čtvrtek 31. října 2013

Bethlehem!

Tak už jsem tady :)

Středa byla velmi odpočinkový flákající se den, protože Jo měla školu od rána do odpoledne, tak jsem byla doma, dopisovala jsem články, nahrávala fotky na facebook, odpovídala na emaily, a koukala s Jo mamkou na Cupcake war. Ochutnala jsem grilled cheese, což je v podstatě osmaženej sendvič - toast, sýr, toast :) Taky jsem zachránila psa, který si pochodoval venku po stole se slunečníkem, zahákl se do provazu od slunečníku a nemohl se z toho dostat. Tak jsem ho musela nadzvednout a vyháknout nohy. Pak slezl a začal na mě skákat. Za co jsem si to zasloužila? :D
A jako naschvál to byl první den, kdy nesvítilo sluníčko, tak se mi ani nechtělo ven :D Byl to ale fajn den.

Myslím si, že jsem už překonala posun času, že už ani nejsem tolik přes den unavená, i když stále chodím spát dřív, než bych normálně šla doma.


So I am finally here in Bethlehem, PA :)

Wednesday was a very relaxed day because Jo had classes from morning till the afternoon and then some tutoring. So I was at home, writing posts, uploading pictures on facebook, responding to emails, and watching with Jo’s mum Cupcake war. I tried Grilled cheese, it seems like something local. I also “saved” a dog that was walking on a table with the garden parasol, and got hooked with a cord from the parasol and couldn’t get out. So I had to pick him up and get the cord away.
And as if on purpose, this was the first day when the sun wasn’t shining and in the morning it had even rained. So I didn’t feel like going outside much :D But it was a nice day.


I also think that I have finally overcome the jetlag. Well, at least I hope. I don’t feel that tired during the day although I still go to bed earlier than I do at home.



Večer jsme ještě měli New York-style pizza. Bylo moc milé, jak chtěli, abych ochutnala hodně místního jídla. A pak jsme s Jo vyrazily do Readingu, kde mě měla převzít Judy a odvézt do Bethlehemu. Cesta měla trvat hodinu, vyrazily jsme včas a všechno šlo dobře, až do té chvíle, co jsme byly už u Readingu a potřebovaly jsme najít výjezd z dálnice, abychom se dostaly na místo srazu. No, a sjely jsme asi blbě. Tak jsme projely nějaké parkoviště a vracely se na dálnici, pak jsme to asi zase přejely, tak jsme jely někam moc daleko, kde jsme to zas otáčely, tak jsme se vrátily, a sjely asi zase úplně stejně, jenom z jiné strany, tak jsme Judy telefonovaly, tak nám to vysvětlovala, tak jsme několikrát prokroužily velká parkoviště u několika obchoďáků, projely jsme to křížem krážem tam a zpět, několikrát jsme volaly Judy, a nakonec jsme to vzdaly, protože jsme se prostě nemohly dostat z toho bludnýho kruhu, a požádaly jsme Judy, která měla navigaci, jestli by raději ona nepřijela na místo, které jsme znaly. Tak ona přijela, a my jsme byly rády, že jsme se našly. Rozloučila jsem se s Jo, a jela jsem s Judy do Bethlehemu.

In the evening we had some New York-style pizza. It was really nice of them to allow me to try as much local food as I could. Then Jo and I set off to Reading where Judy would pick me up and take me to Bethlehem. The journey was about to last an hour so we left on time and everything went well until we arrived to Reading and needed to find the exit from the highway but we probably took the wrong one. We went through the parking lot and went back to the highway, but then we missed the exit so we went for a while until we found an exit we could take to come back, then we took the same exit as before but we went from the other side. We were lost so we called Judy; she explained where she was so we tried to find her going back and forth through these shopping malls and the parking lots, and streets. But we just couldn’t find that place. As one point we almost thought we were there but then found out that we weren’t so we gave up and called her if she could meet us at a very well visible parking lot that we chose. She had a GPS so it was easier for her. We were happy when she came that it was over. I said goodbye to Jo and went to Bethlehem with Judy


Když jsme přijely, tak nás to vedlo nějakýma ulicema, a v jednu chvíli jsem měla pocit, že to tam znám, protože jsem doma na google maps projížděla ve Street View tu ulici, kde se tahle církev schází. A vážně, za chvilku mi Judy říkala, že po levé straně můžu vidět tu budovu. Tak to bylo vtipný. Pak jsme projely nějakou čtvrtí, kam bych se asi v noci neodvážila jít, vyjely jsme příšernej kopec (asi jsem vzdala svoje myšlenky na ježdění tady na kole), ještě jsme vyjely kopeček k domu mých hostitelů, a byly jsme tam!


