sobota 2. dubna 2011

den D

Jó, dneska to byl ale den... 


byl šíleně dlouhý, ale není se čemu divit, když jsem vstávala po půl sedmé. Ale jak to vlastně teda bylo?


ráno to bylo trochu krušnější, protože na místní poměry vstávat před sedmou a ještě k tomu v sobotu - neuvěřitelné ;) cesta do Palmy byla naštěstí klidná, nebyl skoro žádný provoz a k budově jsme v pořádku trefily. Tam jsem už byla ponechána vlastnímu osudu. Dorazila jsem brzo. Měla jsem tam být v 8:30, bylo asi 8:10... tak jsem se pomalu blížila ke dveřím, pak chvíli postála u vchodu, pak se šla zeptat na recepci, kam mám jít a bylo mi sděleno, že tam mám počkat, že si pro nás přijdou... tak se pomalu začali sházeti ostatní, ale přišlo mi, že nás bylo docela málo. Všichni mluvili španělsky, anebo nemluvili. Tak jsem se dala trochu do řeči s Venezuelanem a ještě jednou paní. Pak se začali bavit o doktořině, což bylo jejich společný téma, tak jsem jenom tak poslouchala, a když si ke mně přisedla sympaticky vyhlížející holka, tak jsem se s ní zkusila bavit. 


Zkusila jsem to anglicky a s hrůzou jsem zjistila, že ze mě lezou španělský slovíčka, aniž bych chtěla. Tak moc mě tu ty necelé 4 týdny ovlivnily. Strašně jsem se toho lekla a řekla jsem si, že ten den, dokud neskončí ty zkoušky, tak mluvím jenom anglicky. 


Před zkouškou jsme dostali pokyny, museli jsme odevzdat vypnuté mobily, na stole mít jenom psací potřeby a případně pití, skrz které je vidět :) na stolech jsme měli cedulky s našimi jmény a fotkami, takže jsme si nemuseli vybírat místo. Vyplnili jsme všechny papíry a začal poslech.


Řekla bych, že to šlo docela dobře. Bylo vtipný, jak nám na té nahrávce říkali: "Nyní otočte stránku a přečtěte si pokyny k cvičení..." jenomže u poslední stránky to neřekli a poslech pokračoval - ty hlasy dál mluvily a my jsme měli všechno doplněný. Bylo to divný a všichni vypadali dost zmateně. Takže jsem se pak podívala na druhou stranu a došlo mi to. Takže nám to zapomněli říci. Naštěstí tam byly jenom 2 věci na doplnění. Ale ke konci zkoušky jsme to pak té zkoušející řekly, a tak nám slíbila, že si to poslechne, že to předem nemůžou, a pokud to tam bude, tak nám přilepší, nebo to někde nahlásí. Tak uvidíme. Já jsem to tam jenom tak tipla :D


Reading - aneb čtení a porozumění textu, mi nepřišel nic moc. První text a otázky k tomu jsme nechápala, tak jsem to přeskočila a pak se k tomu vrátila. Ale netuším, jak moc to mám dobře.
A Writing - psaní... hrůůůůza!!! prostě dva grafy: popište grafy a jaké změny se tam odehrály. Prostě úplně o ničem. 150slov. Napsala jsem jednu větu a dál mě nic nenapadalo. Tak jsem se přesunula k druhému cvičení a až potom jsem se k tomu prvnímu vrátila. Ta holka, co jsem se s ní bavila, to prý udělala stejně. Druhé cvičení bylo o zemědělství. Napsat něco o změnách, vylepšování technologií, upraveným ovoci a zelenině, nějakých továrnách. Napsat z pohledu pro a proti a pak napsat svůj názor. No, prostě hovadina. Nic o tom nevím. 250slov, něco jsem tam zplodila. Když můžu někde napsat svůj názor, tak to je pro mě trochu jednodušší, protože tam polovinu textu polemizuju a píšu o ničem. To mi docela jde :D ale jsem hrozná, protože jsem si to po sobě ani nepřečetla. To se prostě nedalo. Jenom jsem si přepočítala slova, aby mi to bylo uznáno, a pak se to už skoro odevzdávalo. Ten čas byl docela akorát.


skončili jsme teda asi ve 12hodin a moje Speaking - mluvení bylo ve 14:30, takže jsem měla docela dost času. Začala jsem se bavit ještě jednou s tou holkou, tak navrhla, že tam poblíž na kampusu je nějaká kavárna, tak mě pozvala na kafe. Docela dobře jsme si popovídali. Maria studovala v Barceloně umění a teď chce jít studovat navazující magisterský obor do Anglie. Proto dělá tyhle zkoušky, protože je na to potřebuje. Byla moc sympatická. Tak jsme si daly čísla. Já jí slíbila, že jí napíšu, jaký bylo mluvení, protože ona půjde až v pondělí (měla jít včera, ale nějak si toho nevšimla, tak jí řekli, ať přijde v pondělí), a také, že až zas někdy pojedu do Palmy, tak se ozvu a sejdeme se. Takže mám první místní mallorskou kamarádku :)


byla jsem se ještě s ní podívat, kde je metro, abych pak trefila, koupila jsem si rovnou i lístek a vrátila se do budovy. Už bylo docela vedro venku. Já trochu zabloudila, tak to bylo dost utrpení. 


