úterý 26. února 2013

SALAMANCA, Spain

Vzpomněla jsem si, že jsem se tu ještě nezmínila o výletu do Salamanky.
Výlet pořádala studentská organizace AEGEE. Rozhodla jsem se jet, protože cena byla nižší, než kdybych si autobus platila sama, a navíc to bylo s určitou prohlídkou. Zároveň jsem taky měla možnost poznat ostatní studenty. Když se na to koukám zpětně, tak výlet byl sice super, ale asi bych na něj raději jela sama (s přáteli).

Vyjeli jsme asi v 10:30, soukromým autobusem. Cesta byla sice trochu delší, ale klidná. Snažila jsem se spát, což se mi moc nedařilo, tak jsem koukala z okna. A jak jsme se blížili k Salamance - na jih, tak jsem měla pocit, jako bych to tam znala. To okolí mi připomínalo  mé cesty z Cotos de Monterrey do Madridu :) V Salamance jsme asi 3x projeli stejnou cestu, tak nám bylo jasné, že řidič, nebo organizátoři, asi neví, kam přesně potřebujeme jet. Nakonec jsme konečně někde zastavili, tam nás vyhodili, a my jsme šli na Plaza Mayor.

Plaza Mayor je hlavní náměstí ve většině větších španělských měst. To v Madridu je velice známé, v Salamance velmi podobné, a taky známé. Tady v Burgosu ho máme také, i když vypadá trochu jinak. Na Plaze Mayor jsme si dali rozchod na oběd, každý se mohl najíst, kde chtěl, většina lidí šla do McDonalda, což jsem upřímně moc nepochopila. My (češi) jsme si tam došli jen na záchod, koukli na ty nekončící fronty, a šli si sednout na Plaza Mayor a sníst si vlastní svačiny. V rámci šetření peněz jsme si doma připravili sendviče ;) 
Bylo cca 15°C... krásné počasí a teplo... :)
Zaujalo mě, že právě hodně lidí takhle sedělo na zemi na Plaza Mayor a jedli. V Čechách by asi všichni divně koukali na někoho sedícího na zemi na náměstí. Jako v Anglii si chodí sníst oběd do parku, v Salamance chodí na náměstí :) Nutno podotknout, že ale většina těch lidí tam jedlo donesené jídlo z McDonaldu. 
V této pauze jsme si stihli i koupit nějaké pohledy, a v určitou dobu jsme opět čekali na Plaza Mayor na místě srazu.

Kluci organizátoři nám trochu ukázali centrum, což byla ta dobrá část tohoto výletu. Prošli jsme hlavní centrum, památky, viděli jsme katedrálu, hledali jsme žábu na zdi, viděli jsme sochu Lazarillo de Tormes se slepcem, vyfotili se na mostě, šli jsme okolo sadu Calisto a Melibea (což vám možná nic neřekne, ale pro nás - studenty španělštiny, co jsme už měli španělskou literaturu, to má docela význam), a ke konci jsme si teda dali rozchod s tím, že někteří z nás šli ještě na věž katedrály a zbytek šel kam se jim zachtělo. Já jsem váhala, ale nakonec jsem se rozhodla pro tu věž. Sice se platilo vstupné, ale doufala jsem, že to bude stát za to. A taky, že to stálo za to! :) Bylo to zajímavé se takhle vlastně procházet po "střeše", vidět jiné věci, a vlastně si uvědomit, jak muselo být těžké tu katedrálu postavit!! vždyť to bylo všechno z kamene! Jak to tam dostali? Zdálo se to jako neskutečná práce. Navíc tam byl pěkný výhled :)
Ve zbylém čase jsme si ještě došli na kafe, a pak opět na sraz na Plaza Mayor. Ze srazu jsme šli k autobusu, tam jsme si nechali těžké věci, vzali si jen to potřebné, případně kdo potřeboval, ten se převlékl, a šlo se na večeři. Původně se mělo jít asi hromadně ve skupině, ale protože každý chtěl jíst něco jiného, rozdělili jsme se, každý šel svoji cestou, a po večeři jsme se opět sešli na Plaze Mayor (počítáte to?).

Nastala noční část výletu, kvůli které jsem zmínila, že bych asi tento výlet příště vynechala. Organizátoři totiž asi chtěli, abychom zažili noční život v Salamance, který je jiný, než v Burgosu. To je pravda, Burgos všichni v tomto ohledu pomlouvají. První jsme zašli do naprosto nechutného baru. Když říkám nechutného, tak to vážně tak myslím! Nechápu, že si tam aspoň neuklidí záchody, nemluvě o tom, že na dámském netekla voda v umyvadle... Tam jsme teda byli asi od desíti do dvou ráno - prý kvůli levnému pití. Když už tam člověk byl teda nějakou dobu a vyhýbal se záchodu, tak si na tu nechutnost teda určitým způsobem přivykl, ale opravdu to byla síla. Kolem druhé jsme teda konečně odešli (až v jednu-dvě hodiny ráno totiž otevírají většinu klubů, a rozjíždí se to po té druhé...). Zapadli jsme do nějakého lepšího podniku, kde to asi mohlo být fajn, ale po nějaké době jsme odešli, začali bloumat plnými ulicemi (!!), jedna němka nás chtěla vzít do nějakého futurama baru, ten ale nakonec nebyl tak dobrý, jak čekala, pak nás vzala do nějakého přeplněného, tam nechtěla Markét, tak se vydala sama pryč, ale to se nám nezdálo ok, tak jsme ji šli hledat, volali jsme ji, a nakonec naštěstí brzo našli. Ona sama byla ráda, protože prý na ni chlapi volali a tak. Osobně jsem z nočního života v Salamance neměla moc dobrý pocit. Přišlo mi tam právě takhle v noci už dost nebezpečno. Také už byla dost zima a my jsme si chtěli někam sednout. Zachránil nás teda nakonec Kebab. Tam jsme si sedli, naprosto mrtví, a bavili se, jedli kebab, spali... postupně tam začali proudit další erasmáci, jiní lidé. Bohužel ten v půl páté zavíral, tak jsme odešli, a šli čekat na Plaza Mayor na 5:15, kdy byl sraz. Popravdě jsem nepochopila, proč to bylo až tak pozdě. My jsme byli mrtví, solidně jsme mrzli, a byli jsme dost mrzutí. Čekali jsme tam nakonec cca hodinu, protože jak to tak bývá, ani organizátor nedorazil včas, pak se na někoho čekalo, oni ani neměli naše číslo, natož aby nám organizátoři dali jejich číslo - to mi teda přišla zásadní chyba, my češi jsme teda byli ale tak unavení a naštvaní, že jsme si z toho nakonec začali dělat srandu, česky tam pokřikovat a smát se tomu, že nám nikdo nerozumí...
Stále mě dostávalo, že prostě v 5 ráno na hlavním náměstí ve městě, to vypadalo asi tak, jako na staromáku v sobotu odpoledne :D (nebo tak nějak přibližně) - prostě proudící davy lidí. Tady v tom městě potkáte asi víc lidí v noci, než ve dne.
Naštěstí jsme se nakonec teda dočkali všech, i autobusu, nastoupili jsme, a ani jsme nevyjeli za Salamanky, a už jsme skoro většina z nás spali. Já jsem v podstatě asi s jedním probuzením prospala celou cestu - musím říct, že takhle dobře jsem v autobuse ještě nikdy nespala :D trvalo to asi dvě hodiny a půl. Do Burgosu jsme dorazili v 8:30, došli domů a padli. Byl to vyčerpávající výlet...
salamanca salamanca salamanca salamanca salamanca salamanca salamanca salamanca salamanca salamanca salamanca salamanca salamanca salamanca

