pondělí 23. října 2017

Chorvatsko je česká vesnice

Chorvatsko mi bylo donedávna známé jako taková ta profláklá destinace českých dovolenkářů. Sbalit si kufry, naplnit auto českým jídlem, vyrazit si někam na pláž, kde se vyvalí, vytáhnou řízek a za týden až dva zas jedou domů. To bylo asi tak všechno, co jsem věděla. Důvod, že tam "všichni" jezdí, jsem přikládala tomu, že to je pro nás blízké moře, tak nějak se tam dá česky domluvit a není tam draho. Sama jsem tam dovolenou neplánovala, z principu mě to nelákalo, mám jiné cestovní sny. Jenomže když mi spolubydlící řekla, že mají místo v autě a apartmánu a jestli bych tam nechtěla s její rodinou a ještě jednou spolubydlící v červnu jet, tolik jsem neváhala. Zaprvé jsem byla hodně unavená z toho všeho koloběhu práce, studium, diplomka, státnice, a také... kdo by odmítl nabídku cesty, odpočinku a ještě k tomu intenzivního času (pravděpodobně naposledy) s mýma úžasnýma spolubydlícíma?



Takže jednoho krásného dne, teda jedné krásné noci, jsme se vydali s plným autem nacpaným jídlem a oblečením ze Vsetína do Chorvatska. Cestu jsme z většiny s holkama prospaly a pak projedly. Když jsme v příkrém kopci hledali apartmán, moře na nás už lákavě koukalo. 



Zabydleli jsme se v apartmánu pro Čechy, ve vesničce Marušići, která je takovou trochu česko-polskou vesnicí, ale je tam krásně a fajnově. Co se mi moc líbilo byl fakt, že i když pláž byla malá, kamenitá a museli jsme k ní sejít 275 schodů, byla taková izolovaná, že by se tam zlodějům ani nevyplatilo chodit. Navíc jsme se tam za chvilku už i s některými znali. Lehátka jsme si tam nechávali přes noc a když jsme šli plavat, nemuseli jsme se bát, že tam na břehu někdo krade. Další skvělou věcí bylo klidné a průhledné moře. Já vlny miluju, ale je pravda, že když je moře klidné, líp se tam plave. V životě jsem toho snad tolik nenaplavala, jako tam. Potápění a skákání z útesů jsme si taky užili :)



Staré kamenné uličky chorvatských měst pro chodce mně připomněli mé milované Španělsko. Omiš jsme navštívili několikrát a jednou jsme si zajeli do Splitu, ten bych nazvala jako instagramovatelné hipsterské město :) Jednou jsme se i plácli přes kapsu a zajeli s pirátskou lodí na ostrov Brač. Po cestě jsme dostali vydatný oběd, kde ta makrela chutnala i mně! :)




Co je ale nejvtipnější na Chorvatsku? Setkání s lidmi. Měla jsem takové tři. Jedno bylo jednou tak na naší pláži, kde se najednou objevila Áňa, kamarádka z Paky, se kterou jsem seděla na gymplu v lavici. V Pace bylo (hlavně pro mě) těžký se sejít, ale najednou se potkáváme v Chorvatsku na pláži a nakonec zjišťujeme, že má apartmán hned vedle nás. Další setkání bylo s klukama, které znám z našeho tábora a roky jsem je neviděla, proto jsem poprve ani nechtěla věřit, že to jsou oni. No a nakonec po tom, co jsem na facebook dala fotku, se mi ozvala kamarádka z Boleslavi, že se chystají do podobných míst v Chorvatsku, takže jsme se jedno odpoledne sešly u nás ve vesnici :) Tak teď už chápete, proč ten název. Ne, že by se Chorvatsko podobala Čechám, možná někde ano, ale vliv středozemního moře a architektury tam je hezky znát. Je ale prostě možné, že na každém kroku potkáte někoho známého.

A protože fotky poví víc, než slova, už přestanu mluvit, ale řekněte mi vy? Byli jste někdy v Chorvatsku? Kde to bylo a jak se vám tam líbilo? :)








Žádné komentáře:

Okomentovat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)