pondělí 30. prosince 2013

(NE)kamarádím se s... // I am (NOT) friends with...

Nekamarádím se s... 

I am not friends with... 


Nekamarádím se zásadně s místní pračkou. Nejen, že mi málem zničila všechno oblečení - vlastně mi vážně zničila jedno tričko. Ale ještě k tomu mi zanehala kdovíco na mým oblečení. Tak jako nevim, jestli to praní mělo vůbec nějaký smysl. Velmi zvažujju praní v ruce. 

I am not a friend with the washing machine. Not only it almost destroyed all my clothes (it actually destroyed one top) but it also left some weird stuff on my clothes. So I am not sure if using the washing machine had any positive result. I am considering washing everything by hand...


Moje tělo, a řekla bych, že bohužel i moje pleť, se nekamarádí s místním jídlem. Strašně moc masa, hodně kořeněného, stále rýže. Vlastně nevím v čem přesně to vězí. Ale mám hlavní podezření na to koření. 

My body, and unfortunately also my skin, is not a friend of the local food. Too much meat, a lot of spices, and rice all the time. I don't actually know what exactly is the reason. But my main suspect is the spice. 


Nekamarádím se s místním prachem. Snad nikde jsem ještě nezažila tolik prachu najdnou. Můj pokoj je pod střechou, a tím, že tady ty střechy nejsou nijak dokonalé, ani extrémně těsněné, anebo prostě nevím, v čem to vězí, tak v mém pokoji a koupelně stále přistává na všech věcech kupa prachu, a začíná to být docela otrava. 

I am not a friend of the dust here. I think I have never experienced that much dust. My room is right under the roof and the roof is not very much isolated, it's not perfect so I think that it is the reason although I am not completey sure. But my room and bathroom are constantly covered with dust and it's kinda annoying. 


Stále mě nějak netěší, že musím toaleťák házet do koše místo do záchoda. Ale už to je skoro zvyk. Ale nepříjemnej zvyk. 

I am still not very happy about having to throw the toilet paper into the trash instead of the toilet. But it kinda became a custom. But not a comfortable custom. 


Naopak ale... 

But on the other hand.... 


Kamarádím se s kytarou. V obou církvích po mně chtěli, ať jim něco zazpívám. Jenomže já se strašně stydim, obzvlášť co se týče zpívání sama bez doprovodu. Mám ale za úkol příště něco zazpívat, tak to, a dostatek volnýho času mě dohnalo k tomu, že jsem si tady půjčila kytaru (bez jedné struny) a piluju svoji znalost šesti akordů a rozšiřuju to na 7 :D a hlavně piluju teda pravou ruku a schopnost hrát plynule a k tomu zpívat. Zatím mě to baví, i když mám otlačený prsty. 

I became friends with the guitar. In both churches they wanted me to sing them something. And I am really shy in singing especially if it is alone and without an instrument. But they assigned me to sing next time a czech worship song so I am using my free time to practice on a guitar that I borrowed here (that is missing one string). And I am enjoying it. I am broadening my knowledge of 6 cords onto 7. And also perfectioning my right hand playing and being able to play without stopping and being able to sing with it. It's a challenge, and it's fun although my fingers hurt :D 


Kamarádím se s místními lidmi. Když přehlídnu ty místní chlápky, co na mě pokřikujou, z nichž polovina to myslí hezky, a polovina nic moc, tak místní lidé jsou strašně fajn. Jsou vstřícní, kamarádští, a starají se, jestli se mi tu líbí, jestli jsem byla tam, a tam, a že mě tam třeba zavezou, anebo že tam a tam znaj tamtoho člověka, co je strašně vzdáleně příbuznej, ale až tam přijdu, tak určitě mám říct, že znám tohohle a tohohle. Mí místní kamarádi mi písou na fb a ptají se, jak se mám, a tak když se zrovna nevidíme, tak jsme i tak stále v kontaktu. Můj kamarád to okomentoval tak, že tady dostávám hodně pozornosti, a já ji mám ráda, takže jsem prý na správným místě :) 

I am friends with local people. When I overlook the guys who shout at me here out of them half means it nicely, the other half is just rude, local people are really nice. They are open, friendly, and they care if I like it here, if I got to visit this and that place, and they say that they would show me around, ot take me somewhere, and that they know this person there who is uncle of their son's girlfriend or something like that :D so if I go there I should definitely say that they sent me and I know them :D and my local friends added me on facebook and they write me when we don't see each other asking how am I doing so it's really nice. As my friend commented. I am getting a lot of attention here and I like attention so that's good :D 


Kamarádím se se sluníčkem. Stále krásné a teplé počasí, no prostě sen pro mě. Kéž bych si byla bývala mohla přivézt celou svoji letní výbavu, a aspoň bych jednou v životě mohla všechno to letní oblečení unosit :D ale život je o něčem jiném, že? :) 

I might be one of the best friends of the sun. The always warm-hot and beautiful weather is just a dream for me. I wish I could have brought all my summer clothes and have the opportunity to wear all of them one in a life :D that would be cool. But life is about different stuff :) 


Kamarádím se s místními cenami jízdného. Fakt super, měla bych to víc využívat. 

I am friends with the local transport prices. They are really good I should take advantage of it more. 


Kamarádím se s místní hudbou a tanci. Stále je bohužel neumím, ale líbí se mi to. To si dám za úkol, abych se do odjezdu naučila místní tance. 

And last but not least, I am friends with local music and dances. It has some good rythm. I still don't know to dance those dances though and that makes me sad. So my mission is to learn these dances before I leave :D


Tady jsem měla výjimečně na mé přání kuře. Salát měl ale až moc citronu v sobě.

sobota 28. prosince 2013

PERÚ: Museo Tumbas Reales de Sipán

Ve čtvrtek jsem navštívila muzeum Tumbas Reales de Sipán tady v Lambayeque. Průvodce Lonely Planet ho má jako doporučené místo k navštívení. Nemohla jsem si to nechat ujít, a protože mám předešlé špatné zkušenosti z toho, že když jsem věci odkládala, tak jsem je nakonec neudělala, tak jsem se tam rozhodla vali jít co nejdřív, jak jsem měla čas. A to se mi poštěstilo okolo Vánočních sváků, tak jsem se sebrala a šla jsem. 

On Thursday, I visited a local museum here in Lambayeque called Tumbas Reales de Sipán. The Lonely Planet book guide states it as a top choice of places to visit here. So I couldn't miss it and I decided to go there as soon as possible because I have a bad experience of putting off things and then never having time to go there. And because now in the Christmas time I don't have that much work I decided to take the opportunity and go to the museum. 




Vstup do Tumbas Reales je S/.10 pro dospělého (65kč). Mají i studentské vstupné za S/.4, ale to platí jenom pro místní. Tak jsem se svým ISICem utřela. Ale i tak byla cena dobrá, na to, co v tom muzeu je. Jinak uvnitř se fotit nemůže, všechny foťáky a mobily si musíte dát do úschovny, která je hned vedle vstupu, a zdrarma. Průvodce stojí S/.30. Co se týče anglicky mluvících, asi je lepší se objednat předem, nejsem si jistá, jak to tam funguje. Já jsem si ho odpustila :) 

The entrance to Tumbas Reales is S/.10 for an adult (4 dollars). They have also a student discount for S/.4 but that's only for students in Peru so having my international student card didn't help me. However, the price was more than good anyway concerning what can you find in the museum. In the museum photography is not permitted so everyone has to leave all their cameras and phones in the cloakroom that is right next to the entrance and free. You can hire a guide for S/.30 but I don't think it's so necessary. Although if you don't speak Spanish and come with a group of people it would be a good idea but then I would recommend asking in advance about the availability of English speaking guides :) 



Muzeum je vlastně založené na vykopávkách z nedalekého Sipánu, kde jsou pyramidy, kam se také chystám. Vlastně to celé muzeum má tvar části těch pyramid, části toho města, jen trochu zmenčené :) Ty pyramidy byly postavené v předkolombovské době místními indiánskými kmeny. Pro mě je tato histroie moc zajímavá, protože je součástí mého studia. A vám třeba nic nečekne fakt, že v okolí Lambayeque žily indiánské kultury Chavín, a později Moche a Mochica. Větina lidí zná až Inky, kteří se tu pohybovali až v 15. - 16.století. 

