středa 24. srpna 2011

výlet k zřícenině Cotos


Na kopečku, u vstupu do naší urbanizace, je taková zřícenina ve tvaru rotundy, která mě zajímala už od prvního dne, co jsme kolem ní projížděli. všichni ale říkali, že to nic není, takže jsem se tam dlouho nedostala. Navíc by to znamenalo cestu do kopce, z kopce a do kopce...až na druhou stranu urbanizace... a pak zpět. Ale tento víkend, protože jsem, kromě pátečního výletu na papeže, nic nepodnikla, a v neděli jsem si říkala, že přece nebudu celý den doma, tak jsem si obula svoje botasky, které se mi od března v kufru už jenom válely "pro případ", do kabelky si střihla lahev s vodou a vyrazila jsem :)


Bylo fajn, že po neuvěřitelně horkém týdnu, kde se denní teploty blížily ke 40°C, bylo lépe, foukal větří, zatahovalo se a ke konci výletu na mě dokonce i začaly padat kapky deště, ale byl to moc fajn výlet, byla jsem ráda, že jsem se vydala, i když ty boty mě neuvěřitelně tlačily (odvykla jsem si)...Našla jsem tam tu svoji "oázu klidu a nikoho" dokonce i s výhledem, kterou jsem neúspěšně hledala na Mallorce a tady jsem ji vlastně ani nehledala... :D
Taky jsem zjistila, co mi tohle léto chybělo - lezení po horách, nebo aspoň větších balvanech... :) tak jsem si to zase užila... dokonce jsem i dostala šílený nápad, vylézt uvnitř té rotundy po těch cihlách nahoru. Ale uznala jsem, že to je sebevražedný nápad, i když by to šlo. No, takové lezecké nápady jsem ještě nikdy neměla. A kdyby to věděla moje hostrodina, tak by mě raději ani nepustili z domu :D
Nakonec jsem si tam sedla na jeden balvan, poslouchala hudbu, koukala na projíždějící auta na dálnici a přijíždějící auta do urbanizace a prostě si užívala ten klid... :)









neděle 21. srpna 2011

Jak jsem skoro viděla papeže

papež :D
Vy, trochu více informovaní, víte, že právě v Madridu probíhá JMJ - jornada mundial de joventud, WYD - world youth day, prostě setkání mladých katolíků z celého světa.
Je to ohromná akce, na kterou přiletěli mladí lidé z celého světa. Když jdete po Madridu, tak to poznáte podle vlajek, které hodně z nich nosí. Jsou tam angličani, američani, australani, kanaďani, brazilci, mexičani, agrgentinci, kolumbijci, chilani, jihoameričani, filipínci, číňani, němci, francouzi, češi, španělé, italové (kterých se zdá být nejvíc a jsou nejhlasitější)... a mnoho dalších...
oficiální program v Madridu probíhá od 16.-21.8. Tato celá akce, se pořádá jednou za 3 roky a minule byla  Sydney.

Ale proč se o tom zmiňuji?
1. V Madridu to poznáte. Neprojedete nebo neprojdete některými místy, potkáváte tisíce mladých lidí a není se kam hnout
2. Této akce se účastní papež
3. Je to stále v televizi
4. Jedna moje hodně dobrá kamarádka na tuto akci přijela

Ve čtvrtek jsem se v televizi chvilku dívala na příjezd papeže do Madridu. Zdravil se s 50mladými, procházel bránou - Puerta de Alcalá (symbol hranice Madridu?) a pak ještě projížděl v papamobilu k Palacio de Cibeles, kde bylo uvítání a on tam taky mluvil.
Neuvěřili byste, kolik mladých lidí tam bylo, toužilo si ho vyfotit, políbit mu ruku, pozdravit ho... viděla jsem tam takových lidí čekajících za zábranami, mávajících, fotících, nadšených... ti, co stáli v prvních řadách, tam čekali už tak minimálně 5hodin. Jenom, aby byli co nejblíž. Je to prostě masová akce.
Ale věřte mi, nebo ne, když jsem to viděla v tý televizi, tak to na mě docela působilo dobře. Tolik mladých nadšených lidí, ta atmosféra, dobrá nálada.... ne, že bych potřebovala vidět papeže, ale mám ráda velké akce a říkala jsem si, že by mi nevadilo tam být s nimi.


Áňa s krásným pozadím :D

No a protože tam byla ta moje dobrá kamarádka a já ji chtěla vidět, tak už jsme se dlouho domlouvaly, jestli bude čas, nebo tak, abychom se alespoň na pár hodin setkaly. 
Tak to nakonec vyšlo a v pátek odpoledne jsem mířila k metru, kderé bylo nejblíž k jejich ubytovacímu místu. Do Madridu mě dovezl hostotec, takže jsem tam šla z venku.
A tak jsem si říkala, z které strany asi přijde Áňa (ta moje kamarádka). Ale říkám si, že když to je blízko té české základny, tak bych tam mohla potkat nějaké čechy a zeptat se jich... 
A zanedlouho už slyším dva týpky, co si povídají česky. Tak je zastavím a ptám se jich, pak se zakoukám na toho vlevo a uvědomím si, že ho znám! :D Byl to jeden známý z Nové Paky, kterého jsem trochu znala, když jsem byla malá, ale pak jsem ho dlouho neviděla a on je teď kněz.
Tak jsem se ho raději zeptala, jestli to je on a představila se mu, tak byl překvapenej a pral se, co a jak tam dělám, jak se mám a že jsem velká a tak... tak to bylo moc milý... :)
Potom jsem zamířila do toho metra a zanedlouho dorazila Áňa. Dlouho jsme přemýšlely, kam se vydáme, ale nakonec jsme něco vymyslely a prošly kus centra i necentra.

Co se mi líbilo - ti lidé, co přijeli na to setkání jsou přátelští. Tím, že vědí, že patří dohromady, tak se nebojí bavit se mezi sebou.
Např. jsme šly okolo jednoho kostela a tam stojí hlouček lidí, jeden kluk drží v ruce meloun (celej s dírou na vrchu) a jí ho. My jsme si říkaly, co to je za kostel, tak jsme se tam zastavily a ten kluk nám přišel nabídnout meloun :) a pak se ptal, odkud jsme, on byl z Kanady. Přichomýtnul se k tomu ještě někdo jiný, tak říkal, že v Minnesotě je někdě hodně čechů a jestli jsme z Prahy. Pak jsme se ptaly, co to je za kostel, tak nám to řekl, nějaká story, ale moc jsme mu nerozuměly a nepochopily to.

