úterý 30. dubna 2013

nach OVIEDO

Jsem strašně šíleně pozadu, ale moje omluva měla být dnešní prezentace z literatury. Ta obávaná prezentace s půlhodinou šílených otázek. Včera jsem nad tou prací strávila celý den, v sobotu taky. Fuj! Dopadlo to ale tak, že učitelka si nepřečetla můj email, kde jsem jí poslala materiály pro spolužáky (jak by mohla, když jde na mail jednou za den..?!?), takže šla místo mě spolužačka, co měla jít po mně. Chtěla jsem to už mít za sebou, nemuset to řešit, ale tak se aspoň na to ještě trochu kouknu a budu třeba lépe připravená...

A teď zpět k tomu, o čem jsem chtěla psát :)

Jeden z mála výletů, které jsem věděla už v Čechách, že udělám, byl ten do Ovieda. Proč? No přece, abych navštívila Ráďu! :) Chtěla jsem vidět ji, město ve kterém studuje, navíc jsem tam měla nocleh zdarma, moře za rohem, kdo by nejel? :)

Vyjela jsem ve čtvrtek odpoledne, abych tam byla už ten večer a měla celý víkend k dispozici. Cesta autobusem trvá čtyři hodiny, tak jsem po cestě četla knížku, kterou musím do školy dočíst na referát. Když jsme  přijeli do Asturias ("kraj", ve kterém je Oviedo), krajina se změnila, a všude byly krásné hory. Moc se mi to líbilo :)

V Oviedu jsem se setkala s Ráďou, zavedla mě do svého bytu, má to vážně pěkné, zašly jsme si na skleničku vína, abychom oslavily naše setkání, a pak se vydaly do nějakého baru na sraz couchsurferů :) Na srazu jsem poznala Rádi spolubydlící - majitelku toho bytu, tak to bylo fajn. Povídalo se španělsky, pak jsme ještě prošly trochu centrum, a šly domů, protože jsme byly docela unavené.

V pátek šla Ráďa brzo do školy, takže já jsem se mohla ještě trochu vyspat. Naplánovaly jsme prohlídku města. Tak mě Ráďa vzala na nejzajímavější místa ve městě, do ulice Sidry, do katedrály, prošly jsme různé krásné úzké uličky, daly si víno a tapas v Copas Rotas, trochu nakoupily, a prostě si to užily.

Večer jsme vyrazily do Avilés s pěveckým sborek, ve kterém Ráďa zpívá, protože tam měli koncert. Měla jsem čas si to tam malinko, ale opravdu jen malinko projít, takže mě to extra nezaujalo, ale jak se znám, tak kdybych tam byla o pár hodin déle, tak by se mi tam líbilo.
Po návratu jsme si zašly ještě na "zmrzlý jogurt" Smöoy, ňam, a pak jsme šly spát, abychom nabraly síly na výlet do Gijónu na druhý den. O tom příště :)

čtvrtek 18. dubna 2013

Literatura hispanoamericana

Dnes bych se s vámi ráda opět podělila o něco ze školy :)