více fotek TADY

sobota 23. února 2013

chybama se člověk učí...

...ano, je to tak, každý z nás si to už minimálně jednou zažil...
já to prostě zažívám denně :) například dneska :)

Dnešek byl vlastně docela úspěšný den. Stihla jsem hodně věcí z těch, které jsem už měla v plánu déle. Například jsem vrátila klíče starého bytu, a dostala jsem zpět zálohu mínus výdaje za elektřinu a plyn, sehnala jsem kartu na autobus, kterou využiju zároveň na půjčení kola (to musím ještě dořešit zítra), poslala jsem jeden balíček, a hlavně - vyřídila jsem kartu do bazénu, a mám zaplacené roční vstupné :) Nechaly jsme si to zařídit s Barčou, tak jsem ráda, že nebudu chodit sama.

Kartu jsme dostaly, a abychom ji teda pořádně za ty 4 měsíce využily, rozhodly jsme se jít do bazénu hned dnes.
Bohužel jsme prostě neměly dostatek informací...
Do kabinek jsme trefily v pořádku, převlékly se, ale v tu chvíli nastal první problém. Na kabinkách byla cedule, že tam máme použít vlastní zámek. Aha! Zámek? Žádný nemáme. Chvilku jsme tam s Barčou tak přemýšlely, co udělat, a nakonec jsme se dohodly, že to dneska nezabalíme, tak si věci vezmeme dovnitř a navzájem si je budeme hlídat - jedna bude plavat, druhá sedět u věcí... Vstoupily jsme do bazénu, byl takový malý a skromný, nebylo tam moc lidí, tak jsme si řekly, že na věci prostě budeme koukat a nějak to zvládneme. Blížily jsme se k bazénu a v tu chvíli k nám přišel plavčík, a řekl, že tam věci, ale nemůžeme nechávat. Řekly jsme ale, že jsme tam poprvé, a zámek bohužel nemáme. Taky nám řekl, že musíme mít plaveckou čepici. COŽE?? aha... on řekl, že nám teda zámek půjčí, nebo něco takovýho, a odešel... my jsme si ale řekly, že tu čepici nemáme, takže to stejně asi nemá smysl. Šly jsme mu to říct, ale on nám donesl zámek na půjčení a zároveň i dvě plavecké čepice. Tak jsme si teda řekly, že to zkusíme, poděkovaly jsme, a s nechutí jsme si šly čepice nasadit. Připadala jsem si teda jako naprostej blbec, ale už máme koupené ty permanentky, tak se tomu prostě nevyhneme. Ještě tam všichni nosili žabky, a je pravda, že ta podlaha nebyla nějak extra čistá v těch šatnách, tak si je taky zkusím asi koupit :)

Takže to budou další výdaje... ale plavání bylo jinak super... měla jsem z toho takový fajn pocit, byla jsem příjemně unavená, a těším se, že budu chodit pravidelně :) je to tu 5 minut od mého bydlení, tak to je super :)

čtvrtek 21. února 2013

update

dneska jsem po cestě ze školy přišla na to, že se ze mě vlastně nestává jen schizofrenik... může to být i horší...
každý určitě znáte přísloví: "Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem."
Dřív jsem tato přísloví asi úplně nechápala, ale pak jsem jednou četla článek o tom, jak má člověk v každém jazyku jinou osobnost. Teda myslím, že jsem to četla. Nevím, co si o tom vy myslíte, ale já s tím souhlasím.
Myslím, že se určitým způsobem chovám jinak, když mluvím česky, španělsky, nebo anglicky. Možná rozdíly nejsou tak markantní, ale člověk, který se o jazyk hodně zajímá, přijímá tím i tu kulturu, a tím se i té kultuře v tom jazyku přizpůsobuje.
Co tím vlastně ale chci říci? Snažím se tu přijmout místní kulturu, myšlení lidí, pochopit je... chovám se (nebo se alespoň  snažím) španělsky. Baví mě to, to je na tom možná to nejlepší...

V novém bydlení se mi žije skvěle. Cítím se tu prostě dobře, jako doma. Včera jsem šla do starého bytu vrátit klíče, a pro peníze. A jak jsem tam vstoupila, úplně se mi sevřel žaludek. Spolubydlící byl ale fajn a v pohodě. Domluvili jsme se na tom, kolik peněz mi vrátí, on ale nevěděl, že přijdu, takže peníze vybere a dá mi je v pátek. Když jsem viděla ty výdaje navíc - elektřina, plyn, voda, tak jsem byla docela překvapená. Mám pocit, že mi v mailu psal, že to stojí míň. Když jsem si to tak vypočítala, tak by mě tam možná to bydlení nakonec stálo skoro stejně, jako tady... Tady je to super. Konečně pořádně jím a hodně piju... piju své oblíbené litry zeleného čaje, což znamená, že bych už měla být zas v normálu ;) První večer jsem byla trochu nervózní z toho, že si chtěl povídat a tak. V minulém bydlení jsme se spíš míjeli, a v Liberci bydlím vůbec sama. Byl to nezvyk. Ale když jsem to přijala, tak už to šlo, a teď jsem za to ráda :) je fajn, už mi hodně poradil, ohledně knihovny, bazénu, kde si asi koupím permanentku, teď také ohledně brigády na léto...

