pátek 24. května 2013

los alimentos españoles

Začala jsem psát článek, ale nějak to ze mě nelezlo. A když na to nemám myšlenky a nápady, tak bývá článek o ničem. Rozhodla jsem se teda napsat o tom, co plánuju už od začátku :)

Jiný kraj, jiný mrav, jiné jídlo.
Baví mě chodit po supermarketu a koukat na výrobky, které neznám. Většinou teda jeden koupím a zkouším, jestli to je dobré, nebo ne :)

Ráda bych se s vámi o to podělila :)


1. Polvorones / mantecados
Polvorones miluju! :) Je to vlastně jeden druh místního vánočního cukroví. Jsou vyrobeny z vepřového sádla, a mají různé příchutě - nejlepší je ten mandlová (na obrázku), naopak moc mi nechutná ta citronová. Na jazyku se vám rozplynou, a hned chcete další. I když moc jich taky nesníte, protože jsou dost syté.
Kdybych je měla přirovnat k něčemu českému, nejblíž by se asi dostaly důlkové koláčky. Minule, když jsem ze Španělska odjížděla, dva měsíce před odjezdem jsem je neúspěšně sháněla, načež jsem zjistila, že se prodávají jen kolem Vánoc (do konce února), říkala jsem si, že je zkusím doma upéct. Nějak jsem se k tomu nedostala, ale pořád to můžu zkusit, na internetu je dost receptů :)
Mé hodnocení: 5 star

2. Morcilla de Burgos
 Morcilla de Burgos je očividně místní specialita. Na přání vám ji podají v každé restauraci, nebo si ji také můžete koupit v supermarketu a osmažit, či upéct doma sami. Jo, lepší je smažená. Mě ale teda nijak extra nenadchla. Možná jsem vám už o ní trochu psala. Obsahuje rýži (to bílé), cibuli, krev, a vepřové sádlo. Té krve se ale neděste. Vlastně to není tak špatné... no, vlastně mi to nechutná. Jako dám si to s kamarády, s tou červenou papričkou to jde, ale sama bych si to nekoupila.
Mé hodnocení:1 star

3. Alli Oli
Toto je další výrobek, který tu pro mě nebyl letos nový, a který jsem naučila jíst všechny své české kamarády tady. Také jsem to chtěla v Čechách vyzkoušet připravit, dokonce jsem to i zkusila, ale zvolila jsem špatný postup, tak mi to nevyšlo. Mám co zlepšovat. Když jsem se zamyslela nad tím postupem přípravy, uvědomila jsem si, že to nemá daleko k majonéze. Majonéza to ale není, i když to má takovou strukturu. Na obrázku můžete vidět, z čeho se to vyrábí: vejce, olej, česnek. Česneková příchuť je zásadní. Na Mallorce nám to automaticky v restauracích dávali na stůl před jídlem. Maže se to na bagetu, a je to prostě vynikající. Člověk by to skoro snědl na posezení, ale pozor! je to velice kalorické. Nicméně to velmi doporučuji :) Pozor ale - V Mercadoně a jiných obchodech prodávají malinko dražší Alli Oli v jiném obalu od jiného výrobce. Jednou jsem ho koupila, abych zjistila rozdíl, a i když je dražší, tak není lepší, právě naopak, moc nám nikomu nechutnalo. Takže to druhé nedoporučuji.
Mé hodnocení: 5 star

4. La Horchata
La Horchata je pro mě jakési zvláštní pití, o kterém nevím, co si myslet. Možná to bude tím, že jsem prostě nepochopila jeho podstatu. Není to ani mléko, ani kokosové mléko, ale myslím, že to obsahuje citron, něco z kokosu, možná dokonce skořici, nebo něco z mandlí... už si to nepamatuju. Není to špatné, ale ani mě to nijak nezaujala. Vždycky jsem si dala jednou za čas jen skleničku, dokud se mi to nezkazilo :) Pokud vás zajímají různá pití, zkuste to, pokud se bojíte nových věcí, nevyhazujte peníze. Mým kamarádům to docela chutnalo, ale taky je to extra nezaujalo.
Mé hodnocení:3 star