Na můj předmět literatury máme přečíst 3 knížky. Dvě mají všichni společné, a jednu máme každý jinou, protože z ní děláme referát. Referát, to znamená napsat 10 stránek ve wordu o té knížce, autorovi, stylu a prostě všem možný. Dál to taky musíme ještě nějak zredukovat na 2-4 stránky, to pošleme před naším referátem učitelce, a dostanou to všichni naši spolužáci. A nakonec teda děláme ještě půlhodinovou prezentaci před třídou. Původně jsem si myslela, že půlhodiny je strašně moc, ale jak to vidím, tak asi na sdělení důležitých věcí ohledně té knížky, to je akorát. Moje prezentace má být příští čtvrtek, ale jsme dost pozadu, protože se to nestíhám, takže já budu prezentovat nejdřív 30.4. Důvod nestíhání referátů spočívá v tom, že se neprezentují jenom ty knihy, ale zároveň vyučující - Carmen, se pak dotyčného ptá na šílené otázky. Takže jeden referát nám zabere vždycky tak hodinu. Opravdu, půl hodiny ještě zkouší. Máme dvouhodinovky, a pokud chce ještě dělat nějaký výklad, tak víc, než jeden člověk se nestíhá. (Původní plán byli dva). A zpět k těm otázkám. S francouzkou Claire jsme je začaly nazývat preguntas de muerte - smrtelné otázky, nebo něco takového. Když prezentovala první holka, tak jsme z toho byly vyděšené, a pokaždé, když prezentuje někdo další a ta vyučující se ptá, tak se na sebe vyděšeně koukáme. Claire vtipkuje, že se tam u těch otázek rozbrečí. Ale já vím, že ona to zvládne, protože je chytrá a pracovitá. Zato jsem zvědavá na sebe :D Dnes poprvé prezentovala cizinka - Johanna. Jedné otázce jsem ani nerozuměla. Slova jsem si přeložila, ale jako celek mi ta otázka nedávala smysl. Jak mám odpovědět, když nevím, na co se mě bude ptát? Já vím, že nebudu brečet, ale budu se smát. Při nejlepším tam budu mít výtlem. Tak reaguju já. No, jsem na to zvědavá. Já totiž nejsem zvyklá číst knížky tak, abych si z nich pamatovala každý detail, a ještě četla mezi řádky a rozpoznávala styl psaní, jestli tam je nějaký symbolismus, neřeším, proč autor píše zrovna tohle, jak to souvisí s jeho životem a tak... uffff, jak to udělat? Rozhodla jsem se, že knížku přečtu minimálně dvakrát. Teď ji čtu poprvé, abych věděla, o čem je, a podruhé se budu zaměřovat na detaily. A aby to nebylo lehké, tak knížka je napsaná v latinoamerické španělštině, obsahuje voseo a další rysy jejich španělštiny, které moc neovládám. A je napsaná ve formě deníku. Jó, jsem na sebe zvědavá.



Už jsem uvažovala, že když mám jeden předmět navíc, že se na tento vykašlu - zabírá mi moc času. Na druhou stranu mám ale ráda výzvy, a tohle je velká výzva. Snad ji pokořím. Pak vám napíšu, jak moje prezentace probíhala.



Dnes, za hodinu a půl, jedu do Ovieda!! těším se! :)



a ještě z jiného soudku:

Vytíráte mopem?? Já jsem si vždycky myslela, jaký to není skvělý vynález, ale ten, co tu máme, víc špíny na tý podlaze nechá, než vytře... achjo... :D


Pěkný zbytek týdne!! :)

kurz španělštiny - Jesús nám vysvětluje subjuntivo :)

středa 17. dubna 2013

Miami beach a srážka s blbcem

Zdravím všechny! :)
Máme tu krásně!! Jakože fakt, po nás to je léto, i když někteří Španělé chodí v kabátech, nebo se na nás divně koukají, když jdeme v šatech. Ale to je jejich problém.

Nicméně, ráda bych tu vysvětlila název tohoto článku. Předminule jsem se vám svěřila, že jsem si koupila kolečkové brusle. Hezky to vyšlo, protože i začalo být hezké počasí, takže jsem brusle mohla vyzkoušet. Nikdy předtím jsem na kolečkových bruslích nejezdila, jen tady jsem to jednou zkoušela na bruslích Barči. Na ledu ale nemám problém, tak i když to je jiné, rozjezdila jsem se dobře a strašně mě to baví. Podobně jako na ledu, i když na ledu to je zas jiná sranda, a tady se mi aspoň neotlačí nohy.
K dalšímu dovysvětlení - na nás (Češkách), je holt prostě poznat, že nejsme odtud, vypadáme jinak. Zároveň chlapi rádi reagují na ženy na ulici. Takže už nás nepřekvapuje, když na nás všichni strašně koukají (jo, vlastně i ženy často), někdy na nás i pískají, či vydávají jiné zvuky, to už je teda méně příjemné, a také na nás volají. Tam to dost záleží, co volají, a jak daleko jsou. Občas to je úsměvné, občas mě to štve a jen lituji, že nemám rychlejší reakce na nějakou "hezkou" odpověď :)