V jednu chvíli jsme taky procházely částí, která byla už okrajová k projížďce papeže v papamobilu, ale bylo tam teda šíleně moc lidí. Hlavně tam u velkých obrazovek, sedících na zemi a sledujících každý jeho pohyb. Neuvěřitelný.


tisíce lidí sledující tu obrazovku...
Potom jsme už šly jen přes park a já se šla "tajně" podívat do té jejich české základny :) oni by mě tam totiž nepustili, ale protože Áňa měla karitčku zdravotníka a ještě tu identifikační, tak mi jednu půjčila a byla jsem vpušťěna. Potkala jsem tam dvě známé holky, které jsem ale už dlouho neviděla, tak prvních pár vteřin nebyly jisté, kdo jsem ;) ale bylo to fajn.
Jenže to jsem si uvědomila, že bych měla razit na autobus, jestli chci stihnout ten v 21:30, jenomže jsem si to nějak nepropočítala, jak dlouho mi bude trvat cesta, tak jsem se koukla na trasu a zjistila jsem, že to mám teda tak tak, spíš nestíhám. Tak jsem makala na metro, tam se rozloučila s Áňou, vlezla dovnitř a když jsem nervózně čekala na metro, tak jsem se dívala na plánek a zjistila, že si to zbytečně komplikuju, protože jsem chtěla je s přestupem, ale že ze stejné stanice jede přímé metro, kterého jsem si předtím nevšimla :D :D
Tak jsem rychle odešla a přešla na to druhé, jenomže to dlouho nejelo a prostě jsem doběhla na autobus o 3 minuty pozdě. No, na tohle mám v tom Madridu vážně nějaké štěstí :D :D ale nebyla jsem sama. Nějaká parta italů na tom byla stejně. Tak jsem začala obcházet tabule s odjezdama, protože podle mého papíru mi měl jet další autobus za hodinu. Ale věděla jsem, že hodně jich tam není napsaných. A nakonec jsem na jedné tabuli u vedlejšího stanoviště našla autobus do Ventruada za půl hodiny, to už se nezdálo tak špatný, tak jsem ještě zavolala hostotcovi, že mi ujel ten autobus (měl mě vyzvednout v El Molar) a že teď dorazím do Venturada.
Doma jsem s díky odmítla pozvánku na večeři do restaurace, snědla jsem něco málo, co jsem tam našla a unavená padla do postele :)




Plaza de Santa Ana
mně už známý obouk v parku, ale tentokrát v záři zapadajícího slunce :)

vodotrysk před Palacio Crystal

pondělí 15. srpna 2011

MADRID: 13.8.2011


Valerie odletěla domů v pátek večer. To znamenalo, že jsem se tentokrát do Madridu musela vydat sama. Teda já jsem nemusela jet, ale chtěla ;)
Vím, že už se tu můj čas taky pěkně krátí, tak ho chci pořádně využít.
Takže jsem vstala nechutně brzo, což způsobilo nějaký zmatek v hlavě, protože jsem se zapomněla namazat opalovacím krémem a vzít si sluneční brejle (zní to jako pitomost, ale to jsou ve španělsku důležitý věci...) a v 8:22 nastupovala na jedinný ranní autobus, který z této naší urbanizace jede. Jel o 8minut dřív!
přežila jsem 75minut cesty, která spočívá v zajíždění do všechn vesnic, které jsou po cestě, hlavně v první půli cesty. To taky znamená strašně moc zatáček, kruháků, zpomalovacích nájezdů a nevolnost od žaludku :D
pro představu - cesta do El Molar autem trvá maximálně 15minut. Autobusem 45minut!!!

No, ale poposuňme se dál. Vystoupila jsem z autobusu, šla do metra a přemýšlela, co dál. Problém byl v tom, že jsem ani neměla nijak zvlášť plán, co dělat, protože den předtím jsem se šla připojit na internet a najít si ty věci a poprve v životě jsem tam šla s ne uplně nabitým notebookem. Mluvila jsem s rodičema na skype přes hodinu a půl a pak se mi prostě ten notebook vypnul. Takže jsem musela jít domů, nic jinýho jsem nestihla a upřímně - byla jsem líná jít tam znova. Věděla jsem, že je nějaký lístek na metro na celý den, který se vám vyplatí, když jedete alespoň 4x. Stojí 6euro a tento týden zvýšili jízdné ze dne na den z 1e na 1.5e !! Tak jsem si říkala, že bych to mohla využít a procestovat Madrid. Problém byl v tom, že jsem nemohla pochopit, co tam k tomu lístku psali za vysvětlení, jak se může používat a tak. Když jsem vlezla už s tím lístkem do metra, tak jsem pochopila, že k tomu asi potřebuji nějakou turistickou kartu, kterou jsem neměla. Nebyla jsem si tím 100% jistá, ale vzhledem k tomu, že na tom lístku bylo místo na vyplnění nějakých čísel (z tý turistický karty, tak si myslím, že to tak bylo). Tak jsem se docela lekla a doufala jsem, že nepřijde revizor. Nepřišel, ale kvůli tomu jsem to jízdné ani moc nevyužila, protože jsem se bála. Říkám si, že tady asi můžou být revizoři jedině u vstupu do metra. Věc se má tak, že podobně, jako v Londýně, procházíte turnikety, které vás bez lístku nepustí. Navíc si taky můžete koupit lístek 10 jízd a používat to 2 lidi... třeba... nebo myslím, že to tak jde, protože lidé to dělají. Takže v metru vám vlastně skoro nikdo nemůže dokázat, jestli jedete na černo, nebo ne. Jediné, co můžou kontrolovat, jsou tyto turistické karty a možná nějaké karty pro místní občany. Myslím si, že se na to ještě poptám hostrodičů. Jak to je.

No, takže jsem nakonec jenom podnikla hodinovou cestu metrem na jižní konec Madridu do jednoho obchodního centra. Nakonec teda nic moc. Ale po tom pátečním dešti bylo docela hezky. Vyjížděla jsem od nás ve svetříku. Tam bylo před polednem a ukazovalo to 19°C !! nevídané, neslýchané :D
Pak jsem se vydala zpět do centra na zastávku Opera. Zase jsem při přestupu sedla špatným směrem, protože jsem si špatně přečetla cedulky :D
Vystoupila jsem u opery. To už byl docela pařák. Šla jsem k Palacio Real a do Jardines de Sabatini, kde jsem si ve stínu na lavičce odpočinula a najedla se.


Chtěla jsem jít do těch velkých zahrad z Palacio Real - Campo del Moro, ale nevěděla jsem, jak se k nim nejlépe dostat, jestli se platí vstup a tak.