5. Queso para ensalada
Queso para ensalada možná není nic extra zvláštního, ani španělského, možná by sem neměl patřit, ale já z něj mám velkou radost, protože jsem si tu dlouho vzdychala, že tu nemají balkánský sýr, nebo minimálně nevím, jak ho najít. Při mé poslední návštěvě Mercadony jsem se ale zastavila u tadytoho sýra a říkala jsem si, že bych to měla zkusit, třeba to bude ten balkán. A zadařilo se! Tak mám radost!! :) Je dobrý, jen teda nevím, jestli je tak dobrý jako ten, co se prodává v čechách. Už si tu českou chuť nepamatuju, ale myslím, že je malinko jiný. To je ale samozřejmé.
Mé hodnocení:4 star 

Tak co na to říkáte? Dali byste si? Doufám, že se vám tento typ článku líbí, brzy snad napíšu další :)

pátek 17. května 2013

měsíc do konce semestru

Můj život poslední dobou byl takový... no, nevím, jak to říci. Rozhodně ne nudný, ale v podstatě docela líný. Příští týden nám končí semestr, a všem učitelům to došlo, tak nám naplánovali prezentace, a tak. Takže jsem tento týden dvakrát prezentovala, v úterý sama o zpracování jednoho filmu, a dnes s českýma holkama, o problémech Čechů s používáním členů. To bylo docela zajímavé, protože všichni byli zaujatí češtinou, ptali se nás na různé věci, a rozpoutaly jsme docela zajímavou diskuzi. Tak to nás potěšilo. Zbytek dne jsem ale právě strávila hodně líně. Potřebovala jsem si vyvážit tu tvrdou práci asi :D navíc venku pršelo a tak... Takže teď už nám zbývá jen na tyto dva předměty zpracovat písemné práce (přes 10 stránek), + na literaturu dvě takové práce z dvou knížek, které bych měla začít číst. Dál pak budeme mít ještě písemné testy. To nás čeká 10.,12., a 14.6. Ani ne za měsíc. Pak už máme hotovo.

Španělský kurz nám už skončil, test i ústní zkoušku jsem zvládla úspěšně, mám i celkem dobrý konečný výsledek, i když vždycky to jde lépe :) Ale vážně to dopadlo dobře, obzvlášť, když si uvědomím obtížnost toho testu a fakt, že nám tam ten učitel dal cvičení z vyšší úrovně!! to fakt nepochopím. Když už bych se tady měla rozčilovat o nějakém školském systému, tak bych taky musela zmínit zajímavý hovor s naším koordinátorem, kde on nedokázal pochopit, že náš erasmus nám je vlastně skoro "k ničemu". Za šestikreditový předmět, který tu uděláme, nám v Čechách uznají možná 2 kredity, a vlastně ani nevíme, jestli se to vůbec stane. V podstatě nám erasmus komplikuje život, protože pak kvůli tomu musíme prodlužovat studium, ale pro nás má zas ještě speciální význam. Líbí se mi, že ale pro všechny ostatní státy to mají prostě vymyšlené. Francouzi tu třeba sice musí splnit asi 5 nebo 6 předmětů, což je hodně, ale zas jim tam celý semestr uznají, a můžou v klidu pokračovat dál. A prostě tak. To mě donutilo přemýšlet nad tím naším systémem. Je s tím něco špatně? Je to ČR, nebo to je jen naše univerzita? Na druhou stranu jsem strašně moc vděčná naší španělské katedře, že nám tu ty místa zařídila, a že tu můžeme být. Jak říkám, pro nás to má obrovský jazykový přínos. Já to na sobě vnímám hodně :)

No, ale kromě školy a flákání se, taky chodím ven s kamarády z církve. Dělám si z nich vždycky srandu, že než se rozhodnou, kam se půjde, tak uběhne celý večer, ale snažím se na to zvyknout :)
Ale ven taky nechodíme každý den, ale tak 1-3x do týdne, ale teď se často scházím s Johannou. Určitě jsem se tu o ní už zmiňovala. Je to jedna američanka, co jsem tu poznala, máme spolu některé předměty společné, a hodně si rozumíme. Takže se několikrát do týdne scházíme u mě, a koukáme na Přátelé ve španělštině. Už to je taková tradice. Baví nás to :)

