čtvrtek 6. října 2011

vztahy

Už mám za sebou skoro druhý týden školy (i když v tom prvním týdnu jsem se učila jenom jeden den) a musím říct, že se mi tu vážně líbí. Dokonce si to naprosto užívám. A to si myslím, že je super znamení, vzhledem k tomu, že v Praze na VŠE jsem to už první týden docela nesnášela a pak se moje pocity každý týden měnily, ale byly hlavně špatné.
Neříkám, že všechny hodiny jsou zábavné. Dneska jsme měli například Úvod do jazyka - angličtina, což byl docela nicmoc a trochu nudnej předmět (zatím), ale na druhou stranu jsme se s Ráďou pobavily výslovností naší učitelky. Byla taková česká. Asi vrchol bylo slovo "samsing" (something). Vím, že není hezké dělat si srandu z učitele, ale na druhou stranu si říkám, že učitel na vejšce by měl mít nějakou úroveň, ne?

Doba mezi hodinama taky není nudná, protože s Ráďou se zabavíme dobře. Nebo spíš výborně? Dokazuje to velký počet našich záchvatů smíchu :)
ve středu jsme totiž měli docela vtipný rozvrh. Protože je sudý týden, tak jsme měli jeden blok ráno do 10:25 a další začínal až od 14:20. Takže v mezičase jsme se v knihovně připojily na internet, vyřizovaly si věci a pak jsem Rádě pomáhala se španělštinou.
Když jsme pak po druhé hodině udýchané vyšlapaly do sedmého!!! patra, tak jsme si na dveřích k učebnám přečetly, že výuka odpadá. Tak to bylo k zasmání, nebo k pláči? Takže se naše čekací doba prodloužila (lítačku ještě nemáme, tak se nám nechce utrácet za MHD, abychom si zajeli na kolej/na byt)
Takže jsme čekaly další hodinu a půl na hodinu angličtiny s američanem, který nás po 10minutých hodiny propustil. Takže to byl velice užitečný den :))

Ale nakonec jsme se při odchodu ze školy dohodli s několika spolužáky, že si zajdeme někam sednout... na pivo... :)
Byl to vážně super čas, trochu víc jsme se poznali, zasmáli se a popovídali si španělsky, anglicky a česky dohromady, protože tam byla i naše spolužačka z Panamy. Bylo to super se dozvědět o jejih zvycích a jak některé věci u nich chodí.

Když jsem nad tím pak uvažovala a byla jsem ráda, že jsem šla, tak jsem si říkala. Ano, bylo to super, ale zase jsem utratila peníze za pití a musela jsem věnovat tomu čas.
Ale nestojí tohle za to? Obětovat nějakých 30-40kč za lepší vztahy se spolužáky? Já to do toho klidně investuju a nelituju toho.

úterý 4. října 2011

vtipné záchodové uklizečky

když jsme včera s Ráďou zašly na záchod v Plaza, tak když jsme vycházely, tak jsme tam potkaly uklizečky. Z mé zkušenosti jsou většinou uklizečky nepříjemné, tak se jim co nejvíce vyhýbám a snažím se neobtěžovat. Tyhle ale vypadaly komunikativně. Byly dvě. Jedna donesla z jedné kabinky obal od nějakého koláče (asi), co tam našla a ptala se, kdo asi tak jí na záchodě. No, přiznejte se! Kdo z vás svačí na veřejných záchodkách? :D říkaly, že minule tam na zemi našly rozšlapanou bagetu a že by je teda zajímalo, kdo jí na záchodech :)
Tak jsme se přiznaly, že netušíme a že samy se divíme. Při východu ze záchoda, který byl částečně zablokován uklizecím vozíkem, jsme potkaly starší paní a ta se ptala, jestli si tam může zajít, nebo teď ne.
Uklizečky říkaly, ať v klidu jde a my jsme dodaly, že teda ale pod podmínkou, že nebude jíst na záchodě :)

No vážně. Přiznejte se, kdo jste jedl na Libereckých záchodech?! :D

pondělí 3. října 2011

Liberecké zápisky

tak tímto příspěvkem začínám psát svoje Liberecké zápisky :)
budu se snažit vybrat hlavně zajímavé a vtipné příhody, abyste u toho neusínali. A co nejvíce to vždycky zkrátit :)


dneska jsme měli imatrikulaci. Začínala v 7:30, což znamenalo, že jsem musela vstávat v 6h a stejně jsem se nestihla ani pořádně nasnídat. Imatrikulace ale byla vtipná. To ale taky záleží na tom, kdo sedí vedle vás.


