neděle 22. května 2016

Olomouc through my new glasses


Už od 11 let nosím brýle. Nevím, po kom můžu být tak slepá. Nepochopím, kde jsem vzala tolik dioptrií a ještě astigmatismus. Rodiče mi vždycky říkali, že to je z toho, že jsem četla v šeru, ale internet říká, že to oči nezhoršuje, jen unavuje. Tak nevím, komu věřit. Možná to ale je tím, že jsem v deseti letech rychle vyrostla a tím se i moje oči změnily. Kdoví. Jasné ale je, že už od primy jsem musela nosit brýle, protože jsem ani z první lavice neviděla dobře na tabuli. A od té doby se to jen zhoršovalo, až do mých 19 let, kdy se to už konečně začalo ustalovat. V té době jsem vlastně i přestala pravidelně chodit k očnímu a na Mallorce jsem začala nosit kontaktní čočky. Kontaktní čočky jsem si oblíbila. Mohla jsem nosit sluneční brýle, nic mi na nose nepřekáželo, zvedlo mi to sebevědomí. Brýle jsem si oblékla jen výjimečně, vlastně skoro jenom když jsem měla zánět spojivek. Neměla jsem je ráda. Přišly mi nepohodlné, malé (nezabíraly celý můj zorné pole), neslušely mi, v létě mi svítilo slunce do očí a v zimě se zamlžovaly. Pak ale přišla móda větších brýlí a já jsem se rozhodla, že dám brýlím ještě jednu šanci. Tak jsem k 23. narozeninám dostala nové brýle. Ze začátku jsem si na ně nemohla zvyknout, nosila jsem je jen výjimečně, po večerech, abych si šetřila oči i čočky. Pak jsem si ale řekla, že zkusím ušetřit ekonomicky, a protože čočky jsou finančně náročnější, na podzim jsem začala nosit převážně brýle, až jsem si na ně tak zvykla, že mi teď přijde skoro divné vzít si čočky. Šetřím si je ale na léto, protože to zas budu potřebovat nosit sluneční brýle.

I have been wearing glasses since I was 11 years old. I have never found out how it was possible that I turned out to be so shortsighted with astigmatism when none of my parents were. My parents always said that it was, because I would read in low light, but the internet says that it just tires the eyes, not worsens. I don't know who should I trust. However, before I got glasses, I actually grew up a lot, so that might be connected to my eyes. Well, anyway... the truth is that I have been wearing prescription eyeglasses ever since I entered the sixth grade, because even from the first row, I couldn't see the letters on the blackboard clearly. Since then, it was only getting worse until I was about 19 years old. I went to Spain, got my first contact lenses, stopped going regularly to the eye doctor and was finally happy. I loved my contact lenses. I could finally wear sunglasses, there was nothing bothering me on my nose, and my selfconfidence got better. I would wear prescription eyeglasses only when I would get conjunctivitis. I didn't like my glasses. I felt they were uncomfortable, small, didn't really suit me, in the summer the sun was too bright and in the winter they got foggy once I stepped inside any building. However, the trend of bigger (kinda hipster) glasses came and I decided to give prescription eyeglasses one more change. So for my 23rd birthday, I got new glasses. In the beginning, I couldn't really get used to the, I wore them only occassionally or in the evening, but then I decided to save money. That meant wearing prescription eyeglasses more and contact lenses less. Last autumn, I started wearing mostly glasses and guess what! I actually got used to wearing them so much, that now wearing contact lenses seems strange.


neděle 8. května 2016

Kolik co stojí v Peru?

Sorry, this post about the prices in Peru is only in Czech. If you are interested in this topic, check out this website.

Před nějakou dobou jsem napsala článek o tom, kolik mě stála cesta do Peru a USA, co jsem musela platit, jak byly drahé letenky a tak. Když jsem vypisovala, kolik jsem utratila za MHD a toaleťáky, říkala jsem si, že by bylo docela zajímavé sepsat, kolik v Peru různé věci stojí, nebo alespoň ty, co já jsem kupovala. Často se mě i lidé ptali, jak je na tom Peru cenově, dokonce jsem našla, že se někdo na můj blog dostal tak, že vyhledával, kolik stojí colectivo. Tak přišel čas to konečně sepsat a protože jsem už tenkrát chtěla mít přehled kolik utrácím, tak jsem jen nahlédla do historie mé aplikace na výdaje a všechno to tam bylo.

