16:22 z Barcelony
tak dorazila jsem nakonec dobře, i jsme se v pohodě našli a v Barceloně ani nebyla taková zima... ta vlhkost to vyvažuje...
a více příště :)

Jo a jsem strašně ráda, že jsem tu cestu autobusem podnikla. Těch osm hodin bylo v pohodě a mohla jsem vidět tu krajinu. Bylo to něco nádherného!!! Různé hory, skály, zajímavě vymleté, hlavně vodorovně, asi od vody, nějaké kaňony, nebo jak se tomu říká, a další hory, volná prostranství a na konci hory. Bylo to vážně nádherné, že jsem to furt chtěla fotit, ale pak jsem to vzdala, protože to prostě nemělo cenu. Na fotce to prostě tak hezky nevypadalo. Takže máte smůlu, musíte si tu cestu projet sami :)

Zajímavost: když jsme dojeli do Katalánska, tak jsem to nepoznala jenom podle řeči, ale hlavně krajina se ze žluté, stala zelenou. Vážně, všechno bylo mnohem zelenější... a baráky hnusnější teda... musím říct, že vážně upřednosňuju ten střed, okolí Madridu a tu žlutou zem. Moc se mi to líbilo :))

slavnostně připravený stůl :)

trojhránky :)

39 let :))
něco málo ze "svatby"


prstýnky

krajina

ne tak hezká hora... ale abyste si uměly představit ty vymleté hory - vodorovně :)

pátek 2. září 2011

El Rastro: Madrid

Dlouho jsem se rozhodovala, jestli do Madridu jet, či nejet... ale nakonec jsem si řekla, že v čechách už takhle přemýšlet moc nebudu, tak to musím využít a podnikla jsem svůj poslední výlet do Madridu.

Můj cíl nebyl nic moc. Jenom vidět konečně El Rastro a pak sehnat kufr.

Tak jsem jela metrem na zastávku La Latina a tam jsem ani dlouho hledat nemusela a už jsem ten bleší trh viděla.
Moc se mi to líbilo. Bylo to trochu jako trhy na Mallorce, jenom rozmanitější, zajímavější a občas i levnější :)
Nejvíc se mi tam líbily takové retro desky na zeď. Docela jsem uvažovala, jestli si jednu nekoupím, ale nějak mě odrazovala ta cena - 10euro. Asi to není moc, ale nějak jsem si nebyla jistá, ani jsem nevěděla, co vybrat. To bych se musela poradit se ségrou. I když můj favorit byla eiffelovka, nebo anglická telefonní budka :)






Na El Rastro jsem si nakonec nic nekoupila. Nechtěla jsem ten den moc nakupovat, nakonec se mi to ale trošku vymklo z ruky, protože jsem musela chodit po obchodech - sháněla jsem ten kufr.
A kufr jsem nakonec sehnala. Ne přímo v Madridu, ale jela jsem do toho obchoďáku Plaza Norte, kde jsem právě minule docela levné kufry viděla a koupila jsem si jeden velký a červený za 42 euro. To byla nejlepší cena. A má 3 roky záruku, tak to vypadá, že by to nemusel být šmejd :) to bude balení...
co bylo zajímavý, když jsem procházela tou obchodovou čtvrtí v Madridu, došla jsem až do míst, kde jsem předtím nebyla. Už jsem se nechtěla vracet, tak jsem šla furt rovně a věděla jsem, že brzo narazím určitě na nějaké metro. A vážně jsem k němu došla. To je zajímavé. Ono v Madridu najít nějaké metro není vážně problém. Je na každém rohu ;)



A jedna rada po vás: pokud máte lehkou krátkou letní sukni, která se jednoduše zvedá, nechoďte přes takové mříže, ze kterých fouká vzduch, jinak zažijete Marilyn Monroe moment. Nějak jsem to nedomyslela, když jsem přes ně šla :D

Když jsem procházela supermarketem a přemýšlela, co si koupím k snědku, tak jsem tam viděla tolik potravin, které mi budou v Čechách chybět... říkala jsem si, co všechno bych si domů odvezla... no, uvidím, co všechno ten kufr pobere... ale bude i toho chybět hodně... to španělské jídlo mi vážně chutná :)

Když jsem seděla před Plaza Norte na lavičce, protože mi zbývaly asi 2hodiny do odjezdu autobusu, tak tam kolem chodil nějaký týpek, co rozdával ochutnávku ze Starbucks, tak mi dal Frappuccino..?? bylo to moc milé a dobré... hezky osvěžující ovocné :)

čtvrtek 1. září 2011

shrnutí posledních dnů

když je horší počasí, tak bazén měníme za park..