Na Speaking jsem měla ještě dost času, ale nějak těsně před druhou jsem si šla sednout před tu místnost. Tak jsem se pak dala trochu do řeči s ostatníma, kdo šli. Trochu i s pákistáncem, kterej tu prej studuje.
Ta paní, co tam pracuje na British Councilu je strašně sympatická a furt nás uklidňovala, že to bude v pohodě. Říkala ať se nadechneme, vydechneme :D a když jsem šla já, tak mi prozradila, že ten zkoušející na tom mluvení, je její bratr - ale to je tajemství, takže pššššt! :D ten byl moc sympatickej. Jako ostatní taky nemohl vyslovit moje jméno. Ten den jsem ho musela několikrát říkat a vysvětlovat. Zkouška se nahrávala na diktafon a bylo strašně vtipný, když tam musel to jméno přečíst. Otázky nebyly těžký, šlo o to, jak člověk mluví, jak umí využít slovní zásobu a tak. Nejhorší bylo mluvit dvě minuty na téma. Já vím, dvě minuty není tak moc. Ale to je právě ono. Když tohle víte a máte osnovu, kterou máte splnit, tak toho nechcete říct tolik, a pak po minutě už nemáte co říct. Nebo tak se to minimálně stává mně. Měla jsem mluvit na téma: Knihy. No, nebylo to nejhorší, ale mohla jsem použít lepší slova, širší slovní zásobu, a prostě tak.
Jinak jsme si mohli vyplnit formulář, že nám pošlou za ty dva týdny výsledek i SMSkou :D to je luxus. Takže se nebudu muset každý den ptát, jestli mi už došel certifikát, ale výsledek budu vědět hned :) Jo a zkoušku nás dělalo 12. Docela sranda. Prý v červnu to bývá nejhorší. Hlavně FCE. Prý tam mají třeba na jeden den 180lidí. Červen se prý dá poznat jednoduše na tvářích tamějších zaměstnanců. Mají zděšení ve tváři :D tak to jsem ráda, že jsme to dnes měli komornější.




Takže pak jsem se vydala do centra. Poprvé místním metrem, ale není to nic složitého. Všechna metra vedou na Plaza de Espaňa. Tak jsem se tam kolem prošla a málem se uvařila...
To víte. Dneska bylo léto v plným proudu. Měla bych být ráda. Ale nosit v létě kalhoty - to se nedělá. Takže jsem docela trpěla a záviděla lidem okolo mě, kteří byli v kraťasech. Ale taky když vyrážíte z domu po sedmé, tak netušíte, jaké bude počasí. No, nebe bylo bez mraku. Vážně, na dohled nikde nic nebylo.
Pak jsem si ještě zajela na Plaza de Rei Juan Carlos I. (nebo nějak tak).
To byla taky docela vtipná historka. Původně jsem tam chtěla jít pěšky, ale neměla jsem ponětí, kde to je, tak jsem šla jednou ulicí... a pak se rozhodla radši se někoho zeptat. Nějaký pán vycházel z domu, tak jsem si říkala, že bude místní. Tak se ptám, kde bych tu našla Plaza de Carlos? a ten pán říká, že teda neví, s takový docela slovanským přízvukem a ještě sem mě ptal, odkud jsem. A že nikdy neslyšel o Plaza de Carlos, jestli se to tak vážně jmenuje. Tak jsem si vzpomněla, že tam bylo ještě Juan. Tak to mu taky nepomohlo. Tak jsem se radši podívala na papír, kam jsem si to napsala a přečetla ten celý název, a on: "Aah, Plaza de Rei!" takže Plaza de Rei znal, ale říkal, že netušil, že se jmenuje Juan Carlos. Tak je od dneška trochu chytřejší. Pak se ještě ptal, jak dlouho jsem ve Španělsku a prozradil mi, že je z Bulharska. Tak lidí z Bulharska taky moc neznám.


No, po náročném dnu jsem šla čekat na autobus, který jel až v 20:15. Stál 4,85euro, což mi přijde docela ok cena :) ale to by nebylo ono, kdyby se něco nestalo. Už od začátku cesty mi přišlo, že s tím autobusem něco je. Prostě to bylo poznat. I se jednou nějak vypnul motor a tak. No, takže jsme pak uprostřed dálnice zastavili, dostali pauzu a řidič tam šel něco opravovat. Docela jsem se lekla, protože jak to znám, tak v čechách se tyhle věci natáhnou na strašně dlouho. Vzpomínám posledně na moji úžasnou zimní skoro čtyřhodinovou cestu vlakem z Prahy, kde jsme byli všichni narvaní v jednom vagónu, protože v druhém nefungovala elektřina, furt jsme stáli uprostřed polí, a nakonec dojeli domů později, než kdybych jela vlakem o hodinu později.
No, ale oprava trvala jenom 8minut. Super! A pokračovalo se v cestě. Sice mi nepřišlo, že by na tom ten autobus byl nějak skvěle, stále dělal divný zvuky, ale jel dobře. Zajímalo by mě, v čem byla chyba. Jo, už jsem bylo dost unavená, ale ještě jsem si vyslechla trochu vtipnou hádku dvou angličanů na sedadle za mnou. Přišlo mi, jako by je nenapadlo, že i když jsou ve Španělsku, tak anglicky umí dost lidí :D nojo, nechtěla jsem poslouchat, skoro jsem usínala, ale zaslechla jsem vysokej tón lasu tý holky, tak jsem musela začít poslouchat :D


a teď jsem pěkně unavená a jdu konečně spát! Pěknou neděli!! :)


omlouvám se za ten dlouhej vyčerpávající příspěvek, ale takový to prostě dneska bylo... jestli jste to dočetli až sem, tak jste fakt dobrý, gratuluju! :D

2 komentáře:

  1. popis grafů........ to jsme dělali včera o ajině a příští týden z toho máme test :-(
    vůbec jsem neměla čas si tady počíst (7. týden:-D), ale dneska to napravím
    myslíme tady na tebe :-)
    Anička Š.

    OdpovědětVymazat
  2. fuj! ten popis grafů je fakt hnus a nechápu, že to mohli dát do zkoušek, kde jsou lidi všech úrovní... tak ať to jde dobře :)

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)