tag:blogger.com,1999:blog-66546220658825766392024-03-13T16:19:16.496+01:00Travel with GeorgieGeorgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.comBlogger397125tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-40217121243153460492022-10-29T13:49:00.003+02:002022-10-29T14:08:41.223+02:00RECEPT: Pollo saltado (Peru)<p style="text-align: center;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0DFCY1s8t9bgFM-XO135JOOCDNlCQFFjK9IcqyV3SLdBnFX6Gw29TkdJLKBC5ai1iDV6D8LktF6mZDaXHhWeJuFmLmiFIqIE_AY1z5FCvQnYUOTnWq-ogr_wyHVAz_3BYhaArgKaxF7U69bMQxGOzlSjzA69jFlR9hAxe_MVQ_jl0IGp3zNO02DAL/s2048/_KAL0357.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: trebuchet;"><img border="0" data-original-height="1356" data-original-width="2048" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0DFCY1s8t9bgFM-XO135JOOCDNlCQFFjK9IcqyV3SLdBnFX6Gw29TkdJLKBC5ai1iDV6D8LktF6mZDaXHhWeJuFmLmiFIqIE_AY1z5FCvQnYUOTnWq-ogr_wyHVAz_3BYhaArgKaxF7U69bMQxGOzlSjzA69jFlR9hAxe_MVQ_jl0IGp3zNO02DAL/w640-h424/_KAL0357.jpg" width="640" /></span></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></div><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><span><i>Lomo saltado</i> (nebo jeho varianta <i>pollo saltado</i>) je podle mě jedno z nejoblíbenějších jídel cizinců v Peru, a zároveň jídlo, které si nejpravděpodobněji udělají také doma. Není totiž náročné na ingredience, dobře zasytí, je výborné a není ani tak extra exotické. </span><span style="text-align: left;">V Peru dělí maso na ryby,
kuřecí a vše ostatní. Já jsem fanoušek kuřecího, a proto jsem si dovolila
připravit variantu tohoto receptu, která používá kuře. Přestože to někteří
Peruánci neznají, protože právě oni mají rádi jiné maso, můžete si </span><i style="text-align: left;">pollo
saltado </i><span style="text-align: left;">objednat i v klasických restauracích. Než ale pojedete do Peru,
můžete si ho připravit doma, protože na tom není nic složitého.</span></span></p><p style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEie7BM0VdVSf0MNQYDKhxy-E_zCnZ7E2LXTKysjSEmuPU8wDVm-Ysk7y2bIi8yN5QaXsvbDN5UnE939X_5JXU8RhJ3bu5mXSntdcNUC07k_P9Wxxyv48ePmNehqxPCzQp3yyWxqmDjRl8I24i9FkeXOHJL69WJi0nlw3Uo8vtK5wuE_8lDwDKP3Dp_T/s2048/_KAL0383.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><span style="font-family: trebuchet;"><img border="0" data-original-height="1356" data-original-width="2048" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEie7BM0VdVSf0MNQYDKhxy-E_zCnZ7E2LXTKysjSEmuPU8wDVm-Ysk7y2bIi8yN5QaXsvbDN5UnE939X_5JXU8RhJ3bu5mXSntdcNUC07k_P9Wxxyv48ePmNehqxPCzQp3yyWxqmDjRl8I24i9FkeXOHJL69WJi0nlw3Uo8vtK5wuE_8lDwDKP3Dp_T/w640-h424/_KAL0383.jpg" width="640" /></span></a></p><h2 style="text-align: left;"><span style="font-family: trebuchet; font-size: small;">POLLO SALTADO</span></h2><p><u><span style="font-family: trebuchet;">Ingredience:</span></u></p><p></p><ul style="text-align: left;"><li><span style="font-family: trebuchet;">350 g kuřecích prsou</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">2 stroužky česneku</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">3 lžíce oleje</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">1 fialová cibule</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">2 velká rajčata</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">1 paprika</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">chilli paprička</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">3 lžíce sojové omáčky</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">3 lžíce vína</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">sůl</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">pepř</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">koriandr (pokud máte, na dozdobení a extra chuť)</span></li></ul><ul style="text-align: left;"><li><span style="font-family: trebuchet;">hranolky (podle chuti)</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">rýže (podle chuti)</span></li></ul><div><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></div><div><u><span style="font-family: trebuchet;">Postup:</span></u></div><div><p class="MsoListParagraph" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18pt;"><span style="font-family: trebuchet;"><o:p></o:p></span></p></div><div><ol style="text-align: left;"><li><span style="font-family: trebuchet;">Id<span>eální je, když si všechny ingredience předem
připravíte. Hranolky hodíme do trouby, rýži dáme vařit a zvlášť nakrájíme
zeleninu – papriku, čili papričku, cibuli a rajčata nakrájíme velmi nahrubo,
na takové tlustší proužky. U rajčete doporučuji odříznout vnitřek se zrníčky.</span></span></li><li><span style="line-height: 107%;"><span style="font-family: trebuchet;">Kuře
také nakrájíme na tenké proužky (délka 5 cm, šířka 1 cm), osolíme a opepříme,
vmasírujeme česnek.</span></span></li><li><span style="font-family: trebuchet;"><span>Rozpálíme co nejvíc pánev, přidáme olej a pak na ní rychle osmahneme kuřecí kousky. </span>Cílem
je maso osmažit a ne vařit ve šťávě. </span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">Když nám začne kuře získávat barvu, přidáme papriku, cibuli a čili papričku, později přidáme ještě rajče a závěrem přidáme sojovou omáčku a víno.</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">Ještě chvilku smažíme a pak servírujeme s rýží a hranolky. Můžeme posypat koriandrem.</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">Umícháme si k tomu <i><a href="https://www.travelwithgeorgie.com/2022/10/recept-na-peruansky-koktejl-pisco-sour.html" target="_blank">pisco sour</a></i>.</span></li><li><i><span style="font-family: trebuchet;">¡Buen provecho!</span></i></li></ol><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDRAEA1aIgeamluZrYWLlPEvhIq6wErPjnrWwV_1qcyVpWFalc7tyvb-aqSJU6zCZOEHZqvVimgPmNu4VNa4art0bn937L1EWXNazZXIUXCOCTllPJESJ5-9hZ1M9Yumbp88DsxdTc1cMkM-dc1FZK1Gk5H_icDn-vJb6iW5rX3UKrcJ9dvIgARudv/s2048/_KAL0379.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: trebuchet;"><img border="0" data-original-height="1356" data-original-width="2048" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDRAEA1aIgeamluZrYWLlPEvhIq6wErPjnrWwV_1qcyVpWFalc7tyvb-aqSJU6zCZOEHZqvVimgPmNu4VNa4art0bn937L1EWXNazZXIUXCOCTllPJESJ5-9hZ1M9Yumbp88DsxdTc1cMkM-dc1FZK1Gk5H_icDn-vJb6iW5rX3UKrcJ9dvIgARudv/w640-h424/_KAL0379.jpg" width="640" /></span></a></div><div style="text-align: center;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></div></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: trebuchet;"><u>Tipy navíc</u>:</span></div><div style="text-align: left;"><ul style="text-align: left;"><li><span style="font-family: trebuchet;">Název pokrmu <i>pollo saltado</i>
je odvozený ze masa, které se používá, v tomto případě kuře – pollo, a
slovesa <i>saltar</i>, což znamená zároveň skákat, anebo také prskání oleje.
Toto je vidět v přípravě, kdy nevadí, že olej na pánvi prská a pánví
musíte házet tak, že tam to kuře bude skákat.</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">Ve správné peruánské restauraci
se <i>lomo saltado </i>či <i>pollo saltado</i> vaří skoro na ohni. Tím, že mají
plynové sporáky, tak častým pohybem pánve se stane, že se obsah pánve trochu
zapálí a tím jídlo dostává skvělou načoudlou chuť, možná trochu jako kdybyste
to grilovali. Toho jsem já bohužel nedocílila, protože mám elektrický sporák,
ale vypozorovala jsem, že jídlo má lepší chuť, když ho dělám na obyčejnější
kovové pánvi, která má tenké dno a rychle vede teplo než na teflonové
s tlustým dnem. Litinová pánev by taky mohla fungovat dobře.</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">Rajčata jsou na toto lepší méně
zralá tvrdší velká rajčata. Napsala jsem, že je dobré z nich vyříznout
zrníčkový vnitřek, to je proto, že nechceme, aby se nám zelenina na pánvi
rozvařila a změkla, ale jen ji chceme osmahnout, aby získala barvu a ochutila
kuře.</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">Přílohu můžete zvolit podle sebe,
ale Peruánci to mají spojené s hranolky. A proč je k tomu rýže?
Protože rýže musí být na stoje alespoň jednou každý den, bez toho by Peruánec
měl pocit, že se dnes pořádně nenajedl.</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">Pokud nemáte sójovou omáčku nebo
víno, nezoufejte. Některé zdroje uvádějí místo vína vinný ocet, který jsem
zkoušela a funguje také dobře. Jednou jsem neměla ani sójovou omáčku, tak jsem
místo toho zkusila balzamikový krém a bylo to také výborné.</span></li></ul></div><div style="text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="margin-left: 18pt;"><o:p></o:p></p></div><p></p>Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-75555715466087743922022-10-29T12:21:00.003+02:002022-10-29T14:09:11.127+02:00RECEPT: Pisco sour (Peru)<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhj4CF2bz6AmSQcXeLU8eeW9-4E4C3a9vwUu8wo73NnXRdQmdkmS6rkrl93YN8vs86oTxsTw__h62EYjHBBOvAfg1fs77TQVk3vA11Yvszc_d7py21WvS0tEELxCNV75kZ5XkjEYAnbyGeUyRmRTXkvU4ujdgJxBc_jEt9TrngVo42n38Ln9PYv30LP/s2712/pisco%20sour.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="2712" height="484" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhj4CF2bz6AmSQcXeLU8eeW9-4E4C3a9vwUu8wo73NnXRdQmdkmS6rkrl93YN8vs86oTxsTw__h62EYjHBBOvAfg1fs77TQVk3vA11Yvszc_d7py21WvS0tEELxCNV75kZ5XkjEYAnbyGeUyRmRTXkvU4ujdgJxBc_jEt9TrngVo42n38Ln9PYv30LP/w640-h484/pisco%20sour.png" width="640" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Klasický peruánský koktejl z peruánského <i>Pisca</i>, který
jsem si moc oblíbila. Pokud nemáte doma Pisco, nezoufejte, můžete ho nahradit
jakýmkoliv jiným tvrdým alkoholem (my ho často děláme z ginu jako Gin sour), ale doporučuji Pisco ochutnat, dá se sehnat
v Makru a možná i v jiných obchodech. Je to destilát z vína, o
který se už odedávna hádají Peru a Chile. Oni se ale hádají i o mnoho jiných
věcí, je tam historicky zakořeněné rivalství a zášť, troufla bych si říct, že
víc ze strany Peruánců než Chilanů. Co mě potěšilo je, že na koktejl
nepotřebujete žádné speciální náčiní, my jsme si ho zkraje míchali v zavařovačce.
Když použijete dost ledu, poslouží jako shaker bez problému.</span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhz0rDBF8OZRyP02ZqLBNZV4N_arh6Fz1JCyL1ljReWXhZOqimEioaTVBJ9Zuzq0qILm-wNRT1XBuSXhPM7eh4Qv9gfkyuTwMRRoQdz3B6580y3F2g_m936m5Uky9nt_F1YJA7bfnUHu7T3HiAVqLkYVwJmJHbIA5TC3AZoEJukSfkxcNMIeCcNO6JQ/s2048/IMG_20210507_204631.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhz0rDBF8OZRyP02ZqLBNZV4N_arh6Fz1JCyL1ljReWXhZOqimEioaTVBJ9Zuzq0qILm-wNRT1XBuSXhPM7eh4Qv9gfkyuTwMRRoQdz3B6580y3F2g_m936m5Uky9nt_F1YJA7bfnUHu7T3HiAVqLkYVwJmJHbIA5TC3AZoEJukSfkxcNMIeCcNO6JQ/w640-h480/IMG_20210507_204631.jpg" width="640" /></a></div><p><span style="font-family: trebuchet;"><u>Ingredience</u> na jeden koktejl:</span></p><p></p><ul style="text-align: left;"><li><span style="font-family: trebuchet;">60 ml Pisca (případně jiného alkoholu)</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">15 ml cukrového sirupu</span></li><li><span style="line-height: 107%;"><span style="font-family: trebuchet;">½ limetky (nebo 15 ml limetkové/citronové šťávy)</span></span></li><li><span style="line-height: 107%;"><span style="font-family: trebuchet;">¼ bílku</span></span></li><li><span style="line-height: 107%;"><span style="font-family: trebuchet;">3 kostky ledu</span></span></li></ul><div><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></div><div><u><span style="font-family: trebuchet;">Postup:</span></u></div><div><ol style="text-align: left;"><li><span style="font-family: trebuchet;">Do sklenice nebo shakeru nalijeme Pisco, šťávu z limetky, bílek a cukrový sirup, přidáme led a pořádně protřepeme.</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">Slijeme přes sítko, koktejl by měl mít navrchu bílou pěnu. Můžeme dozdobit kůrou limetky.</span></li></ol><div style="text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9yW7bP9RkHkkBDFw99GQ9cWk4S6vHQtJEKrvC6V289gjhCgIbnR6hwPgQBRtRcfM5yWZiVgbU9SjxVq_dNLbQ3HfMm96Sl-8x6GYwK16LXG7v4QwpHErS5WgO5sKjZjS_FOd91wGHTHZjLxCCuA6craGcvHBjck9oEYNYUcs8cfP6bwWzjUgcKQ2u/s2048/IMG_20210507_204627.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9yW7bP9RkHkkBDFw99GQ9cWk4S6vHQtJEKrvC6V289gjhCgIbnR6hwPgQBRtRcfM5yWZiVgbU9SjxVq_dNLbQ3HfMm96Sl-8x6GYwK16LXG7v4QwpHErS5WgO5sKjZjS_FOd91wGHTHZjLxCCuA6craGcvHBjck9oEYNYUcs8cfP6bwWzjUgcKQ2u/w640-h480/IMG_20210507_204627.jpg" width="640" /></a></div><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></div></div><div><span style="font-family: trebuchet;"><u>Tipy</u>:</span></div><div><ul style="text-align: left;"><li><span style="line-height: 107%;"><span style="font-family: trebuchet;">Cukrový sirup se dá poměrně jednoduše vyrobit svařením vody a cukru v poměru 1:1. Smíchá se v hrnci a vaří se na mírném plamenu, dokud nehoustne a
nezíská konzistenci sirupu. Když nemám čas, tak jen protřepu horkou vodu s cukrem ve sklenici. Není to ideální, ale funguje to.</span></span></li><li><span style="line-height: 107%;"><span style="font-family: trebuchet;">Jak jsem už psala, koktejl si klidně připravte z jiného alkoholu.</span></span></li><li><span style="line-height: 107%;"><span style="font-family: trebuchet;">Pokud je na vás 60 ml tvrdého alkoholu hodně (ano, je to hodně), klidně snižte množství na polovinu.</span></span></li><li><span style="line-height: 107%;"><span style="font-family: trebuchet;">Koktejl je vhodný na prolamování ledů. Zapojte svou návštěvu do přípravy, třeba se z ní později vyklube životní partner. ;)</span></span></li></ul><div style="text-align: center;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQwnDO8-OnrU_JEm1nIoNdx0NK04UoinvkTJa4W85TRZa6ZQQ_aNeTNUqTHdL4mQ3D7Db2ikVXAbnpLVhg16LFSW5L-FCtNQlXNxap_fHPjvhmBvs0564a4RF4sT34d2Iw-Irfh96Hnfly1jDx2GB4y76OYaMP7LecEdSYQm1MWxnbGfS54AQocTLx/s2048/DSC_3096.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1365" data-original-width="2048" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQwnDO8-OnrU_JEm1nIoNdx0NK04UoinvkTJa4W85TRZa6ZQQ_aNeTNUqTHdL4mQ3D7Db2ikVXAbnpLVhg16LFSW5L-FCtNQlXNxap_fHPjvhmBvs0564a4RF4sT34d2Iw-Irfh96Hnfly1jDx2GB4y76OYaMP7LecEdSYQm1MWxnbGfS54AQocTLx/w640-h426/DSC_3096.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">Pisco Sour v Lambayeque, Perú</span></td></tr></tbody></table></div></div><p></p><p class="MsoNormal"><o:p></o:p></p>Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-90651222744482479362022-10-20T16:08:00.005+02:002022-11-21T14:26:37.322+01:00RECEPT: nejžádanější banánové muffiny<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHub9fxw41Vj4VpbwgSvLwgm8zHYUjVGo9DC8pz-RpWvUbTDdvi33J199dgHjEu4aGttqfY2oOObPBAlB-xSXEDmLK-BBQ2Zl_5iAr5W9_pl6-gos9hhbZQ3lF_5O8xV8ljeb6cQx5Mx085bcuXni-RVLaphFd9C1mCppjBVIcGPTVLfTMMYK4J8Fb/s3132/PXL_20220713_155630908_2.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="font-family: trebuchet;"><img border="0" data-original-height="3132" data-original-width="3072" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHub9fxw41Vj4VpbwgSvLwgm8zHYUjVGo9DC8pz-RpWvUbTDdvi33J199dgHjEu4aGttqfY2oOObPBAlB-xSXEDmLK-BBQ2Zl_5iAr5W9_pl6-gos9hhbZQ3lF_5O8xV8ljeb6cQx5Mx085bcuXni-RVLaphFd9C1mCppjBVIcGPTVLfTMMYK4J8Fb/w393-h400/PXL_20220713_155630908_2.jpg" width="393" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: trebuchet; font-size: x-small;">Věřte nebo nevěřte, tohle je jediná fotka těch muffinů, co mám. Asi je budu muset upéct znova, hihi.</span></td></tr></tbody></table><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Kromě jedněch brownies, které jsem za poslední měsíce pekla asi třikrát, jsem si oblíbila banánové muffiny. Víte, takové ty co pečete, když vám doma zbydou a hnědnou banány. No anebo se to nedaří a vždycky je stihnete sníst, tak schválně koupíte těch banánů moc, aby nějaké měly šanci přežít. Na tyto muffiny jsem se inspirovala u jedné americké poporodní duly na Instagramu, ale myslím, že jsem je ještě výrazně zlepšila změnou a přidáním různých ingrediencí. A protože se mě pokaždé někdo ptá na recept, rozhodla jsem se ho sem dát, abyste si je mohli také udělat. Taky aby bylo pro mě jednodušší ten recept posílat :) Pod receptem najdete seznam bonusových ingrediencí, které můžete do muffinů přidat, to nechám na vás. Zároveň chápu, že ne každý má doma lahev Amaretta (cože? vy ho doma opravdu nemáte?). V tom případě můžete použít mandlový extrakt, vanilkový extrakt nebo se na to vykašlete. Už vám ale nezaručím stejný výsledek ;)</span></div><span style="font-family: trebuchet;"><div style="text-align: justify;"><br /></div></span><div><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></div><div><span style="font-family: trebuchet;">Ingredience:</span></div><div><ul style="text-align: left;"><li><span style="font-family: trebuchet;">60 g rozpuštěného másla</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">2 vejce</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;"><span style="background-color: white; color: #4d5156; font-size: 14px;">⅓</span> hrnku medu</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">4 banány</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">1 lžíce amaretta</span></li></ul><ul style="text-align: left;"><li><span style="font-family: trebuchet;">1 <span style="background-color: white; color: #4d5156; font-size: 14px;">½</span> hrnku mandlové mouky</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">1 hrnek mouky (hladká pšeničná nebo hladká špaldová)</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">1 lžička sody</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">1 lžička kypřícího prášku do pečiva</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;"><span style="background-color: white; color: #4d5156; font-size: 14px;">½</span> lžičky soli</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">1 hrnek čokoládových peciček (nasekané čokolády)</span></li></ul><div><span style="font-family: trebuchet;">Volitelné:</span></div></div><div><ul style="text-align: left;"><li><span style="font-family: trebuchet;">1 lžíce mletého lněného semínka</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">1 lžíce lahůdkového droždí</span></li></ul><div><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></div></div><div><span style="font-family: trebuchet;">Postup:</span></div><div><ol style="text-align: left;"><li><span style="font-family: trebuchet;">Troubu dáme nahřát na 180°C.</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">Rozpustíme máslo a necháme trochu vychladnout.</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">Mezitím v menší misce smícháme sypké ingredience (kromě čokolády, včetně volitelných ingrediencí).</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">Rozmačkáme banány vidličkou, dáme je do větší misky, přilijeme máslo, vejce, med a Amaretto a promícháme nebo prošleháme v robotu.</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">Přisypeme suchou směs, zamícháme a přidáme čokoládu.</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">Naplníme muffinové košíčky do dvou třetin. Vychází mi to většinou na cca 15 muffinů.</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">Pečeme na 180°C asi 16 minut.</span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">Necháme 5 minut vychladnout a pak vyndáme z muffinového plechu.</span></li></ol><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></div></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Tak doufám, že vám budou chutnat. Pokud byste je dělali menší nebo větší, určitě upravte dobu pečení. Mně to ale na těch 16 minut vychází přesně a jsem spokojená :) Peču v plechu na 12 muffinů, to je trochu nepraktické, protože pak mi vždy zbyde trochu těsta na druhou várku, ale nevadí. Také jsem vypozorovala, že když tam dám papírové košíčky a nastříkám na ně kokosový olej ve spreji, tak se na ně muffiny tolik nelepí. Není to ale potřeba.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Pěkné pečení a já se do nich zase brzy pustím, abych tady vyměnila fotku :)</span></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg726qtp0cU_8s7EXR_skmkr5snJOtHtct_NJZ4fvRslj5LS0DYAKka4OG-d_DZ3UT0SMAMtdIc5mP94nY6zGU2vyF8VrEreDsBK0rsZb3sd6ImqucBtKGqqBqTLtcN_if15tcZcZQWiaHZkCbM7UxHcN0noJr44pz7UNKy-UP1s2GMzj1zmmSQSQCH/s4080/PXL_20220713_105748695.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4080" data-original-width="3072" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg726qtp0cU_8s7EXR_skmkr5snJOtHtct_NJZ4fvRslj5LS0DYAKka4OG-d_DZ3UT0SMAMtdIc5mP94nY6zGU2vyF8VrEreDsBK0rsZb3sd6ImqucBtKGqqBqTLtcN_if15tcZcZQWiaHZkCbM7UxHcN0noJr44pz7UNKy-UP1s2GMzj1zmmSQSQCH/w301-h400/PXL_20220713_105748695.jpg" width="301" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div>Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-84475052443313197282022-10-15T20:32:00.000+02:002022-10-15T20:32:13.077+02:00Cestování s miminkem: Výběr kočárku<p style="text-align: center;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfvmKoEqZSYoYafFS6thfbo7kOx6srPT8eS7uC-k6Ak_OxenR36fMxWGOOrjYA562qGyRtcTHxzKy5sj-RwWnFtM_LKlI-bx86VYCBxyTRB7Jhgzse19ZEWo4zQ73OEAEBubrk2jCV581y8B6y8Od2ZnbQ-vFGW4VIClRgs3WK5QRCztFtzrCtrJIE/s4080/PXL_20221012_111053651.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3072" data-original-width="4080" height="482" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfvmKoEqZSYoYafFS6thfbo7kOx6srPT8eS7uC-k6Ak_OxenR36fMxWGOOrjYA562qGyRtcTHxzKy5sj-RwWnFtM_LKlI-bx86VYCBxyTRB7Jhgzse19ZEWo4zQ73OEAEBubrk2jCV581y8B6y8Od2ZnbQ-vFGW4VIClRgs3WK5QRCztFtzrCtrJIE/w640-h482/PXL_20221012_111053651.jpg" width="640" /></a></div><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Je to tady, pas zařízen, první letenka koupena a my se připravujeme (anebo spíš já nás připravuji) na první zahraniční cestu. Než se nám narodil Joel, neměla jsem moc myšlenky na shánění miminkovských věcí. Trochu to přišlo měsíc před porodem, ale obecně jsem byla moc ráda, že jsem mohla skoro vše podědit. Hlavně jsem nechtěla padat hlubinou internetu a trávit hodiny výběrem kočárku. Říkala jsem si, že si první ozkouším ten, co dostanu, a pak uvidím, co mi vlastně vyhovuje. Jenomže nakonec jsem se do těch hlubin dostala. Potřebujeme totiž nějaký cestovní kočárek a ten, co máme, je vysoce neskladný. Jenomže teď jak na to? </span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">VELIKOST</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Začala jsem tak, že jsem hledala, co vlastně letecké společnosti doporučují a povolují. Snad všechny společnosti vám dovolí si pro dítě do 2 let vzít kočárek. Některé dokonce píší, že pokud je do velikosti příručního zavazadla, můžete si ho vzít i na palubu. Je to ale opravdu potřeba, když náhradní možnost je nechat ho u brány dát do zavazadlového prostoru? Je a není. Pokud se nebojíte, že se vám v podpalubí poničí nebo že ho záhadným způsobem ztratí, můžete si ho nechat dát do podpalubí. Jsou ale dva případy, kdy si myslím, že se rozměry 55x45x20 cm vyplatí. V prvním scénáři máte let s přestupem a ne moc času. V tom případě je určitě jistota si kočárek vzít s sebou a moct pak rychle vyrazit a sprintovat k jiné bráně. Obecně bych sprintování s dítětem nedoporučila, ale někdy to asi jinak nejde. Druhá možnost je, že dítěti jsou přes 2 roky, nárok na kočárek zdarma už nemá, ale vy si ho chcete vzít, neutrácet za něj extra peníze, a tak si ho sbalíte jako příruční zavazadlo. Nejsem si (zatím) jista, jestli a jak tohle funguje, ale přijde mi to jako dobrá možnost.<br /></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">CENA </span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Proč ale velikost řešíme? Tak jasné, že bude asi lepší koupit kočárek v rámci těch menších rozměrů, že? Proč bychom kupovali větší? No, řekněte si, kolik byste chtěli za kočárek utratit? Zvlášť, pokud to nebude váš hlavní kočárek? V mém průzkumu kočárků jsem našla všelijaké v rozmezí 3 až 12 tisíc Kč. To je docela velký rozdíl. Parametry, které zdražují kočárek jsou právě ty rozměry složeného kočárku, dál taky poloha do lehu, odpružená kolečka, lepší materiály anebo taky možnost korby. Takže opět musíme hodnotit, nakolik kočárek chceme využít a jaký máme rozpočet.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">DALŠÍ PARAMETRY</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Aby výběr kočárku nebyl tak jednoduchý, kromě velikosti a ceny pak řešíte další vlastnosti. Ty vás ale už jako rodiče nezaskočí, pokud jste již nějaký kočárek vybírali. Já jsem třeba především zjišťovala následující věci:</span></p><p></p><ul style="text-align: left;"><li style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Dá se kočárek polohovat do lehu?</span></li><li style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Dá se polohovat opěrka na nohy?</span></li><li style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Jak složité je skládání/rozkládání? Dá se provést jednou rukou</span></li><li style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Má odpružená kolečka?</span></li><li style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Jak dlouhá je stínící stříška?</span></li><li style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Existuje jen ve verzi sportovního kočárku nebo na něj jde dát korbička/autosedačka?</span></li><li style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Jak velký má úložný košík pod kočárkem a kolik toho uveze?</span></li></ul><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">MÍ FAVORITI A JEJICH VÝHODY/NEVÝHODY</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Ve svém hledání jsem prošla parametry kupy kočárků. Myslím, že jich je na trhu opravdu hodně a když už jsem si myslela, že jsem jich viděla hodně, zobrazily se mi další. Tady bych chtěla vybrat několik, ze kterých jsem vybírala a zmínit jejich plusy a mínusy, které ve výběru hrály roli. Nakonec vám prozradím, který z nich u mě vyhrál a proč.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Poznámka: Vše, co píšu, je založeno na informacích, které jsem našla na internetu v popisech kočárků a z videí, na které jsem koukala. Bohužel jsem neměla možnost si na kočárky sáhnout nebo je osobně vyzkoušet. To by bylo super a ještě lepší při psaní tohoto článku.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgj30SVklFIr20zcCiij21jHC6PV_bROoLI0vw9FcScqs0y1oGjojDUhIbB06tDALz_cIJXMWAw-V2OSiphLXJYvp2KMNQ1r90FA6wy0d9buIg9F7JF0DXkUUQ9kgPcRlZiq2Dsz8_zOkZmp4dCMgCU3SD6oCq1xuyvv8QjouNVqE-C7uO_jybJg-we/s1000/Joolz-Aer-Amazing-Anthracite-Compleet.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="603" data-original-width="1000" height="241" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgj30SVklFIr20zcCiij21jHC6PV_bROoLI0vw9FcScqs0y1oGjojDUhIbB06tDALz_cIJXMWAw-V2OSiphLXJYvp2KMNQ1r90FA6wy0d9buIg9F7JF0DXkUUQ9kgPcRlZiq2Dsz8_zOkZmp4dCMgCU3SD6oCq1xuyvv8QjouNVqE-C7uO_jybJg-we/w400-h241/Joolz-Aer-Amazing-Anthracite-Compleet.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="https://babyplus.store/product/joolz-aer-complete/" target="_blank"><span style="font-size: x-small;">zdroj</span></a></td></tr></tbody></table></div><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><a href="https://www.joolz.com/de/en/buggy/joolz-aer/309000-M.html" target="_blank">JOOLZ AER</a></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">+ lehký kočárek (6 kg)</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">+ vejde se do rozměrů příručního zavazadla (54 x 45 x 22 cm)</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">+ odpružená kolečka</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">+ jde k němu přikoupit korbička (6 500 Kč)</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">- cena (9 900 Kč)</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">- nejde moc polohovat do lehu</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></p><p style="text-align: center;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTLx-Rc6fNtzGq9-DxURDLSxyMvqJobDjkO0kGibLF67JkQC6WdnaYSv0XhxHxNm-eq-f2ywSicST-m-69w9vIETxQ4N9sujhlnVl0J9qtsgEBYrCG6rOy5lwyT1vEU5XvNl1lzWHWUG4ar_TGBG0mMDKYt89JVSN1KYdFQS_9sDktZCuA8SsFpNzD/s950/WOZEK-X-LANDER-X-FLY-04-ORGANIC-GREEN-I-X-COVER.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="950" data-original-width="950" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTLx-Rc6fNtzGq9-DxURDLSxyMvqJobDjkO0kGibLF67JkQC6WdnaYSv0XhxHxNm-eq-f2ywSicST-m-69w9vIETxQ4N9sujhlnVl0J9qtsgEBYrCG6rOy5lwyT1vEU5XvNl1lzWHWUG4ar_TGBG0mMDKYt89JVSN1KYdFQS_9sDktZCuA8SsFpNzD/w400-h400/WOZEK-X-LANDER-X-FLY-04-ORGANIC-GREEN-I-X-COVER.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="https://allegro.pl/oferta/wozek-x-lander-x-fly-04-organic-green-i-x-cover-12316583172" target="_blank"><span style="font-size: x-small;">zdroj</span></a></td></tr></tbody></table></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><a href="https://x-lander.com/cs/p/sportovni-kocarek-x-fly" target="_blank">X-LANDER X-FLY</a></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">+ odpružená kola</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">+ lehké skládání a pás na přenášení</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">+ lepší cena (6 000 - 7 900 Kč)</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">- jeden rozměr přesahuje limit příručního zavazadla</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></p><p style="text-align: center;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGJultK9g9OHWsOdWCFE-JXnedJE4oEesMa6kiBQlsL9kTYs7rISyVkHz072GgZPvyIlbzsJWzlLFJVHCjgm6Nf35lPHcu58U1S6rHJOjpuOuuktbMGn3U27lGq3olWITY3jJxRN6qixmM8VW78v0wlLZxr9te5ya8C7_1TanVtaDY5fqW4jdAQPMr/s900/00_Magnolia_Pink_CYB_20_y045_EU_MAPI_EezyS2_FE_screen_HD_z1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="750" data-original-width="900" height="334" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGJultK9g9OHWsOdWCFE-JXnedJE4oEesMa6kiBQlsL9kTYs7rISyVkHz072GgZPvyIlbzsJWzlLFJVHCjgm6Nf35lPHcu58U1S6rHJOjpuOuuktbMGn3U27lGq3olWITY3jJxRN6qixmM8VW78v0wlLZxr9te5ya8C7_1TanVtaDY5fqW4jdAQPMr/w400-h334/00_Magnolia_Pink_CYB_20_y045_EU_MAPI_EezyS2_FE_screen_HD_z1.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="https://www.detske-kocarky.cz/kocarky-kombinovane-kocarky-kocarky-se-4-koly/kocarek-cybex-eezy-s-2-2021-vcetne-korby.html" target="_blank"><span style="font-size: x-small;">zdroj</span></a></td></tr></tbody></table></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><a href="https://cybex-online.com/cs-cz/strollers/eezysplus2" target="_blank">CYBEX EEZY S+2</a></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">+ poloha do lehu, možné i pro novorozence</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">+ možnost používání s korbičkou nebo autosedačkou</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">- těžší (7,6 kg)</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">- jeden rozměr přesahuje limit příručního zavazadla</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">(Po napsání článku jsem našla ještě verzi BEEZY, která je po složení ještě trochu menší, ale stále přesahuje a je poměrně těžký. Cybex má ale bonus sklopení do opravdového lehu.)</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></p><p style="text-align: center;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOFPHXcJmyi9FcOYv8dWPy5U-jxz0stUD--xCiNwYjvyO5ja_Sjxgz5JQTsdQg9YVJXqDhopsgUDR4vo9vuUIVMqtOWsycrY6-1DEKiNq4V3Vo1mcj20uFN5x2ECs-8cIpmgnpLNZh3n1HM_g212N_VGMrP6xMKG7bp3UQv4HlXYWsqFtz8pDxdPO8/s2560/SS22-Mondo-Concept-Collection-SP-scaled.