Omlouvám se, že jsem nenapsala dlouho, ale měla jsem problémy s internetem, což mě docela naštvalo. Články jsem měla připravené.
Jak nemám internet doma, ale musím se chodit připojovat do obecního domu, tak jsem šla v pondělí, místo toho, abych jela s rodinou do kina, protože předtím jsem byla připojená naposledy v pátek. Jenomže jsem 2 hodiny skypovala s rodičema, ohledně zápisu a celkově, co je nového, pak jsem doháněla co mi uniklo přes víkend a už bylo půl desátý, byla jsem v parku na lavičce (protože v obecním domě jsou jen od 17:30 do 19h, pak se připojuji na wifi z restaurace) a už byla tma, tak jsem šla domů.
V úterý jsem si tak v klidu doháněla, co jsem nestihla v pondělí s tím, že mám dost času, pak jsem mluvila s rodičema o zápisu, ale už bylo pozdě, takže jsem s nima mluvila jen tak dvě minuty a pak jsem byla odpojená a pak jsem se třičtvrtěhodiny snažila připojit na internet z tý restaurace a nefungovalo mi to.
Ve středu byl obecní dům zavřený a na restauraci mi připojit taky nešlo. Takže úplně bez internetu a to jsem si konečně chtěla koupit jízdenku do Barcelony a check-in let z Barcelony... ááááchjo...

Pátek byl u vás nejteplejší den, u nás byl zase mimořádně chladný. Klidně bych si to s vámi i vyměnila, ale líbilo se mi, že jsme tu měli na den změnu.
Probudila jsem se do docela chladného počasí, během snídaně nám pršelo (asi 5minut) a pak stále bylo chladno, tak jsem rozhodla, že s holkama nepůjdeme k bazénu.
Pro představu - denní teploty se pohybovaly kolem 25°C... na sluníčku možná tak v 15h bylo 28°C a ráno mohlo být tak 20°C.
ale abychom neseděly s holkama celý den u televize, nebo tak, tak jsme se šly projít - pozdravit tatínka, který pracuje v pátek "z domu" (= z restaurace, kde je wifi), koupit chleba (bagetu), do parku, poškádlit plavčíky, a pak zase domů.
Vlastně to byl jediný den, který jsem tady v Cotos, byla v džínech. A pokud jsem nebyla na sluníčku, tak jsem se cítila tak akorát. Takže takhle si asi můžete představit, jak jsem si na to teplo zvykla.
Ale asi mám štěstí, nebo smůlu..? :) protože hostmamka mi řekla, že tohle léto tady je mimořádně chladný. Že normálně léta bývají taková, jako byl minulý týden - každý den teplota blížící se k 40°C. Pro mě je akorát tak těch 35°C.

V sobotu ráno, jsem trochu obdivovala Paulu, která hrála nějakou stolní hru s Marií. A ta, když začala prohrávat, tak začala brečet a být docela nepříčetná, tak ji Paula nechala vyhrát, i když kvůli tomu musela podvádět :D
Já osobně nerada hraju hry, které neznám, s těmito dětmi. Na Mallorce mi furt přišlo, že si ten kluk furt na mě vymýšlel nějaký pravidla, jak se mu to hodilo, během hry a mně to přišlo absurdní, a s Paulou trochu taky, i když to třeba tak není. Ale je to taková hra na nic, když vám někdo říká pravidla až během hry a vlastně o tý hře nic předem nevíte. Zvlášť, když do hry můžete vytáhnout víc figurek, vybrat lepší strategii a ten člověk vám to řekne až v průběhu hry. Prohrávat mi jinak nevadí. Ale férově.

Odpoledne jsem šla s rodinou na barbeque... říkala jsem si, že jsem dlouho s nima a jejich kamarádama takhle nebyla, tak jsem pozvání přijala.
bylo tam hoodně jídla, masa, pití a hlavně lidí.
jenomže protože tam bylo hodně lidí - asi tak dvacet dospělých + děti u jiných stolů, tak jak všichni u toho dlouhýho stolu mluvili, nahlas a přes sebe a rychle, tak jsem nezvládala. Musela jsem se zaměřit vždycky na jednu konverzaci, ale jak mluvili jeden přes druhýho, rychle a ještě o tématech, kterým jsem nerozuměla, tak jsem vážně nezvládala. Tak jsem se pak začala i docela nudit, hostmamka mi řekla, že jestli chci odejít, tak ať jdu, tak jsem dopila pití a šla. V tu chvíli se mi docela chtělo domů...

