LONDON: z Chinatown až do Hyde Parku

je čtvrtek, mírně po polední a já čekám, až si kurýr přijede můj kufr, který jsem ráno pečlivě balila do formy krabice, protože mi včera po úspěšné koupi kufru v telefonu řekli, že kufry už neposílají. Naštěstí mi Verča pomohla vzít v Poundlandu složené krabice na vyhození, tak je dílo hotovo, vypotřebovala jsem na to teda celou roli kuchyňské průhledné folie (nebo jak se tomu říká), trochu izolepy a hodně energie. Snad se jim to po cestě nerozpadne a dorazí mi to v pořádku domů :D

čekám, a večer odjíždím. Tak se konečně dostávám k tomu, abych sepsala slíbený článek, o nedělní návštěvě China Town a tak... teda spíš asi fotky :D
China Town je pěkné místo, pokud máte rádi východní jídla a tak. Já moc na kořeněná a pálivá jídla nejsem, tak jsem si to jen tak prošla, zkoumala vůně, pozorovala lidi.
Potom mě Verča zavedla přes M&M's store (drahý a přecpaný lidma), Buckingham Palace a Green Park do Hyde Parku, tam jsme si odpočinuly, popovídaly a nafotily nějaké fotky. Bylo docela pěkné počasí, tak to byl pěkný den. Hyde Park se mi moc líbí - ty kytky jsou skvělé. Ale ten náš tady místní Walpole Park v Ealingu asi zůstane moje srdeční záležitost, protože mi to k němu trvá 5 minut, jsou tam také pěkná místa a ne tolik lidí :)

Pocit při odjezdu jsou smíšené. Ale tak to bývá pokaždé. Uzavírám jednu kapitolu svého života a začínám další. Díky, že se mnou tím procházíte :)
PS: ještě bude jeden článek o Notting Hill Karnevalu ;) 

skoro konec // almost the end

deštivá sobota

Jak jsem již asi několikrát zmínila, tak v pátek byl můj poslední pracovní den a teď tu už jen tak pobývám. A tím pobývám nemyslím, že bych celý den proležela v posteli, flákala se a nic nedělala. V podstatě stále někde lítám a o tom ležení si jen sním, i když takhle mě to taky baví. Sama jsem si to vybrala. 

V sobotu jsem byla s Verčou v Richmond parku, kde jsme skrz naskrz zmokly, protože se počasí rozhodlo, že nám vstříc nevyjde. Vážně to bylo jako být ve sprše, dokonce i můj deštník (z Poundlandu) protýkal. V botách jsme měly rybníček, tak jsme co nejdřív z toho parku zase odešly a jely pryč. Ale i tak jsme se hodně nasmály a bavily. Večer jsem ještě navštívila Inu, které odjela rodinka, tak měla dům pro sebe :D

V neděli jsem se rozloučila s Anni, která se ráno vrátila z Paříže a v poledne jela na dovolenou domů do Estonska. Doprovodila jsem na metro a stihla si vyslechnout její zážitky. Poté jsme s Verčou jely do centra, do China Town a tak různě okolo.

V pondělí jsme tu měli Bank Holiday, a také Notting Hill Carnival, o kterém jsem někde četla, že to je druhý největší karneval na světě. To jsem si nemohla nechat ujít, tak jsem se tam dalšíma čtyřma aupairkama vydala a bylo to moc fajn. Mám strašně moc fotek a o neděli a pondělí vám ještě napíšu příště. To si zaslouží zvlášť článek.