The museum is based on the archelogistic finds in the near Sipán where I plan to visit also the pyramids that are still there. Actually the whole museum is in the shape of the pyramids, a part of the antient city, just a little bit smaller. Those pyramides were built in the precolumbian era by local native indigenous tribes. For me this history is really interesting because it's part of my studies. It wouldn't mean that much for you a piece of information like that the cultures of Moche, Mochica and Chavín used to live in this area but for me it is just so cool! I cannot believe I am in the same place as they used to live :D We were learning about them. Most of the people know then only the Incas who were here only later in the 15th-16th cenutry. (I hope I am right) :D 

Zdroj: http://porlacalledealcala.blogspot.com/2012/12/tumbas-reales-de-sipan-peru.html
Zdroj: google

A právě kultura mochica je ta, o které převážně je toto muzeum. V okolí pyramid se totiž našlo pohřebiště a archeologové zvládli vykopat obrovské množství zajímavých věcí, které nám více o té kultuře prozradí. Našla se celá hrobka panovníka Sipánu, a díky tomu, že ho pohřbili s celou jeho výbavou, tak víme třeba co nosil. Zajímavé je, že v té době se věřilo, že panovník je něco víc, než člověk. Že je bůh a půl zvíře, či co. A kvůli tomu panovník také nosil takové zlaté pláty před zuby, aby se nepoznalo, že vlastně je úplně stejný, jako všichni ostatní lidé. S panovníkem pohřbili i dvě ženy, dítě, a zvířata. 

And exactly Mochica culture is the one that is mostly represented in the museum. In the area of the pyramides there were may things found. Well, mostly the stombs and with it many interesting things were found that helped the historians to define the culture more. The whole tomb of Lord of Sipán was found and thanks to the fact that they used to engrave the people with all their precious things we can learn about what they usedto wear. It's interesting that they used to believe that the monarch is something more than a person. They considered him part animal-god. And because of that the Lord of Sipán was wearing some kind of plate that was in front of his mouth to cover his teeth so that the people wouldn't see them and wouldn't find out that he is just an ordinary person like them. They also used to engrave two women with the lord, a child and a llama. 


Zdroj: http://www.latinotravel.com.pe/

Já vám tady tu historii nedokážu převyprávět, ale bylo to vážně zajímavé. Už jenom to, jak se ty kostry v těch částech dochovaly, prostě déle, než 1500 let. A vůbec mě fascinuje, jak to ti archeologové dokážou dát dohromady. Všechny ty drobečky tý kostry :D 

I am not a historian. I am very interested in listening all the stories but I can never remember everything correctly so I cannot tell you everything but it's really interesting. Only the fact that they found the skeletons sometimes quite well preserved after more than 1500 years. And also it's fascinating how the archeologists can put everything together, recognize stone, dust, or clay from a skeleton, name everything and then restore it. 


Zdroj: google

Co mě samozřejmě ale nejvíc zaujalo, byly šperky. Je jasné, že kultura mochica byla velmi vyspělá v zlatotepectví. Úplně si vzpomínám, jak jsem to do sebe hustila před testem :D Měli tam úžasné věci, různé náušnice, které nosili ti vysoce postavení, pláty před ty zuby, koruny, dokonce i nějaké brnění, náhrdelníky, sandále, atd. Co se mi nejvíce líbilo byly ale takové speciální ozdoby nošené na ramenou, ale kolem dokola, bylo to jaķoby límec z mnoha korálků, které byly spojené bavlněnou nití. A tyto korálky byly většinou vyrobeny ze škeblí. Dokážete si to představit? Je to nádherné, mě to fascinovalo. Králků tam totiž bylo mnoho, a malé velikosti - 2-3mm. Jak to asi udělali? Byl tam i jeden takový límec, kde to bylo ze škeble, tyrkysu, a zlata. Nádhera prostě. Takže tohle muzeum rozhodně doporučuju, i když třeba ne všechny tak nadchne. Ale když to doporučuje i Lonely Planet ;) 

Of course, the things that I liked the most was jewellery. It's obvious that the culture mochica was very advanced and good in goldbeating. It's like yesterday when I was trying to remember this for the exam :D They had really some amazing things there - many different earrings that the exalted people were wearing, the plates that were worn in front of their teeth, crowns and they even found an armour. What I liked the most were some kind of collars that were worn on the shoulders - around the body. How would you call it? It was made out of beads and held together with a cotton thread. And the beads were mostly made out of shells!! There were many of them and really small!! Like 2-3mm. How could they make them? There was also one collar made out the beads of shell, turquoise and gold. So beautiful! As you can see, I definitely recommend visiting this museum although it might not be that interesting for everybody. But if Lonely Planet recommends it, you should like it ;)

Zdroj: google

PS: Nakonec jsem ještě skočila do muzejního obchůdku a koupila jsem si naušnice na styl mochica a také peruánskou malou peněženku, kterou jsem tu sháněla od začátku, protože tu kvůli bezpečnosti nechci nosti svoji velkou :) 

PS: In the end I went to the museum shop and bought myself a mochica style earrings and also a peruvian wallet that I had been looking for so that I wouldn't have to carry around my big one :)



pátek 27. prosince 2013

Vánoční speciál // Christmas special

Vánoční speciál Christmas special Slíbila jsem Vánoční speciál o tom, jak se slaví tyto svátky v Peru, tak jdeme na to. 

I promised you a Christmas special where I would write about how do they celebrate Christmas in Peru. So here we go :) 


Velkou předvánoční tradicí tady jsou akce zvané Chocolatada. Jak název vypovídá, akce je založená na tom, že se vaří speciální místní čokoláda. K tomu se podává panetón - dalo by se říct, že to je takový jejich typ Vánočky, ale má to v sobě kandované ovoce, tvar nijaký, a chuť horší :D Čokoláda se vaří z vody, mlíka, čokolády, skořice, a zahušťuje se to buď vločkami, nebo maizenou. 

There is a big tradition of event that happen before Christmas and they are called Chocolatadas. As you can see from the name, his event is based on cooking local hot chocolate and serving it. With chocolate, panetón is served. What is panetón? Well, it's some kind of pastry filled with raisins, and candied fruit. It's sweet, it has no realy shape and the taste depends on the brand. I thought it was ok but I didn't have the urge of eating a lot of it. The chocolate contains water, milk, chocolate, cinnamon and to thicken it, they add oats or maizena. 


Nicméně chocolatada je buď trochu charitativní akce, anebo třeba firemní akce. Dělají jich tu hodně, a dávají se tam dárky dětem. Proto charitativní. Docela se mi to líbilo, protože si myslím, že třeba v Čechách se charitativní akce takhle před Vánoci moc nedělají, nebo já o tom nevím, a tady v Peru, kde situace není tak ekonomicky dobrá, se mnohem víc snaží. Je asi Ale pravda, že v Čechách jsou menší ekonomické rozdíly. 

However, chocolatada seems to be either a charity or company event. And they do a lot of these. They always include gifts for all the kids. I liked it because I saw the kids faces when they got the gifts. I was surprised that a country like this make this much effort to give to those who have less when it's charity event :) 


Chocolatadu jsem zažila v jedné z těch církví, kde pomáhám - Cruz de la Esperanza. Tam je to hodně chudá, a tím i nebezpečná čtvrť. A tím, že je to chudá čtvrť, tak bylo super něco takového dělat. A přišlo strašně moc děcek. Asi 50 jich tam bylo. Čokoládu jsme uvařili, panetón nakrájeli, a pak všechno i s hračkama rozdali :) bylo to moc pěkné :) 

I experienced chocolatada twice. The first time it was in one of the churches where I am helping - in Cruz de la Esperanza. It's a very poor and also dangerous neighbourhood. And because it's poor it was great to be doing something like this. And many kids came. There were around 50 kids! So we cooked the chocolate, cut the panetón and then gave it all away with the gifts. It was really nice :) 













Ta další byla tady v restauraci, kde bydlím. Byla to firemní chocolatada, takže mě pozvali, jestli se nechci zúčastnit. Přišlo mi strašně pěkné, jak majitel, který se občas zdá být nepřístupný, balil dárky pro ty děti sám, a vypadal, jakoby měl strašnou radost z toho, jak každému z těch dětí udělá radost :) Fakt mu patří obdiv, že ví o všech dětech svých zaměstnanců, a že jim koupil a zabalil dárky. Mají totiž 3 restaurace. Jedna tady v Lambayeque, druhá nově otevřená v Chiclayo, a jedna v Piura, která je odsud 3 hodiny cesty. A odtamtud dokonce dorazily matky s dětmi. Mimochodem po téhle akci jsem se dozvěděla, že je tady naprosto normální ptát se lidí, jestli jsou svobodní, nebo zadaní. Prý je tu navíc asi 7 žen na jednoho chlapa, tak prostě všichni tak nějak zjišťují :D Taky se tam tancovalo, a mě, jako místního exota chtěli několikrát donutit k tanci, ale já jsem se styděla, protože jsem věděla, že by všichni na mě exota strašně koukali, a zadruhé protože jsem neuměla ani salsu ani merengue. A ti peruánci tak hezky tancovali. Díky tomu jsem se pak ale dala do řeči s klukama, co tu pracují, a co skvěle tancovali, a jeden řekl, že mě může naučit :) A taky mě donutili večejně do mikrofonu vyprávět, jak se v Čechách slaví Vánoce. Jen teda tady neznají kapra. Ale jediné, co je vlastně na tom kaprovi zajímá je, jestli ho smažíme, nebo pečeme :D A já jsem si nemohla vzpomenou :D já jsem fakt ten pravej, co by tu měl vyprávět o českých tradicích :D 

