středa 27. dubna 2011

co se tu děje...

dnes něco k mým velikonocím :)


ve středu odpoledne začaly dětem prázdniny a tím mně "skončily" ;) nejstarší někam zmizel, pro prostředního si měla přijít teta a já jsem měla zůstat jenom s nejmladším. Ale prostřední si udělal siestu, takže odešel nejmladší a já čekala, až se tenhle probudí. V domě babičky se vyráběli ravioles (nebo jak se to píše... o všem to mjídle a zvycích, příště). Měla jsem se tam pak jít podívat. Až se ten kluk probudí. Ale on se vždy rád prospí, takže jsem to bohužel nestihla.

ve čtvrtek jsme jely nechat kluky ostříhat... jo, vlasy jim rostou rychle, a občas bylo docela vtipný koukat, jak je mají přeležený :D odpoledne se zase peklo, tentokrát empanada... kluci se zase dávali siestu, takže jsem se tam pak šla podívat jenom na chvilku a bylo to zajímavý :) s otcem a klukama jsme vyrazili na minigolf, ale teda šíleně foukalo a docela jsem mrzla. Ano, celý tenhle velikonoční týden byla zima... občas teda vysvitlo slunce - spíš teda v Palmě, ale většinou foukalo, byla zima a občas i pršelo! :takže jsem zase vytáhla svoje teplejší oblečení, o kterém jsem si myslela, že ho už nebudu potřebovat :)
večer jsme se teda teple oblíkli (vzala jsem si svůj skoro zimní kabát a bylo mi akorát) a šli jsme se podívat na procesí. Jak jsem psala, že jsem kvůli tomu vstávala brzo ráno, ale bylo to až večer... no, hodně zajímavý...

na pátek jsme si naplánovali výlet do kina do Palmy... tady totiž žádný kino není, jenom auditorium a tam se něco promítá tak asi jednou za měsíc v neděli. Takže musíme jet do Inca, nebo do Palmy... tím pádem jsem ten týden jela už podruhé do Palmy, podruhé do Festival Parku. Dopoledne jsme se ještě stavily u sestry M., u té, co má tu aupair francouzsku, kterou jsem si spletla s jinou... ale teď už v tom mám jasno. Bydlí trochu na kopci, trochu dál od města. Vůbec jsem to nevěděla. Pěšky to prej trvá 45minut. Takže proto jsou ty naše setkání tak komplikovaný... no, ale dům mají moc hezký. Není nějak obovský, ale je moderní... moc se mi líbil. Mají tam bazén a výhled na moře - v dálce. Takže oni se pak k nám odpoledne připojili v kině. Ale ta aupair byla s mimčem, který má 9měsíců. My jsme nevěděly, že pojede, takže já jsem šla do kina... jinak bych asi nešla a zůstala s ní venku... ale kino bylo super. Šli jsme na film HOP - velikonočně zaměřený, vtipný, s Jamesem Marsdenem, kterej je super, a hlavně: skoro všemu jsem rozuměla... a tomu, čemu ne, jsem si domyslela. Možná maj dětské filmy jednodušší slovník ;)
až na to, že v tom filmu tady se ten zajíc nejmenovaj zajda, ale Hop ;)

po cestě zpátky dělal prostřední v autě šílený pitomosti, a pak to přešlo až k tom, že začal o všech řikat, že jsou blbí a tak... já s M. bychom ho ignorovaly, ale jeho bráchům to vadilo, takže M. udělala super tah. Řekla mu, že pokud toho nenechá, tak ho tam u silnice vyloží a může dojít domů sám... furt nám nevěřil, až do tý doby, kdy jsme zajeli na takový miniodpočívadlo, tam jsme zastavili, to furt ještě trochu nevěřil, ale když M. vystoupila, otevřela mu dveře a řekla, ať vystoupí, tak začal slibovat, že bude hodnej... a pak už to docela šlo... jo, s dětma to bývá těžký...

