pondělí 18. června 2018

Ze života letušky v Emirates



Milí čtenáři, tak dneska tu mám již dlouho plánovaný článek, který tentokrát není o mně a mých zkušenostech, ale o životě mé bývalé spolubydlící Martiny (anebo jak my jí říkáme, Maťky), která se odstěhovala do Dubaje a stala se letuškou u Emirates. Stát se letuškou byl dlouho můj sen a tak já ho částečně prozívám s ní přes její fotky a příběhy z cest. Rozhodně to není jednoduchá práce a to, co se možná mnohým zdá a proto tu mám pro vás dnes rozhovor s ní o tom, jaké to doopravdy je :) Doufám, že se vám to bude líbit :)

Dubaj: představa vs realita

Co bylo pro tebe nejtěžší, když ses stěhovala do Dubaje a co tě tam nejvíce překvapilo po příjezdu?
Najťažšie pre mňa bolo asi prísť sama do úplného neznáma, nevedela som, čo ma čaká, či to všetko zvládnem a kedy príde šanca dostať sa domov vidieť svoju rodinu a priateľov. Prekvapil ma Dubaj ako mesto. Všade v časopisoch vidíte obrázky veľkolepých moderných mrakodrapov a nádherných pláží, no mnohé časti, aj tá, v ktorej bývam ja, sú priemerné výškové budovy na sídliskách s malými lokálnymi obchodmi a reštauráciami. Samozrejme, moderne vybudovaná časť Dubaja vyráža dych. 


Povolání letušky vypadá jako něco luxusního, lidé si myslí, že je to jen jednoduché obsloužení pasažéra a návštěva krásné exotické destinace. Mohla bys nám říct něco ze zákulisí této práce, co lidé asi nevědí?
Nemôžem netvrdiť, že máme možnosť vidieť nádherné exotické destinácie a mestá, avšak často na ich objavovanie nezostáva veľa času a síl. Nočné lety, posuny času a zotrvanie na jednom mieste menej ako 24 hodín nedovoľuje človeku plne vychutnať krásy, ktoré destinácia ponúka. Niekedy si želáte padnúť do postele a spať. Mne sa však zatiaľ vždy podarilo nájsť sily a aspoň čo to vždy preskúmať. A čo sa týka práce v lietadle, tak to je tiež samostatná kapitola. Okrem čašníčky sme totiž zdravotné sestry pripravené porodiť vám dieťa, či poskytnúť vám kyslík, keď sa rozhodnete pospať si v lietadle na zemi; babysiterky naháňajúce deti po lietadle a odnášajúce plienky, psychológovia počúvajúci problémy ľudí a ich životné príbehy; hasiči pripravení uhasiť každú cigaretu alebo sprej na vlasy, ktorý spustí požiarny alarm; hľadači bômb, ktorí sú schopní postaviť bunker tesniaci výbuch; kuchári, ktorí vykúzlia i nemožné, keď si pasažier silou mocou vymáha jedlo, ktoré nemáme; údržbári, ktorí sa snažia sfunkčniť záchod, keď si niekto pomýli záchodovú misu s odpadkovým košom; a v neposlednom rade musíme i po 17 hodinovom lete vyzerať ako modelky, ktoré práve niekto nalíčil. 

místní děti v Zimbabwe

Co je nejtěžší na práci letušky?
Okrem spánkového deficitu a neschopnosti kvalitného spánku by som asi povedala, že najťažšie je pre mňa vždy ovládať svoje emócie, neustále sa usmievať a prijať každé správanie, či neposlúchanie pasažiera s pokojom a príjemným vystupovaním. Časom sa naučíte aj na poznámky typu „slečna dajte si dole ten klobúk, vyzeráte hrozne a vôbec vám nepristane“ odpovedať „ďakujem, že ste ma to upozornili, budem sa nabudúce snažiť vyzerať lepšie“.