Ale zašla jsem si do Catedral de Almudena. První jsem k ní jenom přišla, z druhé strany, než byl vchod. Tam byli posedaní lidé a nějakej týpek tam hrál na housle a k němu tam přišmrdlávalo nějaký malý čínský dítě. Ale vypadalo to, že nepatřili k sobě, že to dítě tam asi šlo s rodičema okolo a teda nevím, jestli si táhlo s sebou housle, že je tam mělo, ale pro všechny sedící a odpočívajících na schodech, to byla šílená atrakce, fotili si je, natáčeli a tleskali. Pak začalo to dítě hrát samo nějaké skladby, ale mě to nějak nezaujalo a navíc to bylo falešně, tak jsem raději šla dál :D Došla jsem ke vstupu do muzea katedrály a vstupu na vyhlídku do kopule, nebo prostě někam nahoru. Stálo to 6 euro, ale rozhodla jsem se, že by to mohlo být fajn, obětovala jsem peníze, bylo mi řečeno, že uvnitř nemám fotit a kdoví co, moje věci prošli scanovacím pásem a už jsem šla nahoru.
Muzeum mě popravdě nijak nezaujalo. Možná trochu ty šperky. Byly tam různé oděvy svatých lidí pošité drahokamy a zlatem, vše možné o papežovi atakdále. Ale vyhlídka byla moc pěkná. Asi lepší, než ta lanovka, na které jsme byly minule. Lanovku jsem v dálce taky mohla vidět. Ale z této vyhlídky jsem viděla víc do centra. A na vyhlídkách byly i popisky, co je co a tak :) bylo to pěkné :)








Poté jsem sešla zase dolu, vstoupila do katedrály, kam byl vstup zdarma, chvíli se pokochala a pak vyrazila ulicí Calle Mayor na Puerta del Sol.






Tam jsem chvilku tak různě pobyla, dobila si mobil, poseděla u pomníku a když mi zbývalo jen něco málo přes hodinu do odjezdu autobusu, tak jsem už nevěděla, co dělat, protože to bylo málo času na to, abych něco podnikla, ale brzo na to, abych už jela na autobusák. No, možnost byla ovozit se jen tak různě v metru, ale já se bála toho revizora, což byla asi nakonec pitomost, protože hostrodiče mi pak řekli, že tam snad ani žádnej nechodí... taky abych chodil...

Tak jsem teda šla na metro a jela jsem na autobusák. Zrovna v metru bylo strašně moc lidí. Dorazili totiž mládí lidé z celého světa, kteří přijeli na katolický sraz mladých (tak to nazývám), kam přijede příští víkend i papež. V Madridu to bude 16.-21.8, takže na zabití, ale cestu tam, kvůli mé kamarádce Áně a snad i Marthě z Venezuely podniknu. A taky všem ostatním, co je znám a budou tam :))
Ale zrovna byli v tom metru nějakcí mexičani a bavili se s nějakým pánem (místním). Já stála vedle nich, tak jsem se na ně otáčela a poslouchala jsem. Pak se ten pán toho kluka (se kterým se bavil) zeptal, jestli k nim patřím, tak řekl, že ne. A ten pán podotkl něco v tom smyslu, že holky tady jsou hezký :D Říkala jsem si, že bych si s nima mohla popovídat, ale bohužel už vystupovali. Tak se se mnou aspoň rozloučili :) to bylo hezký. "Jak jsem se málem skamarádila v metru" ;)

No a pak už jsem jenom přečkala půlhodiny čekání na autobus a razila jsem domů. Zase to bylo zdlouhavé a plné zatáček, ale blbě mi ani nebylo.
Až doma. Nevím proč, ale bylo mi fakt hrozně a byla jsem unavená. Tak jsem se vykašlala na večeři, řekla jsem to rodině a šla jsem rovnou spát. Usnula jsem sice až po delší době, ale asi to bylo dobré rozhodnutí :)

více fotek, jako vždy, TADY na facebooku :))

neděle 14. srpna 2011

11.8.2011

Jak jsem prožila svoje narozeniny? 
Ráno jako obvykle. Holky si po cestě k bazénu vzpomněly, že mám narozeniny, tak mi řekly "Felicidades!" Pak na zemi našly šneky, tak se zastavily a začaly je sbírat :) Potom se o ně ještě trochu hádaly. U bazénu to byla ze začátku normálka. Nevím, jestli jsem zmínila, že jak tam chodíme každý, den, tak tam vždycky potkáváme určité lidi, tak se s nima zdravím, tak to je takovej hezkej pocit, že sem jakoby patřím. I když se s nimi nijak nebavím, tak se ale přátelsky zdravíme a oni se třeba bavěj s holkama. Většinou to jsou teda prarodiče některých dětí, kamarádů holek.
Po nějaké době dorazila Valerie s jejíma děckama. Teda první děcka a ty mi už na dálku přáli "Feliz cumpleaňos!" a "Felicidades!" to bylo moc pěkný. Dokonce mi přála i nějaká jejich kamarádka, kterou jsem tam jenom občas vídala... Valerie donesla nějakou čokoládovou buchtu a taky mi popřála. Tak jsme si to tam snědli, Valerie mi řekla, že se snažila nějakou buchtu upéct, ale vzhledem k nedostatku nějakých surovin, nenajití váhy a celkově jiného prostředí, jí to nevyšlo a nedopadlo to dobře, tak mi koupila tamtu v supermarketu.
dárek od Valerie

Pak jsem se šla s děckama koupat do bazénu. Bylo dost pěkně, že jsem ani v té vodě nemrzla jako jindy. Mělo být horko, ale ani se to moc nezdálo. Bylo prostě hezky.

Hráli jsme s děckama takovou tu hru, že si někoho dáte na ramena a musíte shodit toho druhýho. Nevím, jak se to jmenuje (kohoutí zápasy??), ale byla to vážně sranda. Doufám, že až odletí Valerie a bude je hlídat nějaký kluk, tak že se ke mně budou pořád tak hlásit :) Já jsem taky chtěla udělat s Valerií 'crazy jumping pictures' než odjede, tak jsme pak skákaly šíleně do vody a Marina, jedna z těch děcek, co hlídá, co si ze sebe děláme navzájem srandu, nás fotila. Bohužel nám moc fotek nevyšlo. Tak tady je jedna. 
Na vlastní nebezpečí :D



Odpoledne jsem původně chtěla něco upéct, ale protože jsem nemohla najít žádný nový zajímavý recept, na který bych si byla jista, že mám všechny suroviny, a nechtěla jsem dělat nic, co jsem už znala, tak jsem si nakonec řekla, že si udělám palačinky :)
Potom, co jsem předala holky známým, kteří je odvezli do Madridu do toho parku s atrakcemi, mi ještě volali hostrodiče, ptali se, jak se mám, jak se cítím dvacetiletá, přáli mi všechno nejlepší a jestli podnikneme něco s Valerií... :) Potom jsem se zašla na chvilku připojit a pak nakoupit nějaký jídlo pro "oslavu" (konkrétně zmrzlinu, čokoládu a nutellu na palačinky). Napsala jsem Valerii, že už může přijít a začala jsem to připravovat. Valerie dorazila chvilku na to, tak jsme připravily palačinky, pěkně si to všechno naaranžovaly na stoleček i s notebookem, kde jsme si pustili Pollyannu.
Ještě jsme diskutovali o různých věcech, jaké to je být dvacetiletá, jak se to trochu přehání, ale že je trochu cítit rozdíl, že mi je dvacet, než když mi bylo najednou devatenáct. Řešily jsme taky, že Valerie odjíždí a tak různě. Vážně, tahle holka mi bude asi chybět. Hodně jsme si, občas i neuvěřitelně, rozuměly. Ale abyste si nemysleli, tak bylo i pár věcí, které jsem na ní nechápala ;)




