čtvrtek 1. září 2011

shrnutí posledních dnů

když je horší počasí, tak bazén měníme za park..

Omlouvám se, že jsem nenapsala dlouho, ale měla jsem problémy s internetem, což mě docela naštvalo. Články jsem měla připravené.
Jak nemám internet doma, ale musím se chodit připojovat do obecního domu, tak jsem šla v pondělí, místo toho, abych jela s rodinou do kina, protože předtím jsem byla připojená naposledy v pátek. Jenomže jsem 2 hodiny skypovala s rodičema, ohledně zápisu a celkově, co je nového, pak jsem doháněla co mi uniklo přes víkend a už bylo půl desátý, byla jsem v parku na lavičce (protože v obecním domě jsou jen od 17:30 do 19h, pak se připojuji na wifi z restaurace) a už byla tma, tak jsem šla domů.
V úterý jsem si tak v klidu doháněla, co jsem nestihla v pondělí s tím, že mám dost času, pak jsem mluvila s rodičema o zápisu, ale už bylo pozdě, takže jsem s nima mluvila jen tak dvě minuty a pak jsem byla odpojená a pak jsem se třičtvrtěhodiny snažila připojit na internet z tý restaurace a nefungovalo mi to.
Ve středu byl obecní dům zavřený a na restauraci mi připojit taky nešlo. Takže úplně bez internetu a to jsem si konečně chtěla koupit jízdenku do Barcelony a check-in let z Barcelony... ááááchjo...

Pátek byl u vás nejteplejší den, u nás byl zase mimořádně chladný. Klidně bych si to s vámi i vyměnila, ale líbilo se mi, že jsme tu měli na den změnu.
Probudila jsem se do docela chladného počasí, během snídaně nám pršelo (asi 5minut) a pak stále bylo chladno, tak jsem rozhodla, že s holkama nepůjdeme k bazénu.
Pro představu - denní teploty se pohybovaly kolem 25°C... na sluníčku možná tak v 15h bylo 28°C a ráno mohlo být tak 20°C.
ale abychom neseděly s holkama celý den u televize, nebo tak, tak jsme se šly projít - pozdravit tatínka, který pracuje v pátek "z domu" (= z restaurace, kde je wifi), koupit chleba (bagetu), do parku, poškádlit plavčíky, a pak zase domů.
Vlastně to byl jediný den, který jsem tady v Cotos, byla v džínech. A pokud jsem nebyla na sluníčku, tak jsem se cítila tak akorát. Takže takhle si asi můžete představit, jak jsem si na to teplo zvykla.
Ale asi mám štěstí, nebo smůlu..? :) protože hostmamka mi řekla, že tohle léto tady je mimořádně chladný. Že normálně léta bývají taková, jako byl minulý týden - každý den teplota blížící se k 40°C. Pro mě je akorát tak těch 35°C.

V sobotu ráno, jsem trochu obdivovala Paulu, která hrála nějakou stolní hru s Marií. A ta, když začala prohrávat, tak začala brečet a být docela nepříčetná, tak ji Paula nechala vyhrát, i když kvůli tomu musela podvádět :D
Já osobně nerada hraju hry, které neznám, s těmito dětmi. Na Mallorce mi furt přišlo, že si ten kluk furt na mě vymýšlel nějaký pravidla, jak se mu to hodilo, během hry a mně to přišlo absurdní, a s Paulou trochu taky, i když to třeba tak není. Ale je to taková hra na nic, když vám někdo říká pravidla až během hry a vlastně o tý hře nic předem nevíte. Zvlášť, když do hry můžete vytáhnout víc figurek, vybrat lepší strategii a ten člověk vám to řekne až v průběhu hry. Prohrávat mi jinak nevadí. Ale férově.

Odpoledne jsem šla s rodinou na barbeque... říkala jsem si, že jsem dlouho s nima a jejich kamarádama takhle nebyla, tak jsem pozvání přijala.
bylo tam hoodně jídla, masa, pití a hlavně lidí.
jenomže protože tam bylo hodně lidí - asi tak dvacet dospělých + děti u jiných stolů, tak jak všichni u toho dlouhýho stolu mluvili, nahlas a přes sebe a rychle, tak jsem nezvládala. Musela jsem se zaměřit vždycky na jednu konverzaci, ale jak mluvili jeden přes druhýho, rychle a ještě o tématech, kterým jsem nerozuměla, tak jsem vážně nezvládala. Tak jsem se pak začala i docela nudit, hostmamka mi řekla, že jestli chci odejít, tak ať jdu, tak jsem dopila pití a šla. V tu chvíli se mi docela chtělo domů...