v sobotu jsme podnikli další cestu do Palmy. Koupit slavnostní oblečení klukům, do jednoho obchodu, který je jenom tam.
s děckama to byl v tom obchodě trochu záhul, uhlídat je, aby nedělali pitomosti, neprohrabávali všechno oblečení a tak... ale jinak docela dobrý... ještě jsme se tam prošli, zajeli do KFC na oběd a zas jeli domů... 

protože byl den knihy a zároveň výročí založení knihovny, tak jsem se tam šla s klukama podívat na to, co se děje. Bylo tam podium a kouzelník, který teda prvních 10minut byl docela i vtipnej, pak mě to už zbylých 50minut moc nebavilo. Zaprve, a hlavně, mluvil majorkinsky, a zadruhé jsem už dost těch věcí, co dělal znala... nebo to ani nebyly triky...

neděle byla ve znamení jídla. A já jsem se rozhodla toho všeho zúčastnit. Obětovala jsem svoje tělo, abych to vyzkoušela a zažila :) a bylo to super. v 10:15 byla svačina, nebo jak to američani nazývají - brunch.
svačina se skládala z ensaimady, raviol, a různýho dalšího jídla, co si nepamatuju... hodně se povídalo... naštěstí tam byla i Fanny - ta druhá aupair, francouzka, takže jsme si trochu popovídaly. Pak před dvanáctou šly matky s dětma na návštěvu k jedné paní trochu na venkov a řekly nám, že můžeme jít s nima, nebo můžeme jít spolu na trh a přijít ve dvě na oběd. tak nám to bylo docela jedno, ale šly jsme na trh. To bylo fajn. Aspoň jsme se líp poznaly, prošly ten trh, je to vážně jiný jít tam s někým - větší zábava... a mají tam fakt super a levný věci :) pak Fanny chtěla jít do knihovny na net, protože doma asi sice maj, ale nějak to tam prý nejde. Jenomže knihovna ten den byla kvůli velikonocím zavřená - jindy v neděli je otevřeno. Tak jsem jí nabídla, že ji nechám na svým notebooku, jestli chce. Takže pak jsme byly u nás. Ukázala jsem jí i dům, tak říkala, že to je velký a moc se jí to líbilo. Mně se zase líbil jejich dům - stylem... ale preferuju tenhle :) a na druhou jsme dorazili na oběd.
To se jedla tady místní typická polívka, která mi chutná, protože v ní není zelenina, jako v těch českejch ;) a fritos. To nandávali docela dost a my jsme si s Fanny tak říkaly, že si asi už nedáme. A ta jedna sestra M. si dala, a že nechce tolik, tak Fanny, že si vezme polovinu. Tak jí tam dala polovinu, ale Fanny chtěla míň. Tak jsem jí řekla, ať mi dá polovinu tý poloviny. Takže jsme všichni byli spokojení! :)
Jo a vtipný je, že Fanny nechutná víno... a to je francouzska... to je asi něco jako, že mně nechutná pivo a jsem češka ;)
co se tu jí a je výýýborný, jsou pražený mandle... a bylo mi doporučeno si k nim dát banán, teda ne banán, ale plátano... a to je fakt super!! doporučuju :) takže jsem jedli, jesdli, povídali si, pak jsem odešla já s děckama, aby se vyspaly, měla jsem i večer babysitting, zase jsem dělala palačinky a zase chutnaly, tak to byl fajn den :)

naoplátku jsem měla pondělí volno :) zjistila jsem, že Mercadonna je zavřená, Müller taky, takže jedinej zbývající "obchoďák" tady, byl Eroski. Tam měli otevřeno :) ale jinak všechny turistický a místní obchody jsou otevřený. Ráda si je procházím. Sleduju španělský styl :)


ještě jsem si vzpomněla, jak jsem v úterý jela do Palmy, tak při nastupování do autobusu tam byl nějakej chlápek. Prej "hola", tak já "hola", pak "hello"... a nakonec zkusil ještě "spasiba", tak to už jsem radši neodpovídala :D



