pondělí 5. září 2011

konec mé aupair kariéry, přejezd z Madridu do Barcelony a tak...


psáno v sobotu 3.9.2011 v 18h a něco

V sobotu, která byla mým posledním celým dnem v Cotos, jsme slavili narozeniny tety Any (teta holek).
Chystal se slavnostní oběd a tak, já se šla naposledy připojit na wifi a ještě než jsem odešla, tak jsem se domlouvala s hostmamkou, jestli mám teda upéct něco českého. Bylo mi řečeno, že by to bylo fajn, jestli se mi chce, a co na to potřebuju.
Když jsem se teda vrátila, počkala jsem chvilku, až se trochu uvolní kuchyň, vzala si ingredience, umyla linku a začala jsem.

Na facebooku jsem se tadyten týden ptala, co mám upéct a dostala jsem nějaké nápady, jako žemlovku, štrůdl, nebo bábovku (víc si nevzpomínám). Žemlovku jsem nechtěla dělat, protože to podle mě není uplně moučník, spíš jako jídlo.
Štrůdl, tam někdo poznamenal, že není český, a taky mě nijak nelákalo strouhání jablek. Na bábovku jsme zase neměli žádnou formu a i když mi chutná, tak snad se nikdo neurazí, když řeknu, že mi na ní nic extra teda nepřijde. Zvlášť, když na ní nemám formu.

Tak jsem ještě psala sms mamince, jestli by mi neporadila, protože u nás doma se peče hodně :) a dostala jsem skvělou radu.

Takže nakonec jsem pekla trojúhelníky z tvarohového těsta. Vlastně netuším, jak se to jmenuje. Asi plněné trojhránky?
Tvarohové těsto je úplně jednoduché, protože smícháte hladkou mouku, heru (nebo nějaký tuk, v mém případě margarín) a tvaroh. Všechno ve stejném množství. Já dala od každého 250g a měla jsem dva plechy.
U mě byl největší problém tvaroh. Našla jsem si ve slovníku, že se řekne requesón, tak mi ho koupili a jak mi ho dovezli, tak jsem se skoro lekla. Zdálo se to být víc jako sýr. Byla to taková jiná hmota. Jako kdyby tam byla nějaká želatina? Nevím. Mělo to takovou mdlejší chuž, než tvaroh.
Ale všechno to dopadlo dobře. Když pominu to, že jsem neměla váleček na těsto, tak jsem musela použít nějakou kulatou nádobu, a na závěr jsem na pomazání těch trojhránků vejcem, používala štětec, tak to ale jinak bylo fajn, vyplnila jsem je jahodovou marmeládou, upekla dozlatova a všichni si je pak libovali.

Oběd byl moc fajn a vtipnej.
K předkrmu byly převážně mořský potvory - nějací krabi, či co, tuňák (ten jsem jedla), něco jako kaviár, ale červené, divné slizké rybičky v oleji, ale nakonec jsem na stole našla i osmažené papričky, nějaké dobré maso, bagetu, brambůrky a tak...
Polévka byla zvláštní. Bramborová, ale to znamená, že v té průhledné vodě plavalo hodně brambor. A bylo tam hodně koření. Nevím, tuhle polévku jsem moc nepochopila.
K druhému jídlu jsme měli nějakou dlouhou rybu. Vypadalo to jako taková ta ryba, co vypadá jako tlustej had, ale plave ve vodě :D a asi byla z moře. Ale byla výýborná!! :)
To musím poznamenat. Doma mi ryby nechutnají. Ale všechny ryby, co jsme jedli tady, byly výborný. Říkaj tomu Merluza, nebo něco takovýho.

