pondělí 29. ledna 2018

Ohlédnutí za rokem 2017


Vím, že to je obvyklé, ale tento rok, víc než jakýkoliv jiný, mi přišel jako na houpačce. Neuvěřitelné výkyvy pocitů, emocí i zážitků a to už od prvních minut roku 2017.
A proto, i když jsem na blog poslední dobou moc nepsala, bych ráda chtěla udělat svoje klasické ohlédnutí za uplynulým rokem, projevit vděčnost za všechny úžasné zážitky, ale taky se poučit z těch neúspěšných momentů.



Leden - zkouškové období jako obvykle, kdy se učím překonávat vnitřní boje z neúspěšných výsledků zkoušek. Po padesáti letech jdu do kina, jdu se spolubydlící na La LA Land a vůbec nelitujeme. Koukám, jak se neuvěřitelně rychle šíří mé peruánské video, dostávám se na hlavní stránku online verze jedněch z největších peruánských novin. Nicméně největší zážitek je poslední den ledna, kdy se vydávám do Prahy na peruánskou ambasádu a povídám si s paní velvyslankyní. Nezapomenutelné.

Únor - Končí zkouškové, se spolubydlící začínáme chodit na salsu a já se pouštím do diplomkového maratonu (nebo sprintu?). Po nocích analyzuji dotazníky, kterých se mi díky YouTube a sociálním sítím vrátilo přes 4 tisíce. Analyzuji teda nakonec asi 1600, zaměřuji se na slovník Limy. Nestíhám.

Březen - píšu první placený cestovní článek (ZDE), v Jablonci nad Nisou mám besedu o Peru a poslední víkend v měsíci jdu na kurz latinskoamerických písní. Dozvídám se mnoho nového o různých rytmech a poznávám další muzikanty. Skvělý zážitek, nesmím zapomenout na to, že zpíváme ve španělštině :)



Duben - dokončuji diplomku a píšu zápočty, se spolubydlící bouráme vnitřní předsudky a zkoušíme tvarůžkovou cukrárnu v Olomouci. Mám pocit, že nic nestíhám.

Květen - ehm... na poslední chvíli tisknu a odevzdávám diplomku. Celý měsíc se snažím učit na státnice. Brácha úspěšně skládá maturitu a já úspěšně nedávám anglické státnice. O tom jsem tu už psala. Super na tom je, že několik dní předem mi natekla noha, takže jsem se ani nevešla do balerín a odpoledne po neúspěšné státnici jsem strávila na pohotovosti. Měsíc je ale krásně zakončený super výsledkem z diplomky, příjemnou obhajobou a krásnou letní Olomoucí.

Červen - z učení mi už hrabe a jsem hodně demotivovaná, ale pouštím se do té španělštiny. Musím přiznat, že mě baví mnohem víc. Míša je skvělá a vytahuje mě na konecrt Rend Collective v Praze, což je super odreagování a procházka po letní noční Praze je jedna z mých nejoblíbenějších věcí. Státnice ze španělštiny nakonec úspěšně skládám a jak ráda zmiňuji, dokonce si je užívám. Po nich se všechno rychle semele - rodinný výlet do Kanic na zámek, teda...no prostě to co z něj zbylo. Tam mám milou besedu o Peru a odjíždím se mýma dvěma milýma spolubydlícíma a rodiči jedné na 10 dní do Chorvatska, kde zažívám mnou dosud neobjevený typ dovolené.



Červenec - rozlučka a svatba kamarádky, hned na to přilítá kamarád Kolumbijec. Zažijeme vtipný ponocování v Praze v parku u Hlaváku a pak v KFC na Václaváku. Znovu objevuji krásy Čech a našeho regionu. Člověk občas zapomene, co má, nepřijde vám? Poslední dva týdny trávíme jako pravidelně na našem Letařovickém táboře.

Srpen - tak už jsem oficiálně mimo studentský věk. Poprvé a naposledy vidím a slyším bráchu hrát v dechovce :) celý měsíc pomáháme s kamarády na dokončení stavby ZŠ Brána, hodně se toho učíme, pořád něco natíráme (od rámů futer, přes stěny až po zábradlí). Já se taky učím sádrou a dalšími materiály zadělávat díry ve stěnách a všude možně :D mimo to podnikáme jiné zábavné věci, jako třeba piknik na Kumburku při západu slunce a letní kino - oboje vřele doporučuji!! a ke konci měsíce nastupuji do práce a poprvé v životě mám opravdovou smlouvu (ne jen dohodu).

Září - 4. září se slavnostně otevírá nová budova ZŠ Brána a já se trochu nervózně stavím před 6.třídu, které jsem třídní učitelka. Učím se novému režimu a překonávám silné bolesti hlavy, které s tím asi souvisí. Jedno odpoledne se mi dostane do rukou suchý led, tak zkouším s Míšou různé pokusy a vyrábíme z toho mangový sorbet :)

Hodina španělštiny s rodilým mluvčím z Peru

Říjen - za zmínku stojí 24 hodinový výlet do Vídně, kde se scházím s moji bývalou spolubydlící a nynější letuškou Maťou. Využívám možnosti, že člověk může za poměrně nevelké peníze odcestovat do jiné země a poznat něco nového. Hlavní je ale fakt, že jsme se mohly po delší době s Maťou sejít. 

Listopad - cestovně nejvýznamnější měsíc - letím do Kapského Města na misijní konferenci, ale letím o pár dnů dřív a setkávám se tam opět s Maťou, kamarádem z Holandska a poznávám místní Hayley. Učím se opět překonávat vlastní předsudky a svoji stydlivost, když se učím oslovovat cizí lidi a seznamovat se, zejména na té konferenci. Je to pro mě obrovská zkušenost, na kterou nezapomenu.

Prosinec - začíná na mě padat tíha blížících se státnic z angličtiny, tak začínám se studijními víkendy, jeden provedu v Olomouci, kde mám skvělé setkání se spolubydlícími, další trávím v Liberci. Taky beru bráchu do FreeStyle Kolbenka, kde se ale nakonec málem přizabiju já, když se snažím dělat salto vzad a pěkně blbě spadnu, že sotva popadám dech. Snažím se odolávat přicházejícímu stresu ze státnic a zakončuji rok poklidně v přátelském kruhu s mnoho předsevzetími, nebo řekněme tomu cíli. Jedním z nich je obnovit aktivitu tohoto blogu :)



Opravdu mi v minulém roce přišlo, že jsem chvíli byla nahoře a chvíli dole. Prošla jsem svými nejtěžšími a nejhoršími momenty, ale zároveň jsem zažila tolik úžasných věcí.
A to je asi v životě normální, že? Člověk se nenudí a zároveň se tím hodně učí.
Co vy? Byl váš rok 2017 klidný nebo plný výkyvů? 
Vstupovali jste do roku 2018 radostně? :)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Thank you for your lovely comments!! If you have any questions, send me an email on travelwithgeorgie@gmail.com :)