nedělní shromáždění // Sunday service

Neděle byl první den, kdy jsem měla šanci poznat celou komunitu lidí, co chodí do církve Esperanza for Bethlehem. Byla jsem zvědavá a těšila jsem se. Tuto neděli měly v režii ženy, a plán byl, že budou sdílet s ostatními, co je přivedlo do Esperanza, a řeknou své svědectví. V rámci toho jsem byla požádána i já, abych něco řekla během pěti minut, co mě sem přivedlo, a trochu se představila. Věděla jsem to už od pátka, ale pořád jsem nemohla přijít na to, co mám říct. Cesta byla vážně komplikovaná. A tak jsem to nakonec i tak řekla. Ale vezměme to od začátku.

Sunday was the first day when I had the chance to get to know the whole community of people who go to Esperanza for Bethlehem. I was very curious and excited about it. This Sunday was under the lead of women and the plan was that they would be mostly sharing with others what brought them to Esperanza, and just say their story. I was also asked to share what brought me here in 5 minutes and introduce myself a bit. I knew about this since Friday but I just couldn’t figure out what would I say. The journey here was quite complicated. So I said that in the end. But let’s take it from the beginning.

Už jsem se vám minule svěřila, že tu trpím nedostatkem pohybu. Rozhodla jsem se teda, když shromáždění v neděli začíná až od 16h, tak bych se mohla předtím projít a dojít tam pěšky. Cestu jsem už trochu odkoukala z auta, a ještě jsem si jí zkontrolovala na mapách. Den byl krásný, svítilo slunce, ale byla teda pěkná kosa a foukalo. Slunečný podzim jak vyšitý, prošla jsem se tak různě, kam se mi chtělo, nakonec jsem šla takovým parkem, jmenuje se to Greenway, a tam jsem si sedla na lavičku a začala si dávat dohromady ten můj projev. Věděla jsem, že mě po cestě spíš něco napadne, a bylo to tak. Sepsala jsem si to dohromady, a málem mně umrzly ruce. Je čas začít nosit rukavice.

I have already told you that I was suffering from not moving enough. So I decided that if the church starts at 4pm, I could go for a walk before and get there by myself. I saw the journey already several times from the car, and checked it on the google maps. The day was beautiful, the sun was shining but it was quite cold and windy. But a true fall sunny day. I walked around just as I felt like and in the end I went along the Greenway, and then I sat on the bench there and started putting together my “speech”. I knew that I would come up with something on the way, and I was right. I wrote it down and my hand almost froze. It’s time to start wearing gloves.

Do církve jsem dorazila v pořádku, tak jsme to tam dali dohromady. Od 16h mají nedělní školu, a od 17h je nedělní shromáždění. Sál rozdělí na tři části. Vlevo mají volné místo, kde můžou pobíhat děti, uprostřed židle, a napravo stoly na večeři, která následuje :)

I arrived to the church safe and sound. They have the Sunday school at 4 pm and the Sunday service at 5 pm. The room is divided into three sections. On the left there is free space for the kids to run, in the middle there are chairs, and on the right side, you can find tables prepared for the dinner that is ready after the service :)

Svědectví těch žen byla silná. Byla jsem ráda, že jsem tuhle neděli zažila, a tím, že tohle byla moje první neděle, tak jsem měla i šanci ty ženy poznat hned ze začátku. Dozvědět se odkud pochází, v jakém prostředí vyrůstaly a žily. Bylo to opravdu silné, a tím vyrostl můj respekt k těm ženám. Skoro se mi nechtělo jít dopředu a mluvit o sobě, protože mi přišlo, že tyhle ženy prošly něčím silnějším. Ale věděla jsem, že se nesmím srovnávat. Takže jsem šla dopředu, a i když jsem měla svoji řeč napsanou na papíru, nechala jsem ho v kapse, protože jsem chtěla, aby to bylo autentické. Mé zadání bylo. Co tě přivedlo do Esperanza? Tak jsem řekla, že to není co, ale kdo. A odpověď je jasná. Bůh. Během této cesty zvažování jak využít můj čas, která začala přibližně před rokem, jsem mohla udělat tolik věcí jinak. Stačila by opravdu jedna malá věc, a nebyla bych tady. Ale jsem tady a vím, že to je moje místo. Řekla jsem zkrácenou část té cesty, toho procesu, a i důvěřování Bohu v té finanční stránce. A měla jsem pocit, že jsem řekla vše, co bylo potřeba. Večer jsem se bavila s Tracym a Rhondou a říkali, že to bylo super, že se jim to líbilo. Tak jsem byla ráda.