včera jsem tu měla na návštěvě Barču, Markét a Adama - mé české spolužáky :) připravili jsme si večeři - tortilla de patatas, morcilla de Burgos, brownies, a cidra. Byl to super čas, bylo fajn je tu mít na návštěvě :)

ve zkratce řečeno - mám se prostě skvěle! :)

dinner
vlevo morcilla, vpravo tortilla de patatas
dinner
zleva: Adam, Barča, Markét, já :)

pondělí 18. února 2013

jak to teda bylo s tím bydlením

Posledně jsem vás tady tak trochu napnula, že se mi ještě děje něco s bydlením. Bylo to tak. Jak jsem trochu hledala, tak mi došla nabídka na jedno ubytování. Hned jsem to tak nějak zavrhla, protože to bylo celkem drahé. Napsala jsem to tomu chlápkovi, ale on mi napsal, že ať se i tak přijdu podívat, že už měnil cenu jiným lidem, tak  že se třeba dohodneme. Trvalo mi sice 3 dny, než jsem mu odepsala, ale byt byl stále volný (asi díky tomu, že cena na tom internetu byla taková). Byl to čtvrtek, kdy jsem se na ten byt šla podívat. Byl jen 5 minut od mého bydlení. Dům pěkný, poloha dobrá, a byt skvělý! Má vlastně dvě patra. Velký prostorný a světlý obývák, krásná čistá kuchyň, koupelna a taková pracovna, a v podkroví dvě ložnice a koupelna. Byt se mi moc líbil. Cenu mi snížil o 30e, asi třičtvrtě hodiny jsme si prostě jen povídali, prostředí skvělý, jen byl možný zádrhel s internetem, a já jsem potřebovala mluvit se spolubydlícím o mém odchodu, tak jsem řekla, že mu dám ještě vědět. 
Holkám jsem to nadšeně vylíčila, dala jsem si u nich večeři, shodly jsme se na tom, že to je super nabídka, tak už mi zbývalo jen si o tom promluvit se spolubydlou. Odchytila jsem ho v pátek. Opět se hádal s druhou spolubydlou, tak jsem je nechtěla rušit, a čekala jsem, až se dohádaj. Zároveň jsem ale potřebovala jít na nákup a nechtěla jsem, aby mi tam mezitím zavřeli, tak jsem se nakonec rozhodla, že první půjdu nakoupit a pak ho odchytnu. On mě ale viděl odcházet, tak to využil jako příležitost, řekl spolubydle, že jde se mnou (někam šel), a já to vzala jako příležitost a po cestě z toho našeho čtvrtého patra jsem mu to vše řekla. Moc nechápal, co se mi teda u nich v bytě nelíbí, řekl, že to je škoda, a že mi peníze vrátí. Že to teda bude muset nějak vypočítat, ale že minimálně teda měsíc a půl (ze dvou) mi vrátí. Luisovi (mému nynějšímu spolubydlovi), jsem teda napsala, že to bydlení beru, jen potřebuju pojistit ten internet. V sobotu jsme jeli do Salamanky (o tom příště), tak jsme se dohodli, že v neděli se stavím s notebookem. V neděli jsem se stavila, internet fungoval bez problému, tak jsem mu rovnou zaplatila měsíční nájem, vzala si klíče, se skvělým pocitem šla domů a už jsem trochu začala balit :)

Dnes, v pondělí, jsem si sem ráno dovezla kufr + nějaké věci, pak jsem měla kurz španělštiny, a odpoledne mi Adam (spolužák) pomohl se zbytkem. Rovnou jsem si zašla do Mercadonny na nákup, ta je tu hned za rohem, a jak jsem se vrátila, tak jsem si stihla jenom dát věci do kuchyně, a skoro hned na to přišel Luis.
Já jsem si šla do kuchyně dělat večeři, bylo asi půl deváté, a on si tam šel taky něco dát - bylo to strašně zvláštní se s někým dělit o ten prostor a s někým se bavit :D v předchozím bytě jsme byli každý zalezlý v pokoji a v kuchyni i koupelně jsme se spíš tak trochu míjeli :D Luis mi nabídl víno, chtěla jsem odmítnout, ale nakonec se mi to moc nepodařilo, tak jsem si s nim dala, dal mi ochutnat i nějaký místní typický sýr z Burgosu, který byl strašně bez chuti, ale takový jemný... na styl mozarelly. Já jsem si mezitím udělala večeři, sedla jsem si do obýváku-jídelny, a začali jsme se bavit.

Bylo to docela zajímavé, protože jsme se bavili tak nějak přes hodinu, a o všem možném. Je to fajn, že jsme si tady sedli. To bylo vidět vlastně už, když jsem tu byla poprvé.
Vypadalo to nějak tak:
Luis: "... a v létě jsem byl v Londýně."
já: "vážně? já jsem taky byla v Londýně."
Luis: "fakt? a v jaké části jsi byla?"
já: "no, na západě, v Ealingu."
Luis: "to si děláš srandu!! já jsem byl taky v Ealingu!! stanice metra Ealing Broadway."
já: "jo, přesně tam!" :D
takže to byla pěkná shoda. Ve stejný čas ve stejné čtvrti :)

Takže jsme se měli o čem bavit, jemu je 35 let, takže toho už má dost za sebou, dnes mi vyprávěl o jeho zaměstnáních (například pracoval jako fotograf, herec...), a plánech do budoucna, já mám taky nějaké zkušenosti za sebou a hlavně mě momentálně zajímá španělská kultura, tak jsem ráda, že se toho můžu od něj dost dozvědět, i když to je i trochu z jiného pohledu, řekla bych, že nemyslí úplně stejně jako jiní Španělé, dokáže vidět problémy a tak... je to zajímavé...

Jinak teda bavíme se ale anglicky. On si prý rád procvičí angličtinu, a mně to nevadí - španělsky mluvím všude jinde a angličtinu taky zapomenout nechci.

Žije se mi teda skvěle, líbí se mi tu, ráda tu vařím, takže snad se zase budu stravovat lépe, pít více, žít zdravěji, a ve středu to tu přijdou okouknout spolužáci - usmažíme si tortilla de patatas (čti: "tortíja de patátas), něco upečeme a bude to super :)
fotky bytu jindy ;)
nějaké dotazy, či připomínky? ;)


slíbené fotky sněhu ze 7.2.2013 :)
snow in Burgos, Spain snow in Burgos, Spain snow in Burgos, Spain snow in Burgos, Spain snow in Burgos, Spain  


