středa 13. listopadu 2013

Neděle třikrát a začlenění

Musím vám napsat o neděli. Byl to strašně vtipný den. A myslím si, že pro mě byl hodně důležitý - zlomový.

I have to tell you about Sunday. It was a really funny day. And also quite a crucial day for me, I think :)


Tracy a Rhonda jsou často zvaní do jiných církví v okolí, aby mluvili o tom, co tu dělají, jak to probíhá, a kde je možnost pomoci. Myslím, že takhle jezdí každý týden, jen tu první neděli, co jsem tu byla, měli výjimečně volno.
Tuhle neděli jsme ale jeli do Advent Moravian Church v Bethlehemu. Já jsem jet nemusela, ale chtěla jsem. Chtěla jsem vidět, jak to jinde vypadá, jak to tam probíhá. Musela jsem si teda přivstat, protože první shromáždění začínalo v 8:30, a měli dvě. A ano, bylo to naprosto jiné, než to, co probíhá v Esperanza. A také jiné, než naše setkání v Čechách. Setkání probíhalo v celkem tradičním duchu, ale bylo zajímavé poslouchat Tracyho mluvit o Esperanze. Zmínil taky mě, že tam jsem s nima, tak jsem se musela zvednout a ukázat lidem, moc se mi nechtělo, ale zase se pak se mnou lidé bavili, když věděli, kdo jsem.

Tracy and Rhonda are very often invited to other churches around to talk about what are they doing in Esperanza, how it works and where is the possibility to help. I think they do that every week except for the first Sunday that I was here.
So this Sunday we went to Advent Moravian Church in Bethlehem. I didn't have to go but I wanted to go to see how it works in another churches. I had to get up a bit sooner because the first service was starting at 8:30, and they had two of them. And yes, it was absolutely different than what's happening at Esperanza. And also different from our services in the Czech Republic. The service was quite traditional but it was interesting to listen to Tracy talking about Esperanza. He also introduced me so I had to stand up so that the people would see me. 


Potom jsme si dali kafe, popovídali si s lidmi a vydali jsme na druhé setkání. Bylo v podstatě stejné, ale byly tam mírné změny - měli tam dechovou kapelu - trumpetisty a pozounisty, kteří hráli, a sbor. Také tam bylo mnohem víc lidí, a Tracy říkal mírně jiné věci, a řekl toho víc. Ale přišlo mi vtipný mit to všechno znova. Navíc ten den se zrovna slavila Večeře Páně (pro ty, co nevíte, je to něco jako svaté přijímání u katolíků). Tak jsme to s babičkou měly dvakrát. A po cestě domů jsme si dělaly srandu, že to vlastně budeme mít ještě jednou večer v Esperanze, že budeme hodně požehnané. A Tracy s Rhondou se smáli.

After the service we drank coffee, talked to some people and went to the second meeting. It was actually the same with little changes - they had the brass band - the trumpets, trombones, and a choir :) There were also more people attending the service, and Tracy said some other things. But it was funny to have the same again. Also, that day the communion was celebrated. So we had it twice. And on the way back the grandma and I were making fun that we would have it for the third time in the evening in Esperanze, that we would be very blessed. And Tracy and Rhonda were laughing.




Večer jsme teda dorazili do Esperanzy, a ke konci večera jsem pocítila nějaký vnitřní zlom. Už jsem se tam cítila jako doma, a cítila jsem, že mi lidé důvěřují. Ze začátku jsem se trochu totiž styděla, nevěděla jsem přesně, co dělat, a jak mě lidé berou, ale tentokrát už to bylo jiné. Hrála jsem si tam s dětma a bavila se s nima, učila jsem je fotit svým foťákem, tím jsem si ale pěkně nahrála, protože pak mě s tím otravovali do konce večera. Při Večeři Páně ke mně přišel Tracy, dával mi kus chleba a říkal: "tak potřetí" :D Musela jsem se smát. Je tam i takový zvyk, že si všichni začnou podávat ruce. Tak jsem tam udělala takové kolečko po sále a podala ruku všem, co jsem potkala, známým, i neznámým. Po skončení jsem šla pomáhat s podávání jídla, a tím měla možnost být ještě víc s těma ženama. Nakonci jsem si dál hrála s dětma, až do tý doby, kdy jsme odjeli. Už mezi ně patřím. A jsem ráda! :)

So in the evening we had the service in Esperanza and at the end of it I just felt a bit different. It felt like home and that the people trust me there. In the beginning I was quite shy and didn't really know what to do, but this time it was different. I was playing with the kids, and teaching them to use my camera which might have been not the best ideas as they wanted to keep borrowing it. During the communion Tracy came to me and said: "So the third time." I had to laugh :D After the service I went to help with serving the food and in the end I played with the kids again. I like them! :)



Jinak je to docela zajímavé, protože mi přijde, jako bych už tady byla strašně dlouho, a ne jen dva týdny. Vzpomínala jsem na něco, co se stalo tuto středu, a přišlo mi neuvěřitelný, že by to bylo tak nedávno, protože jsem měla pocit, že to bylo už strašně někdy dávno. A když jsem to říkala rodině, tak říkali, že mají pocit, jako kdybych tu už byla měsíce. Tak to je super, že to není jen můj pocit.

