čtvrtek 29. května 2014

vikend v Peru byl pracovní / serving in Chiclayo

V sobotu jsme měli s taťkou naplánovanou návštěvu pláže. A asi jsem neměla mít to podezření, protože se mi často stává, že se to fakt pak splní. Trochu jsem se totiž obávala, že i když všechny dny pražilo slunce jak divé, tak zrovna ten den co půjdeme na pláž, nevyleze. A taky, že bylo za mraky celý den! Grrrr :D Na pláži teda ale zima nebyla, což byl pro nás trochu nezvyk. Dost foukalo a bylo zataženo, ale i tak bylo teplo. To se podle mě v Evropě jen tak nezažije :) Taťka se vykoupal, mě to ale nějak nepřesvědčilo, abych tam vlezla, tím, že do mě nepařilo slunce. Následující dny už zase slunce vylezlo. Opravdu zajímavé. 

On Saturday, my dad and I visited the beach as it was planned. And I think I shouldn't have suspected that the weather would change because when I suspect something, it usually happens. So although all the other days before and after it was sunny and hot, on Saturday it was cloudy and windy. Grrrr.. :D But surprisingly, even if it was cloudy and windy, it was still quite warm. That doesn't happen in Europe. It's either sunny or cold. Or both :D But I don't remember being at the beach with wind and clouds and still feeling warm. Even more if it was autumn already! :D But still it didn't convince me to swim in the sea. My dad went and he enjoyed it.




U moře jsme ale nebyli celý den, jen chvíli, protože jsme večer šli do Cruz de Esperanza, kde vedou sbor Jednoty Bratrské (jestli se to tak dá nazvat) Walter a Monica. Sešli jsme se v obýváku jedné paní, a bylo to moc fajn. Cruz de Esperanza je jedna z nejchudších částí Chiclaya, ale lidé jsou nesmírně milí, a i štědří. Jedna paní nás rovnou pozvala na druhý den na oběd. Jinak asi největší zážitek z celého večera bylo, když nás požádali, abychom zazpívali něco česky. Taťka vybral: Je dokonáno. A byla to dobrá volba, protože tam je část, kde se zpívá "Ježíš je pán", což není tak těžké, a pak "Haleluja", což je velmi mezinárodní. Takže po zpívání se nás místní zeptali, co to znamená to "žežišepan". Tak jsme je to naučili, a to byl asi nejkrásnější moment toho večera. Když peruánci zpívali "Ježíš je pán", nebo teda spíš "žežisepan" :D

We actually spend just few hours at the beach. In the evening we went to Cruz de Esperanza, a Moravian Church in Chiclayo led by Walter and Monica. We met in a living room or one family and we had a great time. The neighbourhood of Cruz de Esperanza is one of the poorest places in Chiclayo but the people are very nice and still generous. One woman from the church invited us for lunch next day. Anyway, the best part of the evening must have been when they asked us to sing something in Czech and my dad chose a song: Je dokonáno (it is finished). It was a good choice because there is a part where everybody sings "Ježíš je pán" (Jesus is the Lord), which is not so difficutl, and then "Halleluja", which is very international. So after singing it one time, the local people asked us what is the "sheshishepan". So we explained it and taught them to sing it, and hearing them sing it in Czech was my favourite moment of the evening. I wanted to record it but I didn't want to ruin the moment :)




V neděli jsme se teda vrátili ráno do Cruz de Esperanza, kde já jsem měla připravené slovo pro děti. Minule jsem tam totiž skoro všechny neděle s nima pracovala, tak jsem je chtěla znova vidět. Místo, kde se dřív scházeli, a mně přišlo super, už jim není přístupné, tak se opět schází v obýváku jedné ženy (Walterovy sestry). S dětma to bylo fajn, některé byly extrémně chytré, a některé se nedokázaly namotivovat ke spolupráci ani bonbonem. Ale bylo to super, oběd moc dobrý, naše žaludky se už docela srovnávaly, ale pořád jsme toho nemohly moc sníst. 

On Sunday, we came back to Cruz de Esperanza where I led the Sunday school with the kids. Last time I worked with them there almost every Sunday, so I wanted to see them again. The place where they used to gather, and I thought was great, is not available for them anymore so they get together in a living room of Walter's sister. We had a great time with the kids, some of them were extremely smart, and some of them couldn't be motivated to cooperate even when I offered them a candy. But it was great, the lunch was delicious, our stomachs got better but we would still eat only a little.








