neděle 22. prosince 2013

Prvni tyden v Peru // First week in Peru

Úterý byl takový trochu zlomový den tady pro mě. Jak jsem minule psala, do té doby jsem prožívala něco, jako kulturní šok, a asi jsem byla hlavně paranoidní s tím, jak se všichni o mě báli a říkali, ať jsem opatrná, a všichni místní prostě na mě vždycky čuměj, tak já jsem si v hlavě vytvořila zábranu. Neznala jsem to tu dobře, a nevěděla jsem, jestli se prostě můžu jít normálně ven projít, přece mě všichni chtěj přepadnout a okrást, že? :D No, trochu přehánim, ale prostě jsem ven sama nevylezla. V úterý jsme ale měli setkání v Chiclayu ohledně toho, co tu budu dělat. Jsou tam totiž dvě církve, ve kterých mám pomáhat, tak jsme se potřebovali poradit, kdy budu pracovat v jedné, a kdy v druhé. A navíc jsem toho jednoho pastora a jeho rodinu ještě neznala. Tak pro mě přijela do Lambayeque Charo, a ukázala mi cestu k nim, abych ji znala. Tam přišel Walter s Monikou, u kterých v církvi jsem byla už v sobotu a neděli, ale tím, že jsem neměla moc informací, a asi ani oni o mně, tak jsem z toho byla taková trochu nesvá. Přišlo mi, že toho ode mě strašně moc očekávají, a já jsem sama nevěděla, co dělat. Tohle jsem i řekla Christopherovi, a pak vlastně i jim. Christopher mi přišel strašně sympatický, hned jsem si jeho, Charo a jejich rodinu oblíbila. Jeho strašně moc zajímalo, jak to třeba u nás v církvi chodí, co děláme, jak to probíhá, a tak různě. Nicméně po tomto setkání jsme se šli ještě projít do centra Chiclaya, protože jsem to tam neznala, a pak mě odvedli ke combi terminálu, posadili mě do jednoho, a já jsem poprve jela sama. A to byl ten zlom. Konečně jsem tu něco udělala sama!! Cítila jsem se konečně trochu svobodně. 

Tuesday was an important day for me here. As I wrote last time, I felt some kind of cultural shock here. Maybe I just became too paranoid from what everybody had been telling me, about how to carefulI had to be, and then when I walked outside everybody just stared at me so I created in my head this idea that everybody wanted to rob me and do something to me :D I didn't know it here well so I didn't know where I could go and where I couldn't. I am exaggerating a little bit but I didn't go outside until then. But on Tuesday we had a meeting in Chiclayo to plan what would I be doing here. There are two churches where I am supposed to be helping so we needed to talk about the strategy. Also I had the opportunity to meet only one pastor - Walter and his wife Monica where I was on Saturday and Sunday but because I didn't have much information about the work here and they about me neither so I didn't feel comfortable there. I felt that the were expecting too much from me and I didn't know what to do. I actually said that to the other pastor, Christopher, and then also to Walter and Monica. I became fond of the family of Christopher. They are really nice. Christopher was asking me about how were the things working in the CR, how does the church work and so on. However, after this meeting we went to the center of Chiclayo because I had never been there before and then they took me to the combi terminal, put me into on and so I went alone for the first time. And that was the breaking point. I was doing something alone for the first time!! And I finally felt freedom :) 



Takže tento týden jsem měla za úkol pomáhat té církvi vedené Christopherem a Charo. Mají tři syny - Jasona, a dvojčata - Tomyho a Brandona. Ti vypadají fakt skoro stejně, tak jsem se celý týden snažila přijít na to, jak je rozlišit. A myslím si, že už je trochu rozliším :) Ve středu a ve čtvrtek jsme mluvili s lidmi na ulici, a zvali jsme je na sobotní slavnostní otevření nového místa scházení - místnosti, kterou jim propůjčí jedna paní, která uvěřila. První jsem byla ohledně toho mluvení s lidmi na ulici trochu skeptická. Ale strašně moc se mi líbilo, jak Christopher a Charo s těmi lidmi mluvili. Nikdy neřekli to stejné dvakrát, protože řekli to, co ti lidé potřebovali slyšet, to co se jich dotklo. A byli lidé, co byli dojatí. Líbilo se mi i jak se toho zmocnili dvojčata a Bryan, který přijel z Limy sem studovat. Šli za mladýma lidma, a odhodlaně jim svědčili. Já jsem měla příležitost něco říct, když jsme s Charo šly za skupinou mladých holek, a jedna se nám svěřila, že dřív chodila do církve, a že její taťka byl dokonce zázračně uzdraven, a ona také. Pak ale přestala chodit, protože tam nedávali prostor mladým lidem a invoacím. Tak jsem se s ní pak podělila trochu o svě zkušenosti, a bylo to fajn. 