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="878" data-original-width="2560" height="138" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOFPHXcJmyi9FcOYv8dWPy5U-jxz0stUD--xCiNwYjvyO5ja_Sjxgz5JQTsdQg9YVJXqDhopsgUDR4vo9vuUIVMqtOWsycrY6-1DEKiNq4V3Vo1mcj20uFN5x2ECs-8cIpmgnpLNZh3n1HM_g212N_VGMrP6xMKG7bp3UQv4HlXYWsqFtz8pDxdPO8/w400-h138/SS22-Mondo-Concept-Collection-SP-scaled.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="https://majastore.cz/produkt/elodie-details-mondo-stroller-winter-sunset/" target="_blank"><span style="font-size: x-small;">zdroj</span></a></td></tr></tbody></table></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><a href="https://www.elodiedetails.com/cs/kocarky/elodie-mondo-strollers/elodie-mondo-stroller---burned-clay" target="_blank">ELODIE MONDO</a></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">+ vejde se do rozměrů příručního zavazadla (54 x 42 x 18 cm)</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">+ jde k němu přikoupit korbička (6 690 Kč), jde na něj i autosedačka</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">+ košík pod kočárkem obsahuje i batoh, který můžete jednoduše vyndat s věcmi a dát si na záda</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">+ expandovací stříška, která jde hodně sklopit</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">- kolečka asi nejsou odpružená</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">- cena (9 990 Kč)</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></p><p style="text-align: center;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdbSrmjGoNCjwO55q_iv9BtBF-g2hIAC6HHRG-Uz3JDfBB7sUxesO6Bq8r66fPgigBzMt3U4QmS9Yqq4nE6-z423oWxbE9k0dHYq1GrsYg3y3tVLhKz-av_VRlq3iMyhssgjvRJ0AmeBg5wHjfvUgsg7x24A_q7zobQCKqzPqXByDVxKUA1lom447b/s460/sportovni-kocarek-momi-estelle-cerny-4239160-small.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="460" data-original-width="460" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdbSrmjGoNCjwO55q_iv9BtBF-g2hIAC6HHRG-Uz3JDfBB7sUxesO6Bq8r66fPgigBzMt3U4QmS9Yqq4nE6-z423oWxbE9k0dHYq1GrsYg3y3tVLhKz-av_VRlq3iMyhssgjvRJ0AmeBg5wHjfvUgsg7x24A_q7zobQCKqzPqXByDVxKUA1lom447b/w400-h400/sportovni-kocarek-momi-estelle-cerny-4239160-small.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="https://www.onlineshop.cz/kocarky-a-trikolky/sportovni-kocarek-momi-estelle-cerny-1061551P.diskuse.html" target="_blank"><span style="font-size: x-small;">zdroj</span></a></td></tr></tbody></table></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><a href="https://www.babyplace.cz/sportovni-kocarek-momi-estelle/?defaultVariant=57462" target="_blank">MoMi ESTELLE</a></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">+ cena (3 390 Kč)</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">+ odpružená kola</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">- jen do 15 kg (ostatní bývají do 22 kg)</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">- složený přesahuje rozměry příručního zavazadla</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></p><p style="text-align: center;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFTV3_7ZcfkJTu4gDTiDMqK_DM-xwQBEc39zebyJFud0389hXVZKBMRrEmTOAEEe1b_whWcUMDa00E56qf4g2lMrWRg1BFhROXEIzH8Kje15l6P8yApHh7b1TidkPRTGE1_LNzVRPKyO_eJri-IQTp7-Dm6c9s6EoQUrZsVr9zjVnBKAGJeGTPZQ_3/s1500/ZOP012020_Kocarek_IQ_Catchy_Blue_web04-1.webp" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1500" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFTV3_7ZcfkJTu4gDTiDMqK_DM-xwQBEc39zebyJFud0389hXVZKBMRrEmTOAEEe1b_whWcUMDa00E56qf4g2lMrWRg1BFhROXEIzH8Kje15l6P8yApHh7b1TidkPRTGE1_LNzVRPKyO_eJri-IQTp7-Dm6c9s6EoQUrZsVr9zjVnBKAGJeGTPZQ_3/w400-h400/ZOP012020_Kocarek_IQ_Catchy_Blue_web04-1.webp" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="https://zopadesign.com/cs/produkt/sportovni-kocarek-iq/" target="_blank"><span style="font-size: x-small;">zdroj</span></a></td></tr></tbody></table></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><a href="https://zopadesign.com/cs/produkt/sportovni-kocarek-iq/" target="_blank">ZOPA IQ</a></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">+ cena (cca 2 790 Kč)</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">+ rozměry složeného kočárku (55 x 30 x 25 cm)</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">- hůř se skládá, není to tak intuitivní</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">- poloha na spánek je z těchto kočárku nejméně ležící</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">- nemá opěrku na nohy</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">- jen do 15 kg</span></p><p style="text-align: justify;"><br /></p><p style="text-align: justify;"><br /></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">ZÁVĚREM</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Kdybych neřešila cenu, možná bych koupila Joolz Aer. Je skladný, dá se na něj přidělat korbička a má odpružená kolečka. Podle jednoho videa se mi líbilo, že se dal skládat i s tou korbičkou. To by byl i na přejezdy autem ideál.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Na druhé straně cenového spektra se mi líbil kočárek MoMi Estelle. Vypadá hezky a cena je hodně příznivá. Když člověk neřeší rozměry nebo se nechystá cestovat tak často, je to super volba. Zopa IQ má opravdovou výhodu těch rozměrů ve složeném stavu, ale přijde mi, že je spíše pro starší děti vzhledem ke sklápění a absenci opěrky na nohy. Když bych cestovala s dítětem starším dvou let, které nemá nárok na kočárek v ceně letenky, hodilo by se to vzít v rámci/místo kabinového zavazadla. Na druhou stranu nemám odhad, kolik takové děti váží, když je tento kočárek jen do 15 kg.</span></p><p style="text-align: center;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhyR1S6u3BegIUcpU2q-U-_Vv-TwkAmK-Uy4CR_WoXGMQVFG9kbB28DqDDiRpaRrMyKlt1Ymx6Sp-iv8QNq2EEc9kje246q8I4EBztygVetUTmFmSV_5LElGt0WWoJSXPd0hJC9ff7zBX0ZV_xTjUoJIJzVAdqICIrAYiuulVN8BD6Gz0jgpeHci_I/s4080/PXL_20221015_145506057.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3072" data-original-width="4080" height="482" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhyR1S6u3BegIUcpU2q-U-_Vv-TwkAmK-Uy4CR_WoXGMQVFG9kbB28DqDDiRpaRrMyKlt1Ymx6Sp-iv8QNq2EEc9kje246q8I4EBztygVetUTmFmSV_5LElGt0WWoJSXPd0hJC9ff7zBX0ZV_xTjUoJIJzVAdqICIrAYiuulVN8BD6Gz0jgpeHci_I/w640-h482/PXL_20221015_145506057.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: trebuchet; font-size: x-small;">Testujeme náš "nový" zapláštěnkovaný kočárek</span></td></tr></tbody></table></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Možná vás překvapí, že nakonec jsem koupila kočárek Elodie Mondo. Rozhodla jsem se, že rozměry kabinového zavazadla jsou pro mě důležité, kdybych měla podniknout delší let s přestupem nebo chtěla kočárek brát, až bude Joel (nebo nějaké další dítě) starší. Mrzí mě ta neodpružená kolečka, která ale jinak fungují skvěle, a naopak mě na tom nadchl ten batoh, který funguje ve spolupráci s košíkem pod kočárem. Nejhlavnější výhoda pak je, že to není letošní nový model a tak se dá sehnat z druhé ruky levněji. To se mi s ostatními té vyšší cenové kategorie nepodařilo. Tato možnost mě přesvědčila ke koupi a kromě toho jsem ráda, že mám do budoucna možnost dokoupení korbičky, kdybych ji chtěla využít třeba na další dítě.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Co vy? Pokud se vás to týká, jaký máte kočárek na cestování nebo jaký byste si koupili?</span></p>Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-27270965202560003312022-09-27T16:53:00.005+02:002022-10-29T14:09:36.014+02:00RECEPT: Ceviche (Peru) a příběh o tom, jak jsem si zamilovala peruánské jídlo<p style="text-align: center;"></p><span style="font-family: trebuchet;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFEx_GD2eU_hcR5n_xaDfKakVEcdQKeH55PsmB3c5KfdkFPyhuN2cujrSFlkyBsGQqlQu0snoWAGgPL5_Kr4rVKUMG-b3aZP0-KntxLGLhmgWx1xhsoUEoOwOBJEwPhd9qiiKikSpdN9UbJ3rPilzLhI4JuAEBP_Hd7jVvvYK2INv3fkVwL7zkwFTS/s1754/_KAL0339%20prou%C5%BEek.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="763" data-original-width="1754" height="278" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFEx_GD2eU_hcR5n_xaDfKakVEcdQKeH55PsmB3c5KfdkFPyhuN2cujrSFlkyBsGQqlQu0snoWAGgPL5_Kr4rVKUMG-b3aZP0-KntxLGLhmgWx1xhsoUEoOwOBJEwPhd9qiiKikSpdN9UbJ3rPilzLhI4JuAEBP_Hd7jVvvYK2INv3fkVwL7zkwFTS/w640-h278/_KAL0339%20prou%C5%BEek.jpg" width="640" /></a></div></span><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Peru… člověk ani neví, kde začít... Země tak proslavená svou
gastronomií, která byla několikrát vyhlášena jako nejlepší kulinářská destinace, nesmí chybět. Přece jenom tam se mé chuťové buňky naučily jíst
naprosto nová jídla, překonala jsem různé předsudky a naprosto jsem se
rozjedla. Chápejte, první měsíc jsem to vše trávila těžko, často mi bylo blbě a
jídla jsem snědla tak třetinu, co průměrný Peruánec. Druhý měsíc jsem už jedla
plné porce s plným požitkem, že i Peruánci zírali. Velkou mojí výhodou
bylo to, že jsem bydlela u majitelů jedné z lepších restaurací. Bydlela
jsem vlastně přímo v té restauraci, jen o pár schodů výše. Každý den jsem
měla možnost zažít takový ten typický šrumec a spěch restaurace. Pár schodů dolu
z mého pokojíku se nacházela kuchyň majitelky, která ale nevypadala nijak
soukromě. Číšnice tam skoro každý den ve velkém hrnci vyvářely fialovou
kukuřici se skořicí, kterou pak v mrazáku chladily, a nakonec dochucovaly
kupou limetek a hromadou cukru. Tento nápoj, <i>chicha morada</i> (čti čiča
moráda) se v Peru pije ve velkém a určitě si ho musíte dát, pokud se tam
vydáte. Nenechte se odradit prvním lokem, někdy přijde k chuti až druhá
sklenička. Zpět ale do restaurace. Občas trochu lituji, že jsem se toho tam
víc aktivně nepřiučila a neodvezla tajemství jejich kuchyně, ale i tak jsme se s paní
majitelkou ovlivňovaly navzájem. Ona se ode mě pravidelně naučila pít čaj, což
přispělo jejímu zdraví a já jsem pochytala různé tipy peruánské kuchyně.</span></p><p class="MsoNormal"><span style="font-family: trebuchet;"><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">V Peru jsem se naučila jíst jídla, která by mě
nenapadla, že bych si mohla oblíbit. Nezapomenu na to, jak mi poprvé vyprávěli
o <i>ceviche </i>(čti: sevíče) jako o syrové rybě s limetkou. Nikdy jsem
rybám moc neholdovala a nenapadlo mě, že by mi syrová mohla chutnat. Nejsem ale
sedlák, takže zkouším nové věci a naprosto jsem tomu propadla. Stejně tak jídlu
<i>papa a la huancaina</i>, které je vlastně tak jednoduché, že nevím, proč si
ho častěji nedělám, <i>arroz con pato, </i>čínsko-peruánským jídlům <i>chifa</i>,
atd. Peruánské jídlo je pro mě láska a nenávist. Jsou jídla, která miluji a
můžu se po nich utlouct, ale zároveň jsou určitá, která mi opravdu nesedla a se
zdvořilostí je odmítnu.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Co se týče přípravy peruánského jídla v Čechách, je to
trochu složitější vzhledem k ingrediencím, jejich (ne)dostupnosti a hlavně
ceně. Vyplatí se mít doma nebo na zahrádce vysazený koriandr, který se celkově
do latinskoamerické a asijské kuchyně naprosto hodí a dobrý přísun nedrahých
limetek. Obzvlášť na <i>ceviche</i>. Ale nebojte, dám vám i nějaké tipy, jak si
jídlo připravit jednodušeji a s nižšími náklady, i když podle mě je to
prostě něco svátečního, u čeho je lepší si to vzít jako zážitek a nejít po
penězích. Určitě vás to vyjde levněji než letenka do Peru, zároveň vám nebudu
mít za zlé, když ty peníze ušetříte a radši si tu letenku koupíte, abyste mohli
ochutnat originál. Vsadím se, že potom ale budete chtít zkusit svoje štěstí a <i>ceviche
</i>si doma připravit a zavzpomínat.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><o:p><span style="font-family: trebuchet;"> </span></o:p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhh2-puvcKnr8Fja4g7SlH5B2yIqBiCyd1EudyesGVselb_Ri8mbhm7RYNBKmaCngau5HI8MVS5KpCPIvbzyf3SFSuN_oG0l-ABEWxsGh3qBx_fcQ-1DXBKGqwVBAcqK2_45Q91z0UFgQrWg_xMIzzUYEFvHXxuzEZlqfuwx5sUFJE50sLNXZYEhOFa/s3456/DSC_3569.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2304" data-original-width="3456" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhh2-puvcKnr8Fja4g7SlH5B2yIqBiCyd1EudyesGVselb_Ri8mbhm7RYNBKmaCngau5HI8MVS5KpCPIvbzyf3SFSuN_oG0l-ABEWxsGh3qBx_fcQ-1DXBKGqwVBAcqK2_45Q91z0UFgQrWg_xMIzzUYEFvHXxuzEZlqfuwx5sUFJE50sLNXZYEhOFa/w640-h426/DSC_3569.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">ceviche v restauraci v Chiclayo</td></tr></tbody></table><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: trebuchet;"></span></div><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span><p></p>
<h2><span style="font-family: trebuchet;">CEVICHE<o:p></o:p></span></h2>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Doteď nezapomenu ten den, kdy jsem to poprvé ucítila. Taková
čerstvá svěží letní vůně. Věděla jsem, že to chci ochutnat. V té chvíli
jsem ani netušila, že to je ten mnou obávaný <i>ceviche</i>. Ono
totiž, když vám řeknou, že je to syrová ryba namočená v limetce a nejste
zrovna fanoušci ryby, tak vás to úplně nenadchne, že? Dostala jsem ale
příležitost <i>ceviche</i> ochutnat a byla to láska na první ochutnání.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Ceviche má mnoho variant. Můžete ho udělat s mořských
ryb, z různých plodů moře, anebo také můžete použít sladkovodní ryby.
Základ je v tom, že by ryba měla být čerstvá a ne mražená. To je ta
největší výzva pro nás v Česku, stejně jako shánění limetek, které vás nebudou stát půl výplaty. A
to už vůbec nemluvím o peruánské kukuřici a juce. Vezmeme to ale tou
nejpřístupnější cestou a v tipech pod receptem najdete možnosti, jak si jídlo
přizpůsobit a udělat ho co nejlepším.<o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: center;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDKK4Sei78T9i06KP1rGFthPqVkMa-1FEQ-DnHXYRlu6nn6MJhSn7uDurLjOZ-YfE04mvKIWSL8wIqZ0BRQg78zpThdOLHq8RFrt7n1LkAHtQZncCa0i5wW4cInb_xoac_1XaRhzu0dshGwLYxYWLNPby27kMCi-MYUvfcRWeHTrHo6_L156L95zO5/s2048/_KAL0336.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1356" data-original-width="2048" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDKK4Sei78T9i06KP1rGFthPqVkMa-1FEQ-DnHXYRlu6nn6MJhSn7uDurLjOZ-YfE04mvKIWSL8wIqZ0BRQg78zpThdOLHq8RFrt7n1LkAHtQZncCa0i5wW4cInb_xoac_1XaRhzu0dshGwLYxYWLNPby27kMCi-MYUvfcRWeHTrHo6_L156L95zO5/w640-h424/_KAL0336.jpg" width="640" /></a></div><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-family: trebuchet;"><u>Ingredience</u> (pro 2 osoby):</span></p><p class="MsoListParagraphCxSpFirst"></p><ul style="text-align: left;"><li><span style="font-family: trebuchet;"> 200 g čerstvé ryby chlazené bez kůže </span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">5 limetek/citronů </span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">½ fialové cibule </span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">½ hrnku koriandru </span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">½ čerstvé čili papričky </span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">1 lžička soli </span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">2-3 batáty</span></li></ul><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-family: trebuchet;"><u>Postup</u>:</span></p><p class="MsoListParagraphCxSpFirst"></p><ul style="text-align: left;"><li><span style="font-family: trebuchet;">Oškrábeme batáty, nakrájíme na kousky a dáme vařit ve vodě. </span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">Nakrájíme jemně cibuli a propláchneme ji vodou, nakrájíme čili papričku najemno a koriandr nahrubo. </span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">Nakrájíme rybu na kostičky o velikosti cca 2 cm a promícháme s ostatními ingrediencemi. </span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">Vymáčkneme všechny limetky a citrony a zalejeme šťávou rybu. Necháme cca 7 minut odpočívat. </span></li><li><span style="font-family: trebuchet;">Posolíme a servírujeme s batáty.</span></li></ul><p></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><u><span style="font-family: trebuchet;">Tipy:<o:p></o:p></span></u></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpFirst" style="mso-list: l2 level1 lfo3;"></p><ul style="text-align: left;"><li style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">RYBA je důležitá. Nesmí být mražená, jinak výsledek nebude stejný. Vím, že je těžké sehnat chlazenou rybu. My jsme ji dělali z chlazené štiky z Lidlu, a bohužel v ní byly kosti, takže zážitek z jídla nebyl tak příjemný, ale chuťově byla skvělá. Pokud máte rádi lososa, můžete také použít, případně mořské živočichy jako krevety. V Peru vám na trhu prodají rybu vykostěnou a nasekanou na kousky, když řeknete, že chcete rybu na ceviche. Takový luxus tu bohužel nemáme, takže si musíme dát trochu víc práce s hledáním vhodné ryby a přípravou. </span></li><li style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Limetky jsou rozhodně pro jídlo lepší, ale pokud chcete, můžete je doplnit citrony, pokud jsou zrovna moc drahé nebo nedostupné.</span></li><li style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Pokud máte rádi jídlo pálivější, klidně přidejte čili papričku. </span></li><li style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Zbylá vodička z ceviche se normálně pije, říká se tomu <i>leche de tigre</i>. Nebojte se toho 😊</span></li></ul><span style="font-family: trebuchet;"><!--[if !supportLists]--></span><p></p><span style="font-family: trebuchet;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgqUtnai_6AZ90Bdr7ZMAlaqW3oR8sC4wDICZ8CdDlnSWcBdQZBlpYAN06fF_BcjtiT5q1ylbwW1H9B1AlzD5FDiJ3MLQzLHms3ANxHake_hBrqyS5mcSJL-UFtP5Zp6313tEmy34AYdsxcojivP-LaNhMAtigcV3Dv_hB1furnuFGOr1WyPyfBAcN/s2048/_KAL0343.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1356" data-original-width="2048" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgqUtnai_6AZ90Bdr7ZMAlaqW3oR8sC4wDICZ8CdDlnSWcBdQZBlpYAN06fF_BcjtiT5q1ylbwW1H9B1AlzD5FDiJ3MLQzLHms3ANxHake_hBrqyS5mcSJL-UFtP5Zp6313tEmy34AYdsxcojivP-LaNhMAtigcV3Dv_hB1furnuFGOr1WyPyfBAcN/w640-h424/_KAL0343.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">té žluté hromady v pozadí si zatím nevšímejte... vypadá zvláštně, ale byla skvělá... recept bude někdy příště a zkusím to udělat tak, aby vypadala lákavěji :D</span></td></tr></tbody></table><div style="text-align: center;"><br /></div>Tak co, pustili jste se do toho? Pokud ano, pošlete mi prosím fotku :) <br /><br />Líbí-li se vám moje recepty, můžete mě <a href="https://www.buymeacoffee.com/travelwithG">pozvat na kafe</a> :)</span>Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-33381648903272435132022-09-20T09:20:00.001+02:002022-09-20T09:20:18.730+02:00Nedokončený projekt<p style="text-align: center;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicaXYa4gKDg2gghjW6gQkzlOoNbNToJJkuRmlYB3NdF9-NxrJ1JoikXcXt0bnj1BErYMsgZ7jtsxzWNJ_Yep0UNXHA5nXqFrq9_i30D85SbMcHuMU6_gKdCPu6aIJ4P0jgAx53JBRn2NwRM8wvLp5ISJ-zjO2UpywzWWL-9zxZZI-Dpa2U9ch2bK7i/s2048/_KAL0335.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1356" data-original-width="2048" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicaXYa4gKDg2gghjW6gQkzlOoNbNToJJkuRmlYB3NdF9-NxrJ1JoikXcXt0bnj1BErYMsgZ7jtsxzWNJ_Yep0UNXHA5nXqFrq9_i30D85SbMcHuMU6_gKdCPu6aIJ4P0jgAx53JBRn2NwRM8wvLp5ISJ-zjO2UpywzWWL-9zxZZI-Dpa2U9ch2bK7i/w640-h424/_KAL0335.jpg" width="640" /></a></div><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Asi si to pamatujete. Březen 2020, najednou jsme všichni víceméně zavřeni doma. Přichází jasná změna životního stylu. Nevím, co to udělalo ve vás, ale ve mně se probudila nečekaná kreativita. Byl to do té doby nejnáročnější školní rok, co jsem zažila (čti: časté noční můry o výuce), a pauza, klidný výdech a nádech byl potřeba. Takže uzavření školy a přejití na online výuku bylo zajímavé. Člověk musel hledat nové a kreativní cesty, jak s dětmi být, komunikovat, něco jim předat... ale o tom tento článek není. </span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Vrátím se k té kreativitě.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Člověk měl najednou víc času, protože všechny akce byly zrušené. A do toho přicházelo jaro. Tak jsem přemýšlela, jak bych ten čas mohla využít. Kromě toho, že jsme začali točit <a href="https://www.youtube.com/watch?v=IDvXZ-4OXNs" target="_blank">hudební videa</a>, začala jsem hodně péct a vařit. No a v tom se mi vrátila dávná myšlenka, kterou jsem dlouho odmítala. Jeden můj známý mě přesvědčoval, že bych měla vydat <b>Kuchařku z cest</b>. Dát tam recepty nejlepších jídel (samozřejmě hlavně z Peru), aby si je mohli tady všichni také připravit. Dlouho jsem to odmítala, necítila jsem se v tomto tématu tak kompetentní. Nicméně v tomto období se mi ta myšlenka vrátila a rozhodla jsem se do toho pustit. Bavilo mě ta jídla vařit. Horší to ale bylo s focením. Představu často mívám v hlavě, ale nejsem schopna ji uskutečnit. Tak jsem byla hodně nespokojená a jídla jsem třeba vařila několikrát a pořád mi ty fotky nevycházely tak, jak bych chtěla. </span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Vraťme se do přítomnosti. Podzim 2022, uběhly dva roky, mnoho věcí se v mém životě změnilo, a já mám napsaných a víceméně nafocených jen osm receptů. Z toho člověk kuchařku nevydá. Cíl nějakého slušného počtu receptů se mi zdá moc vzdálený. Stále ráda vařím a peču, ale nechci se zaměřovat teď jen na určité recepty, takže kuchařka nevyjde. To ale nevadí. Místo toho budu tyto recepty sdílet tady. Doufám, že se nebudete zlobit, s cestováním to velmi úzce souvisí. (Samozřejmě to občas proložím něčím jiným.) Recepty jsou zahraniční a kromě toho, my jsme letos s Judou letěli do Itálie převážně kvůli jídlu. Když mi chybí cestování, tak si doma vařím zahraniční jídla. Tak se těším, že se třeba odvážíte zkusit něco nového a budete se mnou vařit a péct. </span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Tak co? Jakým místem začneme? :)</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">PS: Tady je jeden dávný <a href="http://www.travelwithgeorgie.com/2016/03/recept-alfajores.html" rel="nofollow" target="_blank">předskokan</a>. ;)</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">PS2: Když byste mě v tvorbě receptů chtěli podpořit, můžete mě virtuálně <a href="https://www.buymeacoffee.com/travelwithG" target="_blank">pozvat na kafe zde</a> (no, anebo taky osobně😉)</span></p>Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-19780755048667008512022-07-24T20:15:00.001+02:002022-09-20T09:23:35.802+02:00Kostarika - jak jsme cestovali a co bych dělala příště<p style="text-align: center;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhO7FwOLbNiXMuWHdiaD9OJ36AGGqBszieYQOWffPo76n-vEI-6RvFda04eVDsU1GTbvKu6g4HXK8V1XsLVy44ISERVsJ9GlgnYEJInXf8RikKLueWzekPnuJJ3vBudZ3CXtmtv-8mn-znajGWXjIVcfm25krNzkELNUEvlWTksAnY2qus9Y1mt3lYs/s3648/red%20eye%20tree%20frog,%20sarapiqui,%20costa%20rica.jpeg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhO7FwOLbNiXMuWHdiaD9OJ36AGGqBszieYQOWffPo76n-vEI-6RvFda04eVDsU1GTbvKu6g4HXK8V1XsLVy44ISERVsJ9GlgnYEJInXf8RikKLueWzekPnuJJ3vBudZ3CXtmtv-8mn-znajGWXjIVcfm25krNzkELNUEvlWTksAnY2qus9Y1mt3lYs/w640-h480/red%20eye%20tree%20frog,%20sarapiqui,%20costa%20rica.jpeg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Listovnice červenooká, Frogs Heaven, Sarapiqui</td></tr></tbody></table><br /><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Před rokem jsme jeli na svatební cestu a kromě Mexika jsme se vydali i na Kostariku. Svatebku jsem plánovala já a návštěva Kostariky měla tři důvody. Zaprvé jsem chtěla navštívit nějakou novou latinskoamerickou zemi a tahle byla na mém seznamu, zadruhé nám tam vycházely poměrně levné a výhodné letenky a zatřetí jsem tam měla kontakt, který mě už nějakou dobu zval, ať přiletím. Tak jsme to spojili a naplánovali dva týdny v Kostarice, aby byl čas ji pořádně prozkoumat. Líbilo se mi, že se dá zajet jak ke Karibskému moři, tak k Pacifiku a není to od sebe tak daleko. Že je tam krásná příroda a určitě skvělé jídlo. Jak to ale bylo doopravdy?</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">První zádrhel pro mě byl, že jsem nevěděla, jak začít plánovat. Jak naplánovat cestu po takové zemi, když se člověk nemá čeho chytit a neví, kde začít? Začala jsem hledat na internetu a našla jsem tolik krásných míst, ale tak daleko od sebe! Jakou vymyslet trasu? Chtěla jsem navštívit skoro všechna místa, ale nechtěla jsem každý den sedět x hodin v autě. Měla to být i odpočinková dovolená. Dala jsem si tedy za cíl navštívit dvě pobřeží a mezi nimi naplánovat nějakou cestu. Do toho jsem si nechala doporučit nějaká místa tím známým, co mě tam zval. Měli jsme se také zúčastnit i jedné akce s místní mládeží, tak jsme se na to těšili, jen nebylo úplně jasné, kdy a jak to bude. Mně se to celé nějak nezdálo, takže jsme jeli do Kostariky s tím, že jsme měli zarezervované jen první ubytování a víceméně představu o trase. Ta vypadala takto:</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-ZSOUJVyqlcEDOm5YqjrUDxBs2PIR6rpvKpcRiR5TKWnVr3UvWY2UsNyiei9lKU2ohaDyDxjZPHMJbZauasDdglROEnOrTgD8i6j3y6RhbUNPl6zrIfMdk2T4GHCU0GvwCPl1zQ_tS5_4BnAvwVnioqr-hbaGOkEwNnJFJRTwp_hLkluIgAE84Dta/s1891/CR%201.png" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="848" data-original-width="1891" height="288" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-ZSOUJVyqlcEDOm5YqjrUDxBs2PIR6rpvKpcRiR5TKWnVr3UvWY2UsNyiei9lKU2ohaDyDxjZPHMJbZauasDdglROEnOrTgD8i6j3y6RhbUNPl6zrIfMdk2T4GHCU0GvwCPl1zQ_tS5_4BnAvwVnioqr-hbaGOkEwNnJFJRTwp_hLkluIgAE84Dta/w640-h288/CR%201.png" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Naše trasa. Mimo místa, kde jsme přespávali jsme měli ještě malé zajížďky na různá místa.<br /></td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Druhý zádrhel bylo auto. Tušila jsem, že půjčení bude drahé, ale nečekala jsem, jak drahé. Problém byl hlavně v tom, že jsme chtěli auto na dva týdny, zatímco většina lidí si půjčuje na týden. Když jsem koukala, jak by nám to vycházelo, kdybychom si půjčili auto na týden, tak by nás to vyšlo levněji. Také jsme to začali řešit pozdě, s plánováním svatby a koncem školního roku na to nebyl moc čas a tím právě už bylo mnoho aut zabraných ve chvíli, kdy jsem auto hledala. Další problém byl v tom, že v Kostarice je ideální mít auto s pohonem na všechny čtyři a ta jsou samozřejmě dražší. Došli jsme do bodu, kdy nebylo možné sehnat auto za normální slušnou cenu a tak jsem se obrátila na svůj místní kontakt, který zase znal někoho v autopůjčovně a díky tomu nám nakonec zajistil auto na dva týdny za docela ucházející cenu a s nízkou zálohou. Já jsem online nic takového už nenacházela. Nemuseli jsme ani platit za řidiče navíc a plnou nádrž paliva jsme dostali jako bonus. Auto sice nebylo 4x4 a do kopce si ufalo, ale kromě jedné cesty jsme s ním vyjeli vše, i když pro mě to bylo docela dobrodružný a byla jsem ráda, že řídil Juda.</span></p><p style="text-align: justify;"></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody><tr><td><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1WqAAZnt1xTS8pYdMWuj_8bF4guOwFcm84VdkU14aysg2mPccUks5eAcUUX7dJxuPM17TZZXpaW0tKRFvy-hYF4L2uqFGUypwPjDWWRPjndQef1aCoPnSnVZFGxiXDJSVEicr-6dhIOae395J38oWqoIYhX0R5JK3jgk-YKWP-bI6ZaoPSmHhPhji/s800/caf%C3%A9%20monteverde,%20kostarika.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="334" data-original-width="800" height="268" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1WqAAZnt1xTS8pYdMWuj_8bF4guOwFcm84VdkU14aysg2mPccUks5eAcUUX7dJxuPM17TZZXpaW0tKRFvy-hYF4L2uqFGUypwPjDWWRPjndQef1aCoPnSnVZFGxiXDJSVEicr-6dhIOae395J38oWqoIYhX0R5JK3jgk-YKWP-bI6ZaoPSmHhPhji/w640-h268/caf%C3%A9%20monteverde,%20kostarika.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption">Café de Monteverde</td></tr></tbody></table><span style="font-family: trebuchet;"><div style="text-align: center;"><br /></div></span><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span><p></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="font-family: Montserrat; font-size: large;">Co se nám nelíbilo</span></b></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Teď zpátky k trase a místům Kostariky. Co se nám líbilo, co bych doporučila a co bych určitě příště změnila?</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Největší zklamání byl <b>Karibik</b>. Kromě toho, že jsme chytili nepříznivé počasí, narazili jsme i na nehezkou pláž, i když se jmenovala Playa Bonita (krásná pláž). Moře bylo tak divoké, že jsem si hned druhý den dovolené sedřela malíček u nohy o kameny a pak ještě týden kulhala. Město Limón sice trochu dýchalo kostarickým Karibikem, ale zas tak zajímavé nebylo. Velké mínus byla dlouhá cesta z San José - 160 km, které by mohly trvat tři a půl hodiny, ale se všemi náklaďáky, co brzdí provoz, to trvá tak 5 hodin. My jsme ještě k tomu jeli polovinu cesty za tmy (stmívá se mezi šestou a sedmou) a nebylo vidět skoro nic. Obecně je lepší se řízení auta ve tmě vyhnout.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Druhé zklamání - <b>příroda</b>. Není to proto, že by nebyla hezká, ale všechny parky nebo národní parky mají placené vstupy a ceny jsou vysoké pro Američany v dolarech. Tím pádem si člověk rozmyslí, kolik toho navštíví, když má všude dávat mezi 15 a 30 dolary (bez průvodce). My jsme platili dva vstupy - <b>Arenal 1968 </b>(17 USD/osoba, tam se dostanete nejblíž k sopce Arenal, ale pokud máte počasí jako my a jdete bez průvodce, tak toho moc neuvidíte) a <b>El Tigre Waterfalls </b>(32 USD/osoba, takový trek podél řeky, po cestě potkáte několik vodopádů a asi 8 visících mostů přes řeku, což je zábava a je to pěkný, ale prostě hodně drahý... i když uznávám, že někdo ty mosty udržovat musí).</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><b>Pláže a koupání v moři</b>. Nemusím být v moři celou dovolenou, ale těšila jsem se, že se aspoň trochu vykoupeme. Bohužel jak jsem psala, tak u Karibiku bylo hnusně a všichni doporučovali nechodit do vody, já sama jsem si vyzkoušela, že to není bezpečné. U Pacifiku byla podobná situace, velké vlny, nedoporučeno se koupat, vylézající kameny z moře a tak. Pokud jste surfaři, tak se tady možná najdete své. My jsme si aspoň užili paddleboardy, ale o tom později.</span></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhttj60aGPimgGtuWFOevyI1YWB2RXbnCZn4j8C2ABEhtbajT0fIGFAxZjm2q-Ld-yKvB804RNAtNgczhh8lRo8iUiDFw9kW2FTr3JwVt0SYZFXK_nX9Mdr_bvq1OWnWar3Od510oYgA-DZxBzZCewJzZ-O99X-n6A67LVDk2wR4o4rxFu9N0jw2dvV/s3648/kon%C4%9B,%20casa%20de%20sol,%20monteverde,%20kostarika.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhttj60aGPimgGtuWFOevyI1YWB2RXbnCZn4j8C2ABEhtbajT0fIGFAxZjm2q-Ld-yKvB804RNAtNgczhh8lRo8iUiDFw9kW2FTr3JwVt0SYZFXK_nX9Mdr_bvq1OWnWar3Od510oYgA-DZxBzZCewJzZ-O99X-n6A67LVDk2wR4o4rxFu9N0jw2dvV/w640-h480/kon%C4%9B,%20casa%20de%20sol,%20monteverde,%20kostarika.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pohled z Casa de Sol<br />Kromě koňů je vlevo v dáli vidět Pacifik a poloostrov Nicoya.