V pondělí jsem ale naštěstí domů dorazila dřív. Věřte mi, po tolika nabitých dnech (a předchozích velice pracovních), jsem byla neuvěřitelně unavená, protože i když bych někdy ráno mohla spát, u sousedů se zvyšuje střecha, tak tu už od rána máme rámus. Bolela mě hlava a zívala jsem už od oběda, tak jsem v pokoji doháněla fotky, lidi a všechno ostatní. Konečně jsem taky po dlouhé době měla večeři s hostrodinou a nakonec to byla úplně poslední večeře s nimi, protože Ophelia s Christopherem odjeli na západ ještě si trochu užít prázdnin. Takže bylo super, že jsem byla doma. Atmosféra byla super, hezky jsem si s nimi popovídala, a věřte, či nevěřte!!! dostala jsem od nich dárek na rozloučenou! :) tak to jsem nečekala a vážně mě to potěšilo :) bylo to moc milé - dali mi přání, náramek a utěrku s mapou metra. Také mi minimálně pětkrát zopakovali, že kdykoliv bych jela znova do Londýna, tak tu můžu přespat, že ta postel je volná, což je taky strašně moc milé a vzhledem k tomu, že to zopakovali tolikrát, tak skoro uvažuji, že bych to využila. Prostě super. Aspoň na ně budu mít hezké vzpomínky ;)

Hostotec tu dneska ještě je, protože je nemocný, ale zejtra možná odjede, takže tu asi budu dva dny sama :D sranda :D Ophelia se omlouvala, že tu nebudou, a mně to přišlo trochu blbý, tak jsem řekla, že klidně pojedu pobýt ke známým, ale ona říkala, že ne, že tu klidně můžu zůstat. Tak zůstávám, dokud neodjedu :)

Dneska jsem byla s Inou na palačinkách, které jsme si plánovaly už dlouho, také jsem ji trochu nafotila a konečně jsem si koupila kufr, se kterým budu cestovat. Ten, se kterým jsem přijela, pošlu do Čech ve čtvrtek. Takže můj pokoj vypadá teď naprosto šíleně, jak se snažím balit, třídit a uklízet. Je to tu vážně jako po bouři :D Fotku sem radši nedám, ale dám vám sem fotku těch darů :)

Pá!

LONDON: Wish Tree in Kensington Gardens

Když jsem byla s aupair z Islandu v Kensingtonských zahradách, tak jsme si všimly, že tam je směrovka na Serpentine Gallery. A protože jsme byly zvědavé, tak jsme se tam šly podívat. Tak jsme zjistily, že tam právě byla výstava Yoko Ono, v rámci London Festivalu a zadarmo. Bylo to moc zajímavé. A před galerií byly stromy přání, tak jsme neodolaly a taky jsme tam něco napsaly a přivázaly :) bylo to moc pěkné, pár těch přání jsem si četla, a některé byly velice vtipné :)

When I was with one aupair from Iceland in Kensington gardens, we noticed that there was a sign for a Serpentine Gallery. And because we are really curious girls we decided to go and see it. So we found out that there was just an exhibition of Yoko Ono which was part of the London Festival. It was very interesting. And in front of the gallery there was a wish tree (or wish trees). We had to participate so we wrote our wishes and tied it there :) it was really nice. There were some nice, funny and cute wishes from other people :)