I have mentioned that there was something happening with my living here. I was still searching a bit so I got an offer for a room in one flat. I looked at the advertisment but it was quite expensive so I replied to the guy that it was expensive and I couldn't afford that. He replied to me that he didn't care that much about the money that I should come to see it and we would talk about it. It took me 3 days to reply to him but the room wasn't still taken (maybe because of the price). It was Thursday, February the 14th, when I went to see the flat. It was just 5 minutes walking from the flat I was living in. It was a nice house, good location, and a great apartment! I actually has two floors. A big, spacy and light living room, clean and nice kitchen, bathroom and an "office", and upstairs in the loft, there are two bedrooms and a bathroom. I really liked the flat. He reduced the price for me and we talk cca three querters of an hour just about life. Such a nice enviroment. There might only be a problem about the internet and I also needed to talk to my previous flatmate about me leaving. So I said to this guy that I would let him know.
I told the girls everything, I had dinner with them and we agreed that it was a nice offer so I just needed to talk about it with my flatmate. I saw him on Friday. He was arguing with the another flatmate so I didn't want to disturb and I was waiting till they finish their fight. But I also needed to buy some food so I decided to go shopping first. But when he saw me leaving he sait that he was going with me that he was late anyway. So meanwhile we were going down the stairs I told him everything. He didn't really understand what didn't I like about the flat, and said that it was a pity but that he would give me the money back. So I texted Luis (my new flatmate) that I would take it and I just needed to be sure that the internet was working properly. On Saturday we went to Salamanca (about that next time) so we agreed that I would come on Sunday with my laptop. So I came on Sunday and it worked well. So I paid him my first rent, took the keys and left with a great feeling :) And at home I started packing :)

Today, on Monday, I brought my suitcase + some stuff, then I went to my spanish course, and in the afternoon Adam, my classmate, helped me with the rest of the stuff. I also went to Mercadonna (it's around the corner) to buy some food, when I came back I just finished filling my shelves in the kitchen with the food and Luis came.
I went to the kitchen to make me some dinner, it was around half past eight, and he went there also to eat something. It was quite unusual to share the space with someone and to talk to somoeone :D in the previous flat everybody was closed in their rooms and we didn't talk to each other much. Luis offered me some wine, I wanted to say no but in the end I wasn't successfull so I had a glass with him. He also gave me some local cheese from Burgos, but it didn't have almost any taste so I didn't like it much... maybe something like mozarella. Meanwhile I made dinner, sat in the living room, ate, and we started talking.

It was quite interesting because we were talking for more than an hour... about everything. It's really nice that we get along so well. Well, I could see that already when I first came. It was like this:
Luis: "...and in the summer, I was in London."
me: "really? I was also in London during the summer."
Luis: "no way! and what part were you in?"
me: "well, really in the west... do you know Ealing?"
Luis: "You must be kidding me!! I was also in Ealing! Do you mean the station Ealing Broadway...?"
me: "yea! exactly there!" :D
So that was really nice. At the same time in the same neighbourhood :)

So we did have a shared topic, and there were more. He is 35 years old so he has already experienced a lot. Today he was telling me about his jobs (he worked for example as a phoographer, an actor...), and about his plans for future. I also have some experoence and I am mostly interested now in the spanish culture so I am really happy that I can learn from him, even though it's also from a different angle as he doesn't think the way most of the Spanish people think... 

But anyway, we talk in english. He is happy to practise it and I don't mind. I speak spanish in all other occasions so I also don't want to forget english.

My life here is great. I really like the flat. I think I have already mentioned that ;) I like to cook here so hopefully I will eat better here, drink more, live healthier, and on Wednesday my (czech) classmates will come to check it out :) we will make tortilla de patatas, we will bake something and it will be great! :)

the pictures another time
any questions? ;)

sobota 16. února 2013

minulý týden


poslední dny tady v Burgosu byly spíše odpočinkovější, tak jsem měla čas dodělat některé resty, i když mi jich stále dost zbývá, odpočinout si, a nějak si tady trochu zvyknout.
V úterý ještě nebyla škola, protože tu byl svátek kvůli karnevalu. Bylo mi trochu líto, že místní organizace pro studenty, Aegee, nám nedala třeba nějak vědět, kdy se co koná, co stojí za to, protože já mám španělský karneval strašně ráda, a naprosto všechno jsem propásla...

nicméně, v úterý odpoledne jsme se s Barčou vydaly hledat nějaké kadeřnictví. Ona už od začátku říkala, že si chce nechat ostříhat ofinu, a já chtěla tak nějak celkově. Je jich tu dost, ale chtěly jsme nějaké doporučení. Její spolubydlící nám trochu poradila, tak jsme se tam vydaly, chvíli váhaly, ale pak do jednoho vlezly. Řekli nám tam sice, že nemají na nás čas, že bychom se měly objednat, ale na ofinu řekli, že tu můžou ostříhat. Já jsem se objednávat nechtěla, netušila jsem, kolik by to stálo, tak jsme to s Barčou vyřešily tak, že jsme u vietnamců koupily nůžky a ona mě ostříhala pak u nich doma :D měla jsem to jen za 1,50e ;) a jsem spokojená :)

ve středu, jsem se rozhodla jít podívat na jinou hodinu, než minulý týden. Pořád jsem si nebyla jistá, co si zapsat, morfologie by se mi sice hodila ke zkoušce, co budu mít v červnu v ČR, Americká španělština mě ale zase moc zajímá. Šla jsem teda na tu hodinu okouknout učitele a požadavky. Zajímavé bylo, že v 8:50 to vypadalo ve škole, jako někdy v 5ráno. Nikde nikdo, a to škola začíná v 9h. Po chvíli ale dorazili nějací studenti, a dvě holky erasmačky, co už znám, tak jsem byla ráda :) seděly jsme tam a čekali... učitel nikde... v 9:20 jsme se už s tou francouzskou a němkou začaly bavit, že v našich zemích bychom to čekání už tak nějak zabalily. Bylo vtipné, že jsme se bavily tak nějak polohlasem, v té třídě byl dost klid. Ti tři španělé, co tam s námi byli, byli skoro zticha :D po 45 minutách nám to přišlo ještě divnější, a už jsme se začaly bavit mnohem víc nahlas. Ti španělé po chvíli taky začali :D a po hodině a půl, kdy už zbývala jenom půlhodina do konce výuky, jsme to prostě zabalily, a šly :D ti španělé (a přitom to byli čtvrťáci, kteří by mohli vědět, co dělat), tam ještě chvíli tak bezradně seděli, ale za 5 minut jsme je taky potkali dole na chodbě. Zvláštní. Tak to jsem si toho z tý hodiny moc neodnesla :/ ale zase jsem se víc skamarádila s těma holkama :) Na informacích jsme se zeptaly, jestli se neví, co s tím učitelem je, jestli je nemocný, protože by třeba odpadly další hodiny. A mám pocit, že nám řekly, že je normálně ve své kanceláři, ať se tam stavíme. Ale to nám přišlo zvláštní, tak jsme to nakonec teda nechaly...