Another thing is that I feel as if I have been here for such a long time not just two weeks. I was trying to remember something that happened last Wednesday and it felt so long ago. And when I said that to my hostfamily they said that it also feel as if I had been here for longer.



Další zlom přišel ještě ale v pondělí, když jsem měla možnost navázat určité pouto se skoro všemi dětmi, co k nám pravidelně chodí. Dvěma klukům jsem pomáhala s úkoly, kopala jsem si s holkama, a pak jsem si házela s míčem na americký fotbal s klukama. Oni byli asi udivení, že umím házet a chytat, i daleko, a chtěli si se mnou házet, a najednou přišla kupa kluků, a začali něco řešit, přičemž jsem se dozvěděla, že budeme hrát teda americký fotbal, John mě chce ve svým týmu, a mám být quarterback. Tak to je pěkný, já vím jen, že kluci, co mají tuhle roli v týmu, jsou na střední škole hvězdy, ale jinak jsem vůbec nevěděla, co dělat :D Tak jsem to nějak pochytávala při hře, a bylo to super, ani nechtěli jít domů. Matky zase zajímalo, kdy odjíždím, a ať nejezdím. Večer mi řekly, ať vezmu jejich děti s sebou :D Jeli jsme totiž po skončení všech odpoledních aktivit k nám domů, a měli jsme nikaragujskou večeři. To byl teda velký zážitek. Je tu celkem malý obývák a jídelní prostor, takže tam ty děti mezitím běhaly, řvaly, hrály si a dělaly všechno možný. Holky mě asi půl hodiny česaly, a u toho se hádaly a málem mi vyrvaly vlasy :D Bylo nás tu 7 dospělých, a 13 tak trochu hyperaktivních dětí. Jídlo, co jsme jedli, se jmenuje frito, a je to smažený plátano (takový ten velký zelený tvrdý banán - to je hodně typické a výborné), maso, a zelný salát. Přidala jsem ilustrační fotku. A jí se to rukou. První jsem se trochu zdráhala, ale pak jsem si řekla, že to budu mít se vším všudy, a tak jsem to taky jedla rukou, abych tam nebyla za cizince, a nebylo to špatný :) Byl to blázinec. Některý děcka jsou teda příšerný - neposlušný, drzý, nevychovaný, ale zbytek je ve většině super. Jsou úžasný, a i když jsou zlobivý, tak to jsou prostě děti, člověk musí být přísnej, ale najít si k nim vztah. A když odjížděli, tak Max, ten kluk, kterýmu jsem ten den pomáhala s úkoly, se mě zeptal, jestli přijdu na jeho narozeninovou oslavu, až ji bude mít. Tak jsem řekla, že určitě, jestli tady budu :) A bylo mi smutno, že budu vlastně za chvíli odjíždět. Ale jo, ještě tu mám 4 týdny, tak z toho musím vytřískat co nejvíc! :)

On Monday I had another opportunity to connect with the kids that come to Esperanza every day. I was helping two boys with the homework, I was kicking the ball with girls and throwing the ball to guys. They seemed to be surprised that I was able to throw and catch so the wanted to play with me. Suddenly, a group of guys came, they started talking about something and then they told me that we would play the american football and I would be on John's team as a quarterback. I had no idea what that meant, only the fact that this is a popular position but I didn't know what to do. Well, I found out a bit during the game and it was fun.
After that we had a Nicaraguan dinner at our home. That was a big experience. We don't have a big kitchen or living room so it was kinda fun having all these people over. There were around 7 adults and 13 kids. So the kids ran, screamed, and did whatever. The girls were trying to do something with my hair. We had frito. It's a fried platano, meat, and salad. I added a picture I googled so that you could imagine. And one very important thing about this meal is that you eat it with your hand! It seemed quite weird in the beginning but it was actually ok. It was crazy with the kids all over the place, but I like them. When they were leaving, Max asked me if you would come to his birthday. Aww. So I said that I would love to if I am here. I will be so sad leaving this place. But I have almost four weeks left, so I have to make most of it! :)





2 komentáře:

  1. teda to jídlo vypadá hodně zajímavě! :-)
    já byla jednou taky dvakrát u přijímání a už když jsem šla podruhé, tak jsem si připadala strašně svatě :-D
    a je super, že se začleňuješ a cítíš skoro jako doma, strašně rychle to utíká :-))

    OdpovědětVymazat
  2. To je krásný, úplně mě to pozitivně nabudilo :)

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)