Do Lambayeque jsme se už ani nevraceli, jeli jsme ke Christopherovi, ale po cestě jsme ještě koupili jízdenky na další den do Trujilla a z Trujilla do Limy. Od 15h jsme měli setkání ve sboru Christophera, což je druhé společenství Jednoty Bratrské tam v Chiclayu. Měli jsme setkání s pár lidmi, kde taťka vyprávěl o našem sboru, co děláme, jak to probíhá, a povzbuzovali jsme je v odvaze, a myslím, že to bylo úspěšné, vypadali nadšení, a přemýšleli hned, v čem by sami mohli podnikat a nějak tím růst, i se finančně zabezpečit :) 
Večer bylo shromáždění, a scházecí místnost ze zaplnila do posledního místa. A to ani nebyli všichni. Vážně už potřebují větší sál :) Bylo to moc fajn. Když taťka začal mluvit, tak jsem byla trochu mimo, zaprve jsem už po celém du byla unavená, ráno jsem měla slovo já, odpoledne jsem tlumočila, a večer znova, ale za chvilku jsem se do toho už zase dostala, a šlo to. Součástí večera bylo i požehnání malého dvoutýdenního miminka, tak na to byl taťka slavnostně přizván. Bylo to moc pěkné. Po skončení jsme se ještě společně fotili, a nakonec si navzájem děkovali a loučili se. Přišel i ten Martín s rodinou, co uvěřil ve středu. Říkal taťkovi, že se začne učit česky, aby si prý mohl přečít všechny doktríny, a všemu porozumět. Tihle lidé mi za těch pár hodin zase tak rychle přirostli k srdci, že bylo pro mě smutné se s nima loučit. Ale však se zase uvidíme :) Nevím sice kdy, ale věřím, že se to stane :)


We didn't go back to Lambayeque but straight to visit Christopher but on the way there we had to buy bus tickets to Trujillo and from Trujillo to Lima. At 3pm we had a meeting in Christopher's church. It is the second Moravian Church in Chiclayo. We got together with some of the leaders of the church, young guys, my friends and my dad talked about what we do, our vision and we encouraged them to be courageous and do things with faith. They were very happy, and excited. They immediately started thinking how could they make money to run their church, serve the community and also grow.
In the evening they had a Sunday service and the room got filled till the last seat. And not everybody was there so it was obvious that they need a bigger place to meet :) It was really nice. When my dad started preaching, in the beginning I had some troubles because I was already tired after the long day where I had to speak a lot, but after a while I got used to it again and it was ok. Part of the evening was a benediction of a baby that was born two weeks ago. My dad was invited to participace. It was very nice. After having finished we had to say goodbye to them, we took some pictures together and thanked each other. Martin, who became christian during the week, came with his family, and said that he would learn Czech so that he could understand everything. It was so nice to see him there. It's interesting how little time we needed to get so close to those people. It was really sad to say goodbye. But I am sure we will see each other 
again! :) I am not sure when but I believe it will happen! :)















úterý 20. května 2014

ESL class at Colegio San José



V pátek jsem měla úžasný zážitek. Když jsem byla minule v Peru, tak v tom týdnu, kdy jsem tlumočila v nemocnici, tam se mnou tlumočila jedna místní učitelka angličtiny. Moc jsme se za ten týden skamarádily, navzájem jsme se učily španělské a anglické výrazy, ona mně vyprávěla o tom nejlepším z okolí Chiclaya - hlavně co se týče jídla, a když jsem odjížděla, tak mě ještě pozvala k nim domů na večeři, a domluvily jsme se, že až přijedu příště, tak se půjdu podívat k ní do školy, a odučím jí nějakou hodinu angličtiny. 


On Friday, I had an amazing experience. Last time I was in Peru and the week I was interpreting in the hospital, I met this English teacher from Chiclayo. We became friends very quickly and during the week we shared our love for food and exchanged spanish and english words. She kept kiving me advice for food or places and before I left she invited me for dinner at her house. We agreed that the next time I would come to Peru, I would go to her class to teach English so that I could see the peruvian school and it would be something interesting for her students. 

sobota 17. května 2014

Túcume, Perú


Minule, když jsem byla v Peru, chtěla jsem toho navštívit spoustu, ale kupu věcí jsem nestihla. I proto jsem měla radost z návratu. Navíc se nemusím opakovat, a tak beru taťku na místa, kde jsem ještě nebyla. Jedno z nich je právě Túcume.

Last time when I was in Peru I wanted to visit as many places as possible but I didn't get to go to many of them. There was also one of the reasons I was happy to go back. So I didn't have to take my dad to places I have been to but to places I also wanted to visit. One of them is Túcume.