</td></tr></tbody></table><br /><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span><p></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="font-family: Montserrat; font-size: large;">Skvělé zážitky</span></b></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Mimo tato zklamání jsme ale zažili skvělé věci v Kostarice. Shodli jsme se s Judou, že nejvíc se nám líbily <b>momenty, které jsme zažili s </b></span><b style="font-family: trebuchet;">místními </b><b style="font-family: trebuchet;">milými lidmi</b><span style="font-family: trebuchet;">. A v tom se mi potvrzuje moje zkušenost, že lidé dělají hodně a dokážou obrovsky ovlivnit, jestli se vám někde líbí nebo ne. Takže i chvíle v San José předčila pobyt u sopky. Jedním z míst, kde byli skvělí lidé bylo v </span><b style="font-family: trebuchet;">Horquetas de Sarapiquí</b><span style="font-family: trebuchet;">. Tam nás kamarád našeho známého ubytoval </span><a href="https://goo.gl/maps/LTEQshxRdzPuzAD6A" style="font-family: trebuchet;" target="_blank">u sebe</a><span style="font-family: trebuchet;"> a také nám ukázal </span><a href="http://frogsheaven.org/" style="font-family: trebuchet;" target="_blank">jeho malý prales</a><span style="font-family: trebuchet;">, kde má kupu žab a hadů. U toho jsme zjistili, že průvodci v Kostarice mají velký význam, protože vidí to, co my nevidíme a v tom je ta obrovsky přidaná hodnota. Prý mu tam jezdí fotografické výpravy i z Čech.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Dalším z míst, které bych příště nevynechala je <b><a href="https://www.booking.com/hotel/cr/finca-agroforestal-rainforest-la-tigra.en-gb.html" target="_blank">Cecropia Ecolodge</a></b>. Narychlo jsme sháněli ubytování někde po cestě a já jsem narazila na tohle, které na Bookingu mělo hodnocení 10 z 10 a zrovna stálo jen 800 Kč na noc pro oba i se snídaní. V hodnocení a otázkách jsme si ověřili, že tam vyjedeme i bez pohonu na čtyři, a jeli tam s nadějí, že to bude fajn. Vyjet nahoru byla trochu výzva, ale Juda to zvládl skvěle a pobyt naprosto předčil naše očekávání. Zrovna moc lidí necestovalo, takže tam skoro nikdo nebyl a Nohelia a Jay (mladý pár, který to vlastní) nás přijali, naučili se naše jména a zajímali se o nás, i když jsme tam byli jen na jednu noc (taky jsme litovali, že nezůstaneme déle). Čas jsme strávili tak, že jsme si část jejich pozemku prošli. Mají to neuvěřitelně veliké a s vyznačenými cestičkami. U večeře nám vyprávěli, jak k tomu pozemku přišli. Na kopci mají takový domeček s výhledem, sedačkami i houpací sítí, kde jsme si četli a pak se vrátili na večeři. Tu vařila Nohelia a velká část jídla byla z jejich vlastní produkce. Mají mnoho záhonů, skleník, sady a plantáže. Ráno to se snídaní bylo podobně. Zaplatili jsme si kromě večeře i ranní procházku po pozemku s Jayem, který nám ukázal právě to jejich pěstování, různé stromy, zvířata (žáby, hady, ptáky...), místo, kde se jim líhnou motýli a součástí procházky bylo také zasazení stromů (dle naší volby) a na konci i ananasů. U ananasů už nás zastihl silný déšť (období dešťů), tak jsme rychle běželi zpět, sedli do auta a jeli dál.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Druhé ubytování, které nám učarovalo, vybral Juda. Vlastně vybíral z míst, kde mají pračku, protože jsme si už potřebovali vyprat (aneb tři týdny jen s příručním zavazadlem). <a href="https://www.airbnb.com/rooms/22434967" target="_blank"><b>Casa del Sol</b></a> v oblasti <b>Monteverde</b> je něco. Domeček na kopci uprostřed opět velkého pozemku s cestami, kde se můžete (zadarmo!) procházet a potkávat různé motýly, ptáky, zvířata, hady... Z terasy výhled na krásné koně a až na poloostrov Nicoya a Pacifik, z ložnice zase pohled do lesa. Západ slunce asi ten nejkrásnější, co jsme v Kostarice viděli. Všude klid a relax. Vzhledem k tomu, že bych opět nedoporučovala jezdit za tmy, se vyplatí koupit nějaké suroviny a uvařit si v kuchyni vlastní večeři, a potom z obýváku sledovat na obrovských oknech světlušky. Jako přivítání jsme dostali pár banánů z pozemku majitelů a banánový chlebík s přáním hezkého pobytu.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-wYTrgGBcNl_OY-iSh4iIQ967GepTfml_NChO8A-vL0R4hu63m3MDLrxnLfBt5KStZdSKAAdnO-LtpR3V9PZYfepZ1EhUPDClnumYmZwqj8osEGpTPQ4gSTU2dO5zjMTC_tv_vSbkb-o6VQE6SwLPhRna3zKydAZeogir0QVw6RZC-9N_R_YV1MCq/s3648/casa%20de%20sol,%20kostarika,%20monteverde.jpeg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-wYTrgGBcNl_OY-iSh4iIQ967GepTfml_NChO8A-vL0R4hu63m3MDLrxnLfBt5KStZdSKAAdnO-LtpR3V9PZYfepZ1EhUPDClnumYmZwqj8osEGpTPQ4gSTU2dO5zjMTC_tv_vSbkb-o6VQE6SwLPhRna3zKydAZeogir0QVw6RZC-9N_R_YV1MCq/w640-h480/casa%20de%20sol,%20kostarika,%20monteverde.jpeg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kýčovitý západ z Casa de Sol. Měli jste mě slyšet, když jsem to viděla. Juda z toho měl zážitek. Vařili jsme večeři a u toho jsem vybíhala na terasu fotit s výkřiky, jak je to krásné. Ty barvy byly v podstatě takové, jaké je vidítě, ale naživo to bylo mnohem krásnější!</td></tr></tbody></table><p></p><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Nedaleko tohoto ubytování je kávová plantáž </span><b style="font-family: trebuchet;"><a href="https://www.cafedemonteverde.com/" target="_blank">Café de Monteverde</a></b><span style="font-family: trebuchet;">. Věděli jsme, že chceme na jednu plantáž zajít, ale neměli jsme přesný plán kam. Tady jsme koukali, co podniknout v okolí, parky byly zase drahé, ale narazili jsme v mapách na tuto kávovou plantáž, která měla dobré recenze. Zaplatili jsme si teda prohlídku a druhý den tam vyrazili. Bylo to moc zajímavé, nebylo to vlastně jen o kávě, ale o celém udržitelném provozu té plantáže/farmy/zahrady. Skvělý nadšený průvodce, který tam pracuje, nám vysvětloval a ukazoval, jak si tvoří vlastní hnojivo, co to obnáší a jak tomu přispívají zvířata, která chovají; viděli jsme všechny fáze růstu kávovníku, ochutnali jsme jejich ovoce a nakonec i kávu včetně návštěvy pražírny.</span></div><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Poslední zážitek nás čekal na <b>poloostrově Nicoya</b>. Tím že mě zklamalo moře a fakt, že se tam moc nedalo koupat, chtěla jsem ho alespoň nějak zažít. Procházkami po okolí a zkoumáním Google Map jsme přišli na to, že tam je možnost jít na <a href="https://www.sup-costarica.com/" target="_blank">paddleboard lekci s instruktorem</a>. Zkontaktovala jsem ho přes Whatsapp a hned druhý den jsme byli domluveni, že vyrazíme. Byl to sice dražší zážitek, za 60 USD na osobu, ale ty dvě hodiny na moři stály za to. Instruktor byl sympaťák, který uměl skvěle anglicky, donesl nám vodu na pití a mobil, aby nás vyfotil a měli jsme aspoň nějakou vzpomínku. Říkal nám, že jsme chytli dobrý den, protože několik dní nemohl nikoho vzít na paddleboard a to dopoledne zrovna nebyly tak velké vlny a následující den zase pršelo. Ukázal nám, kde má Mel Gibson vilu a jaké ryby pod námi plují. Mně tu druhou hodinu teda bylo dost blbě, ale i tak jsem si to užila.</span></p><p style="text-align: center;"><b></b></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhehIGKh6dp4DrnEOb0jAhiR6o1x0PsVQPBfC1xmFyJN9o5FffsU0KqfWeRNlzvq8EXbKu4soC-WGIZxZuyESn2W0_zvCfuKXPEHOqiz-kPQhvnhQJtsOjE9pCnZrFEsmgFnjMr-PEZDb1VTLP0bIep19edgAfCjRx40d3et4imLMzjklO60T-t66dl/s963/paddle%20board,%20malpais,%20kostarika.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="722" data-original-width="963" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhehIGKh6dp4DrnEOb0jAhiR6o1x0PsVQPBfC1xmFyJN9o5FffsU0KqfWeRNlzvq8EXbKu4soC-WGIZxZuyESn2W0_zvCfuKXPEHOqiz-kPQhvnhQJtsOjE9pCnZrFEsmgFnjMr-PEZDb1VTLP0bIep19edgAfCjRx40d3et4imLMzjklO60T-t66dl/w640-h480/paddle%20board,%20malpais,%20kostarika.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Paddleboard, Malpais</td></tr></tbody></table><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b></b></div><b><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></b><p></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="font-family: Montserrat; font-size: large;">Příště jinak</span></b></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><span>Co bych příště v naší trase a aktivitách změnila? Určitě bych neztrácela čas Karibikem, pokud bych nechtěla zajet do nějaké vzdálenější přírodní oblasti. Arenal bych možná taky vynechala a místo toho navštívila Río Celeste a nějakou sopku nebo horu, kam se dá vylézt. Co se týče moře a pláží, klidnější a koupatelnější moře bude v Puntarenas a odtamtud na sever, kde je to chráněné právě tím </span><span>poloostrovem</span><span> Nicoya. Viděla jsem, že do těchto oblastí jezdí dost lidí a koupou se v moři, takže tam to určitě půjde. Termální prameny Río Negro taky můžou být fajn, p</span><span>ro relax by tam člověk mohl být třeba i déle. I když </span><a href="https://goo.gl/maps/PPzVM8psnWGMuaYw9" target="_blank">ty, co jsme našli zadarmo</a><span>, jen jsme přispěli hlídači za parkování, byly moc fajn. Sice byly plné, ale bylo tam i dost místních a mělo to dobrou atmosféru. Poslední věc, co bych lépe promyslela, jsou placené vstupy, které bych naplánovala a limitovala, ale tam kde bych šla, bych si zaplatila průvodce, aby člověk viděl to, co má vidět, protože bez toho ty samotné stromy zas tak zajímavé nejsou :)</span></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUnjRUz6fdLvchaPV5fH_rAHzRilk6Rng0n0I1zg6wAR9_0sACwe81kdolfJy3sGi6aNet2g0r-JVhZI3-ruv1-I_ADiw_6smG7HvfzFfE5EKK7jEI2zzPdHrO9VKOIllS1HsnC0uNcN4HnT56PgGg-9tbM_a6JayAl2z3km6x-Eo0O70JxzHaa2Sw/s1242/r%C3%ADo%20celeste%203.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="607" data-original-width="1242" height="312" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUnjRUz6fdLvchaPV5fH_rAHzRilk6Rng0n0I1zg6wAR9_0sACwe81kdolfJy3sGi6aNet2g0r-JVhZI3-ruv1-I_ADiw_6smG7HvfzFfE5EKK7jEI2zzPdHrO9VKOIllS1HsnC0uNcN4HnT56PgGg-9tbM_a6JayAl2z3km6x-Eo0O70JxzHaa2Sw/w640-h312/r%C3%ADo%20celeste%203.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Río Celeste (foto @martina1nudzikova)</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;"><br /></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: Montserrat; font-size: large;"><b>Závěrem</b></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Čas na Kostarice byl super. Byl to pro nás velký zážitek, navštívili jsme krásná místa a jedli výborná jídla. (Ach! O tom třeba zase příště. Chcete?) Byli jsme ale hodně unaveni z tolika přejezdů, tak jsme se těšili domů na změnu režimu a naši vybavenou kuchyni. Sice Kostarika asi nebude na mém seznamu zemí, které bych musela hned zase navštívit, ale určitě bych se tam ráda zase někdy podívala, třeba s dětmi. Zvolila bych klidnější režim a využila přírodu v místech, kde se člověk ubytovává. </span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Co vy? Byli jste někdy v Kostarice? Podívali byste se tam?</span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgF98kxHZMGEVdJ2N1muQvqI9LnKQHvcGODvlZxgOamwuFN79Xnoi152bpqlZyOupqYIDO0bI-70S5vPllJrJmr_w4wOu7dpRuxUpBoMlIFI6iAFe4B6FXLWsnbWBu0Bayu37BdYFdOyCr2_RQnR1elXJ3yghJS9QiDs7B_dWmz0RGD0QhM9V6vF2u-/s7420/panorama,%20kostarika,%20casa%20de%20sol,%20monteverde.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2156" data-original-width="7420" height="186" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgF98kxHZMGEVdJ2N1muQvqI9LnKQHvcGODvlZxgOamwuFN79Xnoi152bpqlZyOupqYIDO0bI-70S5vPllJrJmr_w4wOu7dpRuxUpBoMlIFI6iAFe4B6FXLWsnbWBu0Bayu37BdYFdOyCr2_RQnR1elXJ3yghJS9QiDs7B_dWmz0RGD0QhM9V6vF2u-/w640-h186/panorama,%20kostarika,%20casa%20de%20sol,%20monteverde.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Procházka po pozemku Casa de Sol</td></tr></tbody></table><br /><p style="text-align: center;"><br /></p>Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com3Kostarika9.7489169999999987 -83.753428-18.561316836178847 -118.909678 38.059150836178844 -48.597178tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-19299164304172207992021-07-15T05:39:00.004+02:002022-09-27T16:57:27.962+02:00Bez smartfounu ani ránu aneb kultura mexických restaurací<p style="text-align: center;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-NNLQAgY01jo/YO8_UjoJs3I/AAAAAAACBac/S0yefle9lFwZisgpBdgGjmnWmOCfmIACwCPcBGAsYHg/s3648/IMG_20210709_181811.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-NNLQAgY01jo/YO8_UjoJs3I/AAAAAAACBac/S0yefle9lFwZisgpBdgGjmnWmOCfmIACwCPcBGAsYHg/w640-h480/IMG_20210709_181811.jpg" width="640" /></a></div><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Do Mexika jsem se těšila hlavně na jídlo. Já si totiž myslím, že v Mexico City toho totiž ani není tolik zajímavýho na to, aby tu člověk strávil moc času. Obzvlášť pokud nepotřebujete každý den chodit do muzea. Týden v Mexiku jsme si rozdělili mezi Taxco, což bylo takové milé, a tři noci v hlavním městě Mexika před odletem na Kostariku. Cílem těchto dní bylo projít všechna místa s dobrým jídlem. Jenomže víte co? Ono se to zase tak moc nedařilo. O to, co jsme ale stihli, bychom se s vámi rádi podělili.</span></p><p style="text-align: center;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-Qhpyggunvtk/YO9B1Dmfa7I/AAAAAAACBbI/UvA_Rb7SErk1xUmbidJNJSzkXQoEYB4HACPcBGAsYHg/s4618/IMG_20210709_143502.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3464" data-original-width="4618" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-Qhpyggunvtk/YO9B1Dmfa7I/AAAAAAACBbI/UvA_Rb7SErk1xUmbidJNJSzkXQoEYB4HACPcBGAsYHg/w640-h480/IMG_20210709_143502.jpg" width="640" /></a></div><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Co nás překvapilo už v restauracích v Taxco, byla absence jídelních lístků. Pokaždé, když jsme přišli do nějaké restaurace, položili před nás QR kód. Já jsem si pořídila místní sim kartu s internetem, tak jsem se na rozdíl od Judy mohla vždycky připojit a začít luštit menu na malé obrazovce mobilu. Původně jsme si mysleli, že to je nějaký výmysl moderní doby, občas jsme si i řekli o papírové menu. Překvapilo nás ale právě to, že tyto QR kódy byly skoro všude, v moderních i tradičních místních restauracích a číšníci byli trochu neochotní nám dávat tištěné menu. Po čase jsme přišli na to, že tyto QR kódy tam nemají jen proto, aby otravovali zákazníky nebo aby vypadali moderně, ale že to má snížit přenos covidu. Víte, v Mexiku milují antibakteriální gely. Dostávali jsme je všude, kdekoliv jsme vešli do nějakého obchodu, autobusu, restaurace… Mexičani s antibakteriálním gelem nešetří, asi si myslí, že čím víc vám ho dají, tím víc covidu zabijí. U vstupu do jednoho autobusového nádraží nám paní na ruku nadávkovala tolik gelu, že jsem si ho musela rozetřít ještě po pažích. Musím říct, že cestování během covidu je otrava s těmi všemi nařízeními, ale zároveň je zajímavé sledovat, jak se s tím každá zem vypořádává svým způsobem. No nic, zpět k jídlu.</span></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-EqJvFj_-wIs/YO9AB-5ZWtI/AAAAAAACBaw/7Q1gs27ftegOPTiWD37rKCtwIb-IZv5cwCPcBGAsYHg/s2736/IMG_20210708_152639%257E2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1535" data-original-width="2736" height="360" src="https://1.bp.blogspot.com/-EqJvFj_-wIs/YO9AB-5ZWtI/AAAAAAACBaw/7Q1gs27ftegOPTiWD37rKCtwIb-IZv5cwCPcBGAsYHg/w640-h360/IMG_20210708_152639%257E2.jpg" width="640" /></a></div><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Možná to bylo naším výběrem jídla, ale až při odletu z Mexika mi došlo, že jsem za celou dobu neměla žádnou rýži a skoro žádné těstoviny. Pořád jsem jedla nějaká jídla s kukuřičnými tortillami. Možná i proto jsem pak už měla chuť na něco “normálnějšího” a i polévka <i>pozole</i> mě tak potěšila, protože to v podstatě byla nějaká teplá tekutina do žaludku. Je mi teda v závěru trochu líto, že jsem si zdaleka tak neužila <i>tacos al pastor</i> na ulicích hlavního města Mexika, protože jsem se na ně nesmírně těšila… jenomže občas věci vyjdou tak nějak jinak, člověk zrovna nemá hlad nebo mu není dobře, anebo pobíhá někde jinde. I tak to ale bylo super a snad všechno, co jsme ochutnali, jsem si užila, včetně toho, když jsme se snažili si jídlo v AirBnb vytvořit sami. </span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-Emc89jqk9no/YO9DKbfl5PI/AAAAAAACBbU/WZ4dQ6b7SUkJKUVCoxwZmNmNvRk9VuszQCPcBGAsYHg/s3648/IMG_20210707_182435.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-Emc89jqk9no/YO9DKbfl5PI/AAAAAAACBbU/WZ4dQ6b7SUkJKUVCoxwZmNmNvRk9VuszQCPcBGAsYHg/w640-h480/IMG_20210707_182435.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">enchiladas</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-q8t-xWPVRoY/YO9DKc76WCI/AAAAAAACBbU/V8UBFw90bUIYLDUNjp0xToozYKEBZdEdgCPcBGAsYHg/s3648/IMG_20210707_182549.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-q8t-xWPVRoY/YO9DKc76WCI/AAAAAAACBbU/V8UBFw90bUIYLDUNjp0xToozYKEBZdEdgCPcBGAsYHg/w640-h480/IMG_20210707_182549.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">enchiladas</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-3XNRwqvS9Wc/YO9DKazULqI/AAAAAAACBbU/4v1knO_sPjEgjZIdOKHxBqCe5jA316BhwCPcBGAsYHg/s3648/IMG_20210708_153928.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-3XNRwqvS9Wc/YO9DKazULqI/AAAAAAACBbU/4v1knO_sPjEgjZIdOKHxBqCe5jA316BhwCPcBGAsYHg/w640-h480/IMG_20210708_153928.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">koktejly na kopci v Taxco</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-qgyvDDQZuh4/YO9DKURjSnI/AAAAAAACBbU/pyfHjex95bwXOagS-SM1_uVa1cD_eifngCPcBGAsYHg/s3648/IMG_20210709_181832.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-qgyvDDQZuh4/YO9DKURjSnI/AAAAAAACBbU/pyfHjex95bwXOagS-SM1_uVa1cD_eifngCPcBGAsYHg/w640-h480/IMG_20210709_181832.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">guacamole</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-32GEPcPBN6A/YO9DKUR0sQI/AAAAAAACBbU/UNTqgtJvfkIo3Fn2q0T5rDTHlK39qSdHACPcBGAsYHg/s3648/IMG_20210709_181829.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-32GEPcPBN6A/YO9DKUR0sQI/AAAAAAACBbU/UNTqgtJvfkIo3Fn2q0T5rDTHlK39qSdHACPcBGAsYHg/w640-h480/IMG_20210709_181829.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">tacos</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-eRSWU028ntY/YO9DKf85E2I/AAAAAAACBbU/tjHcUAUZxl8zjfcbLC8HnZaKMrXrNXTVQCPcBGAsYHg/s3648/IMG_20210709_181824.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-eRSWU028ntY/YO9DKf85E2I/AAAAAAACBbU/tjHcUAUZxl8zjfcbLC8HnZaKMrXrNXTVQCPcBGAsYHg/w640-h480/IMG_20210709_181824.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">tostadas</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-k4fw6SSgGAk/YO9DKb7G6dI/AAAAAAACBbU/6fvdLpJDwSYO_jA-dcaQr2Wb1jvtrr3iACPcBGAsYHg/s3648/IMG_20210710_162630.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-k4fw6SSgGAk/YO9DKb7G6dI/AAAAAAACBbU/6fvdLpJDwSYO_jA-dcaQr2Wb1jvtrr3iACPcBGAsYHg/w640-h480/IMG_20210710_162630.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">torta de pastor aneb sendvič s náplní nejtypičtějšího taco v Mexico City</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-x19cvTcyhNg/YO9DKQYOmAI/AAAAAAACBbU/TUjNGEQq-kc3v6QqsU9HgBtW08l5aopagCPcBGAsYHg/s3648/IMG_20210711_102645.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-x19cvTcyhNg/YO9DKQYOmAI/AAAAAAACBbU/TUjNGEQq-kc3v6QqsU9HgBtW08l5aopagCPcBGAsYHg/w640-h480/IMG_20210711_102645.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">snídaňové vejce v tortillách s fazolovou omáčkou, avokádem a sýrem</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-KkLJxH7AW-k/YO9DKc7-dJI/AAAAAAACBbU/TXzfQBKN7ecFPRHQw4KeluT3nox1IvAtQCPcBGAsYHg/s3648/IMG_20210711_102656.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-KkLJxH7AW-k/YO9DKc7-dJI/AAAAAAACBbU/TXzfQBKN7ecFPRHQw4KeluT3nox1IvAtQCPcBGAsYHg/w640-h480/IMG_20210711_102656.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">snídaňové chilaquiles</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-fay7STn0P1A/YO9DKcSkfGI/AAAAAAACBbU/52PVdDPTx6AJ-25DEjY7rlyh5AA4AmEEACPcBGAsYHg/s3648/IMG_20210712_122628.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-fay7STn0P1A/YO9DKcSkfGI/AAAAAAACBbU/52PVdDPTx6AJ-25DEjY7rlyh5AA4AmEEACPcBGAsYHg/w640-h480/IMG_20210712_122628.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">tuňák v Contramar</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-xvsMTmV3S4Q/YO9DKblQUoI/AAAAAAACBbU/IORLBnMf36AVKbq9Dv8h_k7QCrjhTyqUgCPcBGAsYHg/s3648/IMG_20210712_174405.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-xvsMTmV3S4Q/YO9DKblQUoI/AAAAAAACBbU/IORLBnMf36AVKbq9Dv8h_k7QCrjhTyqUgCPcBGAsYHg/w640-h480/IMG_20210712_174405.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">PULQUE - fermentovaný nápoj z agáve, v této pulquería ho dělají s různými příchutěmi</td></tr></tbody></table><br /><p style="text-align: center;"><br /></p>Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-40133914685705443582021-07-12T03:26:00.003+02:002021-07-12T03:28:10.426+02:00Taxco - město, ze kterého by i Liberec bledl závistí<p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-Dk11U0a0XV8/YOuWmwyGsZI/AAAAAAACA7o/frIbYqdWM3EthRHdOPF4Zg7LMU-FWCHpACPcBGAsYHg/s3648/IMG_20210709_084153-01.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2500" data-original-width="3648" height="438" src="https://1.bp.blogspot.com/-Dk11U0a0XV8/YOuWmwyGsZI/AAAAAAACA7o/frIbYqdWM3EthRHdOPF4Zg7LMU-FWCHpACPcBGAsYHg/w640-h438/IMG_20210709_084153-01.jpeg" width="640" /></a></div></div><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">První část našeho pobytu jsme strávili v Taxco. Taxco je jedno z Pueblos Mágicos v Mexiku. Tak se označují městečka, která mají nějakou kulturní, historickou nebo architektonickou hodnotu. Taxco se pyšní dolováním stříbra, a proto na každém rohu najdete nějaký krámek se stříbrnými produkty (převážně šperky), pravděpodobně pravými. Lidé se sem sjíždí z mnoha míst, aby nakupovali nebo překupovali místní stříbro. To si myslíme je i důvod, proč Taxco bylo založeno. Však kostel na hlavním náměstí, s názvem Santa Prisca, byl postaven na objednávku nějakého José de la Borda (každý třetí se tu jmenuje José mimochodem), po kterém se také to náměstí i jmenuje - Plaza Borda - a který ten kostel nechal postavit, aby v něm mohl sloužit jeho syn, který byl knězem. Hezké, ne?</span></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-WSrY7WxdJIo/YOuW5BkUMnI/AAAAAAACA7w/8-f5Asrgu8cCao8t6FH20QAl9q-ngSc2QCPcBGAsYHg/s3648/IMG_20210708_174349.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-WSrY7WxdJIo/YOuW5BkUMnI/AAAAAAACA7w/8-f5Asrgu8cCao8t6FH20QAl9q-ngSc2QCPcBGAsYHg/w640-h480/IMG_20210708_174349.jpg" width="640" /></a></div><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Taxco jsem vybrala, protože jsme nechtěli trávit týden v hlavním městě Mexika. Uvažovala jsem, co by se tak dalo v okolí navštívit, co by nebylo autobusem daleko. Podle mapy jsem našla několik míst, ale když jsem se pro něco rozhodla, dozvěděla jsem se, že tam nic není, že je to nehezké. Dostala jsem ale od svých mexických kamarádů (žáků mých hodin češtiny) tip na Taxco. Hned podle fotek jsem tušila, že se nám tam bude líbit. Víte, to není to stříbro, ani opulentní kostel. Ale prostě malebné městečko plné bílých domečků v kopcích. A když mluvím o kopcích, tak by se Liberec mohl stydět. Toto jsou velmi strmé kopce, kde se zadýchá kdejaký mladý člověk, a když zaprší, tak jste rádi, že nejedete dolu po zadku. Když chodíte podle mapy, tak nikdy nevíte, jestli vaše cesta půjde z kopce nebo do kopce nebo oboje, protože je to trochu nevyzpytatelné. V tom je to ale krásné. Hned jak jsme přijeli, museli jsme jít asi 15 minut do kopce k našemu ubytování. Bohužel jsou v Mexiku povinné roušky všude, tak jsme byli brzo zadýchaní a už jsme je sundávali, když nikdo kolem nešel.</span></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-lvI_TY76bEY/YOuXuyP_SkI/AAAAAAACA8M/x1C4uiRpB8UHJHou3USjd0X1wYxz_ku0gCPcBGAsYHg/s3648/IMG_20210709_084702.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-lvI_TY76bEY/YOuXuyP_SkI/AAAAAAACA8M/x1C4uiRpB8UHJHou3USjd0X1wYxz_ku0gCPcBGAsYHg/w640-h480/IMG_20210709_084702.jpg" width="640" /></a></div><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Centrum Taxca jsme za ty naše necelé čtyři dny prošli křížem krážem. Našli jsme si svoji oblíbenou kavárničku, kde jsme si každý den dávali kávu, vyzkoušeli jsme několik restaurací, ztratili jsme se na místním trhu a projeli se jedním z místních taxíků, když jsme se potřebovali dostat z vyhlídky Monumento Christo Rey k lanovce. Totiž většina místních taxi jsou staré Volkswagen Beetle, které se těžko shánějí a tam chvílemi vypadaly, že se rozpadnou. Při té cestě jsem se teda řidiče ptala, proč jich tam je tolik a jak to je vlastně možné, že jich tam je tolik. O strategii shánění aut jsem se nic nedozvěděla, za to důvod vlastnění tohoto auta mě překvapil. Prý je toto auto pro sjíždění těchto šílených kopců úplně nejlepší. To by byla asi poslední věc, co by mě napadla.</span></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-v4Es5oftzrU/YOuX38kHelI/AAAAAAACA8Q/eS5bR1OkLc8fxTI2vX_u47vaGaE5EFjvQCPcBGAsYHg/s3648/IMG_20210710_095857.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-v4Es5oftzrU/YOuX38kHelI/AAAAAAACA8Q/eS5bR1OkLc8fxTI2vX_u47vaGaE5EFjvQCPcBGAsYHg/w640-h480/IMG_20210710_095857.jpg" width="640" /></a></div><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">I přes to, že jsme první dny opravdu trpěli posunem času a já jsem v jedné hezké restauraci při večeři skoro usínala a nutila jsem se pak vydržet vzhůru až do osmi a v noci strašně moc pršelo a bouchalo nám to do střechy anebo strašně nahlas jezdily auta nebo nám před jedenáctou mlátily na dveře malý děti a lomcovaly s mřížemi, tak jsme si to tam užili. Ochutnali jsme tacos, enchiladas nebo taky pozole blanco ve vyhlášeném podniku Pozolería de Tía Calla. Jednou ze specialit, kterou nám jako pozornost podniku připravili, byla salsa verde s jumiles aneb zelená omáčka s nějakými brouky. Proč ne, že?</span></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-cspLF0A_GRc/YOuYJIMpx0I/AAAAAAACA8c/ujqwhHOngycpQapZdKe9A_LW0HE1GqDJwCPcBGAsYHg/s3648/IMG_20210707_182549.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-cspLF0A_GRc/YOuYJIMpx0I/AAAAAAACA8c/ujqwhHOngycpQapZdKe9A_LW0HE1GqDJwCPcBGAsYHg/w640-h480/IMG_20210707_182549.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-9iyWYG69PwI/YOuYJBEBY6I/AAAAAAACA8c/IN0y-ar4XsU8_w87hH-tUsq0041YRn5ywCPcBGAsYHg/s3648/IMG_20210709_181824.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-9iyWYG69PwI/YOuYJBEBY6I/AAAAAAACA8c/IN0y-ar4XsU8_w87hH-tUsq0041YRn5ywCPcBGAsYHg/w640-h480/IMG_20210709_181824.jpg" width="640" /></a></div><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Poslední celý den jsme využili, abychom se podívali do Grutas de Cacahuamilpa, protože to všichni doporučovali. Je to národní park, ale vlastně spíš kousek přírody s obrovskou jeskyní. Teda ono je té přírody hodně, jen se k ní vší nedostanete. Do Grutas se dá jet dvěma způsoby. Klasickým autobusem nebo combi (malá dodávka s nejasnými odjezdy). Vzhledem k tomu, že autobus jezdil jen každé dvě hodiny a my jsme přišli na nádraží půl hodiny po jeho odjezdu, šli jsme hledat combi. Ta naštěstí zrovna jela… teda za 20 minut. Cesta byla ale krásná, příroda a výhledy skvělé, koukalo se na to ještě líp, protože dveře vedle nás byly otevřené dokořán. Ty se zásadně nezavírají. A tak jsme takto jeli skoro hodinu. Do Grutas jsme dorazili těsně před tím, než vyrážela skupinová prohlídka do jeskyní. Tyto jeskyně jsou prý v Latinské Americe největší a zdaleka ještě nejsou úplně prozkoumané a zpřístupněné. My jsme šli trasu 2 km tam a 2 zpět. Prvních 500 metrů to bylo hodně působivé, potom už to bylo trochu dlouhé. Pěkné to ale bylo a doporučila bych to. Pak přišla ale ta hlavní zábava. Visutý most přes strž a zpátky zipline. Vše bylo až trochu moc bezpečné, já jsem na most šla první a začalo to být zábavné až když za mnou vstoupil na most i Juda a začalo se to aspoň trochu hezky houpat. Zipline (na které jsem předtím byla jen jednou a taky v Mexiku) se ale rozjela trochu rychleji než jsem čekala, ale byla to super jízda! Škoda, že tak krátká. Šli bychom znova. Hlavní dobrodružství ale přišlo potom. Zjistili jsme, že zpáteční odjezd combi je nejasný a kde chytit autobus jsme přesně nevěděli. “Pokud ale combi přijede,” říkala paní, “bude to asi okolo třetí hodiny.” Bylo půl třetí, tak jsme si sedli na zem, koupili si kokos, pili kokosovou vodu a čekali jsme. Nebylo co ztratit, autobus by případně jel až později. Taxi jsme si brát nechtěli, nebyli jsme si jisti, kolik by po nás za takovou 50minutovou cestu chtěl. Bylo to trochu napínavý, ale combi nakonec přijelo. Ufff. Nebyli jsme sami čekající, s námi jel pár Francouzů a na poslední chvíli dorazili i dva Mexičané. Jinak se zdálo, že Mexičani jezdili buď svými auty nebo taxíky. A tak jsme zase jeli 50 minut s otevřenými dveřmi serpentinami a obdivovali jsme okolí.</span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-h0Bx5ETBk9U/YOuYw_UOjTI/AAAAAAACA80/R_FKGXyX_PUuXSNSg02Lkb4JQaPaVt3SACPcBGAsYHg/s3648/IMG_20210709_124935.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-h0Bx5ETBk9U/YOuYw_UOjTI/AAAAAAACA80/R_FKGXyX_PUuXSNSg02Lkb4JQaPaVt3SACPcBGAsYHg/w640-h480/IMG_20210709_124935.jpg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-BflJ58Q33JE/YOuYw2J-bsI/AAAAAAACA80/VkiwHgEYPzwBVIDwEqKalW_F6m0J8nwywCPcBGAsYHg/s3648/IMG_20210709_133631.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-BflJ58Q33JE/YOuYw2J-bsI/AAAAAAACA80/VkiwHgEYPzwBVIDwEqKalW_F6m0J8nwywCPcBGAsYHg/w640-h480/IMG_20210709_133631.jpg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-D2khpfb_BlU/YOuZyF4Rn-I/AAAAAAACA9c/oTK_sBE2uoY1KhwpK9Al-FF_S6nqoRouACPcBGAsYHg/s2736/IMG_20210709_142006%257E2.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2313" data-original-width="2736" height="542" src="https://1.bp.blogspot.com/-D2khpfb_BlU/YOuZyF4Rn-I/AAAAAAACA9c/oTK_sBE2uoY1KhwpK9Al-FF_S6nqoRouACPcBGAsYHg/w640-h542/IMG_20210709_142006%257E2.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-ajsWJXU957M/YOuZyPmoTMI/AAAAAAACA9c/4YRx7BuwudkfpPi_gzfwwOW_MysX2GaYgCPcBGAsYHg/s2736/IMG_20210709_142431%257E2.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1760" data-original-width="2736" height="412" src="https://1.bp.blogspot.com/-ajsWJXU957M/YOuZyPmoTMI/AAAAAAACA9c/4YRx7BuwudkfpPi_gzfwwOW_MysX2GaYgCPcBGAsYHg/w640-h412/IMG_20210709_142431%257E2.jpg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;"><br /></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Tím a poslední kávou v Café Nueve25 náš pobyt v Taxcu skončil, my jsme sedli do autobusu a zase jeli tři hodiny zpět do Mexico City. A co se děje tady, to zase příště.</span></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-8x54byalouI/YOuaAwW5GmI/AAAAAAACA9k/dIEOxvA5ixUQFDOQs06b8YteeyDglxeJwCPcBGAsYHg/s3648/IMG_20210710_095648.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-8x54byalouI/YOuaAwW5GmI/AAAAAAACA9k/dIEOxvA5ixUQFDOQs06b8YteeyDglxeJwCPcBGAsYHg/w640-h480/IMG_20210710_095648.jpg" width="640" /></a></div><br /><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span><p></p>Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-33904639542668330302021-07-07T21:24:00.000+02:002021-07-07T21:24:25.893+02:00O tom, jak jsme málem neodletěli na svatebku<p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Čím déle cestuji a zároveň to teď souvisí asi i s tím, že méně cestuji, přijde mi to cestování nějaké komplikovanější. Dobře, může za to i aktuální situace a všechny věci, co vlastně cestování komplikují. Stresy, které jsem měla okolo odletu do Tanzanie v lednu, kdy mi málem nepřišly včas výsledky testu, byly ty poslední cestovní až do naší svatební cesty.