jinak tadyty prázdniny mě hodně zaměstnávaj, nemam moc času, nestíhám psát a tak... takže se omlouvám těm, co čekají na příspěvky... ale všechno přijde... ;) časem... :)) :D

pondělí 18. dubna 2011

Pár poznatků ze života na Mallorce

  • Hodně lidí si tu stěžuje na Číňany/Vietnamce... oni tu totiž první rok svého působení nemusí platit daně... takže další rok svůj obchod napíšou na bratra, další rok na syna, pak na manželku atd... a tím se situace nedostatku pracovních míst ještě zhoršuje... je jich tu vážně hodně... skoro jako v Pace...
  • Je tu strašně moc lidí z Jižní Ameriky... jazykově problémy nemají a práce je tu asi víc, než tam... to taky pracovních míst nepřidá...
  • Letní prázdniny tu trvají skoro 3 měsíce - no potěš!
  • Děti tu chodí do školy už od 4 let... prý je teda povinné něco už od tří let... asi školka, nebo co... ale v těch čtyřech už jdou do školy a začínají se učit číst... prostřední to očividně nezvládá, nebo se mu spíš nechce, dělá pitomosti a je to docela problém... no, docela rozdíl oproti českým sedmi letem..
  • Včera jsme se o tom právě bavily, i kdy odjedu a tak... a říkala, že by bylo dobrý, kdybych odjela až na konci září, protože nejmladší právě nějak v polovině září začne chodit do tý školy a ze začátku mají adaptační dobu, takže první den tam jsou prý hodinu, druhý den dvě, pak tři a pak nějak další týden stále jenom tři hodiny... a pak se to asi nějak prodlužuje :) mají do ale docela dobře vymyšlený...
  • Taky mi říkala o tom, že tu mají jenom 6 měsíců mateřskou dovolenou a příspěvky na dítě, když se narodí, se šíleně zmenšily, že dřív snad dávali 1500 euro a teď už jenom 100 euro (jestli jsem dobře rozuměla)... tak říkala, že zajde do lékárny koupit pár léků a 100 euro je pryč... to má pravdu...ale co jsem si všimla, tak mi přijde, že tady většina mamin zůstává doma... nevím... no, rozhodně tu nevídám žádný au pair...
  • Co se mi tu ale taky líbí, že když máte 3 děti a více, tak jste početná rodina a máte různý slevy... možná jsem tu o tom psala, ale přijde mi to jako super vynález :) skoro lepší, než nějaký přídavky na děti, protože u těch nevíte, do čeho je ty rodiče vrazí... ale když máte třeba levnější výlety, letenky, vstupy do muzea a tak, tak víte, že to půjde těm dětem do vzdělání... není to jako rodinné vstupné v Čechách, které je pro dva rodiče a dvě děti... co to je? a když máte víc dětí, tak máte smůlu... měli by zohledňovat početnější rodiny... :)nevím, kolik jsou ty slevy tady, ale pak si třeba řeknete, že když máte dvě děti, tak vám to jedno další neuškodí... to je dobrý, aby nevymřela místní populace ;)
  • Občas mě tu dostává prababička... občas mi přijde s děckama až moc striktní. Teda ne striktní - nevím, jak to říct... prostě mi přijde, že občas až moc tlačí na pilu... je to lepší? No, prostě když začne strašně něco řešit (to je asi nejvýstižnější), tak si toho radši nevšímám a nechám ji, ať si to dovyřeší, protože já bych to řešila jinak... Taky je sranda, jak říká každý den ty stejný věci :D třeba když přijde, tak řekne, že když přijdete zvenku dovnitř, tak nic nevidíte, protože tam je světlo, který vás oslepí a tady tma... pak se ptá, jestli studuji... :D a pak když odchází, tak se ptá, jestli má zavřít vnitřní, nebo vnější dveře... Já jí ze začátku říkala, že to je jedno, ale to dělalo konverzaci složitější, takže teď furt říkám, že ty vnější... a ona se stále ptá... :D Ale má na to všechno právo... v jejím věku :))

pátek 8. dubna 2011

Výlet na kole po Mallorce

Dny rychle utíkají, zvlášť ty chvíle volna, a už tu máme zase pátek :)
počasí je každým dnem lepší - např. dnes má být 27°C a zítra až 28°C


