čtvrtek 29. května 2014

vikend v Peru byl pracovní / serving in Chiclayo

V sobotu jsme měli s taťkou naplánovanou návštěvu pláže. A asi jsem neměla mít to podezření, protože se mi často stává, že se to fakt pak splní. Trochu jsem se totiž obávala, že i když všechny dny pražilo slunce jak divé, tak zrovna ten den co půjdeme na pláž, nevyleze. A taky, že bylo za mraky celý den! Grrrr :D Na pláži teda ale zima nebyla, což byl pro nás trochu nezvyk. Dost foukalo a bylo zataženo, ale i tak bylo teplo. To se podle mě v Evropě jen tak nezažije :) Taťka se vykoupal, mě to ale nějak nepřesvědčilo, abych tam vlezla, tím, že do mě nepařilo slunce. Následující dny už zase slunce vylezlo. Opravdu zajímavé. 

On Saturday, my dad and I visited the beach as it was planned. And I think I shouldn't have suspected that the weather would change because when I suspect something, it usually happens. So although all the other days before and after it was sunny and hot, on Saturday it was cloudy and windy. Grrrr.. :D But surprisingly, even if it was cloudy and windy, it was still quite warm. That doesn't happen in Europe. It's either sunny or cold. Or both :D But I don't remember being at the beach with wind and clouds and still feeling warm. Even more if it was autumn already! :D But still it didn't convince me to swim in the sea. My dad went and he enjoyed it.




U moře jsme ale nebyli celý den, jen chvíli, protože jsme večer šli do Cruz de Esperanza, kde vedou sbor Jednoty Bratrské (jestli se to tak dá nazvat) Walter a Monica. Sešli jsme se v obýváku jedné paní, a bylo to moc fajn. Cruz de Esperanza je jedna z nejchudších částí Chiclaya, ale lidé jsou nesmírně milí, a i štědří. Jedna paní nás rovnou pozvala na druhý den na oběd. Jinak asi největší zážitek z celého večera bylo, když nás požádali, abychom zazpívali něco česky. Taťka vybral: Je dokonáno. A byla to dobrá volba, protože tam je část, kde se zpívá "Ježíš je pán", což není tak těžké, a pak "Haleluja", což je velmi mezinárodní. Takže po zpívání se nás místní zeptali, co to znamená to "žežišepan". Tak jsme je to naučili, a to byl asi nejkrásnější moment toho večera. Když peruánci zpívali "Ježíš je pán", nebo teda spíš "žežisepan" :D

We actually spend just few hours at the beach. In the evening we went to Cruz de Esperanza, a Moravian Church in Chiclayo led by Walter and Monica. We met in a living room or one family and we had a great time. The neighbourhood of Cruz de Esperanza is one of the poorest places in Chiclayo but the people are very nice and still generous. One woman from the church invited us for lunch next day. Anyway, the best part of the evening must have been when they asked us to sing something in Czech and my dad chose a song: Je dokonáno (it is finished). It was a good choice because there is a part where everybody sings "Ježíš je pán" (Jesus is the Lord), which is not so difficutl, and then "Halleluja", which is very international. So after singing it one time, the local people asked us what is the "sheshishepan". So we explained it and taught them to sing it, and hearing them sing it in Czech was my favourite moment of the evening. I wanted to record it but I didn't want to ruin the moment :)




V neděli jsme se teda vrátili ráno do Cruz de Esperanza, kde já jsem měla připravené slovo pro děti. Minule jsem tam totiž skoro všechny neděle s nima pracovala, tak jsem je chtěla znova vidět. Místo, kde se dřív scházeli, a mně přišlo super, už jim není přístupné, tak se opět schází v obýváku jedné ženy (Walterovy sestry). S dětma to bylo fajn, některé byly extrémně chytré, a některé se nedokázaly namotivovat ke spolupráci ani bonbonem. Ale bylo to super, oběd moc dobrý, naše žaludky se už docela srovnávaly, ale pořád jsme toho nemohly moc sníst. 