vzhledem k tomu, že jsem se ale nestihla pořádně nasnídat a rozhodně jsem nebyla jediná, tak jsme si zašly do Pekařství Bláha koupit nějaké pečivo a jedly ho po cestě na nějakou informační schůzku :)
Co si myslíte, že se stalo? Ano, takový nevinně vypadající croissant s rohy namočenými v čokoládě, byl naplněn meruňkovou marmeládou, jejíž větší část skončila na mé bílé halence s černými puntíky!! :D
Komu se taková věc může stát? Mně! Přesně tak :D
Člověk se jednou obleče slušně kvůli imatrikulaci a další minutu už má další ozdobu na halence.
Naštěstí ale ta halenka je z takového materiálu, ze kterého jsem to setřela ubrouskem a už to skoro nebylo vidět. Tím si u mě získala plus, které vyvažuje tu přehnanou cenu, za kterou jsem ji koupila, kterou se vám tu stydím napsat a kvůli které jsem té koupě asi 4měsíce litovala :) 


Takže naštěstí dnes nemusím chodit kanály, ale užívám si slunečného počasí a jdu si zažádat o OPUS kartu :)


Pěkný den!! :)

V pojišťovně - dokončení


před nějakou dobu, jsem tady ke svému au pair pobytu taky dodávala, že je potřeba nezapomenout na to všechno, co přichází po návratu, a konkrétněji o návštěvě pojišťovny.
Ano, nakonec mi řekli, že mě v Hradci Králové pojistí (když jsem se odhlašovala v Praze), ale že si musím do Prahy zajet pro kartičku.
Tak jsem jela. Naštěstí jsem tam měla cestu.
V pátek dopoledne jsem se v dobré náladě vydala do pojišťovny s představou, že jen přijdu, ukážu občanku a dostanu kartičku.
Bohužel to nebylo tak. Divím se, že mě to ještě po všech mých příhodách překvapuje.


přepíšu vám tu nějak tak ten rozhovor :)
Vcházím do pojišťovny: "Dobrý den, já jsem si přišla pro kartičku pojišťence, byla jsem se přihlásit v Hradci, ale protože jsem se kvůli dlouhodobému pobytu odhlašovala tady, řekli mi, ať se tu ještě stavímpro kartičku."
Paní se na mě trochu nechápavě podívá, ale požádá mě o občanku. Zadá si moje údaje, nechápavě se dívá a za chvilku se na mě otočí: "Tak mi dejte všechny vaše dokumenty o dlouhodobém pobytu v cizině, kde jste byla pojištěna."
"Ale já jsem se byla přihlásit v Hradci Králové. Já tu ty dokumenty nemám, oni mi řekli, že mě přihlásili"
"Ale vy tu nejste pojišťena... je vaše rodné číslo xxxxxx/xxxx?"
"Ano, je, ale to je vážně zvláštní. Já nejsem místní a ty dokumenty tu nemám."
"Ale vy vážně nejste přihlášená."
"Tak víte, co můžeme udělat? Zavoláme do Hradce, co nám k tomu řeknou." ...telefonuje.... "tak oni se podívají, jestli vás tam mají."
....cca 5 minut čekání, ve kterém se mě paní asi ještě na něco ptá, jestli si jsem jistá a co a jak... dotaz, jestli mám nějaké potvrzení o tom, že mě pojistili a rada, ať si to vždy vyžádám...
...telefon...
"Aha, tak oni vás zapomněli přihlásit. Tak jsem je požádala, ať mi to naskenují a pošlou, já vám to tu rovnou všechno vyřídím."
....cca 5minut čekání... cca 10x checknutí emailu...
"Měla jste tam hodně papírů?"
"Asi ne, tak dva, nebo tři."
"Co jim tam teda tak trvá?"
...dalších cca 5 minut čekání... dochází onen email...
"No konečně, tak to vyřídíme." Následují dotazy ohledně návratu, jestli jsem už byla u doktora, že by mi to proplatili a taky veliká omluva za pojišťovnu, že si to prostě někde založili a nepřihlásili mě.


Tak už jsem konečně pojišťena, mám i kartičku pojišťence!! Jupíí!! tak snad už žádný problémy nebudou :))
Tak to jen, abyste věděli, že po návratu domů na vás taky můžou čekat pěkné nástrahy. Nejenom v zahraničí. A vážně doporučuju si radši brát nějaké potvrzení, že vás pojistili, protože kdoví, za jak dlouho by to sami udělali, kdybych tam nešla.
Ale hlavně, že to dobře dopadlo :))