pátek 29. července 2011

MADRID: 2

Tak trochu pozdě, ale přece vám sem teda dávám něco málo o mém druhém výletu do Madridu... (říkala jsem si, že by bylo dobré to sem dát, ještě před tím třetím;) )

Protože mi rodina chtěla původně Madrid ukázat jako první (bylo to ale naplánováno až na toto pondělí, což bylo dost pozdě), tak se mě ptali, jestli teda ještě chci, aby mně to tam ukázali. Tak jsem řekla, že bych byla moc ráda, jestli se jim chce.

Tak jsme se v pondělí 18.7. odpoledne vydali do Madridu, tam jsme udělali okruh a zašli se podívat do Parque del Retiro, kde se lidi projížděli na lodičkách na vodě :) pak mi bylo ještě z auta ukázáno dost míst, jako třeba Knihovna, Cibeles - krásná budova a uprostřed kruháku nějaká známá fontána, stadion Real Madridu, Puerta de Alcala (vypadá to jako Brandenburgská brána v Berlíně), taky jsme se prošli trochu v centru, přes různá náměstí, kolem krásných budov, nakonec si v jedné restauraci/kavárně na Plaza de Santa Ana dali coca cola a jeli domů :)












sobota 23. července 2011

Fiestas de Cotos 1

Tak druhý zápas volejbalu jsme taky vyhráli, i když to bylo už docela těsné a hráli jsme 3sety... a měli jsme výhodu z míň koukání do slunce...
Když jsem se hostotce ptala, proti komu hrajeme, tak řekl, že jsou velcí, ale špatní. No, velcí a silní byli, ale byli docela dobří. I když teda ne zas tak. Myslím si, že jejich způsob hry byl jiný.
My jsme se většinou snažili hrát "na tři", zatímco oni nám to tam vždycky jenom plácli... takže si myslím, že jsme v technice byli lepší ;)
no, a ještě jim to tam docela kazila jedna holka. Ta se pak se mnou a s Valerií začla bavit a nakonec to skončilo tím, že se nám nabídla, že nám třeba ukáže víc Madrid, nebo tak. Mluvili jsme anglicky. Tak ale nevim... nějak z toho zvlášť nadšená nejsem.
A dnes hrajeme finále. Včera jsme se šly s Valerií podívat na zápas dvou týmu, jejichž vítěz bude hrát proti nám a teda oba byly dobrý, ale ten, co to vyhrál je fakt dobrej. Hodně dobrej. Neříkám, že nemáme šanci. My šanci máme, ale budeme do toho muset dát maximum. Trochu s Valerií spolíháme, že ty lidi vypili včera během slavností tolik alkoholu, že budou večer ještě trochu omámený :D

No, a jak jsem zmínila, tak pátkem, tu začaly pořádný oslavu. U bazénu se nafoukly 4 skákající hrady pro děti, nějaký čtyřkolky, graffiti konkurz...
Ptala jsem se Valerie, jestli si hledala tu holku, co se s námi bavila po tom zápasu, nebo jestli jí nějak kontaktovala, tak říkala, že ne. Tak jsem se tak jako opatrně zeptala, jestli jí budeme psát, až pojedeme do Madridu, že jako je hezký, že se nabídla, ale že já z toho nijak nadšená nejsem, a že stačí, když pojedeme samy. A Valerie mi řekla to samý, tak jsem byla nadšená, že máme stejný názor a ona taky :D
Odpoledne jsme chtěly jít hrát stolní tenis, ale pořád tu ještě probíhaly turnaje, na který jsme se nestihly přihlásit, tak jsme si chvilku zahrály stolní fotbálek, ale od tamtud nás pak taky vyhodili, protože se hrály turnaje. Chvilku jsme byly na internetu a já jsem koukala na jeden blog, kde byl čokoládový dort. Dostala jsem neuvěřitelnou chuť na čokoládový dort. Tak jsem to ukázala Valerii a ona taky :) tak jsme přemýšlely, kde tady sehnat čokoládový dort :D
Zašly jsme do jediného místního obchodu a hledali jsme něco čokoládovýho a čerstvýho, ale nějak jsme nemohly na nic narazit. Tak jsme se rozhodly, že si koupíme nanuk a já si vzpomněla, že mi moje milá sestra poslala čokoládový puding :)
Tak jsme šli k nám domů, uvařily jsme si puding, daly si k tomu takový tyčinky a byly jsme úplně nacpaný. Valerie vždycky říká, že vždycky může jíst. Že tady ve španělsku by furt něco jedla. A zrovna v pátek mi řekla, že nějak den předtím, nebo tak, snědla 4 talíře špaget :D ale po tom pudingu mi řekla, že to je poprvé, co zrovna nechce nic jíst, protože je absolutně plná. Takže nám to přišlo úplně vhod :)