On Sunday, we came back to Cruz de Esperanza where I led the Sunday school with the kids. Last time I worked with them there almost every Sunday, so I wanted to see them again. The place where they used to gather, and I thought was great, is not available for them anymore so they get together in a living room of Walter's sister. We had a great time with the kids, some of them were extremely smart, and some of them couldn't be motivated to cooperate even when I offered them a candy. But it was great, the lunch was delicious, our stomachs got better but we would still eat only a little.








Do Lambayeque jsme se už ani nevraceli, jeli jsme ke Christopherovi, ale po cestě jsme ještě koupili jízdenky na další den do Trujilla a z Trujilla do Limy. Od 15h jsme měli setkání ve sboru Christophera, což je druhé společenství Jednoty Bratrské tam v Chiclayu. Měli jsme setkání s pár lidmi, kde taťka vyprávěl o našem sboru, co děláme, jak to probíhá, a povzbuzovali jsme je v odvaze, a myslím, že to bylo úspěšné, vypadali nadšení, a přemýšleli hned, v čem by sami mohli podnikat a nějak tím růst, i se finančně zabezpečit :) 
Večer bylo shromáždění, a scházecí místnost ze zaplnila do posledního místa. A to ani nebyli všichni. Vážně už potřebují větší sál :) Bylo to moc fajn. Když taťka začal mluvit, tak jsem byla trochu mimo, zaprve jsem už po celém du byla unavená, ráno jsem měla slovo já, odpoledne jsem tlumočila, a večer znova, ale za chvilku jsem se do toho už zase dostala, a šlo to. Součástí večera bylo i požehnání malého dvoutýdenního miminka, tak na to byl taťka slavnostně přizván. Bylo to moc pěkné. Po skončení jsme se ještě společně fotili, a nakonec si navzájem děkovali a loučili se. Přišel i ten Martín s rodinou, co uvěřil ve středu. Říkal taťkovi, že se začne učit česky, aby si prý mohl přečít všechny doktríny, a všemu porozumět. Tihle lidé mi za těch pár hodin zase tak rychle přirostli k srdci, že bylo pro mě smutné se s nima loučit. Ale však se zase uvidíme :) Nevím sice kdy, ale věřím, že se to stane :)


We didn't go back to Lambayeque but straight to visit Christopher but on the way there we had to buy bus tickets to Trujillo and from Trujillo to Lima. At 3pm we had a meeting in Christopher's church. It is the second Moravian Church in Chiclayo. We got together with some of the leaders of the church, young guys, my friends and my dad talked about what we do, our vision and we encouraged them to be courageous and do things with faith. They were very happy, and excited. They immediately started thinking how could they make money to run their church, serve the community and also grow.
In the evening they had a Sunday service and the room got filled till the last seat. And not everybody was there so it was obvious that they need a bigger place to meet :) It was really nice. When my dad started preaching, in the beginning I had some troubles because I was already tired after the long day where I had to speak a lot, but after a while I got used to it again and it was ok. Part of the evening was a benediction of a baby that was born two weeks ago. My dad was invited to participace. It was very nice. After having finished we had to say goodbye to them, we took some pictures together and thanked each other. Martin, who became christian during the week, came with his family, and said that he would learn Czech so that he could understand everything. It was so nice to see him there. It's interesting how little time we needed to get so close to those people. It was really sad to say goodbye. But I am sure we will see each other 
again! :) I am not sure when but I believe it will happen! :)















2 komentáře:

  1. To je úplně úžasný! Fakt tě obdivuju, jsi skvělá! :)

    OdpovědětVymazat
  2. To je super, ze tak cestujes :) Zaujal me tvuj blog, protoze jsem taky ted v Americe studijne. Na jak dlouho jsi tam byla? (Klidne muzes odepsat na muj blog, tam si toho lip vsimnu).

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)