V sobotu jsem se zúčastnila jednoho flashmobu, kde jsem tancovala, tak se těším na video. Určitě ho tu pak zveřejním :)

Jinak můj spolubydlící tu pořád není. Objevil se tu minulý týden strašně krátce, kdy jsem z něj dostala informaci, že v Madridu už skončil, ale tentokrát pracuje pro změnu v Bilbau. Tak si užívám volný byt, a hledám tu práci :)

A tak teda už končím, ale doufám, že se příště ozvu po kratší prodlevě. Nějak jsem si odvykla sem pravidelně psát, a samotné mi to je líto. Možná to je tím, že už tu ten život beru tak automaticky, a nepřijde mi tak zajímavé všechno psát.
Tak zas příště!! :)

pátek 10. května 2013

BURGOS: návštěva pivovaru San Miguel

Pravda je taková, že nejsem velký fanoušek piva. Popravdě, donedávna jsem ho vážně neměla ráda. Později jsem ho začala ochutnávat, s ovocným problém nemám, a tady ve Španělsku jsem ho začala pít mnohem víc. Asi tím, že není hořké. Občas se přistihnu, že i říkám svým kamarádům, že mám chuť na pivo, jestli si jedno nedáme. A v mé ledničce mám momentálně 5 plechovek Heinekenu. Ale ta jedna plechovka mi na posezení stačí :D

Nicméně, když nám došel email od univerzity, že se můžeme podívat do místního pivovaru San Miguel, neváhala jsem dlouho. Přihlásila jsem se, a byl jsem zvědavá, co to bude. Nikdy předtím jsem v pivovaru nebyla.

Místa byla omezená, mohlo nás jet jen dvacet, tak mě překvapilo, že zas tak velký zájem nebyl. Pro mě takové věci jsou zážitek, zvlášť, když to je zadarmo. Jediné, co mě napadá je, že jsme se hlásili dva týdny předem, a museli jsme napsat číslo občanky.

Sraz jsme měli v pátek (3.5.2013) na Plaza España v 9:30, autobus samozřejmě dorazil se zpožděním, tak jsme se mezitím bavili s těmi, co dorazili. Bylo to vtipné, že se lidi (jako docela obvykle) poskupinkovali po zemích. Američani spolu, poláci, mexičani, tak jsem se bavila s brazilcem a italkama a komentovali jsme to :)
Potěšilo mě, že si mě někteří lidé pamatovali, i když jsem je viděla jen jednou - například ten brazilec (i když toho mám na faceboku), ale i jeden mexičan, se kterým jsem se jednou někde bavila. Ten si dokonce pamatoval i moje jméno :)

V autobusu to vypadalo, jakože někteří šli rovnou z party (paří se tu totiž ve čtvrtek a v sobotu). Za pár minut jsme už ale byli u pivovaru, tam nás uvítala sympatická paní, pustila nám údajně tříminutové video o společnosti San Miguel, které mělo minimálně 5 minut, potom nám rozdala sluchátka, ochranné brýle, a mohli jsme vyrazit na prohlídku.
Prohlídka pivovaru mě trochu zklamala, a určitě jsem nebyla jediná. Prošli jsme chodbou, kde jsme mohli nahlédnout dovnitř do výrobny, a pak jsme vešli přímo do výrobny, ale tam se nesmělo vůbec fotit. Ze zajímavějších věcí jsme viděli, jak tam po pásech jezdily láhve, a tak, ale v podstatě to zas nějak extra zajímavé nebylo. 
Bylo to i docela krátké, ještě jsme teda vlezly do nějaké místnosti, kde nám pustili nějaký film o historii piva, byl takový hodně jakože živý, protože když v tom filmu foukal vítr, tak foukal doopravdy vzduch i na nás :D
A pak nás čekala už jen ochutnávka piva. S holkama jsme čekaly, že nám teda dají do ruky sklenici piva, nebo lahev, a to bude všechno. Takže to, co nás čekalo, nás dost překvapilo. Asi šest připravených stolů s občerstvením, a různými druhy piva. Nadšeně jsme si sedly ke stolu s polkama, a začaly hodovat ;) Docela už jsme i měly hlad, bylo 11:30. Já jsem ochutnala jablkové pivo San Miguel, které má 0,0% alkoholu, takže to vlastně skoro ani není pivo. Tou příchutí připomíná limonádu, ale já jsem si nestěžovala. Ochutnala jsem i nějaký tmavý speciál, který měl skoro 6% alkoholu, a to bylo něco jiného.  Pak jsem pila citronové pivo. K jídlu tam byly bagetky se salámem, nebo tortillou de patatas, chipsy, olivy, sušenky, a tak... Fakt super :D a při odchodu jsme ještě každý dostali na památku krabici, ve které byly dvě sklenice na pivo. Jééé, snad je nějak dokážu dovézt pak domů. To stálo za to! :)