Včera jsem se konečně zeptala na to kolo. Od začátku mi říkali, že si ho můžu půjčit, jenom musíme zkontrolovat, jestli má nafouklé gumy. Ani jsem nevěděla, které to je, takže jsem si ho nemohla půjčit sama. Už jsem si plánovala déle, že si ho půjčím, ale každý den je vždycky tak plný - ráno se pospíchá do školy, večer se sprchuje, jí, jde do postele a pak je zas ráno, že jsem se k tomu nedostala. Ale včera jsem si ráno řekla, tak mi bylo půjčeno docela fajn kolo, až na to, že vzadu je sedačka pro dítě, ale na to jsem si nějak zvykla, tak jsem konečně vyrazila.


Chtěla jsem prozkoumat moře na druhou stranu Alcúdia, než je Port d´Alcúdia
Port je na jihu, já jela na sever
Je pravda, že na této fotce to vypadá na jih i sever stejně, ale do Port to je poměrně rovně a tu cestu znám, ale jak jsem zjistila, tak na opačnou stranu to rozhodně nebylo rovně a ani jsem to neznala. Takže jsem to spíš tak prozkoumávala... no a ono v tom teplu chodit... ;)


No, takže jsem si vybrala jednu únikovou cestu z města a pak jsem se po ní spíš jen tak vezla. Rozhodovat se, jestli doleva, nebo doprava, jsem musela jenom jednou, protože jinak to pak byly všechno jen slepé ulice... takže jsem se držela těch, po kterých se dalo postupovat dál. Vůbec jsem nevěděla, kam asi tak dorazím... byl to takový pěkný venkov a prázdninové domy pro turisty. Ale ten venkov voněl pěkně. Úplně mi to připomnělo Letařovice v létě anebo v hodně teplým květnu (kdo zná, pochopí) :) tak jsem tak vzpomínala a bylo to vážně hezký vyrazit pryč z města, někam pryč. Nakonec jsem konečně dorazila k moři. Byla tam jedna taková malá plážička, která vypadala prázdně, tak jsem se zaradovala... jenomže když jsem přišla blíže, tak jsem si všimla koupajícího se páru. Tak jsem tam chvilku pobyla, vyfotila pár fotek a jela dál. 
(teď jsem zjistila, že se to tam jmenovalo Es Mal Pas - můžete to vidět i na té mapě)






Trochu jsem se posunula po pobřeží a našla úplně krásný pohled z parkoviště na pláž, která byla níž a byla teda docela plná, ale foťák se právě rozhodl nefungovat, takže jsem nic nevyfotila... tak jsem jela dál :)


Spíše jsem se tak trochu vrátila a na jednom (ze dvou) rozcestí, kde jsem se musela rozhodovat, jakým směrem pojedu, jsem odbočila na tu druhou stranu.


Narazila jsem na jiné místo (Es Bacares), tam jsem si na chvilku lehla na kámen a četla si knížku, co jsem si půjčila v knihovně.






Až na ten tvrdý kámen to tam bylo docela fajn... pak jsem se už vrátila domů...


Ráda bych to tu prozkoumala a našla nějaké místo, kde nejsou lidi... ráda se někam zašiji, ale nechci být v pokoji, když je venku tak pěkně... tak musím ještě něco najít... nejlépe v přírodě a nejlépe blízko... ale myslím si, že s brzkým velkým přílivem turistů to bude docela těžké...