něco málo z barbecue

Ve středu byl snad nejhorší den. Od rána jsem byla šíííleně unavená (spala jsem jen 9hodin) a cítila jsem začínající bolest v krku. Rodiče zapomněli koupit mléko, jogurty snídaly holky, tak já si dala netoustovanej toust s marmeládou. Poprvé tady.
Sluníčko si vzalo dovolenou, asi si říkalo, abych si už zvykla na horší počasí, tak se do neděle už neukáže a já budu mít jednodušší přechod do čr.
Maria ráno dlouho spala, tak jsem ji kvůli tomu počasí nechala, jenomže pak ji Paula vzbudila, i když jsem jí řekla, ať ji nechá. Prý mě neslyšela. a tím to začalo. už v posteli se začaly prát a Maria prostě vždycky ječí, pak se směje, ale furt ječí "Paula, deja me!!!" a ták. hrůůza...
Šly jsme koupit chleba do krámu a holky mě začaly přemlouvat, jestli půjdeme na návštěvu k jejich tetě, bratrancům a sestřenici. Nebyla jsem si jistá, ale když jsme je tam pak potkali, tak to bylo vyřešeno a strávily jsme tam čas, až do oběda. Asi to bylo dobře.
Výjimečně holky jedly v pohodě. Dala jsem jim brambory s acelgama? (překládá mi to do češtiny acelga... je to nějaká zelená zelenina). Teda přišly za mnou, že tam není ocet, i když jsem jim dala dost, tak si pak daly samy a byly spokojené. Já mezitím připravovala párky s hranolkami k druhému jídlu a ony to první snědly samy, bez říkání! Záááázrak!!!
ale pak po obědě se strašně rozjívily, sice měly puštěnou televizi, ale skoro na ni nekoukaly, furt se praly, řvaly, kvičely. Maria lezla na krbovou římsu a nechtěla mě poslechnout a slézt, vždycky na ní vylezla a skočila dolu na gauč. Tak jsem ji pak chytla a držela, protože mě neposlouchala, tak zase ječela, pak mi řekla, že půjde do svého pokoje a nešla, tak jsem ji chytla, řekla, že je lhář a že ji nevěřím. Takhle na mě zkoušela některý věci, připadala jsem si jako blbec, pak jsem ji teda do toho pokoje odvedla, ať se vrátí, až se uklidní. No, neuklidnila se moc.
Uklidnily se až pak trochu, když jsem vypnula televizi a poslala je dělat úkoly a angličtinu. Když byl ten klid, tak jsem si uvědomila, jak mě bolí hlava. A úplně mě z nich třeštila. Bylo to šílený...
Když přijeli rodiče, tak to bylo úžasný. Moje záchrana!
Ještě teda musím zmínit, že vyždycky, když dorazíme domů, tak ony si sundají šaty, hodí je na zem, a nechtěj si je oblíct. Já nevim, co maj s tim oblečení za problémy. Vždycky choděj radši bez oblečení, než s. Dokonce se Paula pak zabalila do deky, tak se jí ptám proč a ona mi říká, že jí je zima. Tak jsem jí řekla, ať se obleče... "Ne, nechci"
Dneska si Maria dokonce sundala i plavky a zabalila se do ručníku. Tak jsem ji hned poslala zpět, ať ručník nechá tam, kde má být, a ať si obleče aspoň plavky. To ty jejich bratranci s tim problém nemaj. Ty jsou tu oblečený, ale holky, jsou jenom ve spodním díle plavek a nedělá jim to problém. Achjo.

Trochu sem si v tu středu zkazila náladu. Ještě pak s tím internetem.
Ty holky dokážou být šílený, ale například v pondělí, mi u bazénu Maria řekla: "te quiero" tak to mě potěšilo :)

děcka... občas jsou nebezbpečná ;)

No a dnešek - čtvrtek, byl možná ještě horší, než středa. Úplně mě z holek třeští hlava. Nevím, jak to popsat. Každá zvlášť jsou fajn, ale dohromady se nedají zvládnout. Pitomosti, řvaní a křičení si jen tak pro radost, provokování, smích, následuje pláč... hrůůůůůza... lidi, už se těším domů. Tyhle poslední dny mi dávají zabrat. Tak už jen zítra!!! :)

připraveny k bazénu

typický místní oděv, který se dá koupit na každém trhu a v každým druhým obchodě se suvenýry nebo vším možným ;)

1 komentář:

  1. Teda nevim, ale ten typickej oděv je šílenej!!! :D

    Hele ber to tak, že ti to ty holky tím ječením prostě usnadňují, ten odjezd..abys na tom nebyla jako já po odjezdu z Anglie...takže buď za to ráda :)

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)