čtvrtek 9. května 2013

indická fiesta

Vypadá to, že na konci dubna mělo hodně lidí narozeniny, tak se tu tak trochu slavili. A protože mí španělští kamarádi nechtějí mít jen tak něco, rozhodli se udělat tématickou party. Téma party bylo India, a každý měl přijít v nějakém převleku. Nic takového tu samozřejmě nemám, tak jsem vymyslela, že si aspoň okolo sebe nějak omotám šátek, a uvidím. Nakonec mi dokonce byly zapůjčeny i šperky, tak jsem vypadala věrohodněji. Ale opravdu jsem nečekala, že všichni budou mít tak dokonalé kostýmy. Pak mi došlo, že vlastně Španělé mají strašně rádi kostýmy, rádi se převlíkají a tak... to jsem si všimla už v únoru, když tu byl karneval. Byla jsem teda nadšená, až jsem se trochu styděla za svůj nedokonalý kostým, ale všem se zas strašně líbily ty moje šperky. Bylo to fajn, měli jsme i trochu tématickou hudbu, bavili jsme se, a jedli kari.
Pokochejte se fotkama :)

pondělí 6. května 2013

prezentace v literatuře

Půjdu v událostech možná  trochu napřeskáčku, ale to snad nevadí :)

Dneska bych vám ráda řekla o tom, jak teda nakonec dopadla ta moje obávaná prezentace v hodině hispánské literatury. Původně jsem jí měla mít ve čtvrtek 25.4.2013, ale bylo jasné, že to nestihnu, tak jsem počítala s úterým 30.4.2013. Měla jsem to všechno připravené. Kvůli tomu jsem nad tím strávila celou sobotu a celé pondělí. Od rána do večera, fakt vyčerpávající (nakonec to odneslo moje zdraví, i když za to mohl i ten návrat zimy sem). Ještě jsem v pondělí stresovala s tím, abych profesorce včas odeslala dokument, což bylo cca dvoustránkové resumé mé práce, kterou ona vždycky rozkopíruje pro zbytek třídy. Napadlo mě, že by třeba večer nemusela být na internetu, tak jsem se to snažila poslat co nejdříve, první jsem nemohla sehnat její mailovou adresu, pak mi to  doma nešlo vůbec poslat, tak jsem táhla notebook do školy na kurz španělštiny, tak jsem se ještě snažila zprovoznit internet, což se mi nakonec s pomocí Adama podařilo, tak jsem tu práci konečně v 13:59 té profesorce odeslala. Odpoledne jsem dopsala práci, jenomže jsem to dodělala asi v 21:30, takže jsem neměla možnost ji nikdy vytisknout, tak jsem domlouvala, že mi to vytiskne doma Adam, a já se pro to u něj po cestě do školy stavím. Ještě jsem do noci dodělávala prezentaci, a připravovala si poznámky na mluvení. Už v pondělí mě začalo škrábat v krku.

