asi to je takhle normální... když člověk studuje dva jazyky, oba má moc rád, včetně těch zemí, kde se jimi mluví, a chce oběma mluvit na úrovni...
sice si původně připadal, že má raději Španělsko, hlavně protože je tam uvolněná atmosféra a teplo v létě, ale když je pak na hodině anglické fonetiky, tak se zamiluje do britského akcentu a chce se ho pořádně naučit... poté má zas hodinu španělštiny a nemůže se nabažit všech těch zajímavých výrazů. Přehoupne se to opět, když má nějakou hodinu spojenou s angličtinou a je zpět v náklonnosti pro ten zvláštní ostrov, kde se jezdí po levé straně...
zajímavé na tom je, že ty dvě kultury jsou tak krásně odlišné...
zatímco španělé jsou uvolnění, spontánní, často mají zpoždění, když něco nefunguje, není to snad až takový problém, jsou hlasití a lidem přijde, že stále sprostě nadávají, ale v jejich očích to tak není, je to prostě všechno relativní... rádi jedí (dobře), pijí a koupají se v moři... většinou je tam teplo a lidé po obědě odpočívají...
angličané jsou na druhou stranu rezervovanější, zdvořilejší, nedají úplně najevo, co si myslí, ale snaží se to nějak hezky diplomaticky vyjádřit... je to země, kde intonací měníte svůj postoj k věci, a pokud si to neuvědomíte a použijete jiný tón, tak můžete být považováni za nezdvořilé... hodně tam prší, je tam levné oblečení, jí se zvláštní jídlo, jsou tam jiné míry, váhy, délky... ale všechno to má své zvláštní kouzlo..
občas mi přijde, jako by to byly dva extrémy...
a jak se má člověk mezi ně postavit a najít rovnováhu??
to vám bohužel neřeknu, protože sama na tuto otázku hledám odpověď :)
(jakékoliv návrhy beru)
snad teda příště :)
uvidíme, kde budu v létě
jsem teda zvědavá :)
dobrou noc :)
no, a pak tu jsou ještě další zajímavé země... ale nad těma raději ani nepřemýšlím...
Por que isn't there un botón de "like"?? ;) :D
OdpovědětVymazatMé pocity jsou velmi podobné...