Ona se ale pak zas před devátou odebrala domů, protože chtěla strávit poslední večer s její hostrodinou. (ještě vsuvka: když jsem šla k ní v úterý večer na návštěvu, na film, tak jsem přišla a ona se zrovna šla podívat ven ze dveří, když já jsem k nim přišla. A ona se tak šíleně lekla, že to bylo strašně vtipný a já jsem se tomu pak ještě 5 minut musela smát :) ) Takže po odchodu Valerie jsem si chtěla pustit nějaký film. Televize mi nějak nešla, tak jsem si vzpomněla, že jsem si z domova vzala DVD koncertu Tobyho Maca, které jsem si koupila před dvěmi roky za kupón do obchodu, který jsem dostala k narozeninám v Anglii :) Vlastně jsem ještě neměla pořádně čas se na to kouknout a protože jsem se letos nedostala na ten jeho koncert v Německu, na který jsem tak moc moc chtěla, tak jsem si ho aspoň pustila teď :D protože k tomu bylo i CD, který už znám nazpaměť, tak jsem si k tomu zpívala a mluvila a občas jsem i sama sebe tím vytáčela :D :D Jestli to jde sám sobě lízt na nervy...? :D :D Tak to byl můj narozeninovej den. Nebyl špatný :)


Taky jsem dostala (ne)spočetně přání na facebooku, emailem a smskama. Hodně z nich mě potěšilo a znova jsem si uvědomila, jak super kamarády, přátele a rodinu mám :)
pár zajímavostí:
  • 3 lidi mi popřáli a nazvali mě cestovatelko :)
  • dostala jsem přání v šesti jazycích - česky, slovensky, anglicky, španělsky, francouzsky a německy. Odpovídala ve stejném jazyce a nejvíc zabrat mi dala němčina. To si mi vždycky slovíčko vybavilo španělsky a pak jsem ho překládala do němčiny. Hrůůza.
  • potěšilo mě, že někteří připsali, že se těší, až mě uvidí. Zvlášť proto, že vím, že to mysleli vážně a nejen jako frázi :)

V pátek po obědě jsem ještě dostala dárek od rodiny. Hezkou velkou šedou kabelku. Hostmamka říkala, že si všimla, že nosím ráda velké kabelky, tak že mám aspoň něco praktického :) to bylo od nich moc hezké. Taky koupili takový zmrzlinový dort a prý našli nějakou svíčku. Našli dvojku. Nulu prý nemají, ale ta už není tak důležitá :D tak jsem si i sfoukla svíčku. A asi jsem si ani nic nepřála. Nic mi v podstatě nechybí. Jenom bych si přála, aby můj život byl tak skvělej, jako teď :)


A v pátek večer pěkně teda pršelo!
Byl to pěknej slejvák, padaly trakaře, pršelo jako z konve, nebo jak jinak se to dá ještě říci hezky česky. Taky byla bouřka a padaly kroupy, ale udělalo to po tom vedru kráááááááásný vzduch :))




...a teď se těšte na další článek o výletu do Madridu a taky na soutěž o 5pohledů z Madridu!!
již brzy!! :)

čtvrtek 11. srpna 2011

Pro všechny obyčejný den, pro mě vyjímečný

Dnes je den, kdy se stávám oficiálně zase o rok starší, ale tentokrát to je teoreticky vážnější, protože už nejsem teenagerem, ale už jsem -cetiletá.
V podstatě si to vlastně vůbec neuvědomuji, ale když nad tím přemýšlím, tak to je zvláštní pocit. Ale ono asi každý rok. Zatím je ale docela vtipné, že svoje osmnáctiny jsem oslavila v Anglii a dvacetiny slavím ve Španělsku.


Ale proč vás tu vůbec zatěžuji takovou banální událostí, jako jsou moje narozeniny? ;)
Protože jsem se rozhodla udělat si, hlavně pro sebe, zase takovou rekapitulaci minulého roku.


upřímně, od té doby, co jsem se vrátila z Anglie, tak mi přijde, že v mém životě se stále něco děje, něco mění a já stále čekám, kdy se to nějak uklidní. I když vlastně ani nevím, jestli chci, aby se to uklidnilo. Je to zajímavý.
Balanci předloňského roku si můžete přečíst tady