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">A proč jsme teda málem neodjeli?</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Krátká odpověď je asi tato: dezinformace a strašení.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">To je nicméně podle mě ale důvod, proč mnoho lidí necestuje.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Delší odpověď je tato:</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Před svatbou jsme si s Judou rozdělili role. On bude mít hlavnější roli v organizování svatby a já se postarám o svatební cestu. Dokonalé rozložení sil. Samozřejmě, že jsem začala zase nadšeně hledat letenky. Věděla jsem, že si můžeme dovolit odletět někam na dýl, jsme přece oba učitelé, takže v létě máme delší dovolenou. Zároveň je to svatební cesta a člověk tak nějak počítá s tím, že si může třeba dovolit utratit za to trošku víc. Z loňských zrušených letů jsem měla voucher u Lufthansy, tak jsem trochu koukala, co se dá koupit u nich. Líbila by se mi Latinská Amerika, ať Juda pozná, jaké kultury mě mimo českou formovaly, jaké jídlo miluju. Taky se učí španělsky, to by bylo praktické. No, ale kam se dá letět, aby to nebylo přes USA? Lákalo mě něco nového… třeba Kostarika. Zároveň bych se i někam klidně ráda vrátila…hm… dala bych si tacos. Co třeba Mexiko? No, zkraťme to. Koupili jsme multi-way letenky. To znamená, že let tam byl do Mexika a zpět z Kostariky. Přestup jen jeden v Německu a potřebovali jsme si jen zařídit přelet mezi Mexikem a Kostarikou. Skvělý plán na tři týdny. Mexikem začít, taková gastronomie a pro mě známé místo, pokračovat společným objevováním Kostariky. Cesta až měsíc po svatbě, protože jsme oba učitelé a svatba byla na začátku června. No a tady se to už začalo komplikovat.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">První otazník totiž byl, jestli si mám letenku koupit na své rodné příjmení nebo na příjmení, které získám po svatbě. Vyřízení pasu trvá asi měsíc, to by se teoreticky dalo stihnout. Ale co když ne? Rozhodnutí padlo takové, že si letenky objednám na své rodné příjmení, že je to nejjistější možnost. Je to ale opravdu nejjistější možnost?</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Po svatbě se všechno začalo nějak komplikovat na úřadech. Oddací list totiž trval déle než obvykle, protože paní na matrice potřebovala dodat nějaké dokumenty, které si předtím neoskenovala nebo je ztratila. Žádat o občanku jsme šli teda až později (dva týdny před cestou). Ptala jsem se rovnou na vydání pasu a paní mi řekla, že to by mi neradila, že by se mi to v systému pak zobrazovalo s novým příjmením a na pasu by bylo staré. To jsem teda radši nechala na později, ale ten její komentář byl zvláštní. Taky jsem se n</span><span style="font-family: trebuchet;">echala očkovat a řešila jsem, jestli se QR kód na certifikátu (který jsem naštěstí stihla ještě vytisknout za svobodna) bude načítat se starým příjmením nebo aktuálním. Tam se to právě už automaticky systémově změnilo. Česká republika se posunula, protože ani na pojišťovnu jsem nic nemusela hlásit a sama si změnila mé příjmení. Proto jsem začala o to víc přemýšlet, jestli se to nezmění i v té pasové databázi. Nikde na internetu nebyly jasné informace, navíc většina lidí odlítá na svatební cestu hned, takže ještě v systému nemají změnu, anebo až mnohem později a to si vyřídí nový pas. </span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Ve stejný měsíc jako my měl svatbu můj bratranec, který se svou manželkou řešil stejný problém a jejich matrikářka je varovala a slíbila, že příjmení v systému změní až po návratu ze svatební cesty. Prý by mohl být i ten problém, že pas po svatbě platí už jen 3 měsíce a většina mimoevropských zemí vyžaduje šestiměsíční platnost (proto taky není možnost dělat si rychlopas). Tak to jsem už byla docela rozhozená. Při žádosti o mezinárodní řidičský průkaz mi paní řekla, že mi to na ten starý nevydá, že tam má nové příjmení a že to nejde. Mohla jsem si jedině požádat o nový. No dobře, to by bylo asi ze strany dokumentů vše. Dodám jen to, že jsem si schválně radši nechávala všechny další kartičky - zdravotní (i když mi přišla nová), debitní a dokonce jsem si i narychlo zařídila kreditní ještě na staré příjmení.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Z druhé strany, ze strany zemí, které jsme se chystali navštívit to taky nebylo jednoduché. Podmínky vstupu nebyly v zásadě složité, až na kostarické připojištění kvůli covidu a karanténě, které vlastně v Čechách nejde sjednat kvůli nedostatečným limitům a musí se řešit ideálně přes kostarické společnosti. Na stránkách Ministerstva zahraničí se ale začaly objevovat různé jiným způsobem děsivé informace. To, že je v Mexiku zhoršená bezpečnostní situace - přepadení, krádeže, atd., to by mě asi ani tolik nepřekvapilo, i když je zajímavé, že o tom varují na stránkách ministerstva. Horší bylo, že tam psali, že v poslední době nebyli někteří cestovatelé vpuštěni do země, že jim odmítli vstup, byli zavřeni do místnosti bez telefonu a museli se na vlastní náklady vrátit zpět. Doporučeno bylo letět jedině pracovně nebo za rodinou a mít všechny možné dokumenty včetně výpisu z banky, potvrzení o příjmu atd. atd. Nechápala jsem, proč by to Mexiko dělalo, ale taky jsem nechápala, proč by to MZV psalo bez důvodu na své stránky. Tak jsme si říkali, že kdyby jim neseděli údaje na mém pasu s databází a ještě by k tomu byl tento problém, tak jsem naprosto jasná. </span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Nebylo by jednodušší cestu zrušit, přerezervovat, letět někam jistě po Evropě, vyřešit to jinak?</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">S touto myšlenkou jsem si hrála celé nedělní odpoledne. S Judou jsme prošli plán nejhorších možných situací a co bychom dělali. Potom jsme prošli alternativní možný plán. Dopadlo to ale tak, že nás Lufthansa letenky přerezervovat nebo zrušit už nenechala a tak nám nezbylo než pokračovat v našem původní plánu a trochu to risknout. Vlastně jsem nakonec byla ráda, protože by mi bylo líto, kdybychom nejeli.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">V pondělí jsem se i docela už i vnitřně zklidnila, ale v úterý na letišti na mě ještě nervozita jednou padla, když jsme si šli pro palubní vstupenky.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">No a jak myslíte, že to dopadlo?</span></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-xlAR2pirMzQ/YOX9TFx1UcI/AAAAAAACABE/OjOx7zWVWqkLSiJfI_2ap9VB0mBzuLjlwCPcBGAsYHg/s2112/IMG_20210707_141239.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1567" data-original-width="2112" height="474" src="https://1.bp.blogspot.com/-xlAR2pirMzQ/YOX9TFx1UcI/AAAAAAACABE/OjOx7zWVWqkLSiJfI_2ap9VB0mBzuLjlwCPcBGAsYHg/w640-h474/IMG_20210707_141239.jpg" width="640" /></a></div><br /><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Stojíme nervózně u přepážky, zatímco paní zadává můj pas do systému a tiskne mi palubní vstupenku. Za chvilku mi ji podává a ptá se jen na to, jestli máme splněné podmínky vstupu a ať jí ukážu očkovací certifikát. Cože? Takže nic? Ty jo… Bylo mi samozřejmě blbý, jestli se jí náhodou neukázalo někde jiné příjmení, tak jsem to jen vděčně vzala. Prošla jsem takhle bez problému všude.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: trebuchet;">Letadlo do Mexika minimálně z poloviny plné turistů. To nás přece všechny nemůžou poslat domů. Po příletu jsme se sháněli ještě po nějakém formuláři pro zdravotnictví, ale paní řekla, že to se už vyplňovat nemusí. Aha, a proč to teda všude píšou? Sledovala jsem, jak jde proces u jiných lidí, jednu slečnu poslali do nějaké místnosti, musela tam něco dál vyplňovat. Co to asi bylo? Pustili ji? Jediné, co vím, je, že jsme přišli k přepážce, já jsem se usmála a pozdravila jsem hezky španělsky pána, který u předchozích lidí už vypadal docela unaveně. Ten hned pookřál, pochválil mi španělštinu, později i písmo a vůbec si nás asi za 3 minuty stihl oblíbit, protože Judovi pochválil jméno. Dostali jsme razítko a BUM! Byli jsme v Mexiku. Hmm, takže takhle to mělo vypadat? Zajímavé. Žádný z katastrofických scénářů se nekonal. Jediná nepříjemnost byl náš nekonečný den a jak jsme byli přetažení. A tak jsme si objednali tacos přes Uber Eats a šli jsme spát, protože nás ráno čekal autobus do Taxco, kde jsme teď. A jak to bude dál, to snad zase napíšu, ale obávám se, že největší dobrodružství máme za sebou… anebo ne?</span></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-i1lEKoH8XVM/YOX9dUJJOyI/AAAAAAACABQ/BFcWdwtD-WwgybkBHHlR1bYTbuDKxEPQwCPcBGAsYHg/s3648/IMG_20210707_093110.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2736" data-original-width="3648" height="480" src="https://1.bp.blogspot.com/-i1lEKoH8XVM/YOX9dUJJOyI/AAAAAAACABQ/BFcWdwtD-WwgybkBHHlR1bYTbuDKxEPQwCPcBGAsYHg/w640-h480/IMG_20210707_093110.jpg" width="640" /></a></div><br /><span style="font-family: trebuchet;"><br /></span><p></p>Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-78959315443188760722019-09-08T20:03:00.000+02:002019-09-08T20:03:54.095+02:00O tom, jak si mě adoptovali v Pueble<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-qv_soJUfqVI/XXU3ap9YA0I/AAAAAAABaMs/cybCVUSLzZ4VRtM61O4svmsXnN-1Q5KxgCLcBGAs/s1600/2.%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="646" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-qv_soJUfqVI/XXU3ap9YA0I/AAAAAAABaMs/cybCVUSLzZ4VRtM61O4svmsXnN-1Q5KxgCLcBGAs/s1600/2.%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C.jpeg" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. Tak se to říká, že?</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Cesta do Puebly bylo jedno z mých spontánnějších rozhodnutí, které dopadly výborně. Byla to taky jedna z nocí, kdy jsem opustila své zaplacené ubytování a přespala u místních. Jak jsem se tam vůbec dostala? Já vlastně ani nevím, jak to začalo, ale myslím, že většina těchto příběhů bude začínat tak, že onen Mexičan viděl moje video na YouTube, myslím, že tohle bylo konkrétně jedno z videí, kde jsem učila nějaké české fráze. <b>Jesus</b> z Puebly totiž <b>minulý školní rok strávil v České republice</b> na místní škole, v místní rodině. Bydlel někde v Lounech a je to vtipné, protože jsme celou dobu byli v kontaktu a celou dobu jsme plánovali, že přijede do Nové Paky nebo že se někde sejdeme. Párkrát jsme se těsně minuli v Praze a nakonec v červenci odletěl a my jsme to setkání nezvládli. Já jsem ale byla v Mexico City, takže asi 2 hodiny od Puebly a protože mě dostatečně přesvědčil o tom, jak je Puebla krásné město a že určitě musím přijet a já jsem měla plánovanou časovou rezervu na to si takový výlet udělat, dohodli jsme se na jedné sobotě. Den předem jsem hledala lístky na autobus, tak jsem s Jesusem domlouvala, jaký je vhodný čas, abych přijela a odjela a v tu chvíli mě začal přesvědčovat, ať zůstanu déle, že mi s rodiči toho chtějí ukázat víc, za den to určitě nestihnu. "Uaaaaaaa", to je složité, to byly moje pocity. Nejsem moc dobrá v rozhodování a navíc jediný den, kdy jsem měla opravdu něco naplánováno, byl další den, na moje narozeniny v neděli. Měla jsem mít piknik s místními. Ale protože ráno je moudřejší večera, řekla jsem Jesusovi, že se na to potřebuji vyspat a ráno před odjezdem mu napíšu. V sobotu ráno jsem teda vstala, sbalila si věci tak, abych mohla případně i přespat a i když jsem nebyla ještě 100% jistá, tušila jsem, že spíš tam zůstanu přes noc. Pocitově to je <b>jedna z takových těch věcí, kdy opouštíš svoji zónu komfortu a nechce se ti, ale víš, že za tou hranicí bude nějaký skvělý zážitek nebo zkušenost. </b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Google Mapy mi ukazovaly, že na autobusové nádraží můžu dojet metrem, ale nebyla jsem si jistá, jak metro funguje, tak jsem si radši zavolala Uber a za chvíli, s dostatečným časovým předstihem, jsem byla na nádraží a snažila se v tom chaosu najít svoje nástupiště a koupit si něco k snídani nebo aspoň čaj. Tady je to, co mi v Mexiku přišlo nepochopitelné. Nikde není nějaká centrální cedule, který by říkala, odkud jezdí jaký autobus. V těchto situacích nezbývá než se někoho zeptat. Tak jsem šla k přepážce mé autobusové společnosti a tam mi ochotně poradili, které nástupiště mám najít. Ještě chvíli jsem počkala a pak už nastupovala do hezkého pohodlného autobusu. Ano, většina dálkových autobusů po Mexiku jsou poměrně luxusní (na české podmínky), dají vám tam svačinu a pití a máte luxusní pohodlné sedačky. Cesta trvala přes 2 hodiny, po cestě opravovali silnice a taky vyjet z Mexico City bylo trochu náročnější, tak jsem Jesusovi ještě psala, že máme zpoždění.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-5euIj9c_EK0/XXU4LbvA1uI/AAAAAAABaM0/DH29_Xu7Haok_xeexkYe1YIzVQ60aFgAgCLcBGAs/s1600/1.%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C.jpeg" imageanchor="1" style="font-family: "Times New Roman"; margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="675" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-5euIj9c_EK0/XXU4LbvA1uI/AAAAAAABaM0/DH29_Xu7Haok_xeexkYe1YIzVQ60aFgAgCLcBGAs/s1600/1.%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C.jpeg" /></a></span></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Když jsem přijela do Puebly a vylezla z autobusu, veselý klučina na mě zavolal česky, pozdravil mě a objal mě. Za rohem už čekali i jeho rodiče, oba moc sympatičtí. Tady mi došlo, jak bylo super, že jsem přijela v sobotu, že měli čas a nebyli v práci. Původně jsem si myslela, jak budu točit ten den videa, ale nakonec vše bylo tak rychlé, že jsem jen vstřebávala, co se dělo. První věc, kterou jsem ochutnala byla výborná místní horká čokoláda. Moc jsem od toho neočekávala, protože jsem si objednala tu, co není z mléka, ale vody (a taky protože peruánská horká čokoláda mi moc nechutnala), ale byla jsem velmi příjemně překvapena. V Mexiku čokoládu umí dělat. Koupila jsem si zpáteční lístek autobusem na další den ráno a vyrazili jsme do města.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">První zastávka byla v jakémsi trhu, kde se dělají slavné <i style="font-weight: bold;">cemitas</i> - takové sendviče plněné tím nejlepším, co vás napadne. Je tam jakási slanina nebo maso, sýr, šunka, avokádo, nějaký salát, mmmm, hned bych si dala, i když v tu chvíli jsem zvládla sníst jen polovinu. Tyhle cemitas se připravují v takové hale, kde je ale zakázáno fotit (i když jednu fotku na tajňačku jsme si s Jesusem udělali). Taky tam prodávají výborné pití... ale!! vše je obrovské!!! To jsem zjistila v Pueble, že vše tam podávají ve velkém, hlavně teda pití. Jejich kelímky mají alespoň tři-čtvrtě litru, nebo opravdu nevím.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-ftZCGqdQZxQ/XXU6qrt4TyI/AAAAAAABaNA/9B23tzubHpEg3uVbcy2AaNJfM3AHAC4fQCLcBGAs/s1600/3.%2Bcemitas%252C%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C%2B1.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="444" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-ftZCGqdQZxQ/XXU6qrt4TyI/AAAAAAABaNA/9B23tzubHpEg3uVbcy2AaNJfM3AHAC4fQCLcBGAs/s1600/3.%2Bcemitas%252C%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C%2B1.png" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Žaludky jsme si naplnili, tak jsme se vydali na něco kulturního. Podívali jsme se do kulturního centra, kde jsme se dozvěděli, jak město vypadalo dávno. <i>Puebla</i> je rozdělena řekou, která dříve rozdělovala město na dvě části. V jedné žila původní indiánská populace a v té druhé španělská kolonizátorská. Na jednom plánku je vidět, jak to bylo i architektonicky uspořádané versus neuspořádané, ale naše průvodkyně nám také řekla, jakým způsobem Španělé diskriminovali původní obyvatelstvo.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Dál jsme se vydali projít centrum, uměleckou část, trh, hlavní náměstí a uměleckou čtvrť. Já jsem jen fotila, Puebla je jedno z těch měst, co mají barevné domky a různě barevné ulice a celé je to strašně moc fotogenické :) Během procházení městem jsme s Jesusem porovnávali naše dojmy. On mi vyprávěl o jeho životě v Česku a já jsem mu říkala svoje poznatky o Mexiku. Občas se mě jeho rodiče zeptali, jestli jsem už něco ochutnala a když ne, tak nařídili, že to musím ochutnat, zatímco já jsem mírně protestovala, že pořád vůbec nemám hlad (na cestách moc nejím). Některé věci jsem ale musela. Tak jsem ochutnala nějaký místní podniky - <i><b>flan</b></i> a <i style="font-weight: bold;">cremitas</i>, později jsme si zase dali nějaký likér, který se jmenuje <i style="font-weight: bold;">pasitas</i> a má své tradiční servírování s rozinkou a sýrem, takže piješ a mezitím střídavě koušeš do sýra.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-laKAz0kqCNc/XXU7eCTpD9I/AAAAAAABaNI/SZ5zkoDEQz8i2rbgpf9PB7j4sCqjAQ1TQCLcBGAs/s1600/4.%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bstreet%2Bart%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="675" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-laKAz0kqCNc/XXU7eCTpD9I/AAAAAAABaNI/SZ5zkoDEQz8i2rbgpf9PB7j4sCqjAQ1TQCLcBGAs/s1600/4.%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bstreet%2Bart%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C.jpg" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-r6_JSiIXeuQ/XXU7eQfnjwI/AAAAAAABaNQ/EVf-beBGSeEFzXnMSDNmAqOLDD5JgS5hgCLcBGAs/s1600/6.%2B%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C%2Btrhy.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="675" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-r6_JSiIXeuQ/XXU7eQfnjwI/AAAAAAABaNQ/EVf-beBGSeEFzXnMSDNmAqOLDD5JgS5hgCLcBGAs/s1600/6.%2B%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C%2Btrhy.jpeg" /></a></div>
<span style="text-align: center;"> </span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-OReMrYUNvxM/XXVCN_ww5-I/AAAAAAABaPI/yTuFpe_URIoWyq0xkXpk39LQ_Em-o41DwCLcBGAs/s1600/7.%2B%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="537" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-OReMrYUNvxM/XXVCN_ww5-I/AAAAAAABaPI/yTuFpe_URIoWyq0xkXpk39LQ_Em-o41DwCLcBGAs/s1600/7.%2B%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C.jpeg" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-GWaFGZkc9ZE/XXU7fd0vs3I/AAAAAAABaNY/GCSlu8XlAlwxmEGZjQ4Ke0sQNaAhR_eEwCLcBGAs/s1600/8.%2B%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="675" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-GWaFGZkc9ZE/XXU7fd0vs3I/AAAAAAABaNY/GCSlu8XlAlwxmEGZjQ4Ke0sQNaAhR_eEwCLcBGAs/s1600/8.%2B%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku.jpeg" /></a></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Tak jo, v Pueble jsme to nejdůležitější už prošli, tak přišel čas se přemístit do <i style="font-weight: bold;">Cholula</i>. Cholula je město přidružené trochu k Puebla, ale jinak je samostatné. Je to krásné městečko, typem podobné Pueble. Je ale slavné, protože je tam jedna z největších pyramid, podle svých základů, které jsou teda pod zemí. Pokud jsem to pochopila dobře, když to tam Španělé dobyli, tak jak byli katoličtí, na vrcholu té pyramidy, na vrcholu toho kopce, postavili katolický kostel. Typické. Vtipné v tom kostelíku je, že tam je zakázáno fotit, ale funguje to tak, že tam to oznámení mají opakovaně hlasitě puštěné, takže pokud se přijdete do kostelíka modlit, máte smůlu, pořád vás to tam ruší. Mě osobně kostelík nezaujal, ale výhled odtamtud byl krásný. Výhled na Cholulu, na Pueblu a na okolní sopku - jedna z nich je <i><b>Popocatepetl</b></i>. Tam mi Jesus vyprávěl, jak v Čechách zjistil, jak je u nás Popokatepetl slavný, aniž by lidé věděli, že to je mexická sopka. Nemohli jsme si to nechat pro sebe, tak jsme o tom natočili na <a href="https://www.facebook.com/TravelWithGeorgie/videos/678552112555832/" rel="nofollow" target="_blank">Facebook video</a>. Také mi vyprávěl o tom, jak neměl rád svoje jméno, ale v Čechách zjistil, jak to je s Ježíškem, tak začal říkat, že je Jesus, česky Ježíšek a jeho jméno se mu zalíbilo. Prý ho dá i svému synovi. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Pyramidu jsme nakonec prozkoumali i zblízka a vlezli jsme i do vnitřních tunelů a nenápadně jsme odposlouchávali průvodce, co tam vodili skupiny a nakonec jsme našli Jesusovy rodiče venku na pivu. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Tady jsem si znovu ozkoušela, co to jsou Mexické porce. Nabízeli mi totiž <i><b>michelada</b>,</i> nebo aspoň myslím, že to bylo ono. Je to pivo s limetkou a solí, případně s chilli. Já jsem ochutnala to s chilli a nakonec jsem se rozhodla pro to s "jen" solí. Když jsem ale viděla ty velikosti, co pili, požádala jsem, jestli bych nemohla dostat nějakou malou porci. Bylo mi vyhověno a dostala jsem "jen" půllitrový kelímek s pivem. Aha. Takže my Češi si myslíme, jak pijeme velké pivo. Pivo se solí je ale zvláštní, navíc to příšerně pění. Mexičané </span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">hodně</span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"> dávají sůl do pití, prý aby člověk v těle nezadržoval vodu, ale já nevím, mně to nechutná. S pivem jsme sledovali <i style="font-weight: bold;"><a href="https://www.facebook.com/watch/?v=578091655929330" rel="nofollow" target="_blank">voladores</a> </i><span style="font-size: x-small;"><a href="https://www.facebook.com/watch/?v=578091655929330" rel="nofollow" target="_blank">(klikni pro video)</a></span>, takový český řetízák, jak to někdo s nadsázkou na mé Facebookové stránce nazval. Je to ale atrakce a lidé se přivázáni provazem spouštějí z kůlu za doprovodu živé hudby jednoho z nich. U piva se Ježíšek rozpovídal víc česky, tak bylo veselo, ale přišel čas to zajíst. </span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Na náměstí v Cholula byla tradičně kupa stánků s jídlem i suvenýry a já jsem přese musela ochutnat </span><i style="font-family: "Trebuchet MS", sans-serif; font-weight: bold;">chalupas </i><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">(čti čalupas). Vypadá to jako </span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">tacos</span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">, ale nejsou to tacos. No a pěkně to pálí, ale je to strašně moc dobrý, obzvlášť po pivu.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-El3FaPsab-M/XXVB3fWjcaI/AAAAAAABaO0/ZM_qSqvvHRktW3SwLRG79DddAlTT1VDkACLcBGAs/s1600/10.%2Bpopocatepetl%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="463" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-El3FaPsab-M/XXVB3fWjcaI/AAAAAAABaO0/ZM_qSqvvHRktW3SwLRG79DddAlTT1VDkACLcBGAs/s1600/10.%2Bpopocatepetl%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C.jpg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">levá hora schovaná v mraku je Popocatepetl :)</span></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-5AjswunfSQI/XXVB3Q3ms5I/AAAAAAABaO8/bUEoeHyAkRED6aR-LVQIs4-EXLtITYNFgCLcBGAs/s1600/11.%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="675" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-5AjswunfSQI/XXVB3Q3ms5I/AAAAAAABaO8/bUEoeHyAkRED6aR-LVQIs4-EXLtITYNFgCLcBGAs/s1600/11.%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C.jpeg" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-DfLfCWBNGPA/XXVB3bwA05I/AAAAAAABaO4/CDnfCEVA-UAAGPsuSx9uyWNEogzqr3sYgCLcBGAs/s1600/12.%2B%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="675" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-DfLfCWBNGPA/XXVB3bwA05I/AAAAAAABaO4/CDnfCEVA-UAAGPsuSx9uyWNEogzqr3sYgCLcBGAs/s1600/12.%2B%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C.jpeg" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-pGObiWu-k9s/XXVAKTesjJI/AAAAAAABaOA/ankvbBKpUMkpW5SkQaLtS5ywN9L49MXjACLcBGAs/s1600/13.%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="437" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-pGObiWu-k9s/XXVAKTesjJI/AAAAAAABaOA/ankvbBKpUMkpW5SkQaLtS5ywN9L49MXjACLcBGAs/s1600/13.%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C.png" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-DW6QO_av5UY/XXVALve9kHI/AAAAAAABaOI/hqMBj9fvS8Yb2On9kHzi_faX22qgygkAQCLcBGAs/s1600/14.%2Bpivo%252C%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bvelikosti%2Bpiva%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bmichelada.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="459" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-DW6QO_av5UY/XXVALve9kHI/AAAAAAABaOI/hqMBj9fvS8Yb2On9kHzi_faX22qgygkAQCLcBGAs/s1600/14.%2Bpivo%252C%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bvelikosti%2Bpiva%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bmichelada.png" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Tímto naše exkurze v Cholule skončila a my jsme zamířili zpět do Puebly, tentokrát ale do nějaké modernější části. Úžasní rodiče Jesuse mě vzali na <i style="font-weight: bold;">estrellu</i>, takové ruské kolo, i když nesouhlasí úplně s vedením města, které to postavilo. Zatímco jsme čekali ve frontě, začalo se nad námi pěkně smrákat a obloha se ztmavila. Vypadalo to děsivě a my jsme čekali, kdy se spustí bouřka. Nebylo to příjemné, protože za bouřky nebo silného deště se prý provoz přerušuje. Došli jsme ale na řadu, nastoupili a měli jsme úžasný výhled na začínající bouřku a blesky. Chvíli po tom, co naše kolečko skončilo a my jsme ve slejváku přeběhli do auta, už kolo zastavili, takže jsme to stihli opravdu tak tak. </span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-3xCjvEdQ0cA/XXVA7Q3EjoI/AAAAAAABaOk/55sqx4LluWgrBqQ9mCcdjIZ82fnv_32ZgCLcBGAs/s1600/15.%2Bestrella%2Bpuebla%252C%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="624" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-3xCjvEdQ0cA/XXVA7Q3EjoI/AAAAAAABaOk/55sqx4LluWgrBqQ9mCcdjIZ82fnv_32ZgCLcBGAs/s1600/15.%2Bestrella%2Bpuebla%252C%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C.jpg" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-EIuzS_OSzjY/XXVA7SeXLtI/AAAAAAABaOg/kQlFclxnFIYTsylnOJd71ckJMsPOEawsgCLcBGAs/s1600/16.%2Bestrella%2Bpuebla%252C%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="543" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-EIuzS_OSzjY/XXVA7SeXLtI/AAAAAAABaOg/kQlFclxnFIYTsylnOJd71ckJMsPOEawsgCLcBGAs/s1600/16.%2Bestrella%2Bpuebla%252C%2Badoptovali%2Bsi%2Bm%25C4%259B%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bpuebla%252C%2Bcholula%252C%2Bmexico%252C%2Bjesus%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku%252C.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Poslední gurmánskou zastávkou dne byly ještě <i style="font-weight: bold;">donas</i>. Pořád se mě ptali, jestli jsem už ochutnala donas. Já jsem nechápala a až když mi je přinesli, tak mi došlo, že se mě ptali na koblihy (donuts, doughnuts), hihi. No nic, dali jsme si různé v Crispy Cream a to už bylo poslední, co jsem ten den do sebe zvládla nacpat. Déšť trochu ustal, tak jsme vyjeli na kopec na výhled na Pueblu, který by za dne byl asi hezčí, ale i tak to bylo milé a pak už jen domů. Dostala jsem pokoj Jesusovy sestry, která pár dní předtím odjela studovat do Argentiny a ještě chvíli jsme s Jesusem probírali jeho vzpomínky z Čech a pak šli spát. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Budíček byl nepříjemně brzký, protože jsem jela autobusem už v 6:30 ráno, abych se stihla vrátit do Mexico City a připravit piknik. Jesusovi rodiče mi během soboty stihli říct, co všechno bych měla v Mexiku vidět a že určitě mám přijet, že u nich mám dům otevřený. Oni sami ubytovávali různé cizince a věřím, že to mysleli vážně, že tam mám dveře otevřené. Kdo ví, jestli to někdy využiji. Určitě bych se nebála vrátit, moc se mi tam líbilo a bylo mi s nimi příjemně. Teď byl ale čas odjet a vydat se na můj narozeninový piknik s dalšími do té doby cizími lidmi. O tom ale zase příště :)</span></div>
</div>
Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com0Mexiko23.634501 -102.55278399999997-5.117842 -143.86137799999997 52.386843999999996 -61.244189999999975tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-1623999698515862622019-09-05T15:00:00.000+02:002019-09-05T15:32:54.777+02:00Spropitné v Mexiku<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-04EXdWF-XI0/XXABTf9LmqI/AAAAAAABaBY/3LjUMlrwE7kuir0u1odfgDwQI8SoKPDEACLcBGAs/s1600/puebla%252C%2Bcalifornia%252C%2Brestaurant%252C%2Bmexico%252C%2Bhappy%252C%2Bd%25C3%25BD%25C5%25A1ka%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bspropitn%25C3%25A9%2Bv%2Bmexiku.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="649" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-04EXdWF-XI0/XXABTf9LmqI/AAAAAAABaBY/3LjUMlrwE7kuir0u1odfgDwQI8SoKPDEACLcBGAs/s1600/puebla%252C%2Bcalifornia%252C%2Brestaurant%252C%2Bmexico%252C%2Bhappy%252C%2Bd%25C3%25BD%25C5%25A1ka%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bspropitn%25C3%25A9%2Bv%2Bmexiku.jpeg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">podnik California v Puebla, Mexiko</span></td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #222222; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Pokud je nějaká z věcí, na který jsem v Mexiku nebyla připravena, tak to jsou dýška. Vím, jak to je velké téma v USA, ale netušila jsem, že Mexiko je vede taky a to nejen v restauracích. Myslím, že jsem se ale nakonec s nimi smířila, zvykla si na ně a našla jsem si v nich i to hezké.</span></div>
<br /><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">
<span style="background-color: white; color: #222222;"></span></span>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><span style="background-color: white; color: #222222;">V Mexiku je zvykem platit v restauracích a podnicích s obsluhou 10% navíc. Pokud platíte kartou, často se vás zeptají právě i na to, jestli chcete přidat dýško a kolik procent. Pokud jste v hodně turistické oblasti jakože třeba Cancún a Playa del Carmen, kde jsou zvyklí na Američany, může se vám stát, že vám přinesou účet a navrhnou vám přidat dýško 15% nebo 20%. To mi přišlo už trochu blbý, ale vzhledem k tomu, že když jsme si za tu celou dobu našeho pobytu v Playa del Carmen s Johannou jednou zašly do restaurace, měli jsme kvůli jejím alergiím speciální požadavky a dali si s námi hodně práce, takže si těch 20% zasloužili. Další důvod, který mi přijde, že dá o jeden důvod více dát spropitné, je, že před jídlem vám ve většině tradičních podniků donesou jejich typické tortillové chipsy (<i>totopos</i>) a nějaký omáčky k tomu. Líbí se mi, že si tuto službu nijak nenaceňují, osobně mi přijde neslušné, když tohle nějaká restaurace dělá, protože to je služba, kterou si člověk neobjednal. Buď ji nedávejte, nebo ji dejte zadarmo.</span></span></div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><span style="background-color: white; color: #222222;">
</span><div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: center;">
<span style="color: #222222;"><br /></span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="color: #222222;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-HmyfCH9CTgs/XXARuhOSK6I/AAAAAAABaCE/PeBilY9HKIMPLKOXCyWjknjpf7WXUAt2wCLcBGAs/s1600/la%2Bcasa%2Bde%2Blos%2Babuelos%2Bcdmx%2Bciudad%2Bde%2Bm%25C3%25A9xico%252C%2Bmexico%2Bcity%252C%2Bmexiko%252C%2Brestaurace%252C%2Bj%25C3%25ADdlo%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bspropitn%25C3%25A9%2Bv%2Bmexiku.jpg" imageanchor="1" style="background-color: white; margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="675" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-HmyfCH9CTgs/XXARuhOSK6I/AAAAAAABaCE/PeBilY9HKIMPLKOXCyWjknjpf7WXUAt2wCLcBGAs/s1600/la%2Bcasa%2Bde%2Blos%2Babuelos%2Bcdmx%2Bciudad%2Bde%2Bm%25C3%25A9xico%252C%2Bmexico%2Bcity%252C%2Bmexiko%252C%2Brestaurace%252C%2Bj%25C3%25ADdlo%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bspropitn%25C3%25A9%2Bv%2Bmexiku.jpg" /></a></span></div>