When we arrived to Bethlehem, the GPS took us through some streets of the city and at one point I just felt that I knew that place because I had checked out those streets at home using Google maps Street view, especially the street where the church is. And after thinking about this Judy said “oh look, there is the church where you would be working”. So I was right. I knew that street :) Then we went through a neighborhood where I wouldn’t feel comfortable walking in the night. We went up a horrible hill so I thought that using a bike here wasn’t such a good idea :D And the last hill was in the street to my host. And so we were there!


Tracy a Rhonda mě uvítali, ukázali mi pokoj, který mám jakože ve sklepě, a pak jsem si s nima chvíli ještě povídala o tom, co budu dělat, jak to tady funguje, a tak. Hned jsem si je oblíbila, jsou super :) Prý kdyby mi ten můj pokoj přišel malý, ať řeknu, že to nějak vyřešíme (podívejte se na fotky) ;) a mám v pokoji prý největší televizi (projektor). A to já zrovna moc televizi nesleduju.


Tracy and Rhonda welcomed me at home, they showed me my room which is in the basement and then I talked to them for a while about what would I do, how do the things work here and so on. They are really nice people! :) And I was told that if I felt that my room was too small I had to tell them and we would try to solve the problem (see the pictures). And I have the biggest TV of the house in my room. And I don’t watch TV that much. Maybe I will :)



Nicméně dneska mě už prý čeká to šílenství od 15:30 do večera. Hodně řvoucích dětí běhajících nahoru a dolu, a tak. Tak jsem zvědavá! :)


However, today in the afternoon the craziness starts. Many screaming kids running up and down as Tracy says. So I am very curious! :)

středa 30. října 2013

PENNSYLVANIA: busy Tuesday

Úterý byl skvělý plný den.
Ráno jsme se s Jo vydaly na takové setkání studia bible, na které chodí. Oni tam čtou knížku One thousand gifts, a k tomu si pouštějí video, a pak o tom diskutují. Bylo to moc zajímavé, jen ta autorka píše, i mluví na tom videu, strašně poeticky, jak několik těch žen zmínilo, takže to bylo pro mě docela těžký pochopit. Nevím, tenhle styl psaní mi úplně nesedí. Ale bylo to fajn, a asi co mě nejvíc zaujalo, byl dům té ženy, u které se to konalo. Ach... To byl snad nejhezčí dům, v jakém jsem kdy byla, takový bych chtěla. Velký, prostorný, s obrovskýma oknama, všude dřevo, krásně dekorovaný. No, neměla jsem foťák, a kdybych měla, tak by mi asi bylo blbý si ho fotit. Ale to je asi můj sen. Přijde mi, že v Čechách, i když bydlí člověk na vesnici, a má prostor si postavit velký dům, tak to neudělá. Tady se toho ale nebojí. Po setkání jsme jely domů, rychle jsme se najedly, já jsem skypovala s Jill, která mi pomáhá s organizací těchto cest, tak jsme domlouvaly můj středeční odvoz do Bethlehemu, a rychle jsme zase jely.


Tuesday was such a great busy day.

In the morning Jo and I went to a Bible study that she goes to every week. They read a book One thousand gifts, watch a video that goes with it and then discuss it. It was quite interesting but the author of the book and video is quite poetic so sometimes it was quite difficult to follow it. I am not really into this poetic style but maybe if I was a native speaker it would be better. But what I liked the most about the Bible study was the house of that woman. Jo had actually told me before that she liked her house, and I just loved it! Ahhh... That might have been the most beautiful house I have ever been to, I would love to have a house like that! It was huge, spacious, with big windows, with wood everywhere and really nicely decorated. I didn’t have a camera with me but if I had I would still feel a bit weird to be taking pictures of the house. But that’s my dream. I think that in the Czech Republic even the people who live in the village and have as much as space as they want; they wouldn’t build a house like that. But the Americans aren’t afraid of big spaces. After this meeting we went quickly home, ate skyped with Jill who is helping me with organizing this journey and talked about my Wednesday’s arrival to Bethlehem, and then we left quickly.


Jely jsme totiž do divadla Sight and Sound. Normálně lístky stojí asi 50 dolarů pro jednoho člověka, ale Jo má v církvi nějakou paní, která tam pracuje a nabídla jí lístky zdarma. To bylo moc milé, protože bychom se tam jinak asi nevydaly. Divadlo je krásné a obrovské. Je tady asi hodně známé, vyhlášené, a Jo říká, že se jí líbí víc, než Broadway. Divadlo je křesťanské, tak tam hrají příběhy z Bible. My jsme šly na Noeho, tak jsem byla zvědavá. A show to byla velká! Nevím, jak moc znáte příběh o Noemově arše, ale kromě tančení, zpívání, a hraní, jsme viděli živá vycvičená zvířata běhat po pódiu, a velmi promyšlené rekvizity. Nemají totiž jeviště jen vepředu, ale i po stranách. A jak to otevřeli, tak jsem si jen řekla "wooow". Bylo to fakt pěkné, jen se nám s Jo nelíbil úplně konec, který nám tam moc nepasoval.