Nechtěla jsem celý den sedět doma, venku bylo fajn počasí, tak jsem se vydala podívat se k castillo - to je hrad na kopci nad městem. Je tam super vyhlídka, tak jsem z ní chtěla nafotit nějaké fotky :) Bylo tam vážně pěkně a klid, tak jsem si to tam užívala :) nafotila nějaké fotky a šla zase domů. Když jsem byla skoro doma, tak začalo zapadat slunce, bylo to tak krásný, že jsem si řekla, že se na ten hrad musím vrátit za západu slunce :)

jinak mám nějaké novinky ohledně bydlení, ale asi vás napnu a napíšu je zas příště :) těšte se! ;)
Burgos Burgos Burgos Burgos Burgos Burgos Burgos Burgos Burgos Burgos 


úterý 12. února 2013

volné pondělí

Tentokrát jsem chtěla napsat - vážně jen krátce o mém odpočinkovém dni.
Potřebovala jsem se vyspat, tak jsem si to dopřála. To zmiňuji jen proto, že jsem měla snídani někdy po poledni, a tím celý den posunutý - oběd v 16h (částečně to byla i lenost udělat si ho dříve), svačina v 19h, a večeře v 20:45. Teda s tím jídlem... řekla bych to tak, že s bytem jsem se už smířila, ale nesmířila jsem se s kuchyní. Nemám ji ráda, a to je pro mě velký kámen úrazu. Snažím se tam trávit co nejméně času, a nebaví mě vařit. Je to blbé, protože normálně mě vařit baví, a v kuchyni trávím neuvěřitelné množství času. Takže moje strava je zatím taková... no, nic moc.

No, ale dneska, tím, že jsem neměla žádný plán, tak jsem se rozhodla to tady pořádně uklidit. Konečně jsem si teda pořádně zametla a vytřela pokoj, zároveň i vytřela šuplíky, přerovnala věci, a narovnala, a když už jsem měla ten smeták i kýbl v ruce, tak jsem se rozhodla, že vytřu tu nechutně špinavou koupelnu, a kuchyň. Neuvěřili byste, jaké tam bylo špíny. Radši jsem si to vyfotila, abych to měla na památku :D vlastně jsem nakonec vytřela i obývák, který nikdo nepoužívá, takže ani neuklízí. S pocitem dobré práce, jsem nechala kýbl u dveří do koupelny, protože jsem si nechtěla mokrou podlahu pošlapat, a zároveň jsem si řekla, že to je upzornění pro spolubydlící, že tam je mokro. Netrvalo to dlouho a odcházel kamarád spolubydlícího. Na chodbě se pozastavili, a divili se, proč tam je ten kýbl. Tak koukali, že aha, je tam vytřeno. Ale proč je tam vlastně vytřeno? Jo, tak ona se asi sprchovala, nebo tam byl někde nějaký flek...!!
Takže takhle to tady asi funguje. Uklízí se jen, když je nějaká strašně viditelná špína, nebo flek. Ale nechápu, že tam tu špínu doteď neviděli!! Bylo to nechutné. Zvlášť, když jsou kachličky v koupelně bílé.
No, ale můj pocit je dobrý, a teď budu jen sledovat, za jak dlouho se to zašpiní :)

Jinak na devátou jsme šli zaplatit k divadlu výlet do Salamanca, který se koná v sobotu :) Těším se, ale je pravda, že se pojede jen, když se naplní autobus. Bude se totiž půjčovat soukromý autobus, a platí se 20e, což je fajn cena, protože normálně se platí 32e. Já sama jsem Aegee, společnosti, která to pořádá, udělala trochu reklamu, protože jsem o tom mluvila s mexičanama, kterým to přišlo super a vůbec o tom nevěděli. To Aegee se moc neumí propagovat, mi přijde, nebo jsou líní. No, tak výlet jsme zaplatili a ještě jsme si šli s pár lidma na chvilku sednout do Pecaditos, na pivo či víno. A já jsem poprve ochutnala místní typickou specialitu - Morcilla. Vypadá, a působí to nechutně, ale je to vlastně docela dobrý. Nebo ok :) co myslíte? :)
Morcilla
Morcilla de Burgos - je prý vepřová, je z krve, cibule, vepřového sádla, a to bílé je rýže, dál je tam ještě koření

trocha místní špíny... a to toho je hodně na tom smetáku...


pondělí 11. února 2013

týden

Tak! už jsem tady týden! :)
Je to neuvěřitelné. Asi to znáte. Na jednu stranu jsou dny dlouhé, děje se strašně moc věcí, ale na druhou stranu to prostě strašně rychle utíká.
V sobotu jsem se ráno pořádně vyspala. Potřebovala jsem to, a byla jsem za to ráda. Trochu jsem se tu snažila pouklidit a pak jsem se vydala opět k holkám, kde se už stávám pravidelným hostem ;) Dohodly jsme se, že budeme spolu překládat jeden článek do školy. Dalo nám to dost zabrat, a nedostaly jsme se asi ani do čtvrtiny, protože ten článek je asi na deset stránek, a je tam neskutečné množství složitých slov, a vět na 6 řádků :) Během dne jsem taky dostala pozvánku na kolaudační party do bytu, kde jsem taky málem bydlela, ale to nevyšlo kvůli tomu, že jsem měla přijet do Burgosu moc pozdě. Pozvala mě němka, se kterou jsem byla právě kvůli tomu trochu v kontaktu. První se mi tam vůbec nechtělo ze dvou důvodů - nerada chodím na party sama, obzvlášť mezi lidi, které neznám, a zadruhé jsem měla přijít v nějakém kostýmu, protože je karneval. Spolužák mě ale povzbudil, ať jdu, že si procvičím španělštinu, a já jsem si řekla, že aspoň poznám nové lidi. V obchodu s kostýmy jsem si jen koupila masku přes oči, abych měla jakýsi náznak převleku, ale nemusela to nějak řešit, nebo do toho vrážet peníze. Byla jsem ráda, že jsem šla, protože jsem doopravdy poznala hodně nový lidí, hlavně Mexičanů, a taky Španělů :) ti Španělé jsou do těch kostýmů naprostí blázní. Škoda, že jsem si nevzala foťák a nemůžu vám to ukázat... byli výborní... a jsou to fakt šílenci. Někteří si dokonce pořídí, nebo půjčí na každý den jinou masku. Nevadí jim ze sebe dělat trochu blbce :) Potkala jsem tam dokonce kluka, který, když jsem mu řekla své jméno, tak mi řekl mé příjmení - psali jsme si totiž na couchsurfingu :) to bylo vtipné. Taky jsem se seznámila s některými Mexičany a Mexičanky. Když se všichni z bytu přesouvali do klubů, chtěla jsem už jít domů, abych se vyspali, ale oni mě vzali, ať jdu s nima. Bylo to pak vlastně docela vtipné, protože jsem tam byla sama obklopena asi deseti Mexičany. Jinak ještě k tomu bytu - lokalita je naprosto úžasná! Je to naprosto v centru, u řeky, u jedné pěší zóny, kde se lidé prochází.