</div>
<span style="background-color: white; color: #222222;"><div style="text-align: justify;">
<br />
Restaurace by byly jasné, na to už jsme skoro všichni zvyklí. Další úroveň jsou ale jiné služby. Takže například Uber (pro ty, co neznají, aplikace pro přivolání auta jako taxi) vám po každé cestě nabídne, že můžete řidiči dát dýško a vy vyberete, kolik chcete. Když platíte menší částku, dýška začínají na 5 pesos (6 Kč), když jedete ale delší trasu, nabízí vám to minimálně 10 pesos. Když jsem to poprvé viděla, byla jsem z toho hodně zmatená, ale říkala jsem si, že 6 korun mě nezabije. Pak jsem někdy měla pocit, že to ten řidič uvidí, tak jsem to potvrzovala třeba až když odjel. Nakonec jsem se ale rozhodla, že to dám opravdu jen těm, kteří mi přišli fajn a "zaslouží si to". Vlastně nevím, jestli to místní dělají nebo zda je to taková nějaká past pro zahraniční turisty.</div>
</span><div style="text-align: justify;">
<span style="color: #222222;"><br /></span></div>
<span style="background-color: white; color: #222222;"><div style="text-align: justify;">
Přesuňme se k dalším službám. My z Čech jsme bohužel zvyklí na to, že za záchody musíme platit. V Mexiku veřejné záchody bývají za poplatek, na autobusových nádražích mají automaty a záchody stojí 6 pesos, ale pak jsou také záchody součástí různých míst, kde platit nemusíte, ale je tam paní, která vám podá toaletní papír a vy jí můžete dát <i>propina</i> (španělsky dýško). Popravdě, já jsem tohle vždy nesnášela, zažila jsem něco takového v Německu a jiných místech Evropy na benzínkách, je to takový psychický nátlak na člověka :D V Mexiku mi to ale zas tak moc nepřišlo. Buď to je tím, že tam celkově ty ceny jsou člověku přístupnější, tím že vydělávám a mám na to, anebo prostě jejich přístupem. Jedna paní to tam takhle někomu vysvětlovala, když se ptali, jestli se záchod platí. Řekla, že prostě když chceš, tak dáš dýško. Vůbec nevypadala naštvaně, když někdo nedal. Prostě dělala svoji práci, rozdávala toaletní papír a lidé dali nebo nedali.<br />
<br /></div>
</span><span style="background-color: white; color: #222222;"><div style="text-align: justify;">
V podobném stylu fungují dýška lidem, kteří vám nakládají kufry do autobusu a pak ještě těm, co vám je vykládají. Anebo taky lidem, co vám zabalí nákup do tašky v supermarketu. Buď vás to může štvát a tak nedáváte nic, anebo si z toho můžete udělat sport. Vlastně je to způsob, jak se průběžně zbavovat malých mincí. Vždy si nějaké dáte do kapsy a pak něco vylovíte a zas tak draze vás to nepřijde. Já jsem se to učila a naučila. Klíč bylo mít něco v kapse, protože vyndávat peněženku a hrabat v ní se vám nechce, v některých situacích to ani není bezpečné. Učila jsem se ale i dávat peníze pouličním umělcům, kteří se mi líbili. Učila jsem se, že kde si vážím služby, kterou pro mě dělají, dám něco, i když je to třeba málo. </div>
</span><div style="text-align: justify;">
<span style="color: #222222;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-Z1VNmpVVcmE/XXASZeIrS7I/AAAAAAABaCM/B8ctq8M1snsJedOO1LN4JO7k_ahJsE8twCLcBGAs/s1600/guanajuato%252C%2Bspropitn%25C3%25A9%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bmexiko%252C%2Bestudiantina%252C%2Btunas%2Bestudiantinas.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="675" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-Z1VNmpVVcmE/XXASZeIrS7I/AAAAAAABaCM/B8ctq8M1snsJedOO1LN4JO7k_ahJsE8twCLcBGAs/s1600/guanajuato%252C%2Bspropitn%25C3%25A9%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bmexiko%252C%2Bestudiantina%252C%2Btunas%2Bestudiantinas.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
</div>
<span style="background-color: white; color: #222222;"><div style="text-align: justify;">
Nicméně je jedna oblast, kde jsem dýška tolik nepochopila a neoblíbila si je. U turistických průvodců. Dobře, možná nejsou dobře placení a z těch peněz, co jsme zaplatili agentuře třeba tolik nedostanou...? Myslela jsem, že jsou placeni slušně a navíc vydělají něco i z toho, co turisté nakoupí v místech, kam je dovezou. Možná jsem se mýlila. Na každé tour nám totiž vždy vysvětlili, jak 60% jejich platu je z dýšek a jestli se nám to líbilo, ať přispějeme, atd. Mně to přišlo zvláštní, protože jsem měla pocit, že to co jsme zaplatili za tour už byla dost vysoká suma, navíc jsme se třeba trmáceli v autobusu plném lidí. Stejně tak nám to třeba řekli i když jsme šli na zip-line v jednom "zábavním" parku (pokud se dá 6 atrakcí počítat jako zábavní park). Tam to bylo zvláštní, protože jsme opět museli kromě vstupu ještě zaplatit docela dost peněz za tu zip-line a pak nám ještě řekli, že pokud se nám to líbilo, můžeme dát dýško. Je to ale asi součástí té kultury a zvyků. Nevím, zůstal mi z toho v hlavě otazník. </div>
</span><div style="text-align: justify;">
<span style="color: #222222;"><br /></span></div>
<span style="background-color: white; color: #222222;"><div style="text-align: justify;">
Musím vám ale říct, jak jsem se v jednom nebo dvou případech zachovala naprosto česky a setkala se s nepochopením :D Zaprvé, naše české zaokrouhlovaní cen nahoru je naprosto nedostatečné, co se týče pravidla 10%, protože většinou je to míň, než těch 10%. Dejme ale tomu, že zaokrouhlíme nahoru a je v tom těch 10%. Když to v Mexiku uděláte českým stylem, nepochopí vás. Platila jsem v jedné kavárně snídani, myslím, že mě to vyšlo asi na 54 pesos, tak jsem slečně podala bankovku a řekla 60, jako bych to udělala v ČR. Samozřejmě, že mě buď nepochopila nebo neslyšela a vrátila mi vše, co měla na těch 54 pesos. Já jsem byla chvilku zmatená, proč mi vrátila všechno, ale pak mi došlo, že takhle to asi nefunguje. Musela bych mluvit jasněji ve stylu, ať připočte 10% nebo ji jednoduše nechat, ať mi peníze vrátí a já tam něco pak nechám nebo hodím do krabičky. </div>
</span><div style="text-align: justify;">
<span style="color: #222222;"><br /></span></div>
<span style="background-color: white; color: #222222;"><div style="text-align: justify;">
A tak jsem se naučila. Dávat spropitné v Mexiku, dávat zajímavým lidem na ulici peníze<img alt="😄" class="CToWUd" data-goomoji="1f604" data-image-whitelisted="" goomoji="1f604" src="https://mail.google.com/mail/e/1f604" style="margin: 0px 0.2ex; max-height: 24px; vertical-align: middle;" /> a kupu dalších věcí, ale o těch zase napíšu jindy...<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td><a href="https://1.bp.blogspot.com/-LfR4W3qxaqY/XXAEVwJkZ_I/AAAAAAABaBk/N1umpL6FFOAANkX8Q6L503Y7HaOSb45BwCLcBGAs/s1600/los%2Baguachiles%2Bplaya%2Bdel%2Bcarmen%252C%2Bmexico%252C%2Bmexiko%252C%2Bspropitn%25C3%25A9%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bd%25C3%25BD%25C5%25A1ka%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="675" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-LfR4W3qxaqY/XXAEVwJkZ_I/AAAAAAABaBk/N1umpL6FFOAANkX8Q6L503Y7HaOSb45BwCLcBGAs/s1600/los%2Baguachiles%2Bplaya%2Bdel%2Bcarmen%252C%2Bmexico%252C%2Bmexiko%252C%2Bspropitn%25C3%25A9%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bd%25C3%25BD%25C5%25A1ka%2Bv%2Bmexiku%252C%2Bgeorgie%2Bv%2Bmexiku.jpg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="font-size: 12.8px;">Aguachiles v Playa del Carmen s Johannou</td></tr>
</tbody></table>
</div>
</span></span></div>
Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-2643105426500015382019-08-25T17:17:00.001+02:002019-08-25T17:17:48.400+02:00Třítýdenní cesta po Mexiku<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-RLTmNRAyd9k/XWGYOLqi30I/AAAAAAABZjg/vaI_I5zypmkhpROXgEvIOx5V9qRtmQEugCLcBGAs/s1600/Georgie%2Bv%2BMexiku%252C%2Bteotihuacan%252C%2Bmexiko%252C%2Bnav%25C5%25A1tiv%2Bteotihuacan%252C.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="505" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-RLTmNRAyd9k/XWGYOLqi30I/AAAAAAABZjg/vaI_I5zypmkhpROXgEvIOx5V9qRtmQEugCLcBGAs/s1600/Georgie%2Bv%2BMexiku%252C%2Bteotihuacan%252C%2Bmexiko%252C%2Bnav%25C5%25A1tiv%2Bteotihuacan%252C.png" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Tento týden jsem se vrátila z Mexika. Strávila jsem tam tři týdny, které byly nabyté programem a hlavně přesuny. Dny, které jsem strávila na jednom místě, resp. v jednom městě, bych mohla spočítat na prstech jedné ruky. Možná to ani nebyl tolik můj úmysl, ale ono se to tak všechno nahodilo. Když začnete zjišťovat, co v Mexiku navštívit, zjistíte, že ani rok by vám nestačil, no a já jsem měla tři týdny a 4 státy, takže to dopadlo tak, že v každém jsem měla jen tak 4 celé dny a co se dalo zvládnout, to se dalo zvládnout. A i když to možná bylo trochu fyzicky náročné, pro mě je dovolená vždy hlavně o psychickém odpočinku a vypadnutí z představy, že pořád musím něco dělat. A taky o tom, že překonám svoje osobní hranice, pohodlnost a nepohodu, že se budu hodně hýbat, zkoušet nové věci, nebudu líná, budu se bavit s cizími lidmi, ptát se na hodně věcí a poznávat a poznávat. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Proč jsem jela zrovna do Mexika? Zhruba před dvěma nebo třemi roky jsem si řekla, že než se zase vrátím do Peru, musím navštívit nějakou jinou zemi Latinské Ameriky. Bylo mi docela jedno kterou, i když mým dlouhodobým snem je Kuba (z mnoha důvodů), ta ale ještě musí počkat. Pamatuji si to, jak jsem studovala historii Latinské Ameriky na státnice a učila se o Mexiku a toužila jsem tam jet. V závěru byl ale výběr podle několika málo faktorů. První jsem vyřadila jih Jižní Ameriky, protože tam je zrovna zima a já miluji léto, takže nechci obětovat svoje léto za zimu. Tím se mi zúžil výběr na země v blízkosti rovníku, Střední a Severní Ameriku. Další faktory se pak sešly dohromady. Zaprvé, znám někoho v té zemi? Vím o té zemi něco? No a nejdůležitější - kolik stojí letenky? Vzhledem k tomu, že jako učitelka jsem limitována na nejdražší cestovací sezónu, je to docela zásadní faktor. Letenky mám zmapované, trochu tuším, kdy je kam výhodné cestovat a vím, že je kupa destinací, kde můžu letenku sehnat za polovinu nebo třetinu ceny, kdybych byla trochu flexibilnější. Nicméně, tuto možnost nemám, tak jsem se naučila pracovat s tím, co se dá. Když jsem si všechno tohle poskládala a začala hledat letenky, nejlevněji na léto vycházela Kuba a pak právě Mexiko. Začala jsem Mexiko sledovat a letenky se různě měnily, záleželo i kam přesně člověk chtěl letět. Trochu jsem sledovala i <a href="https://loudavymkrokem.cz/" rel="nofollow" target="_blank">tento pár</a>, který na jaře v Mexiku byl a svými příběhy na Instagramu mě úplně na některá místa nalákali (vlastně na základě jejich fotek jsem do trasy zařadila Guanajuato). Nebyla jsem si jistá, jestli to je správné rozhodnutí, ale mezitím jsem už začala mluvit s různými lidmi z Mexika, kteří mě lákali, ať přijedu, tak jsem si řekla, že když seženu letenky za nějakou slušnou cenu (za 20 tisíc) koupím je. A tak se taky stalo. Jednou jsem zase takhle koukala na letenky a našla jsem na stránkách Delta letenky do Guadalajara a zpět za necelých 21 tisíc, tak jsem je koupila. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">No a kde jsem na to vzala peníze? Právě v té době, kdy jsem si předsevzala navštívit jinou zemi než Peru, jsem si založila na spořícím účtu obálku s názvem Latinská Amerika. Všechny peníze, které jsem si pak vydělala mimo svoji práci na plný úvazek (takže různé překlady, online výuka češtiny, vrácení daní a něco málo z YouTube) šly do této obálky. A věřte, nevěřte, naskládala se tam docela slušná částka. Sice mi nepokryla celou cestu, ale rozhodně pokryla všechny moje výdaje spojené s dopravou a přepravou, což byla největší částka.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">A tak se vydejme do Mexika. Cesta začala 1. srpna a končila 22. srpna na letišti v Praze. Já jsem ji nazvala svou narozeninovou cestou - důvod, který vždy stačil jako ospravedlnění, když jsem přemýšlela, jestli do něčeho investovat nebo ne :D</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>TRASA:</b></span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b><br /></b></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-CPN2svas_sc/XWGR6QuPlbI/AAAAAAABZi8/2M3xOR6oM4g3FFcglyFieoBNFF_N63HvgCLcBGAs/s1600/Mapa%2BMexiko.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="474" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-CPN2svas_sc/XWGR6QuPlbI/AAAAAAABZi8/2M3xOR6oM4g3FFcglyFieoBNFF_N63HvgCLcBGAs/s1600/Mapa%2BMexiko.png" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Začala jsem druhého srpna v Guadalajara, stát Jalisco. Tam jsem navštívila městečko Tequila, byla to Tour o výrobě tequily. Luxusní a úžasná. Pak jsem čtvrtého sedla na letadlo do Cancúnu s přestupem v Mexico City. V Cancúnu mě čekala kamarádka, přemístily jsme se do Playa del Carmen a místo toho, abychom ležely tři dny na pláži, jsme se o to pokusily jen první den a další dva dny jsme strávily na tour po archeologických památkách. Osmého jsme se na letišti rozloučily, ona letěla zpět do USA a já do Mexico City, kde jsem se setkala s Jorgem. Tam jsem strávila den a další den jsem se plánovaně vydala do Puebly navštívit rodinu Jesúse a trochu neplánovaně tam i přespala. Další den jsem měla narozeninový piknik v parku v Mexico City s (do té doby) cizími lidmi, nejvíc jsem se těšila na Dianu, nevidomou slečnu. V pondělí jsme jeli na tour na Teotihuacán a tam jsme poznali Oscara. Další den jsme vyrazili do Guanajuata. Tam jsme to vzali odpočinkověji a jen si každý po vlastní ose užívali město. Na Jorgeho narozeniny šetnáctého jsme se vydali do San Miguel de Allende a vzhledem k tomu, že jsem už byla na půl cesty, já jsem se večer nevrátila, ale jela jsem do Querétara, kde jsem se sešla s Edgarem, ten mi ukázal město a druhý den venkov a setkala jsem se i s jeho rodiči. Večer jsem se vrátila do Guanajuata. Další den ráno jsme zase sedli na autobus a jeli do Guadalajary na poslední dva celé dny. Já jsem si stihla zajít do místní církve a večer mi Jorge napsal, že pojedeme na improvizovaný výlet, takže mě ráno nabral v hostelu a jeli jsme dvě hodiny někde mimo Guadalajaru do hor, kde jsme šli na zipline a visící most, přespali jsme v chatě v lese a unavení se vrátili dvacátého do Guadalajary, kde jsem nakoupila poslední suvenýry, nadopovali jsme se kávou na to, abychom spali asi jen 4 hodiny a ráno po třetí hodině mě Jorge hodil na letiště a já se vydala na únavnou cestu zpět domů při které mi uletělo poslední letadlo. Tak, to je moje třítýdenní cesta shrnutá do jednoho odstavce. Třeba vás to nalákalo k tomu, že budete číst dál a bude vás zajímat, kdo je Jorge, Edgar nebo Jesús, a kde jsem je vzala, anebo vám to taky bude stačit jako malé shrnutí mé šílenosti a víc vědět nepotřebujete :D </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/--jYzPUuTMEM/XWGYW5Wl_WI/AAAAAAABZjk/ehDtkFkaOvgazFgphu4lr1ylXSXua3g2gCLcBGAs/s1600/Guanajuato%252C%2Bmexiko%252C%2Bpodzemn%25C3%25AD%2Buli%25C4%258Dka%2BGuanajuato.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="522" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/--jYzPUuTMEM/XWGYW5Wl_WI/AAAAAAABZjk/ehDtkFkaOvgazFgphu4lr1ylXSXua3g2gCLcBGAs/s1600/Guanajuato%252C%2Bmexiko%252C%2Bpodzemn%25C3%25AD%2Buli%25C4%258Dka%2BGuanajuato.png" /></a></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Několik statistik a faktů cesty:</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<ul>
<li><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Za celou cestu jsem<b> spala v 8 postelích</b>. Plán byl 5 různých míst, ale naskytly se 3 nečekané výlety navíc přes noc, takže moje hostelová/AirBnb postel byla 3 noci zaplacená a prázdná.</span></li>
<li><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Za celou cestu jsem<b> letěla v 10 letadlech</b>. 3 na cestě tam, 3 po Mexiku a 4 na cestě zpět.</span></li>
<li><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Vydala jsem se na <b>7 turistických tour</b>, které jsem si (kromě jedné) zaplatila. Od té, co trvala 1 hodinu po tu, co trvala asi 10 hodin.</span></li>
<li><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Jela jsem <b>9 meziměstskými pohodlnými autobusy</b>.</span></li>
<li><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Jednou jsem <b>jela trajektem</b> tam a zpět na ostrov Cozumel.</span></li>
<li><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Poznala jsem <b>kupu skvělých nových lidí</b>, z toho jménem aspoň tak 11.</span></li>
<li><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Snědla jsem více <b>tacos</b> než za celý svůj život předtím.</span></li>
<li><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Za <b>jídlo</b> jsem utratila asi jen tak 1,5 násobek toho, co utratím průměrně za měsíc doma s tím, že jsem si sama vařila asi jen 3x, zbytek jídel jsem jedla na ulici nebo v různých podnicích.</span></li>
<li><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Tři <b>ubytování</b> jsem měla zarezervovaná předem, dvě jsem rezervovala po cestě vždy den předem. </span></li>
<li><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Autobusy</b> jsem rezervovala vždy den předem online nebo na autobusovém nádraží. </span></li>
<li><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">S sebou jsem vezla <b>dolary</b>, které jsem proměnila, také jsem hodně platila <a href="https://revolut.com/referral/jiina7bf!G10D21" rel="nofollow" target="_blank">kartou</a> a párkrát vybrala.</span></li>
</ul>
<br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Takže pokračování o cestě, příběhy, atd. příště. Zajímá vás něco konkrétního o cestě?</span></div>
Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-21487878766040205182019-08-09T03:57:00.002+02:002019-08-09T03:58:51.445+02:00O tom jak se jí v Tanzanii<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-Ho2qdQ9kWz4/XUzS3U-3HxI/AAAAAAABVKg/TJNg2LFCvM8qEQiWKPPPvRLH1RhVEW8pACLcBGAs/s1600/4%2Bj%25C3%25ADdlo%252C%2Btanzanie%252C%2Bafrika.JPG" imageanchor="1" style="font-family: "Times New Roman"; margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-Ho2qdQ9kWz4/XUzS3U-3HxI/AAAAAAABVKg/TJNg2LFCvM8qEQiWKPPPvRLH1RhVEW8pACLcBGAs/s1600/4%2Bj%25C3%25ADdlo%252C%2Btanzanie%252C%2Bafrika.JPG" /></a></span></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">A</span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">no, už dlouho tady slibuji článek o jídle v Tanzanii.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Jídlo se totiž při cestování stalo pro mě neodmyslitelnou součástí, často velmi důležitou. Když teda cestuji sama, tak většinou skoro nic nejím, neumím se totiž zastavit a rozhodnout se, co si kde dám.... Ale učím se to, třeba dneska se mi to povedlo :) </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">V Tanzanii to ale bylo jednoduché, protože jídla jsme měli v programu a vždy nám je někdo naservíroval. Teda spíš připravil a my jsme si je naservírovali. První dny to bylo v Moravian Hostel, kde jsme mívali schůzky. Místní paní nám tam vařily a my poslušně jedli. Dál už to bylo různě po návštěvách nebo církvích na cestě. Jídlo se ale v podstatě v různých podobách jen obměňovalo a opakovalo.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-GmgnqUGG2PU/XUzSTwAikJI/AAAAAAABVKM/ESGQRyCsaBkwo22XFLJdW26oNTBCy-EJQCLcBGAs/s1600/1%2Bj%25C3%25ADdlo%252C%2Btanzanie%252C%2Bafrika.JPG" imageanchor="1" style="font-family: "Times New Roman"; margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-GmgnqUGG2PU/XUzSTwAikJI/AAAAAAABVKM/ESGQRyCsaBkwo22XFLJdW26oNTBCy-EJQCLcBGAs/s1600/1%2Bj%25C3%25ADdlo%252C%2Btanzanie%252C%2Bafrika.JPG" /></a></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Poprvé jsem z jídla nadšena nebyla. Nějaké hubené maso na kosit, rýže, zvláštní zelenina a jako dezert banán. Hmm, zajímavé. Hlavně to maso mi moc nejelo. Tak nějak ho odrápat z té kosti nebo okousat, to není úplně můj styl. Bylo to teda kuře, to je tam prý vzácnost.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-yXWMVzgjECU/XUzSvOk-SaI/AAAAAAABVKU/pFzVOUlvMOM2tjrxiEvM6U57rDKecCnhQCLcBGAs/s1600/2%2Bj%25C3%25ADdlo%252C%2Btanzanie%252C%2Bafrika.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-yXWMVzgjECU/XUzSvOk-SaI/AAAAAAABVKU/pFzVOUlvMOM2tjrxiEvM6U57rDKecCnhQCLcBGAs/s1600/2%2Bj%25C3%25ADdlo%252C%2Btanzanie%252C%2Bafrika.JPG" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-X9IuEsTBmqo/XUzSvPmjDVI/AAAAAAABVKY/mwKaIdHQoU4C-OsQTDieW3JOTDrWzWELwCLcBGAs/s1600/3%2Bj%25C3%25ADdlo%252C%2Btanzanie%252C%2Bafrika.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-X9IuEsTBmqo/XUzSvPmjDVI/AAAAAAABVKY/mwKaIdHQoU4C-OsQTDieW3JOTDrWzWELwCLcBGAs/s1600/3%2Bj%25C3%25ADdlo%252C%2Btanzanie%252C%2Bafrika.jpg" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Podruhé a potřetí jsem si začala nacházet na tom jídle své oblíbence. Vždy jsme si sami nabírali, takže jsem si nabrala méně toho, na co jsem neměla chuť a více toho, co mě zajímalo. Vybrala jsem si masa, která mě lákala, vynechala něco jiného... Počtvrté už mi jídlo začalo chutnat a začala jsem si ho užívat. Všímala jsem si obměn. <b>Když to teda shrnu, tak tanzanské jídlo je jednoduše: nějaký kus masa, omáčka se zeleninou nebo masem, rýže, nějaká vařená zelenina, ještě nějaká zelenina, jako dezert banán nebo ananas</b>. Líbilo se mi, že to jídlo bylo dostatečné tak, že nám stačilo jíst třikrát denně. Sladké ovoce naprosto nahradilo dezert a na sušenky jsem si celý týden skoro nevzpomněla. Když jsme byli v Rungwe u avokádové plantáže, tam jsem si jídlo už naprosto vychutnávala, měli všechno čerstvý a zralý, k tomu to avokádo... ach! Úplně jsem se tam přejedla, až mi z toho pak nebylo dobře :D</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-aSlQsCbCSTI/XUzS3XahCnI/AAAAAAABVKc/GV7zJgTYGHEyDdXWPIBq9RtPS8PrY5fbACLcBGAs/s1600/5%2Bj%25C3%25ADdlo%252C%2Btanzanie%252C%2Bafrika.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-aSlQsCbCSTI/XUzS3XahCnI/AAAAAAABVKc/GV7zJgTYGHEyDdXWPIBq9RtPS8PrY5fbACLcBGAs/s1600/5%2Bj%25C3%25ADdlo%252C%2Btanzanie%252C%2Bafrika.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">A co vy? Myslíte, že by vám takové jídlo chutnalo nebo že byste si zvykli? :)</span></div>
</div>
Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-65087984770266164782019-05-29T20:20:00.002+02:002019-05-29T20:37:51.671+02:00Moje neviditelná eReSka<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-ODnkc6PVHVg/XOqhfD9DewI/AAAAAAABRiM/kn00rBPAPC8i7OX5Na96LOqYFGEtZgJ4wCLcBGAs/s1600/WorldMSDay-blog.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="329" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-ODnkc6PVHVg/XOqhfD9DewI/AAAAAAABRiM/kn00rBPAPC8i7OX5Na96LOqYFGEtZgJ4wCLcBGAs/s1600/WorldMSDay-blog.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Teď v květnu je to rok, co jsem se dozvěděla, že v mém těle není něco v pořádku. Že se tam něco děje, co se bude muset řešit. Bylo to poprvé, co jsem se dozvěděla možnou diagnózu, která byla potřeba ověřit. Bylo to poprvé, co jsem byla opravdu v nemocnici, co mě hospitalizovali a byla jsem tam dvě noci. Poprvé a snad naposledy, co mi provedli tu příšernou lumbální punkci a co jsem dostala dávky kortikoidů.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Když se ohlédnu zpět, měla jsem tušit, že se něco v mém těle děje. Nejsem ale člověk, co by se v těchto věcech vyznal. Chodím k doktorům jen, když opravdu není zbytí a vlastně beru ten fakt, že jsem poměrně včas k doktorce došla, jako zázrak.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Možná to všechno začalo ještě trochu předtím, když mi před prvními anglickými státnicemi napuchla noha. Nevím, co to bylo, a samozřejmě jsem čekala dostatečně dlouho, jestli to nesplaskne, i když jsem se už nevešla do žádných mých bot, chodila jsem venku v pantoflích, večer před státnicemi jsem se smála-brečela nad tím, že baleríny si fakt vzít nemůžu a po tom, co jsem státnice "</span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">úspěšně podělala", jsem s ubrečená šla na pohotovost na kliniku, která byla vtipně hned vedle budovy naší fakulty. Tam jsem si ještě nechala vynadat za to, že jdu v pátek po poledni na pohotovst, ale s paní na krvi jsme si společně zanadávaly na to, že mám teda "fakt dost dobrej den". Teď na to vzpomínám s úsměvem, pamatuji si ale, že mi tam nějaký doktor na to dal mast, co hezky zabrala a řekl mi, že mám nějakou počínající artritidu a lepší už to nebude. Ani nevím, kdy jsem papírek z vyšetření donesla své doktorce, ale nikdy jsem to víc neřešila. Píšu to pro kontext toho, že artritida je vlastně zánětlivé onemocnění imunitního systému a proto myslím, že to souvisí. 1. epizoda předstátnicového stresu.</span></div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Další epizoda totiž začala na Silvestra 2017, dva týdny před opravným termínem státnic, v den, kdy jsem cítila snad nejhorší stres ve svém životě. Nějak to na mě vše v tu chvíli spadlo a pak jsem začala cítit, jak mě brní prsty na rukou a nohou. Ale tak co, že? Vlastně jsem si myslela, že to bude následek toho, že jsem spadla blbě na trampolíně asi dva týdny před tím. Skřípnutý nerv nebo tak něco? Druhý den, na Nový Rok, se brnění-mravenčení začalo rozšiřovat po těle, později se přidala určitá necilivost na břiše, a já jsem nevědomky zažívala asi svoji první ataku.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Po týdnu mi to už přišlo nějaké zvláštní a kamarádka fyzioterapeutka mě ujistila, že skřípnutý nerv by postihl třeba jen jednu moji ruku, ale ne všechny čtyři končetiny. Tak jsem v pátek zamířila k mé doktorce, která mě poslala přednostně na Neurologii do Jičína. Tam mě po nějaké době vzala paní doktorka, provedla se mnou rozhovor a nějaké vyšetření, poznamenala si, že jsem učitelka a čekají mě státnice (já jsem nechápala proč), řekla mi, že mě objednají na Magnetickou resonanci do Hradce a až budu mít termín, ať jim zavolám. Já jsem jí to odkývala, ale hned na to jsem zapomněla, jestli mám zavolat před tou resonancí nebo po resonanci. Nechápala jsem, proč bych jim měla volat před tím, když ještě nebudou mít výsledky. (Až zpětně mi řekli, že to bylo proto, aby mě objednali na další kontrolu. To kdyby mi řekli v tu chvíli, bylo by mi to jasnější.) Tady to pro mě už začalo být trochu uzavřený. S mravenčením jsem udělala státnice a když jsem v únoru jela na Magnetickou resonanci, už jsem skoro nic necítila, jen to doznívalo. Usoudila jsem, že když už nic necítím, tak mi nic není. Žila jsem svůj život dál a občas jsem se snažila dovolat na Neurologii. Není to sranda, když se tam může volat během jedné hodiny denně, kdy jsem většinou učila a většinou zapomněla. Párkrát jsem tam volala, ale buď bylo obsazeno nebo tam nebyla paní doktorka. Já jsem navíc zapomněla, jak se jmenovala ta, u které jsem byla, takže jsem ani nevěděla, na koho se ptát :D</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Myslím, že jsem se do nemocnice dovolala 4.5.2018 v pátek. Hurá. K mému překvapení jsem se dozvěděla, že se na MR něco našlo a že mě potřebují hospitalizovat. Tak jsem si domluvila, že hned v pondělí tam přijedu na lumbální punkci a na tři dny dávek kortikoidů. Poprvé hospitalizovaná v nemocnici. Při příjezdu si mě vzala paní doktorka do ordinace, ani mi nevynadala za to, jak mi to volání trvalo, ale řekla mi, že se něco na MR našlo a že je podezření, že mám <a href="https://nfimpuls.cz/images/docs/clanky/tema-2018-10-19.pdf" rel="nofollow" target="_blank">roztroušenou sklerózu</a>, proto mi provedou lumbální punkci a preventivně mi dají kortikoidy. Tak jsem si došla na pokoj a za chvilku za mnou přišel doktor, který mi dal papíry o lumbální punkci atd. Pokud nevíte, co to je lumbální punkce, vygooglete si to. To jsem udělala já a moje obavy snad nebyly ani tak hrozný jako to, co mě opravdu čekalo. Představte si, že sám ten doktor mi řekl, že by to nedal, že by si vzal prášek na uklidněnou a že jim u toho někdy chlapi odpadávají. V podstatě si vás tam posadí na lehátko a do spodní části páteře vám píchnou injekci, kterou vám vysávají mozkomíšní mok z té páteře. Jen to tu píšu a není mi z toho dobře. Nechápu, jak jsem o zvládla. Hned se mi ale udělalo blbě, byla mi zima, bylo mi horko, začala jsem se potit a myslela jsem, že budu zvracet. Jakmile to dodělali, tak mě na chvilku položili na bok, já jsem se vzpamatovala, pak mě posadili na vozíček, odvezli do postele a musela jsem 2 hodiny ležet na břiše bez pohnutí. Později mi řekli, že už můžu ležet, ale kdybych chtěla na záchod, měla jsem zavolat sestřičku, abych jim někde nezkolabovala. Mně přišlo, že mi už bylo líp, ale záchoda jsem využila vždycky, když mě přišli zkontrolovat. Napíchli mě na kapačky a dávkovali mi Solumedrol. Měla jsem úžasný štěstí, že jsem na tom dvojlůžkovém pokoji byla dva dny sama, tak jsem mohla neomezeně volat s rodinou a kamarády a číst knížky do noci. Byl to takový pěkný odpočinkový čas až na jeden večer, kdy jsem si začala na mobilu googlit, co to je roztroušená skleróza a skončilo to takovým vnitřním zhroucením, protože jsem samozřejmě našla všechny stádia až na to nejhorší. Po této noci jsem si tohle zakázala googlit a nakázala jsem si nebát se něčeho, co není potvrzené a neřešit to. A tak jsem dál vlastně žila s představou, že asi nic nemám. Ve středu mě propustili domů a já jsem spokojeně šla, jen jsem nečekala, co mě čeká.</span></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Čtvrtek a pátek jsem tak nějak zvládla, jen mě bolela hlava, ale to jsem ve škole zaháněla (dobře) kávou a odpočíváním, kdy to šlo, ale v pátek odpoledne jsem na tom byla tak, že v jiné, než horizontální poloze, mě hlava bolela nesnesitelně. Jo a kromě toho jsem po těch kortikoidech měla strašnou žravou, že jsem si říkala, jestli se takhle cítí těhotná žena? :D V sobotu jsem se chystala do Prahy a přesvědčila jsem se, že to bude lepší. Ještě před odchodem na autobus jsem zvažovala, jestli to zvládnu, ale přemohla jsem se. No a hned za Pakou mi začalo být strašně blbě a ta hlava mě bolela čím dál víc, že jsem v Jičíně vystoupila a zavolala známému, jestli pro mě nepřijede a nehodí mě domů. Zbytek víkendu jsem proležela s tím, že všechno kromě ležení mě bolelo, až jsem brečela. Jeden známý se tím začal zabývat a v neděli večer mi konstatoval, že mám naprosto ukázkový postpunkční syndrom. Vzhledem k ne 100% dobře udělanému vpichu se mi prostě někde tvořil špatný tlak a proto mě tak bolela hlava atd. Kdybych to věděla, tak jsem si dávala více kávy, protože ta právě pomáhá... ale přežila jsem... :)</span></div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Ke konci června jsem byla objednaná do RS centra do Hradce Králové, kde mi měli říct, co mi teda je a nabídnout léčbu. Bylo to vtipný, protože jsem se těšila, že budu znát konečný posudek, ale vlastně jsem ho nedostala. Můj papír o lumbální punkci byl prý nečitelný, ale to, co tam mělo být, tam bylo, testy vyšly pozitivně pro nemoc. JENOMŽE moje vyšetření magnetické resonance už zase bylo staré a tak mi prý nemůžou zatím nic nabídnout. Tak nic, zopakujeme MR, ještě uděláme vyšetření zrakového nervu a sejdeme se zase v září, jupí :D</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Tak je tu září. V neděli</span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"> </span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">(2.9.)</span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"> ráno jsem měla resonanci a ve čtvrtek (6.9.) po poledni konzultaci v poradně. Abych stihla něco odučit, jela jsem autem. Byl to takový hezký ještě letní den. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Rozhodla jsem se, že si to musím i natočit, protože vím, že pak zpětně přemýšlím, co mi bylo vlastně řečeno. Pan doktor začal proslovem toho, jak je těžké diagnostikovat takovou nemoc, protože to je finální a doteď neexistuje léčba, která by ji vyléčila (ve smyslu se jí úplně zbavit), atd atd. Nakonec ale teda z něho vylezlo, že moje testy byly pozitivní a že teda mám možnost rozhodnout se pro typ léčby.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>1. možnost</b> byla odmítnout léčbu s vyhlídkou pravděpodobně skončit za 15 let na vozíčku (jeho slova).</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>2. možnost</b> je zvolit biologickou léčbu, dali mi k tomu leták, ukázali, jak na to vypadá to zařízení atd.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>3. možnost</b>: </span></div>
