středa 16. září 2015

HONG KONG DIARY příjezd a středa


Ahoj!! Zdravím z Hongkongu. Zde mé první zápisky :)
Let do Hongkongu byl celkem pohodlný. Až na to, že jsem měla zpožděný let do Londýna a už tak jsem na letišti čekala strašně dlouho, tak to bylo fajn. Z letu LHR-HKG, který trval necelých 11 hodin, jsem jich prospala skoro 7. Byla jsem dost unavená a taky jsem byla vybavena spací maskou, špunty do uší a vlastním polštářem :) V Hongkongu mě naprosto zmátlo letiště, ale nakonec jsem se z něj úspěšně vymotala, na imigraci se mě na nic nezeptali a prošla jsem tím asi za 20 vteřin a už jsem se vítala s Kallen. Cesta k ní domů trvala asi hodinu a půl autobusem a minibusem. Rodiče má moc přátelské, dali jsme si společnou večeři - rýži, vepřové kousky, kuřecí křidýlka, nějakou zvláštní zeleninu a jako dezert meloun. Naučili mě jíst hůlkama a i když chvílema dostávám křeč do ruky, myslím, že už mi to docela jde. Najím se. Naučila jsem se i nějaké čínské-kantonské znaky a slova, tak občas s radostí ukazuju na cedule, nebo se předvádím před lidmi :D Večer jsem nemohla usnout. Nevím, jestli to bylo posunem času (tady byly dvě ráno a v ČR jen osm večer), silným čínským časem, zimnicí z klimatizace, nebo alergií na kočku, která se mi pravděpodobně dost i vyválela na posteli, ale nakonec jsem si na polštář radši dala svůj ručník, zapla si i tu klimatizaci, protože bez toho mi spát nešlo, přikryla se dvěma dekama a nakonec jsem zabrala.
Ráno bylo ale tristní. Ta nejhorší rýma, co jsem měla večer z tý kočky už odešla, ale probudila jsem se s napuchlým obličejem, a napuchlýma a červenýma očima. Do toho venku bylo strašně moc světla, já jsem nemohla najít sluneční brejle, ale tak jsem to nějak přežila s tím, že jsem Kallen poprosila, jestli nezajdeme do obchodu pro nějaké protialergické léky (svůj poslední zbytek jsem zapomněla doma). Snídani jsme si daly v podniku ME.N.U, Stála mě 26HKD (cca 80 Kč) a měla jsem croissant, mléčná míchaná vejce, smažené brambory nějak jinak a mléčný čaj. Bylo to celkem dobré, i když po ránu většinou jím slané, jen ten čaj byl teda divnej. Čaj s mlíkem mám moc ráda, ale černý. Tohle byl prý červený. Musela jsem si ho osladit, ale ani tak mě to moc nezaujalo :D


Potom jsme už jen hupsly na metro a jely jsme k tramvaji na Victoria Peak. Díky tomu, že není moc sezóna ani víkend, nebyla tam moc řada. Naštěstí jsme se vyhli takovýmu tahání peněz z lidí, kde vás postavěj před ceduli, aby si vás vyfotili a za pět minut za váma přijdou s fotkou v rámečku a ve dvou klíčenkách a chtěj peníze. Lidé před náma to neprokoukli, ale fotky odmítli. Nahoře jsme šly hledat výhledy zdarma, nechtělo se nám platit za vyhlídku, ale ze začátku to nebylo nic moc, protože tam něco opravovali. Nakonec jsme se ale prošly okolím a našly jsme několik moc pěkných výhledů. 

tahání peněz z lidí u tramvaje na Victoria Peak


Potom jsme sjely zpět dolů, kde jsme zkusily Bank of China tower, která měla mít podle průvodce Lonely Planet 43.patro jako vyhlídku, nicméně průvodce byl už starší a tohle nebylo možné. Tak jsme naškočily na dvoupatrovou tramvaj a brázdily si cestu do Wan Chai. Tam je totiž podnik, na který jsem našla doporučení já u jedné bloggerky a ta jejich vafle se zmrzlinou na fotkách vypadala prostě extra lákavě. Takže když jsme se rozhodovaly jestli oběd nebo vafli se zmrzlinou, tohle vyhrálo. Slečny tam byly moc milé a i jsme si hezky popovídaly :) Byla to ňamka!! :)




Pak jsme se vydali do Causeway Bay, kde jsou spousty obchodů, které mi Kallen chtěla ukázat, já jsem si koupila ty sluneční brýle a prozkoumala jsem obchody s korejskou kosmetikou a pak jsme se vydaly vyzvednout její rodiče a jít s nimi na večeři. K večeři byl typický Dim Sum. Co to je Dim Sum? Jestli jsem to pochopila dobře, tak to je způsob podávání jídla. Jsou to třeba tři nebo čtyři kousky od něčeho - knedlíčky, závitky, masové koule, atd. Většinou se objedná víc druhů a pak to všichni u stolu sdílejí a berou si to, na co mají chuť. Bylo to super, protože jsem mohla ochutnat spoustu nového jídla. Dokonce jsem zkusila takovou tyčinku s krevetama uvnitř a to mi nakonec chutnalo nejvíc. Když jsem ale ochutnala jinou věc, ve které byly krevety, tak jsem zjistila, že mi nevadí to maso, ale ta textura. V těch tyčinkách byly totiž rozmačkané. Ale jako celé mi moc nesedí. No, bylo to tak dobré, že začínám mít teď při vzpomínce na to hlad. A to už je půl druhé ráno. U večeře jsem si uvědomila, jak to je vlastně skvělý, že mám takovéhle příležitosti jíst s rodinami ze všech koutů světa. Když nepočítám rodiny, kde jsem byla jako aupair (Anglie a Španělsko), tak jsem takhle byla "adoptovaná" do jedné americké rodiny, nikaragujské rodiny v USA, do peruánské rodiny a teď mám i čínskou rodinu v Hongkongu. No není to super? :)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)