Večer (23h) se v centru urbanizace podávaly chocolate con churros, tak jsme se s Valerií sešly, pěkně si je daly (zadarmo-to se nám strašně líbilo. Ne kvůli penězům, ale že to je tradice, která by měla být dostupná pro všechny. Prostě to dělalo takovou pěknou atmosféru).


Pak začala hudba, tak jsme tam chvilku postávaly, chvilku procházely dokola, bylo tam asi 5-6 atrakcí, ale spíš pro děti, kromě jedný.
Koupily jsme si napůl cukrovou vatu a byly jsme rády, že jsme jí koupily napůl, protože já jsem z tý půlky pak byla úplně přecukrovaná :D


A pak jsme tam zas postávaly a už nám to kolem půlnoci přišlo dlouhý, tak jsme se rozhodly, že půjdeme k ní domů, popovídáme si v klidu, koukneme se na nějaký videa na youtube a pak se vrátíme a uvidíme, co se děje.

Tak jsme došly k ní domů, otevřely dveře a 5 sekund potom...........alarm!!! :D :D první začal houkat jenom trochu, ale pak začal houkat strašně nahlas, že jste uvnitř nemohli skoro nic slyšet, tak jsme musely vyjít ven. Šíleně jsme se lekly!! Začal zvonit telefon, tak to Valerie zvedla, ale nerozuměla, tak jsem to vzala já, taky jsem skoro nerozuměla, co po mně chtěli, ale ptali se, jestli je vše ok, tak jsem řekla, že jejich au pair neví, že je alarm a že voláme otcovi, tak se ptali na jméno, tak jsem řekla Valerie.
Volali jsme jejímu hostotci, raději venku, já Valerii radila, co říct :D ale během telefonu se alarm vypnul. Tak se nám trochu ulevilo, ale Valerie říkala, že on asi přijde :) Vlezly jsme znova dovnitř a alarm se zase spustil :D
Tak jsme šly raději čekat ven, když přijede ten otec. Tak koukáme směrem k bráně a slyšíme auto. Jenomže vidíme modročervený blikátko :D :D no jasně, že přijela policie. Valerie se úplně vyděsila, tak jsem řekla, že klidně budu mluvit :D ale policie k nám ani nedošla, protože dorazil ten její hostotec, my ho slyšely, jak s nimi mluví, on to vysvětlil (vtipný je, že se ani nepodíval, jestli tam vážně jsme...kdyby nás přepadly nějací lupiči a nutili volat...;) ) a pak přišel, vysvětlil Valerii, jaký je kód, jak se alarm zapíná a vypíná a co se má říkat do telefonu, když volají, tak to bylo dobrý. Já jsem zůstala uvnitř, abych to neslyšela, ale stejně jsem to slyšela, on asi ze mě obavy nemá. No, docela mě to překvapilo, ale číselný kód si stejně nepamatuji a tlačítko na vypnutí jsem neviděla :) takže co.
No, problém byl v tom, že ona alarm spustila jeho manželka, on to netušil a proto to ani nevěděla Valerie. Ale on je vždycky, když ho potkávám strašně vysmátej a v pohodě. Jo, úplně relax. Takže on i přišel vysmátej a byl v pohodě. Takže to nakonec byla strašná sranda. No, prostě zážitek, aspoň něco se tu noc stalo :D

Takže potom jsme teda byly asi hoďku nebo dvě tam a když už jsem trochu začínala být unavená - ve 2h, tak jsme se šly podívat zpět, zjistily jsme, že jsme tam na 99% procent jediný (kromě dětí), kdo v sobě nemá ani lok alkoholu, moje hostmamka se nás snažila přesvědčit, že máme jít tancovat a další známý taky, ale v tý hudbě jsme moc nic neslyšely, zas jsme si to tam obešly, nějací opilí chlápci se s námi strašně chtěli kamarádit, nerozuměla jsem jim vlastně co chtěli, tak jsem schytala seznamovací pusy na tvář, ale pak jsme radši zase šly :D
Pak jsme zapadly dovnitř to tý hospody, protože byla docela zima, daly jsme si sklenku sangria a asi v 3:30 šly domů.