Jinak večer přišla holka, co tu byla přede mnou... tak tu chvilku byla a povídala si... nevím, nebyla nesympatická, ale ani nebyla nejsympatičtější typ, jaký znám... ale má vážně výhodu - znalost jazyka. Je myslím z Kolumbie. Teď tu prý studuje. Nevím co...


A taky mě potěšilo, že M. nedávno konstatovala, že máme s nejmladším takovej dobrej vztah. Tím, že je nejmladší a hlavně s ním trávím nejvíc času a i sama, tak to je dobrý. Mám na něj různý fígly a dělám si z něj srandu a tak, takže to je fajn :)


Už mě nic nenapadá, tak se mějte fajn a prožijte krásný víkend!! :)

sobota 2. dubna 2011

den D

Jó, dneska to byl ale den... 


byl šíleně dlouhý, ale není se čemu divit, když jsem vstávala po půl sedmé. Ale jak to vlastně teda bylo?


ráno to bylo trochu krušnější, protože na místní poměry vstávat před sedmou a ještě k tomu v sobotu - neuvěřitelné ;) cesta do Palmy byla naštěstí klidná, nebyl skoro žádný provoz a k budově jsme v pořádku trefily. Tam jsem už byla ponechána vlastnímu osudu. Dorazila jsem brzo. Měla jsem tam být v 8:30, bylo asi 8:10... tak jsem se pomalu blížila ke dveřím, pak chvíli postála u vchodu, pak se šla zeptat na recepci, kam mám jít a bylo mi sděleno, že tam mám počkat, že si pro nás přijdou... tak se pomalu začali sházeti ostatní, ale přišlo mi, že nás bylo docela málo. Všichni mluvili španělsky, anebo nemluvili. Tak jsem se dala trochu do řeči s Venezuelanem a ještě jednou paní. Pak se začali bavit o doktořině, což bylo jejich společný téma, tak jsem jenom tak poslouchala, a když si ke mně přisedla sympaticky vyhlížející holka, tak jsem se s ní zkusila bavit. 


Zkusila jsem to anglicky a s hrůzou jsem zjistila, že ze mě lezou španělský slovíčka, aniž bych chtěla. Tak moc mě tu ty necelé 4 týdny ovlivnily. Strašně jsem se toho lekla a řekla jsem si, že ten den, dokud neskončí ty zkoušky, tak mluvím jenom anglicky. 


Před zkouškou jsme dostali pokyny, museli jsme odevzdat vypnuté mobily, na stole mít jenom psací potřeby a případně pití, skrz které je vidět :) na stolech jsme měli cedulky s našimi jmény a fotkami, takže jsme si nemuseli vybírat místo. Vyplnili jsme všechny papíry a začal poslech.


Řekla bych, že to šlo docela dobře. Bylo vtipný, jak nám na té nahrávce říkali: "Nyní otočte stránku a přečtěte si pokyny k cvičení..." jenomže u poslední stránky to neřekli a poslech pokračoval - ty hlasy dál mluvily a my jsme měli všechno doplněný. Bylo to divný a všichni vypadali dost zmateně. Takže jsem se pak podívala na druhou stranu a došlo mi to. Takže nám to zapomněli říci. Naštěstí tam byly jenom 2 věci na doplnění. Ale ke konci zkoušky jsme to pak té zkoušející řekly, a tak nám slíbila, že si to poslechne, že to předem nemůžou, a pokud to tam bude, tak nám přilepší, nebo to někde nahlásí. Tak uvidíme. Já jsem to tam jenom tak tipla :D