2010
Srpen: svatba druhé sestry (já svědek), práce na novém domě, stěhování do nového domu, zápis na VŠ...
Září: výlet do Stockholmu, nástup na kolej, nástup na VŠ, začátek života v Praze...
Říjen: první sezení u voleb, první testy na VŠE, první akce v Praze, různé srazy s bývalými spolužáky, můj první půllitr piva...
Listopad: další testy na VŠE, polosemestrové testy, prezentace, zjišťování informací ohledně dobrovolnictví, doučování, první poker...
Prosinec: poslední testy, zaznamenán neúspěch a nespokojenost s VŠE, zápočtové testy, obepisování dobrovolnických organizací, shánění dárků, moje první Pillow Fight na Staromáku, zima, řešení co s VŠE, Vánoce, Silvestr
2011
Leden: Nový Rok, stávám se tetou, další zápočtový neúspěšný test, Skautský ples, řešení VŠE, shánění brigády, řešení budoucnosti, konec na VŠE, první návštěva pracáku, řešení blízké budoucnosti, najití rodiny ve Španělsku, další návštěva na pracáku, bookování letenky, návštěva pojišťoven, zařizování věcí k odjezdu, ukončení studia, surprise narozeninová party pro kamarádku...
Únor: odlet do Anglie - trávění času tam, potkávání starých známých, procházení starých známých míst... přelet do Španělska, neúspěšný týden v belgické rodině na Costa Bravě, zjištění pravděpodobné alergie na psy, odchod, Barcelona u známé, hledání práce...
Březen: stále Barcelona, uvědomování si, že práci nenajdu, najití rodiny z Mallorky, bookování letenky, přesun, začátky na Mallorce, poprve spálená ze slunce...
Duben: Mallorca, velikonoce na Mallorce, poznávání kultury, jazyka, jídla, lidí... certifikát IELTS, kurzy Španělštiny...
Květen: již docela zabydlena na Mallorce, (ne)jezení šneků a jiných místních specialit, hodně hlídání i o mých jediných volných dnech (nedělích), první smočení se v moři, víkend s rodinou v Capdepera (Cala Mesquida)...
Červen: propršený týden, na který všichni místní nadávali, zdravotní problémy, pár nedělí u moře, neúspěšný víkend na Menorce, úpal, dozvídání se o pravděpodobném odletu rodiny na Floridu, snaha nepanikařit, hledání náhradního řešení, hledání jiné rodiny, výměna mailů s rodinou z Madridu a telefonát, poslední volný den s Fanny u moře, bookování letenky, poslední Fiesta v přístavu před odletem, odlet, přílet do Madridu...
Červenec: poznávání nového místa, nové rodiny, nové kamarádky, několik výletů do Madridu, místní slavnosti, užívání si léta u bazénu, hnědnutí, procvičování španělštiny, zvykání si na pozdní večeře a celkově posunutý režim, výlet do Toleda...
Srpen: výlet do Madridu, poznání nového kamaráda, nepěkné spálení se, loučení se s Valerií....
....a už jsme zase v přítomnosti...
ufff, bylo zajímavé se podívat zpátky. A i když jsem si málem myslela, že podzim byl vlastně nudný, tak jsem si projela diář a našla jsem tolik akcí, tolik, kolik jsem toho v Praze podnikla... 
byl to zajímavý rok a neskutečně mnoho jsem se toho naučila.
Nelituju ničeho, co jsem udělala. Ano, mohla bych něco udělat lépe, nebo jinak, ale něchtěla bych to vrátit. Všechno bylo tak, jak to má být.
Ale budoucnost je předemnou a uvidíme, jak to bude pokračovat dál. 
Jsem zvědavá a těším se, jaká bude.


Chystám se vrátit domů, začít zase studovat na VŠ, poznávat nové lidi, nová místa, pokud bude čas a peníze, tak dělat různé zajímavé výlety, ale i učení, protože nechci dopadnout jako na minulé VŠ... ale ráda bych našla i nějakou brigádu... no, uvidíme...
tento blog se nechystám skončit návratem domů... třeba už nebudu psát tolik, ale chci vás, pokud to budete chtít číst, dál zásobovat mými zkušenostmi, zážitky, úspěchy a neúspěchy, trapnými situacemi a pokud se vydaří, tak i nějakými zajímavými výlety :) a pokud si koupím foťák, jak plánuju, tak bych tu chtěla hlavně dávat fotky... :) (protože fotka vydá za 100 slov) ;)


Teď si jdu sama sobě zazpívat "hodně štěstí zdraví...", přijde Valerie, asi si uděláme palačinky a sníme velkou zmrzlinu, případně se podíváme na film. Zapijeme to kakaem a zajíme čokoládou. Asi koupím Coca Colu... Existuje něco lepšího? :D Ale Valerie bude se mnou asi tak do devíti večer. Protože to je její poslední noc tady, tak ji chce strávit i se svojí rodinou. Moje rodinka je v parku s atrakcemi, mohla jsem jet taky, ale nějak jsme se s Valerií domlouvaly, jestli pojedeme, až jsme nakonec nejely. Nebyly jsme pro to dostatečně nadchnuté (za 19euro). Takže večer budu trávit sama. Asi se podívám na Pollyanna. Knížka/film, který doporučuji každému. Pointa toho (řekla bych) je v hledání něčeho dobrého ve všem, co se vám stane :)


Rodinka si včera vzpomněla, že mám narozeniny a před půlhodinou mi volali, přáli mi všechno nejlepší a ptali se, jak se cítím, když už nejsem teenager. Vypadá to, že žádná fiesta, kterou vyhrožovali, nebude. Ale nevadí :)


Pěkný zbytek dne. Mně to ukazuje, že je dnes úžasný vedro - 37°C :) zítra má pršet. Takže jsem ráda, že dneska je hezky. Páá



středa 10. srpna 2011

Aupairky opět v MADRIDu + aupairák

Tak jako minule, tak i tentokrát si svoje dojmy z Madridu zapisuji čerstvě po návratu z výletu, ale kvůli fotkám nevím, kdy se dostanu k tomu, abych vám to dala na blog. Ale protože jsme jich tolik neudělaly, tak to možná bude rychlejší.

Protože jsem začínala závidět Rádě, která je aupair v La Coruňa a našla si kamarády na couchsurfingu, tak jsem se v pátek rozhodla, že se taky podívám, jestli tam není někdo z okolí.
Z Venturady bohužel nikdo, ale pak jsem natrefila na jednoho kluka ze San Augustín, což je docela nedaleko, a hlavní, co mě upoutalo v jeho profilu bylo, že je aupair. Tak jsem neváhala a napsala jsem mu. Jak se má, jak se mu líbí aupairování, jestli někoho zná a jestli by se třeba nechtěl někdy sejít. To víte, brzký odlet Valerie mě děsí :D
On mi docela rychle odepsal, že se má fajn atd... a že teď má volno a chystá se trochu cestovat. Že v San Augustín nic moc není, tak spíš bychom se mohli potkat v Madridu. Tak jsem mu napsala, že v sobotu jedeme do Madridu a pokud tam bude, nebo by se mu chtělo tam jet, tak ať mi napíše sms a dala jsem mu svoje číslo.

Takže jsme jely ráno do Madridu. Opět nás vezla hostmamka Valerie. Vlastně jsme jely jenom do San Sebastian, kde nás nechala u metra, ale já jsem potřebovala vyměnit v obchodáku Plaza Norte, kde jsme byly ve středu, nějaká trička, tak jsme první zamířily tam. V Plaza Norte jsme teda hledaly ten obchod a po cestě jsme potkaly jiný. Já jsem se tam na něco koukala, něco si koupila, pak jsem šla vyměnit ty trička a když už jsme skoro vycházely z toho obchoďáku, tak jsem si uvědomila, že mobil, který jsem předtím měla v ruce, nemám ani v ruce, ani v kabelce.
No, věřte mi, to mě docela vyděsilo. Ten mobil je dobrý, i když dost už starý a dost mě štve, ale hodnotné jsou pro mě informace a všechny kontakty uvnitř... ale rychle jsem si vzpomněla, že na 99% musí být v tom prvním obchodě, protože když jsem si něco prohlížela, tak jsem si ho tam položila a pak pravděpodobně zapomněla. Tak jsem na něj zkoušela volat a zatím jsme se vracely k tomu obchodu. Když jsme vešly, tak jsem se dívala na to místo, tam nebyl, tak jsem zamířila k té prodavačce, abych se zeptala, a ta mi už automaticky ten mobil podávala. Tak jsem jí moc děkovala a byla jsem moc ráda :)
Takže jsme šly zase hledat metro. Říkaly jsme si, jestli se nebude platit víc, když to bylo na okraji města a jsou tam nějaké zóny, tak jsme se s Valerií o tom trochu dohadovaly u automatu prodávající lístky, takže paní od metra nás asi viděla a ptala se, jestli nám může pomoct, tak jsme se zeptaly a poradila nám. To bylo moc hezké :)