The other chocolatada I experienced was in the restaurant where I am living. It was a company event and I was invited to participate. It was really nice that the owner, who sometimes seems to keep his distance, was packing the gifts for the kids himself and he seems to be happy about making the kids happy :) I thought it was really cool because he had to find out about all the kids of the employees and I think he also bought the gifts himself. They have three restaurants so there were many people at the party, even mother with their kids from Piura that is 3 hours away arrived. Anyway, after this event I found out that it was normal here to ask people if they were single. Until then I felt really strange when some guy asked me. But I was also told that there are about 7 women for 1 man in Peru and so everybody is trying to find out who is taken and who is not :D At this chocolatada we also danced and being the person from outside here they wanted to make me dance but I was really shy and I knew everybody would be looking at me because I am the person from the outside. And also I didn't know neither salsa or merengue. And I don't like dancing on disco songs even more. But these people knew to dance so good! So after this event I talked to the guys who danced so well and one said that he could teach me these dances. I would love to know them :) Oh, and also they made me to talk into the microphone about the Czech Christmas traditions, about how we celebrate it. But here they don't even know the fish we eat for Christmas. But actually the only thing that seemed to interest them about the fish was if we prepare it in the oven or if we fry it :D and I didn't know :D I think I am just the right person to talk about Czech traditions :D ehm :D 


Další chocolatadu jsem měla mít 24. ráno, ale musela jsem to odmítnout, protože mi bylo hodně špatně, přišlo mi to jako tenkrát ten úpal, ale naštěstí jsem se z toho vyspala a "vypila" :D 

I was supposed to be helping with another chocolatada on the 24th but in the end I had to call it off because I was sick, everything hurt me and I was hot at one moment and cold at another. But luckily after some sleeps and a lot of water, I felt better :) 


Co se týče Štědrého večera, do poslední chvíle jsem neměla pořádně ponětí o tom, jak to bude probíhat, jen jsem věděla, že půjdeme k synovi. Ale přišlo mi strašně divný, že se v 19h furt nic nedělo, až mi napsala kamarádka z Limy s tím, jak se mám, a že už má hlad a ještě musí čekat do půlnoci. Tak jsem zjistla, že tady se večeří o půlnoci. To teda nevím, co to je za zvyky. Člověk jen celej večer hladoví, a čeká na noc :D My jsme nakonec začali jíst už asi ve třičtvrtě na dvanáct. Nicméně o půlnoci se všichni zvedli, začali se objímat, a přát si pěkné Vánoce :) To bylo pěkné. Pak teda začali líbat panenku miminka Ježíše, a to mě už moc nebralo, a byla jsem ráda, že po mně to nikdo nějak nechtěl. Rodna u které bydlím, jsou totiž katolíci. K jídlu byl jinak krocan s takovou sladkou omáčkou :) K tomu empanadas - pečivo plněné masem, a pak nějaký i nasladko neplněné. A nesmím zapomenout panetón :) Pila se čokoláda, nebo káva, přípitek byl se šampáněm, a později se začalo pít víno. Byl to veselý večer, měla jsem konečně možnost poznat celou jejich rodinu. Většinu večera se ale téma logicky točilo okolo restaurace, protože to je to, čím všichni žijí, a kde většina z nich pracují :) A já jsem měla možnost fotit jídlo, protože mi říkali, ať fotím a fotím :) 

Concerning the Christmas Eve, I didn't know well until the last moment how would they be celebrating it. I just knew we were going to their son's house. But it seemed kinda weird that it was already 7pm and nothing was happening. Everybody was just resting and watching TV. And then my friend from Lima wrote me asking me how was I doing and that she was already hungry and had to wait till midnight to eat. And I thought. Wait, till midnight? So I asked her about the traditions and she explained everything to me :) So I don't know what kind of traditions are there, Why one has to be hungry all afternoon waiting for the midnight... Well, we started eating at about 11:45 in the end. But at midnight everybody got up and started hugging and wishing each other "Feliz Navidad". They also started kissing a little doll like baby Jesus but luckily noone wanted me to do that :D That's because they are catholic that they were doing that. Anyway, the Christmas meal is a turkey. Surprise! :D With it we ate empanadas - a pastry filled with meat, and then some empanadas that were sweet and not filled with anything. And I cannot forget panetón :) We drank chocolate or coffe, we had a toast with champagne and then we started drinking wine. It was a happy fun night, I finally got to know their family. And most of the night they were talking about the restaurant because that's something they live and most of them work there :) and I had the chance to take pictures of the food because they encouraged me to take many pictures of it so I didn't feel weird :) 






Já jsem ale nezažila dávání dárků. Jen Teresa mi před večeří přišla dát dárek a já jsem jí dala rádek, co jsem měla pro ni. Kamarádka z Limy mi ale vysvětlila, že prý o půlnoci, si popřejí hezké Vánoce, a pak rozbalí dárky, a pak jdou jíst. Takže takhle to správně funguje :D Je to pěkné, ale mně víc vyhovuje naše česká večerní tradice :) To člověk do večeře neumře hlady :D Může jít spát dřív :) 

But I didn't experience giving gifts. Teresa gave me a gift before going there to have dinner and I also gave her my gift. So I had to ask again my friend from Lima. She told me that at midnight, they wish each other Merry Christmas, and then they unwrap the gifts and then they gather at the table and eat. So this is how it works. It's nice but I like the Czech tradition better :D we don't have to starve until midnight :D And we can go to bed earlier :D 


Jak jsem jinak ale prožila své první Vánoce mimo domov? V pořádku. V jednu chvíli mi bylo smutno, ale pak jsem se rozhodla na to nějak moc nemyslet. A ani to nebylo těžké. Zkusila jsem se právě naopak zamyslet nad podstatou Vánoc. Na to, na co člověk přes tu kupu dárků a jídla zapomíná. Tím, že jsem neměla žádný předvánoční dárkový stresy, což jsem si strašně moc užila, jsem měla čas víc přemýšlet. A nemusela jsem ani tak uklízet svůj pokoj, jako jsem se snažila uklidit uvnitř ve svém nitru. Jsem ráda, že jsem ty Vánoce takhle prožila. A přála bych to vám všem, ne kvůli tomu abyste byli daleko od rodiny, ale abyste měli čas se taky zamyslet. A ani mi nechyběly dárky. To, že tu jsem, je obrovský dar, navíc mám pár korun navíc na to, abych navšítívila všechna zajímavá muzea, ochutnala místní dobroty, a koupila nějaké suvenýry. Nicméně bylo hezké mít jeden dárek, který jsem na štědrý večer otevřela. Dala mi ho kamarádka Áňa před odjezdem s tím, že si ho mám otevřít až 24.12. Byl moc milý a mimo jiné tam byl umělý sníh!! :) některým lidem to prostě pálí! :D a i když mi tu sníh nechybí, je to super pocit moct si ho tu jednou vytvořit. Musím ale vymyslet kdy, nechci si ho užívat jen sama. Ale jsem na něj strašně moc zvědavá :) 

And how was my first Christmas away from home? It was alright. At one point I felt sad but I decided not to think about it. And it wasn't ddifficult. I tried to think about the purpose of Christmas. I thought about the things that we tend to forget because of all the food and gifts. I enjoyed not having and stress about Christmas gifts. And I also didn't have to clean my room that much so I was trying to clean me inside. I was glad to experience this Christmas. I would wish all of you to experience that. Not so that you would be away from your family but so that you would have more time and better opportunity to think. And I didn't miss recieving gifts. The biggest gift is being here, and having enough of everything with some extra money to visit interesting museums, trying out local food and buying some souveniers. However it was nice to be able to unwrap one gift that night. My friend Anna had given it to me before I left saying that I should keep it for Christmas Eve. It was a really nice gift, very personal, and there was a can with fake snow! :) some people have just cool ideas! :D and although I don!t miss snow, it's a great feeling being able to make it once here :D But I have to think of an opportunity for the snow, I don't want to enjoy it alone. And I am curious how will it look :) 


Tak to je vše k Vánocům, a teď jsem zvědavá na Silvestr. Z povídání jsem pochopila, že slaví tak trochu jako naše čarodejnice :D 

So that's everything concerning Christmas and now I am curious about the New Years Eve. From what they told me it seems that it will be like the Czech holiday of Burning th witches in April 30th.