The women’s testimonies were powerful. I was really glad that I was there this Sunday because I had a big chance to get to know these women right in the beginning. I found out where they come from and what their background is. I was quite surprised by what they said and my respect to these women grew. After listening to them I didn’t really want to go to the front to talk about myself because I knew I didn’t have stories like these women. But I knew that I couldn’t compare myself to them. So I went to the front and although I had my speech written on three pieces of paper, I left it in my pocket because I felt that it wouldn’t be that authentic. So the topic was: What brought you to Esperanza? I said that it wasn’t what, but who. And the answer was very simple. God. During this journey of planning this journey that had started about a year ago, I could have done so many things differently. Really, I could have done any small thing differently and I wouldn’t be here. But I am here and I know that it is my place. Telling the whole story would take me a while, the process was long, so I said just the very short version, and told them about trusting God with the money issues. And I felt that I said everything important. In the evening I talked to Tracy and Rhonda and they said that it was great that they loved it. So I was glad.

Nicméně, po několika svědectvích a mnoha písních se skončilo, a byl čas na večeři!! :) Každou neděli společně jí. Tentokrát jsme měli rýži, masové kuličky a salát. A chipsy. A mé české bonbóny, které zmizely dřív, než jsem si toho stihla všimnout :D Asi jsem jich měla dovézt víc :) Začala jsem se bavit víc s babičkou, mamkou Tracyho. Je to moc fajn ženská, doteď jsme se doma moc nepotkávaly. Adoptovala jsem si ji jako svoji babičku :) A bylo to moc milý, protože aniž bych jí to řekla, tak ona mi říká: "Tak máš teď novou babičku." A v sobotu ke mně přišla do pokoje a donesla mi nějaké teplé pyžamo a mikiny na půjčení.

However, after some more testimonies and many songs, the service was over and it was time to have dinner!! :) They eat together every Sunday. This time we had rice, meatballs, gravy and salad. And chips. And the czech candies I brought that disappeared sonner that I could have noticed :D I should have brought more :) I started talking more to the grandma, the mom of Tracy. She is a really cool woman. We haven’t met that much at home until now. But we talekd a bit and I adopted her as my new grandma :) And it was really nice because without saying that she told me: “So you have new grandma now.” And on Saturday she came to my room and lent me a pair of warm pajamas and a sweatshirt.

Po té večeři v neděli jsem měla možnost mluvit i s nějakými lidmi. S jednou paní z Kolumbie jsem mluvila španělsky, a pak s pánem, který chodí do Jednoty na severu města, kam pojedeme příští neděli. A tak různě. Tak to je fajn, že ti lidé o mně ví, a třeba se mě nebudou bát. Také jsem řekla, že na mě můžou mluvit španělsky, tak třeba to bude pro některé jednodušší.

After the dinner on Sunday I got to talk to some people. I spoke in Spanish with one woman from Colombia, and then with a man who goes to Advent Moravian Church in the North Bethlehem where we are going next Sunday. And so on. So it’s good that the people know about me and they might not be afraid of me now. I also said that they could speak to me in Spanish so it might be easier for them. 

Večer jsem se ještě bavila s Tracym a Rhondou o tom shromáždění a ti mi řekli, že ty ženy sdílely věci, které jim samotným ani neřekli. To mě překvapilo a o to víc jsem si uvědomila, jak důležité to pro ty ženy bylo - odhalit svůj život ostatním. Taky jsem se dozvěděla, jak Rhonda vyrůstala v Nikaraguě, kde se mluvilo anglicky a španělština byla jako druhá řeč, kterou jí rodiče zakazovali používat. To je fakt zajímavé.

Also, when I talked to Tracy and Rhonda that evening about the service, they told me that the women shared things that they hadn’t event told them. I was surprised to hear that and realized that it was a big step for the women – to share their life, to open their heart and allow themselves to be vulnerable.

I also found out that evening how was Rhonda growing up in Nicaragua where mostly English was used and Spanish was taught in schools as a second language, meanwhile her parents forbade her to use Spanish. So it was really interesting.

I will repeat myself, but it’s just great here! :)

Víc fotek z neděle TADY // More pictures from Sunday HERE