Plaza Norte - pro představu... je to moc pěkné obchodní centrum :)


Náš plán nebyl úplně jasný. Jenom jsme si chtěly ten Madrid užít, Valerie naposledy, vzít to v klidu a pomalu, jít na lanovku a případně do muzea Prado.
Už bylo skoro po poledni a teleférico = lanovka jezdila od 12h, tak jsme se rozhodly to využít. Jely jsme na jeden její konec - Parque de pintor Rosales (nebo nějak tak), tam si koupily ne-zas-tak-levný-ale-ani-přehnaně-drahý lístek za 3.70e (zpáteční za 5.35e, myslím...), dozvěděly jsme se, že cesta trvá jen 11minut, nasedly a poslouchaly výklad z repráčků, co kde můžeme vidět a fotily jako o závod :)
Bylo to docela hezké, ale nestálo nám za to jet podruhé... něco jsme viděly, ale všechno to bylo poměrně daleko. Nejezdí to moc nad centrem.




  




Mezitím mi už psal ten kluk aupair - Laurence, že jede do Madridu a že bychom se teda mohli setkat, kde jsme. Na teleférico to už nestíhal, tak jsme si domluvily sraz ve tři hodiny u Puerta de Alcalá u vstupu do Parque de Retiro :)
My jsme teda prošly tím "parkem" Casa de Campo - nic moc, je to takový jakoby les a je to spíš na ježdění na kole, kolečkových bruslích, nebo běhání. Taky tam je ale park s atrakcemi a ZOO.
Našly jsme metro a už jsme se ubíraly k Parque de Retiro. Ještě jsem Valerii radši ukázala Laurencovu fotku, kdybych ho nepoznala já, ale poznali jsme se dobře, tak jsme se seznámili.
Nikdo z nás neměl speciální plán, ale už se pomalu blížil čas jídla, i když to nebylo tak urgentní, tak jsme si první prošli ještě ten park. Došli jsme k tomu oblouku, co mám jindy na fotkách za jezerem, a prohlídli jsme si ho zblízka - je moc hezký. 



Pak jsme šli do Palacio Crystal, který jsem teda úplně nepochopila, co je, co má znamenat. Nějaký výklad tam mi přišel trochu zmatený. Ale přišlo mi, že to má něco do činění s politikou. Z repráků se tam ozývaly nějaké divné hlasy, které něco říkaly, po zaprášených oknech byly napsané různé slogany, ale spíše revoluční, občas docela zajímavé. A pak tam byla skluzavka, která nám trochu spálila zadek, ale museli jsme to vyzkoušet. Jo a bylo tam trochu jako ve skleníku. Taky to byl Palacio Crystal. Crystal=sklo




Po této návštěvě jsme se rozhodovaly, co dělat dál. Jestli se najíst v tom parku, kde to nebylo moc levné, ale ani zas tak předražené (nevbo nevím, nejsme znalci). Ale ptaly jsme se Laurence a on věděl trochu víc.
Tak jsme zamířili na Plaza de Santa Ana, kdy bylo fajn podníků docela dost.
Sedly jsme si venku po slunečník do stínu, k jednomu podniku a prohlíželi jsme si nabídku. Byla fajn. Měli tapas, nebo prostě malé bagetky plněné něčím. Velikost přibližně jako houska. Cena byla 1euro, 1.20e, 1.50 a 1.80... myslím. Záleželo na typu pečiva a výplni. Ale měli velkej výběr. Myslím, že 100druhů. To taky bylo v názvu toho podniku - 100 montaditos. A pití bylo taky za příznivou cenu. 1e, 1.20e a 1.50e.
Já jsem si dala jednu bagetku s vepřovou šunkou (myslím) a nivou a druhou s kuřetem a ALI-OLI - něco jako majolka s česnekem a nějakým kořením asi. Je to takové místní typické a výborné. Tu jsem si pak zopakovala. A protože jsem furt nechtěla pít vodu nebo Coca Cola a pivo mi nechutná, tak když jste ve Španělsku, tak co jiného si objednat, než Tinto de Verano = Sangría :) byla moc dobrá, tak jsem si pak objednala ještě jednu skleničku a pak, když jsme dojedly a vstala jsem, tak jsem tu trošku alkoholu asi minutu cejtila v hlavě. Pak už to zas bylo ok :) 
Trochu byl problém v tom, že jsme nevěděly (a Laurence zapomněl), že nabídku musíme napsat na lísteček, co byl na stole a počkat, až si ji číšník vyzvedne. Takže jsme docela dlouho čekaly na číšníka, až přijme objednávku, načež jsme se dozvěděly tohle, tak jsme to sepisovaly a čekaly, až si to vezme. Laurence s tím šel dovnitř, ale on si to nechtěl vzít, že přijde ke stolu - divnej. Ale nepřišel, i když jsme na něj trochu mávaly. Mně se moc nechtělo, tak se pak zvedla Valerie a donesla mu to a od ní zo vzal. Tak jsme si dělali srandu, jak někdy má jedno pohlaví výhodu a někdy to druhé.
Bylo to fajn, povídali jsme si, o našich zkušenostech v rodinách, s dětmi, jak máme tolik věcí podobných, srovnávali jsme španělské děti s jinýma, povídali si o zkušenostech, o tom, co jsme navštívili v Anglii, o plánech do budoucna a tak... :)
Mimochodem, obědvali jsme asi v pět hodin :)) jsme Španělé, jak Brno :D a vedle nás seděli 3 chlapíci, taky mluvící anglicky, jeden z nich byl rodilej mluvčí, tak jsme občas trochu poslouchali, o čem se baví :D Laurence zaslechl, že se baví o jeho práci, co dělá při aupair a co bude dělat teď, až skončí jako aupair. Já zase zaslechla, jak se bavili o Czech proper beer ;)) (pořádném českém pivě) ... tak to bylo trochu vtipný. A já, společenský typ, jsem si říkala, že jsme se mohli seznámit a bavit spolu, ale bylo to moc fajn tak, jak to bylo. (ale teda škoda, že jsme to jídlo nevyfotily... to byla největší chyba dne... celkově jsme nějak moc nefotily...)