an unexpected aupair adventure

Včera, jakožto můj předposlední pracovní den, se stalo něco, co jsme nikdo nečekal. Ale taky kdo by to čekal, že? takovéto věci se stávají neplánovaně, a často ve chvíli, kdy se to nejméně hodí. K tomu bych asi měla zmínit, že hostotec byl v Derby (2,5 hodiny cesty) a hostmatka v Birminghamu (3-4?hodiny vlakem+metrem).
Vstávala jsem o něco dříve. Většinou, když tu jsem s klukem sama, tak vstávám v devět hodin, ale dnes mu měl v 8:30 přijít kamarád, tak jsem vstala už v 8, abych se stihla do té doby probudit, obléct a nasnídat. V domluvenou dobu dorazil ten s kamarád s mamkou a ségrou, které ho tu vyhodily, já jsem z toho byla nadšená, protože jsem věděla, že se Christopher aspoň zabaví a kamarádi mu svědčí. Kamarádova mamka šla jen do auta pro lahev s vodou, kdybychom náhodou chtěli jít do parku. A v tu chvíli se to stalo. Kamarád je jaksi živější, tak začal běhat kolečka přes obývák, jídelní prostor a část kuchyně - docela stísněné prostory, následovaný Christopherem. Já šla ke dveřím vyhlížet tu matku a najednou slyším řev a pláč. Pochopila jsem, že se Christopher někde bouchl nohou o něco, tak jsem si říkala, to je v pohodě, sice to vždycky šíleně bolí, ale to za chvilku přejde, jenomže jsem tam došla a koukla se na tu nohu, která byla docela zalitá krví, tak v tu chvíli jsem se docela lekla, našla malou židličku, co nám vždycky někde překáží v kuchyni, posadila ho na to a donesla papírové utěrky. Mezitím naštěstí dorazila kamarádova mamka a ta mu to tam hned přitiskla a začala víc jednat, ptát se, jestli máme zavolat ambulanci a tak. Mě tohle vůbec nějak nenapadlo. Nenapadlo mě, že by to mohlo být něco vážného, tak jsem jen řekla, že nevím, ale že teda raději jo, nakonec se ona naštěstí nabídla, že tam zavolá, což jsem s radostí přijala. Ona docela dlouho volala, nakonec sanitka teda nepřijela, ale ona nás autem zavezla do nemocnice. Vyhodila nás na pohotovosti a jela zaparkovat. Tak jsem Christophera dovnitř donesla a šla k pultu. V čechách jsem snad nikdy na pohotovosti nebyla. Tady to vypadalo, jako v těch amerických filmech :D vyplňte formulář a pak se někdo o vás postará. Tak jsem to tak nějak vyplnila, jen jsem nevěděla informace o praktickém lékaři. Mezitím dorazili ostatní, brzy si nás zavolali na prohlídku, tak jsem s Christopherem šla, tam se nás vyptávali, co se stalo, což jsme teda ještě pak asi 10x zopakovali různým jiným doktorům a sestrám, vyčistili mu tu ránu, což bolelo, snažili se s tím něco udělat, mezitím se spustil alarm, asi 3 minuty nikdo nic neřešil, ale pak jsme museli ven, hlavně nepanikařit, po chvíli zase zpět, rozhodli se ho poslat na rentgen, pak nám řekli, že má aspoň jeden prst zlomený, později to změnili na žádný, jen vykloubený, poslali nás zase jinam, pak na dětské oddělení, tak si ho zvážili, změřili teplotu a tlak, dál jsme čekali, pak mu tu ránu zase vyčistili, opět čekali, dali mu sirup proti bolesti, čekali, čekali, čekali, řekli, že mu dají stehy, pak, že ne, pak zase že asi jo, ale že by museli počkat asi až do pěti odpoledne, protože bylo dost pacientů asi a taky Christopher ráno snědl malý kousek koláče k snídani a měl by jít na lačno, nakonec se ale doktoři radili, řekli, že by mu to teda mohli jen slepit nějakým lepidlem, ale nakonec mu to ani neslepili, jen zalepili nějakými proužky, aby to drželo pohromadě, což bylo teda bolestivý (ne ale poprvé ten den), Christopher mi držel a mačkal ruku, snažili jsme se ho mluvením rozptýlit, už tam byl i otec, který mezitím dorazil z Derby, pak mu to obvázali obvazem, aby nezapomněl, že to tam má a dával pozor, dostali jsme pokyny, recept na antibiotika, příkaz odpočívat a berle. A tím naše dobrodružství dočasně v této podobě skončilo...
Musím ještě podotknout, že ty procedury byly pro mě docela záhul psychicky. Už doma, jak se Christopherovi začalo dělat trochu blbě od žaludku, tak já jsem se taky cítila malátně, hlavně z toho stresu, co dělat a tak. Když mu to tam čistili a křičel bolestí, tak jsem se cítila příšerně, protože nebylo skoro nic, čím bych mu mohla pomoct. Začínám více chápat roli rodičů, a celkově vím, že pro chlapy, být u porodu, není nic lehkého.