Na úterý jsem spala asi 4,5hodiny. Vstala jsem do neuvěřitelného slejváku, ale nic mě nemohlo rozhodit. Vzala jsem deštník, autobusem jsem jet nemohla, protože jsem se musela stavit u Adama, byla strašná kosa, a já s úsměvem na rtech, a pozitivním přístupem vyrazila. Cesta do školy mi trvá tak 35-40minut, hnala jsem, protože jsem moc nestíhala, a nechtěla jsem na hodinu, kde jsem měla prezentaci, přijít pozdě. Přišla jsem s promočenýma botama do školy, protože jsou už bohužel trochu děravé, všichni se mě ptali, jak se cítím na prezentaci, a tak. Já stále pozitivní, v pohodě, to bude fajn, usmívala jsem se... 

Vydrželo mi to až do chvíle, kdy jsem se profesorky radši pro jistotu zeptala, jestli jí došel můj email, a ona řekla, že ne, a že se na mail koukala v půl třetí. Tak jsem říkala, že jsem jí ho ale poslala okolo druhé. A ona, že jí nic nedošlo. To snad néééé. A tím, že k tomu nebyl ten dokument, tak mě tak hezky předběhla jedna spolužačka, a měla prezentaci ona. Pěkné, teda. Už jsem to chtěla mít z krku. Na následující dvě hodiny jsem se ten den vykašlala, a šla jsem si domů vzít suché boty, a vyspat se.

Ve středu byl státní svátek, tak jsem si večer ještě aspoň připravila, jak budu tu prezentaci říkat, a připravila jsem se na čtvrtek.

Tentokrát naštěstí profesorka donesla ty moje resumé vytisklé, tak jsem byla ráda, ale ona zase řekla, že si první uděláme teoretickou hodinu, a pak budu prezentovat. Ok, jen to oddalujte, proč ne!?! Hodina jí nestačila, a že ještě dokončí téma. Nakonec z dvouhodinové hodiny vykládala hodinu a půl, a po té době mi teda předala slovo. Mezitím všichni na mě tak už začali koukat, a začali se dohadovat, jestli teda budu ještě prezentovat dneska. 

Nastoupila jsem před třídu, a zbývala mi ta půlhodina do konce hodiny. Prezentace má mít maximálně půlhodiny, a když jsem si ji den předem zkoušela říct, tak mi trvala skoro tu půlhodinu. No, proč ne. Tak jsem mluvila. Bylo to zajímavý, občas jsem nevěděla slovíčka, nebo jsem začala větu, a radši nedokončila, ale řekla bych, že jsem to víceméně zvládla docela dobře. Skončila jsem prezentaci, profesorka mi v tu chvíli začala vyčítat gramatické chyby na posledním slide, a jedna spolužačka se k ní přidala - pomoc!!!! (co po mě chcete, když jsem to dělala v pondělí okolo půlnoci?!?), a já se mezitím vybavovala, kolik asi tak bude chyb v té mé dvanáctistránkové práci, kterou jí odevzdám. Pokud jí vadí jedno špatné sloveso v prezentaci, tak se asi naprosto zblázní... :D

...a přišel čas otázek. Je to prostě typ otázek, na které nevíte přesně co odpovědět, tak říkáte všechno, co vás napadne, dokud vám na to nekývne. Prošla jsem dvěma, nebo třema otázkama, a v tu chvíli spolužačka řekla, že už je ale konec hodiny, a měli bychom skončit. Profesorka očividně zklamaná teda kývla, zvedla se, všichni se začali balit, a během toho, co já jsem si tam skládala papíry, a v duchu jásala, ona ze mě začala ještě soukromě dolovat další otázku, ale víc už nestihla. Neuvěřitelné!!! Já jsem měla jen asi tři otázky, místo nějakých 10-15 otázek!! To se nikomu jinému nepodařilo! Všichni mi to zmiňovali, záviděli, gratulovali k tomu, že už to mám za sebou, a já jsem si poprve připadala jako součást té třídy. Je to vtipné, že se s těmi lidmi (myslím tím španěly, neerasmus) začínáme kamarádit až teď, po třech měsících studia s nimi. 3 měsíce!! neuvěřitelné!! :)
poprvé v životě jsem uvařila zelňačku!! :) a výbornou! :)