pondělí 11. února 2013

týden

Tak! už jsem tady týden! :)
Je to neuvěřitelné. Asi to znáte. Na jednu stranu jsou dny dlouhé, děje se strašně moc věcí, ale na druhou stranu to prostě strašně rychle utíká.
V sobotu jsem se ráno pořádně vyspala. Potřebovala jsem to, a byla jsem za to ráda. Trochu jsem se tu snažila pouklidit a pak jsem se vydala opět k holkám, kde se už stávám pravidelným hostem ;) Dohodly jsme se, že budeme spolu překládat jeden článek do školy. Dalo nám to dost zabrat, a nedostaly jsme se asi ani do čtvrtiny, protože ten článek je asi na deset stránek, a je tam neskutečné množství složitých slov, a vět na 6 řádků :) Během dne jsem taky dostala pozvánku na kolaudační party do bytu, kde jsem taky málem bydlela, ale to nevyšlo kvůli tomu, že jsem měla přijet do Burgosu moc pozdě. Pozvala mě němka, se kterou jsem byla právě kvůli tomu trochu v kontaktu. První se mi tam vůbec nechtělo ze dvou důvodů - nerada chodím na party sama, obzvlášť mezi lidi, které neznám, a zadruhé jsem měla přijít v nějakém kostýmu, protože je karneval. Spolužák mě ale povzbudil, ať jdu, že si procvičím španělštinu, a já jsem si řekla, že aspoň poznám nové lidi. V obchodu s kostýmy jsem si jen koupila masku přes oči, abych měla jakýsi náznak převleku, ale nemusela to nějak řešit, nebo do toho vrážet peníze. Byla jsem ráda, že jsem šla, protože jsem doopravdy poznala hodně nový lidí, hlavně Mexičanů, a taky Španělů :) ti Španělé jsou do těch kostýmů naprostí blázní. Škoda, že jsem si nevzala foťák a nemůžu vám to ukázat... byli výborní... a jsou to fakt šílenci. Někteří si dokonce pořídí, nebo půjčí na každý den jinou masku. Nevadí jim ze sebe dělat trochu blbce :) Potkala jsem tam dokonce kluka, který, když jsem mu řekla své jméno, tak mi řekl mé příjmení - psali jsme si totiž na couchsurfingu :) to bylo vtipné. Taky jsem se seznámila s některými Mexičany a Mexičanky. Když se všichni z bytu přesouvali do klubů, chtěla jsem už jít domů, abych se vyspali, ale oni mě vzali, ať jdu s nima. Bylo to pak vlastně docela vtipné, protože jsem tam byla sama obklopena asi deseti Mexičany. Jinak ještě k tomu bytu - lokalita je naprosto úžasná! Je to naprosto v centru, u řeky, u jedné pěší zóny, kde se lidé prochází.