Celkově můžu říct, že je život v Peru mírně levnější, než v České Republice, ale platy tomu taky odpovídají. Minimální měsíční plat by měl být S./ 850 (US$257) za 48 hodin týdně a opravdu, když jsem koukala na kupu zaměstnání, tak nabízeli třeba S./1100 za výuku angličtiny, což vzhledem k požadavkům na vzdělání a zkušenosti opravdu není moc.
Jídlo je trochu levnější, než v ČR, doprava (včetně taxi) je výrazně levnější, ale oblečení stojí podobně a nájem hodně záleží podle lokality. Třeba Lima je celkově dost drahá, hlavně teda nájem, pokud člověk nechce být na kraji města a pak všude dojíždět třeba dvě hodiny. Co se týče restaurací, tak se to hodně liší. Existují turistické restaurace, na kterých je skoro vždy napsáno restaurante turístico. Ty si zakládají na nějakém standartu a možná i umí anglicky, ale jsou mnohem dražší, než obyčejné restaurace. Jídla na trzích nebo v pouličních stáncích jsou nejlevnější, ale odpovídá tomu trochu hygiena toho místa a je možné, že vám to jídlo, stejně jako mému evropskému žaludku, nesedne. Ale stojí to za to! :D

Zde ceny věcí, které já jsem potřebovala a vysledovala. Píšu je v solech a teda upřímně jsou to už informace dva roky staré, ale předpokládám, že se to výrazně nezměnilo. Kurz od té doby mírně stoupl, ale teď je to přibližně takhle:

1 Nuevo Sol (S./) = 7.2 Kč

čtvrtek 14. dubna 2016

Ponta da Piedade, Portugal

Dnes jen fotky bez mnoha slov. Jedno z dechberoucích míst Algarve. Je blízko Lagosu, vstup je zdarma a člověk si může vylézt skoro na jakýkoliv útes, který se mu zamane a obdivovat tu nádheru :)
Malý tip: Jděte tam na západ slunce! :)

Today, it is just pictures without many words. One of the breathtaking places of Algarve. It is near Lagos, the entry is free, you can go anywhere you dare and marvel at the wonderful place! :)
Small tip: Go there to watch the sunset! :)


čtvrtek 7. dubna 2016

RECEPT: Palačinky na 5 způsobů // My 5 favourite pancake recipes


Palačinky jsou jedno z mých nejoblíbenějších jídel. Mohla bych je jíst často, i když ne pořád. Líbí se mi na nich ale to, že jsou jednoduché a dá se s nimi tolik experimentovat. Takže i když mám svůj jeden obyčejný ověřený recept, většinou si připravuji nějakou variantu, kterou někde okoukám, nebo zrovna vymyslím, anebo ji okoukám a upravím. Podle mě se na tom nedá moc zkazit. Pokud jsou husté, přidáte tekutinu, pokud tekuté, přidáte mouku, a pokud se trhají, tak vejce. No, a kdyby náhodou neměly chuť... tak od čeho máme marmeládu, nutellu, jogurt, ovoce...? Já jsem si dneska zrovna jedny takové experimentální palačinky připravila (poslední recept). Byly moc dobré, podělila jsem se i se spolubydlícími :)

Pancakes are one of my favourite meals. I eat them for breakfast, lunch or dinner, just not all in one day. I like that it is so simple to make them and you can experiment with the ingredients and tastes. So although I have one basic recipe that always works, I usually try different recipes that I find online and very often I change them, or I just make something up myself completely. I think there is just not much that could go wrong. If the batter is too thick, I add a liquid, if it is too liquidy, I add some flour, and if the pancakes tear, I add an egg. And for taste, you can just use your imagination... jam, nutella, yoghurt, fruit...? I just had pancakes, they were a big experiment, but turned out really well (the last recipe). I really enjoyed eating them and I got to share them with some of my housemates :)

sobota 2. dubna 2016

Cabo de São Vicente, Portugal


Z Čech až na konec světa. Aneb takhle si Alois Jirásek představoval konec světa. A my jsme se na něj nakonec taky vydali. A že to stálo za to!

One of the Czech writers wrote a book called From the Czech Republic to the World's End. The end of the world was this beautiful place. So, if there was a whole book written about a journey to this place, we could not miss out on the opportunity of visiting it!