<blockquote class="tr_bq">
<div style="text-align: justify;">
<i><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">"Jak jste na tom vy a děti?" ptá se mě pan doktor.</span></i></div>
<i></i><br />
<div style="text-align: justify;">
<i><i><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">'Počkat, co jako já a děti?' přemýšlím... Nahlas jen říkám: "no, jsem učitelka, s dětmi pracuji."</span></i></i></div>
<i><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"></span></i><br />
<div style="text-align: justify;">
<i><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><i><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">"Ale ne, myslel jsem, jestli teď někdy plánujete děti..." doplňuje pan doktor.</span></i></span></i></div>
<i><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">
</span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"></span></i>
<div style="text-align: justify;">
<i><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><i><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">"Ahaa, tak to opravdu teď ne."</span></i></span></i></div>
<i><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">
</span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><div style="text-align: justify;">
<i><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">"No, jak dlouho třeba?"</span></i></div>
</span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><div style="text-align: justify;">
<i><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Vůbec nevím, co na to říct: "No, nikoho nemám, takže určitě několik let ještě ne."</span></i></div>
</span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><div style="text-align: justify;">
<i><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">"Tak dobře, máme tady jednu možnost. Je to klinická studie léku Mavenclad (účinná látka Cladribine), během které byste neměla otěhotnět, to je rok a půl. Tento lék by měl být ještě účinnější, než ta biologická léčba, ale má zase jiné vedlejší účinky. Kdybyste přišla před měsícem, ještě bychom vám ji nemohli nabídnout, teď je to právě aktuální. Rozhodnutí je ale naprosto na vás. Můžete to klidně probrat i s někým z rodiny, pokud chcete a zavolat nám."</span></i></div>
</span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><div style="text-align: justify;">
<i><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">"Takže říkáte, že je to ta nejúčinnější léčba, co mi můžete nabídnout?"</span></i></div>
</span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><div style="text-align: justify;">
<i><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">"V podstatě ano."</span></i></div>
</span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><div style="text-align: justify;">
<i><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">"Aha, tak já myslím, že je moje rozhodnutí jasné."</span></i></div>
</span></i></blockquote>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Taky jste čekali, že se pro to rozhodnu, že? Po cestě domů z nemocnice jsem zažívala různé emoce. Smutek z toho, že i když jsem to tušilo, teď je to už konečné. Vděčnost, že mám léčbu a že se to řeší. Vybavuji si, jak jedu autem a koulejí se mi slzy po tváři. Vybavuji si, jak jedu a šťastně si zpívám písničky. Emoce se musí nějak vyplavit.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Tímto začaly mé pravidelné návštěvy Hradce Králové. Od září do února jsem tam byla každý měsíc jednou. Součástí mého typu studie je vyšetření magnetickou resonancí, takže už je to takové moje pravidelné místo relaxu. To víte, zavřou vás na 45 minut do tunelu, kde se zavřenýma očima vleže posloucháte pravidelné zvuky. Nic vás nerozptyluje a pokud jste hodně unavení, podaří se vám usnout. Mám to tam docela ráda :D Součástí té studie mi taky odebírají krev na rozbor, ale když mi nabízeli ještě podstudii lumbální punkce, s díky jsem odmítla. Zkusili to ještě jednou, protože to prý nikdo nechce dělat, dali by mi 6tisíc Kč za odběr. Já vím, zní to lákavě, ale myslím, že ty peníze nepotřebuju. Jen si vzpomenu na ten proces a říkám, že opravdu ne, děkuji. Možná kdyby dali ještě víc? :D Vzhledem k tomu, že částku nezvýšili a už se mě neptali, asi na to někteří lidé za těch 6tisíc přistoupili. Určitě ty peníze potřebují víc, než já a měli třeba lepší zážitek za použití atraumatické jehly nebo tak něco. No nic. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Teď už se moje návštěvy Hradce Králové rozvolňují, nebude jich už tolik. První fáze mé léčby proběhla v listopadu a prosinci. Představte si, že to celé spočívalo jen v tom, že jsem </span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">brala 6 léků </span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">5 dní v listopadu a 5 dní v prosinci. Teď mám celý zbytek roku klid a zopakujeme si to zase v listopadu a prosinci. </span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Podle všeho je průběh dobrý. Tento týden jsem mluvila s doktorem a na Magnetické resonanci není žádný nový nález. Pokud se tento stav udrží co nejdéle, bude to ideální.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Tím se vracím k mému stavu vděčnosti. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Vděčnost </b>za to, že jsem šla včas k doktorovi, abych byla vyšetřena a diagnostikována. Že jsem to nepřešla jen tak.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Vděčnost </b>za to, že jsem byla takový pako a nezavolala jsem včas, tím pádem se všechno protáhlo a mohla jsem dostat tuhle skvělou nabídku nenáročné, ale účinné léčby.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Vděčnost</b> za to, že mě konečně něco dokopalo pravidelně cvičit. Aktivně odpočívat. Nesnažit se být jen výkonář, ale říkat ne.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Vděčnost </b>za to, že i když nemáme dokonalý zdravotní systém, máme velmi dobrý zdravotní systém.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Vděčnost </b>za to, že se nemusím stresovat, kde vezmu peníze na to, abych si zaplatila léčbu, protože by mi ji zaplatila buď pojišťovna nebo u mě v tomto případě společnost Merck, která provádí tuto studii.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Vděčnost</b> za rodinu a okolí, které mě podpořili a podporují. Kteří se ptají, jak se mám, kteří se za mě modlí.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Vděčnost </b>za to, v jakém stádiu této nemoci jsem. Čtu příběhy lidí a jsem v kontaktu s kupou lidí, kteří také mají <i>eresku</i> a jsou na tom mnohem hůř. Přijde mi, že si opravdu nemám na co stěžovat, i když občas bojuju s některými věcmi.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">A s tím souvisí právě tento článek, protože teď 30. května je Světový den roztroušené sklerózy s podnázvem <b>"Moje neviditelná RS"</b>.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Takže i nejen proto jsem chtěla tento článek vydat. Co můžou zažívat lidé s ereskou a co není vidět. Jak jsem psala, u mě jsou důsledky nemoci hodně mírné, myslím, že většina lidí, je na tom hůř, než já. Mě osobně obtěžuje občas jen <u>brnění končetin</u>, <u>znecitlivění</u> části těla nebo obecně <u>větší únava</u>, možná mám i určitým způsobem <u>větší náchylnost k nemocem nebo ke střevním potížím</u> a déle se z něčeho dostávám. Takže se znova a znova učím odpočívat a pak se zase dostávat zpět do cvičební rutiny a pravidelnosti. I to je výzva, ale je to dobrá výzva.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-5RZ-yXO8gg4/XO7RddIBDQI/AAAAAAABRo8/hU0f8ywm_64V_XjgN4513Y3WxaTEQusYwCLcBGAs/s1600/multiple%2Bsclerosis%252C%2Broztrou%25C5%25A1en%25C3%25A1%2Bskler%25C3%25B3za%252C%2Bereska%252C%2Bms%252C%2Bmavenclad%252C%2Bcladribine.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="431" data-original-width="793" src="https://1.bp.blogspot.com/-5RZ-yXO8gg4/XO7RddIBDQI/AAAAAAABRo8/hU0f8ywm_64V_XjgN4513Y3WxaTEQusYwCLcBGAs/s1600/multiple%2Bsclerosis%252C%2Broztrou%25C5%25A1en%25C3%25A1%2Bskler%25C3%25B3za%252C%2Bereska%252C%2Bms%252C%2Bmavenclad%252C%2Bcladribine.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
</div>
</div>
</div>
Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-3486762382399918532019-05-26T20:47:00.002+02:002019-05-26T20:47:17.786+02:00O dlouhé africké drncavé cestě a žirafách<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">"<i>Google mapám v Tanzanii vůbec nemůžete věřit.</i>" Do této cesty jsem nechápala. To, co mapy ukazují jako 8 hodin cesty jsme jeli 12 hodin. Vítejte v dnešním cestopisu na cestě po Tanzanii. <i>SAFARI NJEMA! </i>(=přání hezké cesty ve svahilštině)</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-1DDdOQIpZdM/XOq-5PN9uhI/AAAAAAABRiY/QxmIGTyjzMsjRX7LltEmIuyuPMRLlo8vQCLcBGAs/s1600/tanzanie%2Bcesta.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="416" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-1DDdOQIpZdM/XOq-5PN9uhI/AAAAAAABRiY/QxmIGTyjzMsjRX7LltEmIuyuPMRLlo8vQCLcBGAs/s1600/tanzanie%2Bcesta.png" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Jedna z největších výzev Afriky přišla v Tanzanii v pondělí, když jsme strávili den na cestě. Ale pozor, když řeknu na cestě, nemyslím tím to, co si představujete vy jako cestu.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Vyrazili jsme už v 5h ráno ze Sikonge kvůli možným dešťům nebo případnýmu horku po cestě. Hodili jsme kufry do auta, polorozespalí bez snídaně jsme sedli do auta a vydali se na cestu. My tři mladí (já, angličan Phill a jihoafričan David), náš místní průvodce Dick z Tabora a pan řidič. Netušila jsem, jak to bude probíhat, ale nějak jsem vnitřně tušila, že moc zastávek nebude, tak jsem radši po cestě ani moc nepila a to bylo dobře. Vyjeli jsme a začali jsme se drncat. Jestli mě to drncání vadilo den předem, kdy jsme se takhle drncali hodinu a půl, tady jsem si připomínala, že takhle pojedeme asi 12 hodin. Ufff. Tak jsme se drncali. Po hliněné cestě, kamenné, všemožné. Nejvíc mě fascinovalo, když proti nám profičel obrovskou rychlostí nějaký autobus nebo náklaďák. Silniční pravidla tady platí tak, že kdo je silnější má přednost. Takže když naše auto jelo a v cestě jsme měli nějakou motorku nebo kolo, zatroubili jsme na ně a oni se uklidili. Někdy se teda klidili radši dřív ještě bez toho troubení. Když zase jely nějaké náklaďáky nebo autobusy, uhýbali jsme my. Jinak jsme jeli vlevo, vpravo nebo uprostřed, podle toho, kde se cesta zdála být nejrovnější. Po cestě jsme dělali různé věci, ale hlavně jsme spali. Teda kluci spali, mlátili vedle mě hlavama do oken, já jsem seděla uprostřed a tak jsem tak maximálně vrážela do nich, ale já jsem hlavně sledovala cestu. Sice jsem byla hodně unavená, spát jsem ale moc nemohla. Tak jsem koukala, pak jsem si četla Bibli na mobilu, což bylo super, chvíli se bavila s klukama a nakonec jsem poslouchala hudbu z mobilu.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-PjlnlD5M2xw/XOrdM8Y81zI/AAAAAAABRio/7b85HKhKVbQMhJkvnN2BhlNHlF0OY6syACLcBGAs/s1600/cesta%2Btanzanie.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-PjlnlD5M2xw/XOrdM8Y81zI/AAAAAAABRio/7b85HKhKVbQMhJkvnN2BhlNHlF0OY6syACLcBGAs/s1600/cesta%2Btanzanie.jpg" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-UEmlU_NsQiM/XOrdM36TD_I/AAAAAAABRik/jYqCXPZboOAOHhAGP1dcCEl2Szk4gee9QCLcBGAs/s1600/dopravn%25C3%25AD%2Bprovoz%2BTanzanie.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-UEmlU_NsQiM/XOrdM36TD_I/AAAAAAABRik/jYqCXPZboOAOHhAGP1dcCEl2Szk4gee9QCLcBGAs/s1600/dopravn%25C3%25AD%2Bprovoz%2BTanzanie.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Na co ale všichni čekáte... Asi po dvou nebo třech hodinách cesty náš řidič přibrzdil a začal ukazovat někam do prostoru. Zrovna se pomalu rozednívalo, ale ještě bylo šero, tak se nám moc nedařilo fotit, ani koukat. Kousek od nás ale stálo stádo antilop (teda doufám, že to byly antilopy. Nejsem moc znalec a měly poměrně rovné rohy, ale nic jinýho mě nenapadá. Pokud víte něco lepšího, napište mi). Začali jsme fotit, ale to nebylo všechno. Jeli jsme dál a viděli jsme hejna ptáků, kteří vypadali jako čápi. Hledala jsem, co by to mohlo být a nabízí se mi jen <b>marabu africký</b>, ale nejsem si jistá, jestli to je opravdu on. No nic. Pokračovali jsme a viděli jsme další antilopy a antilopy a pak... náš řidič přibrzdil a začal ukazovat do dálky. Přesně před námi na cestě stála <b>žirafa</b>. Uprostřed cesty. Krásná, obrovská, majestátná. Nevěděla jsem, jestli dřív fotit, natáčet nebo se jenom tak koukat. Bylo to intenzivních několik vteřin, které byly hned pryč. Přešla silnici a pak odběhla. Ach, to bylo krásné, v tom stádu jsem zahlédla i <b>zebru</b>. To byl pro mě zážitek. Byl to pro mě zážitek, protože jsme neprojížděli nějakým speciálním parkem, kde bychom si zaplatili vstupné a jeli na safari. My jsme jen jeli z bodu A do bodu B a po cestě jsme projížděli poblíž nějaké rezervace. Tohle bezpochybně byl největší, i když nejkratší zážitek této drncavé cesty.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-lSzCqwORx3U/XOrdpAsr1WI/AAAAAAABRi0/Sj7SBM2Fe_cR25yOjOVF3j7ccX4UpR5eQCLcBGAs/s1600/antilopy%2BTanzanie.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-lSzCqwORx3U/XOrdpAsr1WI/AAAAAAABRi0/Sj7SBM2Fe_cR25yOjOVF3j7ccX4UpR5eQCLcBGAs/s1600/antilopy%2BTanzanie.JPG" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-mU42Bf3p84I/XOrdpH8mvWI/AAAAAAABRi4/-_3RUblSfVIKXNQ68jViLwZBjDjI1TjyQCLcBGAs/s1600/pt%25C3%25A1ci%2Btanzanie%2Bafrika.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-mU42Bf3p84I/XOrdpH8mvWI/AAAAAAABRi4/-_3RUblSfVIKXNQ68jViLwZBjDjI1TjyQCLcBGAs/s1600/pt%25C3%25A1ci%2Btanzanie%2Bafrika.jpg" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-xNLLd7Sm90M/XOrdpCjVThI/AAAAAAABRi8/aAEeROJ17g8bri-9DCSE6D4e98IT67dEQCLcBGAs/s1600/%25C5%25BEirafa%2BTanzanie%2Bafrika.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-xNLLd7Sm90M/XOrdpCjVThI/AAAAAAABRi8/aAEeROJ17g8bri-9DCSE6D4e98IT67dEQCLcBGAs/s1600/%25C5%25BEirafa%2BTanzanie%2Bafrika.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">V 10h jsme zastavili v jedné vesnici, kde jsme se pozdravili jednoho pastora, jeho rodinu a šli se podívat na budovu jejich společenství. Bylo to jen takové rychlé protáhnutí a jeli jsme dál, až po pěti hodinách na cestě v 11h jsme zastavili, abychom se najedli a odskočili si za keříkem. Vytáhli jsme nějaké nabalené zásoby jídla z předchozích dnů a jedli to tam na kraji cesty vedle auta, kde nebylo zrovna extra čisto. Měli jsme kuřata, nějaké palačinky a zeleninu. K tomu vodu a nějaké příšerně sladké pití, které mi vůbec nechutnalo. Byla jsem opravdu ráda, že jsem moc nepila, protože jedna zastávka za 5 hodin není moc. Tohle nebyla cesta jen tak pro někoho. </span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-zJkVCDIt3Xo/XOrdwTDxatI/AAAAAAABRjA/Hz-jeZJwltApjO-nauTUjl_-eafNKDprACLcBGAs/s1600/j%25C3%25ADdlo%2Bu%2Bcesty%2Btanzanie%2Bafrika%2B%25282%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="450" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-zJkVCDIt3Xo/XOrdwTDxatI/AAAAAAABRjA/Hz-jeZJwltApjO-nauTUjl_-eafNKDprACLcBGAs/s1600/j%25C3%25ADdlo%2Bu%2Bcesty%2Btanzanie%2Bafrika%2B%25282%2529.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Drncali jsme se dál, krajina se měnila, po cestě nám vždycky tu a tam musel někdo otevřít bránu, abychom jeli dál. To jsem nepochopila. Byl to přejezd regiony? Počítají tam auta, která tam projedou? Nevím. Pokud víte, napište mi prosím.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-5mgHJnNwg1o/XOrd4b81aaI/AAAAAAABRjE/NkMh7TUuxrAKC12zUx_9fg95L0AemGX_gCLcBGAs/s1600/vesnice%2Btanzanie%2Bafrika.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-5mgHJnNwg1o/XOrd4b81aaI/AAAAAAABRjE/NkMh7TUuxrAKC12zUx_9fg95L0AemGX_gCLcBGAs/s1600/vesnice%2Btanzanie%2Bafrika.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Do Mbeya se musí přejet přes takový velký kopec. Tam už stavěli novou silnici, ale pro nás to stále znamenalo ji z jedné i druhé strany objíždět po šílené kamenné cestě. Tak snad příště to už bude pohodlnější... Asi hodinu před koncem cesty jsme měli druhou zastávku na benzínce. Místní záchod nebyl o moc lepší, než si skočit za keřík. Prostě kolo v zemi. Dobře, keramické kolo v zemi a vedle toho kyblík s vodou a naběrátkem na spláchnutí. Ruce jsme si umyli zásobou balené vody, co jsme vozili v kufru. A tak jsme poslední hodinu a půl cesty jeli po poměrné silnici. Člověk, co nezažije předchozích 10 hodin nepochopí, jaký to je pocit. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-yfTwo5UZ2uQ/XOrd9ixHh3I/AAAAAAABRjQ/NO_LFQm6LEIcwG_AvHGXiR20Y8QpImnwgCLcBGAs/s1600/DSC08690.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-yfTwo5UZ2uQ/XOrd9ixHh3I/AAAAAAABRjQ/NO_LFQm6LEIcwG_AvHGXiR20Y8QpImnwgCLcBGAs/s1600/DSC08690.JPG" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">tak se smrákalo na kopci nad Mbeya</span></td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">No, tak někdy v 17:30 jsme dojeli do Mbeya. Měli jsme asi 30 minut na ubytování se v hotelu a jeli jsme na večeři s místními vedoucími mládeží a na rozhovor s nimi. Byl to dlouhý, ale hodně zajímavý den. Nejvíc se mi na tom líbilo, jak ho všichni vzali tak dobře s humorem. Nevybavuji si, že by někdo měl kyselý ksicht nebo že by si stěžoval na to, jaká byla cesta. Věděli jsme, že to nemá smysl, tak jsme spíš o tom vtipkovali a bylo to prostě takový naše dobrodružství. No, ale vůbec jsem nezáviděla Dickovi a našemu řidiči tu cestu zpět. Myslím, že takové dobrodružství stačí v malých dávkách a tak jsem byla ráda, že dva dny potom jsme zpět do Dar Es Salaamu letěli letadlem :D Ale o tom zase někdy jindy :)</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-msh1DWayDTk/XOreK_G41SI/AAAAAAABRjY/t3gKzYzLuiEjHWgVoJjdHXVDItYDskn5gCLcBGAs/s1600/domy%2Btanzanie%2Bafrika%2Bmbeya.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-msh1DWayDTk/XOreK_G41SI/AAAAAAABRjY/t3gKzYzLuiEjHWgVoJjdHXVDItYDskn5gCLcBGAs/s1600/domy%2Btanzanie%2Bafrika%2Bmbeya.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">a jako bonus ještě fotka zadku zebry :D ...jestli ji najdete ;)</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-tGpiMBmkHeA/XOreLAwOk4I/AAAAAAABRjc/0LaciKsxxBY_30RPFsQskqVZxVMRZ7MBACLcBGAs/s1600/zadek%2Bzebry.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-tGpiMBmkHeA/XOreLAwOk4I/AAAAAAABRjc/0LaciKsxxBY_30RPFsQskqVZxVMRZ7MBACLcBGAs/s1600/zadek%2Bzebry.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
</div>
Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-33337659954028848432019-04-29T18:18:00.000+02:002019-04-29T18:19:33.537+02:00O tom, jak se ze mě v Africe stal velvyslanec<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: left;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-DBGaiRxypdU/XMbO5yhiZCI/AAAAAAABQ80/-bv2llwcOj0EIztOJphFfjLqyYMfegp0gCLcBGAs/s1600/Tanzania%252C%2BKanisa%2BLa%2BMoravian%252C%2BMoravian%2BChurch%252C%2BJednota%2Bbratrsk%25C3%25A1%252C%2B4%252C%2BTabora.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://4.bp.blogspot.com/-DBGaiRxypdU/XMbO5yhiZCI/AAAAAAABQ80/-bv2llwcOj0EIztOJphFfjLqyYMfegp0gCLcBGAs/s1600/Tanzania%252C%2BKanisa%2BLa%2BMoravian%252C%2BMoravian%2BChurch%252C%2BJednota%2Bbratrsk%25C3%25A1%252C%2B4%252C%2BTabora.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="color: #333333; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #333333; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Kdybych vám měla vyjmenovat, o jakých povoláních jsem za celý život snila, byli bychom tu asi dlouho. Byla ale povolání, který mě držela dýl a která jsem opravdu chtěla dělat. Když jsem byla na konci gymplu, snila jsem o práci velvyslance a hodně mě to ovlivňovalo ve výběru škol. I když mě politika nezajímala, tato práce mě fascinovala. Nakonec jsem ale mezinárodní vztahy, ani diplomacii nešla studovat, protože jsem si dostatečně nevěřila, a protože jsem zvolila něco v mých očích praktičtějšího. Malá skrytá touha poznat tuto oblast tam ale zůstávala, a proto jsem byla tak nadšená, když jsem měla příležitost jít na <a href="http://www.travelwithgeorgie.com/2012/05/party-na-ambasade-holandska-kultura.html" target="_blank">party na holandské ambasádě</a>, když si <a href="http://www.travelwithgeorgie.com/2017/02/blaznivy-leden.html" target="_blank">peruánská velvyslankyně v ČR všimla mého videa</a> a když byla potenciální možnost tam dělat stáž. Ta stáž nakonec díky Bohu nevyšla. Možná kdybych o ni aktivně bojovala, tak bych toho dosáhla, možná i spíš umístěná v Limě. Já jsem ale cítila, že v tuto chvíli to není pro mě a další telefonát z ambasády jsem měla až když jsem už měla práci na plný úvazek jako učitelka. Vraťme se ale do Tanzánie.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #333333; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #333333; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><a href="http://www.travelwithgeorgie.com/2019/02/proc-tanzanie.html" target="_blank">V minulém článku</a> jsem psala, jak jsem se dostala na moji novou pracovní pozici koordinátora. Kromě toho, že hned z kraje uvedení do té práce jsem měla pracovní cestu (cestovat v rámci práce byl jeden z mých snů), později jsem začala zjišťovat, co i taková cesta obnáší. V něčem je to politika, i když jsem se jí bránila. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #333333; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #333333; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Zrovna v Africe jde hodně o to, jak se věci prezentují a je velmi důležité se někde ukázat, hosté jsou tam nesmírně vážení. Proto jsme i my po dvou dnech jednání začali objíždět všechny možné budovy církve. Proces byl většinou stejný a já jsem se ho po chvilce naučila i bez znalosti svahilštiny. Přišli jsme někam, dostali jsme lahev vody, proběhl oficiální pozdrav od místního pastora a pak naše pozdravení - řekni, kdo jsi, odkud jsi a můžeš přidat nějaký osobní pozdrav nebo dodatek. Dále proběhly nějaké reporty o fungování místní církve, tanec či píseň sboru, zápis do knihy hostů, fotka a "na shledanou". Za první den jsme stihli 4 místa, v posledním ale místní pastor stihl odejít, než jsme přišli. V dalších dnech jsme měli ještě několik více či méně podobných setkání. Byly to takové ty oficiální návštěvy, které byly fajn, ale zároveň opravdu velmi oficiální. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #333333; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Pro mě bylo hodně přínosné, když jsme si pak na některých místech mohli sednout s pracovníky s mladými lidmi v Tanzanii a porovnat naše zkušenosti, sdílet nápady, těžkosti a radosti, to byly opravdu skvělé chvíle.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: center;">
<span style="color: #333333; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="color: #333333; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-pOBMF34YoAM/XMcjhup_tJI/AAAAAAABQ9A/SBUO8PuYJjgQws3L16os3s3V8oCeGd_IgCLcBGAs/s1600/Tanzania%252C%2BKanisa%2BLa%2BMoravian%252C%2BMoravian%2BChurch%252C%2BJednota%2Bbratrsk%25C3%25A1%252C%2B2%252C%2BTabora.JPG" imageanchor="1" style="font-family: "Times New Roman"; margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://3.bp.blogspot.com/-pOBMF34YoAM/XMcjhup_tJI/AAAAAAABQ9A/SBUO8PuYJjgQws3L16os3s3V8oCeGd_IgCLcBGAs/s1600/Tanzania%252C%2BKanisa%2BLa%2BMoravian%252C%2BMoravian%2BChurch%252C%2BJednota%2Bbratrsk%25C3%25A1%252C%2B2%252C%2BTabora.JPG" /></a></span></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #333333; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Když jsem si tohle zpětně rekapitulovala a přemýšlela nad tím, co vlastně v Tanzánii děláme, přišlo mi, jako bychom byli taková diplomatická delegace. Program jsme měli dost rozplánovaný a převážně jsme navštěvovali různá důležitá místa, kde jsme utužovali vztahy. V tu chvíli mi došlo, že Bůh mi splnil sen práce velvyslankyně. Sice jsem to vlastně nikdy v reálu nezažila, jaké je to v diplomacii, tady mi to přišlo, že cesta po Africe mi splnila to, co jsem si o práci na velvyslanectví myslela. Takže ne vždy dosáhneme toho, co si v hlavě vysníme, ale často se může stát, že se něco splní nějakým jiným způsobem, než bychom si sami představili. To se v mém životě opakuje a i když je to často spojeno s různýma výzvama, já jsem za to vděčná.</span></div>
</div>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #333333; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-kCNHgf-pOjA/XMcjht-ZG7I/AAAAAAABQ9I/pl81wEzHp0QroyHmFl1CCx6rF4soQqiUwCLcBGAs/s1600/Tanzania%252C%2BKanisa%2BLa%2BMoravian%252C%2BMoravian%2BChurch%252C%2BJednota%2Bbratrsk%25C3%25A1%252C%2B1%252C%2BTabora.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://2.bp.blogspot.com/-kCNHgf-pOjA/XMcjht-ZG7I/AAAAAAABQ9I/pl81wEzHp0QroyHmFl1CCx6rF4soQqiUwCLcBGAs/s1600/Tanzania%252C%2BKanisa%2BLa%2BMoravian%252C%2BMoravian%2BChurch%252C%2BJednota%2Bbratrsk%25C3%25A1%252C%2B1%252C%2BTabora.JPG" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-1ota66SKhzc/XMcjhlel6BI/AAAAAAABQ9E/akJ-bOv0B0oWchMbB8zgRTz_aM5Bh8lDACLcBGAs/s1600/Tanzania%252C%2BKanisa%2BLa%2BMoravian%252C%2BMoravian%2BChurch%252C%2BJednota%2Bbratrsk%25C3%25A1%252C%2B3%252C%2BTabora.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://3.bp.blogspot.com/-1ota66SKhzc/XMcjhlel6BI/AAAAAAABQ9E/akJ-bOv0B0oWchMbB8zgRTz_aM5Bh8lDACLcBGAs/s1600/Tanzania%252C%2BKanisa%2BLa%2BMoravian%252C%2BMoravian%2BChurch%252C%2BJednota%2Bbratrsk%25C3%25A1%252C%2B3%252C%2BTabora.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="color: #333333; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
</div>
</div>
Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-50685424974408569182019-02-11T22:14:00.000+01:002019-02-11T22:14:26.852+01:00Proč Tanzanie?<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms", sans-serif;">V předchozích článcích jsem vás seznámila s mými cestovními zážitky cesty do Tanzanie a s prvním dobrodružstvím v Tanzanii. Co jsem ale vlastně dělala v Tanzanii?</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Před nějakou dobou (léto 2017) jsem byla oslovena českým vedením Jednoty bratrské, jestli bych se nechtěla přihlásit na jednu pracovní pozici v církvi na mezinárodní úrovni. Jednota bratrská totiž hlavně v 18. století začala mířit do zahraničí a rozšířila se po mnoha místech na celém světě. Nejsme tedy všude, ale člověk může cestovat daleko a potkat "moravany" (v mnoha zemích se název změnil na Moravian Church/Iglesia Morava/Kanisa la Moravian = Moravská církev). Však starší čtenáři tohoto blogu vědí, že v Peru i v USA jsem byla pomáhat ve společenstvích Jednoty bratrské. V listopadu 2017 jsem byla taky na jedné konferenci v Kapském Městě, takže to jsou některá z míst, kam jsem se díky církvi dostala. Vraťme se zpět. Přihlásila jsem se na tu pozici, protože mně to přišlo velmi zajímavé - částečný úvazek, práce z domova, práce s mladými lidmi, hodně administrativní, ale zároveň kreativní... prostě od všeho něco. Podle požadavků mi přišlo, že byla z půlky tvořena pro mě. Výběrové řízení se trochu protáhlo, ale loni jsem se dozvěděla, že jsem se dostala mezi dva finalisty na tuto pozici a proto jsem v srpnu letěla do New Yorku na pohovor. Na podzim jsem se dozvěděla, že jsem byla vybrána a nějakou dobu potom mi přišla informace o tom, že bude setkání týmu, se kterým spolupracuji, v Tanzanii v lednu 2019. No a takovým zprávám a nabídkám se neříká ne. V Tanzanii je právě nejvíc členů Jednoty bratrské celosvětově. Je to vtipné, protože jich je asi 60-70% a v okolních zemích taky kupa. Nás evropanů je trošička...<br />V plánu cesty bylo setkání - porada výboru pro mládež a ustanovení mě do funkce koordinátora. To byly dva náročný dny, kdy jsem musela dávat nepřetržitě pozor na to, co se říkalo a zapisovat si. Zajímavá zkušenost. Dál jsme měli v plánu cestování po Tanzanii a poznávání různých míst, lidí, společenství, atd. Plánujeme tam totiž za 3 roky takovou poznávací cestu pro vybranou skupinu mladých lidí. Nicméně, tohle vše vysvětluje, proč jsem já sama neplánovala nic na této cestě, od nakupování letenek, přes rezervace hotelů, program i to, co budeme jíst, vše to bylo v nějaké vyšší režii a my jsme se jen vezli :D Byla to pro mě naprosto nová zkušenost a v něčem psychicky strašně velký oddech, protože ono se to nezdá, ale dělat stále nějaká rozhodnutí, když jste na místě, které neznáte, taky vyčerpává. V tomto ohledu to byla skvěle odpočinková cesta. Na spánek samotný tam ale tolik času nebylo a odpočinkové to taky nebylo, protože náš program byl často nabitý od rána do večera. O tom a o jídle jsem slíbila, že povím, ale tak teda zase příště :)</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-rGtAWjABa-U/XGHlBMceExI/AAAAAAABM8s/ozJutuGSLSE20-ixPFYNygOHfGIbkEMIACLcBGAs/s1600/DSC08401.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img alt="Kanisa la moravian, Tabora, Tanzania" border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-rGtAWjABa-U/XGHlBMceExI/AAAAAAABM8s/ozJutuGSLSE20-ixPFYNygOHfGIbkEMIACLcBGAs/s1600/DSC08401.JPG" title="Tabora, Moravian Hostel, Tanzania" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">místo, kde jsme měli setkání (uvnitř) :D</span></td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
</div>
Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-68388044226157107782019-01-31T17:18:00.001+01:002019-01-31T17:29:04.568+01:00O nechtěně splněných přáních<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Po </span><a href="http://www.travelwithgeorgie.com/2019/01/cesta-cil-aneb-jak-jsem-letela-do.html" style="font-family: "trebuchet ms", sans-serif;" target="_blank">ztracených letech</a><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">, </span><a href="http://www.travelwithgeorgie.com/2019/01/jak-mi-v-tanzanii-ukradli-mobil.html" style="font-family: "trebuchet ms", sans-serif;" target="_blank">odcizeném a vráceném mobilu</a><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">, kupě dobrodružství, poznávání a objevování a dvou špatně prospaných nocích (jednu jsme mířili na letiště už ve 3:30 a druhou jsme byli v letadle) nás čekala ještě třetí taková noc. Během objevování Dar Es Salaam jsme totiž měli telefonát od jednoho z našich organizátorů/koordinátorů cesty s tím, že pro nás našli řešení, jen s tím, že ten let bude druhý den v 6h ráno a že je nutné, abychom byli na letišti už ve 3:45. Nechtěli jsme dělat problémy a taky jsme byli rádi, že nebudeme muset strávit 21h v nějaké místním autobusu, abychom dojeli do Tabora, tak jsme to odsouhlasili. Sice bychom se rádi vyspali, ale tak aspoň jsme na těch pár hodin spánku měli kvalitní postele v hotelu. Večer před spaním jsme ještě měli telefonát s nějakým místním člověkem, který nám ve zkratce vysvětlil, že letíme někam jinam a tam nás někdo vyzvedne a doveze do Tabora. Moc jsme toho nepochytili, jen že letíme do nějakého města na M, tak jsme si mohli jen tipovat, co to bude. Hlavní bylo ale to, že o nás bude postaráno.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Já jsem si </span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">na ráno</span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"> </span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">nařídila několik budíků, z takových situací jsem většinou nervózní a hůř spím, protože se bojím, že se neprobudím. Naštěstí jsem ale dobře vstala, oblékla se a sbalila, byli jsme domluveni, že asi ve 3:40 vyjdeme s Phillem z hotelu. Ano, četli jste dobře, VYJDEME. Z našeho třetího patra hotelu totiž bylo na letiště krásně vidět, odhadli jsme to asi na 15 minut cesty pěšky a nechtěl se nám volat taxík. Vlastně to teď zpětně moc nechápu, jak nás tohle vůbec napadlo a že jsme to udělali, obzvlášť po předchozí zkušenosti na pláži. Phill zaspal, jeho budík nějak nezvonil nebo ho ve spánku vypnul, tak jsem mu ve 3:40 ťukala na dveře, dokud se nevzbudil a nevylezl. Vše ale bylo nakonec rychlé, my jsme na recepci nechali klíče, vyrazili s kufry po silničce/cestě k letišti a opravdu jsme tam do 15 minut byli. Nepřišlo mi to opravdu jako nejlepší nebo nejbezpečnější nápad, překvapilo mě, že někteří lidé tam byli vzhůru, nevím, jestli ještě nebo už... ale důležité teď je to, že jsme došli. Hlavní informace, kterou jsme se řídili, byl odlet v 6:00. Kromě toho jsme ale dostali zprávu, ať si dáme pozor, že číslo našeho letu je TZ100, ale ve stejný čas do stejné destinace letí ještě let TZ110. To fakt asi vymyslel nějaký génius, aby se to nepletlo. </span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Takže u check-inu jsme podle letu a společnosti zjistili, že letíme do Mwanza.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Super, tady se to vše začalo skládat dohromady. Když si otevřete mapu Tanzanie, tak zjistíte, že Mwanza je větší město u břehu Viktoriina jezera. A proto ty nechtěně splněná přání a sny. <span style="color: #444444;"><b>Já jsem totiž prohlásila, že je škoda, že se během této cesty nepodíváme k Viktoriinu jezeru, že bych ho chtěla vidět.</b> </span>Myslím, že to bylo v tuto chvíli, co jsme začali zkoumat, kde je Mwanza, kdy mě Phill upozornil na to, že jsem si to vlastně přála a že bych si měla dát pozor na to, co si přeji. Já jsem se nad tím zamyslela a došlo mi, že jsem si vlastně před odjezdem jen tak povzdychla, že je škoda, že nepoznáme Dar Es Salaam, že tam nebyl plánovaný žádný čas. A ejhle! Ono se mi to taky vyplnilo, i když to nebylo to, co bych si sama vybrala. Přijde mi, že se mi občas dějí opravdu zvláštní věci.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Vraťme se ale zpět na letiště. Aby nás s těmi lety nemátli málo, dali oba lety ke stejné bráně. Nevím, co tím zkoumali, ale později jsme se dozvěděli, že prý je jeden z těch dvou letů zkušební, tak to je asi dočasné. Jinak by nedávalo smysl, že do Tabora lítají dva lety týdně, ale do Mwanza mají dva za den a ještě ve stejný čas...? Samozřejmě, že když otevřeli nástup na let TZ100, museli nás všechny x-krát upozornit, že to je let TZ100 a že si máme ověřit, jestli nemáme TZ110. Já bych tam šla nastoupit, kdyby mě Phill neupozornil, že to je ten špatný let. Oni to i hodně kontrolovali, tak by se mi asi nepodařilo proklouznout. Náš let teda začal nastupovat asi až v 6:15... Tak fungují tanzanské aerolinky... aby tam něco letělo včas, to by byl asi zázrak. Náš let byl opravdu v něčem směšný. Obrovské letadlo se 3-4-3 sedadly bylo poloprázdné a za něco málo přes hodinu polospavého letu jsme už z letadla koukali na Viktoriino jezero, které se nám odhalovalo v dálce. Dobře, neviděla jsem ho tak, jak jsem chtěla, ale viděla jsem ho. Z letadla a pak i z auta.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"></span></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td><a href="https://1.bp.blogspot.com/-9t_rfAHH8bQ/XFMekhmovjI/AAAAAAABMsA/GWJBviJHHmYjDVNZ8KTgR9JFAqWr9bL-gCLcBGAs/s1600/Mwanza%2BTanzanie%2BViktoriino%2Bjezero%2Bz%2Bd%25C3%25A1lky%2Bz%2Bletadla.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-9t_rfAHH8bQ/XFMekhmovjI/AAAAAAABMsA/GWJBviJHHmYjDVNZ8KTgR9JFAqWr9bL-gCLcBGAs/s1600/Mwanza%2BTanzanie%2BViktoriino%2Bjezero%2Bz%2Bd%25C3%25A1lky%2Bz%2Bletadla.jpg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: x-small;">Viktoriino jezero to modré v dálce</span></td></tr>
</tbody></table>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Letiště v Mwanza bylo ještě vtipnější než celá ta situace. Tímto krásným jumbo letadlem jsme přistáli někde uprostřed letiště, vylezli jsme po schodech z letadla a nastoupili do autobusu, který nás odvezl kousek k takové mini budově. Tam jsme jen vyšli 3 schody do malé místnosti s jedním pásem, kde já jsem ještě ve dveřích koukala, jak přivezli ty cargo boxy s kufry a jak je nakládali na ten jezdící pás. Skoro bych si tam mohla přijít a rovnou si svůj kufr převzít... ale to by asi bylo neefektivní. S kufrem si pak už člověk jen vyšel z té místnosti a tam už byl zástup čekajících lidí. Tam už na nás čekal pán s cedulkou s našimi jmény. Vzal mi kufr a za chvilku se k nám přidružil nějaký místní pastor, který nás přivítal, poptal se na cestu a za chvilku už nás naložili do auta toho pána s cedulkou s tím, že nás odveze někam na snídani a pak poveze dál. Bylo to letištní taxi, tak mně to jen v hlavě zašrotovalo, kolik tohle asi bude stát, ale víc jsem to neřešila. Místní pastor a další se s námi rozloučili a my byli vydáni napospas našemu řidiči, který neuměl moc anglicky. Opravdu nás ale dovezl na nějaké místo, kde nám řekl, že si můžeme dát snídani, což bylo fajn, tak jsme se v klidu najedli a potom jsme zase nasedli a vydali se na šestihodinovou cestu směrem na jih do Tabora.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-fDO7GmKRvhs/XFMe1AuYRAI/AAAAAAABMsI/xOfsl9ak-y4d_H9H9mqUuKvHcM8BvXQ0wCEwYBhgL/s1600/Mwanza%2BTanzanie%2Bleti%25C5%25A1t%25C4%259B%2Bair%2Btanzania.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="450" data-original-width="900" src="https://3.bp.blogspot.com/-fDO7GmKRvhs/XFMe1AuYRAI/AAAAAAABMsI/xOfsl9ak-y4d_H9H9mqUuKvHcM8BvXQ0wCEwYBhgL/s1600/Mwanza%2BTanzanie%2Bleti%25C5%25A1t%25C4%259B%2Bair%2Btanzania.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-X6bKnaaRl7g/XFMe1fQ4ofI/AAAAAAABMsM/vVxcKxU6AaA-Fc2PQmXgJlcxIxVoHJqNQCEwYBhgL/s1600/Mwanza%2Bleti%25C5%25A1t%25C4%259B.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://2.bp.blogspot.com/-X6bKnaaRl7g/XFMe1fQ4ofI/AAAAAAABMsM/vVxcKxU6AaA-Fc2PQmXgJlcxIxVoHJqNQCEwYBhgL/s1600/Mwanza%2Bleti%25C5%25A1t%25C4%259B.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-lU-UHa_RvmA/XFMe1lFIY1I/AAAAAAABMsQ/yG3yc74Kj3QQECrhot0ERMPtyWXin3I5QCEwYBhgL/s1600/Mwanza%2BTanzanie%2Bleti%25C5%25A1t%25C4%259B.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://4.bp.blogspot.com/-lU-UHa_RvmA/XFMe1lFIY1I/AAAAAAABMsQ/yG3yc74Kj3QQECrhot0ERMPtyWXin3I5QCEwYBhgL/s1600/Mwanza%2BTanzanie%2Bleti%25C5%25A1t%25C4%259B.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-V2kK0zcIi30/XFMe2LE0_qI/AAAAAAABMsU/Ymko5PJWXZMoUw42yH6_jJdP7gvZYxWQQCLcBGAs/s1600/Mwanza%2Bsn%25C3%25ADdan%25C4%259B.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="450" data-original-width="900" src="https://4.bp.blogspot.com/-V2kK0zcIi30/XFMe2LE0_qI/AAAAAAABMsU/Ymko5PJWXZMoUw42yH6_jJdP7gvZYxWQQCLcBGAs/s1600/Mwanza%2Bsn%25C3%25ADdan%25C4%259B.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Phill hned z kraje cesty poznamenal, že jedeme po dobré silnici, mnohem lepší, než čekal. Já jsem se jen podivila, protože mi přišlo, že tak úžasná nebyla a byly tam moc často umístěné retardéry. Zpětně a se širším kontextem ale musím uznat, že měl pravdu. Tohle byla opravdu moc dobrá cesta... ale o horších cestách bude zase jiné vyprávění... Vlastně na té cestě nebylo už nic tak zajímavého. Střídavě jsme spali a odpočívali. Auto nám zařídili úžasné, mělo totiž dvě řady sedaček vzadu, takže já jsem si odsedla dozadu a roztáhla jsem se, zatímco Phill se mohl roztáhnout v prostřední řadě. Kromě těch retardérů a občasné zastávky místní policií jsme jeli docela plynule. Tu místní policii nebo dopravní policii, nebo co to bylo, jsme moc nepochopili. Vždy nás zastavili, řidič s nimi prohodil pár slov nebo na nás koukli a jeli jsme dál. Jednou vystoupil a sedl si s nimi na chvilku na lavičce, popovídal si a pak jsme jeli dál. Když jsme nespali, sledovali jsme krajinu, vyhublé krávy, děti v uniformách po cestě ze školy a různě potulující se podél silnice, zajímavá uskupení kamenů, osady podél silnice a jejich obyvatele žijící v zajímavém poklidu...</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-bTZrP8tCdDs/XFMfMZ3EfPI/AAAAAAABMsk/B_XYEmYJwdo6rtHJKPcEDlARpb-OCJLOgCLcBGAs/s1600/Tanzanie%2Bpo%2Bcest%25C4%259B%2Bkameny.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://3.bp.blogspot.com/-bTZrP8tCdDs/XFMfMZ3EfPI/AAAAAAABMsk/B_XYEmYJwdo6rtHJKPcEDlARpb-OCJLOgCLcBGAs/s1600/Tanzanie%2Bpo%2Bcest%25C4%259B%2Bkameny.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Díky Bohu za Google Mapy. Mohla jsem občas kouknout, kde tak asi jsme a jak dlouho ještě pojedeme. Kousek od Tabora jsem už zbystřila a čekala, co přijde. Řidič se nás zeptal, jestli víme, kam jedeme, po pravdě jsme odpověděli, že netušíme, tak musel někomu zavolat, někde se poptat a nakonec nás dovezl k Orion Tabora Hotel. Tento krásný hotel je z počátku minulého století. Svá nejlepší a nejslavnější léta má asi za sebou, částečně vypadá, jako by se zastavil v čase, ale moc se mi líbil a stal se naším domovem na dalších několik nocí. U tohoto hotelu jsme se rozloučili s řidičem a hned si nás tam zase někdo převzal, tentokrát místní - Dick, který nás odvedl na recepci, tam jsme dostali klíče od našich pokojů, hodili si tam věci a Dick nás odvezl do církevního hostelu-jídelny na oběd. Tam jsem se poprvé setkala s opravdovým tanzanským jídlem, což byla z počátku výzva... ale o tom, co se jí v Tanzanii napíšu zase příště :)</span><br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-ckMgN2tAQnw/XFMfRN1Rx3I/AAAAAAABMso/CRsxQgjD6gQFbxXnnuyuFGDGrgbdm_fMQCLcBGAs/s1600/Orion%2BTabora%2BHotel%2BTanzanie%2BTabora.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="450" data-original-width="900" src="https://4.bp.blogspot.com/-ckMgN2tAQnw/XFMfRN1Rx3I/AAAAAAABMso/CRsxQgjD6gQFbxXnnuyuFGDGrgbdm_fMQCLcBGAs/s1600/Orion%2BTabora%2BHotel%2BTanzanie%2BTabora.jpg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Orion Tabora Hotel, postavený v roce 1914 německým baronem</span></td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Musím se ale ještě vrátit k těm splněným přáním. Mně se to totiž takhle stává častěji. Bylo to tak, když jsem v létě letěla do USA a přemýšlela jsem o tom, jak bych ráda někdy letěla v Business Class a pak jsem se v ní nečekaně objevila, pamatuji si, jak jsem v létě 2016 cestovala po Peru a USA, tam se mi to stalo několikrát, má ani nevyslovená přání a myšlenky se mi plnily. Ne vždy doslova a tak, jak jsem si třeba myslela, ale takovým způsobem, že mě to stále překvapovalo. Jsem zvědavá, co mě ještě potká, ale vím, že si opravdu musím začít dávat pozor na to, co si vlastně přeji :)</span></div>
</div>
</div>
Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com0Mwanza, Tanzánie-2.5164305 32.917451700000015-2.6433384999999996 32.756090200000017 -2.3895225 33.078813200000013tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-75944095531164412912019-01-28T20:57:00.000+01:002019-01-28T21:15:09.238+01:00Jak mi v Tanzanii ukradli mobil<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Stalo se to pár vteřin po tom, co jsem vyfotila tuto fotku... ale vraťme se zpět a vezměme to všechno hezky popořadě :)</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-NjMD2BByV_o/XE9caoicBAI/AAAAAAABMls/HywCu4JcYH8d0w3LoWRPwuB5XfzL5OH-gCLcBGAs/s1600/z%25C3%25A1pad%2Bslunce%252C%2BDar%2BEs%2BSalaam%252C%2BTanzanie%252C%2Bkr%25C3%25A1de%25C5%25BE.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://4.bp.blogspot.com/-NjMD2BByV_o/XE9caoicBAI/AAAAAAABMls/HywCu4JcYH8d0w3LoWRPwuB5XfzL5OH-gCLcBGAs/s1600/z%25C3%25A1pad%2Bslunce%252C%2BDar%2BEs%2BSalaam%252C%2BTanzanie%252C%2Bkr%25C3%25A1de%25C5%25BE.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Jak si možná pamatujete z <a href="https://www.travelwithgeorgie.com/2019/01/cesta-cil-aneb-jak-jsem-letela-do.html" target="_blank">mého minulého vyprávění</a>, v Amsterdamu nám uletělo jedno letadlo a v Dar Es Salaam další. To nám mírně zkomplikovalo život a taky to znamenalo, že jsme měli jeden den, nebo spíše jedno odpoledne, volna v Dar Es Salaam. Vydali jsme se teda s Phillem na průzkum. Bylo krásně, slunce pařilo a my jsme byli asi trochu naivní. Pořád jsme měli jen dolary a neměli jsme tušení, kolik co stojí. Po celém dnu a noci cestování a hodně sezení jsme se chtěli projít a bláhově jsme vyšli s představou, že bychom se mohli pokusit dojít do centra... Jak je ale známo, letiště bývá většinou trochu dál od centra, takže jsme si po půl hodině chůze uvědomili, že to asi jen tak nedojdeme. Taky jsme cítili, že se nám asi za krkem trochu připaluje kůže :D Tak přišla na řadu naše hlavní mise: sehnat taxi. Víte, sehnat taxi v Dar Es Salaam, když máte jen dolary a nejste na letišti, není jen tak. Kromě toho platí pravidlo, že když je nepotřebujete, jsou všude a jakmile je potřebujete, nikde nikdo. Z těch, co jsme našli, někteří nemluvili anglicky, jiní nechtěli naše dolary a když jsme se je snažili ukecat, řekli nějakou naprosto směšně vysokou částku. Autobus hromadné dopravy nás taky odmítl. Už jsme moc nevěděli co, tak jsme se schovali pod jedním stromem ve stínu a přemýšleli... a tam se konečně všechno obrátilo trochu k lepšímu. Jeden taxikář svolil, že nás odveze do města s tím, že nás doveze ke směnárně, abychom si ty dolary sami vyměnili a zaplatili mu v tanzanských šilincích. Super! Domluvili jsme cenu 20 000 TZS (= cca 200 Kč) a jeli jsme. Po cestě nám došlo, jak naivní byla ta naše myšlenka to dojít pěšky, *ťukám si na čelo*. Nakonec jsme se teda nechali dovézt k bankomatu a já jsem konečně úspěšně vybrala peníze, Phillovi se to podařilo až později. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #444444; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: x-small;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #444444; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: x-small;">(Neplacená reklama: Používám banku <a href="https://www.revolut.com/en-CZ/" rel="nofollow" target="_blank">Revolut</a>, kde mimo to, že mají lepší kurz, než jakákoliv česká banka, kterou znám, tak mám i výběry v zahraničí do 200 euro měsíčně zdarma. Všem cestovatelům doporučuji!)</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-ATT4P_E-h2A/XE9d9FkqSGI/AAAAAAABMl8/h-1-B8YLcIso5PUcIV7qg0NCdjHk7WnTACLcBGAs/s1600/ulice%2Bdar%2Bes%2Bsalaam%2Btanzanie.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-ATT4P_E-h2A/XE9d9FkqSGI/AAAAAAABMl8/h-1-B8YLcIso5PUcIV7qg0NCdjHk7WnTACLcBGAs/s1600/ulice%2Bdar%2Bes%2Bsalaam%2Btanzanie.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Super, do centra jsme se dostali, tak přišla na řadu naše další mise. Poznat trochu centrum, zjistit, jak to tu vlastně vypadá a časem najít něco k jídlu. Naše poznatky skončily u toho, že toho v centru vlastně moc není, když se zamyslím, tak jsme vlastně nenašli ani žádné hlavní náměstí, ale potkali jsme kupu pouličních prodejců, kde se nás pak jeden chytl a strašně nás přesvědčoval, že nás zadarmo zavede do nějakého podniku, kde bychom se mohli najíst. Tak dobře. Měla jsem chuť mu radši utéct, ale k mému překvapení nás doopravdy někam zavedl a nic za to nechtěl, těžko říct, jestli mu majitel něco nedal. Pořád jsme si nebyli úplně jisti, jak to je s kurzem a kolik ty věci vlastně stojí, ale později se nám podařilo připojit se na wifi, tak jsme zjistili, že podnik není drahý. Konečně jsme se pročetli nabídkou a vybrali si sendvič, načež nám obsluha řekla, že ho nemají, ani ten druhý sendvič a že se máme jít podívat, co mají uvnitř. Já jsem to po chvíli vzdala a šla se podívat, jenomže nic mě tam nezaujalo. Zklamaně jsem se vrátila na terasu a Phill mi už oznamoval, že nakonec prý ten sendvič mají. Aha, tak dobře. Po dlouhé době nám ho i donesli, zapomněli nám ale zase donést objednanou vodu. No, obsluhu v Tanzanii nemají na vysoké úrovni, jak jsme i později zjistili. Nicméně vtipné na tom sendviči bylo to, co mělo být salát. Byla to totiž jen nastrouhaná mrkev poházená po sendviči a po talíři. Nojo, jiný kraj, jiný mrav :D</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-P2jec-K8hVg/XE9dvCHqiZI/AAAAAAABMl0/JfGbgDJII3QxXO0eNxeVNGMYyfEOeDHIwCLcBGAs/s1600/j%25C3%25ADdlo%2Bdar%2Bes%2Bsalaam.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="394" data-original-width="900" src="https://2.bp.blogspot.com/-P2jec-K8hVg/XE9dvCHqiZI/AAAAAAABMl0/JfGbgDJII3QxXO0eNxeVNGMYyfEOeDHIwCLcBGAs/s1600/j%25C3%25ADdlo%2Bdar%2Bes%2Bsalaam.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Posilněni jídlem jsme se vydali opět do toho vedra venku, tentokrát s předsevzetím najít nějakou pláž. Hned z kraje se na nás nalepil nějaký místní umělec, který nám drze skočil do hovoru a začal nám dělat jakoby tour, na konci které chtěl, abychom si koupili nějaké jeho "umělecké dílo". Když jsme nechtěli, tak nás nechtěl pustit a chtěl jít s námi, tak jsem mu rovnou řekla, že ztrácí čas, že si nic nekoupíme, na což on reagoval, že už ten čas ztratil, tak jsem ho odbyla tím, že to je ale teda jeho rozhodnutí na nás zkoušet takovou strategii. Rozloučili jsme se, prošli jsme rybí trh, kde byla hlava na hlavě a pokračovali dál směrem, kde by nebyl přístup k moři oplocen a plný odpadků. Naše snaha ale najít něco takového byla marná, protože jsme došli ke slepé uličce. Tam, kde už to začalo vypadat nadějně, se najednou objevila zátrasa, kamera a nápis "Barack Obama Drive". Nemělo smysl se tam snažit dostat. Zvláštní na tom ale bylo to, že jsem v tu chvíli zažila naprosté "d</span><span style="background-color: white; text-align: left;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">éjà vu". Měla jsem takový silný pocit, že jsem toto místo někde už viděla a skoro bych i řekla, že jsem si ho někde fotila. Pořád to nemůžu vyhnat z hlavy, zvláštní.</span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; text-align: left;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/--VouwpWNhYo/XE9d2QpghgI/AAAAAAABMl4/xA33lu7c8fE178Rh9bLsxO0mBeuKF5B-gCLcBGAs/s1600/Barack%2BObama%2BDrive%252C%2BDar%2BEs%2BSalaam%252C%2BTanzanie.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://4.bp.blogspot.com/--VouwpWNhYo/XE9d2QpghgI/AAAAAAABMl4/xA33lu7c8fE178Rh9bLsxO0mBeuKF5B-gCLcBGAs/s1600/Barack%2BObama%2BDrive%252C%2BDar%2BEs%2BSalaam%252C%2BTanzanie.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="background-color: white; text-align: left;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; text-align: left;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Poměrně unaveni jsem se začali vracet a Phill si vzpomněl na trajekty, okolo kterých jsme šli a o kterých nám říkal onen "průvodce". Navrhl, že bychom to mohli zkusit, tak jsme šli, zaplatili 200 TZS (= 2 Kč) a za chvilku jsme se plavili na protější břeh zálivu. Viděla jsem krásné parky u vody a zeleň, ale všechno to opět byla taková lež. Nikde k tomu nebyl přístup, jediný přístup, co jsme našli, byl skrze pozemek nějaké školy, jenomže nás nechtěli pustit přes bránu do jejich areálu, prý je to jen pro studenty. Tak jsme se prošli několika uličkami a už jsme se chtěli vracet, když jsme zahlédli ceduli "Beach Resort". Nadějně jsme tedy zahnuli, i když už ta samotná ulička k pláži byla docela pochybná. Nenašli jsme žádný beach resort, tím tam možná něco původně bylo, ale teď to bylo opuštěné, pláž byla plná odpadků a posedávajících asi rybářů už po práci. </span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; text-align: left;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; text-align: left;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Došli jsme k vodě a zrovna zapadalo slunko, tak jsme si u jedné loďky fotili ten pěkný západ slunce. Koutkem oka jsem zahlédla dva kluky, jak se jdou fotit z druhé strany loďky, u které jsme stáli, ale nevěnovala jsem jim pozornost. A pak se to všechno stalo, v několika vteřinách. Ve chvilce, která je tak rychlá, že člověk nechápe, jak se to všechno stalo, ale tak dlouhá, že toho člověku proběhne hlavou milion. Někdo mi z levé ruky začal tahat mobil. Nechtěla jsem ho pustit, ale uvědomila jsem si, že mám na druhé straně batoh, který si musím chránit a proto jsem se dál nesnažila, mobil jsem pustila a chytla batoh. Kluk s mobilem se vzdaloval a mně v hlavě běželo, jestli nabídnout peníze, ať mi mobil vrátí, zároveň jsem se ale bála, že jakmile bych vytáhla peněženku, přišla bych o ni i s kartami a doklady. Phill na mě zavolal: "Pozor, má nůž!" a v tu chvíli jsem se koukla před sebe a viděla toho druhého kluka s nožem v ruce. Úplně mám tu scénu před sebou, měl v ruce poměrně dlouhý nůž, zvláštní ale bylo, že byl na konci zaoblený. V tu chvíli jsem na 100% věděla, že mi nic neudělá. Myslím, že vteřinu po tom, se tento kluk otočil a začal odcházet nebo možná odbíhat. V mém myšlenkovém procesu jsem si začala vybavovat vše, co jsem kdy četla o přepadení a krádežích a taky o tom, co mi říkala mamka. Věděla jsem, že musím něco zkusit, nemůžu to jen tak vzdát! Začala jsem tedy za nimi anglicky křičet, ať mi ten mobil vrátí. "Vraťte mi ten telefon, no tak! Vždyť je stejně starý, nic na něm není. Vraťte mi ten mobil!" Když byli daleko, vzdala jsem to a začala jsem to všechno vstřebávat. Byla jsem nesmírně vděčná za to, že jsem nepřišla o batoh, až později mě Phill upozornil na to, že mi tím nožem přeřízli jednu šňůrku. Naštěstí jen jednu ze čtyř. Přemýšlela jsem, nakolik je to pro mě ztráta, že jsem přišla o mobil. Nebyl nejnovější, ale vždycky je to nepříjemné o něj přijít, hlavně kvůli fotkám, které jsem nestihla zazálohovat a nějakým informacím. Pomalu jsem to všechno vstřebávala, zatímco jsme odcházeli z pláže. Věděli jsme, že tam už vůbec nemáme co dělat a lidé, kteří tam seděli, nám to posunky naznačovali. V tu chvíli na nás někdo začal posunkovat ve stylu, ať počkáme. Něco nesl v ruce. Já jsem nechápala. Chtěl nám něco říci? On se k nám přibližoval a my jsme pomalu šli k němu. Natahoval ke mně ruku a já jsem tomu opravdu nevěřila, nevím, proč jsem si myslela, že mi třeba dá nějaký jiný telefon jako náhradu, když jsem zahlédla něco v tom tvaru. Byl to totiž jiný člověk... ale on mi podával můj telefon. Uvěřila jsem tomu až ve chvíli, kdy jsem ho držela v ruce. Poděkovala jsem mu anglicky, protože jsem byla ještě mírně v šoku. U východu z pláže na nás další pánové posunkovali, že máme radši jít pryč a těm jsem už poděkovala svahilsky, na což oni odpověděli překvapeným výrazem.</span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; text-align: left;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Ufff, to byl neuvěřitelný sled událostí během několika minut. Celé jsem to ještě zpracovávala a děkovala jsem Bohu za to, jak to dopadlo. Neuvěřitelná zkušenost, to bylo poprvé... Ještě trochu v šoku jsme nasedli na trajekt zpět a užívali si poslední zbytky toho západu slunce.</span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; text-align: left;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-7mcUSyjXvhs/XE9eSQIDMYI/AAAAAAABMmM/RLWnxDE1gpwGF4c19GHIGx4XQxwvQLUAwCLcBGAs/s1600/pohled%2Bz%2Btrajektu%252C%2BDar%2BEs%2BSalaam%252C%2BTanzanie.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://4.bp.blogspot.com/-7mcUSyjXvhs/XE9eSQIDMYI/AAAAAAABMmM/RLWnxDE1gpwGF4c19GHIGx4XQxwvQLUAwCLcBGAs/s1600/pohled%2Bz%2Btrajektu%252C%2BDar%2BEs%2BSalaam%252C%2BTanzanie.jpg" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Tak...a více zase příště :)</span></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
</div>
Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-86446555441514403442019-01-26T12:40:00.002+01:002019-01-26T12:41:27.219+01:00cesta > cíl aneb Jak jsem letěla do Tanzanie<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-zJKpEr7mJcA/XEw_3v_IegI/AAAAAAABMiA/vo4ptgvpQNM3Pn3rynmvs09mDeJbwFmLgCLcBGAs/s1600/let%2Bnad%2BDar%2BEs%2BSalaam%252C%2BKenya%2BAirways%252C%2Bdomy%2Bv%2BDar%2BEs%2BSalaam%252C%2Bbarevn%25C3%25A9%2Bst%25C5%2599echy.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://3.bp.blogspot.com/-zJKpEr7mJcA/XEw_3v_IegI/AAAAAAABMiA/vo4ptgvpQNM3Pn3rynmvs09mDeJbwFmLgCLcBGAs/s1600/let%2Bnad%2BDar%2BEs%2BSalaam%252C%2BKenya%2BAirways%252C%2Bdomy%2Bv%2BDar%2BEs%2BSalaam%252C%2Bbarevn%25C3%25A9%2Bst%25C5%2599echy.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Připadá mi, že se to začíná
v mém cestování stávat pravidlem, ale často mám takové zajímavé cesty do destinace.
Když jsem poprvé letěla do Peru, v Londýně byla mlha a mně uletěly všechny
navazující 3 letadla. Když jsem letěla do Kapského Města, uletěl mi přímý spoj
ve Francii. Tyto zkušenosti mě rozhodně naučily, jak se v takové situaci
zachovat, a i když to nemám ráda a pokud mám na přestup méně, než 2 hodiny,
jsem trochu nervózní, už vím, že vždy to je řešitelná záležitost. Nejhorší to zatím
bylo v té Francii, kde mi letadlo uletělo z důvodu nekonečný fronty u
pasové kontroly a nepřítomnosti žádného dalšího personálu, který by mohl nějak
asistovat. Tam mi opravdu ten náhradní let dát nechtěli, ale nakonec dali. Po
té zkušenosti vím trochu líp, jak v takových situacích jednat. Nicméně,
zpět do přítomnosti.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Moje poslední cesta byla do Tanzanie. A aby
to nebylo jen tak, měla jsem na přestup v Amsterdamu asi hodinu a půl.
Odtamtud mi ale letěl krásný přímý let až do Dar Es Salaam, tak jsem nějak
neprotestovala, když mi rezervace přišla. Později jsem se dozvěděla, že navíc
v tom letadle nebudu sama, tak jsem si i říkala, že o to to bude lepší,
nepřiletět do cizího města sama. V úterý jsem tedy už ve 3:30 ráno
vyrazila do Prahy. Byla jsem ráda, že mám rezervu, protože byla šílená
chumelenice, nebylo vidět dál, než na 5-10 metrů a auta teprve začínala ten
sníh odklízet. V 6:30 jsem teda byla na letišti, prošla check-inem a
vlastně už ani nevím, kdy jsem to zjistila, ale u brány se zobrazilo, že je
otevřená, takže všichni vstali, aby nastoupili a za chvilku jsem koukala, že si
zase všichni sedají. Říkala jsem si, že je to divný a v tu chvíli jsem
zaslechla, že říkají něco o Amsterdamu. Začala jsem pátrat na internetu a
zjistila jsem, že je v Amsterdamu silný vítr, takže většina letů má
zpoždění, některé jsou zrušené a jenom pár jich letí na čas. Moc mě nepotěšilo,
když jsem zjistila, že náš let do Amsterdamu je zpožděn asi o 2 hodiny, ale ten
let z Amsterdamu do Dar Es Salaam žádné zpoždění zaznamenáno nemá. Proč??
Asi velká letadla zvládají vítr líp. No co, pořád jsem doufala, že se to nějak
vyřeší. Začala jsem komunikovat s kamarádem Phillem, který do Amsterdamu
letěl z Birminghamu a ten mi za chvíli psal, že má taky zpoždění. Třetí člověk,
který s námi letěl, nás už o zpoždění informoval, jeho samotného se to ale
netýkalo, dorazil do Amsterdamu včas.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Do letadla jsme nastoupili pozdě,
a ještě jsme tam museli skoro hodinu sedět, než nám dalo Amsterdamské letiště
povolení. Prý byla funkční jen jedna přistávací dráha, všechna letadla se tam
teda musela nějak vejít. Při přistávání si s námi vítr začal hrát.
Naklonil nás doleva, opřel se do nás a poslal nás doprava a pilot oznámil, že
přistaneme až za chvíli. Když jsme přistávali napodruhé s různými nárazy
větru a drncáním, byla jsem ráda, že jsme to zvládli a s radostí jsem se přidala k přistávacímu potlesku. Hned jsem se připojila na internet a zjistila jsem, že
letadlo už uletělo, sice se zpožděním, ale ještě dost před tím, než jsem
přistála. Taky jsem zjistila, že Phill přistál chvíli přede mnou a taky to
nestihl. Přála jsem si, abychom to stihli, na druhou stranu jsem byla ráda, že
nejsem sama, komu to uletělo. No, celkově nás nebylo málo, komu navazující lety
uletěly, bylo to krásně přepážky KLM, kam jsme si došli, aby nám dali
náhradní let. V té frontě jsme nakonec stáli 5 hodin. To nepřeháním. Vůbec
jsem to nečekala, když jsme si do té fronty stoupali. Jako náhradní řešení jsme dostali let
přes Keňu s tím, že jsme měli do Dar Es Salaam doletět asi 30 minut před
tím, než nám letěl let po Tanzanii. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Přiletěli jsme do Dar Es Salaam a
řekli jsme si, že to zkusíme. Seděli jsme ale úplně v poslední řadě, takže jsme hned zkraje ztratili čas na tom, než všichni před námi vystoupili. Pak před námi
všichni dlouho zdržovali u víz, překvapilo mě, jak moc se nás vyptávali na to,
co budeme v Tanzanii dělat, než nám ty víza dali. Bylo jim trochu těžké rozumět, i
kvůli jejich přízvuku v angličtině. Když jsme si šli pro kufry, které na
nás už dávno čekaly, tušili jsme, že to nestíháme - už byl čas odletu. Pořád
jsme ale byli rozhodnuti, že to zkusíme stihnout, tak jsme šli do odletové haly. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><span style="color: #0c343d;">"Skvělé" na tom letišti v Dar
Es Salaam je, že první musíte projít přes člověka, co kontroluje, jestli máte
letenku (tu jsme neměli), pak musíte dát zavazadla na pás kontroly (tam si
mysleli, že mám v kabelce zapalovač a musela jsem tam tím projet asi 3x),
a pak se teprve dostanete k odbavovací přepážce. No a u té odbavovací
přepážky vám řeknou, že už je pozdě. Tak to všechno poberete a zjistíte, že
nikde není východ z letiště. Tak jdete zpět skrze ten detektor a u toho se
snažíte vysvětlit těm, co vám 10 minut kontrolovali kabelku, že vám to uletělo.
Vyjdete ven a přečtete si zprávu, že prý o nás na letišti vědí, že bychom se
měli na let dostat i po času boardingu, tak se zase rozhodnete jít skrze tuhle
celou šílenou proceduru, kdy na vás ti stejní lidé nechápavě koukají, znova vás
donutí vyndat z batohu notebook, tekutiny a projít přes kontrolu.
Doběhnete k přepážce a tam vám řeknou, že letadlo už odletělo. Achjo. Tak
jdete zpátky. Přes ten detektor. A ti lidé na vás zase opravdu nechápavě koukají.
Tak jen pokrčíte rameny a rozloučíte se slovy, že se ještě uvidíte.</span><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">To byla jedna z těch
intenzivnějších částí cesty. Uff. V Dar Es Salaam bylo hodně vlhko a vedro.
Opravdu pořád. Zapotila jsem se u tohoto pobíhání a pak i jen po cestě na taxi.