We left home because we were going to the Sight and Sound Theater. The normal price for the tickets is 50 bucks for a person but Jo knows a woman from her church that works in that theater and offered us some free tickets. That was really nice because we wouldn’t go there otherwise. The theater was nice and big. It is quite famous here and Jo says that she likes it better than Broadway. The theater is christian so they play Bible stories. We went to see Noah. I was very curious about it. And the show was big! I don’t know whether you know the story of Noah’s Ark, but apart from dancing, singing and acting, we could see live trained animals running on the stages, and also some very good props. The stage is not only in front but also on the sides of the theater which makes it really cool. When they opened the sides, I was just like “wooow”. It was really nice, the only thing we didn’t like the end that just didn’t fit there.



Po představení mě Jo vzala do jejich "mall" - obchoďáku, kde jsme ale byly jen krátce - sháněla jsem zimní kabát, protože jsem si ho nedovezla, a brzo bude potřeba, ale zatím jsem nesehnala. Pak jsme vyrazily do Millersville - univerzita, kde ona studuje. Měla totiž jednu hodinu od 18h, a protože mě to zajímalo, tak psala své učitelce email, jestli by nevadilo, kdybych se přišla podívat. Byla to hodina o výuce cizího jazyka, asi něco jako didaktika, a bylo to super, protože to bylo fakt hodně praktický. I mě tam představila, a občas se mě ta učitelka ptala na to, jak věci fungujou v ČR, protože ona sama je z Německa. Tak se asi snažila, aby ti Amíci neměli jen ten svůj úzký pohled na věci. Byla jsem moc ráda, že jsem se toho mohla zúčastnit. Pak jsme už jen nasedly do auta, a jely domů. Navečeřely se, koukly na film, a šly spát.


After the show Jo took me to the mall but just for a while as she had to go to a class later. I was looking for a winter coat because I didn’t bring mine and I would need it soon. I haven’t found the one I would like to have so then we left and went to Millersville – Jo’s university. She had a class starting at 6 pm, and I was really interested in how were her classes going in the US so I asked if I could join. Jo wrote her teacher asking if it was ok for me to come and she didn’t mind so that was great! It was an interesting class – about teaching foreign languages and I liked it because it seemed really practical. Jo even got to introduce me to the class which was really nice and the teacher asked me some question to know how the system works in the Czech Republic. She is from Germany so she was trying to get the students to have more ways to look at some topics. I think this class was very useful for me and if I remember something I might use it in the future :) After that we just sat in the car and went home. Had dinner, watched a movie and went to bed :)

PENNSYLVANIA: riding on the back of the truck and s'mores

Pondělí vypadalo spíš jako takový odpočinkový den. A on vlastně byl. Jo měla praxi, tak jsem zůstala doma s tím, že dopíšu článek na blog, a půjdu se projít. No, projít jsem se nestihla, protože mi ten článek, a fotky, zabraly dost času, a nakonec jsem ještě krátce skypovala s rodiči.
Dokonce jsem se vlastně ani nevzbudila v 7h ráno, jako předchozí dny, ale spala jsem do půl devátý, kdy mi zvonil budík.


Monday seemed like a resting day. Well, it was. Jo had the teaching practice so I stayed at home to finish my blog post and go for a walk. I didn’t manage to go for a walk because writing the post and editing the pictures took me a while but I didn’t mind because I got to skype with my parents for a while. Oh, and I might be getting used to the time change because I didn’t wake up at 7 am as the previous days but I slept till half past eight when my alarm rang.


