sobota 9. února 2013

jak se žije...?

V pátek jsem se sice chtěla vyspat, ale probudila jsem se poměrně brzo. Nevím, jestli byl problém ve mně, nebo v tom, že můj pokoj je mezi pokojem té slečny a koupelnou. Už jsem asi zmínila, že stěny jsou jako papíry a každý krok tu je slyšet... natož záchod, nebo sprcha. Vstala jsem, a opět na mě spadla těžkost a zdánlivá neřešitelnost situace. Co bylo zvláštní... že jsem ani neměla hlad. To je na mě docela neobvyklé, bych řekla. V podstatě jsem tu spíš jedla jen ze zvyku. Ale prostě se mi do té kuchyně nechtělo. Nakonec jsem tam došla až ve chvíli, kdy jsem se rozhodla, že půjdu ven, a nechtěla jsem utrácet za jídlo. Namazala jsem si chleba, a šla jsem pryč. Mluvila jsem totiž s taťkou na skype, a ten mi řekl, ať se zajdu podívat do nějaké církve, že mi tam třeba poradí. Je pravda, že místní lidé budou do situace vidět líp, a že by mohli i mít nějaké náhradní řešení. Sice jsem původně myslela, že se zeptám až v neděli, ale vzhledem k tomu, že jsem si ráno ani nebyla jistá, že bych tu vydržela den, bylo dobré to řešit hned. Ještě k tomu teda ale musím dodat, že ráno se zase mí spolubydlící hádali. Občas jsem se snažila pochopit a porozumět, o čem se hádají, ale tím, že jsem při tom skypovala, a oni při těch hádkách strašně melou, neměla jsem moc šanci z těch útržků pochopit souvislosti. 
Ve městě byla neuvěřitelná zima. Sice sníh už není, ale sněžilo trochu, a hlavně byl šílený vítr. Volala jsem s Ráďou asi půl hodiny, protože máme na sebe neomezené volání zdrama, a mezitím mně málem umrzla ruka :) Církev jsem sice našla, ale je to asi jen místo, kde se schází, protože tam bylo zavřeno, nikde zvonek, a cedule oznamující pravidelná setkání. Snažila jsem se dovolat jejich kazateli, ale v telefonu mi řekli, že číslo neexistuje. Zvláštní... Později jsem teda zkoušela jinou církev, ale tam mi to zase nezvedali. To byl už zase ale večer, tak jsem se rozhodla to zkusit znova v sobotu.
S holkama jsme plánovaly nějaký větší nákup, tak jsem šla k nim, chvilku jsem se tam ohřívala a dohodly jsme, že půjdeme do Hipercoru, který byl sice za městem, ale od jejich bytu asi 25 minut pěšky. Po cestě jsme zjistily, že tam dokonce jezdí autobus zadarmo z centra, tak jsme si daly za úkol to zjistit, a také jsem si všimly, že před Hipercorem je Lídl. Šly jsme teda do Hipercoru nakoupit věci jako drogerii, povlečení, ručník a hrnek, a do Lidlu jídlo. Ceny tam byly opravdu mnohem nižší, než v centru v obchodech jako Árbol a Mercadonna, tak jsme byly rády. Taky jsme pak šly nazpět ověšené, jako vánoční stromečky, a všichni lidi, co jeli okolo, na nás strašně koukali :D tam by totiž asi nikdo nešel nakupovat bez auta :D u holek jsme si teda udělaly večeři, která byla naprosto výborná - měly jsme rajskou s těstovinama a jamón serrano. K tomu jsme si ještě daly Sidra (pití z Asturie). Pěkně jsme se nacpaly, hlavně já :) uvědomila jsem si, že to bylo moje první pořádné teplé jídlo od příjezdu. Už bylo načase :)
Ještě chvíli jsme koukaly na televizi v rámci učení se španělštiny, ale už se nám všem neuvěřitelně zavíraly oči, tak jsem se pak nerada po desáté zvedla, a šla jsem domů.
Náladu jsem měla zvednutou o 50%, tak jsem tentokrát už jenom protočila oči, když jsem vešla do bytu a slyšela jsem ty dva se zase hádat. Jako co k tomu dodat... Nebaví mě to, v tomhle žít nechci. Pokud tady jen přespím a dny strávím jinde, tak to zvládnu. Ale to taky vždycky nejde, navíc to je docela drahé žití. Takže něco se musí změnit. Buď já byt, nebo oni.

PS: Ani, díky moc za komentář. Když jsem poprve dorazila na koleje v Praze, tak jsem taky byla docela překvapená - moje představy byly jiné. Ale měla jsem super spolubydlící, špíny tam zas tolik nebylo, a nakonec se mi tam docela líbilo... jen prostě moje představy byly jiné. Tady jsem to viděla, vzala jsem to, a až pak jsem zjistila, jak to tu vlastně vypadá dohromady. A možná ještě víc mi vadí ta atmosféra. Spolubydlící, kteří se denně hádají, zvlášť, když to tady je tolik slyšet, to mě docela deptá. Už jsem hodně uvažovala, že se snad zvyknu, ale pro mě jsou teda 4 a půl měsíce hodně dlouhá doba. Chtěla bych na to vzpomínat v dobrém :)


PS2: fotky více sněhu (mám jich dost) budou příště ;)




  dinner in Burgos dinner in Burgos dinner in Burgos  

1 komentář:

  1. Krásné fotky asi sem sem takhle před obědem neměla chodit :)

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)