Lambayeque Lambayequeeee

Zdravím z Lambayeque, aneb města, kde se cítím jako doma, i když mám viditelně jinou barvu kůže :) Mám to tady moc ráda, a je krásný pocit vrátit se. Člověk si už tak nějak přijde chytřejší, protože už hodně věcí zná, a tak může smlouvat ceny s taxikářema, ví kde nastoupit a vystoupit, a kde se dá dobře najíst. Nejlepší je pak taky ten pocit, když člověk může naučit něco místní o jejich městě, jako třeba že jsem včera jednu svoji místní kamarádku vzala do takového jednoho hezkého podniku, který mám ráda, který ona vůbec neznala :) A druhej nejlepší pocit je potkávat známé lidi na ulici. To pak má člověk opravdu pocit, že je doma, že sem patří :) 

Greetings from Lambayeque, which is also a city where I feel at home although my skin colour is obviously different :) I really like it here, it's a nice feeling being back. I feel much more clever this time because I know many things. So I have no problem negotiating the prices of the taxi, I know where to get on the combi and where to get off, and where can I eat well. The best feeling is when I can show some good place to a local. For example, yesterday I took my friend to a really nice place to drink or eat something and she didn't know it :) And the second best feeling is meeting people you know on the street. Then you really feel like home. 


Jsme tu tentokrát na velmi krátko, tak jsem se rozhodla neztrácet se moc čas. V středu jsme dorazili do Lambayeque před polednem, mně bylo už druhý den blbě z jídla, a taťka byl unaven z cesty, tak si šel odpočinout, ale ještě to odpoledne jsme zašli na návštěvu k Christopherovi, abych taťku seznámila, a popovídali jsme si. Bylo to moc fajn. Mezitím obdrželi telefonát od jedné ženy, která k nim chodí do církve, tak jsme ji pak šli navštívit. Oni se totiž ten den modlili spolu za jejího manžela. A když ten muž přišel večer domů z práce, vyšlo najevo, že v tu chvíli něco v práci ucítil. Byl celý pohnut, a chtěl přijmout Ježíše. Šli jsme se tam za něj modlit. Bylo to silné. Hodně mě dostalo, když na začátku ještě říkal, že ráno se cítil strašně, a přemýšlel, že spáchá sebevraždu. Člověk si pak uvědomuje, že žádná modlitba není marná. Měli jsme radost. 

This time I don't have much time being there so I decided to make the most of it. We arrived to Lambayeque on Wednesday before noon. My stomach was already the second day upset, and my dad was tired from the journey so he went to take a nap and then we went to visit Christopher so that my dad could get to know him. So we chatted and it was really nice. Meanwhile they received a telephone call from a woman that goes to their church so we went to visit her. They prayed together for her husband that day. And when he came home from work in the evening he said that he felt something inside at that moment. He was very touched and he wanted to accept Jesus. So we prayed for him and it was very powerful. What struck me a lot was that he said that in the morning he had felt so depressed that he was thinking about committing a suicide. It made me remember that no prayer is in vain. We were really happy for him. 




Jinak jsem taťku naučila jezdit v combi. Dneska už jel dokonce sám :) Tak je to fajn, jen říká, že je to velmi stísněný prostor. A tady si zase říkají, jaký je taťka obr :) 

Anyway, I got to teach my dad to go in combi. So today he even went alone :) so that's cool. The only thing he doesn't like is that there is not enough space for him. And people here think that my dad is really tall! :D 




Žaludek se mi už celkem srovnal, ale nějak nemám extra chuť k jídlu, i když občas hlad mám. Nemít chuť k jídlu je ale u mě divná věc :D Ale jo, jím, jen tady s těma obrovskýma porcema se to nedá, ani to celý nesním a stejně se celý odpoledne cítím strašně přecpaná. Lidi jsou neuvěřitelně pohostinní... :) 

My stomach got much better but I don't really feel like eating although sometimes I am hungry. But not feeling like eating is quite strange for me :D But I do eat, don't worry. But they always give me such a big portion that I can´t even eat is and then I feel so full the whole afternoon. The people are unbelievably hospitable :)