Několik cípů vyčnívá do oceánu na jihovýchodním pobřeží Portugalska. Když tam dojedete, tak můžete strávit několik hodin koukáním na nekonečně modrou plochu. Pokud vám vysvitne sluníčko jako nám, tak to bude obzvlášť krásná podívaná. Ale pozor, nenechte se unést větrem z útesů. Ačkoliv je zábava se nad ně nahýbat, vše to je tak trochu na vlastní nebezpečí.

The cliffs are pointing their tips to the ocean in the southeastern coastline of Portugal. When you get there, you might spend hours looking at the endless blue space. If the sun comes out as it did for us, the experience will be much better. But be careful and do not let the wind carry you away ;) It is fun walking on the cliffs, but it is all at your own risk.

čtvrtek 24. března 2016

Místa na která narazíte náhodou // Accidental places

Na mém blogu se pravděpodobně nedočtete, jaká jsou nejlepší turistická místa, nebo v jaké restauraci se nejlépe najíte. Pokud by vás to zajímalo, tak vám moje doporučení můžu sdělit osobně přes email, nebo na facebooku. Na blog ale takové články moc psát neumím, i když bych ráda třeba napsala něco o místech, kde jsme v Hongkongu jedli a chutnalo mi. Možná časem? Nicméně, na tomto blogu můžete najít zážitky z různých dobrodružství, zamyšlení nad cestováním či dalšími životními otázkami, poznatky o různých kulturách a zemích, a v neposlední řadě taky náhodná místa ve světě, která mně učarovala. O jednom takovém bych chtěla mluvit dnes.


You might not find many reviews of touristic places on my blog or tips for restaurants to visit. If you want these tips, you can email me or send me a message on facebook. I am not good at writing this kind of articles on the blog, although I would like to share the places where I enjoyed eating in Hong Kong. Maybe later? However, you may notice that this blog is filled with experiences, adventures, thoughts about travelling, discussion about life's questions, notes on different cultures and countries, and last but not least, random places in the world that captivated me. And today, I would like to tell you about one of those.



Většina mých zážitků z Portugalska jsou z méně známých míst. Do hlavního města Lisabonu jsem se nikdy nepodívala. Když se tedy řekne Algarve, všude jsem nacházela doporučení jet do Albufeiry. Tam jsme nakonec taky nedojeli. Naše ubytování bylo z méně známých a i když jsme navštívili několik turistických míst (Cabo de Sao Vicente, Ponta da Piedade, Tavira), ani nám tak turistické nepřišly, protože jsme tam byli velmi mimo sezónu.

Poslední den našeho pobytu jsme po návštěvě pláže a rybí restaurace (o které bych ale měla napsat zvlášť, protože to stálo za to) vyjeli do sousedního městečka Luz. Původní myšlenka byla projít si Luz a pak zajet do Taviry, nebo na nějaké zajímavé místo. V Luz jsme dostali chuť na zmrzlinu, tak jsme se ji pokusili sehnat a potom rodiče řekli, že by rádi zajeli trochu do vnitrozemí. Prostě se podívat. Tak jsme jeli. Kam? Prostě za nosem.


Most of the places we visited in Portugal were less known. I have never been to Lisbon, the capital. When I asked for recommendation for visiting Algarve, I was told by several people to visit Albufeira. I planned to do it, but in the end we passed the exit on the highway and decided no to go. Our accommodation wasn't by the beach nor any famous touristic place. And although we did visit some of the more known places (Cabo de Sao Vicente, Ponta da Piedade, Tavira), we didn't feel claustrophobic, because the season was already over.

The last day of our stay, we went to the beach, a fish restaurant (that would be worh writing an article about) and then we visited a village nearby called Luz. The idea was to walk around and then go to Tavira once more, or find another interesting place. In Luz, we got some ice cream and then our parents decided that they would like to explore more of the inland, just to see the landscape. And so we went. Where? Just following our instinct.

čtvrtek 17. března 2016

RECEPT: Alfajores


Dneska přicházím s trochu jiným obsahem, než jindy. Dlouho jsem tady nepřidala žádný recept, a to přitom experimentuji skoro pořád :) Ráda bych to tedy změnila. Měla jsem i nápad vydat mini kuchařku s recepty, které jsem posbírala kolem světa a ozkoušela s českými ingrediencemi. Co myslíte? :)

Již dlouho sleduji skvělý blog s peruánskými recepty a tak jsem si vybrala tento recept na vyzkoušení jako první, protože se v podstatě všechny ingredience dají sehnat v českých obchodech.