Obdivovala jsem kapelu, která od 23:30 do těch asi 3 ráno, hrála a zpívala, byli dobří, měli dvě zpěvačky a zpěvák, který byl od začátku tak strašně energický a nadšený, dělal show, jako kdyby měl před sebou tisíce nadšených lidí a celou dobu strašně tančil. Fakt má můj obdiv, dívat se na něj byla docela sranda. Vždycky jsem se musela smát a nemohla jsem tomu uvěřit :D

Jo, byl to fajn večer :) uvidíme, co dneska :)


PS: udělala jsem si na fb fanouškovskou stránku pro blog... takže kdo chcete, tak můžete dát "líbí se mi" :)) vždycky tam budu dávat odkazy na nový články, odkazy na fotoalba a možná tam i budu psát něco zajímavého ;)

čtvrtek 21. července 2011

MADRID day!

Neděle 17.7 byl den, na který jsme se s kamarádkou aupair Valerií moc těšily a skoro jsme nemohly dospat. A to doslova :D já jsem si totiž nezatáhla rolety, abych se pak líp probudila, až budu muset, a ono to mělo takový účinek, že jsem se probudila o hodinu dříve, než jsem musela.
V devět jsem už viděla Valerii přicházet k bazénu, možná ona mě viděla první, a spolu jsme se vydaly k autobusu. Ten přijel asi docela včas, lístek nás stál 4,20 euro a už jsme z Cotos de Monterrey jely směrem Madrid.
Obě jsme byly unavené, ale natěšené. Po 80 minutách v autobuse jsme konečně vystoupily na Plaza de Castilla a uvažovaly, kam se vydáme první.
Měly jsme naplánovaný bleší trh El Rastro, který je teda spíše turistická atrakce, než že byste si tam toho mohli hodně koupit. Vystoupily jsme z Plaza de Castilla a zjistily jsme, že tam nějaký trh je. Ale nebyly jsme si jisté, jestli to je ten správný, protože měl být jinde a já jsem očekávala, že bude vypadat jinak. Nicméně jsme si ho prošly a když jsme došly nakonec, tak jsme se radši poptaly, kde se teda nacházíme a bylo nám sděleno, že tohle je El Rastro, ale jenom malý v místní čtvrti. Ten velký, je v centru města. Aha.




Tak jsme se vydaly do centra. Já jsem měla informace od rodiny, že bychom měly vystoupit na stanici La Latina, ale Valerie zase myslela, že vystoupit na Sol bude lepší, to já jsem měla taky v papírech, že to je možný, tak jsem to nechala na ní a vystoupily jsme na zastávce Sol a náměstí Puerta de Sol.


Porozhlédly jsme se kolem a vydaly se hledat El Rastro. Našly jsme jeho jednu část na Plaza Mayor. Tam se prodávaly peníze (částečně i jako směnárna), známky, různé haraburdí (jeden pán tam měl krásnou starou sponku, kterou jsem si chtěla jako vzpomínku koupit a on stále říkal, jak je to levné, ale 3 eura jsem za to prostě dát nechtěla) a i třeba babušky, staré pohledy, nebo retro magnety.





Obešly jsme celé náměstí a zjistily jsme, že to nikam ale nenavazuje. Taky už přicházel čas oběda (13:30) a tak jsme uvažovaly, kde a jak se najíme. Uvažovaly jsme, jestli si někde něco koupit a sníst si to v parku, nebo najít nějakou restauraci a dát si Tapas. Najít levnou restauraci v centru nebylo jednoduché, ale nakonec nás nějakej týpek ukecal, ať jdeme do jedné, tak jsme tam šly, objednaly si Tapas Jamón Serrano con Tomate a ta druhá con Queso a čekaly jsme, co nám donesou.
K našemu obrovskému zklamání nám donesli dvě poloviny housky, která jevila znaky mírného otoustování, na které byla položená šunka a rajčata, v druhém případě šunka a sýr. No, tak to jsme nečekaly. Ale snědly jsme, zaplatily jsme a domluvily jsme se, že takovou chybu už neuděláme.