Včera jsme opět šly na brusle s Markét a Barčou, vzaly jsme to naší už docela oblíbenou trasou (problém tu je, že tu jsou cesty pro kola-brusle, ale jsou většinou rovnoběžné a nejsou mezi sebou propojené. Mají to trochu nedomyšlené), zajely do úžasného parku-lesa, který se mi moc líbí a někdy si vezmu foťák a vyfotím to :) tam je jen trochu problém s větvičkama, které se válí po cestě a já jsem se jednou málem díky tomu vybourala. Na pláži... ehm, teda "pláži" - trocha písku u řeky, ale Burgos má taky svoji pláž... jsme si sedly na lavičku a chvilku odpočívaly a slunily se. Pařilo to hodně. Po cestě zpět se blízko domu od nás Markét odpojila. My (já s Barčou) jsme ještě chtěly jet, tak jsme zkoušely, kam to půjde. Jely jsme zase na opačnou stranu města, a tam právě, když jsme vyjížděly z jednoho parku, na nás začali nějací chlapci volat "Miami beach! Miami beach!" Ze začátku mi nedošlo, že to bylo na náš, až když byli blízko. Tak tohle bylo vtipné, smála jsem se tomu ještě večer. Ale jo, asi byli blízko - v kraťasech a tílku na bruslích jsme určitě musely vypadat jako z Miami beach :D

Další historka je z dnešního dne. Jela jsem sama, bylo vedro, ale tak krásný! :) Měla jsem moc myšlenek v hlavě, které jsem si potřebovala i vyčistit, nebo prostě dělat jinou aktivitu, než sedět doma u stolu a rozčilovat se nad tím, tak jsem jela rychle, s hudbou v uších, užívala jsem si to, a zkoušela jsem trochu jinou trasu, než jezdíváme obvykle. Ta je lepší, protože vlastně celou dobu vede dobrá cesta na brusle, jen tam je právě problém, že tam jsou nájezdy aut. A to jsem nevěděla. Další věc je, že na těch bruslích neumím brzdit. Jen tak hodně mírně. Takže já jedu rychle, trochu mimo, a najednou se tam přede mnou vynoří auto, které chce vjet na silinici. V tu chvíli ve mně panika! auto, jeď! né, já to snad do něj napílim! zpomal! to nejde! achjo! co budu dělat!! nakonec jsem úplně těsně, ani nevím jak, zajela za to auto, tak udělala rychlé kolečko, a ještě rychle najela na chodník, to ale znamenalo, že jsem musela na ten chodník vyšlápnout, protože tam nebyl nájezd. Uffff! zvládla jsem to teda dost těsně, ani jsem se nenaflákla. Nohy se mi ještě chvíli klepaly, rozdejchávala jsem to, ale měla jsem radost. Fuj, fakt jsem se v tom autě viděla. Viděla jsem, jak do něj najíždím a v horším případě tam promačkávám díru :D to by byla ostuda. To auto bylo červené mimochodem. (né, že by vás to zajímalo, ale fakt si ho pamatuju). Ještě si vzpomínám, že někdo právě jel okolo na kole, viděl to, a komentoval to ve smyslu jako "fíííha". Taky asi zíral :D
Takže to byla "srážka s blbcem" i když ten blbec jsem byla asi spíš já :D

no, na srdci toho mám ještě asi hodně, ale necháme to dnes jen u bruslení... ještě pár fotek z mobilu (když bylo ještě chladno), a zítra (ve čtvrtek) jedu navštívit Ráďu do Ovieda!! Juchůůů! :)

čtvrtek 11. dubna 2013

Prší, prší...