úterý 24. prosince 2013

Další další poznatky o Peru // and another notes on the life in Peru

Zdravím vás v tento Štědrý den. U vás je už večer, já tu mám zatím den :) Dnes mi ten časový rozdíl přijde zvláštnější než jindy :) Je toho stále tolik co psát. Stále se děje něco zajímavého a já objevuji nové věci. Jak řekl jeden americký misionář, které ho jsem tu potkala na začátku mého pobytu, Peru je každý den něco nového. A nezbývá mi než souhlasit :) 

Greetings on this Christmas Eve day. Well, here it's still day, in my homecountry it's evening already and today the time difference seems just weirder than usually. There is still so much to write about and share with you. There is always something happening and I am still discovering new things :) As one american missionary whom I met here in the beginning of my stay said: "Peru is something new every day." And I must agree :) 


Combi už mám zmáklý a dojedu v podstatě kamkoliv. Často stačí těm lidem říct, a oni mi poradí, kdy vystoupit. Combi tady funguje tak, že tam je jeden řidič a jeden nabírač. Nabíračova práce je vyřvávat kam se jede, ukcávat lidi, aby jeli, ohlašovat zastavení řidiči, nebo se ptát lidí, vybírat peníze, a otevírat dveře. Do combi se jinak v plném počtu vejde asi tak 15-16 lidí, ale s tím, že je tam teda pěkně nacpáno, a vzadu sedí 4 lidé, pěkně namáčklý. Pokud to teda jde, dozadu si nesedám, není to úplně příjemné, jednou jsem si tam cestu ve čtyřech lidech zažila. Combi taky není vyrobeno pro velké lidi. Já tam občas mám problém s nohama, a to ještě děkuju Bohu, že jsem tak malá... Teda na český podmínky. Takže peruánci s tím nemají problém. I když také existují výjimky a já jich pár znám. Já jsem několikrát přemýšlela, kolikrát se asi ten combi denně otočí, a kolik jich tam vůbec jezdí, protože kdykoliv se postavím na roh ulice, do pěti minut nějaký přijede. Občas přijíždí, když já přicházím, to je vůbec nejlepší načasování :) Jednou jsem takhle jela vepředu vedle řidiče, tak jsem se ho chtěla na to zeptat, nakonec jsem se ale neodvážila tak třeba přístě :) Uvažovala jsem právě ale, jestli jsem u s některými nejela dvakrát. A nějaká pravděpodobnost tam je, protože když jsem jezdila ze začátku, tak jsem se asi dvakrát při vystupování praštila do hlavy. A teď v pátek, když jsem vystupovala, tak mi ten nabírač říkal: "pozor na hlavu, pozor na hlavu" :D Tak ten mě možná už znal :D

I already know quite well how to use combi and I can get almost anywhere this way. If I don't know where I am going, I just ask the person who is responsible for getting out to tell me. The thing is that in combi there are two people working - a driver and some kind of combiman or how can I call him :) The combiman's work is to shout out of the window where the combi is going talking people into going with this combi, shouting at the driver where should he stop so that the people can get off, asking people where they need to get off, collecting money, and opening the door. The combi can be filled with about 15-16 people but if there are 16 people, it's very very full. In the last row there would sit 4 people nicely squeezed. So if I don't have to, I don't sit in the back, it's really not nice, I have already had the experience of being there with other three people :D Combi is also not made for big people. I sometimes have problems with my legs and still I thank God for creating me that small... Well, for the Czechs I am small :) The peruvians don't usually have problems fitting in although there are still some taller exceptions and I know them. I have been also thinking about how many times does the combi make this journey between Chiclayo and Lambayeque. Also, how many of them are there going because just any time I stand on the corner of the street in 5 minutes maximum, there is one combi coming. Sometimes they even come when I am coming to the corner. That's the best ;) Once I was sitting in the front next to the driver so I wanted to ask him these questions but in the end I got too shy :D so maybe next time :) But I was also thinking if I went with one combi twice already. I still haven't gone that many times but there is some probablility because in the beginning I hit my head twice when I was getting out of the combi. And this Friday when I was getting out, the combiman kept repeatng to me: "Careful with your head, be careful with your head!" :D That was really funny so I was thinking whether I had gone with him already or not. 




Zajímavá věc tady v Peru je, že se stmívá poměrně brzo. Na to, že začalo léto a měly by být nejdelší dny, tam už po sedmé mi přijde zvláštní. Možná je to blízkostí k rovníku a bydlení blízko k moři...? Ze začátku mě to právě dost vyděsilo, protože jsem si myslela, že po setmění nebudu už moct sama vylýzt ven a budu odkázaná na ostatní lidi, ale nakonec jsem už zjistila a kde a kdy se můžu pohybovat a jde to. V podstatě v centru, kde je dost lidí, je to v pohodě. V Chiclayu musím přestupovat z městskýho do měziměstskýho combi, a to znamená, že musím jít kus pěšky, a tam to je v pohodě. Zároveň tady, když mě vyhodí na rohu ulice, tak to je v pohodě. Nabírači musí dost dobře znát ty trasy, kde jezdí. Vždy věděli, kde mám vystoupit, když já jsem nevěděla, tak mi řekli. Díky tomu, že jsem cizinka, tak většinou na mě nezapomenou ;) Prý tu teda cizinci jsou, ale já jsem fakt ještě na žádnýho nenarazila. A už vůbec ne teda v combi. Možná až se půjdu podívat do muzea, tak to bude jiná. Vtipné je taky, že některá výstupní místa se označují tak jednoduše jako: zatáčka, nebo roh. Třeba když jedu do Cruz de la Esperanza, tak vystupuju v zatáčce. A všichni prostě vědí, kde to je. Vysvětlovala jsem to totiž v sobotu Charito, která nám tam jela v neděli pomoct, a bylo to docela vtipné, protože jsem já cizinka vysvětlovala místní, kam a jak má dojet :D a jakmile jsem řekla zatáčka, tak prostě věděla. Co se týče rohů, tak to je komplikovanější, těch je víc, ale tak to se pak říká, vystupuju na tamtom rohu. Anebo vlastně taky ještě vystupuju na kruháči :) Prostě na kruháči, všichni vědí, který to je. No, není jich tu mnoho. Ještě jedna věc mě tu zaujala a to, že když třeba řidič u někoho zastaví s tím, že ho nabere, a ten člověk se rozhodne, že nenasedne, protože tam je třeba už jen to nepohodlné místo vzadu, nikdo tomu člověku nenadává, nebo se na něj extra blbě netváří. Je to prostě jeho věc. Nenastoupí, nenastoupí. Příště nastoupí někdo jiný. Zastavování a rozjíždění se tady je prostě obvyklá věc, která se děje furt. 

Other interesting thing here in Peru is that the sun sets really soon. Considering it's summer and the days should be the longest, the darkens already after 7pm seems quite strange. Maybe it's because we are so close to the equator and also to the ocean...? In the beginning it surprised me a lot and also scared me because I though that when it's dark I shouldn't go outside and then I would depend on the other people, but in the end I just found out where can I safely walk. In the center it's ok because there are many people. So for example when I need to change combi in Chiclayo, I have to walk a bit and that is ok. Also here in Lambayeque it's ok, when they drop me at the corner of my street, then I just walk a while and this street is quite safe. The combimen also have to know the journey very well. They always know where do I need to get off when I don't know. Once I just told them the streets that meet and he knew. Also being a foreigner has it's advantages because then they don't really forget about me getting off. I was told that there were many foreign people but it's strange because I haven't really met any!! And in combi, there is probably even lower probability I would meet them. But probably when I go to see some museums I would see a lot of them. Another funny thing is that many of the places where people need to leave the combi are named so simply as corner, the curve, or roundabout :) For example, when I go to Cruz de la Esperanza, I have to get out in the curve :) And everybody knows where is it. I was explaining to Charito on Saturday how to get there which was funny because a foreigner was explaining how to get somewhere to the local :D and when I said the curve, she knew where it was. Interesting. With the corners it's more complicated, there are obviously more of them so one just have to say: "at the next corner". And then the roundabouts, those are easy because there are not many of them. Oh, and one more thing that caught my attention. When the driver stops to pick up someone and the person decides not to get into the combi because there might be just the not so comfortable seat in the back, we just continue with the journey. Nobody is saying ugly things or making faces at that person. They have the freedom to decide. There will be other person that will go with us. And so stopping and accelerating is so frequent.