Jak se vrátila Jo ze školy, tak jsme vzaly kola, a vydaly jsme se na vyjížďku s cílem vidět místní takový speciální most, který vypadá tak, že je na něm jakoby stodola. No, podívejte se na fotku, je to zajímavý. Přidal se k nám Jo brácha Harry. Naše kola byly docela vtipný. To, co si vzala Jo, mělo jednu brzdu nefunkční, a tu druhou skoro nefunkční. A to moje bylo takový jakoby strašně dobrý silniční, ale později jsme zjistily, že moc nefungujou přehazovačky, ale já si myslím, že to bylo na nejjednodušším, ale kopec s tím teda vyjet skoro vůbec nešel. Tak teda nevím. Vydaly jsme se asi v 16h. Šlo to pomalu, ale k mostu jsme dorazili, vyfotili si ho, chudák Harry měl malé kolo, a moc nás nestíhal, a pak jsme museli vyjít jeden dlouhý kopec, a potkali jsme Jo dalšího bráchu Chrise, který byl prý poslán nás zkontrolovat. Věděli jsme, že mamka Jo chtěla udělat rodinné fotky, tak jsme se rozhodly, že se teda vrátíme - že se svezeme, protože ty kola byly fakt divný, a asi bychom to do západu slunce nestihly. Jenomže nastal trochu problém, jak to udělat, protože on přijel s takovým tím nákladním autem, co má vepředu jen dvě místa, a pak jakoby vlekovou-kufrovou plochu, jenomže ta byla zadělaná něčím, takže se tam vešlo jen jedno kolo. Chris to celé vymyslel tak, že jedno jsme teda dali dovnitř, jedno nahoru na tu plochu, a jedno jsme drželi my, zatímco jsme seděli na vyklopených dvířkách od toho kufru, a křečovitě se drželi auta, abychom nespadli. A Chris řídil, a jel asi tak 20 mil za hodinu. Bylo to teda dobrodrůžo, hodně velkej zážitek :D "aaaaaaaaaaaaaaaa" :D Auta nás všechny předjížděli, a Amish nám mávali a smáli se. Teda oni asi mávaj vždycky prý. Pro ilustraci jsme se vám po příjezdu vyfotili. Cesta byla z kopce a do kopce, asi dvě míle dlouhá. No, nakonec se nefotili, ale aspoň jsme byli doma dřív, protože jsme měli večeři u ohně.


When Jo came back from school we took the bikes and went for a short ride to see the local special bridge that looks like a barn. Look at the picture and you might understand it. It’s quite interesting. Jo’s brother Harry joined us. Our cars were quite funny. The one Jo rode had one brake broken and the other one worked very little. The one I rode looked like the very good road bike but later the change-speed stopped working and although I think it was on the easiest mode, going uphill with this bike was almost impossible. So we usually had to walk up. And Harry had a small bike so he had a hard time keeping up with us. We left at 4 pm and went quite slow but got to the bridge, took a picture and then went on. After a really long hill we met Jo’s other brother Chris who was sent to check up on us. Harry wanted to go home with him and Jo and I in the end decided that we would also go because the bikes were weird and it would take us a lot of time to get home. But there came a problem. How to get three bikes and three people in the truck type car? It had two seats and the space for stuff that was covered and only one bike fit in. Well the problem was solved the way that one bike went inside, up on the truck, and the third one we had to hold while trying to stay on the truck – sitting in the back on the “door”. "aaaaaaaaaaaaaaaa" :D I don’t know how to explain it for you so I had the picture of us taken. It was so much fun! Chris was driving around 20 mph and all the cars were passing us, the Amish were smiling and waving at us. Well, I was told that they always wave. The journey was about 2 miles long and it was uphill and downhill. Such a fun experience and we survived!! But my arm hurt from holding on to the car so much.



Za ohrazenou zahradou mají totiž takový listnatý lesík, a tam mají ohniště. Dělali jsme si párky v rohlíku, měli chipsy se speciální směsí, do který se to jakoby namáčí, a jako dezert pravé s'mores. To je sušenka s čokoládou, rozpečeným marshmallow, a sušenkou. Bylo to moc fajnové, takové pohodové. Ohně mám ráda. A s'mores jsou dobré, jen prostě hodně sladké :) A pak jsme si ještě povídali, rodiče Jo nám trochu řekli něco o tom, jak se poznali, tak to bylo vtipný :)


We came home in time for the dinner that we had by the fire. Behind the fence of their garden there is a little grove and they have a fire ring there. So we prepared some hot dogs, and ate chips with a special dip, and for the dessert we made real s’mores. Mmmm, I like them. It was really nice sitting by the fire. It was a nice evening :)


Brzo odjíždím do Bethlehemu. Strašně moc jsem si to tady oblíbila, to místo, i tu rodinu, že se mi odjet vůbec nechce. Ale vím, že musím, a že se mi tam taky bude líbit, a že tady bych sice mohla být dlouho, ale musela bych si najít nějakou činnost. Jdu zase do něčeho neznámého a ještě k tomu to bude mix kultur. Ale je to další výzva, a jdu do ní naplno! Bude se mi ale stýskat. No, myslete na mě, a já se zase ozvu! :)