...jen se leje...

ale od zítra se má prý už počasí lepši. A o víkendu má být krásně. Tak krásně, jak jen v Burgosu může být :)

Dneska jsem měla zajímavou zkušenost ve škole. Jeden z mých předmětů se jmenuje Español Lengua Extranjera - Španělština jako cizí jazyk.
Řekla bych, že mě vždy nebaví, hodně záleží na tématu, a jestli mu rozumím. Ale teď mě baví a hlavně je hodně zajímavý. Probíráme tam totiž různé aspekty jazyka, nebo jsme prakticky i teoreticky probírali, jak udělat poslechové cvičení, jaké chyby nedělat a tak.
Jak se tady najelo na nový učební plán, tak se hodně disktuje v hodinách. A nezdá se, že by to španělům bylo cizé. Dostali jsme článek, teda ehm, spíš okopírovanou část knihy - je to 60 stránek (vlastně jsem si to i musela vytisknout sama), a to jsme si měli doma za úkol přečíst, v úterý nám jakože dala ta učitelka testík, aby zjistila, jestli jsme to začali číst, protože pak se o tom mělo diskutovat.
No, já jsem to začala číst - před dvěmi týdny jsem přečetla 3-4 stránky. Škoda, že to téma, o kterém nám dala za úkol se rozepsat, se tam objevuje až od páté a šesté stránky :D ale nakonec jsem ze sebe něco vyplodila. Hodně stručně, ale dávalo to logiku a myslím si, že jsem tím nějak prošla. Byli lidé, co to číst ani nezačali.

Nicméně na dnešek jsme si už měli přečíst asi dvacet stránek, pak jsme to procházeli, bavili jsme se, jak to chápeme, jestli tomu vůbec rozumíme, a tak. A v takových situacích se rozbíhají velké diskuze. Ze začátku semestru jsem se do toho moc nezapojovala. Často jsem bývala duchem jinde, nepochopila jsem pointu, nebo se mi nechtělo diskutovat, protože celkově nejsem moc diskutovací člověk. Vím ale, že ta učitelka byla z nás taková trochu jednou rozladěná, že jsme mimo a nezapojujeme se, tak jsem se rozhodla, že se pokusím zapojit, jak to jen půjde. A díky tomu, že jsem si o volné hodině předtím ještě ten článek četla, tak jsem se zapojit mohla. Jenomže!! Španělé prostě vážně rádi diskutují, obšírně vysvětlují, proč oni mají pravdu, jsou hlasití, a proto, pro nás nerodilé mluvčí, co se v tom jazyce plácáme, je občas docela těžké se zapojit. Když jsem chtěla říct svůj názor, tak jsem vždycky musela asi tak 5 minut čekat, až všichni domluví, naskytne se ta vteřinová pauza, než někdo další začne mluvit, a pustit se do toho. Dneska se mi to povedlo asi dvakrát!! Úspěch. Vlastně mám ze sebe radost, protože to není jen tak. Nechápala jsem, jak to ti Španělé dělají, ale dneska jsem to trochu víc vypozorovala.

Pokud se totiž chcete dostat ke slovu, nejlépe hned, musíte někomu skočit do řeči. To znamená, že kdy někdo mluví, nebo dokončuje řeč, nebo je uprostřed své řeči, ale vy s ním nesouhlasíte, tak do toho začnete mluvit. Hlavní je, abyste byli hlasití a lidi vás poslouchali. Pokud nebudete, tak si vás nikdo nevšimne, a tamten člověk bude mluvit dál.
Toť moje výzva pro příště. Nehledat volnou skulinu, ale vlézt někomu do konverzace. Má výhoda je, že pro ně, když mluví nějaký cizinec, to je asi dost udivuje, tak v podstatě docela bedlivě poslouchaj, co se jim snaží ten člověk sdělit :)