Měla jsi nějakou hodně nepříjemnou zkušenost s pasažérem?
Nepríjemných situácii sa stáva veľa, ale najviac mi asi utkvela v pamäti situácia na lete z Prahy. Ako letušky sme mali pokyn skontrolovať svoju oblasť, uistiť sa, že všetci pasažieri sedia pripútaní na svojich miestach, záchody sú prázdne a zamknuté a všetky veci správne uložené. Pri prechádzaní uličkou som videla, ako sa pasažier snaží ísť na záchod, a tak som ho milo poprosila, aby vydržal do vzlietnutia, lebo sa práve chystáme na vzlet. Pasažier nerád poslúchol. Všetci sme čakali pripútaní na vzlet, keď sa pasažier postavil s úmyslom ísť na záchod. Znovu som sa ho pokúsila poprosiť o vydržanie a zotrvanie pripútaný na mieste. Situácia sa zopakovala nakoniec trikrát. Pri treťom raze mi však uštedril tucet nepríjemných nadávok, pričom sa postavila i jeho žena a vykrikovali na celé lietadlo aká som hrozná osoba, že nemám srdce a dúfam, že sa teraz cítim spokojná. Bolo mi to ľúto, lebo nechcela som im nedovoliť ísť na záchod, ale mám svoje nariadenia, ktoré musím dodržiavať pre celkovú bezpečnosť lietadla a pasažierov. Nakoniec sa spomínaný pasažier znovu postavil, vykričal na moju osobu pár nových nadávok a dobíjal na záchod tak, že sme zavolali kapitánovi, aby počkal so vzlietnutím a ja som mohla odomknúť záchody. Celý let som sa vyhýbala obom pasažierom a obsluhovala len na ľavej strane, i keď im bolo vysvetlené, že takéto správanie by sa nemalo tolerovať a majú sa naučiť rešpektovať nariadenia letušiek.

Machu Picchu, Peru

A co nějaká milá zkušenost?
V jeden mesiac som na začiatku mala let do Hanoja vo Vietname, kde som mala na palube štyroch Čechov, s ktorými som sa hneď dala do reči a príjemne sme sa zabávali. Dozvedela som sa, že majú v pláne trojtýždňovú cestu okolo Vietnamu a potom sa vracajú naspať. Po lete sme sa pekne rozlúčili a išli svojou cestou. Keď tu zrazu na konci mesiaca vítam pri dverách lietadla pasažierov na lete do Prahy a koho nezbadám, mojich štyroch známych Čechov vracajúcich sa naspať domov z Vietnamu. Znovu sme sa zvítali, trochu posmiali a už si nemuseli ani objednávať, lebo som vedela, čo si prosia. Svet je niekedy veľmi malý.


Navštívila jsi už skoro všechny kontinenty. Kolik zemí jsi za dobu tvého létání navštívila a jaká místa se ti nejvíc líbila?
Za dobu môjho lietania som navštívila 37 krajín (nezabudla som počítať naše krásne Slovensko a Českú republiku, do ktorých lietam najradšej) a je ťažké vybrať zopár miest, ktoré sa mi páčili, pretože skoro každé miesto ma niečím zaujalo. Ale veľmi rada lietam do Austrálie a na Nový Zealand, kde je nádherná príroda. Exotické divoké Rio de Janeiro, či piesočnaté pláže na Mauríciu a Seyschelloch nemôžem nespomenúť, ako aj inakosť afrických zemí ako je Uganda.

Hobbiton, Nový Zéland

Často někam létáš s nějakou představou, jaké to tam bude. Zažila jsi nějaká překvapení, že to tam bylo jiné?
Veľmi prijemne ma práve prekvapila spomínaná Uganda. Po navštívení niektorých afrických destináciách som už nemala vysoké očakávania od Afriky, ale Uganda ma veľmi očarila. Kombinácia červeno zemí so zeleňou a jazerom Viktória bola nádherná, aj keď všade môžete vidieť veľkú chudobu. Príjemné prekvapenie bolo pre mňa i mesto Singapure. Svojím vzhľadom sa nepodobá na ostatné ázijské mestá, moderná výstavba kombinovaná s tradičnejšou architektúrou a kopou zelene vytvára príjemnú atmosféru. Výhodou mesta je možnosť dostať sa všade pešo vzhľadom na dobré usporiadanie mestského centra.

Luanda, Angola

Co můžeme při letu jako pasažéři udělat, abychom letuškám zpříjemnili práci?
Z mojej vlastnej skúsenosti ma veľmi poteší, keď mi pri nastupovaní pasažieri odpovedia na môj úsmev a pozdrav. Let sa hneď začína krajšie a letušku usmievajúce tváre prichádzajúc do lietadla potešia tak, že sa z jej umelého úsmevu stáva prirodzený. Zároveň nebojte sa prísť k nám do kuchynky si niečo popýtať, nám tým ušetríte prácu, keď nemusíme chodiť odpovedať na zvonček, vy sa pekne prejdete a popreťahujete kosti a ešte nám aj urobíte spoločnosť. A ešte by mi veľmi pomohlo, keby pri odovzdávaní tácok s jedlom by pasažieri nenakopili čo najviac misiek a tácok na seba, ale nechali všetko uložené v pôvodnom stave pre rýchlejšie spratanie.  