V neděli jsem se probudila dřív, než jsem chtěla. Zaprvé jsem měla nastavený nějaký budík, o kterém jsem nevěděla, a také jsem měla šílené sny a už jsem nemohla spát. Vstala jsem teda, nasnídala a na dvanáctou jsem vyrazila do té církve, kterou jsem si vyhlídla. Nechtěla jsem tam být moc brzo, tak jsem šla tak nějak, abych tam byla těsně před polednem. Čím blíž jsem té budově byla, tím víc jsem měla pocit, že něco není v pořádku. Vzpomněla jsem si, že číslo, na které jsem volala, neexistovalo, a na dva emaily, které jsem poslala, mi nikdo neodpověděl. Došla jsem k té budově, a překvapeně jsem se koukla skrz ty zamřížované dveře na další zavřené dveře a stále stojící ceduli, na které stálo, že se scházejí v neděli ve 12h. Říkala jsem si, že to snad není možné. Poté se ve mně projevily mírně Sherlockovské vlastnosti. Podívala jsem se na ty dveře znova, a ještě jednou si přečetla cedulku, na které stálo: RECIEN PINTADO = čerstvě natřené. Dveře ani náhodou nevypadaly čerstvě natřené. Spíš byly už skoro i někde opraskané. No, rozhodně nebyly natřené v posledních měsících. Docela by mě zajímalo, jak dlouho už to tam mohlo být zavřené a beze změny. A proč si na internetu nezmění informace? Naštěstí jsem u sebe měla blog, kam si píšu všechny důležité informace, jako všechny telefonní čísla lidí, a adresy míst, kam možná budu potřebovat jít. Rozhodla jsem se jít do církve číslo dva. Když jsem tam ale těsně po dvanácté došla, tak jsem zjistila, že v místě, kde by měla být, je jen místo, kde bylo napsané? IGLESIA ORTODOXA RUMANA = rumunská ortodoxní církev. Z mých zkušeností jsem si ale říkala, že by se tam třeba mohly ty církve střídat. Navíc u vchodu měli napsáno, že se scházejí 9-12h a už bylo po 12. Jakmile jsem ale vešla, ucítila zvláštní vůně, a slyšela lidi odříkávat nějakou liturgii v jazyku, kterému nerozumím, podívala jsem se na paní vedle, která se na mě zvláštně koukala, jako kdybych tam nepatřila, a raději jsem zas hned odešla. Pána před vchodem jsem se ale zeptala, jestli netuší, kde je evangelická církev, že jsem ji tam hledala. On mi začal něco říkat, ale skoro nevyslovoval, mluvil strašně zvláštně, tak jsem mu skoro nic nerozuměla. Řekl mi, že mě ale někam odvede, že to je kousek. Po cestě se ještě snažil komunikovat, ale fakt jsem mu nerozuměla :) odvedl mě do jiné církve, ale že prý se mnou dovnitř nepůjde. Šla jsem teda sama, ale po minutě jsem zjistila, že tam to zase byli katolící. Z církve jsem zase po chvilce vyběhla, podívala se do svého chytrého bločku a na mapku, kterou jsme dostali ve škole, a která mi zachraňuje život, a vydala jsem se do poslední možné církve dnes, kterou jsem tušila, kde přibližně ji najít. Tu jsem našla docela jednoduše, i se název nad vchodem shodoval. Skoro jsem běhala, a bylo 12:15, ale i tak jsem byla přivítaná a rychle jsem se snažila v tichosti umístit. No, to už bylo naštěstí správné místo. Dál to popisovat asi nebudu. Bylo to fajn, ke konci se se mnou nějaké paní začaly bavit, zajímaly se odkud jsem, tak jsem se je zeptala, jestli nevědí o nějakém ubytování, tak slíbily, že se poptají, a vzaly si moje číslo. Také mě seznámily s jednou mladou sympatickou slečnou, která mi řekla, že občas chodí do církve, kde je víc mladých lidí, a že mě tam příště vezme. Zjistila jsem, že to je ta církev, kam jsem chtěla jít, když jsem vlezla do té rumunské, tak jsem jim řekla svoji historku, a ony se .smály, a řekly mi, že to je prý hodně blízko. Tak snad mě tam příště raději zavedou. Já jsem se rozloučila a běžela jsem k holkám Češkám. Bylo to hned ve vedlejší ulici. Opět jsme překládaly ten dlouhý článek, ale tentokrát nám to šlo rychleji, i když jsme z toho byly unavené, dalo nám to zabrat a stejně jsem to ještě nestihly dokončit. Na internetu jsme zjistily, že by v 20h měl být opět nějaký karnevalový průvod, tak jsme se vydaly do města, ale zjistily jsme, že teda místní radnice v tom má asi pěkný zmatek, nic se nekonalo, nikdo o tom nic nevěděl, tak jsme se prostě jenom prošly. Snad tedy v pondělí. V pondělí a úterý je tu svátek, nemáme školu, kvůli karnevalu. Takže máme pěkně dlouhý víkend. Doma jsem se ještě odhodlala a uvařila jsem si večeři - první, co mě napadlo - gnocchi+jamon serrano osmažený+vařená rajčata. A bylo to výborné :)

Píšu strašně vyčerpávající články, koukám. Ale je toho pořád hodně. Teď se zase musím pořádně vyspat. Papa! :)
burgos
maska... :)
burgos
učení a překládání jsme si zpestřily lakováním nehtů... aneb kolik laků si sbalí tři holky do Španělska? :)
burgos

burgos

burgos

burgos
vlevo divadlo, vpravo socha Cida
burgos
místo všech možných srazů
food
vaří se...
food
chutnalo to líp, než vypadalo... ještě je tam schovaný sýr, který se krásně roztekl :)


burgos

2 komentáře:

  1. Pěkný Jiři, to už vypadá lépe. Určitě jsi i to bydlení vzala z těch nej-lepších stránek... Na první pohled z fotky s maskou mě napadlo, že ses opatřila proti světlu a hluku. ;) :-)

    OdpovědětVymazat
  2. V tej masce a kabátu vypadáš spíš jak zloděj v ženském přestrojení, hihi :-))
    Jinak jsem fakt ráda, že jsi tu církev nakonec našla!

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)