I am leaving soon for Bethlehem. I became so fond of this place and of this family that I don't really want to leave but I know I have to and that I will like it there. But now it just feels like stepping into the unknown... Well, I will tell you then :)

pondělí 28. října 2013

PENNSYLVANIA: První dny v USA

Mám se tu skvěle!
Už mám za sebou dva celé dny s USA, a ani se mi odsud nechce. Tím chci říct, že Johanny rodina je strašně milá a fajn, a je to tu fakt super! :) I když jak ona říká, možná bych se tu za chvíli začala nudit, protože oni bydlí mezi poli a mezi lesy, takže člověk se bez auta neobejde. Ale je to tu krásný, klidný... :)


Hey!! I am doing great here!
I have been here two whole days and love it here! Jo’s family is so nice, I feel like at home here! :) Although she says that maybe I would get bored here soon because they live in the middle of nowhere the fields and forests, so you need to have a car to survive but it’s so beautiful and peaceful here... :)


V sobotu jsem ochutnala k snídani skořicové bagels s Philadelphií - tak se to prý jí. Zajímavá kombinace. Šly jsme okouknout psy, které mají u známých, chvíli jsme je venčili, a pak jsme s Jo vyrazily na obhlídku okolí. Byly jsme v několika sekáčích, v Amish supermarketu, a pak ve Strasburgu, kde ona normálně v sobotu pracuje, tam jsme si ten podnik prošly, zkusily všechny věci na ochutnání, co tam měli, a že jich nebylo málo (to se mi líbilo :D ), daly jsme si tam jídlo - měla jsem americký hamburger, a prošly jsme se. Úplně mě fascinují jejich obchůdky. Jsou tak krásné, ty interiéry, všechno dekorované, strašně jsem si to chtěla celý vyfotit, ale bylo mi to trochu blbé a trochu jsem byla líná :D Ale Strasburg je moc krásné městečko/vesnička. Dělaly jsme s Jo plány, že bychom tam mohly spolu bydlet :D Na nějakou dobu by to mohlo být dobrý, ale celý život bych v USA asi bydlet nechtěla. V tuhle chvíli jsem už byla dost unavená, přece jenom jsem nespala, a bolela mě hlava, tak jsme už nic nepodnikaly, a jely jsme domů. 


On Saturday I got to taste the cinnamon bagels with Philadelphia cheese for breakfast – that’s the way you should eat. It’s an interesting combination. We went to walk the dogs that they keep in a different property, so it was a really nice walk, and then we went to see the surroundings with Jo. We went to several thrift stores, to the Amish supermarket, and then to Strasburg, where Jo usually works on Saturdays. So she showed me the ice creamery, where you find more things than just an ice cream. We tried many samples (I love that!) of different things like pretzels, peanut butter, wasabi peas, and more. Then we had lunch there – I had an American burger and although I don’t need to eat that every day, I liked it. We felt so full that we had to go for a walk. Well, that was not the only reason :D Strasburg is a little but a very beautiful town. We made plans with Jo to live there in a beautiful little house together :D That would be so much fun :) And I just love some of the shops they have there. They are so perfectly decorated, I would just move in immediately :D
When we got back to the car we thought about what to do next but I was quite tired so we decided to have a relaxing day and go back home.



Po cestě jsme ještě potkávali Amish vozy tažené koněma. 
Asi bych měla vysvětlit, kdo jsou Amish.
Amish je komunita lidí, co tu žije okolo Lancasteru. Wiki: "Amish jsou známi především přísnými zákazy používání techniky (nesmějí používat auta a podobné dopravní prostředky, telefon, elektřinu), uniformními starosvětskými oděvy a dalšími zvláštnostmi. Většina z nich mluví německým dialektem, tzv. pensylvánskou němčinou."


On the way home we met some of the Amish horse-drawn carriages. And because I am not sure whether you know who the Amish are, I will explain it to you now with the help of Wikipedia :)
The Amish is a community of people who live here in the area of Lancaster. Wiki: “The Amish are a group of traditionalist Christian church fellowships that form a subgroup of the Mennonite churches. The Amish are known for simple living, plain dress, and reluctance to adopt many conveniences of modern technology.“



Zbytek dne jsme spíš už jenom relaxovaly, a večer jsme se s Jo a jejím bráchou Chrisem koukly na film. Původně jsme chtěly mít holčičí večer, kouknout se na holčičí film, ale on se tvářil tak smutně, že se chtěl koukat s náma, a protože mi Jo předtím říkala, že je docela stydlivej, a přišlo mi milý, že chtěl s náma trávit čas, tak jsme to změnily, a vybrali jsme film, který byl i pro něj :) A měli jsme nějaký strašně typický místní jídlo - chicken pot pie. A zmrzlinu! :)
Okolo desáté jsem už byla mrtvá a usínala jsem, tak jsme to zabalily.