Dále jsme se po krátkém rozhodování vydaly k Palacio Real, kde jsme viděly také Catedral de Almudena a Opera. Nikam dovnitř jsme nešly. Nebyla na to nějak úplně nálada, jely jsme poznat Madrid zvenku, získat nějaký dojem, a navíc vstup do toho paláce byl nějak 16 euro, myslím.




Po cestě jsme ještě narazily na Mercado de San Miguel, který nás zaujal a rozhodly jsme se, že si tam koupíme něco k večeři.
Vedle Palacio Real se nám ale zalíbily Jardines de Sabatini, kde jsme si sedly, trochu jsme si odpočinuly, pokochaly se a popovídaly si :)



Po odpočinku jsme to vzaly přes Plaza de Espaňa,


ulicí Gran Vía, která je plná různých divadel, nebo kin, odbočily jsme do Calle de Preciados a došly zase zpět do Puerta de Sol.

Odtamtud zase na Plaza Mayor, ze které jsme šly do toho Mercado de San Miguel. Tam jsme si koupily minipizzu a chleba s tuňákem, který byl trochu předražený (to tam je prý vše), já jablko a napůl marcipánovou kouli, která nás ale opět zklamala, protože to vypadalo jako kuple z marcipánu, přitom to byla koule z těsta, plněná trochou čokolády a obalená vrstvičkou marcipánu. Tyjo, ty dnešní lidi jsou vážně podvodníci :D ale bylo to dobrý.



No a pak jsem si uvědomila, že už je docela pozdě a že tak tak stíháme autobus. Rychle jsme došly k metru, naskočily, dojely, rychle vyhledaly autobus a přišly jsme tak, když se nasedalo.
Hostotec byl tak hodnej, že když jsem mu zavolala, tak pro nás přijel do El Molar, protože autobus, který jede až do Cotos v 19:30, jsme nestihly.


Byl to super výlet, vážně jsme si to užily a určitě se vydáme znova. Ale teď mě bolí nohy a jsem unavená :)
Valerie chodila celý den v žabkách - nechápu! Ptala jsem se jí, jestli se jí v nich dobře chodí. Řekla mi, že jo. Pak jsem se jí po nějaké době ptala a říkala, že jo, že v létě chodí jenom v žabkách. Tak já jsem byla v sandálech s mírným podpatkem (klínkem), ale jsem na ně dost zvyklá a jsou to pevné boty. No, ale asi se jí chodilo dobře :D

Taky se mi na Valerii líbí, že je taková skromější. Třeba se jí nechtělo tolik utrácet za jídlo. A to mně taky právě ne. Fanny byla naopak. Ta chtěla každou neděli jít do restaurace a ještě si dát zákusek, zmrzlinový pohár za 5 euro nebyl problém... jednou jsem se jí snažila vysvětlit, že se snažím šetřit a že bych se raději najedla jinak, ale ona si to nějak nedala vymluvit... no, tak s tím tady problém nemám... :)

Vtipné zážitky, které se mi nepodařilo nacpat do vyčerpávajícího popisování našich cest:
potřebovala jsem si dobít mobil, tak jsme zašly do El Corte Inglés, tam jsem si stoupla k nějaké kase, kde měli napsáno, že dobíjí, ale v tu chvíli jsem si uvědomila, že vlastně neznám svoje nové číslo. Tak jsem se ptala Valerie, že jsem jí ho dávala. Věděla jsem jenom první 3 číslice. Jenomže Valerie zjistila, že má uložený jenom ty první 3 číslice :D asi mobil měl nějaký zkrat, či co, když si to ukládala. Takže jsme přemýšlely, jak zjistit moje číslo, protože poslat SMS na nešpanělský číslo jsem nemohla, na to jsem neměla kredit. No, zkoušela jsem to zjistit různě a nakonec jsem si vzpomněla, že jsem si ho napsala na Facebook. Tak jsem se připojila na internet a bylo tam! Valerie si ho konečně napsala dobře a já jsem si ho uložila. Z toho celýho domlouvání jsem pak na prodavače začala chrlit anglicky a ten ze mě nemohl, zvlášť, když jsem mu pak ve španělštině diktovala číslo :)