Další věc, kterou jsem dnes vypozorovala je, že je asi naprosto jedno, že ten učitel, který nás učí, má mnohem vyšší vzdělání, než my. My se s ním prostě můžeme hádat. Vlastně abych vás k tomu lépe uvedla - tady se učitelům (minimálně většině) tyká. A oslovují se jménem. Takže mí učitelé jsou: María, Carmen, Pedro, a Jesús. Pěkné, že?
Mám jednu spolužačku, která není ve studentských letech. Nemám odhad na věk, ale mezi černými vlasy začíná mít už některé šedé. Velmi pravděpodobně je starší, než vyučující María, které může být tak 35-40let. Té se dneska něco extra v tom článku nelíbilo, nesouhlasila s vysvětlením, které nám dala María, tak se tam s ní začala hádat, že tohle a tamto. Neuvěřitelné. Normálně María jí to vždycky vysvětlila, a ona zas: "Ale..." asi třikrát to takhle zopakovali. Mezitím jsem se do toho vložila trochu i já, protože jsem jasně nesouhlasila, Markét, jedna Američanka, možná další, ale tahle ženská si prostě mlela svou... nepochopím...
A ještě abych dokreslila to jednání na univerzitě, tak musím dodat, že ke konci hodiny, jedna slečna se tak trochu zeptala, jestli může být upřímná, a řekla, že jí ten článek přijde trochu zastaralej a utopickej, že si myslí, že takhle to nefunguje... María to vzala dobře, sama ho přece nepsala... Navíc je pravda, že Merche, jako student svého rodného jazyka, to nemůže pochopit tak, jako student třech cizích jazyků. To teda María podle mě taky není. Já nevím, co si o tom článku myslet, jen jsem si prostě v tu chvíli představila, jaká by byla asi reakce českých profesorů na takový komentář...Co myslíte? :)

Dnešní diskuze mi ještě připomněla jednu hru, co v neděli jovenes hráli. Bylo to trochu komplexnější, ale v podstatě se tam pak řešilo, kdo je špatnej a kdo ne, jako v Městečku Palermo. Až na to, že když jsem se na tu hru přišla podívat, tak tam všichni přes sebe řvali, dobře, tak minimálně pět lidí tam přes sebe řvalo, a já jsem z toho moc nepobrala. Andrés mi řekl, že hrát tu hru je už docela vysoká úroveň ovládání španělštiny, když se člověk v tom zmatku a křiku musí obhájit a ještě obvinit ostatní. Je to výzva.

Takže můj momentální cíl? Umět se hádat se Španěly tak, aby nemluvili jen oni, ale abych byla já taky slyšel. Co myslíte? Zvládnu to? :D

fotky z nějaké události tady ve městě - zrovna jsme šly okolo...

svačinka :)

úterý 9. dubna 2013

dějou se věci... :)


Dneska jsme šli zase po "dlouhé" době do školy. Teda pokud nepočítám včerejší kurz španělštiny, na kterém nás bylo 7 z cca 22 lidí.
Vstávání bylo teda hodně hnusné, podařilo se mi vstát asi až napočtvrté.


Jinak se mi ale dneska povedlo zapomenout PIN na půjčení Burgos kola, a dokonce zkoušet ten pin tak dlouho, až mi zablokovali kartu. Takže teď budu muset někdy do tý jejich kanceláře ho odblokovat. PIN jsem už zapomněla podruhé. Vím přibližně, jaký tam jsou čísla, ale prostě najednou nějaký cvak v hlavě, a nemohla jsem si vzpomenout. Minule se mi to takhle stalo a po cestě domů ze školy jsem měla najednou cvak v hlavě zpět, a PIN jsem věděla. Divný... Nestává se vám něco takového?