V neděli jsem se probudila dřív, než jsem chtěla. Zaprvé jsem měla nastavený nějaký budík, o kterém jsem nevěděla, a také jsem měla šílené sny a už jsem nemohla spát. Vstala jsem teda, nasnídala a na dvanáctou jsem vyrazila do té církve, kterou jsem si vyhlídla. Nechtěla jsem tam být moc brzo, tak jsem šla tak nějak, abych tam byla těsně před polednem. Čím blíž jsem té budově byla, tím víc jsem měla pocit, že něco není v pořádku. Vzpomněla jsem si, že číslo, na které jsem volala, neexistovalo, a na dva emaily, které jsem poslala, mi nikdo neodpověděl. Došla jsem k té budově, a překvapeně jsem se koukla skrz ty zamřížované dveře na další zavřené dveře a stále stojící ceduli, na které stálo, že se scházejí v neděli ve 12h. Říkala jsem si, že to snad není možné. Poté se ve mně projevily mírně Sherlockovské vlastnosti. Podívala jsem se na ty dveře znova, a ještě jednou si přečetla cedulku, na které stálo: RECIEN PINTADO = čerstvě natřené. Dveře ani náhodou nevypadaly čerstvě natřené. Spíš byly už skoro i někde opraskané. No, rozhodně nebyly natřené v posledních měsících. Docela by mě zajímalo, jak dlouho už to tam mohlo být zavřené a beze změny. A proč si na internetu nezmění informace? Naštěstí jsem u sebe měla blog, kam si píšu všechny důležité informace, jako všechny telefonní čísla lidí, a adresy míst, kam možná budu potřebovat jít. Rozhodla jsem se jít do církve číslo dva. Když jsem tam ale těsně po dvanácté došla, tak jsem zjistila, že v místě, kde by měla být, je jen místo, kde bylo napsané? IGLESIA ORTODOXA RUMANA = rumunská ortodoxní církev. Z mých zkušeností jsem si ale říkala, že by se tam třeba mohly ty církve střídat. Navíc u vchodu měli napsáno, že se scházejí 9-12h a už bylo po 12. Jakmile jsem ale vešla, ucítila zvláštní vůně, a slyšela lidi odříkávat nějakou liturgii v jazyku, kterému nerozumím, podívala jsem se na paní vedle, která se na mě zvláštně koukala, jako kdybych tam nepatřila, a raději jsem zas hned odešla. Pána před vchodem jsem se ale zeptala, jestli netuší, kde je evangelická církev, že jsem ji tam hledala. On mi začal něco říkat, ale skoro nevyslovoval, mluvil strašně zvláštně, tak jsem mu skoro nic nerozuměla. Řekl mi, že mě ale někam odvede, že to je kousek. Po cestě se ještě snažil komunikovat, ale fakt jsem mu nerozuměla :) odvedl mě do jiné církve, ale že prý se mnou dovnitř nepůjde. Šla jsem teda sama, ale po minutě jsem zjistila, že tam to zase byli katolící. Z církve jsem zase po chvilce vyběhla, podívala se do svého chytrého bločku a na mapku, kterou jsme dostali ve škole, a která mi zachraňuje život, a vydala jsem se do poslední možné církve dnes, kterou jsem tušila, kde přibližně ji najít. Tu jsem našla docela jednoduše, i se název nad vchodem shodoval. Skoro jsem běhala, a bylo 12:15, ale i tak jsem byla přivítaná a rychle jsem se snažila v tichosti umístit. No, to už bylo naštěstí správné místo. Dál to popisovat asi nebudu. Bylo to fajn, ke konci se se mnou nějaké paní začaly bavit, zajímaly se odkud jsem, tak jsem se je zeptala, jestli nevědí o nějakém ubytování, tak slíbily, že se poptají, a vzaly si moje číslo. Také mě seznámily s jednou mladou sympatickou slečnou, která mi řekla, že občas chodí do církve, kde je víc mladých lidí, a že mě tam příště vezme. Zjistila jsem, že to je ta církev, kam jsem chtěla jít, když jsem vlezla do té rumunské, tak jsem jim řekla svoji historku, a ony se .smály, a řekly mi, že to je prý hodně blízko. Tak snad mě tam příště raději zavedou. Já jsem se rozloučila a běžela jsem k holkám Češkám. Bylo to hned ve vedlejší ulici. Opět jsme překládaly ten dlouhý článek, ale tentokrát nám to šlo rychleji, i když jsme z toho byly unavené, dalo nám to zabrat a stejně jsem to ještě nestihly dokončit. Na internetu jsme zjistily, že by v 20h měl být opět nějaký karnevalový průvod, tak jsme se vydaly do města, ale zjistily jsme, že teda místní radnice v tom má asi pěkný zmatek, nic se nekonalo, nikdo o tom nic nevěděl, tak jsme se prostě jenom prošly. Snad tedy v pondělí. V pondělí a úterý je tu svátek, nemáme školu, kvůli karnevalu. Takže máme pěkně dlouhý víkend. Doma jsem se ještě odhodlala a uvařila jsem si večeři - první, co mě napadlo - gnocchi+jamon serrano osmažený+vařená rajčata. A bylo to výborné :)

Píšu strašně vyčerpávající články, koukám. Ale je toho pořád hodně. Teď se zase musím pořádně vyspat. Papa! :)
burgos
maska... :)
burgos
učení a překládání jsme si zpestřily lakováním nehtů... aneb kolik laků si sbalí tři holky do Španělska? :)
burgos

burgos

burgos

burgos
vlevo divadlo, vpravo socha Cida
burgos
místo všech možných srazů
food
vaří se...
food
chutnalo to líp, než vypadalo... ještě je tam schovaný sýr, který se krásně roztekl :)


burgos

sobota 9. února 2013

jak se žije...?