Taky jsem se tu setkala se svými oblíbenými kuchaři, číšnicemi, a lidma z restaurace. Byli tak milí, že mi vyplnili mé dotazníky. A taky vzpomínali na české buchty, které jsem jim tu před odjezdem napekla :)

středa 14. května 2014

zajímavá místa, zajímaví lidé

V pondělí jsme se jeli podívat do jídelny pro děti. Je to nové misijní místo, které funguje zatím jen měsíc, ale za tu dobu podle mě už udělalo mnoho super věcí. Je to na takovém jednom kopci Limy. Kopce bývaj většinou místa takových těch slumů, kde bydlejí nejchudší lidé. Jeli jsme tam hubenýma uličkama nahoru a dolu, dokud jsme tam nedorazili.
V této jídelně krmí děti třikrát týdne - v pondělí, středu a pátek. Není to ale jen tak. Aby se jim tam nehrnuly zástupy lidí jen tak pro jídlo zdarma, má to určitou formu. Děti se musí zapsat, dostanou svoji složku, kterou pak vždy musí přinést, a před jídlem ještě udělají nějaké cvičení a dostanou otázky. To vždy s nimi celkem individuálně probírá jeden z lidí, co tam pomáhají. Jakmile má dítě své povinnosti splněno, dostane jídlo, a po jídle buď odejde, nebo si tam ještě chvíli hraje.

On Monday, we went to a place where they feed children. It's a new missionary place that has been working only for a month so far but in that time they have done many great things. It's on one of the hills in Lima. The hills in Lima are usually places of slums, where the poorest people live. We went there through very narrow streets up and down and up until we arrived there.
In this place they feed children three times a week - Monday, Wednesday and Friday. But it's not so simple. So that they would fulfill their main aim and so that they wouldn't have masses of poeople coming there all the time just to eat, it has some rules. Each new kid has to tell their names when they come for their first time and they note their name. Then they get their folder that they have to bring every day. Before they get the meal they have to do some excercises, they usually paint something, than they get a lesson and some question from the people that help there. It's very individual and nice. When they finish all the tasks they get their food and after that they can go home or stay and play for a while :)


Děti tam přichází ze všelijakých zázemí, a často z velmi smutných životních podmínek. Byli tam tři sourozenci, jejichž matka je často zavírá doma, tak nemůžou přijít. Je prý stále opilá. Ani vlastně nemají prostředky, aby svého syna poslali do školy. On měl na krku náplast, bylo mi řečeno, že měl jakýsi nádor, tak tam má díru. Později ho ale poprosili, aby si tu náplast na chvilku sundal, a vyšlo najevo, že tato teorie, kterou říká jeho matka, pravděpodobně není pravdivá. Vypadalo to spíš, jako by ho někdo řízl. Jedna z jeho sester, taková moc roztomilá holička s krásnýma očima se jmenovala Miluska (jako naše Miluška). Zajímalo by mě, jestli to má nějakou českou minulost, protože peruánci často dávají jména, která někde zaslechnou a líbí se jim :)
Strávili jsme to tam skvěle, děti byly fajn, a na konci jsme se dlouho fotili, a ještě venku se tam pak jedna holčička se mnou loučila, ale ne tak, že by mně dala jen pusu na tvář, jak se to tu dělá, ale chytla mě okolo krku, a chtěla, abych ji pochovala, a pak mě vůbec nechtěla pustit :D bylo to roztomilý.

The children come from all sorts of backgrounds. We met three siblings whose mother often closes them at home and doesn't let them come. They say that she is very drunk all the time. And they don't even have resources to send their son to school. He had a plaster on his neck covering some wound. The mother claims that he had a tumour but when he showed it to us it looked more like a cut. One of his sisters, a beautiful little girl has a name Miluska that sounds like a Czech name Miluška. There might be some connection :)
We had a great time there, the kids were great and in the end we were taking pictures for so long that one girl when she was saying goodbye to me instead of just kissing me on the cheek, she grabbed me around the neck, wanted me to hold  her and seemed not to let go :) it was so cute :)
















Tato jídelna zatím není nijak zvlášť sponzorovaná. Podílejí se na tom lidé, kteří tam pracují, a ti, které tito osloví. Jídlo získávají různými způsoby.

This feeding place is not particularily sponsored. It is supported mostly by individuals that help there and those who are interested in this work. The food they get in different ways.


Dál jsme jeli na návštěvu k Aně, která právě tu iniciativu jídelny začala, a měli jsme tam výborný oběd. Potom jsme ještě chvíli povídali, a šli navštívit další sympatické lidi. A večer jsme se zase unavení vraceli zpět domů :)

Later, we went to Ana's house who started the initiative of the feeding place. She served us a wonderful lunch and we had a great time there chatting and then visiting some other people. In the evening we were coming back home tired again but happy :)





úterý 13. května 2014

První dny v Peru

Dny v Peru utíkají rychle. Ani to nestíhám nějak sledovat. Pořád ale s taťkou nějak bojujeme se změnou času, tak vždycky celý odpoledne jsme dost unavený, a po devátý večer už nám padá hlava. Nebo minimálně mně jo. A to je problém, když se pak hodně akcí odehrává večer. 