U stolu byli hostrodiče, prarodiče, ta teta s manželem - Diego, a já. Děti měly svůj stůl vedle nás, ale jedly trochu dřív.
No, a o Diegovi jsem už určitě psala ze začátku, i když jsem ho asi nepojmenovala. To je ten šílenej španěl, co si ze mě už i na začátku dělal srandu, což bylo fajn, ale někdy neví, kdy přestat :)
tak dneska mi řekl: "měla bysis mě vyfotit a pak ukazovat svým kamarádům, jako pravýho španěla!" :D tak to bylo docela výstižný.
Pak taky říkal, že by mi děcka měly dát adresu, abych jim mohla napsat a já jim. A že jestli má hostotec můj mail, že až pojedou do čech, tak se mi ozvou a zajdeme si na pivo :)
no, celkově konverzace byla vtipná. Když je takhle míň lidí, tak to je lepší, než to bylo třeba na tom barbecue.

Jo, teta dostala dort (koupený) a na něm 3 svíčky. Jak můžete vidět na fotce - 372 :D ne, nebylo jí 372, ale 39 :D takže 37+2 ;) to mi tu přišlo strašně vtipný. stejně tak, jako já jsem dostala jen 2, protože 0 nebyla, ale ta dvojka je přece důležitější, ne? ;)

Je mi líto, že jsem tu nezůstala dýl, protože pokud chcete poznat španělskou kulturu a španělskej jazyk, tak nejezděte na Mallorku :)

ještě jsem si vzpomněla, že se stala taková vtipná věc, při které jsem si uvědomila, jak už tu jsem podvědomě jako doma :)
Když jsem upekla ty trojhránky, tak jsem byla furt nervózní, jestli dopadly dobře a i když jsme už šli jíst, tak jsem si to neodpustila a prostě jsem musela jeden ochutnat. A byla jsem zrovna v kuchyni s hostotcem.
A tak mě pak viděla a ptal se, jestli je dobrej. Já jsem zatím do něho jen kousla, tak jsem říkala, že se zdá, že jo. A on řekl něco jako "ukaž", tak jsem mu automaticky podávala ten svůj nakouslej, a on ho vzal a taky si kousl, aby ochutnal. A až potom, co si kousl, nám oboum asi došlo, že to je vlastně trošku divný, tak už mi ho nevracel a dojedl ho :D
Ale mě to přišla strašně vtipná situace. Prostě takový rodinný prostředí :) v duchu jsem se pak musela smát :))

Je pravda, že bych tu na něj mohla skoro pět ódu.
To byl nejlepší hostotec, co jsem zažila :)
Je pravda, že to byl on, s kým jsem všechno vyřizovala ze začátku, ale to bylo hlavně proto, že hostmamka byla nově v práci. Ale strašně často mi přišlo, že domácnost určitým způsobem vede on. Ona je víc unavená a on víc dělá. Tak mi to přijde.
On se zdá být takový typ manžela, který nazývám "hodný" :) ale zároveň, mezi kamarády, mi přišel i vtipný. Ale i tam, byl ten, kdo nejvíc uklízel, nebo stál u barbecue, připravoval a tak... až to skoro nechápu... :)
Vždycky, když jsem něco potřebovala, tak mi poradil, pomohl, něco zjistil a tak.

No, jinak už mám skoro sbaleno. Je skoro sedm večer a zbytek si nechávám na neděli.
Zjistila jsem, že i když jsem si do letadla zaplatila dva kufry, tak do autobusu můžu mít jen jeden, takže jsem ten menší strčila do většiho, pěkně tam ty věci narvala, mam velkou příruční tašku, tam půjde zítra zbytek a do velké kabelky dám věci na cestu. Tak to snad projde :)