The rest of the day we relaxed and in the evening Jo, her brother Chris and I watched a movie. Originally, we wanted to have a girls night watching a Jane Austen movie, but Chris wanted to watch something with us so we changed the movie to one that he would also enjoy watching :)
And we ate a typical local meal – Chicken pot pie. I really liked it! :) and then we had an ice cream :) yummy.
Around 10 pm, I was completely exhausted so I had to go to bed.



V neděli Jo připravila americké palačinky! Byly krásně takové nadýchané. Mmmm. A měla jsem je s pravým javorovým sirupem :) Bylo mi i vysvětleno, jak se vyrábí. Prý z 10 litrů tekutiny, co vyteče z javoru, se udělá 1 litr sirupu. Zajímavé.
Pak jsme se vydali do jejich církve. Chodí do Presbyteriánské církve, a furt se mě na to snažili připravit :D Asi jsem čekala nejhorší, tak to pak zas tak špatné nebylo, i když bych tam asi pravidelně chodit nechtěla. Bylo vtipné, že tam mají v neděli 3 setkání, a ještě k tomu pokaždé ve dvou sálech najednou. V jednom sále to je hodně tradiční, takže prý hlavně pro důchodce, a v tom menším sále, kde jsme byli my, to je právě trochu živější. A vtipné bylo, že na prvním setkání se natáčí ten, kdo mluví, a tím, že jsme byli na třetím, tak nám ho jen promítli na obrazovce :D Bylo to dobré, ale byla jsem docela unavená, tak jsem chvílema skoro usínala.

On Sunday, Jo prepared the American pancakes for breakfast. Mmmm. They were so soft and fluffy. And we ate it with the real maple syrup :)
After that we went to the church. Jo’s family goes to the Presbyterian Church. It was quite funny because they have three services on Sunday and in two rooms at the same time. In one room it’s very traditional and mostly old people go there, and in the other room it’s more modern. So the first service is in the morning and the videotape the pastor speaking and on the other services they just project him on the screen. That was really funny but I prefer to see a living person talking to me directly. And I was also still a bit tired so it was a bit difficult not to fall asleep.



K obědu jsme měli další velmi typické americké jídlo. Připravuje se to v Crockpot, v hrnci, kam dáte všechno, a ono se to pomalu vaří, tak dlouho, jak předem nastavíte. Tak jsem to pochopila. Takže jsme měli jídlo - brambory, maso a kyselé zelí. ňam!! a ještě vlastně hrášek. 
Neděle tu je ve znamení amerického fotbalu, takže po obědě si skoro celá rodina sedla k televizi a sledovala zápas jejich favoritů - New York Giants. Jo se mi pokusila vysvětlit pravidla, abych to trochu chápala, tak už jsem teda víc v obraze, ale asi bych na to potřebovala přímo nějakou přednášku s názornou ukázkou :) Tak jsem tam aspoň s nima seděla, občas se připojila z mobilu na internet, a tiše fandila :D
Nakonec jsme se ale s Jo rozhodly udělat Apple pie - jablečný koláč-dort, který je podle mě celkem typický pro USA. Jo mi prozradila rodinné tajemství dobrého Apple pie, a dopadl teda výborně!! Beru si recept, a doma si ho určitě taky upeču.
Taky jsme hrály s Jo rodinou karty - rummy. První hru jsem vyhrála, aniž bych to věděla, protože jsem moc neznala pravidla :D tomu se říká štěstí začátečníka :) Je to fajn hra, a bylo super být takhle s nima dohromady.

We had another quite typical meal for lunch. It was prepared in Crockpot which you can find in the Czech Republic but it’s not very common. It’s a pot where you put all the food and then set a time and it cooks slowly. Well, that how I understand it. So we had potatoes, pork and sauerkraut. Yummy! :) Oh, and some peas.
Sundays are all about the American football here. So after lunch almost all the family gathers in front of the TV and watches their favourite team – New York Giants. Jo tried to explain the rules to me so that I would understand it, so now I know more but I would need to take a lecture on it to understand the rules completely :D but I watched with them and it was quite fun :)
But in the end we decided to make an Apple pie with Jo. She even revealed me the family secret of the perfect apple pie. So I have to make it again when I come home. That might be now my favourite dessert.


 při fotbalu jsme se s Jo trochu nudily :D // we got kinda bored watching football :D


Mimo jiné jsme taky s Jo skypovaly s Carol a dneska s Ty. Carol je z Brazílie, a Ty je z Indiany (USA). Oba jsme poznaly ve Španělsku, tak to bylo super.


And I can’t forget that Jo and I also skyped with Carol (Brazil) and Ty (Indiana – USA). We met both of them in Spain so it was so nice to see them again even though it was only on the computer screen.