Naštěstí nás vzali i za dolary, protože bankomat na letišti mně nechtěl vzít
kartu a Phillovi zase dát peníze. Ubytovali jsme se v hotelu, který jsme
měli zařízený, konečně jsme se po dvou dnech cesty osprchovali a rozhodli se,
že se vydáme do města. První jsme ještě udělali trochu průzkumu a zjistili, že
letadlo do Tabora, kam jsme mířili, lítá jen 2x týdně. Ajaj, tak to asi nebude jen tak. Zkontrolovali jsme, jaké jsou jiné možnosti - autobusem 18h cesty, vlakem 21h cesty... Věděli jsme, že to stejně sami nevymyslíme, tak jsme to nechali na našich organizátorech, aby nám dali vědět, co by bylo nejlepší a vydali jsme se do města.</span><br />
<span style="color: #444444; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-jvMGtiRfIUw/XExCHjlCAkI/AAAAAAABMiM/mXnMOEDcea89nhmozCIECBOlBHCqnvf5ACLcBGAs/s1600/Dar%2BEs%2BSalaam%252C%2BFQ%2Bhotel%2Bview%252C%2Blife%252C%2B%25C5%25BEivot%252C%2Bnear%2Bairport%252C%2Bhotel%2Bbl%25C3%25ADzko%2Bleti%25C5%25A1t%25C4%259B.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-jvMGtiRfIUw/XExCHjlCAkI/AAAAAAABMiM/mXnMOEDcea89nhmozCIECBOlBHCqnvf5ACLcBGAs/s1600/Dar%2BEs%2BSalaam%252C%2BFQ%2Bhotel%2Bview%252C%2Blife%252C%2B%25C5%25BEivot%252C%2Bnear%2Bairport%252C%2Bhotel%2Bbl%25C3%25ADzko%2Bleti%25C5%25A1t%25C4%259B.png" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="color: #444444; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<span style="color: #444444; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="color: #0c343d; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Tato příhoda mě donutila se zamyslet nad tím, že občas jsou naše cesty k cíli vlastně zajímavější, dobrodružnější a v něčem důležitější, než ten cíl. Myslím, že se občas zbytečně zaměříme jen na ten cíl, kterého chceme dosáhnout, ale zapomínáme si užít tu cestu. Dobře, ne vždy si člověk může něco takového užít, není to v něco tak příjemného, ale myslím, že v tom můžeme najít hodně malých radostí. Minimálně vnímat ten proces toho, čím procházíme, co zažíváme a co se z toho učíme, je obrovsky cenný. Jen to, že jsme v něm přítomni a uvědomíme si to, co se děje, nás posune blíž k našemu cíli. Co myslíte? :)</span><br />
<span style="color: #444444; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Více o dobrodružné návštěvě Dar Es Salaam, o tom, jak jsme se nakonec dostali do Tabora... a o dalších dobrodružstvích zase příště :)</span></div>
</div>
Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-16186858728213953792018-12-30T12:30:00.000+01:002018-12-30T22:19:09.020+01:00Ohlédnutí za rokem 2018 + 7 ponaučení<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-Gg1GjgAi7tM/XCfBoi_a2wI/AAAAAAABLk4/0-1mwJrn2DgdX8lY_Tcu-Z8n9l7coPMLQCLcBGAs/s1600/2018%2Bmen%25C5%25A1%25C3%25AD.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="594" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-Gg1GjgAi7tM/XCfBoi_a2wI/AAAAAAABLk4/0-1mwJrn2DgdX8lY_Tcu-Z8n9l7coPMLQCLcBGAs/s1600/2018%2Bmen%25C5%25A1%25C3%25AD.png" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Wow, to byl rok!</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Jak moc se ráda dívám dopředu a užívám si přítomnost, letos jsem se mnohokrát zamyslela nad tím, co se stalo a nepřestávala jsem se divit. Některé věci mi přijdou jako něco, co se stalo dávno. Byl to rok plný pádů, bolestivých momentů a chvílí, které nebyly příjemné, ale taky rok plný požehnání, úžasných chvílí a vděčnosti... no a taky poměrně dost cestování. I tuto rekapitulaci píšu z Dubaje, kde jsem tentokrát spíš na takové odpočinkové dovolené právě proto, abych měla čas i na blog a čtení knížek :)</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Tak jdeme na to!</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-TAcMeV-OGFw/XCfGlXbXJWI/AAAAAAABLlo/IRWUnnJko0MXBJVdiIR5mSPNT1NXRFnZACLcBGAs/s1600/youtube%2Bspace%2Bberlin%252C%2Bgeorgie%2Ben%2Bespanol%252C%2Bgeorgie%2Bcancikova.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="600" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-TAcMeV-OGFw/XCfGlXbXJWI/AAAAAAABLlo/IRWUnnJko0MXBJVdiIR5mSPNT1NXRFnZACLcBGAs/s1600/youtube%2Bspace%2Bberlin%252C%2Bgeorgie%2Ben%2Bespanol%252C%2Bgeorgie%2Bcancikova.jpg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">YouTube Space v Berlíně</span></td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Leden </b>- do prvního měsíce roku vstupuji s velkým stresem. Zaprvé se mi v práci zvyšuje úvazek poměrně o dost a zadruhé se učím na <a href="http://www.travelwithgeorgie.com/2018/03/pribeh-o-milosti.html" target="_blank">opravné státnice z angličtiny</a>. Do těch jsem mám asi dva týdny a nemám pocit, že bych toho uměla víc, než napoprvé... Mám ale lepší strategii a je to vše trochu usazenější. Naučím se docela rychločíst a státnice nakonec díky Bohu dávám. Mezitím se ale dějí ještě jiné věci, kdy kvůli brnění/mravenčení skoro v celém těle musím obíhat doktory.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Únor</b> - s bráchou začínáme chodit do pokročilých tanečních a víc si toho nevzpomínám. Jediné, co mě napadá je moje první magnetická resonance v životě při které usnu (spánkový deficit ze státnic?) a <a href="http://www.travelwithgeorgie.com/2018/03/pribeh-o-milosti.html" target="_blank">promoce</a>. V Olomouci mají takový ty šílený hábity a čepičky, ve kterých je nakonec vlastně jedno, jak se člověk na promoci oblékne a je v nich vedro. I tak to ale je hezká událost, jeden z pánů má vtipný proslov, vidím některé spolubydlící a můžu s rodinou opět trochu projít Olomouc.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Březen </b>- jarní prázdniny využívám k tomu, že s kamarádkou projíždím kus Španělska. Naplánovala jsem takovej šílenej výlet autobusy, kde se skoro každý den někam přesunujeme (3-8h v autobuse). Začínáme i končíme v Barceloně a mimo to během toho týdne navštívíme další 4 města. Je to hodně zajímavý, pro mě zase úplně jiná zkušenost. Nejvíc se nám ale nakonec líbí asi v Burgosu, protože i když tam skoro celou dobu prší a je zima, mám tam kamarády a lidský faktor dělá hodně. Více o tom výletu zase jindy :)</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-a2jHtgxtdro/XCfC1FiKcDI/AAAAAAABLlA/9CEtA4KD9UwTT7b2NisZQ_18-NtYFWqTQCLcBGAs/s1600/klinika%2Bgemini%252C%2Bzl%25C3%25ADn%252C%2Boperace%2Bo%25C4%258D%25C3%25AD%252C%2Blaserov%25C3%25A1%2Boperace%2Blasik%2Brelex%2Bsmile.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="441" data-original-width="900" src="https://3.bp.blogspot.com/-a2jHtgxtdro/XCfC1FiKcDI/AAAAAAABLlA/9CEtA4KD9UwTT7b2NisZQ_18-NtYFWqTQCLcBGAs/s1600/klinika%2Bgemini%252C%2Bzl%25C3%25ADn%252C%2Boperace%2Bo%25C4%258D%25C3%25AD%252C%2Blaserov%25C3%25A1%2Boperace%2Blasik%2Brelex%2Bsmile.jpg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">před a po operaci... sice jsem předtím nosila čočky a brýle často ne, i tak to byla změna, minimálně u mě vnitřní</span></td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Duben </b>- v dubnu mě navštěvují postupně dvě mé bývalé olomoucké spolubydlící a se třetí (<a href="https://www.travelwithgeorgie.com/2018/06/ze-zivota-letusky-z-emirates.html" target="_blank">Maťkou</a>) se na konci měsíce setkávám už podruhé ve Vídni. Jdeme do Schmetterling Garten, moc doporučuji, je to tam skvělé!</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Květen </b>- měsíc doktorů? Začínám 1. května v Praze na <a href="https://www.gemini.cz/" rel="nofollow" target="_blank">klinice Gemini</a>, protože mým dlouhodobým snem je laserová operace očí. Trávím tam ten den asi 3-4 hodiny, protože mám slabou rohovku a na některá měření mě radši posílají dvakrát, aby si byli jisti, že mě na operaci můžou doporučit. Oceňuji jejich přístup a doporučení nakonec dostávám. V tom týdnu se dovolám na výsledky z MR a jsem hospitalizovaná v Jičíně (poprvé v životě v nemocnici), kde mi dělají lumbální punkci a pak tam ležím 3 dny na kortikoidech. Je to docela odpočinek a přečtu nějaké knížky. Další dva dny s bolestí hlavy učím a v sobotu na mě útočí postlumbální syndrom v plné síle tak, že musím </span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">už v Jičíně</span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"> vystoupit z autobusu, kterým jedu do Prahy a zavolat známému, jestli mě nedoveze domů. Netuším, co mi je, ale můžu jen ležet, jinak mě nesnesitelně bolí hlava a oči, až brečím. Můžu si dojít tak akorát na záchod. Až v pondělí, kdy se už cítím líp, to jeden známý identifikuje a pojmenuje. </span><br />
<br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Červen</b> - v Praze na latinskoamerickém Merkádo si dávám výborné tacos a alfajor a druhý den se setkávám s peruánským párem, co sleduje můj YouTube kanál. V Praze jsem ten měsíc víckrát a setkávám se takhle ještě s jedním argentinským párem, s jedním peruáncem a taky v Praze poznávám nová zajímavá místa. 21. června mám ve Zlíně operaci očí. Je to silný zážitek, při východu z operační místnosti se mi chce radostí brečet. Ten den mi změnil život. Pár dní na to jedu se školou na cyklisťák, kde </span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">vlastní chybou </span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">krásně přeletím přes řidítka, no dejme tomu, že ten klidový režim dodržuji v rámci možností :D</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-rJ5f4w7l5rY/XCfEm7aSNhI/AAAAAAABLlM/4S2-us-ylnwiQD0Xr50KoajmRRZXA1wpwCLcBGAs/s1600/hrad%252C%2BDerbyshire%252C%2BAnglie%252C%2BUK%2Bmen%25C5%25A1%25C3%25AD.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="417" data-original-width="900" src="https://4.bp.blogspot.com/-rJ5f4w7l5rY/XCfEm7aSNhI/AAAAAAABLlM/4S2-us-ylnwiQD0Xr50KoajmRRZXA1wpwCLcBGAs/s1600/hrad%252C%2BDerbyshire%252C%2BAnglie%252C%2BUK%2Bmen%25C5%25A1%25C3%25AD.jpg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">výhled z kostelní věže v Derbyshire na hrad Elvaston a zahrady</span></td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Červenec</b> - není nad to, než jít do lesa a nacpat se borůvkama a ještě si jich kupu donést domů, že? Na červenec jsem ulovila nějaké levné letenky, jedny do Anglie, kde se v Londýně konečně podívám do The Globe na Shakespearovu komedii, jeden z nejlepších zážitků, moc doporučuji, pokud máte jeho hry rádi. Taky zjišťuji, že mají nějaké peníze nové. Automat mi nebral jedno-librové mince :D Vydávám se kousek na sever do Derbyshire navštívit kamaráda, opět - lidský faktor dělá cestování mnohem lepší a můžu poznat místa, kam bych si sama nezašla. Abych ten lidský faktor zvýšila, scházím se před odletem v Londýně ještě s Ráďou, která tam zrovna taky je a ten samý večer odlítá zpět do ČR. Vlastně je neuvěřitelné, že se známe už 9 let, tak spolu zavzpomínáme na ten den, co jsme se v Anglii poznaly.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Hned na to s bráchou podnikáme rychlovýlet do Berlína (opět levné letenky) a v YouTube Space spolu natočíme 2 <a href="https://www.youtube.com/watch?v=JjGqci49cAk" target="_blank">videa</a> a zároveň se naučíme něco o osvětlování atd. Je to hodně zajímavé. No a nemůže chybět tábor, místo, kde se vracím do dětství a nemusím řešit okolní svět :)</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Srpen</b> - mi plní další z mých snů a to letět v Business Class. Letím na pracovní pohovor do New Yorku na jednu pozici v církvi (spoiler: vybrali mě). To, že je pohovor v NYC ale neznamená, že práce je tam ;) Nicméně z nějakého zvláštního důvodu mě paní v Praze dá na druhou část cesty do business class, aniž by mi to řekla, takže já to zjišťuji až při přestupu v Zurichu. Je to snad můj první takový oficiálnější pracovní pohovor v životě (z toho, co si vybavuji... skype s aupair rodinami nepočítám) a myslím, že probíhá dobře. Z New Yorku pak mám dobrodružnou cestu do Pennsylvánie, kde týden trávím u rodiny mé kamarádky Johanny. Ráda je zase po 5 letech vidím, jsou úžasní a cítím se tam jako doma. Oslavím tam i svoje narozeniny. Kupuji si tam dron. Před odletem si naplánuji denní dobrodružství v New Yorku a navštívím nějaká pro mě nová místa a letím domů, tentokrát už normálně :D</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">V přípravném školním týdnu trávím dva dny v Krkonoších na workshopu o zážitkové pedagogice v angličtině s <a href="https://www.youtube.com/user/BBSobotka" rel="nofollow" target="_blank">Broňou </a>a je to skvělé nakopnutí do dalšího školního roku. Je to asi nejlepší workshop, na kterém jsem byla, maximálně praktický a navíc se můžu sdílet i s dalšími učiteli a inspirovat se od nich.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Září </b>- tím nám začíná další školní rok, pro mě opravdu velký rozdíl oproti tomu prvnímu. Člověk se v tom učení víc usazuje a nachází si svoje cesty, strašně mě to baví, i když zároveň vyčerpává. No a taky se dozvídám svoji diagnózu toho, co se táhlo od ledna. Mám roztroušenou sklerózu. Po cestě domů z Hradce (kam teď budu ještě hodně jezdit) to trochu obrečím, ale není to už to zoufalství, co jsem zažila jeden večer v nemocnici v květnu, kdy jsem věděla, že to je podezření a googlila jsem si, co to znamená (nejhorší možná věc v takovou chvíli). Teď to je spíš takové vyplavení emocí. V tom všem zažívám neuvěřitelnou vděčnost - za to, že se to zjistilo brzo, že rozhodně podle mě nejsem v nějakém závažném stadiu, že mám dobrou zdravotní péči, že dostanu léčbu, a v závěru to, že dostanu možnost účastnit se klinické studie, která by mi měla nabídnou účinnější léčbu než ta, co je klasicky nabízená novým pacientům. S tímto konečně i dostávám motivaci začít pravidelně cvičit, což mi pomáhá cítit se lépe. Když už se ale cítím lépe, tak mě začínají příšerně bolet zuby, že na to je i ibalgin slabý a já si minimálně týden zažívám peklo... No a taky se mi rozbije dron... no, ale oproti bolesti zubů se to zdá jako úplná malichernost :D</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div style="text-align: center;">
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-8z3WpsHl4rI/XCfFkeGa2NI/AAAAAAABLlU/aVKJaliam1wkd7-xPaCexez4pzYnIv9HgCLcBGAs/s1600/pensylv%25C3%25A1nie%252C%2Bjo%2Ba%2Bj%25C3%25A1.png" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="595" data-original-width="900" src="https://4.bp.blogspot.com/-8z3WpsHl4rI/XCfFkeGa2NI/AAAAAAABLlU/aVKJaliam1wkd7-xPaCexez4pzYnIv9HgCLcBGAs/s1600/pensylv%25C3%25A1nie%252C%2Bjo%2Ba%2Bj%25C3%25A1.png" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Johanna, její mamka a já natíráme židle do Johanny nového bytu :)</span></td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Říjen</b> - učím, učím, cvičím, začíná být zima a o podzimních prázdninách letím do Dubaje za mou milou letuškou bývalou spolubydlící <a href="https://www.travelwithgeorgie.com/2018/06/ze-zivota-letusky-z-emirates.html" target="_blank">Maťkou </a>na pár dní. Na nočním letu se seznámím se spolusedícím Egypťanem a propovídáme polovinu letu, takže toho moc nenaspím. První den v Dubaji je tedy po asi hodině spánku hodně dobrodružný, ale s Maťkou, která je na tom docela podobně, ho zvládneme bravurně, vidíme Burj Khalifa, Dubai Mall a stihneme i odpolední safari. Další dny jsou podobně plné aktivit, že mám pocit, že jsem snad viděla všechno. Když Maťka musí opět pracovat, rezervuji si turistickou tour (zase nový cestovní zážitek, ale už prosím ne) do Abu Dhabi a zbytek dne mě provádí ten Egypťan z letu. Je super znát někoho místního. Po nevelkém očekávání z Dubaje a smíšených pocitech z ní odlétám docela spokojená, opět - lidský faktor hrál velkou roli, Maťku jsem strašně ráda viděla.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Listopad</b> - navštěvuji jednu konferenci o roztroušené skleróze a jsem zase o hodně chytřejší a povzbuzena. Na poli medicíny jsou stále nové objevy, ale hlavně vím, že se může stát zázrak. Tady musím prozradit, že mám takový skoro až týdenní rituál, který zahrnuje mě, počítač a nějaký letenkový server. Možná si to budu muset zakázat, protože občas mi je strašně líto, že nemám dovolenou, když najdu nějaké úžasné letenky. Moje starost jsou ale Vánoce. Těžce snáším zimu a je to delší volný úsek času v kuse, tak mám pocit, že to musím využít, jinak budu celý týden sedět doma na gauči a jíst :D je potřeba letět do tepla, ale letenky přes Vánoce jsem nepříčetně drahé. Nakonec to ale vyhrává Dubaj... opět :D po minimálně týdnu rozvažování letenky kupuji, dokonce s bratrem, který mi bude dělat společnost.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Prosinec </b>- před Vánocemi je vždy nějaké šílené období, i když člověk neshání dárky. Mám ale příležitost zúčastnit se jedné akce s nakladatelstvím, od kterých mám učebnice angličtiny a zúčastním se Vánočního posezení v krásné restauraci <a href="https://www.vzatisi.cz/cz" rel="nofollow" target="_blank">V zátiší</a>. Výborný zážitek. S dětmi ze školy jedeme na lyžák, kde společně objevujeme krásy Krkonoš a běžkování, ale celkově je super moct se s nimi bavit mimo budovu školy, je to zase něco jiného. A tak jsme tady, je konec prosince a já sedím v letuškovském bytě v Dubaji a píšu tento článek. Přemýšlím nad tím, co mě tento rok naučil. Nevím, po kolikáté už píšu tuto svoji roční rekapitulaci. Dělám to ráda ne proto, že bych se chtěla chlubit, ale protože když to píšu sem, tak mě to udržuje v takové vykazatelnosti, že to udělám a budu vděčná za všechno, co se stalo. Taky je to už taková moje tradice. Předevčírem jsem se bavila s <a href="https://www.travelwithgeorgie.com/2018/06/ze-zivota-letusky-z-emirates.html" target="_blank">Maťkou</a>, jak si začínáme připadat dospělé, když mluvíme o práci a když se podíváme x let zpět a říkáme si, jak jsme si v té době myslely, že jsme byly vyspělé, tak se tomu musíme smát... tak si uvědomujeme, že možná se za pár let zase ohlédneme zpátky na tento rok a řekneme si, jaká jsme to byly ještě děcka a naivní a jak už jsme dál. O tom život je.</span><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-blG7eNAOPw4/XChvcrKfCeI/AAAAAAABLmo/ufKMcqcFiiQ27Ei02QkrcYJPm2Bt0VcugCLcBGAs/s1600/Ma%25C5%25A5ka%252C%2Bdubaj%252C%2BLa%2BMer%252C%2BMeraas%252C%2Bbeach%252C%2Bpl%25C3%25A1%25C5%25BE%252C%2BDubai.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="610" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-blG7eNAOPw4/XChvcrKfCeI/AAAAAAABLmo/ufKMcqcFiiQ27Ei02QkrcYJPm2Bt0VcugCLcBGAs/s1600/Ma%25C5%25A5ka%252C%2Bdubaj%252C%2BLa%2BMer%252C%2BMeraas%252C%2Bbeach%252C%2Bpl%25C3%25A1%25C5%25BE%252C%2BDubai.jpg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">s Maťkou v Dubaji :)</span></td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Na závěr bych se s vámi chtěla podělit o pár věcí, které jsem se letos naučila.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<ul>
<li><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Zdraví musím řešit brzy a neodkládat to. Prevence je mnohem lepší, než pohotovost.</span></li>
</ul>
<br />
<ul>
<li><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Zvyk se dá naučit, stačí tomu dát chvíli času a nepřestat. Pro mě v mnoha věcech to nejtěžší je začít, pak už to jde dobře - týká se to učení, cvičení, denních návyků...</span></li>
</ul>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<ul>
<li><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Určitá rutina v životě není ke škodě. Dobře, řekněme tomu zvyk. Jako třeba chodit včas spát. To bylo pro mě letos životní změna. Vlastně až tak nějak ke konci roku. Naučila jsem se chodit spát mezi 22-23h a naprosto to změnilo mé životní fungování. Dřív jsem byla ráno ve škole přejetá, dávala jsem si kafe a ke konci týdne jsem si chodila odpoledne na 20 minut lehnout. Teď dopoledne zvládám v klidu bez kafe a odpoledne už spát nechodím. Spát 7:30-8 hodin denně je důležité, minimálně pro mě. </span></li>
</ul>
</div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<ul>
<li><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Odpočinek je důležitý a pro workoholiky je dobré si ho třeba i naplánovat. Letos jsem si uvědomila, že jsem kombinací workoholika-lenocha a to je blbý. Když nepracuji, tak mám pocit, že se flákám, vždy mám někde napsaných aspoň 5 věcí, které potřebuji udělat. Zároveň jsem ale schopná den proflákat, když chci odpočívat a vlastně nemám ani pocit, že jsem něco udělala, ani si neodpočinu. Učím se v tom najít rovnováhu a odpočívat "efektivně". Velkým psychickým odpočinkem pro mě je cestování a proto jsem letos i uskutečnila některé cesty, jako třeba teď tu do Dubaje, protože doma mám pořád pocit, že musím něco dělat. Tady lépe vypnu, zvlášť když chodím po městě a nemám internet.</span></li>
</ul>
</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<ul>
<li><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Ne všechno musí být zdokumentované, anebo to nemusí být zdokumentované dokonale. Často je osvobozující něco jen stoprocentně prožít tak, že to zůstane jen ve vzpomínkách nebo v nějaké nekvalitní "ilustrační" fotce v mobilu.</span></li>
</ul>
</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<ul>
<li><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Někdy něco/někoho ztratíme a bolí to. Zároveň to ale může sloužit k vlastnímu růstu a rozvíjení jiných dovedností/vztahů. Zhodnocení důležitých věcí a priorit. No a někdy není od škody něco přestat dělat, dát si pauzu neznamená neúspěch nebo selhání, ale může to znamenat načerpání energie a inspirace.</span></li>
</ul>
</div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<ul>
<li><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Výzvy a těžké zprávy je dobré přijímat s pokorou, protože z nich může vzejít něco dobrého, i když možná bude chvilku trvat, než to člověk objeví. Hodně pomáhá jít do nich s nadějí, protože zázraky se dějí a i když se zrovna nedějí, pomáhá to projít tou zkušeností mnohem lépe.</span></li>
</ul>
<div>
<br /></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Pokud jste někdo článek dočetli až sem, doufám, že jste měli úžasný rok 2018! I když třeba nebyl takový, jak jste si ho představovali nebo plánovali (můj určitě nebyl), tak doufám, že předčil vaše očekávání (to se v mém případě určitě stalo). </span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Přeji vám krásný a požehnaný rok 2019! Žijte radostně a vděčně za každou chvíli života, kterou můžeme mít! :)</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-cEw2OOUfgl8/XCfG-XSbsRI/AAAAAAABLlw/cBQ5FHym5XQ_QA5SNrBlscvgsBlpGCwnACLcBGAs/s1600/oculus%252C%2Bworld%2Btrade%2Bcenter%252C%2Bnew%2Byork%2Bcity%252C%2BNYC%252C%2BUSA%252C%2Btravel%2Bwith%2Bgeorgie.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="600" data-original-width="900" src="https://4.bp.blogspot.com/-cEw2OOUfgl8/XCfG-XSbsRI/AAAAAAABLlw/cBQ5FHym5XQ_QA5SNrBlscvgsBlpGCwnACLcBGAs/s1600/oculus%252C%2Bworld%2Btrade%2Bcenter%252C%2Bnew%2Byork%2Bcity%252C%2BNYC%252C%2BUSA%252C%2Btravel%2Bwith%2Bgeorgie.jpg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Oculus stanice v New Yorku</span></td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
</div>
</div>
Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-31284043534919778462018-12-26T19:56:00.001+01:002018-12-30T22:20:16.367+01:00Jak jsme se (ne)ztratili v Dubaji<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-0G5xN_bdNLg/XCPOc5-cwYI/AAAAAAABLUs/LY1BaIekQyUYI-NCMQVA7VFQcEqZqZD1QCLcBGAs/s1600/IMG-20181225-WA0020-01%2Bblog.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="563" data-original-width="900" src="https://3.bp.blogspot.com/-0G5xN_bdNLg/XCPOc5-cwYI/AAAAAAABLUs/LY1BaIekQyUYI-NCMQVA7VFQcEqZqZD1QCLcBGAs/s1600/IMG-20181225-WA0020-01%2Bblog.jpg" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Přes Vánoce jsem se vydala podruhé do Dubaje. Dlouho jsem koukala po letenkách na Vánoce, všechny jsou totiž asi 2-3x dražší, než jindy, ale pro mě to jsou prázdniny, které jsem chtěla využít na nějakou cestu do teplých krajů. Nejlíp v tom právě nakonec vyšla Dubaj. Je tam teplo a mám tam kamarádku. I když nejsem fixovaná na Vánoční tradice a sníh za okny, úplně se mi nechce trávit Vánoce někde v hostelu "sama". V závěru to dopadlo tak, že se se mnou vydal i brácha :)</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Na Štědrý večer jsme přiletěli a na 1. hod Vánoční jsme se vydali na Vánoční trhy do jednoho obchoďáku. Vzhledem k tomu, že je trochu dál a nechtěl se nám platit taxík, rozhodli jsme se zkusit místní městské autobusy. Nevím, jestli to bylo to nejlepší </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">rozhodnutí.</span></div>
<div style="text-align: right;">
<br /></div>
<div style="text-align: right;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-_Yyu6xACEOA/XCPOQXAw3vI/AAAAAAABLUo/Kiao29sz2I0llw-qslq4BZKvRXNhRh3aQCLcBGAs/s1600/IMG-20181226-WA0008-01%2Bblog.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="507" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-_Yyu6xACEOA/XCPOQXAw3vI/AAAAAAABLUo/Kiao29sz2I0llw-qslq4BZKvRXNhRh3aQCLcBGAs/s1600/IMG-20181226-WA0008-01%2Bblog.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Začalo to tím, že <a href="http://www.travelwithgeorgie.com/2018/06/ze-zivota-letusky-z-emirates.html" target="_blank">Maťka</a> zjistila, že nemá nabitou kartu, nakonec ale zjistila, že tam má 6 dirhamů a autobus měl stát 3. Tak to by mělo stačit. Čekali jsme na autobus 24 a najednou vidíme, že už přijíždí. Nějak nám nepřišlo zvláštní, že na autobusu bylo napsáno F24. Chyba byla ta, že jsme první nastoupili já a brácha a pak až Maťka. No a té to nahlásilo, že nemá dostatek peněz na té kartě na to, aby jela autobusem a tím pádem nemohla nastoupit. Bylo to všechno tak rychlý, že jsme nikdo nevěděli moc, jak reagovat. Maťka vystoupila a my zůstali s tím, že se sejdeme v tom obchoďáku, tam bude wifi. Tady je důležité zmínit, že internet v mobilu tu nemáme, SMS jsou drahé a volání ještě dražší. Tak jedeme, autobus není špatný, dokonce dvoupatrový a my ukořistili sedačku vepředu nahoře. Jenomže...po chvilce mi něco nesedí. Autobus zastavuje častěji, než měl, odbočuje, kde se mi to nezdá a když staví u metra, které k nám je nejblíž, říkám bráchovi, jestli bychom radši neměli vystoupit. Začíná mi docházet, že to F v názvu se nám asi stalo osudným a určitě jsme tu neměli být. Brácha je v klidu, v důvěře, že nás autobus zaveze někam podobně blízko, chce dál sedět v autobusu. Já ustoupím, čehož pak lituji, protože autobus se začne vracet. Zeptáme se tedy spolusedících, kteří nám potvrdí, že autobus teď už jede na sever, zatímco my potřebujeme na jih. Ach jo. Další zastávku teda už bez kompromisu vystupujeme. Kus od domu a kus od metra. Rozhodneme se spíš dojít k metru, kde po delším zkoumání plánku naplánujeme cestu. Sedneme na metro, pak přesedneme na další linii a na skoro konečné zastávce nasedneme na ten původní autobus, tentokrát už správný. Tak tedy jedeme a ze začátku se nám daří. Cesta je to sice dlouhá, ale klidná. Na konci najdeme i správnou autobusovou zastávku, jenomže autobus jezdí každých 20 minut, tak nevíme, jestli právě před minutou jel nebo jestli za 3 minuty přijede :) Chvilku studujeme jízdní řád a koukáme, že autobus, co právě přijíždí, má taky zastávku Festival City Mall, tak na něj sedneme s nadějí, že nás doveze na patřičné místo. Aby to nebyl konec našeho dobrodružství, přeslechneme název zastávky, když se blížíme k danému místu, brácha zahlásí, že to určitě zastaví ještě někde blíž, ale místo toho koukáme, jak se autobus jenom vzdaluje. Tím, že jsme váhaví, nezastaví nám autobus ani na další zastávce, tak si už zoufale v autobuse stoupáme a vystupujeme na další zastávce. Takže dvě zastávky od Mallu. Vydáváme se směrem zpět, brácha jde sebevědomě přes silnice, kde není přechod, pod podjezdem, přes udržované trávníky a okolo květin, já ho s nadáváním následuju. Základní orientaci zvládáme, tak jdeme tím směrem, já umírám, protože se mi zkraje cesty sedřely nohy a asi tam mám puchýře. Po asi 15 minutách konečně docházíme do obrovského obchoďáku a čeká nás mise č. 2. Najít stromeček, u kterého nás čeká Maťka a pokud možno se po cestě připojit na wifi a napsat jí. Ona se tam samozřejmě svým způsobem dopravila asi o hodinu dříve :D </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-r-9SZyqkJJI/XCPOmDVkDXI/AAAAAAABLU0/eSaex8fyLNkjEswY5ZH14C4DH04MtiG-wCLcBGAs/s1600/IMG-20181226-WA0007%2Bblog.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="675" data-original-width="900" src="https://1.bp.blogspot.com/-r-9SZyqkJJI/XCPOmDVkDXI/AAAAAAABLU0/eSaex8fyLNkjEswY5ZH14C4DH04MtiG-wCLcBGAs/s1600/IMG-20181226-WA0007%2Bblog.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Tento příběh má šťastný konec, <a href="http://www.travelwithgeorgie.com/2018/06/ze-zivota-letusky-z-emirates.html" target="_blank">Maťku</a> jsme našly, koledy jsme si poslechly a zbytky Vánočních trhů jsme viděli. Dokonce jsme si i něco koupili a dali k jídlu - já cupcake v <a href="https://www.magnoliabakery.com/locations/uae-dubai-mall-bloomingdales-home-store/" rel="nofollow" target="_blank">Magnolia Bakery</a> (pokud jste o nich neslyšeli, o hodně přicházíte) a tacos někde jinde. Brácha si zašel na donut (koblihu) a Maťka na kafe. Vlastně jsme všichni byli spokojeni.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Jestli si ale myslíte, že zpět jeli konečně tím busem 24, to se nám úplně nepodařilo. Maťku to opět nepustilo kvůli nedostatečnému množství peněz na MHD kartě, tak jsme museli jet taxíkem k metru, kde si kartu dobila a pak jsme tu cestu autobusem konečně dokončili. Přece jenom tady je vše docela daleko a autobusy, ačkoliv nejsou nejpříjemnější nebo nejprestižnější dopravou, jsou bezkonkurenčně pro nás nejlevnější.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-OlA_I8sxufk/XCPOrT214BI/AAAAAAABLU4/fmBXPscmc6AHegzhV2KmKyYcK1m30noUgCLcBGAs/s1600/IMG-20181226-WA0020-01%2Bblog.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="437" data-original-width="900" src="https://4.bp.blogspot.com/-OlA_I8sxufk/XCPOrT214BI/AAAAAAABLU4/fmBXPscmc6AHegzhV2KmKyYcK1m30noUgCLcBGAs/s1600/IMG-20181226-WA0020-01%2Bblog.jpg" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">PS: Píšu tu o druhé cestě do Dubaje, aniž bych byla schopná napsat o té první. Mám tu rozepsaný článek....má tu rozepsaných asi 8 článků, tak doufám, že mě chytne slina a dokončím to :)</span></div>
</div>
Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com0Dubaj - Spojené arabské emiráty25.2048493 55.27078280000000624.2844238 53.9798893 26.1252748 56.561676300000009tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-70796478487293220792018-11-25T20:40:00.001+01:002018-11-25T20:42:36.993+01:00"Proč ne?" teorie<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: center;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-r8gZwpK-baQ/W_r7Ilm8VOI/AAAAAAABKq4/N7-KkFlVaswetDaEiCvPWRru6IuYO9O4wCLcBGAs/s1600/IMG_20181031_160707-01%2Bupr.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://3.bp.blogspot.com/-r8gZwpK-baQ/W_r7Ilm8VOI/AAAAAAABKq4/N7-KkFlVaswetDaEiCvPWRru6IuYO9O4wCLcBGAs/s1600/IMG_20181031_160707-01%2Bupr.jpg" /></a></div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Máte nějakou životní teorii? Já ani nevím, jestli něco mám, nikdy jsem si to nepojmenovala, ani jsem to moc neřešila, i když jsou věci, které mě oslovují.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Tento víkend jsem ale nad něčím přemýšlela. Na YouTube je kanál asi 4 kluků, co se jmenuje YES Theory. Viděla jsem několik jejich videí, jejich poselstvím je pokořovat lidský strach a hledat nepohodu tím, že výzvám říkají ANO. Vědí, že z výzev přichází dobré věci. To jsem za posledních minimálně 5 let taky zjistila. Proto ráda výzvy přijímám. Když se ale na jejich věci koukám, přijde mi to super, ale nemám pocit, že bych to všechno musela dělat. Oni si vlastně ty věci tvoří. Věřím, že by to byly super výzvy i pro mě, ale prostě myslím, že nemusím dělat všechno.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">V posledním týdnu, a vlastně nejen teď, jsem dělala určitá rozhodnutí ohledně nějakých mých cest, kupování letenek a došla jsem do bodu, kdy jsem nevěděla, jestli to není šílenství (v mém měřítku), tak jsem se na názor ptala své rodiny. Myslím, že moje rodina mi rozumí, protože i když mi řekli, že to je na mně, taky mi řekli, že dokud můžu, tak ať ty možnosti klidně využiju, protože pro ně už to třeba tak jednoduché není. No a tady jdu k jádru věci... vlastně jsem došla do bodu, že já bych si svoje aktivity mohla nazvat WHY NOT Theory :D </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">"Proč ne?"</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">To bych vlastně mohla odpovídat lidem, které zajímá, proč tolik cestuji... nebo dělám určité věci. Samozřejmě, existuje delší a složitější odpověď, tu většinou říkám, ale občas mi přijde, že ty lidi v polovině ztratím :D</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Nepotřebuji dělat všechno, ale když vidím za něčím mnoho pozitiv a minimální negativa, tak mi moje "proč ne" dá zelenou. Řekněte mi...proč ne?</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">No, anebo to je taky všechno velkej blábol, který jsem tu sepsala, protože mi v hlavě vyvstala tahle myšlenka a potřebovala jsem ji ventilovat :D Na to mi svůj názor můžete říct v komentářích ;) já se zatím loučím :)</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">PS: Chcete se přidat ke mě do "proč ne" týmu? :D</span></div>
</div>
Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6654622065882576639.post-57818507699398219682018-08-20T17:41:00.002+02:002018-08-20T17:41:38.063+02:00Multikulti USA a politická korektnost?<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-X6RZleuTLho/W3rcF2u0tnI/AAAAAAABIKc/jsWs1ueq3CUivMyARJEHOMM1nMTiSgNZACLcBGAs/s1600/one%2Bworld%2Boculus%2Bnew%2Byork%2Bcity%2Busa.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="900" src="https://4.bp.blogspot.com/-X6RZleuTLho/W3rcF2u0tnI/AAAAAAABIKc/jsWs1ueq3CUivMyARJEHOMM1nMTiSgNZACLcBGAs/s1600/one%2Bworld%2Boculus%2Bnew%2Byork%2Bcity%2Busa.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Minulý týden jsem se vrátila z USA, byla jsem tam jen na týden a v podstatě to ani nebyl nějaký poznávací pobyt, spíš jsem praktické spojila s užitečným a víc než cokoliv jiného jsem tam odpočívala a většinu času strávila v domě Johanny, mé milé kamarádky, se kterou jsme se seznámily na Erasmu ve Španělsku. Je ale pár věcí, které mě zaujaly během mé interakce s Američany.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Severní Amerika řeší imigraci už mnoho desítek let, ale pohled na ni se podle mě velmi změnil v posledních letech. Ta zem je tak různorodá, nejen kulturně, ale i co se týče akcentů lidí. Jedno z velkých témat je politická korektnost. Co si tam vlastně člověk může dovolit říci v rámci svobody projevu, ale tak aby neurazil druhého? Kdy může jednoduchá otázka zavánět rasismem anebo kdy může někoho urazit? Tohle je, podle mě, naprosto v rukou interpretace každého jedince. Když jsem byla v USA poprvé před 5 lety, toto téma mě občas zahánělo do úzkých nejen proto, že jsem žila a pohybovala se v komunitě přistěhovalců. Mnozí mezi nimi se v USA narodili, ale další se tam přistěhovali. Nicméně i ti, co se tam narodili měli jiný původ, který mně přišel zajímavý. Ptát se ale každého, odkud jsou, mi ne vždy přišlo vhodné. Dál jsem to už moc neřešila, ale vzpomněla jsem si na tyto situace právě letos.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Dostala jsem se do dvou rozhovorů. První z nich byl ještě na letišti v Zurichu. Tatínek rodiny, se kterou cestoval, se se mnou dal do rozhovoru a když jsme se bavili, odkud kam letíme, jeho otázka byla položena ve stylu, kde předpokládal, že jsem z New Yorku a Evropu jsem navštěvovala. Docela mě to překvapilo, protože s mým přízvukem atd. jsem si přišla jako jasná evropanka. Druhou, podobnou situaci jsem zažila při čekání na autobus z Philadelphie do New Yorku. Přisedl si tam ke mně jeden pán, bavili jsme se o jízdenkách do New Yorku, odkud asi jede ten autobus, a on se mě zeptal, jestli jsem z Philadelphie :D nevím, jestli jsem s batohem a kufrem mohla vypadat tak místně. Vyvedla jsem ho teda z omylu a řekla jsem mu, že jsem z Evropy.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Tyto dva rozhovory ve mně zanechaly nezodpovězenou otázku. Žijí lidé z USA s tímhle myšlením, protože je tam taková rozmanitost, že by si nikdo nevšiml, že tam "nepatřím"? Nebo je to určitá politická korektnost, neurazit, předpokládat, že je člověk odtamtud? Je možné, že to byla vlastně jenom náhoda. A možná to je taky tím, že "podle sebe soudím tebe", já jsem odsud, tak ty asi taky, to je pravděpodobné, že? </span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Myslím, že tato otázka u mě vyvstává z důvodu, že u nás jsou cizinci většinou jasně odlišitelní. Většinou např. nemluví česky, vypadají jinak anebo je to slyšet. Také žijí většinou jen ve velkých městech. No a možná i když tu žijí 10 let, tak by neřekli, že jsou odsud, ale ze své původní země.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Co myslíte vy?</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
Georgiehttp://www.blogger.com/profile/06485332619795051449noreply@blogger.com0