Vzhledem k tomu, že Museo del Prado, které je něco jako národní muzeum, je v sobotu od 18h do 20h (kdy zavírají) zadarmo, tak jsme to chtěli využít a šli se tam podívat. No, čekala jsem, že to je větší a moc nás to teda nezaujalo. Byli jsme rádi, že jsme za to nedali těch 8euro.
Jo, bylo tam strašně moc náboženských obrazů, strašně moc obrazů lidí, a pár obrazů krajin a měst, které se nám líbily. Z autorů si pamatuji jen Velasquez, Goya (toho tam bylo hodně) a mám pocit, že i Rubens...?
Takže jsme to tak prošli, až na ty krajinky a nezabralo nám to ani moc času. Jinak byl tam jeden malej obrázek jedné hory na Mallorce, kterou jsem poznala. Byl to takový speciální tvar, že to nešlo nepoznat. Teda doufám, že to byla ona :D a taky tam byl jeden pohled, který jsme viděly z té lanovky. Město namalované z toho místa.



vůbec jsme se na pózách nedomlouvali, ale vyšlo to pěkně vtipně :)) (to je Laurence, kdybyste nepoznali... :) vypadá hodně anglicky a někteří říkají, že vypadá trochu jako Robert Pattinson) ;) :D


Už se připozdívalo, tak jsme šli jednom do El Corte Inglés na Puerta del Sol, kde Valerie koupila pro svoji rodinu domů Turrón a šli jsme k obchodu Trapitos, kde pracuje její hostmatka, vyčerpaně jsme si sedli na lavičku, zeptali se, jestli může Laurence jet s náma autem, jestli ho vezmem, pozdravili jsme Marinu (jedna z holek, co ji Valerie hlídá, ta, co si ze mě dělá srandu) a čekali na odjezd.

A pak jsme dojeli domů, já to všechno vyklopila své hostrodině, oni se divili, že jsem se nebála se takle sejít s někym cizím a že bych jim to příště měla raději říct (ale já jsem to taky předem moc nevěděla)... a to vlasně pak řešili docela dlouho... že oni by se možná báli, že sami by se takhle s někým nesetkali, že to může být podvodník a tak... :)
pak si odešli na skleničku a poprosili mě, jestli bych nemohla jenom občas kouknout na holky, kdyby něco, oni je uložili a šli.
No holky "něco". Když jsem si pustila vodu ve sprše, tak jsem slyšela, jak Maria ťuká na dveře a volá mě. Tak jsem se ptala, co se děje, tak mi říkala, že chce spát s někým dospělým. Řekla jsem ji, že to vyřešíme, až se vysprchuju.
Rada pro vás: nenechte své děti zvyknout spát s vámi v pokoji, či hůř - v posteli. Pak si těžce odvykají!!
Tak jsem se jí snažila přesvědčit, že nepotřebuje, ale nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem si tam sedla napostel s notebookem a sepisovala jsem vám tadyto všechno, dokud neusnula.

Taď už to mám napsané, přišli rodiče, je 0:47. Netušila jsem, že mi to bude trvat tak dlouho, ale uprostřed se mi nějak sekl notebook, tak jsem si musela dát pauzu.
Jsem strašně unavená a nadšená, že zítra nemusím vstávat brzo. Snad se pořádně vyspím.
Aaaaaaaaaaaah:-O
Byl to super den! :)



úterý 9. srpna 2011

Dvě aupairky na návštěvě v Toledu

omlouvám se za zpoždění a dodávám článek o Toledu :))


31.7 ráno jsme se vydaly do Toleda.
Večer předtím (po výletu do Madridu), jsme dost uvažovaly, jestli ten výlet neodložíme, protože jsme byly moc unavené, z toho chození, počasí a tak... ale Valerie se nezdála, že by to ráda odkládala, a já jsem ji chápala a sama jsem úplně nevěděla, co dělat, tak jsme to riskly.
Nevím, jestli to byl dobrý nápad. Zase jsem šla spát pozdě (1h ráno), protože jsem to dřív nezvládla (se zápiskama na blog, jídlem a tak...) a vstávala v osm ráno, ale vyrazily jsme v 9:15 z Cotos, já se snažila v autobuse usnout, ale byla jsem neúspěšná, stejně tak ve vlaku. Valerie si dopisovala deník z předchozího dne. Byla chytřejší a šla spát už po jedenácté.
Cesta do Madridu autobusem byla, jako obvykle, pěkně zdlouhavá se zajížděním do několika vesnic. A neustálé najíždění a vyjíždění z dálnice se protáhne.
V Madridu jsme byly v cca 10:45, našly jsme si metro a jely jsme na vlakové nádraží. Po hledání pokladen, jsme se rozhodovaly, jestli koupit lístek v automatu, nebo u pokladny, ke které byla pěkně dlouhá fronta... nakonec fakt, že automat nebral peníze, jenom platební kartu, to vyřešil :)
Koupily jsme si zpáteční lístek rychlovlakem na určenou hodinu. Bohužel jeden vlak nám ujel docela před nosem, takže jsme musely skoro hodinu čekat na další.
Já, protože jsem snídala moc brzo, jsem se nechala zlákat jedním stánkem, kde nabízely snídani- pečivo+kafe za 2,20 euro. Uvědomila jsem si, jak dlouho jsem nejedla žádný čerstvý croissant a s radostí jsem toho využila :)
šly jsme si trochu prohlídnout tu obrovskou budovu. V jedné části to vypadalo skoro jako botanická zahrada ;) já snědla tu svoji druhou snídani, bylo už skoro vlastně poledne, takže v Americe se tomu říká brunch? 





Když nám na tabuli ukázali, že náš rychlovlak je připravený na nástupišti, tak jsme se podle popisků k němu vydaly a pak už jsme jenom zírali. První nám lístky jenom zkontrolovali, pak jsme šly mezi takovýma páskama jako na letišti a musely jsme nechat svoje zavazadlo/kabelku nechat projít scannerem. Nesměli jsme tam mít nože, nůžky, nebo zbraně. Vážně skoro jako na letišti.
Pak nám už ale jenom odtrhli lístek a my šly do vlaku hledat naše místo.
Byl tichý, rychlý a pohodlný. A za půlhodinku jsme už vystupovaly v Toledu! :)


Hned potom, co jsme vylezly z vlaku, tak jsme viděly, že město je pěkné, i když od vlakového nádraží to bylo tak 20 minut chůze do centra.
Ale samotná budova vlakového nádraží stála za to.




U východu jsme si všimly toho turistického autobusu, kde zaplatíte 8 euro za jízdenku a celý den na něj můžete nastupovat a z něj vystupovat. Nebyly jsme si jisté, jestli to využít, tak jsme šly dál. Byly tam také taxi za 3,50 euro do centra, autobus za 2 eura. My jsme si myslely, že to zvládneme v pohodě. Bylo něco málo po jedné hodině. A po výstupu z nádražní budovy, jsme se zděsily, když jsme na teploměru viděly 36°C.