Peruánci moc teda nedávají na dopravní pravidla. Na kruháči to tu funguje naprosto jinak, než u nás. Žádná přednost zleva. Prostě se najede, a ten, kdo je už na kruháči kdyžtak zastaví. Ale prostě se nějak dorozumí, a troubením domluví. Moc to nechápu, ale je to fakt zajímavý. I když je pravda, že v pátek jsem zažila jeden "embotellamiento" - zácpu. A ta byla právě u toho kruháče. Moc se to tam nepohybovalo, jít pěšky bylo mnohem rychlejší. Byla to asi zrovna dopravní špička. A tak jsem uvažovala, jestli kdyby jezdili podle našich pravidel, jestli by se to taky stalo. Možná jo. Možná by tady prostě nefungovaly. Další pravidla se týkají toho, že nikdo nezastavuje chodcům. Teda skoro nikdo. Občas se najdou milí lidé, ale spíš počítejte s tím, že když tu budete přecházet a nebudete dost rychlí, budou na vás troubit. U přecházení platí pravidlo, že když je to křižovatka se semafory, znamená to, že v jednu chvíli jezdí jeden proud proti sobě, a pak druhý. Když chci přejít, musím počkat, až ten proud, který chci přejít, bude mít červenou, a v tu chvíli musím rychle vyjít, protože lidé odbočují, tak se musím rozhlížet, aby mě ze strany nesejmulo nějaké mototaxi. A to i když už jsem v druhé polovině silnice. Co se týče přecházení silnice mimo křižovatky, to je taky dobrodrůžo. Nejlepší je přejít, když auta stojí. Když ale jedou, tak jediné pravidlo je, jdi tak, aby tě auta nepřejely :D 

The peruvians don't really care about the traffic rules. At the roundabout it works completely different than what I am used to. There is no rule like: the people who come from the left side should go first. You just get to the roundabout and the person coming from left has to stop eventually. And they always kinda know what the other person is going to do. They honk and that's their language. I don't really understand that but it's interesting. But sometimes even this doesn't work. On Friday, it was a traffic peak I guess, so there was an "embotellamiento" - traffic jam, and it was exactly near the roundabout. So I was thinking whether it wouldn't happen with our rules. I have no idea but I decided to walk instead because it was faster :D Another rule that doesn't work here is stopping for the pedestrians to cross the street. Nobody, or at least almost nobody stops. Sometimes there are nice people but what happens more likely is that they will honk at you if you are crossing the street and are not fast enough. When you want to cross the street, there are some rules for the pedestrians. The way to survive is that when you are crossing the street, you have to wait until these cars have red light on, and the you have to go quickly and still look around because there are cars turning from the other streets who just got the green light, and they don't care if you are crossing the street or not. Especially the mototaxis. And even if I am already in the second half of the street. It's tricky. Then, crossing just simple street away from the crossroad is also an adventure. The best thing is to do it when the cars stop :D if they are going, there is no other rule than just don't get run over by the car. 


Protože kvůli bezpečí zdraví nepiju vodu z kohotuku, jedině převařenou, ale to taky není úplně ideální, ani moc dobrý, tak si kupuju vodu v lahvích. Když se mi to teda podaří. Kamarády peruánci, co jsem je poznala na letišti, jsem měla doporučenou San Mateo, ale nakonec jsem zjistila, že mi San Mateo moc nechutná, a skončila jsem u obvyklé, na každém rohu ulice se vyskytující San Luis. A vtipné právě je, že tyto vody jsou "vyráběné" společnosti jako Coca Cola. Coca Cola je právě napsaná na láhvi San Luis, a Pepsi Cola na San Mateo :D to mi přijde vtipný. A ani ty lahve tu nemají nudné, jako našich 500ml. Místo toho tady prodávají 625ml :D A u velkých lahví to je pak třeba 2,5litru, nebo 3,25, a tak :D Místní profláklý drink je Inka Kola. Je to takové svítivě žluté pití, které voní a chutná jako sladká žvýkačka :D fakt sranda :D Třeba nějaké dovezu do Čech, uvidím, co se mi podaří :) Ale člověk to musí prostě ochutnat, i když nějak moc to pít nepotřebuju :) 

Because of my health safety I don't drink tap water, only sometimes once it's boiled but it's still not ideal nor good, I always have to buy bottled water. Well, when I have time to do that. My peruvian friends from the airport recommended me San Mateo but in the end I found out that San Mateo is not that good and so I ended up with the usual, at every corner sold San Luis. And funny thing about this water is that they are prduced by companies like Coca Cola. Coca Cola itself is written on the bottle of San Luis. And Pepsi Cola does San Mateo :D It's quite funny. And also, the bottles are not that boring as in the CR. We have bottles of 500ml, here they have 625ml :D And when it comes to the big bottles, you can find 2.5l, or 3.25 and others :D Very famous local drink is Inka Kola. It's a shiny yellow drink that smells and tastes like a sweet chewing gum :D really funny, there is no other way how to describe that. I will try to bring some home but I will see if I can manage that. But you just have to try it to understand that :D Although I don't like it that much to drink it often :D 


Tím, že jsem tady exot, prostě jiná, a tím, že tady to není tak turistické místo jako třeba Cuzco, i když sem turisti jezdí, tak mám stále dost chlapské pozornosti. Teda především taxikářské pozornosti. Je těžké se jít jen tak projít, aniž by člověku nebyl nabídnut taxík nebo mototaxík stokrát. Pravda ale, že to oni nabízejí každému. Na tom je založený místní trh. Naučila jsem se teda chodit na druhé straně ulice, než je směr. Takže po levé straně. To je takový chyták :) Jinak k těm chlápkům, občas se prostě jednoduše pozná, že řvou na mě, a to, když slyším "chelou". To se fakt pak musím smát. Jinak ignoruju ignoruju, už jsem trochu zvyklá ze Španělska.

Because here, I am just different and because this is not such a touristic place like for example Cuzco, even though some tourists come here, I always have men's attention. And then above all the taxipeople's attention. It's quite difficult to go just for a walk without being offered a taxi or mototaxi zillion times. The truth is that they just offer their service to everybody, that is how it works here but for them it's difficult to understand that a foreigner wants to walk. So I learnt to walk on the other side of the road when I walk more. On the other side than the cars go - on the left side. Then they know that I am not looking for a taxi :) And so that you wouldn't think that I am making this stuff up, I know that the guys shout at me when they shout stuff like "hello" with their imperfect "h" :D Then I have to laugh. But I learned to ignore, ignore and ignore :) 


Jedna ze specialit latinské ameriky je Ceviche. Nicméně v každé části se připravuje jinak, a připravuje se teda zejména v přímořských oblastech, protože základem většiny cheviche je mořská potvora, nebo ryba. Já jsem se toho ze začátku právě dost bála, protože nemám ráda mořský potvory, a ryby nějak extra moc taky ne. Tady jsem už měla ale možnost ochutnat ceviche třikrát. Úplně poprve jsem ho ale jedla ještě ve Španělsku na ekvádorský způsob. Bylo to rajčatoveé s krevetami, a spíš jako polívka, jedlo se to s popcornem. Pak mě pozvali na ceviche v Limě. To bylo s rybama, i mořskýma potvorama. Zajímavé. Ještě trochu jiné mi ho v pátek připravili i Christophera a Charito, a nakonec jsem ho ochutnala i tady v Rincón del Pato. A teda je to jídlo, které bych doporučila každému, aby ho ochutnall!! Škoda, že jsem ho tu ani nevyfotila, mám ho ale od Charito. Zajímavé na ceviche je, že ta ryba není nijak tepelně upravená. To, co ji prý v podstatě "tepelně" upraví je citron. Prý má citron vlastnosti takové, že tu rybu uvaří, či co. Zajímavé, ne? A teda fakt mi to chutnalo. I když pořád nejsem na ty ryby zvyklá. Ale mělo to takovou speciální kyselou, pálivou, možná i ovocnou, prostě fakt dobrou chuť! Je to s cibulí, a jí se k tomu asi hlavně rýže. To je další věc tady. Bez rýže ani ránu. To je jejich denní chléb. I když jsou k jídlu brambory, tak na straně je rýže. A těstoviny tady vlastně ani moc nejí. 

