středa 14. ledna 2015

Instantní rok 2014

I já jsem podlehla mánii instagramu. Vlastně jsem ho chtěla mít už dřív, ale neměla jsem na něj zařízení. A i když na něj slyším často špatné věci, mě baví, a tím, že jsem loni nefotila tolik na foťák, ne vždy je po ruce, tak jsem si říkala, že se s váma podělím o mé nejoblíbenější fotky z loňského roku z mého instagramu, a tím si i tak trochu ještě opožděně zrekapituluji rok 2014 :) Tak jdeme na to! :)







Rok 2015 jsem začala tradičně na pláži! :) teda ehm, tradičně pro Peruánce ;)


Sledovala jsem, jak to všechno v Peru funguje :) 
Fotka zveřejněná uživatelem Georgie Jirina Cancikova (@georgiejira),



Zažila jsem věci, o kterých jsem nikdy ani nesnila. Stala jsem se součástí amerického chirurgického týmu, který prováděl operace rozštěpeného rtu a patra. Má funkce byla překladatel, ale i tak jsem měla možnost se podívat na operace, být v kontaktu s rodiči dětí a vůbec, moci být u tohoto všeho a poznat skvělé americké doktory, zdravotní sestry, atd. Touto dobou už se opět chystají do Peru :)
Fotka zveřejněná uživatelem Georgie Jirina Cancikova (@georgiejira),

Místy jsem obdivovala architekturu... :)
Fotka zveřejněná uživatelem Georgie Jirina Cancikova (@georgiejira),

A skoro každý den jsem si užívala jejich jídlo. A žádný instagramový účet by nebyl úplný bez jídla, že? :) Já jsem si na to dokonce musela vytvořit svůj hashtah #EatWithGeorgie ;)
Fotka zveřejněná uživatelem Georgie Jirina Cancikova (@georgiejira),

čtvrtek 8. ledna 2015

Škola života

...aneb stěžuji si na český školský systém

Dobře, nikde asi neexistuje ideální školský systém. Nebo ano?
Vím, že jsou horší země, a vím, že v kupě zemí bych nechtěla studovat.

Dnes mně ale nedává vůbec logiku, na co nás vlastně ten český školský systém připravuje. Vážně, co si z té školy odneseme? Zkuste se sami zamyslet, co vás škola naučila. Mě naučila jazyky, základní výpočty matiky, i když trojčlenku mi musela doma vysvětlit mamka, nějaké teoretické vědomosti, a teoretické znalosti, jak napsat esej.
Vůbec nelituji toho, že jsem šla studovat VŠ. Bez ní bych vlastně po gymplu byla naprosto nepoužitelná. A mě můj obor baví. Ale čím víc se blížím ke konci, tak tím víc si uvědomuji některé věci.

Proč nás český školský systém učí memorování místo přemýšlení? Přijímání faktů místo debatování a tvoření si vlastních názorů? K čemu nám to vlastně v budoucnu bude?
Já jsem se celý život, až na nějaké výjimky učila věci nazpaměť. Abych si je pamatovala, abych znala všechny letopočty, autory, díla, teorie, vzorečky... Psala jsem eseje, abych je zpátky dostala červeně označené a věděla, že jsem to mohla napsat mnohem lépe.
Na základní škole se učíme fakta, na střední škole se učíme fakta, na vysoké škole se učíme fakta, a... pak dojdeme do posledního ročníku a máme něco vytvořit. VYTVOŘIT. Jak se to dělá? My máme něco vymyslet? Obhájit si to? Na to mě nikdo nepřipravil!

Musím se přiznat, fakt mě to vyvádí z míry! Mé téma bakalářky je komentovaný překlad povídek Maria Benedetti. Překlad mě moc baví, ale zjistila jsem, že je v tom jeden háček. Neexistuje správné řešení! Cože? To je zvláštní. Jak to je možné?
Celý život jsem byla zvyklá, že jsem věci určitým způsobem vypracovala, a pak mi někdo řekl, jaké bylo správné řešení. Věděla jsem, jestli jsem to měla dobře, či špatně. Teď ale tvořím svoji práci, a správné řešení si musím určit sama. A musím si ho obhájit!