Aby toho dneska nebylo málo, tak na jednom předmětu nám učitelka dala malý testík, aby zjistila, jestli jsme alespoň začali číst jednu část knihy, co nám zadala. Hmmm, já jsem to začala číst asi před dvěma týdny, a přečetla jsem tenkrát asi 3-4 stránky. Jenomže to, na co se ptala, bylo asi až na páté, či šesté stránce. To je pech, co? Bylo teda ale hodně lidí, co to nečetlo. Já jsem si vzala papír a původně jsem si myslela, že tam nic nenapíšu, ale nakonec mi nějak přišly myšlenky a asi pět vět jsem tam vyplodila. Někteří sice psali skoro slohy, ale aspoň bylo vidět, že jsem se na to koukla. Myslím si, že podstatu věci jsem zachytila :)


pondělí 8. dubna 2013

VITORIA-GASTEIZ, Spain


Pěkný začátek nového týdne!
Tohle mi trochu trvalo. Vždycky, když své zážitky nevypíšu hned po výletu, pak se mi k tomu dostává hůř. A po výletu jsem byla bohužel hodně unavená.
Jak jsme v úterý totiž byly v tom Bilbau, tak ještě v autobuse jsme si přečetly zprávu od jedné češky, která se nás ptala, jestli bychom nechtěly s ní ten další den jet do Vitoria. Řekly jsme si, že by to mohlo být fajn, tak jsme hned po příjezdu do Burgosu na autobusáku koupily lístky (radši takhle předem, nechtěly jsme znova udělat blbou chybu - nechat to na poslední chvíli), a doma trochu plánovaly.

Vydaly jsme z Burgosu v 10:30, takže jsme se docela i vyspaly. To jsem já po předchozím výletu dost ocenila. Cesta byla docela nepříjemná, protože nějaké svérázné paní/slečny před náma si sklopily sedadla a tak... A byly to nějaké cizinky (z východu). Navíc v autobusu byl strašnej vzduch, a puch! Takže nic moc příjemnýho. Ale cesta nebyla tak dlouhá a přežily jsme to ;) Vlastně tam byla jedna pozitivní věc - dávali Toma a Jerryho!! :) Na to se člověk může koukat v každém věku :)

Na autobusáku jsme šly na nechutné záchody, na informacích si poprosily o mapu a začaly obcházet všechna zajímavá místa.
Vlastně hned, asi tak 2 minuty od autobusáku, jsme narazily na Muzeum Moderního Umění.



Anet to měla předem nastudované, tak nám řekla, že vstup se neplatí, tak jsme se šly dovnitř podívat. První, čeho jsem si tam všimla, byly kachličky na zdi uspořádané jako do obrazu, či jak to vysvětlit (fotka vysvětlí líp), koukla jsem se na to, a říkám: "Jé, to bude asi Joan Miró, nebo to tak aspoň vypadá." Holky se tvářily nechápavě, já jsem si hned vedle toho všimla popisné cedulky, a měla jsem pravdu :) Tady nechci vyzdvihovat, že bych byla nějaký znalec moderního umění, ale shodou okolností, Joan Miró je asi takovej můj nejoblíbenější umělec z těchto moderních. Byla jsem v jeho galerii v Barceloně, a líbilo se mi tam :)



Do muzea jsme nakonec platily vstupné dobrovolné, dostaly jsme vstupenku, tužtičku a takový sešitek. Bylo to moc milé. Galerie byla zajímavá, a docela se mi líbila. Teda vlastně... jak která část. Moderní umění se mi líbí, protože i když to jsou občas šílené pitomosti, tak většinou ale můžu nad těmi díly víc přemýšlet - proč to ten autor tak udělal, co tím myslel a tak. Občas tam jsou schované zajímavé věci. Ale někdy to jsou vážně strašné pitomosti, které nechápu. Ale myslím si, že moderní umění se člověk nesmí snažit pochopit...
Dostaly jsme se dokonce i do místnosti, kde v té chvíli byla jedna umělkyně, která teprve svoji výstavu připravovala. Byla moc milá, pozvala nás dovnitř, takže jsme se tam mohly procházet, koukat, a Anet jí dokonce pomáhala připevnit jeden obraz.