A to je všechno pro dnešek. Ozvu se zase příště! :)

And that's all for today. There is still a lot of good things waiting for me.

neděle 27. října 2013

Kirkwood, PENNSYLVANIA

26.10.2013

Tak jsem tady! Pustili mě! :)
Už je skoro 8h. Probudila jsem se asi v sedm hodin ráno, a už jsem nemohla usnout. Kdo by se tomu divil, když v ČR je už skoro 14h.
Ale vezměme to od začátku.

V Londýně jsem se vyspala skvěle. Řekla bych, že tam mají lepší postel, než co mám doma. Takže z takové postele se člověk do té své ani tak extra netěší :D Já mám totiž ráda široké měkké postele. Ráno jsem se setkala s dítětem, tak se ho O. ptala, jestli si mě pamatuje, a on řekl, že moc ne :D O. mě na to večer trochu připravila, tak mě to nějak nebralo. Mám ho ráda, ale asi zas tak extrémní vztah jsme neměli. Tak jsem se tam s nima nasnídala, oni odešli do školy, já chvilku pobyla v pokoji, a pak jsem se vydala do Ealing Broadway centra. Šla jsem přes ten úžasný park, o kterém jsem vám tu jednou básnila, a hádejte, co se stalo! Oni ho nějak rekonstruují!! Takže jsem se dostala jenom do té obyčejnější části! Ty hezký místa byly všechny zavřený!! :( Tomu říkám pech! Jinak je ale Ealing, s výjimkou pár podniků, stále stejný. Setkala jsem se u metra s Anni. S tou jsem loni trávila asi nejvíc času. Je stále v Londýně, ale teď v jiné části. Přijela ale kvůli mně, tak jsme šly spolu trochu nakupovat, a pak ještě do toho parku zavzpomínat, a nakonec jsme šly na druhé metro Northfields, a tam jsme se rozloučily. Bylo to fakt skoro jako před rokem. Bylo to super! Skvělý setkání! :)

Pak jsem se už jenom vrátila domů, popovídala s O., a S. mě pak hodil na metro, kterým jsem jela rovnou na letiště, terminál 5. Cesta metrem z Northfields na letiště trvá 25 minut. To je docela dobrý :) Letiště je obrovský. Letenku jsem už měla, tak jsem chtěla už normálně jít ke kontrole, ale nějak mě to nechtělo pustit, tak jsem se musela vracet na přepážku. Tam mi zkontrolovali pas, a pak už to šlo. U prohlídky příručního zavazadla jsem asi půlhodiny vytahovala všechny tekutiny, a musela je dávat do jejich jednoho speciálního pytlíku. Ani mi nešel zavřít, to ale naštěstí nikdo neřešil. To vlastně ani netrvalo tak dlouho, ale asi 15 minut jsem pak čekala v řadě na projití těmi dveřmi, protože jim vždycky nějaká ženská zapípala, a pak ji asi 5 minut zkoumali. Chlapi chodili rychlejc, ale ten chlap za tím nás ženský přijmout nemohl. Na mě nemělo co pípat, tak mě to čekání štvalo. Ale pak jsem se konečně dostala dovnitř, uklidila zase všechnu elektroniku a tekutiny do tašky, která šla zavřít jen těžko, a šla si najít nějaké místo k sezení. To letiště je fakt kolos. Nicméně Jsem prostě dlouho čekala, pak přešla ke své bráně, a pak jsme se konečně naládovali do autobusů, ze kterých jsme šli do letadla. Letadlo bylo asi celý plný, já byla někde vzadu, a byl tam krásný klid. Shlédla jsem 2 filmy, jeden seriál, a spala jsem asi půl hodiny. Nějak jsem nebyla unavená. Jen mi vadilo, že to letadlo dost hučelo, jinak letělo hezky klidně :) Z letadla jsem viděla v dálce New York City, a dokonce jsme letěli i přes Allentown, který je hned vedle Bethlehemu, takže ten jsem taky viděla :)