Ale musím taky říci, že Christopher byl velice statečný a toho si hodně vážím. Kamarádova mamka se minimálně do dopoledne do práce nedostala, ale byla moc milá a říkala, že to je v pořádku. Bylo to super mít ji tam jako podporu a občas taky jako někoho, kdo za mě odpovídal na všechny dotazy. Stále jsem totiž musela vysvětlovat, že nejsem rodič, jsem jen aupair a nic moc a Christopherových možných minulých úrazech, alergiích ani problémech při porodu nevím. Člověk nikdy neví, na co se doktoři nezeptají. Ale všichni se zdáli sympatičtí a i když jsme tam strávili víc, než 4 hodiny, tak si myslím, že to byla dobrá zkušenost :)

Jinak dnešek jsme strávili v klidu, většinu času u televize, nebo s knížkou. On si četl svoji novou, a já již delší dobu vypůjčenou. Tak se mi to líbilo ;)

LONDON: Natural History Museum

Co se tu teď děje? Většinu dní po večerech (a i přes dny, pokud jsem nepracuju) podnikám něco s Anni, nebo jinýma aupairkama. Strašně se mi to tady líbí - furt se něco děje, když člověk chce. A já jsem tu potkala skvělý lidi, hlavně teda Anni a Inu, se kterýma si vždycky napíšeme sms a za 15 minut máme sraz. To mi bude chybět doma. Tam je vždycky všechno mnohem komplikovanější. Ale to už jsem tu asi zmiňovala :) Takže večer, kdy bych seděla jen u internetu, jako dnes, se mi už dlouho nepoštěstil :)

Minulou středu 15.8.2012 jsem měla volno, tak jsem se vydala do Natural History Museum, setkala jsem se opět s jednou aupair z Islandu, tak to bylo taky milé, ona bydlí v Notting Hillu, což zní úžasně, ale chudák tam nemá v okolí žádný aupairky, nebo aspoň o žádných neví.
Muzeum rozhodně doporučuji. Je to především obrovská krásná stará budovat. Ale jinak je zajímavé, obrovské, vhodné pro děti, je tam hodně interaktivních věcí, kde můžete porovnávat zvuky afrických a indických slonů, studovat, kde se různé druhy vyskytují atd.
také jsme viděly i dinosaury, a toho velkého hrozivého... :-O

noční hrátky aupairek

Co dělají aupair po pracovní době?

What do the au pairs do when they have time off?

...začalo to docela normálně...

...it started quite well...

...a pak mi hráblo...

...and then I started being random...

noční monstra!! dávejte na ně pozor!!

watch out for the night monsters!!!

...ale nebojte, tato monstra jsou celkem neškodná ;)

...but don't worry, these monsters are quite harmless ;)

co dělat s dětma?

ahojte!

tak už tu máme sobotu a já mám před sebou poslední pracovní týden. A asi ten nejhorší. Jsem vážně zvědavá, jak to proběhne.

Co jinak většinou s Christopherem dělám? :)

no, nemáme tolik možností. většinou absolutně odmítá jít ven, takže hledáme alternativy...

hrajeme šachy

on mi připravuje koktejly

děláme kouzla ;)

21 let!

V sobotu jsem měla narozeniny. Jsem již docela zvyklá neslavit své narozeniny doma, a slavit je poslední roky v zahraničí. S přibývajícím věkem už člověk svoje narozeniny ani tolik neřeší, jako to dělával jako dítě, ale i tak jsem chtěla podniknout něco zajímavého v ten den. Bohužel většina lidí, co tu znám, odjeli na dovolenou, nebo museli pracovat, takže jsem se nakonec viděla jen s Anni. Ale i tak to bylo fajn.