Alfajores (čti: alfachores) vám možná na první pohled přijdou jako obyčejné linecké a při mém prvním ochutnání jsem si myslela to samé. Tyto jsou ale speciální. Dají se totiž dělat buď z mouky, nebo z kukuřičného škrobu. A věřte mi, když vám řeknu, že určitě stojí za to vrazit pár korun do toho kukuřičného škrobu, protože výsledek bude mnohem lehčí, křehčí a určitě rychle zmizí.

 Tak a jdeme na ten recept!

středa 9. března 2016

Proč ráda cestuji? // Why do I travel?

Proč ráda cestuji? To je otázka, kterou jsem si začala pokládat před několika lety. Opravdu jsem přemýšlela, proč vlastně utrácím skoro všechny své našetřené peníze za letenky, když vše co mi pak zbyde jsou fotky a vzpomínky... Někde jsem ale zahlédla článek, který vysvětloval, že každý člověk má jiný důvod k cestování a vlastně nezáleží na tom, jaký přesně máte důvod. Je naprosto v pořádku chtít cestovat za cílem nafoti krásné fotky, ochutnat různá jídla, navštívit různé pláže světa, nebo jet za odpočinkem. Každý jsme jiný, takže vlastně nepotřebujeme nějaký "správný" důvod k cestování. Prostě můžeme jen tak cestovat. Tento článek mě vlastně strašně uklidnil.

Takže... proč ráda cestuji?

Když jsem tuto otázku řešila tenkrát, kromě procvičování cizího jazyka, mým velkým důvodem bylo focení. Zrovna jsem měla novou zrcadlovku, o které jsem snila dlouho a skoro tak dlouho jsem na ni šetřila. V tu chvíli jsem chtěla zachytit každý moment a každé zákoutí, a vytvořit si dokonalé vzpomínky. Po dvou letech jsem ale začala mít určitou krizi. Nebyla jsem spokojená se svými fotkami, koukala jsem na profesionální fotografy a měla pocit, že takové záběry se mi nikdy nepovedou. Tahat zrcadlovku všude mě přestalo bavit, byla velká a těžká a raději jsem začala fotit momentky mobilem...

Za poslední dobu jsem přečetla kupu článků o cestování jednotlivců (solo travel). Je to zajímavé! Člověk někam jede, pozná to místo a potká velmi zajímavé lidi. Ale někdy třeba taky ne. Věřím, že to musí být zajímavá zkušenost, ale podle mě to není pro každého. Loni jsem se o tom bavila s Kallen, která převážně sama procestovala skoro půl Evropy, a tak mi vyprávěla svoje zážitky z cest. Ty příběhy byly zajímavé a donutily mě přemýšlet, jestli bych to taky neměla zkusit. A vlastně v tu chvíli jsem si začala uvědomovat, proč ráda cestuji. Kdykoliv přemýšlím o nějaké destinaci, neřeším ani tak, kde je co zajímavého, ale která jsou místa, kde mám kamarády, kde někoho znám, nebo kde bych se mohla zapojit do nějaké dobrovolnické činnosti. Co miluji na cestování jsou LIDÉ! Ocenit něco pořádně můžu teprve, když odložím foťák. A jak nejlépe využít přítomnost, než komunikací a aktivitami s lidmi okolo mě? Lidé, které potkám, jsou víc, než razítka v pasu. Tito lidé se mnou sdílejí zajímavosti o jejich kultuře, doporučí mi ta nejlepší jídla, naučí mě jejich zvyky. Učí mě rozšiřovat si obzory a uvědomovat si, že naše zvyky nejsou ty jediné správné. Tito lidé obohatí můj život navždy a s velkým množství z nich třeba zůstanu v kontaktu i nadále. A to je to, do čeho ráda investuji. Ne do fotografování, i když to mě baví. Ne do jídla a oblečení, i když tím se ráda zabývám. Ne do drahých muzeí nebo památek, i když mám ráda umění a architekturu. Nemůžu dostatečně ocenit architekturu, pokud k ní nemůžu přiřadit něčí obličej. Proto taky má nejoblíbenější místa na světě jsou mnohem více spojená s tím, s kým jsem tam byla a jaké zážitky jsem s těmi lidmi prožila, než jak bylo to místo objektivně krásné. Ráda nechávám své blízké, aby na mně zanechali svou stopu a naopak. Je to vzájemný proces.