Reading - aneb čtení a porozumění textu, mi nepřišel nic moc. První text a otázky k tomu jsme nechápala, tak jsem to přeskočila a pak se k tomu vrátila. Ale netuším, jak moc to mám dobře.
A Writing - psaní... hrůůůůza!!! prostě dva grafy: popište grafy a jaké změny se tam odehrály. Prostě úplně o ničem. 150slov. Napsala jsem jednu větu a dál mě nic nenapadalo. Tak jsem se přesunula k druhému cvičení a až potom jsem se k tomu prvnímu vrátila. Ta holka, co jsem se s ní bavila, to prý udělala stejně. Druhé cvičení bylo o zemědělství. Napsat něco o změnách, vylepšování technologií, upraveným ovoci a zelenině, nějakých továrnách. Napsat z pohledu pro a proti a pak napsat svůj názor. No, prostě hovadina. Nic o tom nevím. 250slov, něco jsem tam zplodila. Když můžu někde napsat svůj názor, tak to je pro mě trochu jednodušší, protože tam polovinu textu polemizuju a píšu o ničem. To mi docela jde :D ale jsem hrozná, protože jsem si to po sobě ani nepřečetla. To se prostě nedalo. Jenom jsem si přepočítala slova, aby mi to bylo uznáno, a pak se to už skoro odevzdávalo. Ten čas byl docela akorát.


skončili jsme teda asi ve 12hodin a moje Speaking - mluvení bylo ve 14:30, takže jsem měla docela dost času. Začala jsem se bavit ještě jednou s tou holkou, tak navrhla, že tam poblíž na kampusu je nějaká kavárna, tak mě pozvala na kafe. Docela dobře jsme si popovídali. Maria studovala v Barceloně umění a teď chce jít studovat navazující magisterský obor do Anglie. Proto dělá tyhle zkoušky, protože je na to potřebuje. Byla moc sympatická. Tak jsme si daly čísla. Já jí slíbila, že jí napíšu, jaký bylo mluvení, protože ona půjde až v pondělí (měla jít včera, ale nějak si toho nevšimla, tak jí řekli, ať přijde v pondělí), a také, že až zas někdy pojedu do Palmy, tak se ozvu a sejdeme se. Takže mám první místní mallorskou kamarádku :)


byla jsem se ještě s ní podívat, kde je metro, abych pak trefila, koupila jsem si rovnou i lístek a vrátila se do budovy. Už bylo docela vedro venku. Já trochu zabloudila, tak to bylo dost utrpení. 


Na Speaking jsem měla ještě dost času, ale nějak těsně před druhou jsem si šla sednout před tu místnost. Tak jsem se pak dala trochu do řeči s ostatníma, kdo šli. Trochu i s pákistáncem, kterej tu prej studuje.
Ta paní, co tam pracuje na British Councilu je strašně sympatická a furt nás uklidňovala, že to bude v pohodě. Říkala ať se nadechneme, vydechneme :D a když jsem šla já, tak mi prozradila, že ten zkoušející na tom mluvení, je její bratr - ale to je tajemství, takže pššššt! :D ten byl moc sympatickej. Jako ostatní taky nemohl vyslovit moje jméno. Ten den jsem ho musela několikrát říkat a vysvětlovat. Zkouška se nahrávala na diktafon a bylo strašně vtipný, když tam musel to jméno přečíst. Otázky nebyly těžký, šlo o to, jak člověk mluví, jak umí využít slovní zásobu a tak. Nejhorší bylo mluvit dvě minuty na téma. Já vím, dvě minuty není tak moc. Ale to je právě ono. Když tohle víte a máte osnovu, kterou máte splnit, tak toho nechcete říct tolik, a pak po minutě už nemáte co říct. Nebo tak se to minimálně stává mně. Měla jsem mluvit na téma: Knihy. No, nebylo to nejhorší, ale mohla jsem použít lepší slova, širší slovní zásobu, a prostě tak.
Jinak jsme si mohli vyplnit formulář, že nám pošlou za ty dva týdny výsledek i SMSkou :D to je luxus. Takže se nebudu muset každý den ptát, jestli mi už došel certifikát, ale výsledek budu vědět hned :) Jo a zkoušku nás dělalo 12. Docela sranda. Prý v červnu to bývá nejhorší. Hlavně FCE. Prý tam mají třeba na jeden den 180lidí. Červen se prý dá poznat jednoduše na tvářích tamějších zaměstnanců. Mají zděšení ve tváři :D tak to jsem ráda, že jsme to dnes měli komornější.