V pátek jsem se sice chtěla vyspat, ale probudila jsem se poměrně brzo. Nevím, jestli byl problém ve mně, nebo v tom, že můj pokoj je mezi pokojem té slečny a koupelnou. Už jsem asi zmínila, že stěny jsou jako papíry a každý krok tu je slyšet... natož záchod, nebo sprcha. Vstala jsem, a opět na mě spadla těžkost a zdánlivá neřešitelnost situace. Co bylo zvláštní... že jsem ani neměla hlad. To je na mě docela neobvyklé, bych řekla. V podstatě jsem tu spíš jedla jen ze zvyku. Ale prostě se mi do té kuchyně nechtělo. Nakonec jsem tam došla až ve chvíli, kdy jsem se rozhodla, že půjdu ven, a nechtěla jsem utrácet za jídlo. Namazala jsem si chleba, a šla jsem pryč. Mluvila jsem totiž s taťkou na skype, a ten mi řekl, ať se zajdu podívat do nějaké církve, že mi tam třeba poradí. Je pravda, že místní lidé budou do situace vidět líp, a že by mohli i mít nějaké náhradní řešení. Sice jsem původně myslela, že se zeptám až v neděli, ale vzhledem k tomu, že jsem si ráno ani nebyla jistá, že bych tu vydržela den, bylo dobré to řešit hned. Ještě k tomu teda ale musím dodat, že ráno se zase mí spolubydlící hádali. Občas jsem se snažila pochopit a porozumět, o čem se hádají, ale tím, že jsem při tom skypovala, a oni při těch hádkách strašně melou, neměla jsem moc šanci z těch útržků pochopit souvislosti. 
Ve městě byla neuvěřitelná zima. Sice sníh už není, ale sněžilo trochu, a hlavně byl šílený vítr. Volala jsem s Ráďou asi půl hodiny, protože máme na sebe neomezené volání zdrama, a mezitím mně málem umrzla ruka :) Církev jsem sice našla, ale je to asi jen místo, kde se schází, protože tam bylo zavřeno, nikde zvonek, a cedule oznamující pravidelná setkání. Snažila jsem se dovolat jejich kazateli, ale v telefonu mi řekli, že číslo neexistuje. Zvláštní... Později jsem teda zkoušela jinou církev, ale tam mi to zase nezvedali. To byl už zase ale večer, tak jsem se rozhodla to zkusit znova v sobotu.
S holkama jsme plánovaly nějaký větší nákup, tak jsem šla k nim, chvilku jsem se tam ohřívala a dohodly jsme, že půjdeme do Hipercoru, který byl sice za městem, ale od jejich bytu asi 25 minut pěšky. Po cestě jsme zjistily, že tam dokonce jezdí autobus zadarmo z centra, tak jsme si daly za úkol to zjistit, a také jsem si všimly, že před Hipercorem je Lídl. Šly jsme teda do Hipercoru nakoupit věci jako drogerii, povlečení, ručník a hrnek, a do Lidlu jídlo. Ceny tam byly opravdu mnohem nižší, než v centru v obchodech jako Árbol a Mercadonna, tak jsme byly rády. Taky jsme pak šly nazpět ověšené, jako vánoční stromečky, a všichni lidi, co jeli okolo, na nás strašně koukali :D tam by totiž asi nikdo nešel nakupovat bez auta :D u holek jsme si teda udělaly večeři, která byla naprosto výborná - měly jsme rajskou s těstovinama a jamón serrano. K tomu jsme si ještě daly Sidra (pití z Asturie). Pěkně jsme se nacpaly, hlavně já :) uvědomila jsem si, že to bylo moje první pořádné teplé jídlo od příjezdu. Už bylo načase :)
Ještě chvíli jsme koukaly na televizi v rámci učení se španělštiny, ale už se nám všem neuvěřitelně zavíraly oči, tak jsem se pak nerada po desáté zvedla, a šla jsem domů.
Náladu jsem měla zvednutou o 50%, tak jsem tentokrát už jenom protočila oči, když jsem vešla do bytu a slyšela jsem ty dva se zase hádat. Jako co k tomu dodat... Nebaví mě to, v tomhle žít nechci. Pokud tady jen přespím a dny strávím jinde, tak to zvládnu. Ale to taky vždycky nejde, navíc to je docela drahé žití. Takže něco se musí změnit. Buď já byt, nebo oni.

PS: Ani, díky moc za komentář. Když jsem poprve dorazila na koleje v Praze, tak jsem taky byla docela překvapená - moje představy byly jiné. Ale měla jsem super spolubydlící, špíny tam zas tolik nebylo, a nakonec se mi tam docela líbilo... jen prostě moje představy byly jiné. Tady jsem to viděla, vzala jsem to, a až pak jsem zjistila, jak to tu vlastně vypadá dohromady. A možná ještě víc mi vadí ta atmosféra. Spolubydlící, kteří se denně hádají, zvlášť, když to tady je tolik slyšet, to mě docela deptá. Už jsem hodně uvažovala, že se snad zvyknu, ale pro mě jsou teda 4 a půl měsíce hodně dlouhá doba. Chtěla bych na to vzpomínat v dobrém :)


PS2: fotky více sněhu (mám jich dost) budou příště ;)




  dinner in Burgos dinner in Burgos dinner in Burgos  

sněžííí

Ahoj!
chtěla jsem udělat takové menší shrnutí mého hledání bytu, resp. pokoje.
Hledala jsem 3 dny intenzivně a ten třetí den jsem konečně našla. Takhle to ani nezní tam strašně. Tři dny je docela dobrá doba. Ale za ty tři dny jsem zavolala minimálně 14ti lidem, co pronajímali pokoj, provolala jsem svých 20 volných minut s různými lidmi. Nejhorší bylo vždycky představení, začátek hovoru. Nikdy jsem nevěděla, co říct, a často mi lidé nerozuměli :) první den jsem viděla tři byty, druhý den dva, a třetí den ještě dva, přičemž ten druhý jsem vzala. Takhle to asi nezní už tak šíleně, ale byla jsem z toho opravdu hotová. Přiznávám, že to bylo hodně rychlé rozhodnutí, a teď vidím, že to byla chyba. Ono teda je asi dobře, že se stalo, všechno má svůj důvod, ale nejraději bych tu nebyla. Jak jsem na všechny byty říkala, že se ještě rozhodnu, a pak mi třeba nějak utekly, nebo tak, nechtěla jsem už to rozhodnutí tolik oddalovat, když mi byt přišel v pohodě. Ano, na první pohled působil dobře, ale na druhý vlastně už tolik ne...


Ale teď se ještě vrátím ke středě večer. Šla jsem se zúčastnit události pořádané přes couchsurfing. Byla to fotografická dílna. Sešlo se nás v takové pěkné umělecké kavárničce několik amatérských fotografů a jeden profesionální z Belgie, který to vedl. Bavili jsme se o tom, jak a co rádi fotíme, naše zkušenosti, jak fotit, jak vylepšit naši fotografii, a pak jsme se rozešli po kavárně a fotili něco. Následně jsme to ti odvážnější ukázali a trochu hodnotili. Můj obrázek, který zveřejním níže, se jim prý moc líbil, snad nejvíc :) to mě potěšilo. Původně jsme měli jít fotit ven, nejlépe semafor, ale byla strašná zima, tak jsme právě fotili v té kavárně. Bylo fajn, že to těm majitelům nevadilo :)



A to jsem vlastně chtěla zmínit... SNĚŽILO!! :) nebo taky... průběžně tu sněží... :) tím se mi teda splnil sen, vidět Burgos zasněžený... ale teď by už mohlo přestat a mohly by začít být hezky ;)



Ve čtvrtek, když jsme šly do školy, tak byla docela vrstva sněhu... (opět na fotkách) :) strašná zima, a hlavně, když tu fouká, tak to je docela šílený...