Chceš ještě něco dodat? :)
Určite sa nebojte lietať, je to bezpečné a cestujte najviac, ako sa vám dá. Netreba však zabúdať na krásy našich krajín, ktoré čoraz viac rada navštevujem.

Rio de Janeiro, Brazílie

Tak to je vše z našeho rozhovoru, doufám, že jste se dozvěděli něco nového a pokochali se krásnými fotkami, pokud se vám líbí a chcete jich vidět víc, můžete Maťku sledovat na instagramu pod přezdívkou @martina2nudzikova
Pokud by vás zajímalo něco více o této práci, můžete se ptát v komentářích a já poprosím Maťku, aby vám odpověděla.
Krásný týden přeji! :)

selfie s klokanem v Austrálii

Jordánsko

neděle 3. června 2018

Ach ty české knedlíky

Mnozí z vás už jistě víte, že ráda cestuju s tím, že se setkávám na daných místech s místními lidmi a učím se od nich jejich zvykům. Moc mě baví sledovat, které věci jim přijdou normální a logické a které mi nechápeme a naopak. V poslední době jsem už neměla tolik cest, kde bych jela někam na delší dobu a byla u místních lidí, ale na druhou stranu jsem měla možnost hostovat a věnovat se cizincům u nás. Učit je krásy našeho jazyka, země, jídla a kultury mě moc baví. A tak jsem se vlastně začala i já učit mnoho věcí o nás a pohledu cizinců na nás :)

Tuto sobotu jsem strávila 5 hodin s jedním peruánským párem, oni i jejich syn, kterého jsem poznala loni, mě sledují na YouTube. Setkala jsem se s nimi, protože jsem měla cestu do Prahy a protože mě právě baví poznávat nové lidi. Kromě toho, že jsme si udělali výlet na přecpaný Pražský hrad, jsem je vzala na jejich přání do jedné české restaurace, aby ochutnali typické české jídlo. Dali si svíčkovou a guláš s houskovými knedlíky.

První problém přišel ve chvíli, kdy jsem se jim snažila vysvětlit, že to jsou knedlíky a že naše knedlíky nemají v sobě maso. Pořád se mě ptali, z čeho teda jsou a vysvětlení, že jsou z mouky nějak nevyvrátilo jejich přesvědčení, že je to vlastně chleba. Ze začátku tedy pán nabral brusinkový krém na knedlík a ochutnával ve stylu našeho jedení chleba, pak už ale jedl klasicky vidličkou a nožem. Musím zmínit, že i když jim jídlo přišlo dost těžké a moc toho po polévce už nesnědli, svíčková jim moc chutnala.

Největší sranda ale přišla na konec. U odnášení talířů se pán zeptal číšnice, jestli by jim mohla zabalit s sebou 4 knedlíky. Ale ne ty, které nechal na talíři se zbytkem omáčky, ale nějaké čisté, suché. Číšnice nechápala, nevím, jestli to bylo tou angličtinou s peruánským přízvukem nebo zvláštní situací, tak zmateně odešla a šla nám zavolat jiného číšníka. Mezitím jsem pochopila situaci já, takže jsem to po chvilce snahy pána radši vysvětlila česky. Pan číšník měl profesionální tvář, ale vypadal taky trochu zmateně. Já jsem se jen smála a nechápala jsem, dokud mi pán nevysvětlil, že jim to moc chutnalo a chtějí si vzít domů pár na večeři, aby si na to mohli namazat trochu smetany s jahodami. Když jsem říkala, že ale takový knedlík se dá koupit v obyčejném obchodě, bylo mi odvěceno, že ale jim chutnal tenhle a ani ho nechtějí tolik. Proč by si ho nevzali, když jim chutnal přesně tenhle? Třeba se někteří lidé inspirují a příště si taky odnesou.

Takže moje snaha jim vyvrátit, že to není chleba, byla marná. Když se nad tím ale zamyslím, tak ono to není od věci. Takový hezký měkký chleba, když se nahřeje, tak ani není suchý. Že bychom začali jíst ještě víc knedlíků? :D Co myslíte? Už jste se setkali s takovou nějakou situací? :)

trochu špatné ilustrační foto svíčkové :D