Po tomto muzeu jsme šly dál do centra, překvapil nás, a líbil se nám, jezdící pás v jednom kopečku. Ovšem, že jsme ho využily! :)
Nesmím zapomenout zmínit, že bylo krásné počasí!! Sluníčko svítilo většinu dne, a když svítilo, tak bylo dost teplo. Myslím, že bylo tak nějak 17°C, možná i víc :) 
Prošly jsme město, viděly jsme snad všechny kostely, většinu zajímavých vyznačených míst na mapě, jen jsme moc nechodily dovnitř, protože většina byla po dobu siesty zavřená.

Jak bylo hezky, tak jsme dostaly strašnou chuť na zmrzlinu, tak jsme si ji šly koupit. Chtěly jsme i nějaké jídlo, tak jsme šly do Carrefouru, tak jsme tam našly krabičku zmrzlin, myslely jsme, že jich tam bude 6, tak jsme si řekly, že když jsme 3, tak se to dá. Nakonec jsme zjistily, že jich tam je 12, ale hodně mini! :D Tak jsme si daly minizmrzliny :)



Měly jsme ještě pořád kupu času, tak jsme se vydaly do Museo de Bellas Artes, které bylo trochu mimo centrum. Já jsem už byla docela unavená, ale šla jsem dovnitř, protože studentské vstupné nás stálo jen 1 euro. To muzeum samo o sobě mě tolik nezaujalo. Tenhle typ umění mě tolik nebere. Ale ten dům stál za to. Byl takový krásný starý, super... Bohužel se ale uvnitř nesmělo fotit, tak si to můžete jenom představovat :)



Zpět do centra jsme to vzaly zase jinudy, prošly uličkou, kde bylo hodně kaváren, a šly si jedno dát. Pořád jsme měly hodně času do odjezdu autobusu. Věc je totiž taková, že jsme měly 7 hodin, ale Vitoria má to centrum prostě docela malé, takže všude jsme vždycky byli hned :D
Ve Vitorii se mi ale moc líbily pomalované domy. Mají jich tam dost, a je to prostě zajímavé a originální :)



U kafe jsme si chvíli poseděly, a pak se pomalu vydaly na autobus. Věřte, nebo ne, ale když jsme byly 500 metrů od autobusáku, tak začalo pršet. Neuvěřitelné načasování!! :)
Na autobusáku jsme ještě chvíli trochu nervovaly, protože byl strašně chaotickej, zmatenej, a vlastně to skoro ani nebyl žádný autobusák. Byla to jedna budova, a autobusy odjížděly buď z ulice na jedné straně, nebo z druhé, na druhé straně. A to byl právě ten problém. My jsme nevěděly, ze které strany ten autobus pojede. Nikde nebyla žádná cedule, nic prostě... Chvíly jsme tam tak trochu zmateně pobíhaly, zkoumaly, a vyhlížely autobus, a pak jsem se šla zeptat na informace. Tam nám naštěstí řekly z které ulice pojede. Tak jsme čekaly na té straně ulice, ale pořád nevěděly víc. Až nás jedna paní oslovila, jestli nejedeme do Burgosu, že si nás pamatuje, že jsme s ní jely po cestě tam. Tak nám říkala, že tam někde by autobus měl jet, a pak nás ještě zavolala, když přijel, a ona se šla podívat, jestli to je on. Takže to dopadlo dobře, nasedly jsme, byly jsme v první řadě, takže tam ani nebyl takovej smrad, a ještě k tomu jsme měly docela pěkný výhled :)

Domů jsem přišla mrtvá, a padla jsem :) ale byly to super výlety :)