Když jsme si kupovaly pohledy v jednom obchůdku, tak buď byl zmatený prodavač, nebo kasa. Měla jsem 5 pohledů a 3 známky a jemu to ukazovalo 26,40 euro. Jeden pán to tam sledoval, tak jsme tam vtipkovali. Já říkala, že to se mi ale zdá moc a on říkal, že to je nějaké popletené a že to spraví, tak tam něco odečítal, už to vypadalo, že to je ok, ale pak se mu zase ukázala nějaká číslice přes 20 euro. Tak to tam ještě chvilku šteloval a nakonec mu to vyšlo dobře :)

sobota 9. července 2011

svítíčko sluní

tak jak jsem slíbila minule, něco o problémech s holkama.
ta mladší, Maria, je něco na typ nejmladšího kluka na Mallorce. Sice nebrečí kvůli všemu, ale natahuje a kňučí.
Jo, kňučí a furt. To je docela otravný... no, ráno mi dělala scénu, že se nechtěla oblíkat. Kvůli tomu jsme přišli asi o 10minut pozdějc na plavání.
Při obědě, když jsem jí donesla salát (zapomněla jsem, že mi hostmatka řekla, že ho nejí), tak mi šíleným způsobem začala kňučavě křičet, že ho nechce a vracet mi talíř. Takže jsem jí první musela zklidnit, sebe zklidnit a pak jsme se domluvily.
Co mě ale nejvíc štve, a to dělaj teda obě... že dávaj rozkazy. "přines mi tohle!" "dej mi tohle!" "zvedni mi tohle!" "chci tohle!"
takže já se je snažím naučit, že se hezky prosí a říká se: "mohla bys mi dát tohle, prosím?" a tak... snad je to do konce srpna naučím...
v úterý jsem jim slíbila balónky (měla jsem ještě z Barcelony), takže jsem jim je pak u bazénu dala. Naštěstí jsem nevzala všechny, protože si pak stále chodily pro další a další...
ve středu jsem si donesla ten zbytek a tentokrát jsem si to promyslela, dala jsem každé 3balonky a řekla, že víc nemám. Takže měly smůlu. A nakonec jsem našla v kabelce poslední dva, tak jsem jim je dneska dala, opět jsem řekla, že víc nemám, což už tentokrát byla pravda, takže měly smůlu.
Ale pak přišla Paula, jestli bych jí nedala balonek pro kamarádku, tak jsem řekla, že doopravdy víc nemám, tak ona řekla: "tak zítra přines šest!" tyjo, to jsem se musela držet a v klidu jsem jí vysvětlila, že žádný nemám, ani doma, ani nikde. A že jsem jim to v úterý říkala, že když je vyplýtvají hned, tak pak už nezbydou na jindy.
Ale rozkazovat mi, abych donesla svoje balonky pro její kamarádky, přitom bych si je mohla nechat a nikomu je nedávat, tak to už mi přišlo trochu drsný.
Jo, je to tu s těma holkama občas dost na nervy. Nevím, jestli to je tím, že mi ti kluci ty nervy tak zničili, že teď tolik nevydržím a docela rychle vybouchnu, nebo že to je tím, že mi lezou na nervy jinak, způsobem, na který nejsem zvyklá, takže si musím první zvyknout :D
no, ale na závěr bych ráda dodala, že jsem stále spokojená a ráda, že tu jsem. Jenom se prostě musíme sžít.