psáno z autobusu 4.9.2011 13:34
Tak věci jsem nakonec do toho jednoho kufru nacpala a do těch tašek. Nevešlo se mi teda ale moc jídla a pití na cestu, ale tak co se dá dělat.
Rozloučení bylo hodně rychlý a mně to ještě nějak nedocházelo. Řekla jsem jim "adios", vzala jsem si jejich adresu a napsala svoji, nasedla do auta a až když jsme jeli po dálnici, tak mi to všechno začalo docházet. Bylo mi docela do breku.
Hostotec mě dovezl na autobusák, rozloučil se se mnou a já šla hledat autobus.
Našla jsem ceduli s odjezdy a v tu chvíli jsem se lekla, protože tam můj autobus v 12:30 nebyl napsaný, byl tam napsaný autobus v 13h... tak jsem se tam ptala nějakých pánů vedle mě, ty nic nevěděli a řekli mi, ať se zeptám u okýnka, kde se prodávají lístky. Ale tam byly takový fronty, že jsem to vzdala a šla se podívat na stanovišt, které bylo napsané k tomu busu v 13h. Nějaký bus tam stál a paní mi řekla, že jede jen do Zaragozy, ale ať nemám starost a počkám tam dál.
No, to mi moc neporadila, ala když jsem tam, trochu dál, postávala, tak jsem si všimla skupinky lidí 2metry ode mě, tak jsem se jich ptala, jestli jedou taky do Barcelony v 12:30 a odkud to jede, tak mi řekli, že si myslí, že to je de z toho stanoviště vedle a že taky jedou. Tak jsem už byla klidnější, navíc zanedlouho dorazil řidič, my si naložili zavazadla (nikdo nekontroloval počet, takže jsem to klidně mohla risknout s těma dvěma kuframa) a nasedli jsme si.
Našla jsem si svoje sedadlo a pak jsem sledovala lidi, co nastupovali. Ti, stejně jako já, hledali čísla sedadel všudemožně nahoře, ale ony byly napsaný na opěradle na ruku, dole :D tak jsem jednomu japonskému? páru poradila, tak mi děkovali :)

Cesta byla docela ok, až na to, že mě od začátku cesty docela dost bolela hlava a paracetamol nezabíral.
měli jsme 3 zastávky, jedna 20minutová, druhá 30minutová (s výměnou řidiče) a třetí 15minut... takže to bylo ok, ale jak uvnitř autobusu byla docela silná klimatizace, tak jsem si vzala svetr a šátek okolo krku, protože mi byla zima a věděla jsem, že by mě jinak asi pak bolelo v krku, tak když jsme zastavili a vystoupila jsem ven, tak mi zase bylo vedro, protože ode dneška zase je teplo, jenom v Barceloně asi ne. Škoda.


psáno 5.9. 16:22 z Barcelony
tak dorazila jsem nakonec dobře, i jsme se v pohodě našli a v Barceloně ani nebyla taková zima... ta vlhkost to vyvažuje...
a více příště :)

Jo a jsem strašně ráda, že jsem tu cestu autobusem podnikla. Těch osm hodin bylo v pohodě a mohla jsem vidět tu krajinu. Bylo to něco nádherného!!! Různé hory, skály, zajímavě vymleté, hlavně vodorovně, asi od vody, nějaké kaňony, nebo jak se tomu říká, a další hory, volná prostranství a na konci hory. Bylo to vážně nádherné, že jsem to furt chtěla fotit, ale pak jsem to vzdala, protože to prostě nemělo cenu. Na fotce to prostě tak hezky nevypadalo. Takže máte smůlu, musíte si tu cestu projet sami :)

Zajímavost: když jsme dojeli do Katalánska, tak jsem to nepoznala jenom podle řeči, ale hlavně krajina se ze žluté, stala zelenou. Vážně, všechno bylo mnohem zelenější... a baráky hnusnější teda... musím říct, že vážně upřednosňuju ten střed, okolí Madridu a tu žlutou zem. Moc se mi to líbilo :))

slavnostně připravený stůl :)

trojhránky :)

39 let :))
něco málo ze "svatby"


prstýnky

krajina

ne tak hezká hora... ale abyste si uměly představit ty vymleté hory - vodorovně :)

3 komentáře:

  1. Trojhránky mi připomínaj Empanadillas :D
    Dort je šílenej kýč!
    Závidím červený kufr a zároveň děkuju za fotku! :D

    OdpovědětVymazat
  2. jo, oni jim rikali empanadillas, ale podle me ty empanadillas maj jiny testo... jo, dort na ty fotce vypada hur, nez byl ve skutecnosti. Ale byl koupenej a usel. Ale znam teda hodne lepsich... :)

    OdpovědětVymazat
  3. Georgie díky moc za pohled!!! :-))
    Jinak seš fakt dobrá že si upekla :-) O to jsem se nikdy nepokoušela, to fakt neumim :-))

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)