So this week I was assigned to help to this church led by Christopher and Charo. They have three sons - Jason, and twins - Tomy and Brandon. They look almost the same so I was trying to figure out the whole week how to distinguish them. And I think that now I am able to say who is who :D On Wednesday and Thursday we talked to the people in the street and invited them to the Saturday grand opening of a new place to meet. It's actually just a room in a house that a woman who became christian decided to leave for the meetings. First, I was quite sceptical about this talking to the people on the street. But I really liked the way Christopher and Charo talked to the people. They never said the same thing twice. They always said the things that were meant for these special people and it touched them. I also liked the way the twins got enthousiastic about this whole thing. Also their friend - Bryan was helping us - he came from Lima to study here. And he became christian recently. So these boys went to the young people and talked to them without fear. I also had the opportunity to say something when Charo and I went to talk to a group of young girls. One of them told us that she used to go to the church and her father was healed miraculously, and then she also was. She however stopped going to the church because they didn't give the young people space and didn't let them inovate things. So I told her some of my experience and I felt that it was good.



Jinak v neděli jsem byla v jedné církvi, která se jmenuje ZOE. Pozval mě tam JC, se kterým jsem byla v kontaktu už před příjezdem. On jezdí do džungle a tam pracuje s indiány kmene Awaruna. Já jsem dostala nabídku jet tam s ním, ale on plánoval jet v březnu, a to už tu nejsem, tak ledaže by jel dřív, a to ještě neví, jestli se mu podaří. Pro mě je to sen, i když opět to má svě stinné stránky (jídlo, hygiena, déšť, komáři, elektřina...). Zároveň jsem o této církvi slyšela od Sama, co tu byl, a on i zmínil jméno toho pastora. Tak jsem si říkala, že proč ne, a šla jsem se tam v neděli večer podívat. A moc se mi tam teda líbilo. Fakt to bylo super. A tím, že ten pastor věděl, že mám dorazit, tak mě tam představil, řekl, že mi je 21 (špatně) a že jsem nezadaná, a že možná pojedu do džungle. A vyzval mě dopředu, abych něco řekla. To je vážně něco pro mě a poslední dobou se mi to tak nějak děje pořád :D Asi bych si měla zvyknout. Tak jsem šla pozdravit, nějak jsem tam něco zažblekotala, a lidi byli spokojení, a nakonci si se mnou povídali. Dcera pastora za mnou přišla a začala na mě mluvit anglicky, tak jsme si hezky popovídali. Když se nad tím tak zamyslím, tak asi něco je na těch dětech pastorů :D Snad vždycky si s nima strašně rozumím :D No, ale historka na konec. Už bylo po desáté hodině večer, protože jsme se strašně zakecali, a tak mě JC se svojí mamkou doprovodili domů, ale jen před dveře, rozloučili se a odešli. Tak j zazvonila, a čekala. Nic. Zazvonila jsem znova. Nic. Zaťukala jsem. Nic. Zazvonila jsem. Zaťukala jsem na jiné dveře. Nic. Začínala jsem být trochu nervózní a na čumící protější sousedy jsem dělala jakože nic. Zazvonila jse znova. A znova. A víc. Zkoumala jsem barák ze všech stran a koukala, že tam je nějaké okno, tak jsem si říkala, že tam možná mají ložnici. Tak jsem zaťukala na okno. Chlápek uvnitř se ptá cože. Říkám, jestli tam je Teresa. Prej, že tam žádná Teresa nežije. Tak jdu zpět a zvoním. Jsem už docela vynervovaná, už to trvá asi 10 minut. Tak zvoním, zvoním, zvoním, prostě jak na lesy. Až konečně kroky... A odemykání dveří... Ach... Prý Teresa omylem usnula. No, to mi teda dala. Už nikdy víc! :) 