One of the Latin American specialties is Ceviche. However, in each country and each region, ceviche is prepared in a different way. And I would also say that they mostly do it in the coastal regions because the base of ceviche is a fish or a seafood. I am not very fond of strange fishes and even less of seafood but I decided to try new things. I already had ecuatorian style ceviche in Spain. It was more about tomatoes and more like a soup that was eaten with popcorn. Then I had ceviche in Lima. That was with fish and seafood also. Interesting. Then, a bit different one prepared Charito for me on Friday. And in the end I got to try one here in Rincón del Pato. And I think I would just recommend it to everyone. If you come to these places you just have to try it! Interesting thing about ceviche is that the fish is not by any way cooked. The thing that "cooks" it is lemon. That's what I was told. They said that lemon has the character of "cooking" the fish. Interesting, isn't it? I have never heard that before. And I really liked it. It has this interesting taste!! Like acidy, spicy, a bit fruity and just...tastes good! :) and there is also an onion. And as always, you eat rice with it. That's another thing here. You eat rice everyday, with everything. With potatoes, with just everything. It's interesting that they don't actually eat much pasta here. 
Ceviche od Charito :)


A ještě jeden poznatek, který mě zaujal je, že peruánci do telefonu říkají HALÓ. Teda oni h nevyslovují, takže je to spíš "alo", ale je jasné, co tím myslí. To mě fakt zaujalo, tak jsem se ptala, jak se to tu vzalo. Oni stále říkají, že jsou prostě opice, a zejména kopírují USA - od toho svědčí trochu vánoční jídlo, vánoční výzdoba umělé stromečky, někteří je mají dokone bílé, jakože jsou zasněžené... Kýč jak blázen :D No, ale v USA se říká hello, takže pořád úplně nevím, proč teda haló. Ale tím pádem máme něco s Peru společného ;) 

And one last note on this culture is that the peruvian people answer the phone saying HALÓ. Well, they don't pronounce the h so it's more like aló but I was sure what were they referring to. And because it seemed really interesting, I had to ask how did they start using that because in the CR we also say that. Although mostly when it's informal. And they say that they copy a lot, and they copy mostly the US - no wonder they eat turkey for Christmas dinner, they have the same trees, some kind of Santa Claus :D but in the US they say hello, so it's still different so I don't know why they say haló. So maybe they are copying the CR? :) 


Krásné Vánoční svátky všem přeju!! :) Stravte je co nejvíc s rodinou, co nejmíň na internetu. Nehádejte se, a buďte na sebe milí ;) 
PS: Pro příští článek zkusím sepsat nějaký Vanoční speciál o tom, jak se Vánoce slaví tady.
PS2: Ten prostor pod článkem slouží o vaše komentáře, poznámky, pozdravy, cokoliv,  a mně jako zpětná vazba :) Nebojte se toho,  něco mi tam napište ;) Cena nejlepšímu komentátorovi jde zatím do Vietnamu, kde je právě na cestách Myyna.

Beautiful Christmas holiday everybody!! :) Spend it with your family as much as you can and not on the internet. And don't argue but be nice to each other ;)
PS: For the next post I will try to put together a Christmas special edition of how they celebrate Christmas here in Peru :)
PS2: The space under this post serves for you to write a omment to my article, a greeting, question or just anything. And it's a feedback for me. So don't be afraid to use it ;)

neděle 22. prosince 2013

Prvni tyden v Peru // First week in Peru

Úterý byl takový trochu zlomový den tady pro mě. Jak jsem minule psala, do té doby jsem prožívala něco, jako kulturní šok, a asi jsem byla hlavně paranoidní s tím, jak se všichni o mě báli a říkali, ať jsem opatrná, a všichni místní prostě na mě vždycky čuměj, tak já jsem si v hlavě vytvořila zábranu. Neznala jsem to tu dobře, a nevěděla jsem, jestli se prostě můžu jít normálně ven projít, přece mě všichni chtěj přepadnout a okrást, že? :D No, trochu přehánim, ale prostě jsem ven sama nevylezla. V úterý jsme ale měli setkání v Chiclayu ohledně toho, co tu budu dělat. Jsou tam totiž dvě církve, ve kterých mám pomáhat, tak jsme se potřebovali poradit, kdy budu pracovat v jedné, a kdy v druhé. A navíc jsem toho jednoho pastora a jeho rodinu ještě neznala. Tak pro mě přijela do Lambayeque Charo, a ukázala mi cestu k nim, abych ji znala. Tam přišel Walter s Monikou, u kterých v církvi jsem byla už v sobotu a neděli, ale tím, že jsem neměla moc informací, a asi ani oni o mně, tak jsem z toho byla taková trochu nesvá. Přišlo mi, že toho ode mě strašně moc očekávají, a já jsem sama nevěděla, co dělat. Tohle jsem i řekla Christopherovi, a pak vlastně i jim. Christopher mi přišel strašně sympatický, hned jsem si jeho, Charo a jejich rodinu oblíbila. Jeho strašně moc zajímalo, jak to třeba u nás v církvi chodí, co děláme, jak to probíhá, a tak různě. Nicméně po tomto setkání jsme se šli ještě projít do centra Chiclaya, protože jsem to tam neznala, a pak mě odvedli ke combi terminálu, posadili mě do jednoho, a já jsem poprve jela sama. A to byl ten zlom. Konečně jsem tu něco udělala sama!! Cítila jsem se konečně trochu svobodně. 

Tuesday was an important day for me here. As I wrote last time, I felt some kind of cultural shock here. Maybe I just became too paranoid from what everybody had been telling me, about how to carefulI had to be, and then when I walked outside everybody just stared at me so I created in my head this idea that everybody wanted to rob me and do something to me :D I didn't know it here well so I didn't know where I could go and where I couldn't. I am exaggerating a little bit but I didn't go outside until then. But on Tuesday we had a meeting in Chiclayo to plan what would I be doing here. There are two churches where I am supposed to be helping so we needed to talk about the strategy. Also I had the opportunity to meet only one pastor - Walter and his wife Monica where I was on Saturday and Sunday but because I didn't have much information about the work here and they about me neither so I didn't feel comfortable there. I felt that the were expecting too much from me and I didn't know what to do. I actually said that to the other pastor, Christopher, and then also to Walter and Monica. I became fond of the family of Christopher. They are really nice. Christopher was asking me about how were the things working in the CR, how does the church work and so on. However, after this meeting we went to the center of Chiclayo because I had never been there before and then they took me to the combi terminal, put me into on and so I went alone for the first time. And that was the breaking point. I was doing something alone for the first time!! And I finally felt freedom :) 



Takže tento týden jsem měla za úkol pomáhat té církvi vedené Christopherem a Charo. Mají tři syny - Jasona, a dvojčata - Tomyho a Brandona. Ti vypadají fakt skoro stejně, tak jsem se celý týden snažila přijít na to, jak je rozlišit. A myslím si, že už je trochu rozliším :) Ve středu a ve čtvrtek jsme mluvili s lidmi na ulici, a zvali jsme je na sobotní slavnostní otevření nového místa scházení - místnosti, kterou jim propůjčí jedna paní, která uvěřila. První jsem byla ohledně toho mluvení s lidmi na ulici trochu skeptická. Ale strašně moc se mi líbilo, jak Christopher a Charo s těmi lidmi mluvili. Nikdy neřekli to stejné dvakrát, protože řekli to, co ti lidé potřebovali slyšet, to co se jich dotklo. A byli lidé, co byli dojatí. Líbilo se mi i jak se toho zmocnili dvojčata a Bryan, který přijel z Limy sem studovat. Šli za mladýma lidma, a odhodlaně jim svědčili. Já jsem měla příležitost něco říct, když jsme s Charo šly za skupinou mladých holek, a jedna se nám svěřila, že dřív chodila do církve, a že její taťka byl dokonce zázračně uzdraven, a ona také. Pak ale přestala chodit, protože tam nedávali prostor mladým lidem a invoacím. Tak jsem se s ní pak podělila trochu o svě zkušenosti, a bylo to fajn. 

So this week I was assigned to help to this church led by Christopher and Charo. They have three sons - Jason, and twins - Tomy and Brandon. They look almost the same so I was trying to figure out the whole week how to distinguish them. And I think that now I am able to say who is who :D On Wednesday and Thursday we talked to the people in the street and invited them to the Saturday grand opening of a new place to meet. It's actually just a room in a house that a woman who became christian decided to leave for the meetings. First, I was quite sceptical about this talking to the people on the street. But I really liked the way Christopher and Charo talked to the people. They never said the same thing twice. They always said the things that were meant for these special people and it touched them. I also liked the way the twins got enthousiastic about this whole thing. Also their friend - Bryan was helping us - he came from Lima to study here. And he became christian recently. So these boys went to the young people and talked to them without fear. I also had the opportunity to say something when Charo and I went to talk to a group of young girls. One of them told us that she used to go to the church and her father was healed miraculously, and then she also was. She however stopped going to the church because they didn't give the young people space and didn't let them inovate things. So I told her some of my experience and I felt that it was good.