S Anni jsme se dlouho dohadovaly, kam půjdeme, až jsme si konečně stanovily sraz a vydaly se do Kensingtonu na zahradu, která je na střeše. Bohužel jsme byly obě nějak natvrdlé, že jsme si ani nenastudovaly, kde to je, ani jsme si nepoznamenaly adresu :D já jen rychle koukla na mapu a myslela jsem, že Anni ví, kde to je. Ona asi zas spoléhala na mě :D Takže když jsme dorazily metrem na High Street Kensington, tak jsme se začaly bezradně rozhlížet, jakým směrem jít a později se na střídačku ptát lidí. Při tom jsme zjistily, že většina místních i cizích, o této zahradě v životě neslyšela. Byly jsme poslány do úplně jiného parku, hledaly jsme ty policajty, kteří jsou většinou na každém rohu a připraveni poradit, ale najednou nikde nikdo, až jsme se nakonec zeptaly zaměstnanců jednoho hotelu a ti nás konečně poslali správným směrem. Ale ani tentokrát jsme neměly štěstí. U vstupu do toho domu, jsme zjistili, že tam momentálně mají nějakou soukromou akci, a sice by nás tam teda nakonec mohli pustit, ale musely bychom zaplatit každá vstup 20 liber. A to je pro nás chudé aupairky moc, tak jsme odmítly a já jsem se ještě stihla zeptat, kdy to teda mají otevřené pro veřejnost, a zjistila jsem, že teda ve čtvrtky. Hmm, tak to se tam asi bohužel nevydám. Myslela jsem, že to je přístupné častěji, ale asi to je tak populární pro soukromé akce, že to mají plné. Tak jsme se nakonec s Anni vydaly do Kensington Gardens, tam jsme si sedly na lavičku, snědly skoro všechno jídlo, co jsem s sebou nesla, prošly se tam chvilku a vyfotily pár fotek :) Pak jsme se ještě prošly k Albert Monument a Albert Hall, kolem Vědeckého muzea a už jsme byly uchozené, tak jsme skočily do metra a jely jsme domů. Takže nakonec to byl fajn den a navštívila jsem nová pěkná místa.

vítězi ;)

už se mi zavírají oči a jsem strašně unavená po dnešním výletování, tak vám tu jen v rychlosti vyhlásím vítěze soutěže :)

děkuji moc za účast, ráda jsem četla vaše zážitky a názory :)

takže jména jsem si pečlivě napsala do bloku

vytrhla, zmačkala

zakryla si oči, aby to bylo férové

... a bylo to férové, protože vyhrály tři slečny, které neznám a moc jim tímto gratuluji k výhře :)

bloček + pohled vyhrála Milena

a pohledy Andrea K. a Majda :)

holky, píšu vám email! a co nejdřív se vám pokusím odměny poslat :)

Dobrou noc!

LONDON: Cable Car

pokračuji v oné neděli dávno v minulosti :D

... po Brick Lane jsme se vydaly k lanovce. Chystala jsem se tam už docela dlouho, tak jsem se těšila. Nechtěla jsem totiž platit 20liber za London Eye a navíc tam jsou strašné fronty. Ale zpětně si říkám, že to je stále asi lepší, protože tam člověk vidí ty nejzajímavější budovy. Když jsme dorazily na North Greenwich, odkud lanovka jezdí, tak se spustil pěkný liják a trochu vítr, takže pršelo ze všech stran, ale my jsme se nenechaly odradit a stouply si do fronty. Po cca 5-10minutách k nám přišel nějaký zaměstnanec a začal vysvětlovat, že provoz lanovky je přerušen na dobu neurčitou, protože to vypadá, že bude bouřka a kvůli tomu si nemůžou dovolit to spustit. Někteří lidé to vzdali s tím, že se vrátí později, ale já s Inou jsme viděly modro v dáli a věděly jsme, že bouřka půjde opačným směrem a k nám přijde slunce. A měly jsme pravdu, asi za 10-15minut přestalo pršet, vylezlo sluníčko a lanovka byla opět spuštěna :) jízda byla krátká, má trvat 5-10minut, takže rychlovka, bylo to pěkný, ale vážně toho v okolí tolik zajímavého nebylo, tak jsem byla mírně zklamaná. Poté jsme se potřebovaly dostat na stanici metra a díky olympijským hrám byly všude cedule a dobrovolníci, kteří nám ochotně radili, tak to bylo super :)