Cesta byla hrozná. Na sluníčku, rovně a pak do kopce... ufff... a já byla stále vyčerpaná z předešlého dne :/ Začaly jsme docela litovat, že jsme si ten autobus nezaplatily, tak jsme došly do informačního centra, vzaly si tam plánek města a ptaly se, kde najdeme nejbližší zastávku toho autobusu. Paní nám ochotně poradila, ale pak řekla, že ten autobus ale moc centrem nejezdí, že jenom po okraji města. A to nás zase odradilo, tak jsme se rozhodly, že budeme chodit. A tak jsme chodily... hodně a docela rychle... přitom jsme si do té mapky z informačního centra kreslily trasu, abychom nezapomněly... mohla bych vám tu vypsat, jak jsme chodily, ale stejně vám to asi nic neřekne.


Pro ty, co to ale zajímá, tak Puerta de Bisagra - Iglesia Santiago de Arrabal - Puerta del Sol - nějaké uličky - Palacio Benacazón - Plaza San Augustín - Plaza Zocodover, kde jsme si na chvilku sedly, odpočinuly, viděly vláček, naplánovaly další trasu a pokračovaly - pohled na Alcázar - Plaza La Magdalena - Plaza Corral de Don Diego - Plaza Mayor - Catedral Primada, která byla skoro jedinná budova, do které jsme vešly, i když jen na místa, kam se neplatil vstup. Chvilku jsme si tam v chládku poseděly, podívaly a pokračovaly dál - Iglesia de los Jesuitas - Convenito de San Antonio de Padua - Monasterio de San Juan de los Reyes - od toho jsme si pak sešly trochu níž přes zahradu, podívat se na most a řeku :) - Sinagoga de Santa Maria Blanca - Museo Sefardí Sinagoga de El Tránsito - Museo de El Greco, kam jsme jen nahlédly - Iglesia de Santo Tomé - Palacio de Fuensalida - Convento de Santa Úrsula - Ayuntamiento - Catedral Primada z druhé strany - Posada de la Hermandad - pak jsme se šly najíst na Plazade Zodocover - pak jsme zase došly k Álcazaru, zjistily  jsme, že už je zavřený, šly se podívat na něj z druhé strany - Biblioteca Regional, nic zajímavého, tak jsme se vrátily na - Plaza de Zodocover kde jsme si sedly a protože jsme byly unavené a nechtělo se nám nic dělat, zbývaly nám skoro 3 hodiny do odjezdu vlakem, tak jsme tam jen tak seděly.






































Po nějaké době jsem si vzpomněla, že jsme se s hostotcem bavily o tom kupováním lístků, že to je na sedadla, takže se to kupuje na hodiny, ale že to asi jde vyměnit za dřívější. Tak jsem to navrhla Valerii, že když stihneme vlak v 17:25 (měly jsme jízdenku na 19:25), tak možná stihneme jedinej přímej bus do Cotos v 19:30, nebo aspoň trochu ještě pobudeme v Madridu. Tak jsme se rozhodly, že to zkusíme, ale už bylo docela pozdě. Takže jsme docela makaly, poslední úsek cesty, jsme i trochu běžely, i když jsme byly šíleně unavené... Doběhly jsme asi v 17:24, ale vlak byl už bohužel plný. Škoda! Tak jsme lístek vyměnily alespoň za 18:25... (proč nás to nenapadlo dříve?) a sedly jsme si tam do místnosti, kde se prodávaly lístky, protože tam byl krásný chládek :)
Ve vlaku jsme pak polemizovaly, jestli zkusíme stihnout ten autobus. Vlakem jsme totiž měly teoreticky dojet v 18:57 do Madridu, cca 30 minut trvala cesta metrem a v 19:30 jel ten autobus. Rozhodly jsme se, že za zkoušku to stojí. Takže když už zastavoval vlak, tak jsme skoro jako jediné byly nachystané u dveří, vyběhly a běžely na metro. Chyba byla, že jsme si nekoupily lístky na metro předem ráno, protože metro tam zrovna bylo a ujelo nám, když jsme procházely turniketem, když jsme od něj byly 10m. Uff... to nás docela naštvalo. Musely jsme čekat 5 minut!! na další, ale stále jsme měly nějakou naději. Z metra jsme na Plaza Castilla zase běžely co nejrychleji na naše stanoviště a bylo 19:29 !!! Ale autobus nikde nebyl, ani čekající lidi, což bylo divný. Tak jsme tam chvilku postávaly, koukaly na ceduli a když pak na tý ceduli vypisovali další autobus až v 21h, tak jsme pochopily, že tenhle autobus odjel dřív, než měl a i když jsme tam byly včas, tak nám možná o nějakou minutu odjel. No, nedokážete si představit naše zklamání. Vzhledem k tomu, že to nebylo poprvé ten den. 
zklamání bylo znatelné
Zajímavé ale bylo, že se k tomu stanovišti začali hromadit lidi, tak jsme si tam nakonec ještě stoupli - co když ten autobus měl zpoždění? Ale bylo divný, že tam ty lidi nebyli předtím... no, ale u řidiče jsme zjistili, že jede jenom do El Molar, ale když jsme se ptali na Cotos, tak nám řekl, že ten vedlejší autobuse jede do Venturada. Tak jsme jely s tím druhým do Venturada.
Ve Venturadě jsme byly po deváté, tak jsem volala hostrodičům, jestli by nás nemohli vyzvednout. Nakonec nás vyzvedl nějaký známý, který si jel koupit do Venturada cigarety, tak jsem byla ráda, že jsme tolik neobtěžovaly :)
Tak jsme se do tý Venturady nakonec dostaly :D a vážně tam nic není :D skoro :D
vyfotily jsme si pohled na Cotos a tím skončil náš slavný výlet do Toleda.


Pokud tam někdo chcete jet, tak nejezděte v neděli. Nechápu, že tak turistické město dokáže zavřít nejdůležitější muzeum už v 15h. V neděli tam je docela mrtvo.
Pěkně si to naplánujte i s vzdálenostmi na chození. My myslely, že to je větší, proto jsme tak hnaly a ani nechodily dovnitř budov a pak nám zbyl čas. Je mi trochu líto, že jsme nezašly do baziliky, ale byla moc daleko a vážně jsme byly unavené. Jo, nejezděte unavení. Pokud to teda jde... a pokud tam budete už od rána (ne jako my od 13h) a chcete tam strávit celý den a vidět hodně věcí, i těch vzdálených, tak se možná i těch 8 euro do turistického autobusu vyplatí vrazit :)


Je to moc krásné město a všem ho doporučuji. Nelituji, že jsme se tam vydaly, i když nás to stálo nějaké peníze a hodně úsilí :)