Jinak v neděli jsem byla v jedné církvi, která se jmenuje ZOE. Pozval mě tam JC, se kterým jsem byla v kontaktu už před příjezdem. On jezdí do džungle a tam pracuje s indiány kmene Awaruna. Já jsem dostala nabídku jet tam s ním, ale on plánoval jet v březnu, a to už tu nejsem, tak ledaže by jel dřív, a to ještě neví, jestli se mu podaří. Pro mě je to sen, i když opět to má svě stinné stránky (jídlo, hygiena, déšť, komáři, elektřina...). Zároveň jsem o této církvi slyšela od Sama, co tu byl, a on i zmínil jméno toho pastora. Tak jsem si říkala, že proč ne, a šla jsem se tam v neděli večer podívat. A moc se mi tam teda líbilo. Fakt to bylo super. A tím, že ten pastor věděl, že mám dorazit, tak mě tam představil, řekl, že mi je 21 (špatně) a že jsem nezadaná, a že možná pojedu do džungle. A vyzval mě dopředu, abych něco řekla. To je vážně něco pro mě a poslední dobou se mi to tak nějak děje pořád :D Asi bych si měla zvyknout. Tak jsem šla pozdravit, nějak jsem tam něco zažblekotala, a lidi byli spokojení, a nakonci si se mnou povídali. Dcera pastora za mnou přišla a začala na mě mluvit anglicky, tak jsme si hezky popovídali. Když se nad tím tak zamyslím, tak asi něco je na těch dětech pastorů :D Snad vždycky si s nima strašně rozumím :D No, ale historka na konec. Už bylo po desáté hodině večer, protože jsme se strašně zakecali, a tak mě JC se svojí mamkou doprovodili domů, ale jen před dveře, rozloučili se a odešli. Tak j zazvonila, a čekala. Nic. Zazvonila jsem znova. Nic. Zaťukala jsem. Nic. Zazvonila jsem. Zaťukala jsem na jiné dveře. Nic. Začínala jsem být trochu nervózní a na čumící protější sousedy jsem dělala jakože nic. Zazvonila jse znova. A znova. A víc. Zkoumala jsem barák ze všech stran a koukala, že tam je nějaké okno, tak jsem si říkala, že tam možná mají ložnici. Tak jsem zaťukala na okno. Chlápek uvnitř se ptá cože. Říkám, jestli tam je Teresa. Prej, že tam žádná Teresa nežije. Tak jdu zpět a zvoním. Jsem už docela vynervovaná, už to trvá asi 10 minut. Tak zvoním, zvoním, zvoním, prostě jak na lesy. Až konečně kroky... A odemykání dveří... Ach... Prý Teresa omylem usnula. No, to mi teda dala. Už nikdy víc! :) 

On Sunday, I went to a church called ZOE. JC who I already knew from facebook before I came invited me. He makes travels to the jungle and works there with the native indigenous people of Awarana. It's really interesting and he asked me if I wanted to come. And I would love to!! But I don't know if I will be able to go because he was planning to go in March and I am leaving in the end of January. So then he would have to go earlier and he is not probably ready for it. So we will see. I would really love to go, it's my dream although there are some disadvantages like food, hygiene, rain, mosquitos, electricity... And anyway, Sam also told me about this church and mentioned the pastor's name so I thought that I could go there to see. And I loved it. It was great. And as the pastor knew that I was coming to Peru, he knew who I was when I came, so then he asked me to come to the front and say something. He also said that I was 21 (wrong), single (right) and that I might go to the jungle. I had no idea what to say. I don't know why always people take me this way by a surprise. But I said something and the people seemed happy and in the end they came to greet me and talk to me :) Also the pastor's daughter came to talk to me in English so we talked for a while and it was really nice we had some similar dreams. When I think about it, there is something about the pastor's kids. I always get along so well with them :) Oh, but let's get to the story I wanted to tell you. We talked for a while so then it was maybe 10pm when I went home. JC with his mum offered to walk me home and I was glad. So they went and then they left me in front of my house. So I rang the bell and waited. Nothing. I rang the bell again. Nothing. I knocked. Nothing. I rang the bell. Nothing. I knocked on a different door. Nothing.i rang the bell longer. Nothing. I started being nervous but pretended as if nothing was happening so that the neigbours watching me wouldn't get suspicious :D So I rang the bell, then I knocked on a window that I thought was Teresa's room but it was a neighbour and he said there is no Teresa there, so I rang, rang, rang rang, until I heard steps and Teresa opened the door for me. Uffff, that was quite adventurous. She fell asleep so that's why she didn't hear me Well, I wouldn't want t experience that again... 


Jo, a ještě jedna věc byla v úterý strašně vtipná. Když se ty dva manželský páry začaly dohadovat, u koho strávím Vánoce :D Všichni chtěli, abych byla u nich :) A nakonec se skoro dohodli, že bych teda u jedněch strávila Vánoce, a u druhých Nový Rok, ale já jsem řekla, že taky nevím, jestli Teresa, moje hostitelka se mnou náhodou nepočítá. Tak to uznali, že je možný, tak posmutněli a řeklo se, že se prostě uvidí :) 

Oh and one more fun thing that happened on Tuesday. At one point of the meeting the two couples started discussing who would I spend Christmas with. They all wanted to have me. I thought it was really funny. Then they decided that one family would have me for Christmas Eve, and the other for New Year's Eve. But then I said that maybe Teresa would like to have me. So they looked sad but admitted that she had the right to decide because she was hosting me :) However, I cannot believe it's so soon! Unbelievable :) 


Jinak se tady teď prostě pořád něco děje ;) (jen nám tento týden nešel několikrát internet, tak jsem nemohla napsat dřív). Já už mám zmáklý combi, a už i centrum Lambayeque a docela i Chiclayo. Našla jsem si obchod, kde vyvolávají fotky, musela jsem si tam teda poprve vzít taxík, nebyl nejlevnější na místní poměry, pro čechy ale v pohodě - 3 soly (20kč), a druhý den jsme tam už došla pěšky :) Vyvolali mi je krásně, a levně - dva filmy po 36 snímcích, fotky 10x15 lesklé, za 39 solů (cca 260kč) - to je normálně většinou cena ČR za jeden film. Tak možná tu budu fotit. Dokonce to vyvolají do hodiny. Neuvěřitelné :) Škoda, že vám je tu aspoň nemůžu oskenovat. Ale tak až se vrátím :) Taky jsem jednou zavítala do pekařství a koupila si tam takové pečivo, které mi padlo do oka, a chtěli po mně S/0.5 (tak se značí 0,50 solu :) - 3 koruny). Tak jsem si říkala, že to je pěkné, taková věc by v ČR stála tak 8 kč minimálně :) Líbí se mi tu!! :) 

Otherwise, there is always something happening here. (only that this week the internet didn't work some days so I couldn't write a post earlier. I already know how to use combi and I know the center of Lambayeque and almost the center of Chiclayo :) I found a shop where they develop pictures, well, first time I had to take a taxi to go there and it wasn't very cheap for Peru, but cheap for me - 3 soles (1 dollar), and the next day I already knew the way so I walked there :) They developed my pictures very nicely and it was quite cheap!! Two films, each 36 pictures, photos 10x15 and it cost me 39 soles (cca 15 dollars). That's usually the price for one film when I have it developed in the Czech Republic. So I think I will try to take more pictures here. They also develop them in one hour. Unbelievable :) It's a pity I can't scan them at least for you. Well, when I come back home. I also went to a bakery and bought some pastry that looked nice. They wanted a S/0.5 (that's the sign for 0.5 soles :) - 0.15 dollar). So I thought that it was really nice. In the Czech Republic it would cost at least three times as much. I like it here! :)



úterý 17. prosince 2013

První poznatky z Peru

Tak se konečně s vámi chci podělit o své první dojmy z Peru

Hello! So I finally decided to share my first impressions of Peru with you.



Upřímně se přiznám, že jsem asi ještě v nějakém kulturním šoku. Je to přece jenom hodně jiná kultura. Ano, jsou různé věci, které jsou podobné, ale věci, které doma bereme automaticky, mě tady zarážejí, protože fungují jinak. Je to vážně zajímavé. Snad si na všechno vzpomenu. 

I have to admit that I am still in some kind of cultural shock. It's a very different culture from what I have experienced until now and from where I come from. Yes, there are some things that are similar, but some things we take for granted are working differently here and make me stop and think why is that. It's really interesting. I hope I can remember all of it. 