Po přistání jsme museli strašně dlouho čekat v řadě na imigračním, nebo jak se to jmenuje. A to ještě bylo dobrý, že jsme tam byli sami jen lidi z našeho letu, bylo skoro 21hodin, a letiště bylo dost prázdný. Když jsem přišla na řadu, tak jsem jim tam nechala otisky prstů, a pán se mě ptal, co budu dělat v USA, a kdo mi tu cestu platí, kde budu ubytovaná a kdy odjíždím. Tak jsem řekla, že jedu na návštěvu první ke kamarádce, a pak do církve v Bethlehemu, kde budu bydlet u pastorů té církve, a budu vypomáhat s jejich aktivitami. Měla jsem tam i papír, kde jsem měla obě adresy, kde budu, a telefonní čísla, tak jsem mu to tam dala, a tak mě teda pustil :) Našla jsem svůj kufr, který už je teda dost omlácený, a utrhli mi tam kus kapsy, ještě na jedné kontrole jsem nechala takovej ten lístek, co jsme vyplňovali v letadle, ohledně toho, co vezu do USA, a šla jsem do příletové haly! Čekala tam na mě Jo, její taťka, a brácha. Tak mě přivítali, a jeli jsme k nim domů. Asi mi to pořád moc nedocházelo :D Doma mě přivítala i Jo mamka, tak jsme si sedli na chvíli do obýváku, a povídali jsme si. Mají to tu moc krásný. Bylo už skoro 23h, a všichni byli unavení, až na mě :D Sice jsem zívala, ale nebyla jsem nějak extrémně unavená, i když v Čechách tou dobou už bylo 5h ráno. Asi to bylo tím, jak jsem byla celá nadšená, že už tam jsem. Ale když jsme šli spát, tak jsem s usnutím problém neměla :)

A tak začalo moje místní dobrodružství :)


26.10.2013

I am here! They let me in! :)

It’s almost 8 am. I woke up at 7 and couldn’t fall asleep anymore. Who would be surprised when in the Czech Republic at that time was 1 pm.
But let’s take it from the beginning.

I slept so well in London. The bed might be even better than the one I have at home. So I can’t really look forward to my bed at home :D I like those wide soft beds. In the morning I met the kid, so O. asked him whether he remembered me, and he said that “not really” :D O. prepared me for that in the evening so I wasn’t very surprised. I like him but we didn’t have that close relationship. I had spent there only two months. I had breakfast with them and they went to school. I was in my room for a while and then went to Ealing Broadway centre. I walked through this beautiful park I told you about and guess what! There is some construction and all of the nice parts of the park were closed!! :(( That’s tough luck! Otherwise, Ealing is still the same. I met Anni at the tube. Anni was a person I spent the most time with last year. She is Estonian and still lives in London although in a different part, so she came to meet me. We went shopping, for a tea, and to the park to remember the old times a bit. Then, I walked with her to the other tube station – Northfields and we said goodbye to each other. It was really like the old times. And I loved it. I was so happy to have seen her! :)

So then I just went back home, talked to O., and S. then took me to the tube station that went directly to the airport, to the Terminal 5. The tube journey takes 25 minutes which is quite good. The airport is huge. I already had the ticket and didn’t have the luggage, so I wanted to just go to the control, but the machines wouldn’t let me in so I had to go back to the counter where they checked my passport and then I finally could go. At the hand baggage check I had to take out all the liquids and put them into one special bag that they gave me. I couldn’t have my own. And I couldn’t close the bag but luckily no one noticed. But then I had to wait maybe 15 minutes for going throught that beeping door because almost every woman had something that beeped and then they had to check here very thoroughly and it took so long! The guys were faster, there weren’t that many guys I would say. Or it was easier with them. And the guy there couldn’t accept us women. So it took really long. I was really annoyed by it because I knew I wouldn’t beep. There was nothing on me that could possible beep. And I didn’t. So then I collected all my stuff and realized that when you put all your valuables out there and then have to wait 15 minutes, someone could so easily stole those things there while waiting. Luckily, I had everything there. The airport is so big. But there are signs everywhere so it wasn’t too difficult to find my way. We finally got to the airplane by buses because the plane was somewhere far from the terminal, I sat almost in the back of the plane which was good because it was quite quiet. I watched two movies, one episode of Friends, and slept less than an hour. I wasn’t tired. The plane was quite comfortable but quite loud. I saw the lights of New York City from the plane, and we even flew above Allentown which is right next to Bethlehem. So I got to see that as well :)

After the landing we had to queue for the immigration or what is that. And it was actually quite good because our plane was the only there at the time (I think). The airport was so quiet and empty. It was almost 9 pm. When I got to the desk, I left there my finger prints and the man asked me what was I going to do in the US, who was paying my journey, where would I stay and when I leave. So I told him that I was going to visit my friends and then a church in Bethlehem, where I would be living with the pastors of the church and I would be helping with the activities there. I also had a paper with all the addresses where I would be staying and phone numbers so I gave it to him, and then he left me. I found my suitcase which was quite battered, and went out. Jo, her dad and her brother were waiting for me there. It was so nice. At home I met Jo’s mum, and brother. We sat down for a while in the living room and talked for a while. They have a really nice house. It was almost 11 om and everybody was tired but me. Well, I was kinda tired and yawning but I wasn’t that tired. Weird. Maybe it was because I was so excited to be here. But anyway, I didn’t have any problem falling asleep.


And that’s how my adventure started :)