CESTUJI KVŮLI LIDEM.

Dobře, tím nechci zpochybňovat, že lidé, co cestují sami na neznámá místa, nemají podobné zkušenosti. A třeba se k tomu taky jednou dostanu. Ale já jsem poměrně stydlivý člověk na to, abych se na potkání seznamovala s lidmi. Už se mi to sice párkrát podařilo, když jsem jela na nějaké kratší výlety sama, ale málokdy jsem se s těmito lidmi udržela v kontaktu, i když bych ráda.

Takže... toto vlastně i vysvětluje místa, kam jezdím. Proč jsem už byla xkrát na stejném místě v Barceloně, nebo proč bych si raději koupila letenku do Peru, než do jiné jihoamerické země, i když bych to tam ráda navštívila vše. Cením si přátel, které mám. V září jsem mnohem raději letěla do Hongkongu, než abych letěla do jinak velmi populárního Thajska nebo na Srí Lanku (která je mým snem už odmalička). Mám mnohem větší vztah k Hongkongu, protože tam mám blízkou kamarádku a její milou rodinu. Byla perfektní průvodkyní, která mi ukázala jak místní, tak i turistický pohled na Hongkong. A seznámila mě s dalšími místními...

Lidé jsou pro mě zajímavější, než místa.

A co vy? 


úterý 23. února 2016

Na pokraji zoufaství a chuti vše vzdát...

...se vyklube pravá podstata člověka.


Jak vlastně čelíte opravdu těžkým situacím, kdy se snažíte, ale něco nejde, něco vám brání, cíl se zdá být až moc vzdálený?



Před jednou takovou zásadní zkouškou, kterou mi v Olomouci podmínili z důvodu, že jsem z jiné školy, jsem si uvědomila, jaká je moje podstata a jakou mám tendenci se v těchto situacích zachovat.

Někteří lidé utíkají, někteří bojují až do konce, další jen proplouvají... a já?



pátek 12. února 2016

Vlog z Portugalska č.5

Pokud jste již video neviděli na mém youtube kanálu nebo fb stránce, tak doufám, že se podíváte a bude se vám líbit :) Tentokrát je převážně z Taviry, z trhu, procházky po městě a hradu.

This is another of my vlogs from Portugal capturing mostly places in Tavira, where we went to the market, castle and Igreja da Misericordia. Also, I recently added English and Spanish subtitles to most of my vlogs so you will be able to understand what I am talking about. You can choose to display the subtitles clicking the settings button on the video. Enjoy! :)

středa 10. února 2016

Praia do Barril, Portugal


Tento článek by mohl být něco jako óda. Óda na jednu z nejlepších pláží, na které jsem kdy byla. Vlastně si myslím, že tato pláž možná ani není tak ideální, nebo úžasná... Vždy jsem si přála navštívit pláž s bílým pískem a průhledný mořem (nejlépe v Karibiku nebo na Maledivách), ale tam jsem ještě nebyla a pláže, které tomu byly asi nejblíž, byly ty na Mallorce nebo Menorce
Praia do Barril v Portugalsku, by se na první pohled mohla řadit mezi ty obyčejnější pláže, které jsem kdy zažila. Vlastně, když jsem na ní byla před čtrnácti lety, strašně mě děsila, protože v moři bylo moc medúz a já jsem se jich bála. Odmítala jsem jít do moře :) Tentokrát jsem ale měla víc odvahy a znova se do ní zamilovala. Má totiž něco, co moc jiných pláží nenabízí.

This article could simply be an ode, although I will try to keep it short. It would be an the ode to one of the best beaches that I have ever visited. Actually, it might not seem that ideal or beutiful... I have always wanted to visit beaches with white sand and clear sea (in Carribean or Maledives), but I haven't had the chance yet and the beaches that seemed  the closest to that were in Mallorca and Menorca. 
This beach, Praia do Barril in Portugal, seems quite odrinary at first sight. The fun thing is that when I first went there (14 years ago), I was afraid to go to the ocean because there vere too many medusas and I was really scared. But this time it was better and I fell in love with it more. It has something special, that not many other beaches offer.