Z čeho jsem tu ale strašně nadšená a už jsem to psala, je ta španělština všude okolo mě. A jsem nadšená z hostrodičů a z toho, jak mě podporujou a vybízej, ať se ptám na cokoliv a ať trénuju.
Takže tady nemám zábrany se ptát na cokoliv, nad čím přemýšlím, jak se řekne. Tím, že u toho bazénu většinu doby sedím a jenom sleduju holky (nemůžu je spustit z očí), takže nemám nic na práci ani na zábavu, tak hodně přemýšlím nad některými výrazy, opakuju si věci v hlavě a tak.
Na Mallorce to bylo trochu složitý. Tím, že španělština nebyla tak úplně jejich rodný jazyk, tak zaprve některý věci ani nevěděli, některý mi vysvětlit neuměli, některý mi vysvětlily slovy, kterým jsem taky nerozuměla :D a tak... a navíc, jak byli stále unavený, ve stresu a tak, tak jsem se moc neodvažovala jich ptát. Jenom občas.
No, právě ve čtvrtek večer, jsem šla s nima večeřet, měli jsme nějaký strašně malý strakatý (skořápka) vajíčka atakdále, ale byly dobrý...
tak jsem tam pak seděla u stolu s jablkem, přisedli si hostrodiče a říkali, že bych měla mluvit, že si dáme lekci konverzace. A ať teda o něčem mluvím :D
Tak jsem nevěděla, co říct, že... znáte to, ne? :D ale pak se zeptali, jak to teda jde u nás, jestli je něco novýho, tak jsem si vzpomněla o výročí rodičů, pak jsme se bavili o sourozencích, o hudbě, pak jsme vedli docela dlouhou debatu na téma aupair, tak jsem říkala svje zkušenosti, oni to, co si myslí a tak... tak to bylo moc fajn. Musela jsem mluvit a to bylo super. A na konci řekli, že zítra si dáme další lekci.
Taky mi řekli, že mluvili s nějakým pánem (jejich známý), který si všiml, že jsem se bavila s jejich aupair (takže hostotec od té aupair, co jsem poznala)... tak, že ona prej musí teď odletět do Německa na příjmačky na VŠ (to mi ještě ve středu říkala, že se musí přihlásit a ještě neví kam :D ) a vrátí se v neděli, ale to zas oni někam jedou, takže se možná vrátí až příští týden. Tak abych věděla, když jí tu neuvidím. Tak to bylo hezký, že mi to takhle vzkázali :)
Je to trochu škoda, protože jsem si říkala, že bychom mohly podniknout něco spolu tento víkend, ale teda budu si muset vystačit sama :) nebo s rodinou.

Ptala jsem se, jestli je něco k vidění v okolních vesnicích, tak prý nic zajímavého, ale já bych se tam i tak chtěla podívat. Příští pátek, mě ale asi hostotec vezme do Madridu, trochu mi to tam ukázat. Pondělky a pátky totiž pracuje z domu, takže má asi víc času, nebo si to nějak zařídí, takže vezmeme holky a trochu mi to tam ukážou. Což je teda super. Né, že bych se bála sama, to já si myslim, že bych všechno našla, nějak podle map a návodů a tak... to už jsem zvyklá :) ale bude to hezký vidět tak, jak mi to ukážou :)

jak jsem se vám tady ve čtvrtek vypsala o mých komplexech, tak možná to i trochu pomohlo, že jsem se přes ně malinko v pátek přenesla.
Byla jsem se koupat s holkama ráno, přemohla jsem si strach z vypadnutí čoček a skočila jsem si tu poprve do vody a bylo to super. Musím teda říct, že tyhle čočky jsou asi lepší, než ty, co jsem měla na Menorce.
Zkoušela jsem si zase stojky a tak, odpoledne jsem hrála trochu na babu s Paulou a Anou, skákaly jsme spolu do vody, já jsem holky házela z vody do vody, pak jsem Anu učila položit se na vodu jako prkno a vydržet tak. To mě asi totiž baví skoro nejvíc. Prostě relax.
Takže to už je asi lepší. Jenom ta voda je teda nechutná. Přijde mi i trochu slaná, ale asi to je jenom šílený množství chloru.
A pěkně jsem si připálila obličej, protože jsem si ho nenamazala. Takže teďka ho mám trochu červený :D

jo a udělala jsem asi rekord. Celý týden jsem nosila sukně, nebo šaty. To si nepamatuju, že by se mi někdy předtím podařilo ;)

v pátek večer jsem se zúčastnila večeře rodiny a kamarádů tam v té hospodě. Bylo vtipný, že celou dobu ještě u toho bazénu, hostotec zdůrazňoval, jak tam chce být brzo, takže jsme i odcházeli jako první, zatímco ostatní teda říkali, že přijdou pozdějc, že takhle to nestíhají. Tak on řekl, že tam budeme, myslím že, v 22:15. No, nakonec jsme dorazili až v půl jedenáctý a všichni tam už byli. Takže to bylo docela vtipný a všichni se mu smáli, že tam je teda brzo :D

jinak už mám další tip na aupair, takže se jí půjdu někdy zeptat. No, na to, jak to tu je malý a moc španělů nemá aupair, tak mám docela asi štěstí...
Ono teda takhle: u španělů není tak obvyklý mít aupair, ale hodně španělů má (španělskou nebo z latinský ameriky) holku, která jim hlídá každý den děti. A případně pomáhá s údržbou domu.

tak to je vše pro teď :)
pěkný víkend!