Mimo bakalářku ještě dopisuji jeden projekt. Týká se peruánského slangu. Tam je to o něco jednodušší, výzkum mi dal správné odpovědi a i na tom projektu se učím. Nicméně stále mi nedochází, že mi nikdo nebude opravovat gramatiku větu po větě, když to píšu ve španělštině. Musím se už spoléhat na sebe a na své dovednosti a výsledky. Je to dobrá zkušenost, ale přála bych si, kdyby mě to učili dříve. 

Přemýšlet, vytvářet si názory, obhajovat si je dobrými argumenty. To u nás chybí. Jsme naučeni převzít, co slyšíme, či vidíme. A pak to tak vypadá. Oháníme se tím "naším" názorem, neschopni ho podložit smysluplným argumentem, který by šel z naší hlavy.
Mezitím jsou lidé jako já. V rodině uprostřed, ti usmiřovatelé, kteří si ten názor radši neobhajují, stojí v koutě, snaží se nikoho nenaštvat, anebo usmiřují zbylé strany.

Každý den se učím. Přemýšlet. Hledat. Obhajovat. Je to moje škola života.


pozn. Všechny názory jsou moje vlastní. Obsah článku je mírně vyhrocený vzhledem k mému momentálnímu rozpoložení na začátku zkouškového. Nic není černobílé a věřím, že je realita snad i lepší, než jsem ji popsala. Budu ale ráda za vaše komentáře a připomínky.


úterý 6. ledna 2015

Experiment sent to Hong Kong

Pamatujete na Kallen?

Když u mě byla a bavily jsme se o kultuře, všem možným a taky čínštině, jak se píše, ptala jsem se jí, jestli píšou adresy v čínštině. A ona mi řekla, že vlastně nikdy neviděla dopis, který by neměl adresu napsanou latinkou. Zajímavé. Ptala jsem se jí, jestli by to teda došlo, když se čínsky adresy nepíšou a řekla mi, že vlastně neví. A to mi dalo do hlavy myšlenku, že bych měla udělat experiment! Jupí!

Kallen mi napsala její adresu v čínských znacích, a já se ji snažila opsat, abych tak nějak věděla, jak na to. Musím se přiznat, že to byla docela hrůza, pěkně kostrbatý.
Ale když jsem (dlouho dlouho) po návštěvě Kallen konečně vytáhla obálku, abych jí napsala, šlo to mnohem líp. Držela jsem se pravidla, že se jde zleva a odshora. A to vlastně docela funguje. Obálku jsem raději zvolila formátu A5, abych měla dost prostoru, k celému jsem ještě raději latinkou napsala Hong Kong, a donesla jsem to na poštu. Tam se paní ani nijak nepozastavila nad tím, že to je nadepsáno čínsky a odeslala to. 

Dopis odešel 16.prosince 2014
¨
A do Hong Kongu dorazil 27.prosince 2014!
Takže to trvalo jenom 13 dnů! to mě docela překvapilo. Čekala jsem, že to bude déle, zvlášť přes svátky. 

K tomu jsem posílala ještě balíček, ten došel o pár dnů později, možná kvůli celní kontrole.

Tak mám radost. Jde to!

A k tomu ještě zajímavý poznatek. Na posledním řádku jsou čísla 2 a 5. Když se ale adresa píše latinkou, je tam číslo 2 a 4. Byla jsem z toho strašně zmatená, tak jsem Kallen psala, jestli to mám dobře, když tam je jiné číslo, a ona, že jo. Že to je číslo patra, a že v čínštině se přízemí počítá jako první patro, zatímco v angličtině ne, takže tam je rozdíl v číslech. Tak to mě podržte! :D Kulturní rozdíly mě vážně baví! :)