Takže pak jsem se vydala do centra. Poprvé místním metrem, ale není to nic složitého. Všechna metra vedou na Plaza de Espaňa. Tak jsem se tam kolem prošla a málem se uvařila...
To víte. Dneska bylo léto v plným proudu. Měla bych být ráda. Ale nosit v létě kalhoty - to se nedělá. Takže jsem docela trpěla a záviděla lidem okolo mě, kteří byli v kraťasech. Ale taky když vyrážíte z domu po sedmé, tak netušíte, jaké bude počasí. No, nebe bylo bez mraku. Vážně, na dohled nikde nic nebylo.
Pak jsem si ještě zajela na Plaza de Rei Juan Carlos I. (nebo nějak tak).
To byla taky docela vtipná historka. Původně jsem tam chtěla jít pěšky, ale neměla jsem ponětí, kde to je, tak jsem šla jednou ulicí... a pak se rozhodla radši se někoho zeptat. Nějaký pán vycházel z domu, tak jsem si říkala, že bude místní. Tak se ptám, kde bych tu našla Plaza de Carlos? a ten pán říká, že teda neví, s takový docela slovanským přízvukem a ještě sem mě ptal, odkud jsem. A že nikdy neslyšel o Plaza de Carlos, jestli se to tak vážně jmenuje. Tak jsem si vzpomněla, že tam bylo ještě Juan. Tak to mu taky nepomohlo. Tak jsem se radši podívala na papír, kam jsem si to napsala a přečetla ten celý název, a on: "Aah, Plaza de Rei!" takže Plaza de Rei znal, ale říkal, že netušil, že se jmenuje Juan Carlos. Tak je od dneška trochu chytřejší. Pak se ještě ptal, jak dlouho jsem ve Španělsku a prozradil mi, že je z Bulharska. Tak lidí z Bulharska taky moc neznám.


No, po náročném dnu jsem šla čekat na autobus, který jel až v 20:15. Stál 4,85euro, což mi přijde docela ok cena :) ale to by nebylo ono, kdyby se něco nestalo. Už od začátku cesty mi přišlo, že s tím autobusem něco je. Prostě to bylo poznat. I se jednou nějak vypnul motor a tak. No, takže jsme pak uprostřed dálnice zastavili, dostali pauzu a řidič tam šel něco opravovat. Docela jsem se lekla, protože jak to znám, tak v čechách se tyhle věci natáhnou na strašně dlouho. Vzpomínám posledně na moji úžasnou zimní skoro čtyřhodinovou cestu vlakem z Prahy, kde jsme byli všichni narvaní v jednom vagónu, protože v druhém nefungovala elektřina, furt jsme stáli uprostřed polí, a nakonec dojeli domů později, než kdybych jela vlakem o hodinu později.
No, ale oprava trvala jenom 8minut. Super! A pokračovalo se v cestě. Sice mi nepřišlo, že by na tom ten autobus byl nějak skvěle, stále dělal divný zvuky, ale jel dobře. Zajímalo by mě, v čem byla chyba. Jo, už jsem bylo dost unavená, ale ještě jsem si vyslechla trochu vtipnou hádku dvou angličanů na sedadle za mnou. Přišlo mi, jako by je nenapadlo, že i když jsou ve Španělsku, tak anglicky umí dost lidí :D nojo, nechtěla jsem poslouchat, skoro jsem usínala, ale zaslechla jsem vysokej tón lasu tý holky, tak jsem musela začít poslouchat :D


a teď jsem pěkně unavená a jdu konečně spát! Pěknou neděli!! :)


omlouvám se za ten dlouhej vyčerpávající příspěvek, ale takový to prostě dneska bylo... jestli jste to dočetli až sem, tak jste fakt dobrý, gratuluju! :D