Chtěla bych ještě něco krátce dodat k atmosféře v Londýně během olympijských her. Trochu jsem se bála, že Londýn bude nechutně nacpaný lidmi a možná teda byl. Já jsem to tady v Ealingu nevnímala. Vnímala jsem to jen v metru, které bylo hodně plné. Ale atmosféra byla velice přátelská a milá. Dobrovolníci a policie na každém rohu byli ochotni pomoci či poradit. Lidé byli v rámci možností přátelští a družní :)

když jsme jely na lanovku, tak se nás nějaký pán v metru začal ptát, jestli jede správným směrem, že se chce dostat tam a tam. Tak jsme mu radily. Pak se nás ptal, odkud jsme a říkal, že je z Portorica. Tak jsem pak na něj začala mluvit trochu španělsky, museli jsme vystoupit z metra, protože tam končilo a i když jsme mu nedokázaly plně přesně poradit, kam má jí dál, tak nám dal každé odznáček z Portorica. To mi přišlo jako skvělý nápad. A úžasný, jak takový fanda přiletěl takovou dálku kvůli olmypijským hrám.

další zážitek jsme měly po cestě zpět domů, když jsme nastoupily už dost unavené do nacpaného metra, tak jsme se chytly tyče, abychom za jízdy nepadaly, a najednou si začali nějací sympatičtí chlapíci stoupat a pouštět nás, ať si dámy jdou sednout :) tak jsme si sedly a zjistili jsme, že to je islandský olympijský tým, který byl okolo nás a tak jsme se s nimi začali trochu bavit, byl to nějaký kapitán týmu, který nás pustil sednout, byl dokonce na zahajovací ceremonii, a byli moc přátelští a v dobré náladě :) to se jen tak nestane každý den, aby vás členové olympijského týmu pustili sednout :) vážně, atmosféra tu byla pěkná :)

LONDON: Brick Lane Market a další trhy

Úmyslně neúmyslně jsem tu na blogu přeskočila neděli 29.7.2012. A protože to byl pro mě zajímavý den, tak se o něj s vámi tady ještě dodatečně podělím :)

i když jsme byly s Inou mrtvé po party předchozí den, tak jsme se rozhodly, že se do centra vydáme, protože ona měla odjet na tu dovolenou. Sice jsme teda nevyrážely extra ráno, ale unavené jsme stále byly a později jsem litovala, že jsem ten výlet neodvolala. Ale jinak stál za to a vlastně jsme zažily docela pěkné věci :) ale o tom později...

Konečně jsem se podívala na Brick Lane market, kam jsem se chystala už začátku. Je to vážně zajímavá ulice se stánky, ale je pravda, že mě nakonec ani tak nezaujal tento Brick Lane market, jako ty různé trhy okolo. Takže fotky tady jsou z více trhů, na které v té časti můžete narazit. Hodně mě zaujaly ty s jídlem, protože se tam dalo sehnat všechno možné. Od indických jídel, přes etiopské, libanonské, čínské, japonské, ze Srí Lanky či Malajsie, a já nevím co ještě :) bylo to krásné mísení kultur - prostě pravý Londýn :)

koukněte na fotky ;)

soutěž // giveaway

protože ráda dávám dárky a posílám pohledy, tak jsem už od začátku tady sháněla něco malého, co bych mohla rozdat :) je to jen maličkost, ale věřím, že i maličkosti potěší :)

takže dneska je ve hře mini-bloček + pohled, a 2 další pohledy = 3 výherci :)

podmínka účasti, je komentář pod tímto článkem, do kterého mi napište, jestli jste někdy byli v Londýně a pokud ano, tak co vás tam nejvíce zaujalo. Pokud jste nebyli, tak mi napište, jestli a proč byste se sem chtěli podívat a co byste nejraději viděli ;)
k tomu pak připojte prosím své jméno, či přezdívku a pokud nemám váš kontakt, tak i email, abych vás mohla zkontaktovat v případě výhry :)
když mi dáte like na facebooku, nebo budete sledovat můj blog tady přes google, tak budu jen potěšena, ale není to povinnost :)

soutěž skončí 13.8.2012 v 20:00 mého anglického času = GMT 0

Hodně štěstí! :)

because I like giving gifts and sending postcards, I have been looking for something small that I could give away gere :) and I did find something really small but I hope it will make someone happy :)

so today I am giving away a mini notepad + postcard and two other postcards of London which means that there will be three winners :)