On Sunday, I went to a church called ZOE. JC who I already knew from facebook before I came invited me. He makes travels to the jungle and works there with the native indigenous people of Awarana. It's really interesting and he asked me if I wanted to come. And I would love to!! But I don't know if I will be able to go because he was planning to go in March and I am leaving in the end of January. So then he would have to go earlier and he is not probably ready for it. So we will see. I would really love to go, it's my dream although there are some disadvantages like food, hygiene, rain, mosquitos, electricity... And anyway, Sam also told me about this church and mentioned the pastor's name so I thought that I could go there to see. And I loved it. It was great. And as the pastor knew that I was coming to Peru, he knew who I was when I came, so then he asked me to come to the front and say something. He also said that I was 21 (wrong), single (right) and that I might go to the jungle. I had no idea what to say. I don't know why always people take me this way by a surprise. But I said something and the people seemed happy and in the end they came to greet me and talk to me :) Also the pastor's daughter came to talk to me in English so we talked for a while and it was really nice we had some similar dreams. When I think about it, there is something about the pastor's kids. I always get along so well with them :) Oh, but let's get to the story I wanted to tell you. We talked for a while so then it was maybe 10pm when I went home. JC with his mum offered to walk me home and I was glad. So they went and then they left me in front of my house. So I rang the bell and waited. Nothing. I rang the bell again. Nothing. I knocked. Nothing. I rang the bell. Nothing. I knocked on a different door. Nothing.i rang the bell longer. Nothing. I started being nervous but pretended as if nothing was happening so that the neigbours watching me wouldn't get suspicious :D So I rang the bell, then I knocked on a window that I thought was Teresa's room but it was a neighbour and he said there is no Teresa there, so I rang, rang, rang rang, until I heard steps and Teresa opened the door for me. Uffff, that was quite adventurous. She fell asleep so that's why she didn't hear me Well, I wouldn't want t experience that again... 


Jo, a ještě jedna věc byla v úterý strašně vtipná. Když se ty dva manželský páry začaly dohadovat, u koho strávím Vánoce :D Všichni chtěli, abych byla u nich :) A nakonec se skoro dohodli, že bych teda u jedněch strávila Vánoce, a u druhých Nový Rok, ale já jsem řekla, že taky nevím, jestli Teresa, moje hostitelka se mnou náhodou nepočítá. Tak to uznali, že je možný, tak posmutněli a řeklo se, že se prostě uvidí :) 

Oh and one more fun thing that happened on Tuesday. At one point of the meeting the two couples started discussing who would I spend Christmas with. They all wanted to have me. I thought it was really funny. Then they decided that one family would have me for Christmas Eve, and the other for New Year's Eve. But then I said that maybe Teresa would like to have me. So they looked sad but admitted that she had the right to decide because she was hosting me :) However, I cannot believe it's so soon! Unbelievable :) 


Jinak se tady teď prostě pořád něco děje ;) (jen nám tento týden nešel několikrát internet, tak jsem nemohla napsat dřív). Já už mám zmáklý combi, a už i centrum Lambayeque a docela i Chiclayo. Našla jsem si obchod, kde vyvolávají fotky, musela jsem si tam teda poprve vzít taxík, nebyl nejlevnější na místní poměry, pro čechy ale v pohodě - 3 soly (20kč), a druhý den jsme tam už došla pěšky :) Vyvolali mi je krásně, a levně - dva filmy po 36 snímcích, fotky 10x15 lesklé, za 39 solů (cca 260kč) - to je normálně většinou cena ČR za jeden film. Tak možná tu budu fotit. Dokonce to vyvolají do hodiny. Neuvěřitelné :) Škoda, že vám je tu aspoň nemůžu oskenovat. Ale tak až se vrátím :) Taky jsem jednou zavítala do pekařství a koupila si tam takové pečivo, které mi padlo do oka, a chtěli po mně S/0.5 (tak se značí 0,50 solu :) - 3 koruny). Tak jsem si říkala, že to je pěkné, taková věc by v ČR stála tak 8 kč minimálně :) Líbí se mi tu!! :) 

Otherwise, there is always something happening here. (only that this week the internet didn't work some days so I couldn't write a post earlier. I already know how to use combi and I know the center of Lambayeque and almost the center of Chiclayo :) I found a shop where they develop pictures, well, first time I had to take a taxi to go there and it wasn't very cheap for Peru, but cheap for me - 3 soles (1 dollar), and the next day I already knew the way so I walked there :) They developed my pictures very nicely and it was quite cheap!! Two films, each 36 pictures, photos 10x15 and it cost me 39 soles (cca 15 dollars). That's usually the price for one film when I have it developed in the Czech Republic. So I think I will try to take more pictures here. They also develop them in one hour. Unbelievable :) It's a pity I can't scan them at least for you. Well, when I come back home. I also went to a bakery and bought some pastry that looked nice. They wanted a S/0.5 (that's the sign for 0.5 soles :) - 0.15 dollar). So I thought that it was really nice. In the Czech Republic it would cost at least three times as much. I like it here! :)



1 komentář:

  1. Georgie, jsi hrdinka! A navíc to tam budeš mít odžitý, to se s tim našim cestovánim po hotelech nedá srovnat. Super, super, super! A líbí se mi ta věta "Ven y recibe tu milagro, ya!"

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)