Když jsem vylezla z letadla, první věc, která mě vlastně ani tak nezarazila, protože jsem ji četla v průvodci, ale nevěděla jsem, nakolik ji brát vážně je, že toaletní papír se nehází do záchoda. Nespláchne se, věřte mi. Jednou jsem zapomněla, a byl to malinký kus a spláchl se asi až na třetí spláchnutí. Radši jsem to už víckrát nezkoušela. 

When I got off the plane, the first thing that I noticed and that actually didn't surprise me that much because I read it in a guide book but I didn't take it seriously is that you cannot throw the toilet paper into the toilet. It wouldn't flush, believe me. Once I forgot about this rule and it was a little piece of paper but it didn't flush. Ok, it did, eventually. But it was like the third flush when it finally disappeared. So I haven't tried it more. 




Peruánci mají promakaný systém městské dopravy. Tady to není jenom autobus a případně v některých městech tramvaj. Mají tu totiž combi, micro, colectivo, mototaxi, a taxi. Snad jsem to i seřadila od nejlevnějšího po nejdražší. Ale vlastně tam hraje roli víc faktorů, protože třeba mototaxi nejezdí mezi městi, ale jen uvnitř města. Combi a micro (čti: kombi a mikro) jsou zdánlivě velmi podobná vozidla. Já bych si je spletla. Mají ale jiné značení. Teda teď doufám, že vám nekecám. Ale tak nějak mi to bylo řečeno. Jezdí jak ve městě, tak mezi městy. V Chiclayu mě lístek po městě stal 1 sol, z Lambayeque do Chiclaya to stojí 1,5 solů. (1 sol = cca 7 kč). Cesta mezi Chiclayem a Lambayeque trvá cca 15 minut. Já bydlím v Lambayeque,ale snad všechna moje práce je v Chiclayu, tak se s touto dopravou ještě budu muset naučit, doteď vždy někdo jel se mnou. Colectivo (čti: kolektivo) vypadá jako obyčejné auto, ale je to vlastně něco jako taxi. Rozdíl mezi colectivo a taxi je takový, že taxi vás doveze přímo kam chcete a je mnohem dražší. Za to colectivo nabere 4 lidi, i když se navzájem neznají, a veze je asi po své určité trase. Myslím. Možná vás může vyhodit i jinde, kde chcete, ale to bývá za příplatek. Ještě to nemám úplně nastudované. Nás dovezlo z Lambayeque do Chiclaya za 2 soly. A po Chiclayu jsme právě museli ještě použít micro. A mototaxi? To je asi taková nejvtipnější věc.Je to vlastně motorka, která má k sobě přidělaný vozík, ve kterém muůžu sedět dva lidi. Je to taxi, ale menší a tím pádem i levnější. Po Lambayeque jim prý nemám zaplatit víc, než 1,5 solu. Smlouvání je obvyklá věc. A tím pádem je nejlepší cenu vždy domluvit předem. A pokud se chystáte do Peru, určitě se pokuste zjistit místní normální ceny předem, protože si myslím, že po vás budou chtít víc, než je obvyklá cena :) Umět španělsky je pak výhoda, ale možná si vystačíte jen se znalostí čísel ;)

The public transport in Peru is quite interesting. It's not just buses and maybe some trams as it is in the Czech Republic but they have much more means of transport here. As far as I know, they have combi, micro, colectivo, mototaxi and taxi. I tried to put it in the orderd from the cheapest one but I am not sure if I did it right. But there are more differences in it than just price. For example, mototaxi goes only inside of the towns, it wouldn't go between cities. I think. And then combi and micro look very similar, I would confuse them. But they have different signs. Well, I hope I am telling the truth now. Maybe I could make another post on it later when I am sure. Anyway, that's more or less what I was told. They drive in the cities but also betweent them. In Chiclayo the ticket cost me 1 sol and between Lambayeque and Chiclayo it cost me 1.5 soles. (1 dollar = approximately 2.5 soles). The journey between Chiclayo and Lambayeque takes usually 15 minutes. I live in Lambayeque and it seems that all my work is in Chiclayo so I will use this transport a lot. I have to learn how to use it. Until now, someone always went with me. Colectivo looks like a regular car but it's actually something like taxi. The difference between colectivo and taxi is that taxi takes you wherever you want but colectivo only to certain places. Taxi charges per ride and colectivo per person because colectivo takes up to 4 people in the car and the people might not know each other. It's just like another means of public transport. The journey from Lambayeque to Chiclayo with colectivo cost me 2 soles. My only worry when using colectivo is that someone would lie to me and I would get into an ordinary car because I didn't notice colectivo having some special sign. Mototaxi then, is a funny thing. It's a moto that has something behind it where two people can sit. It's a taxi but smaller and less comfortable so then it's cheaper. If I go from one place to another in Lambayeque I was told not to pay more than 1.5 soles. Discussing about the price is a usual thing and it's good to bargain the price in advance. And if you plan to visit Peru, try to find out the regular prices in advance. I think they might make the tourists py more than is the usual price. And knowing Spanish is good for bargaining. But you could be ok with just numbers ;) 




Peru je umístěno na jižní polokouli, a tím pádem je tu teď léto. Je velmi blízko rovníku, ale překvapivě je tu docela mírné léto. Je to tu ovlivněno jakýmsi proudem. Takže momentálně sice ještě nenastalo to nejteplejší období, ale máme asi 27°C a všichni si stěžují, jaké je vedro a mně to ani tak hrozné nepřijde. Pro ně představa 35°C anebo také jen 10°C je děsivá. Jsou prostě zvyklí na to své rozmezí. Samozřejmě na horách je to trochu jiné. A podnebí je také celkem stabilní. Prostě každý den je to počasí víceméně stejné. Ne jako v ČR, kde máme jeden týden 33°C a druhý týden 18°C. 

Peru is located in the south hemisphere so we have summer here right not. It's actually very near to the ecuator but surprisingly the summer is quite mild here. Or not mild but not tropical. It's affected by some kind of stream. So we have 27°C at the moment and everybody is complaining about how hot it is and I don't really feel like it. For them the image of 35°C is just awful, or as the other extreme 10°C. They are used to living in their temperatures from 15°C to 30°C. But of course, in the mountains, it's different. The climate is quite stable. Everday the weather is more or less the same, not like in the Czech Republic where one day we have 33°C and the next week it's 18°C. 


Některé domy mají dokonce zavedenou teplou vodu. Tu mám naštěstí i já ve své koupelně. Nenechte se ale oblbnout. V mém případě se to dá označit spíše za vlažnou, než teplou vodu. A to naštěstí v tomhle letním období nevadí. V zimě bych tu ale být nechtěla. Sprcha funguje tak, že se zapne vypínač přísunu tepla v koupelně, a pak se spustí voda. Nějak moc nastavovat se nedá. V umyvadle tím pádem teče jen studená, a ještě k tomu strašně malým proudem, takže mýt si obličej tímto způsobem je celkem složité. 

Some of the houses even have hot water. Well, that's not completely true. Don't let them fool you :) They might have warm water in the shower but in my case it's more of a tepid water. And I don't mind so much now because it's summer. But in the winter, I would have to learn how to deal with it. It works in a way that you have to switch on the switch for the warm water, then you get into the shower and let the water run. You cannot change the temperature of water, you can just switch it on and off. In the sink, there is just cold water and in mine the stream is very weak so washing my face in it is quite a challenge. 



Co dál? Slunce je tu velmi jasné, takže já to bez slunečních brýlí venku nezvládám. Nicméně jsem si moc nevšimla, že by peruánci sluneční brýle nosili. Asi nejsou zvyklí, a hlavně teda mají tmavé oči, což asi napomáhá tomu, že to pro ně není tak nesnesitelné. 

What else? The sun is very bright here. I cannot go out without sunglasses but I noticed that not many people wear them here. Maybe they are not used to wearing them. And they also have dark eyes so that might help the fact of dealing with the sun. 



Silnice mívají obvykle velké díry. Takže jedním z úkolů řidičů je se jim vyhýbat :) Dále, protože nikdo nedodržuje pravidla silničního provozu, jsou na silnicích zpomalující panely, nebo jak se tomu říká. Takže většina aut musí zpomalit skoro až k zastavení, pak to přejedou, a zase to rozjedou :) 

The roads have many holes so the main task of the driver is to avoid driving into them. Then, because nobody obeys the road rules, there are those slow-down panels or how you call it. So most of the cars slow down almost to the point of stopping and then they go over it and accelerate again :) 



No, myslím si, že jsem toho na jeden článek napsala docela dost, tak to asi tady ukončím a více napíšu zase příště :) 

Well, I think I wrote quite a lot for one post so I will stop now and write more again next time :)