the conditions: write a comment to this post where you include whether you have already been in London and if the answer is yes, tell me what did you like the most here. If you haven't been to London, tell me whether you would like to come and why and what would you like to see here ;)
please, also write your name or nickname and if I don't have a contact for you add your email so that I could write you when you win :)
if you like my page on facebook, or you follow my blog via GFC you will make me happy but you don't have to do that :)

the giveaway closes on 13th of August 2012 at 8pm my London time = GMT 0

Good luck!! :)

working weekend

v sobotu jsem byla domluvená s rodinkou Iny, že pomůžu na narozeninové oslavě jejich dvouleté dcery. Mělo jim přijít asi deset dětí a moje role byla zabavit ty děti, nebo se jim prostě aspoň věnovat, aby si rodiče mohli popovídat a nemuseli se nervovat, že se něco děje. Když jsem ve středu s hostmatkou Iny o tom mluvila, tak mi řekla, že si můžu k sobě vzít nějakou kamarádku. Takže se mnou nakonec šla Verča :) říkala jsem si, že taková narozeninová oslava je i dobrá příležitost, že by mě pak mohly využít i další rodiny, když by mě tam viděly :D jinak oslava byla fajn, s děckama byla sranda a docela to šlo. Přijde mi, že mě po tom mým klukovi, co si moc nechce hrát, baví každý menší dítě :) no a ke konci oslavy si mě a Verču ta rodinka ještě s jinou domluvila na neděli.

po oslavě bylo stále ještě dost času, tak jsme se s Verčou nakonec vydaly do Českého domu, aneb Czech house. Já jsem se tam totiž už nějakou dobu chystala, tak jsem byla ráda, že jsem tam nejela sama. Konečně jsem viděla ten klikující červený dvoupatrový autobus, dostala jsem karlovarskou oplatku, viděla a slyšela spoustu čechů (divný), potkala  jsem dva lidi z aupair fóra a viděla jsem Bosáka a zlatou medailistku Knapkovou.

and on Saturday I was supposed to help with a birthday party in Ina's family. Their daughter was turning two years and ten children were supposed to come. So I was the entertainer. Or just the person who was watching them and playing with them so that the parents could chat. Ina's hostmum told me on Wednesday that I could bring a friend to help me with it so I texted Verča :) it was quite fun and ok with the kids. Maybe it's just that I can't play much with Christopher so then it's much more fun for me with these small children :) and in the end of the party we got another job for Sunday :)

after the birthday party it was still quite early so we went with Verča to the Czech House. I wanted to go there so I was glad that I didn't have to go alone. I got to finally see the red double decked doing push-ups, got the Karlsbad wafer, saw and heard too many czech people (weird), I met two people that I knew from the internet and I saw the czech commentator Bosák and czech medalist Knapková. It was a nice evening :)