něco málo z barbecue

Ve středu byl snad nejhorší den. Od rána jsem byla šíííleně unavená (spala jsem jen 9hodin) a cítila jsem začínající bolest v krku. Rodiče zapomněli koupit mléko, jogurty snídaly holky, tak já si dala netoustovanej toust s marmeládou. Poprvé tady.
Sluníčko si vzalo dovolenou, asi si říkalo, abych si už zvykla na horší počasí, tak se do neděle už neukáže a já budu mít jednodušší přechod do čr.
Maria ráno dlouho spala, tak jsem ji kvůli tomu počasí nechala, jenomže pak ji Paula vzbudila, i když jsem jí řekla, ať ji nechá. Prý mě neslyšela. a tím to začalo. už v posteli se začaly prát a Maria prostě vždycky ječí, pak se směje, ale furt ječí "Paula, deja me!!!" a ták. hrůůza...
Šly jsme koupit chleba do krámu a holky mě začaly přemlouvat, jestli půjdeme na návštěvu k jejich tetě, bratrancům a sestřenici. Nebyla jsem si jistá, ale když jsme je tam pak potkali, tak to bylo vyřešeno a strávily jsme tam čas, až do oběda. Asi to bylo dobře.
Výjimečně holky jedly v pohodě. Dala jsem jim brambory s acelgama? (překládá mi to do češtiny acelga... je to nějaká zelená zelenina). Teda přišly za mnou, že tam není ocet, i když jsem jim dala dost, tak si pak daly samy a byly spokojené. Já mezitím připravovala párky s hranolkami k druhému jídlu a ony to první snědly samy, bez říkání! Záááázrak!!!
ale pak po obědě se strašně rozjívily, sice měly puštěnou televizi, ale skoro na ni nekoukaly, furt se praly, řvaly, kvičely. Maria lezla na krbovou římsu a nechtěla mě poslechnout a slézt, vždycky na ní vylezla a skočila dolu na gauč. Tak jsem ji pak chytla a držela, protože mě neposlouchala, tak zase ječela, pak mi řekla, že půjde do svého pokoje a nešla, tak jsem ji chytla, řekla, že je lhář a že ji nevěřím. Takhle na mě zkoušela některý věci, připadala jsem si jako blbec, pak jsem ji teda do toho pokoje odvedla, ať se vrátí, až se uklidní. No, neuklidnila se moc.
Uklidnily se až pak trochu, když jsem vypnula televizi a poslala je dělat úkoly a angličtinu. Když byl ten klid, tak jsem si uvědomila, jak mě bolí hlava. A úplně mě z nich třeštila. Bylo to šílený...
Když přijeli rodiče, tak to bylo úžasný. Moje záchrana!
Ještě teda musím zmínit, že vyždycky, když dorazíme domů, tak ony si sundají šaty, hodí je na zem, a nechtěj si je oblíct. Já nevim, co maj s tim oblečení za problémy. Vždycky choděj radši bez oblečení, než s. Dokonce se Paula pak zabalila do deky, tak se jí ptám proč a ona mi říká, že jí je zima. Tak jsem jí řekla, ať se obleče... "Ne, nechci"
Dneska si Maria dokonce sundala i plavky a zabalila se do ručníku. Tak jsem ji hned poslala zpět, ať ručník nechá tam, kde má být, a ať si obleče aspoň plavky. To ty jejich bratranci s tim problém nemaj. Ty jsou tu oblečený, ale holky, jsou jenom ve spodním díle plavek a nedělá jim to problém. Achjo.

Trochu sem si v tu středu zkazila náladu. Ještě pak s tím internetem.
Ty holky dokážou být šílený, ale například v pondělí, mi u bazénu Maria řekla: "te quiero" tak to mě potěšilo :)

děcka... občas jsou nebezbpečná ;)

No a dnešek - čtvrtek, byl možná ještě horší, než středa. Úplně mě z holek třeští hlava. Nevím, jak to popsat. Každá zvlášť jsou fajn, ale dohromady se nedají zvládnout. Pitomosti, řvaní a křičení si jen tak pro radost, provokování, smích, následuje pláč... hrůůůůůza... lidi, už se těším domů. Tyhle poslední dny mi dávají zabrat. Tak už jen zítra!!! :)

připraveny k bazénu

typický místní oděv, který se dá koupit na každém trhu a v každým druhým obchodě se suvenýry nebo vším možným ;)