pondělí 6. května 2013

prezentace v literatuře

Půjdu v událostech možná  trochu napřeskáčku, ale to snad nevadí :)

Dneska bych vám ráda řekla o tom, jak teda nakonec dopadla ta moje obávaná prezentace v hodině hispánské literatury. Původně jsem jí měla mít ve čtvrtek 25.4.2013, ale bylo jasné, že to nestihnu, tak jsem počítala s úterým 30.4.2013. Měla jsem to všechno připravené. Kvůli tomu jsem nad tím strávila celou sobotu a celé pondělí. Od rána do večera, fakt vyčerpávající (nakonec to odneslo moje zdraví, i když za to mohl i ten návrat zimy sem). Ještě jsem v pondělí stresovala s tím, abych profesorce včas odeslala dokument, což bylo cca dvoustránkové resumé mé práce, kterou ona vždycky rozkopíruje pro zbytek třídy. Napadlo mě, že by třeba večer nemusela být na internetu, tak jsem se to snažila poslat co nejdříve, první jsem nemohla sehnat její mailovou adresu, pak mi to  doma nešlo vůbec poslat, tak jsem táhla notebook do školy na kurz španělštiny, tak jsem se ještě snažila zprovoznit internet, což se mi nakonec s pomocí Adama podařilo, tak jsem tu práci konečně v 13:59 té profesorce odeslala. Odpoledne jsem dopsala práci, jenomže jsem to dodělala asi v 21:30, takže jsem neměla možnost ji nikdy vytisknout, tak jsem domlouvala, že mi to vytiskne doma Adam, a já se pro to u něj po cestě do školy stavím. Ještě jsem do noci dodělávala prezentaci, a připravovala si poznámky na mluvení. Už v pondělí mě začalo škrábat v krku.

Na úterý jsem spala asi 4,5hodiny. Vstala jsem do neuvěřitelného slejváku, ale nic mě nemohlo rozhodit. Vzala jsem deštník, autobusem jsem jet nemohla, protože jsem se musela stavit u Adama, byla strašná kosa, a já s úsměvem na rtech, a pozitivním přístupem vyrazila. Cesta do školy mi trvá tak 35-40minut, hnala jsem, protože jsem moc nestíhala, a nechtěla jsem na hodinu, kde jsem měla prezentaci, přijít pozdě. Přišla jsem s promočenýma botama do školy, protože jsou už bohužel trochu děravé, všichni se mě ptali, jak se cítím na prezentaci, a tak. Já stále pozitivní, v pohodě, to bude fajn, usmívala jsem se... 

Vydrželo mi to až do chvíle, kdy jsem se profesorky radši pro jistotu zeptala, jestli jí došel můj email, a ona řekla, že ne, a že se na mail koukala v půl třetí. Tak jsem říkala, že jsem jí ho ale poslala okolo druhé. A ona, že jí nic nedošlo. To snad néééé. A tím, že k tomu nebyl ten dokument, tak mě tak hezky předběhla jedna spolužačka, a měla prezentaci ona. Pěkné, teda. Už jsem to chtěla mít z krku. Na následující dvě hodiny jsem se ten den vykašlala, a šla jsem si domů vzít suché boty, a vyspat se.

Ve středu byl státní svátek, tak jsem si večer ještě aspoň připravila, jak budu tu prezentaci říkat, a připravila jsem se na čtvrtek.

Tentokrát naštěstí profesorka donesla ty moje resumé vytisklé, tak jsem byla ráda, ale ona zase řekla, že si první uděláme teoretickou hodinu, a pak budu prezentovat. Ok, jen to oddalujte, proč ne!?! Hodina jí nestačila, a že ještě dokončí téma. Nakonec z dvouhodinové hodiny vykládala hodinu a půl, a po té době mi teda předala slovo. Mezitím všichni na mě tak už začali koukat, a začali se dohadovat, jestli teda budu ještě prezentovat dneska. 

Nastoupila jsem před třídu, a zbývala mi ta půlhodina do konce hodiny. Prezentace má mít maximálně půlhodiny, a když jsem si ji den předem zkoušela říct, tak mi trvala skoro tu půlhodinu. No, proč ne. Tak jsem mluvila. Bylo to zajímavý, občas jsem nevěděla slovíčka, nebo jsem začala větu, a radši nedokončila, ale řekla bych, že jsem to víceméně zvládla docela dobře. Skončila jsem prezentaci, profesorka mi v tu chvíli začala vyčítat gramatické chyby na posledním slide, a jedna spolužačka se k ní přidala - pomoc!!!! (co po mě chcete, když jsem to dělala v pondělí okolo půlnoci?!?), a já se mezitím vybavovala, kolik asi tak bude chyb v té mé dvanáctistránkové práci, kterou jí odevzdám. Pokud jí vadí jedno špatné sloveso v prezentaci, tak se asi naprosto zblázní... :D

...a přišel čas otázek. Je to prostě typ otázek, na které nevíte přesně co odpovědět, tak říkáte všechno, co vás napadne, dokud vám na to nekývne. Prošla jsem dvěma, nebo třema otázkama, a v tu chvíli spolužačka řekla, že už je ale konec hodiny, a měli bychom skončit. Profesorka očividně zklamaná teda kývla, zvedla se, všichni se začali balit, a během toho, co já jsem si tam skládala papíry, a v duchu jásala, ona ze mě začala ještě soukromě dolovat další otázku, ale víc už nestihla. Neuvěřitelné!!! Já jsem měla jen asi tři otázky, místo nějakých 10-15 otázek!! To se nikomu jinému nepodařilo! Všichni mi to zmiňovali, záviděli, gratulovali k tomu, že už to mám za sebou, a já jsem si poprve připadala jako součást té třídy. Je to vtipné, že se s těmi lidmi (myslím tím španěly, neerasmus) začínáme kamarádit až teď, po třech měsících studia s nimi. 3 měsíce!! neuvěřitelné!! :)
poprvé v životě jsem uvařila zelňačku!! :) a výbornou! :)

1 komentář:

  1. Prezentaci gratuluju, znám ten pocit mít to už za sebou (já prezentovala v pátek) :-))

    No ale co jsem chtěla komentovat, ty vztahy se spolužáky španěly - já si totiž dneska říkala to samé! Samy od sebe mě oslovily dvě spolužačky (každá nezávisle na sobě) mimo třídu, jedna v kavárně a druhá na chodbě školy a že qué tal a jak se cítím na/po zkoušku/ce....jen jsem čučela :D Až je mi to líto, že už nám teda semestr končí a já už se s nima neuvidím :'( :D

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)