Škola ve čtvrtek byla docela zajímavá. První hodina se jmenovala Základy východních kultur, nebo něco na ten smysl. No, popravdě nevím, co si o tom myslet. Možná by to mohlo být zajímavé. Ale profesorka mluvila takovým způsobem, že jsem u toho usínala, a nebylo jí moc rozumět. Ale vypadala, že by nás tam ráda měla, aby se mohlo diskutovat mezikulturně... :) Další hodina byla o Správné španělské gramatice. Bylo to velice zajímavé, a jako úvodní hodina hodně intenzivní. Teda hodně intenzivní projev té vyučující. Bylo nás tam jen 5, takže takové komorní uskupení. Ale té učitelce bylo rozumět výborně. Na španělštinu to je výborný předmět. Často řekla třeba za sebou i tři synonyma, takže jsme měli velikou šanci rozumět tomu, co říká. Na ten předmět bych ráda chodila. Ale vypadá to, že to tady procházka růžovým sadem nebude. Na každý předmět je docela dost úkolů, čtení knížek, skupinové a individuální práce, eseje, a tak... Ale je pravda, že asi ke zkoušce toho pak už bude snad míň :)


A teď se teda vrátím k tomu bydlení. Po čtvrteční škole jsem se teprve pořádně dostala do svého nového bydlení, i když věci jsem už tam měla. Všimla jsem si, že je to tu pěkně špinavé, až odporné, tak jsem se to tu rozhodla ze všeho nejdříve uklidit. Utřela jsem si stůl, noční stolek, vypínače, deku hodila vyvětrat z okna, a protože svítilo sluníčko, tak jsem i nechala otevřené okno, aby se pokoj vyvětral. Potkala jsem svoji spolubydlící, tak jsme se seznámily, a ona mi ukázala, kde si můžu dát v kuchyni věci, kde v koupelně, jaké nádobí můžu používat, a jaké je soukromé. To mě překvapilo. Oni mají totiž každý své nádobí, a pak tady je nějaké erární. Jsou tu talíře, příbory, pár horších hrnců a snad i pánev. A například tady vůbec není hrnek, a to pro mě byla docela rána, jako pro čajového maniaka. Vlastně ani nevím, jestli tu je erární plech do trouby, nebo tak. Tohle mě dost zaskočilo, pak mě hodně překvapila nechutná špína v kuchyně. Všechno zašlé, olepené, nikdo se nezdá, že by měl chuť uklízet. Tohle mě nějak dostalo, ale měla jsem hlad, tak jsem si začala vařit polévku. A nějak v tu chvíli se ta holka začala hádat s tim klukem. Byla to šílená hádka, každý si jel svou. A nebylo to, že by se hádali deset minut. Ale hádali se celou dobu, co jsem vařila, jedla, pak jsem šla na chvilku spát, protože jsem byla neuvěřitelně unavená, když jsem se probudila, tak se pořád hádali, a pak nakonec naštěstí nějak skončili. Orientačně časově můžu říct, že se hádali 3 hodiny!! nevím, jestli se vážně hádali celou dobu, co jsem spala (asi 45minut), ale usínala jsem za jejich hádky, i se probudila. Byla jsem z toho docela hotová a hlavně to prostředí tady mně přišlo hodně depresivní. Plus ta špína a třeba fakt, že mám skříň jen na ramínka, ale ramínka tam nejsou, mám jich tam asi jen 7, díky holkám, které mi jich pár půjčily. Takže v podstatě všechno oblečení mám zatím v kufru. Všechno to na mě nějak dolehlo. Takhle jsem si to vůbec nepředstavovala, tak to nemělo být. Ani se mi nechtělo vycházet z pokoje do té špíny. Teda ne, že by můj pokoj byl lepší. Chtěla jsem si aspoň vyluxovat matraci, která vypadala taky nechutně, ale nemají tu vysavač. Tak jsem ji aspoň obrátila a dala si na ni své čisté povlečení... Padla na mě jakási depresivní nálada. Něco tu není dobře, to prostředí mi nesedí, vnitřně jsem to nezvládla a rozbrečela jsem se tu z toho... prostě to ze mě šlo... Situace se zdála být neřešitelná...



Večer jsem se ještě naštěstí trochu rozptýlila díky místní studentské organizaci AEGEE, která pořádala jakousi party. Sice mi přišla organizace mírně zmatená, protože někde se psalo, že se něco děje od 17h, a pak od 21h, ale ve škole jsme dostali papírek, kde byla informace o akci od 20h. Nechápala jsem, co se teda má dít, ale řídili jsme se podle informace na facebooku, která říkala 21h, a bylo to tak. (Nakonec jsem zjistila, že se konaly tři akce v každou z těchto hodin). Sešlo se nás asi 15-20. My Češi, Slováci, kluk z Jižní Korei, Japonec, Američan, Holanďan, Italka, Francouzky, Němec, a Španělé... a možná jsem ještě na někoho zapomněla. Ale bylo to fajn, protože jsme se aspoň trochu poznali. Do teď nebyla moc příležitost. Šli jsme první do nějakého podniku se najíst a tam byla i možnost si docela popovídat. Bylo to vážně fajn :)

Organizátoři byli docela vtipní, i když ze začátku nám hned řekli, že jejich angličtina je strašná, a španělsky nám moc nerozuměli, což jsem nechápala :) Pak nám ale už rozuměli, tak to bylo fajn :) Dozvěděli jsme se taky něco víc o budoucích akcích a získali kontakty :)
Bylo zajímavé, že na tom hlavním náměstí, kde jsou různé bary, bylo po půlnoci plněji, než přes den. Zároveň je teď období karnevalu, takže většina lidí chodila v maskách a nám trochu vynadali, že nemáme masky. Jenomže nám se za to teda utrácet nechtělo :)
Domů jsem dorazila hotová a byla jsem ráda, že to mám blízko...
...ale tím jsem ještě s ubytováním vyhráno neměla...
více příště, teď už musím jít spát :)

Burgos and snow Burgos and snow Burgos and snow Burgos and snow Burgos and snow