The days in Peru go by so fast. I don't even notice where does the day go when another one comes. But my dad and I still fight the jetlag. So usually the whole afternoon we are tired, and from 9pm we are exhausted. Or at least I am. And that becomes a bit of a problem when almost everything is happening in the evening. 



V sobotu jsme měli projížďku do centra, kde jsme se prošli, a nakoupili něco. Taťkovi se po cestě rozpadl batoh, tak jsme šli na tržiště, kde si levně koupil jiný, a já jsem nedodolala pěkné kabelce. Už i docela umím smlouvat, tak to je sranda :) 

On Saturday, we went for a walk in the centre and bought some things. My dad's backpack broke during the journey here so we went to a market and bought a new one. And I couldn't resist buying a purse. I finally learned to negotiate so it's fun. 









Je to zajímavý pocit, být tu podruhé. Přijde mi, že už to tady tak hodně znám, připadám si skoro jako zpět doma. Teda jakože v adoptivním domově, nebo jak bych to řekla. Je ale pravda, že barevně fakt nezapadám, a když tu jsem ještě k tomu s taťkou, což už jsme dva bílý vedle sebe, tak si připadám jako turista :D a to možná víte, že nemám moc ráda, ale zvykám si na novou roli :D 

It's an interesting feeling being here for the second time. I feel as if I knew this place so much. I feel almost like being back home. Or being back in my adoptive home because the fact is that I am whiter than ever compared to the tanned peruvians. The Czech summer is about to come while here they are getting ready for winter. And when we go with my dad next tu each other, it means that we are two white people next to each other and I feel like such a tourist. And I don't like being a tourist much. But I am getting used to it ;) 



Večer bylo společné shromáždění venku. Zpívalo se, tancovalo se, mluvilo se. Já jsem se potila při tlumočení, ale lidi nějak porozuměli, tak to bylo moc fajn. Pak jsme si dali koláč a vychladlou horkou čokoládu, a prostě jsme si to užili. 

On Saturday evening we had a united service of two churches outside of Ana's home. We were singing, dancing, talking... I had a hard time interreting but people understood me so that was great :) Then we ate a cake and warm hot chocolate and we just enjoyed being together... 






V neděli byl trochu flákací den, pak jsem ale se Sofií balila dárky ke svátku matek, tak mě Sofie naučila nějaké balící triky, a ještě hladové jsme připravovaly kuře na sandviče na večer. Tady je svátek matek hodně významná událost. Mnohem víc, než u nás. Pořádají se různé akce, oslavy, vše pro matky, a dávají se dary. Takže na večerním shromáždění se na konci předávaly dárky (zástěry), a pak se losovaly další věci. To je asi další místní tradice - losovat pár dárků, a pak je vrcholem losování dárkový koš. Byla to celá ceremonie i s tím, že výherce děkoval. Trochu jsem si připadala jako na Oscarech :D a tady měli ještě jednu tradici, a to korunování Matka Morava (Jednota bratrská = Iglesia Morava), a pak Žena ctnostná. Měli na to šerpy, a matka morava měla dokonce i korunku. V tom postu zůstala Erlinda, moc sympatická babička :) Žena ctnostná byla nová. Bylo to moc fajn, mohli jsme se i podělit o to, co děláme u nás v ČR v Nové Pace, řekli jsme jim o celém díle, a povzbudili jsme je, ať se nebojí. A více příště :) 

Sunday was a bit lazier day. But then Sofia and I started packing gifts for mothers and Sofia tought me some packing tricks and that was fun. Then, while being so hungry we had to prepare chicken for sandwiches, which seemed like a torture but we managed to finish it without eating a bit of it. Mother's day here is a very significant event. Much more than in the Czech Republic. In Peru, they organise these events, celebrations and they give presents to mothers. So during the Sunday evening service they were giving mothers gifts and then there was some kind of lottery for some more gifts. And the highlight of the evening was a gift basket. It was a bit ceremony with a thankyou speach. I felt as if I was attending the Oscars ;) But it was fun :) There was also another tradition - awarding a Moravian Mother (Moravian is for Moravian Church) and a Virtuos Woman. Moravian Mother even had a tiara o it was really nice, I liked her. The evening was really nice we could share what we do in the Czech Republic in Nová Paka, and we encouraged them not to be afraid on new things and challenges. So that's all for today, more is about to come :)