a tím se přesouvám k neděli :)
od půl třetí jsme hlídaly v domě té druhé rodiny. Měly jsme tam jejich dvě děcka a dvě děcka z Iny rodiny. To se zdálo být v pohodě. Dostaly jsme všechny pokyny, i nám je napsali, což se hodilo. Rodiče byli moc sympatičtí a vyrazili si na olympiádu. Dvě děcka nám docela dlouho ještě spaly, a spaly teda až moc dlouho, tak je pak Verča šla obětavě probudit, jinak by zaspaly i večeři. A tak jsme se celé odpoledne snažily o to, aby se dům neproměnil v bitevní pole. Naštěstí děti hlavně bavila velká trampolína na zahradě a baterky. Celkově mě ty děcka překvapily. Sice Verča řekla, že to byli spratci :D ale já jsem asi čekala něco mnohem horšího, protože jsem byla docela mile překvapená. Asi proti Mallorce... nejvtipnější asi pak bylo, když ta jedna holčička (sobotní oslavenkyně), která má dva roky, furt za mnou chodila, že potřebuje na záchod. Ona sice měla plínu, ale vždycky přišla a řekla si. Naštěstí ta plína byla nějaká jednoduše sundávací. Ale když pak přišla asi po páté za hodinu, tak jsem se jí už tak nevěřícně ptala: "zase?" a ona se na mě tak podívala a řekla "jo, zase..." :D tak ta mě bavila. Děti jsme pak nahnaly do vany, umyly je tam, oblíkly, pak jsme je nechaly ještě koukat na televizi a hrát si, a ke konci přišla ta nejhorší část - ukládání do postele. Poslaly jsme tam první ty dva mladší, to zařizovala Verča a myslím, že to nebylo jednoduché. Já pak ukládala ty starší dva, tak jsem jim četla knížku a pak vypadaly v pohodě, i když pak kecaly docela nahlas, tak jsem je tam šla jednou okřiknout - fakt to šlo slyšet až dolu. A když se to už všechno nahoře uklidnilo, tak jsme si s Verčou vytáhly notebooky, uvelebily se tam, Verča vytáhla zázvorová piva a sušenky orea, já jsem skypovala s rodinou a byla to pohodička.......... dokud mi nedošla sms od té hostmatky: "see you in a minute..." ta mi došla v 21:36 a oni měli dorazit až po jedenácté. V tu chvíli se naše pohoda narušila, my s Verčou jsme vyskočily a začaly vypínat notebooky, dopíjet pivo a uklízet svoje věci :D myslím si, že kdyby to bylo někde natočené, tak by to asi bylo vtipné :D no, asi by stačilo zeptat se mých rodičů, se kterými jsem rychle ukončila hovor :D no, a hostrodiče byli uvnitř asi za půl minuty. Ale byli v pohodě, vyptávali se nás a tak. Dali nám peníze a my jsme se vydaly domů. Ani jsme nestihly sníst tu zmrzlinu, kterou jsme si měly vzít z mrazáku na povečeři :) tak třeba příště ;) já bych řekla, že to bylo fajn odpoledne - tím, že jsme byly dvě, tak to byla větší sranda a pohoda, než když by to člověk dělal sám. A navíc jsem si za tu sobotu a neděli vydělala malinko víc, než je normálně moje týdenní kapesné. Což se vážně hodí, nemyslíte? :)

so Sunday :)
from half past two I was babysitting with Verča in one family. We had their two kids and two kids from Ina's family. It seemed ok :) we got all the instructions even written in a notebook which was quite useful. The parents were really nice and left to watch the Olympics. Two of the kids were still taking the afternoon nap and they just wouldn't wake up so when it was already quite late Verča went to wake them up. Our aim of that afternoon was not to let the kids destroy the house. But luckily they were ok, they really loved the trampoline and torches. I was quite surprised by the kids. I was probably expecting something far worse and this was ok. Maybe I was comparing these kids with those ones from Mallorca...  but the funniest part was when the two-year-old girl kept coming to me because she wanted to go to the toilet. She had her nappy but she wanted to go to the toilet. But when she came for the fifth time in that hour (or two) I couldn't believe that and I just asked her: "again??" and she just looked at me and answered "yes, again..." :D so that was quite funny... and annoying :D then we got the kids to the bath, bathed them, put their pyjamas on and let them watch TV for a while. And then the worst part came - getting them to bed. First the two younger went and Verča, who took care of it didn't have it easy with them. I went with the older ones later, read them a book and they seemed ok although they started chatting later so I went to make them quiet - I could hear them downstairs, they were really loud. And once everything was calm and quiet we took our laptops, made ourselves comfortable, Verča brought ginger beers and oreos, I skyped with my family and we just enjoyed the moment......... until I got a text from one of the mums which said  "see you in a minute..." I got the text at 9:36 and they were supposed to come after 11pm :D when I got the message everything changed, we started packing our stuff, shutting our laptops, finishing our beers and tidying a bit :D I think that if there was a camera it would be quite funny to watch it :D and the hostparents were there really in a minute. But they were fine, asking us about how had it gone, gave us money and we went home. We didn't even got to eat that ice cream that they had left for us in the freezer :D so maybe next time ;) I would say that it was a nice afternoon - because we were two it was much more fun and smooth than if I was there alone (even if I had just two kids). And also I made more money for that Saturday and Sunday that is my usual pocket money - and that is really useful, don't you think? :)

neustále v pohybu

lítající plyšáci - fotila Verča :)

 

baterky :)

večeře pro děti

naše večeře :)